Předseda: Uděluji
slovo dalšímu řečníku p. posl. dru Srdínkovi.
Posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Náhoda posloužila tomu, že po řeči p. poslance dra Jurigy přednesl svoje prohlášení p. ministr zásobování a že do této slavné sněmovny bylo tímto prohlášením přineseno jiné thema a že tím zakončeny nemilé výjevy, které zajisté nerozradostnily srdce a duše žádného upřímného Čecha, žádného upřímného Slováka. Já jsem měl úmysl reagovati krátce na to, aspoň na tu formu, jak mluvil zde p. poslanec dr. Juriga, ale byl jsem požádán, abych nereagoval na tu řeč; že se najde jiný Slovák, který při jiné příležitosti poví, co bude potřeba věcně proti tomu, co p. poslanec Juriga zde jakožto řeč parlamentní přednášel. Já se chci zabývati politickým prohlášením jak vládním, tak zvláště projevy, které byly učiněny se strany pánů kolegů německých, a tu v prvé řadě jsou to dva projevy německého parlamentního svazu, a sice manifest, který byl vydán svazem Němců v Čechách, a potom projev, který jménem německého parlamentního svazu zde byl učiněn p. posl. drem Lodgmanem. Manifest německého parlamentního svazu mluví stále jménem německého národa a tu jest potřebí poněkud korigovati toto konstatování, nebo toto mluvení jménem německého národa, poněvadž již zde, v této slavné sněmovně, německý parlamentní svaz nezastupuje všecky Němce v československé republice a vedle toho třeba důrazně říci, že německý národ jest na světě jen jeden a má dva souverenní samostatné státy: Německo a Rakousko. Tam se může zcela politicky vyžíti a v ostatních mnohých státech má německý národ jen svoje výběžky a ty tvoří minority v těchto státech a tedy v naší republice rovněž. Čechové a Slováci mají pouze jediný stát a mají také minority v ostatních státech. Není pravda, že Němci v zemích českých byli po světové válce v tlačeni násilím do nějakého nového státního útvaru. Nikoliv, Němci zůstali prostě ve státě, ve kterém byli již kdysi před Rakouskem. Republika československá není žádným výtvorem světové války a pařížského kongresu, nýbrž jest pouze obnovením a vzkříšením starého českého státu, jak po staletí ve střední Evropě trval (Výborně!) a nikdy nezanikl, a k němu se připojilo dobrovolně Slovensko.
Manifest německého parlamentního svazu praví dále, že ruka Čechů těžce doléhá po 1 1/2 roku na německé rány a že nesčetné zákony byly sdělány proti Němcům, že německá kultura a řeč byly zatlačeny, že německá universita byla znásilněna, německé školy že byly rozpuštěny. Němci prý konali požehnanou kulturní práci v sudetských zemích a po staletí byli učiteli Čechům. Nuže, slavná sněmovno, přihlédněme poněkud, jak se to má s pravdou a oprávněním těch německých žalob. Když provedením říjnové revoluce po napjetí světové války, po všech těch národních útrapách a persekucích otevřen byl ventil pro národní české vydechnutí a v podzimní pondělí padala pouta německá a maďarská, kterými Čechové několik staletí a Slováci tisíciletí byli spoutáni, československá Praha je do posledního muže a ženy na ulici. A co vidíme na ulici a na Příkopech, kde stojí budova, jež byla po dlouhou řadu let ohniskem všech záškodnických výpadů, proti českému lidu? Několik Sokolů stačilo u německého kasina, aby půlmilionový zástup disciplinovaných občanů českých z toho poznal, že Národní výbor si přeje, aby se netrestalo to, co na celém světě v revoluci trestu by nebylo ušlo. (Výborně!) Proto ani jedno okno nebylo rozbito v německém kasíně.
Manifest praví dále, že Němci konali požehnanou kulturní práci a byli učiteli Čechů. K tomu pravím já: Nezáleží vždy na učiteli, nýbrž mnohdy i na žácích a nejsou všichni učitelé vždy dobrými učiteli. Kdybychom se byli od Němců učili panovačnosti, domýšlivosti a jiným vlastnostem, nebyla by revoluce pro ně proběhla tak příjemně, jako se stalo. (Tak jest!) Jest pravda, germanisací po staletí prováděnou byl český národ zadržen ve svém pokroku a musil doháněti od polovice 19. století, co zanedbal, ale nikoliv vlastní vinou. Učil se od národů jiných a přirozeně od nejbližších nejvíce. To nezapíráme. A budeme se učiti vždy od těch, kteří budou něco více věděti. To není hanbou. Ale nebudou snad Němci tvrditi, že naši národní učenci se učili pouze od Němců. Nejnápadnějším dokladem jest nám náš učitel prof. Masaryk a tisíce jeho odchovanců. Jeho kultura není německá kultura. (Výborně!) ostatně Češi i Slováci dali světu veliké učitele. Což mistr Jan Hus a Jan Amos Komenský? Snad se na ně zapomnělo při sestavování manifestu německého. Jen sluší litovati, že páni Němci se od těchto velkých našich učitelů málo učili.
Prý jsme rozpustili německé školy. Přihlédněme k této žalobě blíže. Německá universita zůstala otevřena, ač Němci čekali určitě její uzavření, jako se chystali uzavříti naši českou universitu, kdyby byli vyhráli. (Tak jest!) A jest to tištěno v jejich spisech "Grundgedanken zur Neuorientierung Österreichs nach dem Kriege". Němci měli v Rakousku v českých zemích dvě techniky pro 2000 studentů a my dvě techniky pro 8000 studentů. Republika přišla a dvě techniky německé zůstaly dále a zůstanou. Středních škol ve všech zemích českých bylo: českých 90 a německých 81. Přirozená věc, že byla presence ve třídách německých velmi malá a že nebylo možno z důvodu hlavně potřeby budov školních ponechati Němcům zbytečné německé školy, když v sousedním městě stejného vzdělání středoškolského mohl student dosáhnouti. A jak to bylo v průmyslovém a odborném školství v zemích českých? Bylo 26 škol českých a 35 německých. Na Moravě, která má 3/4 obyvatelstva českého, bylo 6 českých odborných škol a německých 14. A co prosím, slavná sněmovno, bych měl říci o školství obecném a měšťanském? Dohromady ve velké Praze mají Němci ve školním roce 1919-20 obecných a měšťanských škol 16 se 70 třídami postupnými, 7 definitivními pobočkami a 3 prozatímními pobočkami, tedy 80 tříd, do kterých chodilo 1811 žáků; na 1 třídu připadá v německých školách ve Velké Praze 22 žáků. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Tento obraz německého školství by nebyl úplný. Musím sděliti, že vedle techniky a university mají školy obchodní, a sice německou obchodní akademii, obchodní školu německého ženského výrobního spolku, které mají velké subvence státní. (Německý výkřik: Nechme tu kapitolu!) To rád věřím! A mluví-li se již o reciprocitě (Výkřiky.), musím upozorniti, že Němci mají v Praze veškeré školství, které vůbec národ může požadovati. Tak tedy jsou opatřeni Němci školstvím v Praze. Ale i v celé republice. A na Slovensku bylo zřízeno 90 nových německých škol za trvání republiky, škol německých, které Maďaři Němcům v Uhrách odpírali.
A nyní, prosím, slavná sněmovno, co vidíme u Němců, kteří se tak rádi staví do úlohy Kulturträgrů, co vidíme u nich ve Vídni vzhledem k české minoritě? Skandálem jest, že po světové válce (Výkřiky.) 15.000 českých dětí ve Vídni bylo letos celý rok bez školního vyučování (Hanba! Slyšte!), a k tomu budiž dodáno, že v československé republice se německými školami ještě letošního roku germanisuje. (Výkřiky.) Na Znojemsku máme řadu dětí, které jsou zapsány dosud v německých školách.
Němci doznávají ve svém manifestě neštěstí svého národa. Jako lidi cítíme, že to musí býti velice smutný stav. Ale to byl omyl národa svedeného a zavedeného. A nezapomínejme při tom, do jakého neštěstí uvedli celou řadu jiných národů a miliony rodin po celém světě! (Tak jest! Výkřiky. Německý výkřik: Dokažte přece, že Němci jsou vinni válkou.) To jest dokázáno a známo po celém světě. To nemusíme dokazovati zde. (Výkřiky.)
Jest velice zajímavo, že Němci
negují stát ve svém manifestě, ale žádají od státu, aby zákonodárství
a správa školství se snažily, aby rány válečné německé části národa
u nás byly zhojeny, aby byl dán pocit vděčnosti vůči těm, kteří
pro německý národ obětovali zdraví a životy, jakož i vůči pozůstalým
po padlých německých hrdinech, jichž památku vždy v úctě zachovají,
a že žádají dále, aby německý národ byl hospodářsky a kulturne
znovu posílen, dále aby německé řeči byla dána příslušející jí
platnost tak, aby byl nastoupen návrat k poměrům mírových let.
To jest, slavná sněmovno, velice podezřelý passus. Kdyby snad
tím Němci mysleli, že němčina dojde té platnosti v Československé
republice, jakou měla němčina zotročených českých zemí v Rakousku,
tak by to byl velký omyl. To se nikdy nestane, ale rovnoprávnost
jazyková, jakou zasluhují podle mírové smlouvy, tu jim poskytneme.
(Výkřiky.) Dále se praví, že polovina obyvatelstva republiky
jest nečeská. To je zase vlastně malování skutečnosti, která neexistuje,
poněvadž sčítání lidu z roku 1910 není žádným podkladem a nové
sčítání ukáže, že národ československý, Češi a Slováci, čítají
v republice nejméně 9 milionů. (Výkřik německý: Ale vzdyť jste
dnes slyšeli, že Slováci nejsou "Čechoslováky"!) Na
to bude dána odpověď jiným Slovákem. Slovákovi takovému, jako
jest pan posl. dr. Juriga nebudu odpovídat. (Hluk a
výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován.
Posl. dr. Srdínko (pokračuje): Ohražení německého parlamentního Svazu, které přednesl pan dr. Lodgman, konstatuje, že to, co jest rozřešeno zákony revolučního Národního shromáždění, považují naši Němci za problém. Přihlédněme k tomu, co je pro ně ještě problémem. Státní a vládní forma. Ta je u nás republikánská, pro Němce však jest problémem. Věřím, že pro určitou část Němců republikánská forma naše není zrovna vítanou formou vládní. Dále státní základní práva a svoboda obyvatelstva jsou pro Němce problémem. Kdo zná naši ústavu, ví dobře, že je svědomitě zpracována na základě rovnoprávnosti. Ale co tím má býti řečeno, že pro Němce jsou problémem tato základní práva a svoboda, které jsou stejně pro všechny problémem? Snad bychom se měli vrátiti ke stavu v bývalém Rakousku, kde nebylo rovnoprávnosti před zákonem pro všechny platným. Takový problém ovšem pro nás, když ho Němci přinesou, neexistuje, neboť jest to rozřešeno ústavou. Vážený pan kolega s německé strany sociálně demokratické Seliger velice zde bouřil proti jednacímu řádu a naznačil, že to není jednací řád pro sněmovnu, nýbrž pro káznici, že jest to zkrátka kázeňský řád. Jak jsme se dověděli, Němce velice bolí tak zv. iniciativní výbor. A tu třeba konstatovati, že to není náš vynález, nýbrž že převzat byl z parlamentního práva francouzského, kde se tato instituce velice osvědčila a měla velký vliv na politickou výchovu členů parlamentu a způsobila, že v parlamentě republiky francouzské se nepodávají žádné návrhy nevěcné. Jazyková práva v parlamentě podle jednacího řádu jsou tak opatřena, že poslanci národnosti německé, maďarské, polské, a až přijdou ruští poslanci, i ruské, mohou ve své řeči nejen mluviti, nýbrž také podávati dotazy, návrhy, slibovati, hlasovati, jejich řeči uveřejní se v jejich jazyku a odpovědi na jich dotazy a interpelace se přeloží do jejich jazyku. Disciplinární moc předsedova není tak veliká, jako v jiných parlamentech, a nerecipovali jsme do našeho jednacího řádu přísnějších opatření, která jsme mohli z velkých parlamentů docela dobře po vzoru těchto parlamentů přijmouti.
Konečně tam máme zkrácené jednání pro záležitosti velmi důležité. Ano, to není náš vynález, to jsme převzali z anglického práva parlamentního, a to bych prosil, jak to, co v tak starých a osvědčených parlamentech, jako jest francouzský a anglický, bylo uznáno dobrým, jest možné, když jsme to převzali, nazývati řádem kázeňským, je-li to přijato v republice naší pro parlament náš? Sociálně demokratická strana německá požádala, aby do podzimku byl předložen vládní návrh, ve kterém se nežádá nic více a nic méně než roztrhání státu našeho na jazykové území české, německé, maďarské a smíšené, na vládu národního výboru pro celý komplex otázek, pro věci školské, kulturní, minoritní, socialisaci, pozemkovou reformu atd., takže by zbyl docela malý okruh pro vládu centrální. Na tuto věc, na tento požadavek jménem klubu republikánského musím říci pouze a krátce: Ruce pryč, pánové! Na to nepřistoupíme, na tato jednání nás nedostanete. Dále si stěžovali přemnozí řečníci, snad více z německé strany, že vše, co jsme podnikli v zákonodárné činnosti, až dosud dělo se bez jejich přítomnosti, a tu jest třeba konstatovati jedno: Jest mi dobře známo, jakožto členu revolučního Národního výboru (Výkřik: Samozvanci!) - ano, chcete-li samozvanci - je mi dobře známo, že dva dny po 28. říjnu, to jest 30. října dlel pan poslanec dr. Lodgman v místnostech Národního výboru v obecním domě pražském na poradě s presidiem Národního výboru a že oficielně byl požádán, aby Němci se ihned orientovali v jiném směru a šli s námi do spolupráce na vybudování našeho státu. Není možno činiti výtku, že okamžitě po převratu jsme požádali Němce, aby vstoupili s námi do práce. Tato okolnost nebyla ještě nikdy ve veřejnosti s dostatečným důrazem řečena a potvrzena.
Prosím, aby na to se nezapomínalo, že 30. října byl pan Lodgman požádán, aby vstoupil do práce a aby stát s námi budoval. Ale nechybělo ještě dalších mostů zlatých, které jsme stavěli k přeorientování Němců po provedeném převratu. Já uvedu jenom, že hned v první schůzi revolučního Národního shromáždění předseda ministerstva Dr. Kramář vřelými slovy akcentoval touhu a žádost, aby Němci vstoupili na půdu státu a stát s námi budovali. Dále byla to řeč presidenta sněmovny Tomáška, pronesená 21. prosince po příjezdu presidenta Masaryka. Dále bylo to první poselství presidenta Masaryka dne 23. prosince 1918. Dále to bylo prohlášení druhé vlády Tusarovy hned z 10. července, které ministerský předseda Tusar pronesl s výzvou, aby Němci se zúčastnili spolupráce, ale vše marně. Ale místo toho se hrnou výčitky, že vše to, co se dálo, dálo se bez Němců. Mohli jsme po provedeném převratu čekati, až se Němci přeorientují? Mohl stát čekati, když bylo potřebí nových zákonů, až se Němci rozmyslí a přijdou do parlamentu?
Přirozená věc je, že my museli pracovati a pracovali jsme veřejně a otevřeně, nic jsme neskrývali, naše Shromáždění bylo veřejné, vše co se v něm dělo, dělo se pod kontrolou veřejnosti. Tak tedy vidíme, že stížnosti, které se strany německé byly pronášeny, nemají podkladu a všechny, jak jsou shrnuty v manifestech a protestech a ohraženích, dají se velmi lehko seslabiti a vyvrátiti, ale analysujme trochu, čím se to stalo. Kdo jest vinen na tom, že jest a bylo takové smýšlení u Němců, kteří patří do dnešní republiky po provedení převratu? Já dovolím si tvrditi, že vinu na všem tom neštěstí, na všem tom, co potom následovalo u Němců, nesou jejich vůdcové a hlavně jejich duševní vůdcové, jejich učitelé, profesoři, vědci a k těm vědcům a učencům přihlásila se část našich Němců, když při volbě presidenta republiky volili a odevzdali hlasy pro profesora pražské německé university, který, ačkoliv žije v našem státě, nerozumí a nemluví ani slova česky. A tu osobnost považovali za schopnou na presidentství republiky. Já uvedu některé doklady, abych dokázal to, co jsem tvrdil, abych označil, jaké úmysly Němci s námi měli, a dále abych dokázal, že jsme je v tom jako žáci, jak oni tvrdí, nenásledovali.
Co nás učí Němci? Rektor university v Lipsku Kester líčil blahodárné účinky války a Německo, pravil, jest určeno, aby bylo nejen srdcem, ale i svědomím Evropy. Profesor filosofie ve Vídni Gompers zakončil svoji úvahu těmito myšlenkami: Nezáleží nám zkoumati ve válce, je-li oprávněna či ne, nýbrž musíme se snažiti, abychom zvítězili a tím abychom dokázali, že naše věc je spravedlivá.
Slavná sněmovno! To jest ta německá filosofie určité části německých profesorů, ať je věc dobrá nebo ne: násilím zvítěziti a pak dokazovati, že věc jest dobrá, třeba byla špatná. A jak by také nepostupovali v těchto myšlenkových proudech? Vždyť tiskli ve svých knihách, že germanisování jest ideální, protože germanisovati znamená dát ideál. Germanisovat znamená určitou a přesnou ideu: "Das Wesen der Germanen ist nicht ausserlich germanisieren, sondern herrschen." A dodávají: Germanisování může se za okolností díti i bajonety. Podívejme se na světla německého právnického světa, berlínské právnické fakulty. Tam byli vynikající učenci: František Liszt, slavný kriminalista, Otto Gierke, hlava germanistické právní školy, a Josef Kohler, nejznámější mezi německými právníky. Čím se stala tato světla právníků německé vědy ve válce? František Liszt učinil se nesmrtelným článkem ve "Frankfurter Zeitung" ze dne 29. října roku 1916. V téže době, kdy Němci prováděli deportaci nesčetných Belgičanů, napsal, že německá správa v Belgii jest vzorem mezinárodní korrektnosti a že příští okupace budou se říditi německým příkladem, neboť Německo svým postupem v Belgii mezinárodní právo obohatilo. (Posl. Zierhut [německy]: To jste měl přenechati Kramářovi! Bylo by lépe, kdybyste se zabýval otázkami hospodářskými!) Prosím, pane kolego, jest potřebí přidržeti vám zrcadlo před očima, abyste věděli, jaké vzory jste sledovali. Otto Gierke učil 40 let, že právo není identické s mocí, že vyvěrá z idee spravedlnosti, že právo a moc jsou různé pojmy. V knize v roce 1917 v Berlíně vydané napsal, že právo je výrazem moci, že moc vytvoří nejprve určitý stav, pak že přijde právo a dá mu formu. A třetí, Josef Koller nechal padnout své teorie o vině, a prohlásil ve příčině sarajevského atentátu monstrositu neuvěřitelnou, že za čin jednotlivců je zodpověden celý národ. A nedivme se, že za těmito vzory říšskými a vídeňskými nezůstaly pozadu ani někteří profesoři pražské německé university.
Byl zde profesor na německé universitě, který psal článek o zhýčkaném Slovanstvu v Rakousku a volal Berlín na pomoc proti Praze a státoprávním snahám Čechů a tomu říkal rytířský "čestný boj", a jest zde profesor, který psal článek o zhýčkané české universitě v Rakousku a dokazoval, že nepotřebujeme druhé university v Brně na Moravě, že platíme málo daní, že potřebujeme universitu na čechisování, že nejsme spokojeni se vzrůstem svého národa a inteligence, ke kterému jiný národ potřeboval staletí. Zakončil tím, že boj mezi Čechy a Němci nebude vybojován v české zemi, ale nechť je vybojován kdekoliv, že je třeba aby byl vybojován nekrvavě a připojuje: "Vae victis". Toto barbarské "Vae victis" mohl použíti rektor německé university, v duchu počítaje s tím, že za ním stojí silný německý národ a že podlehnou Čechové. Bylo mu odpověděno: ano, běda přemoženým, by bylo v případě vítězství německého, ale vítězové budou k vám, profesoři německé university v Praze, spravedliví. A to jsme dodrželi. Je kardinální rozdíl v tom, kdybychom se byli drželi vašich učitelů, jakým byl Momsen, s jeho palicemi a kyji, s kterými vás chtěl na nás posílat. My se držíme jiného učitele. Tím je Masaryk, jeho humanita, jeho humanismus, a toho neopustíme. (Výborně!)
Bylo učiněno několik poznámek se strany německé, že snad by tyto výtky mohl přednášeti někdo jiný. Pánové, proč by je nemohl přednášeti člen strany venkovské, agrární? To bych rád věděl. Má snad jen městská strana patent na to, aby hájila a před oči vám stavěla to, co jste všechno snad chtěli podniknouti? Paměť lidská je dosti slabá, zejména v těch okolnostech, ve kterých se vy nalézáte. Ale my, poněvadž se držíme zásad humanity, po všem tom, co se stalo, dáváme vám možnost přeorientovaní a k spolupráci na vybudování obnoveného státu na podkladě občanské rovnosti a humanity.
Máme porozumění pro veliký přelom historický, který u vás nastal, ale my tím vinni nejsme. Není zde místo hledat vinníka, ostatně bylo o tom psáno po celém světě. A našel se. To leží mimo okruh této debaty. K tomu nechci zacházeti, co se stalo. Je potřebí jednou skončiti, aby to náleželo minulosti, a o to se také musíte přičinit vy, páni němečtí kolegové. My - a mohu jménem klubu republikánské strany českého venkova prohlásiti - velice rádi zatáhneme oponu za tím a nad tím, co se dělo v minulosti, když vstoupíte na půdu republiky a budete v těch směrech, které byly naznačeny, pracovati. My souhlasíme s prohlášením vládním, kde se mluví o poměrech národa československého k Němcům a Maďarům a budeme státi na stráži, aby všecky útoky, které by mířily proti tomu, co revoluce nám dala, byly odraženy.
Mohu přistoupiti nyní k vládnímu prohlášení, pokud jedná o otázkách hospodářských. S potěšením jsme konstatovali, že ve vládním prohlášení byla tentokráte větší a delší řeč a více slov o vázaném hospodářství státním a možnosti jeho přeměny na hospodářství volné. Ovšem, že ten dvojí zápor, který je ve větě, kde vláda praví: "Není nám proto nezměnitelným zařízením vázané hospodářství", bychom raději slyšeli v prostém kladu, t. j. "toto vázané hospodářství bude změněno co nejdříve a bude uvolněno", protože, slavná sněmovno a zvláště páni kolegové se stran socialistických, není to frází, řeknu-li, že zemědělec bez rozdílu národnosti cítí ten způsob hospodářství, který byl zaveden, jako novou formu roboty. (Tak jest!) Praví se dále, že ceny plodin budou úměrny nákladům výrobním a že výroba zemědělská bude podporována. Já nemám v úmyslu zacházet do detailů o tomto thematu, jaké ceny bude možno docíliti za obilí, brambory atd., ale raději bych řekl to, že místo každodenního agitačně rozčilujícího a nevěcného psaní by bylo lépe, aby tato otázka se řešila seriosně a věcně. Zemědělská dílna jest pod širým nebem a náklady zemědělské produkce nejsou žádným tajemstvím ostatním. Také socialisté tvrdí, že mají zemědělce ve svém středu. Prosím, nejlepší příležitost, aby zemědělci se sesedli a spočítali náklady výrobní a potom aby se na foru společném určily také ceny produktů. To si přejeme a budeme také vítat, protože vázané hospodářství velice škodí celé republice, protože tím se nepodporuje zvýšení produkce. Zemědělství je dnes jediným odvětvím, které dosud trčí v nepřirozených poměrech, do kterých je přivedla válka. Vše v průmyslu bylo již uvolněno, všechna mimořádná zařízení odstraněna, jen u zemědělství ještě nikoliv.
Volá se také po kontrole zemědělské. My se jí slavná sněmovno nebojíme. My si ji přejeme, bude-li věcná a odborná. Ovšem, že také si přejeme stejně, aby se kontrola vykonávala nad veškerými ostatními odvětvími činnosti občanské, hlavně průmyslové. V prohlášení vládním mluví se o tom, že vláda se přičiní, aby kolektivní smlouvy byly dodržovány. Nic jiného bychom nevítali, než to. Kolektivní smlouvy znamenaly by u nás stabilitu našich poměrů, kdyby byly loyálně dodržovány.
Však co vidíme a co jsme viděli nyní z jara? Místo dodržování kolektivních smluv a pilné práce na poli byly vyvolávány stávky zemědělských dělníků a skoro každodenně mohli jsme čítati v novinách, že se chystá generální stávka zemědělců tam nebo onde. Zajisté každý bude se mnou souhlasiti, že tímto se naší posici v cizině půdy nezískává. Cizina, která má nám poskytnouti úvěr a dáti suroviny, pečlivě čte tyto zprávy a čeká, čím bude moci republika platiti. A když čte, že nebude tolik cukru, co myslí, a tolik sladu a tolik líhu, jakým způsobem domnívají se pánové, kteří toto píší, že prospívají republice i průmyslu svému?
Chce-li někdo štváti do stávky, a třeba jen jeden den trvající, půl milionu zemědělských dělníků, kteří jsou při zemědělství a lesnictví, nesmí zapomínati, že příštího jara za ten den stávky nebude míti republika týden co jísti a že se to bude získávati za drahé peníze v cizině. Prohlášení vládní mluví také o zásobování obyvatelstva. A tu my jako podmínku naší součinnosti ve vládě musíme říci, že zásobování zemědělského obyvatelstva všemi výrobky, které potřebuje, je pro nás kardinální podmínkou, bez které ve vládě setrvati bychom nemohli. Jde nám o uhlí, dříví, benzin, petrolej, obuv, šaty, o průmyslové výrobky a další výrobní prostředky, kterých zemědělství nemá a musí kupovati. A při této příležitosti bych na jednu okolnost si dovolil upozorniti. Kolektivními smlouvami jsme vázáni dodávati našim deputátníkům veliká kvanta uhlí. Kolektivní smlouvy byly sestavovány pod patronancí vlády a tu se stalo, že ministerstvo veřejných prací prohlásilo, že to množství uhlí, které zemědělci podle kolektivních smluv mají dáti deputátníkům, dělá tak ohromné množství, že je to polovina produkce roční v celé republice a že absolutně není možno, aby tyto kolektivní smlouvy byly dodrženy. To, prosím, jest třeba, prohlásiti zde veřejně. A zároveň referenti z ministerstva veřejných prací prohlásili, že kdyby oni bývali voláni na min. veř. prací při zdělávání těchto smluv, že by nebyli mohli přistoupiti na tento passus o dodávkách uhlí pro deputátníky.
Vládní prohlášení končí, že si přeje pořádek, nerušený vývoj, doma klid a mír na venek. Jménem klubu mám tu čest prohlásiti, že pro toto má vláda plnou podporu v naší straně. A toto jest něco jiného než slova, která zde padla a která zněla, že boj mezi kapitalisty a mezi proletariátem se nemůže vybojovati jinak, než pod heslem: "Kdo s koho, ten toho!" Pronášejí se žaloby na nedostatečné zásobování. Jakmile se to týká viktualií, vždy se přijde na zemědělce a zapomíná se při tom za prvé, že jest menší osev obilí a okopanin, a za druhé menší úroda, a za třetí, že jsme nebyli soběstačnými ani v míru před válkou a že tedy, chceme-li soběstačnými býti aspoň do určité míry, třeba jest v prvé řadě, aby stát podporoval zemědělskou produkci.
Slavná sněmovno! Jest potřebí několika slovy osvětliti neudržitelný stav, jaký se vyvinul na našem venkove mezi majitelem hospodářství a dělníkem zemědělským. Zemědělec vstává ráno a od pondělka do soboty stýká se se svým spoludruhem v práci, to jest zemědělským dělníkem, a oba proti sobě stojí v poměru úplně nepřátelském. Ba jsou krajiny, kde byl dosud klid, až přijde agitátor z továrního města a způsobí takový rozruch, že pak na klid, na práci a na životní štěstí na venkově jak u zemědělce, tak u dělníka zemědělského dále není ani pomyšlení. Musíme si uvědomiti, že touto cestou by to dále nebylo možno vésti. To by vedlo k boji všech proti všem. A tento luxus my v druhém roce trvání republiky si nesmíme dovoliti. Přece je to zcela jednoduché a přirozené, aby se sešly rozumné hlavy všech těchto stran a aby se smluvily na tom, jak chtějí společně vládnouti a jakým způsobem chtějí dáti účast také ostatním národním minoritám ke spoluřízení státu.
Pravil jsem, že velkým problémem státním jest soběstačnost, a dodávám: který stát nový nebo nově zbudovaný ve střední Evropě bude první soběstačný, ten bude také první samostatný v každém jiném ohledu. Proto zvýšení produkce zemědělské jest zájmem státním zrovna tak, jako zvýšení průmyslové výroby. Při hledání kreditu jest kreditní schopnost státu posuzována v cizině podle toho, jaké má spořádané vnitřní poměry. A tento ukazatel, tato jediná směrnice pro cizinu, musí právě ukázati se i v naší republice, poněvadž jen podle ní cizina posuzuje platební schopnost našeho státu.
Životním zájmem státu jest zvýšení produkce. Ta bude zvýšena, bude-li zvětšena podnikavost, a podnikavost bude zvýšena, bude-li větší právní jistota v republice. Zvýšení právní jistoty jest kardinálním požadavkem naší strany a myslím, že každé poctivé politické strany v republice. My máme plný smysl pro sociální i jiné reformy, ale nové rady, i když se tvoří, musí dávati právní jistotu. V anarchii, která by trvala v právních poměrech, byla by příčina malé produkce a malé podnikavosti. Právní jistoty dovolává se vláda ve svém provolání. My ji chceme. Na tom trváme. Máme zájem, aby této právní jistoty se dostalo veškeré státní správě.
Jako obnovený, mladý, nový stát, potřebujeme vnitřní konsolidace. My v republikánské straně jsme nezaspali celý průběh války a vývoj sociálních proudů v té době. My víme, co se asi musí státi ve změně lidských vztahů, ale žádáme, aby zmizela nejistota a správní anarchie. (Výkřiky.)
Mohu jménem klubu, k němuž mám čest náležeti, prohlásiti slavnostně, že jsme ochotni spolčiti se ku vládě s každou stranou této sněmovny, která se postaví na půdu republiky a bude usilovati o právní stav a postup. Ale proti násilí, teroru a diktatuře stavíme svoje kategorické ne. (Výborně! Potlesk.) Násilí je vždy stejné, ať je provádí kdokoliv, ať je provádí Habsburkové s Římem či jiná menší skupina občanstva!