Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání prvého odstavce denního pořadu dnešní schůze.

V poslední schůzi byl přijat návrh můj na zkrácené řízení ve smyslu § 55 našeho jednacího řádu při projednání zákona o nouzové výpomoci civilním a vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných (tisk 640).

Navrhl jsem a bylo přijato sněmovnou, aby státně-zřízenecký a rozpočtový výbor vyřídily tento předmět ve 4 denním jednání. Měly podati zprávu do konce včerejšího dne. Do této chvíle jsem nedostal zprávy ani státně-zřízeneckého výboru, ani výboru rozpočtového. Náš jednací řád v § 55 má o tomto případu, když výbory nepodají zprávy, toto ustanovení v odstavci 5. a 6.: "Jakmile uplynula lhůta výboru k podání zprávy daná, dá předseda sněmovny osnovu na pořad jednání nejbližší schůze, při čemž může rozpravu o věci ve sněmovně právě projednávané až do vyřízení věci pilné přerušiti. Předseda může projednání věci pilné vyhraditi také zvláštním schůzím sněmovny, konaným souběžně se schůzemi, v nichž se projednávají jiné předměty jednání. Sněmovna projednává pilnou věc i tehdy, nepodal-li o ní výbor zprávy. V takovém případě jmenuje zpravodaje předseda sněmovny."

Ve smyslu těchto ustanovení našeho jednacího řádu dávám teď ještě v této schůzi vládní návrh o nouzové výpomoci civilním a vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných na denní pořad dnešní schůze a jmenuji zpravodajem pro tuto vládní předlohu pana poslance Jana Černého (rep. str. čes. venkova).

V dalších odstavcích téhož § 55 jsou obsažena tato ustanovení: "Před zahájením prvého čtení usnese se sněmovna k návrhu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním, zda se má konati o věci pilné při prvém čtení rozprava povšechná, v jaké časti se rozvrhne rozprava podrobná a v jaké lhůtě nejpozději jest každou část jednání vyříditi a jak smí nejdéle jednotlivý řečník mluviti.

Jakmile lhůty v odstavci 4., 5. a 7. dané uplynou, přikročí se ve výboru, případně ve schůzi sněmovny bez odkladu k hlasování, byť i řečník měl býti v řeči přerušen."

Navrhuji tedy jednak, aby byla debata pouze jedna, ne zvlášť povšechná a zvlášť specielní. Po druhé navrhuji, aby jednání o této věci bylo skončeno - to navrhuji v dohodě s pány předsedy klubovními, pokud jsem měl v rychlosti teď možnost s nimi se domluviti - za dvě hodiny, o půl osmé hod. večer. Dále navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 15 minut. Konec jednání byl by případně o půl osmé hodině večer. Dám o tomto svém návrhu hlasovati. Prosím, kdo s ním souhlasí, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat.

Přistoupíme k projednávání této předlohy. Vyzývám pana zpravodaje Jana Černého, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Jan Černý: Slavná sněmovno! Předstupuji sem vykonávaje svou zpravodajskou povinnost, předsedou tohoto domu mi uloženou, abych ve zkráceném jednání podal zprávu o vládním návrhu zákona o nouzové výpomoci civilním a vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných.

Předloha zákona toho jest pokračováním zákonů dřívějších. Prvním je zákon čís. 214, kterým byly přiznány státním zaměstnancům zvláštní výhody do 31. srpna 1920. Stoupáním drahoty a změnou životních poměrů bylo nutno zákon ten prodloužiti, a to stalo se schválením osnovy zákona čís. 446 pak schváleného, kde bylo prodlouženo trvání zákona toho do konce prosince 1921, jakož i zvýšení příslušných požitků u zaměstnanců nižší kategorie. V poslední době však stoupající drahota, zejména - jak sama důvodová zpráva o tomto zákoně sděluje při uhlí, způsobila, že při určitých kategoriích zaměstnanců náklad na potřeby stoupl tak, že bylo uznáno, že státním zaměstnancům není možno krýti své potřeby bez újmy svého zásobování z těch příjmů, které mají. A vláda přichází v této době s osnovou zákona, kterou chce prodloužiti trvání těchto přídavků zákonných na další dobu, a sice celý rok 1921 až do 31. prosince 1921, a mimo to v prvních nejnižších kategoriích zvyšuje příslušné požitky o 20 K měsíčně při každé kategorii.

Vykonávaje tuto zpravodajskou povinnost, musím konstatovati, že snad neuspokojuje vládní návrh veškeré zaměstnance, kteří chtějí v těchto přídavcích získati plné úhrady zvýšeného nákladu životních prostředků. Vláda byla k tomu donucena, aby jen do určité míry vyhověla požadavkům zaměstnanců, hlavně z toho důvodu, poněvadž nemohla získati potřebné úhrady.

Slavná sněmovno! Důvodová zpráva, kterou doprovází ministr financí tuto předlohu zákona, plně vypočítává, kde bude museti v rozpočtu býti ušetřeno příslušných prostředků a kde budou museti býti získány příslušné nové prostředky, aby mohlo býti těmto požadavkům státních zřízenců aspoň z časti vyhověno. Velectění přátelé! Můžete plně konstatovati, jaká potřeba jest vykázána právě schválením tohoto zákona a sami z důvodové zprávy vyčísti, kolik milionů jest potřebí, aby v těchto požadavcích jim bylo vyhověno.

Zákon tento nevztahuje se pouze na nynější kategorii státních úředníků, státních učitelů a zaměstnanců státních podniků, zařaděných do těchto příslušných hodnostních tříd, nýbrž jest rozšířen i na ostatní zaměstnance do těchto hodnostních tříd nezapočítané, jakož i na dělníky, podléhající tomuto zákonu. Nouzová výpomoc tato prodlužuje se také i pro vyšší kategorie úřednictva, ovšem bez příslušného zvýšení.

Nouzové výpomoci také dostane se státním zaměstnancům ve výslužbě a jejich pozůstalým a náleží jim to tedy od 1. ledna 1920 do 31. prosince 1921. Náležejí tito také mezi to úřednictvo, které v těchto normách má dostati příslušné zvýšení.

Ustanovení §§ 1 a 2 tohoto zákona platí také pro vojenské gážisty, důstojnické čekatele, gážisty mimo hodnostní třídy a poddůstojníky z povolání v činné službě a ve výslužbě, jakož i pro jejich pozůstalé. Zejména platí také pro vojenské gážisty v činné službě s ročním služným od 16.308 Kč výše sazba nouzových výpomocí pro civilní státní úředníky v činné službě se stejný m služným.

Invalidům ze stavu mužstva a jejich pozůstalým - vyjímajíc poddůstojníky z povolání neb jejich pozůstalé, a válečné poškozence neb jejich pozůstalé, ježto pro tyto posléze uvedené osoby platí zákon ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. - pak patentálním invalidům a osobám, požívajícím pouze darů z milosti, vypláceti se budou na dobu od 1. listopadu 1920 do 31. prosince 1921 nouzové výpomoci ve výši měsíčních příplatků, stanovených § 2 zákona ze dne 15. července 1920, čís. 448 Sb. z. a n.

Bylo v tom zákoně v § 4 ještě ustanovení, že pokud se týče učitelstva na veřejných školách obecných a občanských (měšťanských) platí ohledně nouzových výpomocí tímto zákonem povolených s úchylkou, že učitelům v činné službě se služným od 4608 Kč výše budou se vypláceti nouzové výpomoci podle sazby ustanovené pro stupeň služného od 3708 Kč až výlučně 4608 Kč.

Toto ustanovení § 4, jak v osnově zákona jest předneseno, nemá zníti tím způsobem, nýbrž pro učitelstvo má nastati plná parita, jako pro státní zaměstnance ve smyslu tohoto zákona. (Posl. Habrman: Pro učitelstvo je plná parita zajištěna, pane referente?) Plná parita je zajištěna. Oproti tomu jest nutno, aby ten omezující § 4, který zde v zákoně je předložen, byl škrtnut, poněvadž v tom případě byla učiněna dohoda, že učitelstvu bude v té příčině plně vyhověno. (Hlas: Učitelstvo chce paritu, která byla již usnesením Národního shromáždění schválena.) Ta parita plně platí a budou také příslušné požitky jim podle toho uznány.

V § 1, aby nenastal nějaký spor, poněvadž ku př. soudcové jsou také zaměstnanci ve smyslu tohoto zákona, jest nutno konstatovati, že i pro tyto zaměstnance platí ustanovení tohoto zákona. Tu jest ovšem nutno, aby to v tomto paragrafu bylo ještě vsunuto a v druhém čtení bude jistá úprava navržena.

Tedy zákon tento mění se tím, že místo sedmi paragrafů má pouze paragrafů 6, poněvadž odpadá § 4, který byl vlastně tím omezením pro učitele.

Slavná sněmovno! Referovati o tom, jakých výsledků a důsledků finančních na naši republiku bude míti toto usnesení, myslím, že není třeba, poněvadž všichni v důvodové zprávě máte plné sděleni, kolik milionů bude potřeba, že jest to skoro 1.200,000.000 Kč, suma to ohromná a že v té příčině ministr financí vyhledával všechny možné prameny, aby skutečně těmto oprávněným požadavkům státního zřízenectva mohlo býti vyhověno a můžeme jenom zde kvitovati skutečně snahu státní správy, aby těmto oprávněným požadavkům tak rychle bylo vyhověno.

Musím se omeziti ve svém referování, poněvadž nebylo mi možno podrobně připraviti si nějakých dalších dat v této věci. Myslím však, že důvodová zpráva plně vystihuje vše, co bylo nutno říci a končím zprávu přáním, abyste ve smyslu předloženého vládního návrhu, s tím omezením, že § 4 bude vynechán a v § 1 bude výslovně řečeno, že platí to i pro soudce a prosím, abyste pro tento zákon své hlasy odevzdali. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni pp. poslanci: Grünzner, Brodecký, Pechmanová, Navrátil Gustav, dr. Keibl, inž. Jung, dr. Mazanec

Uděluji slovo prvnímu řečníku panu kol. Grünznerovi.

Posl. Grünzner (německy): Slavná sněmovno! Tíseň a bída státních a železničních zřízenců jest tak známou skutečností, že bychom neměli vlastně shledávati nutným, abychom se o tom šířili a podali delší výklad o vládní předloze, která byla předložena v posledních dnech státně zřízeneckému výboru a musí býti bezpodmínečně doplněna, rozšířena. Organisace železničních zřízenců neponechaly vládu po měsíce v pochybnostech o tom, jaké požadavky chtějí od státu, rovněž tak i ostatní státní zřízenci všech správních odvětví. Nouze, do níž upadl personál drah, jakož i zřízenci všech správních odvětví vlivem války a válečné doby, vyžaduje vydatné, dalekosáhlé pomoci. Jak v domácnosti, tak v šatstvu, v prádle, všude zeje prázdnota, ženy železničních a státních zřízenců skoro si už ani netroufají důkladně vyprati opotřebované ložní prádlo, povlaky ložní a ostatní prádlo, poněvadž vydávají se v nebezpečí, že se rozpadne v cáry.

Minulého roku schválilo staré Národní shromáždění zákon, jenž obsahoval shrnutí platu s jednou částí drahotního přídavku. Zákon jest datován ze 7. října 1919. Tehdy vláda přičlenila 1200 K z drahotního přídavku k platům a mzdám, vypracovala nové schema platové a podle toho i nový drahotní přídavek. Drahotní přídavek byl přirozeně vyměřen tak nepatrně, že už tehdy s upravenými platy nepostačoval, aby byl s to státním zřízencům umožniti vyrovnání s tehdejší drahotou. Zákon byl také proveden až ku konci roku. Část tohoto zákona čeká vůbec ještě na vyřízení a provedení a tu chci především poukázati na to, že vláda, po případě správa, železniční správa, neshledala ještě nutným, aby provedla stabilisaci dělníků všech služebních odvětví u drah.

Rovněž se dřívější Národní shromáždění usneslo na zákoně, kterým mělo se státi skutkem propočítání služebních let pro státní a železniční zřízence. Také tento zákon, datovaný z dubna tohoto roku, nebyl ještě vyřízen. Měl býti vyrovnáním za dřívější neupravené poměry, za kterých zřízenci státu a železnic byli po mnohá léta v prozatímním poměru a teprve v pozdních letech dosáhli definitivy. Novými zákony dostali se mladší zřízenci před starší a aby zde bylo zjednáno vyrovnání, stalo se pro počítání služebních let zákonem. Státní a železniční zřízenci čekají však pořád ještě na provedení a ve státně zřízeneckém výboru, kde jsme interpelovali pana ministra financí, dostali jsme odpověď, že se pracuje na propočítání služebních let a že propočítání splní se 1. ledna 1921.

Jak stabilisací, tak i propočítáním služebních let, kdyby to byla vzala vážně správa železnic, jakož i všech ostatních správních státních odvětví, bylo by se velice pomohlo státním zřízencům v jejich dnešní tísni. Bohužel se tak nestalo. V červnu tohoto roku byl zde podán návrh, aby dosavadní drahotní přídavky byly zvýšeny o 100%. Tehdy prohlásil pan ministr financí, že jest úplně vyloučeno poskytnouti státním a železničním zřízencům tak velikou sumu, kterou by dělalo toto 100% zvýšení, myslím, že mluvil tehdy o 1 1/2 miliardě. A týž pan ministr financí prohlásil v červnu t. r. na naše námitky, že u militarismu mohly by se zcela dobře provésti škrty. To se stalo; byly učiněny úspory u vojenského rozpočtu. Dnes, nebo spíše před několika dny, v prvních schůzích státně zřízeneckého výboru, museli jsme však slyšeti od téhož ministra financí, že vydání na vojsko stouplo bezmála o miliardu. Kdyby byla vláda tehdy věnovala 1 1/2 miliardy státním zřízencům, byla by to bývala pomoc pro ně. Nyní přichází vláda a prohlašuje, že chce zvýšiti o 100% čtvrtletní výpomoc, jež se nyní vyplácí měsíčně. Vezmeme-li tuto miliardu, která byla od té doby opět vydána na militarismus a sumu, se kterou vláda dnes přichází, 1200 milionů, bylo by bývalo plnou měrou vyhověno požadavkům státních a železničních zřízenců.

Zatím přichází dnes vláda a předkládá předlohu, kterou má býti vytvořena tak zv. nová nouzová výpomoc. Tato nouzová výpomoc má býti dle vládní předlohy zlepšena v dolních třídách o 20 K. Nynější čtvrtletní měsíčně vyplácená výpomoc obnáší v dolních stupních první třídy 220 K. Vláda přidává tedy 20 K, to jest 240 K a ostatní třídy a stupně drahotních přídavků ponechává ve staré výměře, t. j., vytváří se nová nouzová výpomoc, jež jest totožná s drahotním přídavkem, který byl dříve vyplácen čtvrtletně a nyní se vyplácí měsíčně. Tedy 100% zvýšení. Naproti tomu musí býti řečeno, že jest to krůpěj na horkou plotnu za veliké bídy a nouze, jež panuje dnes mezi státními a železničními zřízenci.

Podali jsme návrhy, aby všechny drahotní přídavky byly zvýšeny o 100% jsou to návrhy 567, 568 a 569. Vysoce ctěné dámy a pánové, dostali jste je už k nahlédnutí, neboť jsou na stolcích poslanců. Druhý návrh žádá, aby mimo zvýšení čtvrtletní, nyní měsíčně vyplácené výpomoci byly zvýšeny o dalších 100% běžné měsíční drahotní přídavky, a třetí návrh obsahuje požadavek, aby byla poskytnuta vánoční nákupní výpomoc ve výměře nynějších stupňů a tříd nové nouzové výpomoci, nebo, což jest totéž, nynějšího čtvrtletního, měsíčně vypláceného drahotního přídavku. Kdyby návrhy, jež podáváme oproti vládnímu návrhu, byly sněmovnou schváleny, bylo by do jisté míry pomoženo státním a železničním zřízencům. Zahájili jsme za letního zasedání sněmovny t. zv. ošacovací akci. Žádali jsme 1000 K pro zřízence, 500 K pro ženu zřízencovu a 300 K pro každé dítě. To by přirozeně byla také suma, která by se přibližně rovnala miliardě.

Vláda prohlašuje, že takové sumy nemůže dáti a hodlá poskytovati státním zřízencům zálohy, na jichž základě mohou si obstarati nákupy látek v konsumech a splatiti je ve 12 měsíčních lhůtách počínaje od 1. ledna 1921. Co tedy vláda chce dnes poskytnouti státním a železničním zřízencům novou nouzovou výpomocí ve výměře 240 K, béře jim opět od nového roku splátkami na zakoupené šatstvo, prádlo a obuv.

Velectěné dámy a pánové! Pochopíte, že není to vlastně žádná ošacovací akce a nouzová výpomoc, když část se od zřízenců žádá zpět a § 5 vládní předlohy také pamatuje na to, aby požadavky státu nebo ošacoven za zřízenci měly přední právo a mohly býti sráženy z nové nouzové výpomoci.

Nemáme v tomto okamžiku rozpočtu před sebou, ale nahlédli jsme už do něho a to nás přesvědčuje v tom, že vláda nebéře to tak přesně s výdaji, jedná-li se o militarismus. Shledáváme tam, že personální a také věcná vydání stoupla, ale naproti tomu zjednává se rovnováha v železničním rozpočtu a odpírá se zvýšiti vydání na personál. Vládní předloha vylučuje také učitelstvo z požitku nové nouzové výpomoci. Ne dosti na tom, že učitelé jsou beztak pronásledováni a chikanováni, jmenovitě v menšinovém území, připravuje je předloha ještě o nabyté právo, o paritní zákon a vylučuje je, řekl bych, k vůli malichernému obnosu - ne celých 400 milionů korun by to dělalo, oč stát zkracuje v jeho příjmech učitelstvo, skupinu to, na níž jest, aby obstarávala výchovu lidu. Vláda a stát jsou na základě paritního zákona povinny poskytnouti a zajistiti i učitelstvu novou nouzovou výpomoc. To musíme zde dnes konstatovati.

Vidíme v jiných oborech, že vláda a správa tohoto státu nebéře to tak přesně s vydáváním na věci zcela zbytečné a na věci, jež by vůbec nemusely býti. Musíme konstatovati, že od té doby, co trvá tento stát, byla celá massa státních zřízenců menšinových národů, ku př. železničních zřízenců, potrestána pouze na denunciační udání. Bylo množství vedlejších vlád, které snažily se schladiti si žáhu v době převratu i po něm. Ti, kteří z propuštěných a sproštěných byli opět ustanoveni, byli přeloženi do odlehlých krajů. Činí se vydání také do milionů jdoucí ve formě diet, ale to nic neznamená. Není přirozeně možno uvésti zde se zřetelem na obmezenou dobu, při naléhavém pojednávání tohoto zákona, vše, co by bylo nutno. Chci poukázati jen na to, že vláda neshledala nutným namáhati se, aby dala do dneška odpověď na naši interpelaci, kterou jsme podali v letním zasedání k vůli potrestaným železničním zřízencům a odčinění bezpráví na nich spáchaného. Musí to býti spoluřečeno při projednávání tohoto předmětu. Chci se ještě zmíniti o tom, že také celá řada zástupců z různých stran ve státně zřízeneckém výboru celkem uznala bídu a nouzi státních zřízenců a snad se to stane ještě zde ve sněmovně. Ba i sama vláda praví to v důvodové zprávě, čímž ovšem není státním a železničním zřízencům pomoženo, nýbrž strany a jejich zástupci musí také skutkem ukázati, že chtějí pomoci státním a železničním zřízencům z jejich tísně. Chcete-li tak učiniti, dámy a pánové, nemůžete se spokojiti s vládní předlohou. Ozve se výkřik v kruzích státních a železničních zřízenců, vejde-li zítra v známost, že nedostanou více, než co obsahuje tato vládní předloha. Proto nemůžete jinak než hlasovati pro naše návrhy, jež jdou značně dále, myslíte-li to upřímně s řečmi, jež byly pronášeny jak ve státně zřízeneckém výboru, tak na schůzích venku a jmenovitě s oné strany, jež hrozila stávkou. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Než udělím slovo dalšímu řečníku, přečtu návrh, který byl podán pp. posl. Jungem, Křepkem. dr. Lodgmanem, Böhrem, dr. Kafkou a soudr. (čte):

Návrh posl. inž. Junga, Křepka, dr. Lodgmana, Böhra, dr. Kafky a soudr. k vládnímu návrhu čís. 640 o nouzové výpomoci pro civilní a vojenské státní zaměstnance atd. Nížepsaní podávají následující návrh:

Poslanecká sněmovna ať usnese následující změny k vládnímu návrhu:

K § 1 Výplata nových nouzových výpomocí počne 1. října 1920.

K § 2 Všem státním zaměstnancům ve výsl. a jejím příslušníkům budiž vyplacena nová nouz. výpomoc od 1. října 1920 až do 31. prosince 1921 v celé výměře bez ohledu na jejich dosavadní příjmy.

§ 4 budiž škrtnut. Zůstává tudíž paritní zákon ze dne 23. května 1919 úplně v platnosti.

K § 5 Tento paragraf budiž škrtnut a nahražen následujícími slovy: "Všem státním zaměstnancům ve smyslu toho zákona ať se povoluje ošacovací obnos a sice:

2000 Kč pro každého zaměstnance,

500 Kč pro jeho paní a

300 Kč pro každé dítě."

Toto ustanovení platí též pro zaměstnance ve výslužbě.

Tento návrh je opatřen dostatečným počtem podpisů a jest předmětem jednání.

Dále podán mi byl resoluční návrh p. posl. Roudnického tohoto znění (čte):

"Duchovenstvu z duchovní správy, cele nebo částečně z fondů státem spravovaných placenému, nechť přizná se nouzová výpomoc ve smyslu § 1 odst. b) zákona o nouzové výpomoci civilním a vojenským státním zaměstnancům s prodloužením dosavadního drahotního a nákupního přídavku do konce 1921."

Také tento resoluční návrh nese dostatečný počet podpisů a je předmětem jednání.

Dále podán byl týmiž poslanci resoluční návrh tohoto znění (čte):

"Zákon o nouzové výpomoci nechť týká se také profesorů bohosloveckých na učelištích diecésních, jichž platy upravuje zákon ze dne 7. října 1919."

Také tento resoluční návrh má dostatečný počet podpisů a je předmětem jednání.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, zapsanému v seznamu řečníků, p. kolegovi Gustavu Navrátilovi.

Posl. G. Navrátil: Vážené shromáždění! Otázka, která se dnes projednává, není jen otázkou státních zaměstnanců, je také otázkou celé naší republiky. Vždyť jde o velikou armádu 320.000 zaměstnanců spolu s učiteli, jedná se o více než o milion duší, které mají býti hned aspoň z nejnutnějších svízelů životních zachráněny. Lituji proto velice, že z této otázky tak cistě sociální stala se otázka politická, lituji velice, že nebylo možno, aby ve státně-zřízeneckém výboru, který vážně měl jednati nejen o tom, co se žádá, nýbrž také o tom, co může republika jako taková snésti, že tam nedošlo ke kompromisním výsledkům, že bohužel byli jsme svědky toho, že tam - řeknu otevřeně bylo licitováno a to zajisté není správné, když má býti tak veliký úkol vykonán, jakým je uspokojení státních zaměstnanců.

Já mohu beze všeho konstatovati, že já a tím i naše strana nejsou spokojeni s vládním návrhem. Je to zajisté minimum, co se očekávalo; doufali jsme, že podaří se nám různými pozměňovacími návrhy dosáhnouti fakticky toho, aby uklidnění nastalo ve vrstvách státních zaměstnanců, které ještě v nedávné době, ba i včera manifestačními schůzemi i hrozbami byly nuceny se domáhati svých požadavků, doufali jsme, že se nalezne východisko, že i nám se podaří, abychom změnami, které by nevyžadovaly tak přílišných obětí, dosáhli uspokojení.

Jsem pevně přesvědčen, že vina toho, že se tak nestalo, spočívá v tom, že nepodařilo se nám věc vyříditi ve výboru, kam vlastně patří.

Podali jsme pozměňovací návrhy od těch musí bohužel býti upuštěno. Neostýchám se však konstatovati, že návrh vlády je toho způsobu, že může býti aspoň prozatím přijat, že je to návrh, který v celku již obnosem, který vyžaduje, má veliký význam v celém našem státním hospodaření, že je to velký počin, který dosud ještě nikdy se nestal v celém tom pořadí různých výpomocí. To neostýchám se říci a dovolte, abych v té krátké době, která je mi popřána, dotkl se zvláštních momentů, o kterých dosud nikdo nemluvil. Hlavní příčina, proč státní zaměstnanci jsou nespokojeni, nespočívá jen v té bídě, kterou mají, nespočívá jen v morálních těžce nesených roztrpčenostech, nýbrž spočívá i v tom, že státní zaměstnanec pozoruje, že velmi často i věc hotová, zákon, který Národní shromáždění přijalo, resoluce, které jednají o různých životních otázkách státních zaměstnanců, vládou nejsou prováděny, že často nařízení a různá vládní opatření jsou toho způsobu, že různé kategorie zaměstnanců roztrpčují, neboť vnášejí nesrovnalosti do nich, a to jsou důvody, proč jsme se toho dočkali, že státní zaměstnanci ve své hrozné bídě, ve svém zoufalství sáhli k tomu neobyčejnému prostředku, že dávají ultimatum a termín a hrozí otevřeně i stávkou nejen na schůzích, ale i tiskem. Tu dovolil bych si podotknouti a zvláště vyzvednouti ta opatření, která nesetkala se s tím výsledkem, jaký jsme měli my na mysli, když jsme dotyčné zákony a resoluce přijímali.

První jest otázka propočítávání let. Jest to zajisté velice smutné, když musíme slyšeti, že zákon, který tak těžce byl smluven, zákon, proti kterému se vláda tak rozhodně kdysi postavila, že zákon ten déle než půl roku potřebuje, nežli prováděcí nařízení jsou vydána, že i termín, který jsme postavili, 1. leden 1921, tak vzdálený termín, nebude dodržen, a tu konstatuji, že na všech schůzích, kterých jsme byli súčastněni, trpce se žehralo na to, že otázka propočítání není dosud skončena.

V tom směru apeluji zvláště na vládu, aby neotálela a rozhodne působila k tomu, aby malý ovšem efekt finanční, který je spojen s propočítáním, byl aspoň od 1. ledna dán k dobru státním zaměstnancům všech kategorií - od dělníků až po úředníky, kteří na to čekají, neboť všichni jsou toho účastni.

Další otázkou jsou t. zv. přídavky u železnic. U vlády trpce si stěžují železniční úředníci a na všech svých schůzích zvláště důrazně vládě vytýkali, že při t. zv. paušálu bylo krajně nespravedlivě s úředníky nakládáno, že vyměřování paušálu jest nespravedlivé, že nebylo při tom přihlíženo na výkon sám, nebylo přihlíženo na zodpovědnost, na risiko noční služby, na vyčerpávání všech sil, že tyto paušály byly sdělány jen šablonovitě, ba tvrdí se, že bylo i stranicky přihlíženo k těm vrstvám zaměstnanců, kterých se správa železniční bojí, před kterými má jednoduše větší respekt. To jest nespravedlivé, a proto znovu musíme zdůrazniti, že úředníci železniční očekávají, že ve spojení s výpomocí nouzovou přikročí správa železniční a vláda k tomu, aby znovu zrevidovala tyto paušály, spravedlivě vyměřila a přiměřeně zvýšila. Byl to jeden z hlavních postulátů, který byl kladen na manifestačních schůzích, které byly východiskem k velkým akcím úřednictva.

Další otázkou jsou funkční přídavky, jak stanoveny byly v resoluci v minulém Národním shromáždění, jimiž vedoucímu úřednictvu v ministerstvech a v centrálách za zvláště těžké úkony, které vykonávají, za práci přes čas, která není omezena žádnými 8 nebo 6 hodinami, má býti dána náhrada. Tato resoluce leží u ministerstva a tu trváme na tom... (Posl. dr. Šmeral: Pane kolego, já vás prosím, abyste zkrátil své vývody, aby náš řečník se dostal k slovu, a sice z toho důvodu, poněvadž nám bylo slovo k této debatě znemožněno a my nemůžeme dáti na jevo, že s tím podvodem, který se děje na státních zaměstnancích, nesouhlasíme!)

Předseda (zvoní): Žádám, aby řečník nebyl vytrhován a p. dr. Šmerala volám za slovo "podvod" k pořádku. (Posl. dr. Šmeral: Já jestě jednou opakuji, že je to podvod na našem klubu a na státních zaměstnancích spáchaný!) Volám pana dr. Šmerala po druhé k pořádku a žádám pana kol. Navrátila, aby pokračoval.

Posl. G. Navrátil (pokračuje): Já k tomu jen podotýkám, že stejně mám na srdci, ba daleko více než kol. dr. Šmeral, zájmy státních zaměstnanců, a tvrdím, že mám u státních zaměstnanců více důvěry než dr. Šmeral. (Výborně! - Posl. dr. Šmeral: O tom budou souditi, až budou viděti, co jim dáte. To, co jste na nich udělali dnes, jest podvod na státních zaměstnancích. Já bych nedělal tento výkřik zbytečně, kdybych byl všechny prostředky nezkusil, abychom parlamentární cestou se dostali k slovu.)