Dále bych shledával jeden z důvodů také v tom, že u nás nevžil se ještě systém poměrného zastoupení menšin, že naše občanstvo je ještě příliš zvyklé na systém majoritní, na systém ovládání menšiny většinou, že ještě nevniklo v podstatu a důsledky poměrného zastoupení, že nedovede se ještě spřáteliti s tím, že volební právo nemusí míti za následek utvoření pevné, kompaktní většiny ibsenovské, nýbrž že může přivoditi takové rozvrstvení politických sil, že žádná z vrstev nebo tříd nerepresentuje majoritu a že jsou všechny odkázány na vzájemnou dohodu. A tato soustava poměrného zastoupení u nás teprve nedávno vtělená v zákon, nevešla v krev a maso. Naše občanstvo příliš ještě myslí a žije v dřívějším systému volebního práva a proto nedovedlo také, šlo-li o parlamentární většinu, nebo o vládní koalici, vyzouti se z tohoto svého dřívějšího myšlení. Posléze bych viděl jeden z momentů, které odůvodňují tu to příčinu, také v tom, že v menších celcích samosprávných, jako jest obec okres a snad i země - u zemí již méně - je více prováděna zásada veřejnosti, nežli ve vládě státní. Naše občanstvo chce spolupůsobiti v demokracii, chce při nejmenším své zástupce kontrolovati, ono chce viděti zápas svých zástupců před zraky celé veřejnosti. Jakmile zápas ten, třeba tuhý, uniká jeho bezprostřednímu pozorování a kontrole, jato jest nedůvěrou. Nejen ve vrstvách dělnických, nýbrž i ve vrstvách občanských se shledáváme se zjevem tím. Důsledek tohoto nazírání občanstva na vládu, jejíž debaty a rozhodování se vymykají bezprostřední kontrole veřejnosti, jest ten, že massy vidí jen úspěch druhé strany a nevidí úspěch strany vlastní. Massy dělnické viděly toliko zvýšení cen obilí, ale neviděly, že byla zrušena užívací práva rustikalistů, že byl proveden velký ostrý zásah do soukromých výsad majitelů určitých usedlostí, tedy rolníků. Ony neviděly, že zvýšena byla pozemková daň, neviděly nevýhod, které musily snášeti vrstvy zemědělské.
Vrstvy zemědělské opět viděly jenom výhody dělnictvu přinesené, ale neviděli zase výhod, které koalice přinesla jim. V obou vrstvách vyrostla krajní křídla, nespokojená, která neviděla positivních úspěchů, nýbrž jenom neúspěchy vlastní. Řekl bych ještě toto k charakteristice myšlení našeho občanstva. Tato vláda řídí osudy státu téměř dva měsíce. Když některá vláda parlamentní byla ve funkci jen 14 dní, již proti každému členu jejímu byla pronášena nejtěžší podezření z korupce, obohacování a jiných nepěkných věcí. Tato vláda, jako vláda stojící mimo parlament, jest vyjmuta z každého podobného podezření. To jest charakteristikou neparlamentního a nedemokratického myšlení našeho občanstva. (Tak jest!) vůči lidem vyšlým z vlastních kruhů, vůči vlastním zástupcům nejtěžší, nejhrubší, bezdůvodné podezřívání, vůči lidem, kteří vyšli z kruhů mimoparlamentních, kteří representují jistou autoritu, řekl bych jisté panstvo, jest plná úcta.
Mám za to, vážená sněmovno, že to jsou jenom přechodné nemoci naší mladé demokracie, tyto nemoci že přejdou, jakmile přejde dětství, že tyto nemoci také přejdou systematickou uvědomovací prací. Také tuto příčinu považuji za méně významnou, než příčinu druhou, kterou jsem označil téměř slovy krise demokracie, příčinu, která není čistě místní, nýbrž, která jest světovou.
Jsem toho názoru, že demokracie stojí před mimořádnými těžkými úkoly. Demokracie má v nynější překotné a převratné době rozřešiti problém, na jehož rozřešení čeká dělnictvo celá desítiletí. Válka urychlila proces, který vede k tomu, aby odstraněn byl posavadní základ v podnikání, základ soukromokapitalistický a aby byla vybudována nová organisace na podkladě společenském. A tu povstala velmi těžká - já bych řekl pro dělnictvo ve svých důsledcích přímo bolestná otázka, neboť se jeví na jeho vlastním těle způsobem rozkladným, otázka, zdali demokracie jest schopna, aby tento problém rozřešila ve smyslu socialistických ideálů. Jsou vám známy rozpory o výklad Marxova učení, zda-li ona přechodná doba, která nastati musí mezi státem kapitalistickým a socialistickým, má býti zbudována na podkladě demokratickém, čili zda Marx mínil, že může tato přechodná doba mít toliko formu diktatury proletariatu nad třídou buržoasie. Vy víte velmi dobře, že tento ideový rozpor vedl k rozpoltění strany v různých zemích, že zasáhl i rušivým způsobem do strany naší. Jedna část dělnictva jest nespokojena, nevěří již v pomalý vývoj, nevěří už, že demokratická zařízení jsou způsobilá, aby provedla socialisaci, a vidí jediné východisko v pravém opaku demokracie.
My rovněž stojíme před řešením problému socialisace a také my musíme si zodpověděti spornou otázku, zda-li tento problém jest možno řešit formou demokratickou na podkladě demokratickém, anebo zda jest třeba nahraditi demokracii útvarem, který jest pravým opakem demokracie, útvarem řekl bych absolutistickým, neboť diktatura tak jak jest hlásána, jest ve své podstatě absolutismus.
A tu bych řekl, že by byl velký omyl, domnívati se, že jest možno za nynější situace a mizerie politické dostati se na půdu společné práce nějakým diplomatickým parlamentárním jednáním. Demokracie nemůže býti představována toliko ministry, jednotlivými parlamentárními zástupci, parlamentárními stranami, nýbrž ona má jen tehdy pevnou půdu pod nohama a jen tehdy jest s to řešiti velké úkoly, když jest opřena o massy lidu, bez ohledu na to, které třídě patří. My nemůžeme přes hlavy proti vůli mass na půdě parlamentární tvořiti umělé konstelace, abychom se dostali z té pouště neparlamentární vlády, nýbrž my se musíme při každém způsobu řešení, které by bylo navrhováno, tázati: je-li způsobilý, aby rozřešil problém, který před námi stojí. Neboť ne koalice parlamentární určují problémy, které mají býti řešeny, nýbrž nejprve tu jest problém a ten určuje parlamentární konstelace a koalice a parlamentární postup. (Výborně!)
Problém, který tu sluší řešit a kolem něhož se vše točí a kolem něhož se bude točiti, pro nejbližší dobu jest socialisace této republiky a nová organisace práce na podkladě společenském. (Výborně! Potlesk.)
Vážená sněmovno, pan dr. Kramář vybízel jako k východisku ze stavu neparlamentárního a nedemokratického k utvoření všenárodní koalice.
Jest jisto, že všenárodní koalice za určitých okolností jest možná a sice tehdy, když podle daných poměrů jest nutna. První všenárodní koalice byla bezprostředně po utvoření státu před dvěma léty. Tehdy tato koalice všech českých stran byla nutna. Žádná vrstva, žádná strana a žádná třída nemohla se z ní vymknouti, neboť žádná vrstva, třída, anebo strana politická sama o sobě nebyla s to, aby byla tehdy mohla převzíti řízení státu do svých rukou. Nebyla by s to velké úkoly, které tehdy při konstituování a budování státu bylo třeba řešiti, sama provésti. (Hlas: A dnes ano?) Tehdy také tato všenárodní koalice odpovídala vůli všech vrstev a tříd onoho obyvatelstva, které se zúčastnilo při konstituování a budování tohoto státu. (Výborně!) Tehdy všenárodní koalice nebyla pouhou koalicí vládní; vždyť ta vláda i formálně nebyla nic jiného, než exponentem Národního shromáždění revolučního, voleným tímto Národním shromážděním. To nebyla vláda jmenovaná presidentem, nýbrž vládlo Národní shromáždění, vládly všechny strany a vrstvy v Národním shromáždění zastoupené, vládl celý národ a byla toliko voleným výborem tohoto Národního shromáždění.
Docela jiné poměry jsou dnes. Dovedl bych si představiti situaci opět takovou, že by osou všeho politického života byl zájem státu, že by stát na příklad byl napaden zvenčí, že by bylo třeba soustředit všechny vrstvy a všechny síly státu věrné proti nepříteli zvenčí, že by otázka zachování a udržení státu zatlačila do pozadí všechny jiné otázky a problemy. V takovém případě mám za to, že by opět byla dána dějinná nutnost pro utvoření všenárodní koalice. Dnes problem, který sluší řešit, nezní tak, aby taková nutnost byla dána, nýbrž problem, který sluší řešit, jest, jak jsem řekl, socialisování státu a pro socialisování státu všenárodní koalice není vhodným instrumentem.
To nevylučuje, že mohou nastati momenty, ve kterých všechny strany, které nejsou zásadně protistátní a které mají interes na zachování a rozkvětu státu, položí své votum souhlasně pro potřeby státu, avšak taková součinnost jest myslitelná ad hoc bez jakýchkoli závazků koaličních.
Pan dr. Kramář svou argumentací nepřipravil dle mého skromného názoru půdu pro tuto všenárodní koalici. Co by i znamenala všenárodní koalice? Že by v ní byla zastoupena jenom část sociálně-demokratického dělnictva českého, ne však sociální-demokraté jiných národností, že by v ní zástupcové českých stran občanských měli převahu nad stranami socialistickými, že by takováto koalice i proti své vůli měla obrácený osten proti sociálním demokratům německým a jiných národností a že by takováto koalice nebyla již svým složením, svoji frontou schopna, aby řešila socialisační problem.
Pan dr. Kramář nám podivuhodným způsobem objasnil účel koalice předcházející a myslím i účel koalice všenárodní, jak si ji představuje on. Dle jeho názoru agrárníci vstoupili do koalice se sociálními demokraty proto, že "chtěli zachrániti stát proti socialisaci tím, že uzavřeli kompromis se socialisty" a tu ze jest docela přirozeno"že nebyli dosti silní, aby zadržel velké socialistické hnutí. V tomto ohromném boji socialisačním agrární strana bylí příliš slabá, aby se mohla sama proti tomu postaviti a její interesy a úmysly donutily ji k tomu, aby dělala něco jiného, aby hledala pomoci jinde". Z toho plyne, že podle názoru pana dr. Kramáře účasti občanské strany v koalici se sociální demokracií není poctivě a upřímně dodržet program a úmluvy, - a v úmluvě byla socialisace, - nýbrž že účelem jejím jest zadržet, sabotovat a brzdit socialism. Podle jeho názoru agrární strana v této koalici byla v této brzdící činnosti příliš slabá. Přibrat národní demokraty, přibrat jinou občanskou stranu do koalice nemělo účelu, aby socialisace účinným způsobem postupovala, nýbrž naopak, aby ta brzda ještě více byla utažena. Brzda agrárnická dle názoru pana dr. Kramáře byla slabá, bylo třeba ji utáhnout brzdou další, národní demokracií po případě stranou lidovou.
Vážení pánové! Jestliže toto jest vhodné preludium pro všenárodní koalici, ponechávám posoudit vážným politikům; Jest možno po tomto výkladu, jaký úkol mají občanské strany v koalici se socialisty, mluviti vážným způsobem o koalici jak si ji představuje pan dr. Kramář?
Vážená sněmovno! Ale snad bychom mohli nalézti východisko z neparlamentární vlády způsobem jiným. Což nebylo by možno, aby, když již naše strana nemůže vstoupiti v koalici - a prohlásila to úplně jasně a já to naše stanovisko opakuji, že nevstoupí do žádné koalice se stranami občanskými, že o dalším jejím postupu může rozhodnouti toliko sjezd, že má úplně volnou ruku na všechny strany, že jsou tedy marné snahy, že bychom my dnes proti vůli nebo abych tak řekl bez vyslechnutí sjezdu a bez vyslechnutí vůle dělnictva, našich mass, vůbec mohli i jen jednati o to, - není možno jiným způsobem dojíti k utvoření nějakého parlamentního útvaru?
Pronášeny jsou názory, že bylo by východiskem, kdyby občanské strany české samy projevily odhodlání, aby převzaly vládu bez ohledu na to, že nemají většiny; spoléhají, jak tomu jest v Německu, na tichou účast, na mlčky trpění s naší strany? Nikoliv, pravím s největší rozhodností, tak jako není možná dnes všenárodní koalice, tak také není možná koaliční vláda občanských stran, která by representovala pouze menšiny. Nejen že by nemohla počítati s naší pomocí, nýbrž musela by počítati s největším odporem s naší strany.
Tedy jaké východisko by bylo jiné? Znova opakuji, co jsem řekl: Východisko najdeme, když si uvědomíme problem. Problem jest socialisování státu. (Hlas: Co to jest?) To jest problem, který udává směr. (Posl. dr. Kramář: Abyste měli vládu a my vám pomáhali.) Podle toho problemu musí nastati rozstup. Já neříkám, že vy to máte dělati, nýbrž podle toho problemu musí nastati rozstup a tento rozstup může býti takový: Buď se sestoupnou strany zásadně protisocialisační, strany, které chtějí brzditi a znemožniti socialisaci, strany občanské, které nechtějí socialisaci připustiti, a předpokládáme-li, že by to byly strany všechny občanské, tedy všechny občanské strany, a utvoří buržoasní blok všech národností. Jestli se jim to podaří, jestli negace a oposice proti socialismu bude tak silná, aby překlenula rozpory v nazírání na uspořádání národnostních poměrů v tomto státě, jestli budou krajní nacionálové v obou táborech národnostních schopni, aby v těchto otázkách se shodli za tím účelem, aby mohli brzditi socialismus, o tom sám pochybuji. Jiné východisko, nikoliv negativní, nýbrž positivní je, spojiti a koncentrovati všecky vrstvy v parlamentě, které nechtějí brzditi socialismus, které nechtějí, jak řekl pan dr. Kramář, zachrániti stát proti socialismu, nýbrž naopak, chtějí stát socialisovati, tedy sdružiti všecky socialistické strany bez rozdílu národnosti. A u těchto upraviti poměr národnostní nebude tak těžké jako u stran nacionálních. (Posl. dr. Stránský: Bude, prosím, pane doktore!) Jest pak možno, že i jiné vrstvy, které nemají onoho bezprostředního interesu hospodářského na způsobu výroby v průmyslu, k tomuto socialistickému bloku se přidají. Jiného východiska nevidím. Budeme možná z jednoho marastu potáceti se do druhého, z jedné situace choulostivé klopýtati do druhé, ale nedostaneme se na schůdnou cestu, dokud si neuvědomíme zásadní a základní problem a dokud nepřikročíme s největší vážností, rozhodností a upřímností, abychom tento problem řešili.
Budiž mi dovoleno, abych také ještě zmínil se o methodách, podle nichž chceme problem socialisační řešiti. (Předsednictví převzal předseda Tomášek.)
Strana, kterou zastupuji, stojí na stanovisku poctivě demokratickém. Strana naše, vycházejíc z tohoto hlediska, přinesla dokonce tak těžkou oběť, kterou málo která strana přinese pro svou ideu, provedla operaci a to velmi bolestnou na vlastním těle. Byly to rozpory právě o methodu, nikoliv o konečné cíle, které vedly k tomu, že, co jsme po desítiletí spolu budovali, jsme rozhodným činem rozřízli, snad i k dočasné škodě třídy, kterou zastupujeme. Ale bylo nezbytí již vzhledem k tomu, že rozpory ideové jsou příliš hluboké a příliš veliké. My jsme zastánci demokratických zásad. Nebudu ani poukazovati na správný výklad Marxova učení ani na názory Engelsovy.
Jakmile opustíme pevnou půdu demokracie, ocitneme se na šikmé ploše vedoucí k absolutismu. Absolutismus je protikladem demokracie a je úplně lhostejno, jest-li ten absolutismus vede v levo k diktatuře proletariátu anebo na pravo k diktatuře buržoasie nebo dokonce k monarchii. My vidíme, že ve všech zemích, kde byla opuštěna pevná půda demokracie, nastolen byl absolutismus, jednou levý, po druhé pravý, jednou absolutismus třídy dělnické, po druhé, jako v Uhrách, absolutismus kasty důstojnické, který konečně vede k monarchii. Který absolutismus, jest-li levý či pravý, dosáhne konečného vítězství a který absolutismus by u nás, kdybychom opustili půdu demokratickou, nabyl definitivně vrcholu, na to se neodvažuji odpověděti. Nevím, kdo by byl v tomto boji vítězem, ale vím, kdo by byl poražen, to by byla naše republika, to by byl její hospodářský vývoj. (Výborně! Potlesk.)
My jsme vzhledem k tomu, že nám osud této republiky tak leží na srdci, že nám tak záleží na jejím zachování, jejím rozkvětu a konsolidování, s takovou rozhodností odmítli, aby o taktice naší strany, a tím o taktice československého proletariátu mohla rozhodovati strana, nebo řada lidí mimo naše hranice, řada lidí, kteří neznají poměrů v naší republice a kterým nezáleží na osudu a integritě našeho státu.
Vážená sněmovno! Když pravím, že stojíme pevně na půdě demokracie, nejsou tato slova namířena toliko na levo, nýbrž také na pravo. Stojíme na půdě demokracie nejen proto, že nechceme absolutismus z leva, nýbrž také proto, že nechceme u nás absolutismu z prava, nechceme reakci, (Výborně!) která už podivuhodným způsobem vystrkává růžky, která se již i u nás hýbá. Už se u nás mluví otevřeně o různých krocích reakčních, nejen o absolutismu určité třídy, nýbrž se propaguje také absolutismus rázu jiného. Chtěl bych tu varovati před jedním pokusem. Je sířen názor, že demokracie je špatná, že náš volební řád jest příliš demokratický, než aby mohl vyhovovat. Už se uvažuje o tom, že nelze provésti nápravu jinak, než když se podklad demokratický, to jest volební právo, změní a zhorší. Vůči těmto pokusům, které by byly vyjádřeny snad tím, že by odstraněno bylo poměrné zastoupení, a zaveden byl majoritní princip, že by upraveny byly jinak volební okresy, dovoluji si říci jen toto: Varuji reakci před podobným nebo jiným pokusem. Pravím, že reakce z prava mohla by docíliti jednoho, že se všechny pokrokové živly, zejména všechno dělnictvo, spojí, aby reakci zahnalo, kam patří. (Výborně! Potlesk.)
Když jsem analysoval příčiny, které dle mého skromného názoru přivodily, že nebylo možno utvořiti parlamentní vládu a že musila být nastolena vláda neparlamentární, když jsem také byl vytkl problém, který nynější doba má řešiti, mohu logickým způsobem vyjadřovati se o tom, jaké stanovisko zaujímá naše strana k této vládě. Tato vláda nebyla parlamentu oktrojována. Dřívější parlamentní vláda nebyla presidentem libovolně odstraněna a nahražena proti vůli parlamentárních stran vládou neparlamentární, nýbrž utvoření této neparlamentární vlády způsobily anebo zavinily, vrstvy, které stály za parlamentárními stranami. Řekl bych, že zrození této vlády, třeba bychom ji s hlediska demokratického a parlamentárního litovali, přece jen nestalo se proti vůli parlamentu. A vzhledem k tomu musíme s ní počítati jako s nezbytným zlem, jako s faktem. Z toho však neplyne, že by naše strana vzhledem k tomu, že vláda jest jí uznána jako nutné zlo, musila akceptovati, schvalovati a podporovati všechno, co by tato vláda dělala.
Vláda podala prohlášení, ve kterém slibuje i pomoc a podporu socialisačním předlohám, o kterých bylo už jednáno ve dřívější vládě. Vezmeme-li vládní prohlášení jako jediný celek s přípisem, kterým doprovázel president republiky jmenování této vlády a ve kterém vládě uložil, aby pokračovala v pracích a intencích dřívější vlády, pak můžeme říci, že by proti meritu vládního prohlášení, proti slibu podporovati socialisaci s naší strany nemohlo býti námitek. Ale my nemůžeme posuzovati vládu pouze podle jejího prohlášení, nemůžeme vládu posuzovati jen podle jejích slov, nýbrž musíme si vyhraditi úplnou volnost v každém případě a budeme posuzovati tuto vládu podle jejích činů.
A tu nechci se tajiti tím, že vláda nezapsala se již v prvních chvílích způsobem úplně sympatickým. Úplně chápu, že při otřesení autority státní a státních úřadů vláda chce tuto autoritu znovu vybudovati a upevniti a že v tomto směru chce dobýti si názvu silné. Ale tato síla nesmí se projevovati jednostranně. Tato síla projevuje se na příklad i proti sociálním demokratům na Slovensku bez rozdílu odstínu, ale neprojevuje se stejným způsobem proti reakci. Tato síla se projevuje, jde-li o demonstrace socialistické, ale okamžitě zklamala, když šlo o demokracii družinniků. Naopak ještě orgány vládní tyto družinníky podporovaly v činnosti, která rušila veřejný pořádek.
Nechci dále zapírati, že naši stranu a vrstvy, které zastupujeme, naplňuje pocitem veliké obavy způsob, jakým je veden ressort ministerstva zásobování. Podle našich zpráv vláda téměř úplně ustala v nákupech v cizině. Vláda nepostarala se o dostatek výkupů na Slovensku. Vždyť jsou tam okresy, ve kterých nebylo ještě odvedeno ani pět procent kontingentu. Dnes vláda poměrně dovezla malé množství obilí z ciziny. Snaha vlády, jejíž jsem byl členem, byla, nakupovati co nejrychleji v cizině, dovážeti sem dříve než zamrznou řeky, které jsou důležitými vodními cestami, Labe a Dunaj, míti ještě před listopadem velkou železnou zásobu. A co místo toho vidíme? Výkupy v cizině jsou nepatrné, mnohdy se stornují nákupy, nemáme žádných železných zásob, máme okresy, ve kterých se nedává žádné moučné dávky, ve kterých se dává chlebová dávka jenom poloviční. To je již v říjnu a listopadu.
Nás naplňuje dále velikým znepokojením, řeknu to docela otevřeně, způsob, jakým ministerstvo pohlíží na spolupráci občanských vrstev při zásobování, při distribuci a kontrole nad zachováváním zákonů sloužících ve prospěch konsumentů. My jsme s velkou obtíží zbudovali občanskou kontrolu, po velkých překážkách jsme vybudovali úřad pro potírání lichvy a nyní, ministerstvo pro zásobování lidu prohlašuje, že tuto občanskou kontrolu odstraní, že na spoluúčast dělnických zástupců a dělnických konsumentů vůbec nepočítá. Tato vláda sahá na revisní oddělení, sahá na úřad pro potírání lichvy, odebírá mu zkoušené soudce, jedny z nejlepších sil, oslabuje tento úřad. Přímo bych řekl, že předpoklady potírání lichvy a řádné organisace zásobování jsou uvedeny v nebezpečí.
Vážená sněmovno! Jsou-li naplněni obavami a jistou nespokojeností, pak není to jen z důvodů těch, že konsumenti nejsou dostatečným způsobem zásobováni, nýbrž jsou to i vážné důvody politické. Na řádném zásobování závisí klid v této republice a jest-li někdo zradikalisoval massy dělnické, pak to byli ti, kteří způsobili takový rozvrat v zásobování.
Ještě bych řekl, že také nás naplňuje nespokojeností způsob, jakým se provádí pozemková reforma. To je kapitola pro sebe, o které blíže bude pohovořeno při jednání o rozpočtu. Naznačím jen, že veliká část nespokojenosti, která dnes zmocnila se venkovského obyvatelstva, byla způsobena pochybenou politikou pozemkového úřadu.
Já bych tedy resumoval a shrnul své vývody pokud jde o naše postavení k této vládě. Tato vláda má pokračovati v činnosti dřívější vlády. Má tedy také pokračovat v činnosti socialisační. My od ní neočekáváme, že by vzala iniciativu do svých rukou, my jsme si tuto iniciativu reservovali a sami jsme svými propracovanými předlohami opatřili podklad pro jednání sněmovny.
Od této vlády však žádáme, aby
tuto naši práci podporovala. Nemohli bychom snésti, aby se snad
domnívala, že jest exponentem třídy buržoasní, že jejím úkolem
jest brzditi socialisaci, aby se domnívala, že jejím úkolem jest
nejen býti vládou pořádku, nýbrž také vládou reakce. A - třebas
bychom vládu tu pro nynějšek považovali za přechodné zlo - nebudeme
váhati bez ohledu na to, co po té vládě přijde, bez ohledu na
to, jaké východisko se najde, proti vládě té se postaviti, jakmile
bychom věděli, že začíná kurs protidělnický, kurs protisocialistický.
(Výborně! Potlesk.)