My chceme přinésti veškeré oběti na prospěch republiky, státu a pořádku. Dokázali jsme již, že se nebojíme ani ztráty popularity, když jsme jako první občanská strana vešli do první koalice se stranami socialistickými. Ale žádáme, aby i strany, které se s námi koalují, měly odvahu dělati politiku k udržení státu, třebas byla nepopulární u širokých vrstev, a aby měly odvahu jíti před lid a hájiti tuto politiku vyššího stylu a veřejně postupovati proti živlům politicky nezodpovědným. My prohlašujeme slavnostně, že jsme se natrpěli tři sta roků a že naši bratří a synové nezmírali k vůli tomu, abychom stát znovuzřízený vydali v plen teroru a násilí minority, jedné časti občanstva. (Výborně!) Je pravda, republika žádá politiku velkého slohu a voličstvo mnohdy žádá politiku drobnou, kterou jest ihned sociálně cítiti. Politiku velkého slohu může dělati pouze strana uvnitř konsolidovaná a takovou stranou, doufám, že jsme my. Šli jsme v revolučním Národním shromáždění novými cestami politickými jen v zájmu republiky a voličstvo naše - až na nepatrný zlomek - dalo nám za pravdu. Má-li strana i nadále vytrvati při této politice udržení státu, jest nutno, aby strany, které s námi koalují, vyšly nám vstříc a umožnily nám dělati tuto politiku s nimi a aby se postavily společně s námi proti násilí, proti teroru a proti diktatuře i v tom případě, že se odvažují risika ztráty popularity u jedné části svých voličů.
My chceme právní postup proti každému i proti našim členům, jestliže neplní zákonů a nařízení, ale také chceme, aby bylo týmž způsobem postupováno proti členům všech ostatních stran politických. Správní úřady i soudy musejí býti vyrvány vlivům třídním. Žádáme, aby politický život byl transformován všude, a to nejen ve státě, nýbrž i ve stranách, žurnalistice a v organisacích všech politických stran. Politika ve smyslu bývalého rakouského lžiparlamentarismu a pseudoústavnosti nám nestačí. Snahou naší musí býti, zvýšiti autoritu úřadů, a to jest předpokladem další naší součinnosti v každé vládní kombinaci. Autorita je známka kulturního státu a lid musí vidět, že v republice jsou instance, kde dojde každý práva, když se o právo bude hlásiti.
My jsme proti tomu, aby se politika
v republice vyčerpávala nějakým politickým chytráctvím a starými
metodami vídeňského lžiparlamentarismu. Proti řečníkům se stran
jiných, kteří budou mluviti po mně, prohlašuji předem, že projevy
moje, učiněné jménem klubu jsou myšleny beze vší záludnosti, jsou
myšleny občansky upřímně, že to nejsou žádné plané fráse, řečnické
obraty bez obsahu, nýbrž upřímné naše politické vyznání, naše
politické kredo. Kdo je pro právní postup a zvýšení autority státních
úřadů u všeho občanstva, tomu stojíme připraveni podati ruku k
spolupráci. Majorita, která byla vytvořena provisorně, jest slabá,
nestačí a nedalo by se s ní ani dlouho vládnouti. Umělé vytvořování
nějaké takové krátkodobé majority nám také nikterak nestačí. My
trváme na vytvoření majority s velkým rozpětím hlasovým v této
sněmovně poslanecké, a sice na přirozeném základě, na kterém byl
obnoven stát a jak je složeno občanstvo tohoto státu. Experimentovati
se svobodou těžce vydobytou nedovolíme nikomu a s tím přirozeně
spolupráci odmítáme. My jsme ochotni spolupracovati s těmi stranami,
které se postavily na půdu republiky, které jsou pro právní jistotu,
stabilitu a konsolidaci státu a které jsou ochotny řešiti veliké
úkoly hospodářské i politické, které se v běhu dob na nás hrnou.
A tu mám ještě poslední větu ku všem stranám českým a slovenským.
Uvažte, přátelé, kdyby se tak stalo a my svou nesvorností ztratili
samostatnost politickou a byla by zničena ta republika, kterou
máme ne celé 2 roky, zajisté bychom si rvali všichni vlasy, kdybychom
si doznali, že jsme se v tak historické kritické chvíli nedovedli
spolu shodnouti na zásadách, na kterých chceme vládnouti spolu
v této republice. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu kol. Křepkovi.
Posl. Křepek (německy): Ctění pánové! Vládním prohlášením p. ministerského předsedy táhne se jako červená nit požadavek a volání po společenství a spolupráci všech národů v tomto státě. Toto volání není ničím novým. Národnostní spor jest starým bolavým místem v této nešťastné zemi, místem, jež krvácí dnes v tomto novém od vás zřízeném státě znova a tím silněji. Byla však již doba, kdy ona rána mohla býti zacelena, a byli byste možná dnes rádi, kdybyste tak daleko dospěli jako tenkráte. Chceme-li o tomto národně-politickém poměru mluviti, musíme pak zlo sledovati od samého počátku, nechceme-li, aby řeč naše byla pouhým mlácením slámy, jímž bychom se zdržovali.
Byl čas v této zemi, kdy jsem, sedě v zasedací síni na druhé straně Vltavy, mohl mluviti jako německý řečník pro mír, pro vyrovnání, ne jako dnes contra, nýbrž jako německý poslanec, jako řečník "pro", jako řečník pro česko-německou většinu českého sněmu, pro vyrovnání obou národů v této zemi.
A, pánové, pátráme-li po příčinách, které dnes způsobily nynější smutnou náladu v této zemi a mezi národy v tomto státě, tu shledáváme, že vězí v činnosti určitého směru, která již tehdy ono dílo vyrovnání zničila.
Pánové, tehdy, když vyrovnání ono mezi oběma národy se rozbíjelo, volal jsem jako mladý řečník za německou stranu ve staré sněmovně: "Ceterum autem censeo, Carthaginem esse delendam." Vaše všechny snahy nejsou od začátku až ku konci ničím jiným než: "Vyrovnání mezi oběma národy musí býti zrušeno!" Tehdy vedl český národ všeobecně uznaný vůdce a otec tohoto národa Frant. Lad. Rieger - ten, jenž s Palackým a Jungmannem ono životní dílo byl stvořil pro svůj národ, aby týž český národ z hlubokého národního porobení povznesl na ony základy, na kterých se nalézá dnes jako velký kulturní národ a na kterých dnes dosáhl svého státního práva. Tehdy za tohoto vedení byl národ český ochoten uzavříti s námi vyrovnání. Předlohy k tomu byly připraveny, majorita jeho zajištěna.
Tu však objevilo se ve vašem národě trojhvězdí. Jmenuji zde toliko jména Dra Herolda, Kaizla a Dra Kramáře. Ti nemohli se dočkati, až strhnou na sebe vládu nad českým národem. Postavili se v zemském sněmu proti vyrovnání, a když toho nebylo možno dosíci cestou zákonitého odhlasování, lítaly kalamáře na tribuny, byly vytrhávány referentům akta z rukou. Nejvyšší zemský maršálek opustil tehdy v úprku křeslo, český zemský sněm byl rozbit. Dr. Rieger byl za nadávek zatlačen až k lavicím, a já ho zřel tehdy, tohoto zasloužilého muže a vašeho národního vůdce s rukama třesoucíma, plačícího, ve statnosti zlomeného, jak jej můžete ještě dnes spatřiti na obraze Brožíkově ve vaší radnici.
Pánové! Proč se o tom zmiňuji? - Páni Mladočeši dostali pak moc do svých rukou, šli do Vídně, vstoupili do vlády, do ministerstva, dýchali ve dvorském ovzduší a oni spolupůsobili s oněmi šílenci císařskými na všech těch vojenských přípravách, které pak proměnily celou Evropu v hrozný tábor vojenský, (Souhlas německých poslanců.) kterážto bomba pak musila vybuchnouti v podobě světové války a všechnu tuto bídu způsobila, v jejíž fázi vývojové všichni ještě dnes úpíme. (Výkřiky.)
Já mluvím o tomto sněmu, o tomto státě, který byl zbudován na troskách starého Rakouska, a mluvím dále o tom, kdo na tvorbě ústavy, tohoto jazykového zákona, jenž je dnes opětně překážkou ku společné práci v zájmu národním a státním, mluvím právě o tom: kdo to byl opětně, jenž stál jako zloduch při kolébce této nové ústavy a zákona jazykového? (Souhlas a potlesk německých poslanců.)
Je to tentýž směr a je to tentýž muž. Vidíme v tom zvláštní osud odplaty, že i jeho jsme viděli plačícího, jako někdy starého vůdce dra Riegra.
Než nebyly to slzy bolesti, nýbrž slzy vzteku a zloby nad tím, že jsou v tomto státě a národě ještě mužové, kteří mají za sebou většinu, která zamezila, aby byl vylit plný pohár národnostní zášti a nenávisti v této ústavě.
To jsou kořeny onoho zla, to jest onen rýč, který na jedné straně tohoto vašeho nového státu základy povážlivě podrývá.
Mám-li v tomto směru přistoupiti na vládní prohlášení p. ministerského předsedy, tu musím říci: Bude třeba silné a pevné ruky, aby se oddálily již ode dneška tyto vlivy od stolu vládního. Neboť budete-li klásti důraz na to, aby ostatní národové tohoto státu počali konečně spolupracovati, aby konečně mohl čtyřmilionový německý národ, tento kulturní národ, silně spoluúčinkovati, pak musí býti zvolena jiná cesta, pak nesmí vše zůstati jen při slibech, pak nemůžeme se vyhnouti této otázce, musíme postaviti jako heslo "Přímost a pravdu" a podle ní jednati. A jako řekl Luther na sněmě ve Wormsu: "Poněvadž Vaše císařské Veličenstvo, Vaše knížecí a kurfirstská Milosti, prostou a nenucenou odpověď očekáváte, chci Vám ji tedy dáti; má však rohy a zuby, totiž: Leda, že bych byl svědectvím písma přemožen a usvědčen, nemohu a nechci ničeho odvolati." A já vám říkám, že 4milionový německý národ a i všichni ostatní národové tohoto státu nemohou a neustoupí od svého stanoviska, dokud vy nepřijdete jim vstříc od stolce vládního nejen s pouhými řečmi, nýbrž se skutečnostmi v těchto otázkách, abyste jim umožnili s ohledem na jejich národní cest učiniti krok, který od nás požadujete.
Vše ostatní, co jest zde umluveno pro i proti, zůstane mlácením prázdné slámy; zde jest třeba přinésti oběť a pánové, jako kdysi Luther přibil na zámecký kostel ve Würtenbergu onu thesi, tak bych chtěl i já vám přibíti na vnitřní straně sněmovny onen nápis, kterýž byste měli stále před očima. Jedno jediné slovo vám všechno řekne. My jsme je nestvořili, jest vynalezeno od oněch mocných, jimž i vy děkujete za uskutečnění svého dlouholetého snu o svém státě. Je to: Zadostiučinění! Či nejste nám, německému národu v tomto státě povinni zadostiučiněním? Neznásilňovali jste po celou dobu naše úřady, města, naše obecní zastupitelstva a naše obecní úřady? (Výkřik: Fakta! Kde?)
Ano, vy jste tak učinili, vím též za jakého poukazu a z jakých důvodů; já se k tomu ještě vrátím. Ale dokud nebudou učiněny praktické kroky, dokud se nerozhodnete získati si nás skutečně vážným vystupováním, dokud neodstraníte ssutiny na dráze k volné spolupráci svobodných národů, dotud jest nemožno, abychom my od svého stanoviska odstoupili.
Vám - národu českému, tak obzvláštně národně smýšlejícímu nebudu přece opakovati ona slova: "Nichtswürdig ist die Nation, die nicht ihr alles setzt an ihre Ehre." (Potlesk německých poslanců.)
Přicházím nyní ku druhému bodu. Pozoruji-li důkladně novou státní budovu, kterou jste vystavěli, tu shledávám nejen to, že neustálou záští národnostní, znásilňováním, které nikdy nemůže míti dobrého úspěchu, na jedné straně základ zdí jest podkopáván, nýbrž pozoruji i na druhé straně této budovy již jakousi trhlinu. Pan ministerský předseda, jakožto velmi chytrý muž, zajisté jako stavitel se svými ostatními státními pomocníky zpozoruje rovněž tuto trhlinu. Pánové! Tato trhlina jeví se v řeči, kterou zde přednesl český pan poslanec, a je podivno, že od žádné směrodatné strany nebyla zvláště oceněna. Jest to řeč pana poslance Skaláka. Vznešeným ignorováním se taková nebezpečí neodstraňují. Muž tento ví, co chce. On odhalil konečné své cíle s takovou otevřeností a jasností, že si více nemůžeme přáti. Odříkal se vašeho státu, vlády, každé moci, každého zákona a všeho, co existuje. Prostředek, jakým chce ku svému cíli dospěti, je násilí. On dokonce pohrozil, že užije tohoto násilí a dokonce i v určité lhůtě.
To jsou zjevy, které se neobjevují na hladině dneška; jich příčiny spočívají hluboko a hluboko v sociální bídě národa, jež tak ohromně byla zvětšena následky této války. Pánové, kde však byla vyřknuta hrozba, kde zavznělo válečné heslo, tu musím jako opravdový zastance a obhájce stavu selského vám zde před celým parlamentem říci: Ano, jsme ochotni, a sice nejen ode dneška, všechny potřebné sociální reformy provésti, ale přijde-li kdo s těmi reformami, pak musíme míti ujištění pro případ výtky, že prý naše ochota u přinášení obětí na poli sociálních reforem děla se jen z pocitu strachu! Tomu není zde tak! Před touto hrozbou nepohne se ani jediný vlas u našeho jadrného německého národa selského v této říši aniž u našeho venkovského, kolem nás žijícího lidu, který s námi všechnu práci i život sdílí. Jsem přesvědčen, že i u českého pevného a jadrného lidu selského tentýž pocit bude převládati.
Zajisté! Budeme majetek svůj ochraňovati
proti všemu, proti vší romantice nynějšího lupičství, které přiodíváte
politickými hesly, a nic nás nezastraší před ochráněním svého
majetku. Budeme konati svoji povinnost, my jsme slyšeli ono válečné
heslo. V jedné ruce majíce pluh, budeme pracovati dále, abychom
vyživili všechny i ono veliké vojsko zahalečů, které vyšlo z této
války. V druhé ruce však budeme držet sekeru, abychom odrazili
v plné síle národní všechny ony pokusy těch, kteří by chtěli nás
oloupiti o naše práva. (Posl. dr. Hahn [německy]: Pluhem vykořisťovati!)
To je zase zakokrhání z libereckého koutu! (Hluk. Různé
výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby řečníci nebyli vyrušováni!
Posl. Křepek (pokračuje): Jestliže ten mladý pán z tohoto zákoutí, jako německý poslanec... (Německý výkřik: Co to má co dělat s němectvím?) spatřuje zastupování zájmů německého národa, že nám, kteří představujeme nejjadrnější část německého národa, odnímá schopnost zastupovati národ, pak nad ním vyřknul z tohoto místa někdo větší než on sám rozsudek uznaný vůdce sociální demokracie ne já. Jestliže vy jako německý poslanec pro tato tvrzení nemáte žádných jiných důvodů, pak vás jen litujeme. (Výkřiky.) My jsme nevyhrožovali, hrozba přicházela z jiné strany a naše sebevědomí musí nás přiměti k tomu, abychom hájili stanovisko k takovým hrozbám, neboť jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Přicházím nyní ke druhé části této sociálně-politické otázky a jsem nyní zvědav, zdali oni páni mezimluvčí také nyní nebudou přerušovati. Když jsem prohlásil, že nemáme žádného strachu před hrozbou, prohlašuji - a sice ne proto, že bychom se snad té hrozby báli, nýbrž poněvadž uznáváme, že musíme respektovati idee nové doby, že jest ve svobodném národnostním státě povinností všech přinášeti oběti a velké oběti, aby i chudým a nemajetným bylo umožněno živobytí. (Výkřiky německých sociálních demokratů: Před válkou jste tak nemluvili!) Před válkou jste (obrácen k německým sociálním demokratům) prohlásili tonem přímo zpupným: "A celý svět ztichne, bude-li tomu chtíti naše silné rámě, nedopustíme, aby vznikla válka a zahájíme všeobecnou stávku." Kde pak jste zastavili válku? Nebylo většího vychloubání nad vaše a vetší porážky než oné, kterou jste utrpěli se svým tvrzením. (Výkřiky německých poslanců. Hluk. Místopředseda Buříval zvoní. - Výkřiky posl. Windirsche. Posl. Kreibich [německy]: Windirsch přichází po odsouzení lichevním soudem přímo do sněmovny! Posl. Windirsch k posl. Kreibichovi [německy]: Červený rase vojáků! Posl. Kreibich [německy]: Kdy jsem rasoval vojáky? - Různě výkřiky. Hluk. - Místopředseda Buříval zvoní.)
Německý venkovský lid a všichni
oni, již s ním sdílí radosti i strasti životní, stojí nejblíže
snahám stavu dělnického, a sice z toho důvodu, že musí nejvíce
pracovati a poněvadž se od něho v této své práci liší jen tím,
že denně pracuje více hodin než oni. Z tohoto důvodu dopřáváme
každému dělníku jeho mzdu, aby si zajistil své živobytí, a nebudou
nás másti žádné pokřiky v přesvědčení, že musíme spolupracovati
pro sociální blaho a zasaditi se o všechna ona zákonitá opatření,
která by mohla zlepšiti postavení dělnického stavu. Vaše výkřiky
poukazují jen na to, že jste si chtěli blaho stavu dělnického
pouze najmouti. (Veselost.) Působiti však pro blaho všech
svých soudruhů, pro blaho dělnického stavu v celé zemi a národě,
není však vaším výsadním právem, nýbrž povinností všech příslušníků
státních i národních. (Výborně! Potlesk. - Odpor německých
sociálních demokratů. Různé výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, pánové, o klid.
Posl. Křepek (pokračuje): Přicházím nyní ku třetímu důležitému bodu státní řeči pana ministerského předsedy - ku otázce vyživovací. Ve vyživovací otázce pozorujeme dvě velmi různá mínění, rozcházející se do dvou táborů: jedni praví: Nemůžeme upustiti od vázaného hospodářství, musíme je podržeti, neboť jest jedinou zárukou, že při této bídě vyjdeme. Druzí říkají: uvolněte potraviny! Pánové! Nemá se souditi ukvapeně - řeč jednotlivcova není ničím! Nejbližší budoucnost nám ukáže, co jest lepší anebo co by lepší bylo bývalo.
Pro jeden směr jest předpokladem toto: Stoupenci tohoto směru musí naprosto důvěřovati poctivosti a správnému řízení ústředního hospodářství. (Německé výkřiky: To jsme viděli!) Musíte býti přesvědčeni, že tímto způsobem národ, který se má vyživiti, se vyživí a stát, který chce trvati, také vydrží. My jsme v tomto oboru učinili velmi trudné a smutné zkušenosti. Lid má o tom již svůj úsudek. Obyvatelstvo již odsoudilo samo ústředny. Hlas lidu, hlas boží. Druzí, kteří říkají: uvolněte potraviny, těm jest odpověděti: "Kdo má dnes odvahu s touto reformou vystoupiti?" Takovou věc lze zde námi lehko vysloviti, ale se strany zodpovědné vlády těžko provésti. - To přiznávám.
Ku každé velké reformě patří vždy odvaha a rozhodnutí. Jedno jest pravda. Zkušenost učí, že stanovením a vnucováním maximálních cen ihned zmizí nejdůležitější potraviny pod rukou.
Nechci zde přicházeti se zlými slovy, ačkoli bych je měl na jazyku, chci prostě poukázati na to, jaké jsou zde poměry většinové. Většina rozhodne se pro podržení nuceného hospodářství a ponese též zodpovědnost pak za ně.
A nyní bych se vrátil ku počátku svých vývodů s pravdou a otevřeností.
Pan ministerský předseda zve ve své vládní řeči k účasti na státních záležitostech, na jednáních vládních. Kolega Seliger dotkl se ve své znamenité řeči této otázky jen povrchně, on se jí vyhnul poukazuje na to, že otázka tato není otázkou aktuelní. Já však se nevyhýbám pravdě. Účast na moci a vládě ve státě jest otázkou aktuelní vždy pro každý národ, záleží jen na tom, zda-li jest jen poskytnuta možnost tomu kterému národu, krok ten učiniti. Tu opakuji, co jsem již dříve naznačil. Na dveřích zde má stále býti napsáno: "Zadostučinění." Máte nyní vy slovo, máte moc, máte tudíž i povinnost na této cestě postupovati; a záleží-li vám na tom, aby poměry v tomto státě dospěly konečně jednou ku klidu, míru a spolupráci, pak bych vám připomenul slova starého státníka Taaffeho, která k nám pronesl v jednom zasedání rakouského parlamentu o jakési důležité otázce národnostního sporu: "Pánové, uvažujte sami o tom!"
Záleží jen na vás, abyste nalezli prostředek a způsob. S nepatrným vyhovováním ničeho se nezmůže, musí zde býti skutečné a cenné věci, které byste přinesli vstříc na cestě rovnoprávnosti německému národu. To záleží na vás. (Výkřiky.) Odpovídáte nám: "My nebudeme dělati, co vám dělalo staré Rakousko."
Cítili jste se potlačenými za starého Rakouska, předhazovali jste mu, že vám zadrželo váš národní vývoj, že vám nedává politické svobody v té míře, jaké vyžadují potřeby vašeho národa. Vy jste začali s těmito výtkami, své požadavky na poli národním i politickém učinili jste svým programem a zastupovali jste tento program tak daleko, že jste chtěli korunovati své požadavky zřízením svého vlastního státu již tehdy, když jste byli ještě státními občany rakouskými. A když bída a nebezpečí stihla onen stát ve světové válce, neupustili jste od svého programu. Vyslali jste do ciziny své nejschopnější hlavy, aby vyjednávali s nepřítelem, v zázemí jste plánovitě státu odpírali prostředky k vedení války a přispěli tím ku rozbití tohoto státu.
Tak jste jednali vy, abyste dosáhli svých práv a národních svobod. Nyní jste zbudovali svůj vlastní stát a s pomocí dohody nás v něm upoutali. My jsme vstoupili na vaše místo nyní v podobném národním utlačování. Nepozorujete, jaký jste zde dali před krátkou dobou příklad a jejž stačí prostě napodobiti? Sami jste naznačili činnost německého národa a jak nutno si počínat v takovém státě a proti takovému státu. (Souhlas a potlesk u německých poslanců.)
Seznejtež sami na tomto příkladě - neboť máte ve svých řadách dosti moudrých a rozhledu plných mužů, kteří dávno již znají meze, jež nelze překročiti - můžete seznati již na tomto příkladě, jak bude musiti pan ministerský předseda a vláda pevnou rukou včas a pevně zakročiti, aby se nestalo to, co kdysi odpověděl veliký krajan císaři. Byl to Valdštýn, když jsa na vrcholu své moci, obdržel poselství od císaře o svém svržení, které ho však jen povzneslo. Pravil k poslu, ukazuje při tom na globus: "Z hvězd mohou pánové seznati, jak duch kurfirsta - byl to kurfirst bavorský - může dominovati nad císařem "Pečujte o to, aby duch kurfirsta Kramáře (Hlučná veselost.) neovládal ministerského předsedu. (Veselost.) Pak spoutáte ducha, který je v první řadě vinen, že zde v této nešťastné zemi nedocházelo se k žádnému smíru. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)
Český národ a český stát nachází
se nyní ve své osudné hodině, a nedojde-li právě nyní tomuto českému
národu látka, ze které tvoří vynikající muže, kteří jsou s to
v této osudné hodině národ jakož i stát povznésti k vyšším cílům,
došla-li by mu tato látka, musí si nalézti ony muže, kteří by
byli schopni tuto velkou otázku rozřešiti. (Výkřik: Lodgman!)
Mluvím o vašich řadách. Naší úlohou není, abychom přicházeli
s návrhy. Vy máte moc a i toto jest povinností moci. Naleznou-li
se takoví mužové, pak bude cesta schůdná, ale jak již řečeno cesta,
kterou označila světu dohoda proti přemoženým ve slově: zadostučinění.
Doporučuji vám, abyste v tomto duchu dále budovali budoucnost
svého národa a státu. Pak nebude vyloučena možnost, že i ostatní
národové súčastní se práce, budou-li všechny podmínky k tomu splněny.
Dotud však nezbývá nám nic jiného než čekati. Nejsem tomu zvyklý
a nečiním tak nikdy, nikdy nemluvím z okna; ale musím říci pánové,
i náš národ tam venku čeká; nalézá se v těžké bídě a nejen náš,
nýbrž i váš národ očekává odtud ne pouhé řeči, nýbrž též skutečnou
práci. Nejsme s to dnes takovou práci vykonati pro svůj národ,
pročež musíme volati ku svému lidu: "Německý lide, sečkej,
ale buď kliden! Pevně stojí zástupci vašich nezcizitelných politických
a národních práv i v této sněmovně, i v republice na březích Vltavy!"
(Hlučný souhlas,)
Místopředseda Hruban (zvoní):
Uděluji slovo panu posl. Markovičovi.
Posl. dr. Markovič: Ctená snemovňa! Výsledok volieb na Slovensku potvrdil, čo po stránke národne-politickej a ústavnej hlásala veľká väčšina klubu slovenských poslancov, v bývalom Národnom shromaždení Československej republiky: Naprostý súhlas slovenského voličstva s Československou republikou a s programom československej národnej a štátnej jednoty tak, ako je vyslovené v ústavných a iných zákonoch tejto republiky, tak, ako ho podľa osvedčenia posl. Jurigu uznávajú tu i slovenskí príslušníci československej ľudovej strany. (Tak jest!) Ctená snemovňa! Tri štvrtiny slovenského voličstva postavilo sa manifestačne za tento program. A preto nemožno považovať reč, ktorá odznela pred niekoľka chvíľami s tohoto miesta, za tlumočníka túžob a žiadostí ohromnej väčšiny slovenského ľudu. (Veliký hluk. Predseda zvoní. Výkřiky posl. dra Jurigy.)
Pane poslanče Jurigo, vy ste mal čas povedať, čo ste mal na srdci. Teraz vás prosím, aby ste ma nechal hovoriť, až dokončím, potom môžete hovoriť zas. (Hluk. Různé výkřiky.) Vy neukričíte hlasu troch štvrtin slovenského ľudu. (Hluk.) Já chápem, že ho chcete ukričať, že sa chytáte zásterky, ktorú vám pripravil posl. Myslivec. (Hlas: Suranyi!) Keď vy a ktorýkoľvek váš príslušník bude hovoriť za československú republiku a proti monarchizmu v každej forme, budem tlieskať i jemu. (Různé výkřiky posl. dra Jurigy a dra Kmeťka.)
Páni kollegovia Jurigo a Kmeťko, hláste sa k slovu a budete môcť hovoriť. My sme nikoho a zvlášte vašeho rečníka ani slovom nerušili, majte preto slušnosť a nerušte ani mňa. To je slušnosť a tolerancia, a to by mala byť vlastnosť kňazského stavu. (Posl. dr. Juriga: My tu nie sme kňazia, my sme tu Slováci!) Pánovia, vy neukričíte vec, že 75% slovenského voličstva! (Výkřiky! Kde ho máte? To boli leda vojaci.) Nesfalšujete to tím, keď budete užívať zastierky, že na Slovensku prevedené boly voľby násilným spôsobom. A keď budete hovoriť o tých vojákoch, ja vás upozorňujem, že pri voľbách do senátu, kde nevolili vojáci, poneváč nad 26 let vojákov je málo, naša strana dosiahla ešte väčšieho úspechu než do poslaneckej snemovne. (Výborně! Potlesk.) Čím starší ľudia, tím chýrnejší a to potvrdzuje vašu porážku. (Hlas: A vaši ne? Jiný výkřik: A preto ste vstúpili do sociálne-demokratickej strany!)
Ctená snemovňa. Niektorí ľudia
podľa svojho presvedčenia vstúpia do strany, ktorá im vyhovuje
a v ktorej chcú pracovať na pôde tejto republiky, iní ľudia podľa
svojho gusta idú do Poľska, do Paríža, alebo Pešti. (Výkřiky:
Každý ide, kam chce. I vy pôjdete do Paríža na internationálnú
konferenciu. Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Markovič (pokračuje): Možno pôjdem, ale vezmem si na to československý pass.
Vážené shromaždenie! Pán poslanec Juriga vám dal najjasnejšie vysvetlenie prečo sa prejavila vôľa 3/4 väčšiny slovenského voličstva tak, ako sa prejavila. Preto, lebo slovenský ľud chce mať väčšie právo a viac slobody, i politickej i hospodárskej i kultúrnej. (Výkřik: Tak je, tomu prisvedčíme!) A preto, že to chce, preto dal svoje hlasy 50% strane sociálne-demokratickej a 23% národne-roľníckej a len 23 strane vašej. (Výkřiky: Co jste slibovali?) Nesľubovali sme purgatorium, ako vy, ani iné hrôzy, keď voličia nebudú hlasovať na našu stranu.
Tedy tento fakt, páni neodkričia, neodkričia ani to, že slovenský ľud vo svojej väčšine uznal za správne to riešenie, ktorým bolo vyriešené jeho postavenie v tomto štáte našimi ústavnými zákony. (Posl. dr. Juriga: To je pravda! Ale i my sme za tými zákony.) vy ste na začiatku svojej reči a potom v celej svojej reči proti tomu. (Posl. dr. Juriga: My sa so Szuranovci nespojujeme!) Vy sa so Szuranovci nespojujete!? My sme videli vašich spojencov. Boli to páni Nemci a ja sa divím tej spoločnosti, ktorá sa tu prejavila. Tí Nemci sa tu oduševňovali o práva slovenského ľudu, ktorí ešte pred 2 rokmi snáď ani nevedeli, že slovenský ľud existuje, alebo ktorí nemali iného slova pre nich ako "Dummer Slovak".
Vážené shromaždenie! Ctená snemovňa! Bol to ešte jeden zaujímavý fakt a veľmi zaujímavý zjav, ako chápe pán poslanec Juriga slobodu. Pán poslanec Juriga povedal, že na Slovensku bola sloboda vtedy, keď odišlo maďarské vojsko a keď ešte neprišlo vojsko české. Pánu Jurigovi sú rabovačky najvyšším prejavom občianskej slobody. (Výborně! Potlesk.) Ctená snemovňa! Pán poslanec Juriga, hovoriac o voľbách, tvrdil, že na Slovensku hlasovali cudzinci a tu zas vidíte to spojenie, bol to citát zo štátoprávneho ohradenia pána poslanca Körmendyho. Pánu Jurigovi sú tí českí vojaci, českí legionári, ktorí v prvom rade vydobyli túto republiku, tí českí úradníci, ktorí prišli na Slovensko vtedy, keď bolo potrebné, aby niekto vzal správu Slovenska do rúk. Tí sú mu cudzincami. (Poslanec dr. Juriga: To je lež a podlosť. To si vyprosím!) Ti dľa poslanca Jurigu nemali dostať na Slovensku hlasovacieho práva. (Poslanec dr. Juriga: Já som dal legionárom práva, ja na nich platím, chleba im dávam - a vy beriete legionárom platy.) Poslanec Juriga tvrdí, že tí českí vojaci a úradníci - a tvrdí to v súhlase s pánom Körmendym - nemajú hlasovať na Slovensku, totiž on občanov tejto národnosti rozdeľuje na Slovensku na dve kategorie: na tých, ktorí majú tu právo hlasovať a na takých, ktorí nemajú práva hlasovať, ako to robí poslanec Körmendy. Proti tomu sa musíme čo najrozhodnejšie ohradiť. Keď my stojíme na stanovisku jednoty tejto republiky, musíme stáť na stanovisku, že každý občan tejto republiky, nech je akejkoľvek národnosti, má rovné právo, nech sa zdržuje kdekoľvek a má možnosť tieto práva všade vykonať. A ja by som sa pýtal, pánovia, čo byste riekli, keby slovenským vojákom, ktorí sú dnes na území českom, moravskom lebo sliezskom, nebolo dané hlasovacie právo.