Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo nemá pan dr. Šmeral, nýbrž p. posl. Navrátil. Žádám, aby pokračoval.

Posl. G. Navrátil (pokračuje): Pokračuji, aniž bych se vracel k vývodům Šmeralovým. Další otázkou jsou nejen funkční přídavky úředníků, nýbrž i u centrál vůbec, poněvadž úředníci centrál musí býti zvláště honorováni. Dovoluji si zvláště poukázati nejen na nespravedlivost paušálů, která jest zvláště křiklavá, nýbrž i na to, že jsme žádali, aby pensijní otázky byly současně řešeny lepším způsobem než v projednávaném návrhu vládním. Jelikož vláda sama v nejbližší době nám předloží zvláštní návrh pro pensisty, kde dle výpovědi p. ministra financí budou t. zv. kvartální výpomoce upraveny, jsem přesvědčen, že se nám podaří ve výboru specielně pro pensisty získati takovou úpravu, která bude dosti uspokojivou.

Další otázkou jest specielně vybavovací příspěvek. Tento příspěvek jsme žádali a pouze ohled na republiku a pouze to vědomí, že jsou zde živlové v naší republice, kteří chtějí zneužíti situace státních zaměstnanců k podvratným svým účelům, přivedlo nás k tomu, že tentokráte od toho upouštíme a vyhražujeme si dále veškeré akce a jednání, abychom státním zaměstnancům také dopomohli k tomuto, jak uznávám, spravedlivému požadavku. (Posl. Haken: Vy ve výboru jste hrozili první stávkou!) Já jsem beze všeho na všech schůzích hájil spravedlivé vyřízení.

Pokud jde o otázku ošacovací akce, tu zajisté tolik bylo mluveno o tom, že chci jen říci, že máme plnou důvěru v tuto instituci a jsem pevně přesvědčen, že tam úřednictvo bude uspokojeno. Zajisté mnoho by se dalo mluviti ještě o této otázce. Já jsem řekl již z počátku, že spokojeni nejsme. My však jedině z toho ohledu, aby otázka ta byla rychle vyřízena, vzhledem k tomu, že massy státních zaměstnanců jsou rozvášňovány, že jsou, jak jsem tvrdil a znova to opakuji, různými nekalými živly sváděny, že jsou špatně informovány, neboť co jsem slyšel i o vládních návrzích, neodpovídalo někdy pravdě, bylo zkrucováno tak, jakoby téměř ničeho neměli dostat, budem hlasovat pro vládní návrh. (Posl. dr. Šmeral: Na prvého to poznají ve svých portmonkách!)

Mohu konstatovat, že lépe než pan kol. Šmeral znám smýšlení státních zaměstnanců. Já sám specielně v těchto vrstvách pracuji. On se roztříšťuje přirozeně politickou svojí činností zahraniční a jinou. Já lépe znám ty státní zaměstnance, nežli pan dr. Šmeral a jsem pevně přesvědčen, že pochopí naši tendenci, abychom rychle dávali, že zajisté uznají a pochopí, že se tím nespokojíme, že tím neustaneme a naše akce, která vždy dospěla k cíli, se provede. Ohlašuji beze všeho, že v tom směru podáváme ještě nějaké návrhy a že státně-zřízenecký výbor najde cestu, aby postupně i veškerým ostatním přáním státních zaměstnanců bylo vyhověno. Tolik jsem chtěl říci. (Výborně! Potlesk. - Výkřiky posl. Hakena.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan kol. dr. Keibl.

Posl. dr. Keibl: (německy): Slavná sněmovno! Rád bych nejdříve konstatoval, že jest vlastně nesprávno, že státně zřízenecký výbor nebyl s to podati zprávy, takže musela býti nastoupena cesta, která byla nyní nastoupena, aby tato vládní osnova byla projednána a schválena. Státně zřízenecký výbor na nejkrásnější cestě, aby podal zprávu, formuloval své návrhy, ale způsob, jakým bylo by se to stalo, byl by býval vládě nepohodlný; zdálo se, jakoby byl státně zřízenecký výbor unikl ministrovi financí s pomazánkou a v této úzkosti hledaly se prostředky a cesty, aby se jiným způsobem zjednalo něco příjemného. Uvidíme, zdali se tím také poslouží státnímu zřízenectvu.

Podtrhuji slova kol. Šmerala: státní zřízenci se neuspokojí, jestliže jest snaha obejíti tímto způsobem jejich oprávněné požadavky. Chci především říci, že státně zřízenecký výbor neklade zvláštní váhu tak na to, aby viděl zvýšeny jejich měsíční platy, jako na to, aby nyní v zimě, kdy se nemohou řádně ošatiti, kdy prodali veškeré svoje domácí věci, aby dostali u podloudného obchodníka mouku a nutné potraviny, aby právě v této době dostali do ruky větší obnos a mohli si poříditi nové věci. Státní zřízenectvo klade váhu spíše na to, aby mohlo se z této bídy jakž takž vyprostiti, neboť ví zcela dobře, že vykoná se jen poloviční práce, když se mu stále a stále poskytují řádné, mimořádné a ještě mimořádnější přídavky, neboť drahota vzrůstá dosud sebou a to, co se mu dnes poskytne, vezme se mu zítra dvoj- a trojnásobně. Bylo by vůbec lépe, kdyby celé státně zřízenecké právo bylo od základů novelisováno a věc se soustavně vybudovala, aby nebylo nutno uváděti za půl nebo tři čtvrtě roku opět do pohybu dýchavičný parlamentární aparát, jenž může jen pokulhávati a není s to dáti, co zřízenectvo chce; a ono přece chce jen málo, chce jen skrovně žíti. Ale poukazuji na to, že nedávno bylo za jedné porady konstatováno, že domácnost, sestávající z muže, ženy a dvou dětí, musí míti měsíčně nejméně 3000 K, aby jakž takž byla s nynějších poměrů. Nahlédnete-li, jak mnoho státních zřízenců má měsíčního příjmu 3000 K, uvidíte, že jest to mizivě nepatrný počet. A všimnete-li si dále, že nouze státních zřízenců trvá již tak dlouho. Nesmíte se diviti, že státní zřízenectvo chce konečně sáhnouti k jinému prostředku, nenastupuje-li více legální cesty, nýbrž snaží se illegálně uplatniti své spravedlivé požadavky.

Pan ministr financí měl za debaty ve státně zřízeneckém výboru za to, že tyto požadavky státního zřízenectva zaplaší tím, když hrozil státním zástupcem a státnímu zřízenectvu připomenul, že jest v jiném služebním poměru ku státu než soukromí zřízenci a následkem toho nemůže ku zlepšení své situace používati týchž prostředků jako dělníci. Ale, pánové, nouze láme železo a nouze láme také zákony a jestliže vysoká sněmovna nedá legální cestou státnímu zřízenectvu, co mu přísluší, nesmíme se diviti, když domáhá se toho jiným způsobem a pak také nepomůže hrozba státním návladním a žalářem a mám za to, že vysoká sněmovna a vláda musí stejně přihlížeti k tomu, aby byl pořádek ve státě jako k tomu, aby státní zřízenectvo bylo spokojeno. I když jest také správno, že stávka na poště a dráze může vyvolati převrat ve státě, může tento převrat vyvolati také nespokojené státní úřednictvo a výsledek jest týž.

A pak, nejsou vydání na státní úřednictvo také produktivní? Myslím, velice! Neboť spokojené státní úřednictvo pracuje rádo pro stát a tu stát spíše k něčemu přijde, než když pracuje s nespokojeným zřízenectvem. Ale vidíme, že stát, jenž jest zbudován na zaostalých hospodářských a společenských principech, má vždy spíše něco na neproduktivní vydání a nikdy pro produktivní. Na neproduktivní vydání má tento stát dost. Chci poukázati na to, co sdělil kolega Grünzner a že šetrnost při zařizování luxusních kanceláří, jež pohltí statisíce, byla by pravděpodobně lépe na místě než zde, kde jde o to, aby byla zmírněna nouze několika málo menších státních zřízenců. Navrhuji, aby byl schválen návrh Grünznera a soudr. a pak v daném případě návrh Junga a soudr.

Parlamentární svaz dovolil si podati k zákonu o státních zřízencích, k vládní předloze některé pozměňovací návrhy a to k § 1, že nouzová výpomoc má se vypláceti od 1. října 1920, věc to, k níž, jak slyším, připojil se také sněmovní referent. Dále k § 2: všem státním zřízencům na odpočinku a jejich příslušníkům, nehledě k výši jejich nynějších zaopatřovacích požitků, jest poskytnouti na dobu od 1. října 1920 až do 31. prosince 1921 a bez jakéhokoli obmezení nouzovou výpomoc v téže výši, jak jest stanovena pro aktivní státní zřízence.

Konec § 4 jest škrtnouti od slov "úchylkou" a tím zůstává v plném rozsahu v platnosti paritní zákon ze dne 23. května 1919, poněvadž neshledávám pochopitelným, že učitelstvo má býti v tomto směru vyňato z tohoto zákona, jelikož víme dobře, že učitelstvo trpí veškerou nepřízní situace stejně jako ostatní.

U § 5 jest jeho znění zcela škrtnouti a nahraditi tímto: Všem osobám, spadajícím pod pojem tohoto zákona, budiž poskytnut nákupní přídavek a to 2000 K pro zřízence, 500 K pro ženu a 300 K pro každé dítě. Platí to také pro pensisty. Opakuji ještě jednou, že státním zřízencům neposlouží se s ošacovací akcí, jestliže státní zřízenci nemají peněz, aby si zakoupili šatstvo a neposlouží se jim také, když stát dá jim peníze zálohou, když tedy jednou rukou dává, co druhou béře. To není nic jiného než vytírání zraku a k tomu nechceme se propůjčiti.

Páni kol. Grünzner a soudr. podali pozměňovací a doplňovací návrhy, jež jsou dalekosáhlejší než návrhy našeho svazu; nemáme za to, že musíme podati tytéž návrhy ještě jednou a prosíme proto, aby nejdříve se hlasovalo o nejdalekosáhlejších návrzích a teprve pro případ, že by byly proti očekávání zamítnuty, hlasovalo se pro návrhy mé strany, pokud nejsou v rozporu s návrhy kol. Grünznera a soudr. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Byly mně podány dále tyto pozměňovací návrhy: Žádám, aby byly přečteny.

Zástupce sněm. taj. dr. Mikyška (čte):

Návrh posl. Grünznera, Tauba a soudr. k vládnímu návrhu č. t. 640.

Vládní návrh budiž pozměněn dle znění návrhů posl. Brodeckého, Kříže, Grünznera a soudr. čísla tisku 567, 568 a 569, a to:

I. Na místo § 1 vládní osnovy budiž vsunut jako prvý odstavec § 1 návrhu čís. tisku 568.

Místo mimořádných (čtvrtletních) výpomocí, stanovených § 1 lit. B, článku I v., zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., budou vypláceny podle dosud platných zásad výpomoci měsíční v této výši:

Státním úředníkům a státním učitelům zařaděným do hodnostních tříd:

Ostatním do hodnostních tříd zařaděným státním úředníkům a státním učitelům jakož i všem ostatním nezařaděným zaměstnancům a dělníkům až do výše ročního služného:

Jako druhý odst. § 1 návrhu č. tisku 567.

Po dobu mimořádných poměrů, způsobených válkou, vypláceti se bude státním zaměstnancům měsíční drahotní přídavek, nařízením vlády republiky Československé z 23. června 1919, c. 348 Sb. zák. a nař., povolený dle těchže zásad v této výměře:

Státním úředníkům a státním učitelům, zařaděným do hodnostních tříd:

Pro všechny ostatní zařaděné i nezařaděné zaměstnance i dělníky:

Dnem 15. prosince 1920 vyplácena bude všem zařaděným i nezařaděným státním zaměstnancům (i dělníkům) a učitelům nákupní vánoční podpora ve výši jednoměsíčního obnosu vyplácených nákupních (čtvrtletních) výpomocí."

Návrh posl. Grünznera, Tauba a soudr. k vládnímu návrhu č. tisku 640.

V § 7 vládního návrhu místo "dnem vyhlášení "stůjž" dnem 1. října 1920".

Předseda: oba tyto návrhy mají dostatečný počet podpisů a jsou předmětem jednání.
Slovo si dále vyžádal pan správce ministerstva financí dr. Engliš. Uděluji je.

Správce ministerstva financí dr. Engliš: Slavná sněmovno! Bylo včera v jedné schůzi řečeno, že pohrůžkou stávky byl jsem donucen k ústupkům pro státní zaměstnance velmi cenným. Slavná sněmovno! Dovolil bych si konstatovati, že při vstupu na svůj úřad prohlásil jsem za první svůj úkol zlepšiti postavení státních zaměstnanců a na tomto stanovisku jsem stál i ve vládnim prohlášení, že při každém zlepšení příjmů státních v prvé řadě jest působiti, abychom zlepšili postavení státním zaměstnancům. K tomu není třeba žádné stávky, a jest-li zde dr. Keibl říkal, že jsem hrozil někomu ve finančním výboru, není to pravda, neboť jsem konstatoval, že dle platných právě řádů jest v zásadě jiný poměr v členění státního zřízenectva do společnosti, nežli soukromého zřízence nebo dělníka, který má svůj poměr upraven smlouvou, kdežto státní zřízenec normou. A na tom stanovisku naprosto správném se nedá nic změniti. (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví.)

Velectění pánové! Postavení státních zaměstnanců jest zlé. Musíme ho arciť srovnávati oproti jinému, abychom si učinili představu, jak jest dobré či zlé. Postavení našich státních zaměstnanců proti vídeňským není špatné, nýbrž naopak skvělé, ale špatné jest oproti jiným společenským třídám, které žijí u nás. Ve Vídni v XI. hodnostní třídě dnes mají platy, které jsou o 718% vyšší než v míru. Dnes před úpravou mají u nás v téže hodnostní třídě vetší plat relativně o 750%, ačkoliv ve Vídni jsou ceny čtyrnásob vyšší než u nás.

Arciť já vím, že neuspokojím státní zaměstnance poukazem na to, že ve Vídni a v Rakousku se státním zaměstnancům nepoměrně - pravím nepoměrně - daří hůře, nýbrž musím konstatovati, že vůči jiným společenským třídám u nás, vůči zaměstnancům ve službách soukromých se daří naším státním zaměstnancům zle. To jest pochopitelno, poněvadž ve službách soukromých jest možnost boje, a nejen boje, nýbrž možnost přesunů, možnost úpravy cen. U státu máme též jednu možnost, a tou jest nosnost obyvatelstva. Ze vláda přinesla nápravu, chci charakterisovati několika čísly. To, co přináší vláda v tomto návrhu, to zdvojnásobení čtvrtletních příspěvků, které se vyplácejí měsíčně, to činí ve III. hodnostní třídě 18%, ve IV. 23%, v V. 29%, v VI. 31%, v VII. 33%, v VIII. 33%, v IX. 33, v X. 35%, v XI. 40%, a pod tím 48% dnešních platů, tedy v nejnižších kategoriích zvyšuje se plat asi o celou polovinu.

Takovým způsobem budou míti úředníci, kteří jsou ve II. hodn. třídě oproti míru zvýšen svůj plat pouze o 45%, ačkoliv ceny životní míry stouply na 12teronásobnou výši, ve III. hodn. třídě o 135%, ve IV. hodn. třídě o 153%, v V. o 200%, v VI,. o 276%, v VII. o 410%, v VIII. o 415%, v IX. o 500%, v X. o 600%, v XI. o 660%, v ostatních nejnižších kategoriích o 940%, tedy budou míti deseti-jedenáctinásobný plat mírový. To je počítáno pro střední skupinu dvou dětí. Poněvadž ceny životní jsou dvanácteronásobné, blíží se nejnižší kategorie vlastně své životní míře mírové, která arciť byla nízká a je sotva možno něco ujímati. (Tak jest!)

Pokud běží o učitele, tedy není především pravda, že se v předloze o nich vůbec nejedná, a není pravda, že jsem řekl, že učitelé nemají ničeho dostat. Já jsem pouze řekl, že nelze se prostě usnášeti o zvýšení učitelských platů a přídavků dříve, pokud nemáme představy, odkud zaplatíme to zvýšení. Vláda proto přinesla osnovu zákona na úhradu. Bude na stranách, aby včasně úhradu odhlasovaly. V osnově samotné není ještě úplná parita. Nejvyšším třídám učitelským se dávají drahotní přídavky poněkud nižší. (Poslanec Haken: To je porušení paritního zákona.) Pane kolego, račte prominout, referent navrhl, aby byla provedena parita v souhlase se mnou. Ve státně-zřízeneckém výboru jsem prohlásil v páteční schůzi, že nemám ničeho proti úplné paritě, ale že je třeba, aby vláda snížila v tom případě daň z uhlí ne o 10%, nýbrž pouze o 8%, aby tu byly potřebné úhrady. (Posl. Taub [německy]: Ale ta skutečnost zůstává, že učitelé měli býti vyloučeni!) Prosím, já jsem řekl, že bez úhrady to nelze učiniti. Ale není přítelem učitelstva a státních zřízenců ten, který jim to nedovede vyplatit! (Výborně! Tak jest!) Má chyba snad byla, že jsem snad přišel do této jednací síně bez licitace. Já jsem opustil staré metody, které záležely v tom, že se nejdříve nabízelo málo, potom se postupně povolovalo. Takové postupné povolování vzbuzuje domnění, že vláda může dáti více a ze nechce. Na tom stanovisku jsem nestál, nýbrž hned od prvopočátku jsem prohlásil prostě to, co je vůbec možno, a od prvopočátku jsem šel v té věci do krajní možnosti financí státu, aby bylo možno státním zřízencům příspěvky vyplatit. Bylo by velkým zklamáním, kdybychom dnes jen hlasovali, ale kdybychom na prvního prosince nebyli s to, státním zaměstnancům dáti do rukou 1200 milionů korun. Vedle toho, co stát dává jako zvýšení platů, dává stát 300 milionů korun na ošacovací akci jako bezúročný kredit, jako bezúročný kapitál, z něhož by mohl stát dávati státním zaměstnancům zálohy, z nichž by si mohli opatřovat šaty. Vedle toho budou od ledna propočítána léta. To bude státi nejméně 300 milionů korun, které musíme k tomu připočísti. Postarám se o to, abychom i přes to měli rovnováhu ve státních financích. Kdybychom státní zaměstnance odkazovali na dlouho, vystavovali bychom je nebezpečí, že některý měsíc přijde situace, že tento přídavek prostě nedostanou. Říkám, že je přítelem státních zaměstnanců ne pouze ten, kdo chce dáti více, nýbrž ten, kdo zabezpečí silnou finanční posici státu v budoucnosti. Takový finančně silný stát chceme míti a kdo stát posiluje, pomáhá státním zaměstnancům nejvíce. To chceme míti.(Výborně! Potlesk.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Dalším rečníkom prihlásenym je posl. Pechmanová. Udeľujem jí slovo.

Posl. Pechmanová: Slavná sněmovno! Je nesporno, že sněmovna projednává dnes návrh zákona značné důležitosti. Je to pro to, že se to týká úpravy existenčního minima, že se to týká částečné úpravy pro ty, kteří vinou válečných poměrů, vinou přesunů hospodářských dnes v době poválečné strádají více, než všecky ostatní vrstvy obyvatelstva. Téměř do omrzení opakuje se toto tvrzení všude, ale zdá se mi, že všecka česká veřejnost nechápe dosud dostatečně, jak dalekosáhlé důsledky vyplývaly by z toho, kdyby v daný okamžik tím málem, kterým může býti tomuto zaměstnanectvu pomoženo, mělo býti skrbleno a měly by se zde uplatňovati ohledy, které naprosto nemohou a nesmějí padat na váhu, jde-li o životní otázku těch, kteří dovedli nejen strádat, nýbrž kteří při tomto strádání dovedli s napětím všech svých sil pracovati a sloužiti zájmům státu tak, jak byli o tom přesvědčeni, že tím plní svou povinnost, a kteří se nikdy nedomýšleli, že tím přinášejí mimořádné oběti. Ale je rozhodně třeba, aby naše česká veřejnost pochopila tento moment. A jestliže dnes stojíme před úkolem se stanoviska hospodářského, se stanoviska finančního, se stanoviska státu a jeho možnosti uspokojiti tento primitivní a nepatrný nárok, který jest zde činěn na zákonodárný sbor a který jest nedostatečně vyjádřen předloženým vládním návrhem, musíme si býti vědomi toho, že nedáváme dar, že nedáváme nic, co bychom si přirovnání k dnešním poměrům mohli jmenovat úspěšným regulováním těchto poměrů, nýbrž že přiskakujem na pomoc v nejvyšší nouzi.

Veřejnost byla dostatečně poučena o tom, že tato nouze dostoupila již takového stupně, že státní zaměstnanci stanuli před okamžikem, kdy opravdu v úzkostech se tázali: "Máme sáhnouti dnes k tomu, čím se dnes všeobecně hrozí k určitým opatřením, které ze směrodatných míst byly vykládány státním zaměstnancům za hřích, či máme trpět dále a dočkati se toho, aby rodiny, aby domácnosti, které jsou v rozvratu, tomuto rozvratu úplně podlehly?" A ještě v té poslední chvíli se znovu projevila svědomitost tohoto zákonodárství, ten cit povinnosti, ten cit ke státu, který se nachází v situaci nelehké. Znovu tito zaměstnanci vyčkávali a dnes po schůzích, které byly po celé republice konány poštovními zaměstnanci, valnou to součástí těchto státních zaměstnanců, upírá se statisíce očí k usnesení dnešního našeho zákonodárného sboru a tisíce duší starostmi utrýzněných ptá se, jak rozhodne tento zákonodárný sbor.

Slavná sněmovno, není to lehká otázka, protože na jedné straně stojí zoufalá bída těchto státních zaměstnanců a na druhé straně stojí příkaz hájiti samotné základy tohoto státu. A to jest jedna věc, ve které bych souhlasila s p. ministrem financí, který tvrdí, že jen ten slouží státním zaměstnancům s přesvědčením a poctivě, kdo se snaží, aby stát, který je zaměstnavatelem té velké armády těchto obětavých pracovníků, mohl také povinnostem vůči nim v míře nejvyšší dostáti. Ale na druhé straně, slavná sněmovno, nesmíme zapomínati, že jen ten stát může se vyvíjeti hospodářsky, že jen ten stát může míti naprosto pevné základy hospodářské, který má také možnost, aby si pojistil všechny ty prostředky, které působí k rozkvětu hospodářství, které působí ke zdárnému vývoji hospodářských otázek a všech těch institucí, které jsou povolány, aby regulovaly tento vývoj hospodářský a finanční a vývoj vnitřních události ve státě. (Předsednictví ujal se opět předseda Tomášek.)

A kdo jest takovou spolehlivou oporou? To jest ta armáda úřednická, armáda státních zaměstnanců od toho nejmenšího a nejposlednějšího sluhy až do onoho nejvyššího úředníka ve státě, kteří jsou spjati jediným společným zájmem, nejenom tím vnitřním zájmem existenční otázky, nýbrž tím velikým společným zájmem existence státu, jeho zdaru, jeho pevných základů. A ne nadarmo slyšeli jsme od hlavy státu, presidenta Masaryka, že spořádaná administrativa jest nejlepší a nejspolehlivější základnou tohoto státu a že tato administrativa a všichni ti, kteří v ní pracují, mají býti administrativou myslivou a myslící. Všichni ti, kteří jsou zúčastněni a pracují v tom směru, prokázali více než dostatek, že myslí, že uvažují, že jsou myslivou a myslící součástkou velkého toho stroje státního. Prokázali to svojí disciplinovaností a umírněností svých požadavků.

Dnes nejde jen o ten návrh, který zde leží před námi a který čeká na osud, který nad ním vyřkne usnesení slavné sněmovny, dnes jde o všecko to, co téměř spolu souvisí, co předcházelo anebo bude ještě následovati tomuto návrhu. Budiž mi dovoleno, abych zejména s tohoto místa zdůraznila, že to, o čem se mluví jako o přímém dobrodiní, kterého se dostane státním zaměstnancům od 1. ledna 1921, t. j. propočítání celkové doby služební, činí ještě veliké nároky na pochopení oné části administrativy, která bude regulovati výklad zákona a vystihovat smysl zákonodárcův. Chápala jsem to rozechvění státních zaměstnanců, když do poslední vteřiny, kdy již zbývá tak nepatrná část času, aby se fysicky prostě mohla zmoci ta velká látka, která souvisí s tímto propočítáním celkové služební doby, vidí, že ještě dnes právě v těch vůdčích kruzích státní administrativy není dosti jasno o tom, jak se má po smyslu zákonodárcově vysvětliti tento zákon o celkovém propočítání služební doby od 1. ledna 1921. Na efekt tohoto zákona čeká ten státní zaměstnanec již tolik měsíců a dovedl pochopiti a s disciplinovaností a trpělivostí snášeti svoji nouzi tolik měsíců jen za sliby, že od 1. ledna 1921 dostane se mu ne daru, ne pomoci, nýbrž toho, co mu po právu již ode dávna náleží.

Slavná sněmovno! To jest jeden moment, na který se nesmí zapomínati a který právem musí se zdůrazniti při této příležitosti s tohoto místa, poněvadž jest to důležitá otázka státního zaměstnanectva. Při této příležitosti dovolte mně apelovati zejména na vládu republiky Československé, aby se ujala té akce, kterou staví dnes vedle tohoto návrhu, protože věříme, že sama cítí nedostatek a slabiny a ví, že nepřináší státním zaměstnancům tolik, aby to mohlo vystihnouti název tohoto zákona, to jest název nouzové výpomoci státním zaměstnancům a která proto akcentuje ošacovací akci státní. Ošacovací akce státní, tak jak byla dosud a jak vypadá dnes, nemůže se státním zaměstnancům líčiti jako záchrana. Ale jednoho je třeba, aby vláda republiky Československé, zejména vláda dnešní, ukázala vskutku pochopení pro situaci státních zaměstnanců, a tam, kde může, i bez finančních obětí přičinila se, aby takovýto skutek aktivního zasažení do vývoje záležitostí, do vývoje a rozvoje státní nákupny sama aktivně provedla. To se může státi tenkráte, když budeme nejen o dobré vůli slyšeti, nýbrž když budeme viděti, že všechny resorty státní správy dělají vůči této státní akci ošacovací, co jest jejich povinností, k čemu se jednak zavázaly svými zástupci a k čemu je zavazuje tvrzení ministra dr. Engliše, který ukazuje plným právem, že rozvine-li se akce, jak toho právem očekává, že právě v souvislosti s touto státní akcí ošacovací bude pro státní zaměstnance učiněno alespoň něco, co se bude moci nazývati skutečnou výpomoci z nouze.

Návrh, který vláda předkládá jako návrh nouzový, má ovšem jeden kardinální nedostatek a ten spočívá v tom, že tento, třeba nouzový návrh nemůže ani pro ten okamžik uspokojiti to minimum, které státní zaměstnanci žádají, ne jako určitou parolu, za kterou by šli do boje stůj co stůj, nýbrž co žádají jako kategorický příkaz záchrany svých zubožených existencí.

Žádají o něco více, než co vyjadřuje vládní návrh, a toto minimum, na kterém stanuly požadavky státně-zřízeneckých organisací, bylo diktováno obětavým ohledem ke státu a jeho finanční schopnosti, bylo diktováno vroucím přesvědčením, že státní zaměstnanci jako součást administrativy, jako živoucí součástka státního ústrojí, musejí v tomto státním ústrojí a v této státní administrativě do poslední písmeny svoji povinnost také vykonati.

Byli jsme svědky toho, že tito zaměstnanci žádali jen proto nákupní výpomoce, aby mohli své rozedrané rodiny ošatiti, a že dnes s trpkostí přece musí konstatovat - a konstatovalo se to na všech veřejných projevech že stát vzhledem k těmto výpomocem ocitá se v nejkrutější tísni a nemůže, i kdyby snad chtěl, přiskočiti státním zaměstnancům ku pomoci. Když s ohledem na tyto okolnosti byly vysloveny zde minimální požadavky státních zaměstnanců odlišné, než jak je vystihuje vládní návrh dnešní, neznamená to, že se tito lidé nechtí spokojiti, ale dokazuje to, že vládní návrh, jak jest formulován, zejména po stránce termínové od 1. listopadu 1920, dopouští se toho, že ubírá státním zaměstnancům to, nač s určitostí počítali a o čem byli přesvědčeni, že jim bude dáno alespoň v té nejnutnější výměře, to jest, že počítali s tím, že termín 1. listopadu bude nahražen termínem 1. října 1920.

A to, slavná sněmovno, jest také základna, na které by bylo třeba, aby se vládní návrh pohyboval. §§ 1, 2 a 3 toho vládního návrhu souhlasně vytyčují tento termín 1. listopadu a já jménem klubu, který zastupuji, činím návrh, aby v tomto směru byl vládní návrh opraven a aby na místo v § 1 v řádce 4. slova "od 1. listopadu 1920" uvedena byla slova "od 1. října 1920", rovněž tak v § 2 na druhé řádce stůjž místo slov "od 1. listopadu 1920" "od 1. října 1920" a právě tak v § 3 na řádce 8. buďtež nahrazena slova "od 1. listopadu" termínem "od 1. října".

To jest minimum, slavná sněmovno, které může býti státním zaměstnancům podáno dnes, kdy jejich kritická situace hospodářská a existenční dostupuje vrchole a kdy státní zaměstnanci jenom s největším úsilím a s opanováním udržují se v klidném vyčkávání a vyčkávají jako spásu usnesení dnešní slavné sněmovny.

Zároveň navrhujeme, aby v souvislosti s projednáváním shora zmíněné osnovy zákona usnesla se poslanecká sněmovna na této resoluci (čte):

"Vláda se vyzývá, aby ve smyslu článku II. a IV. a § 35 zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n. o paritním postavení učitelstva na veřejných školách obecných a občanských vyplácela, počínajíc 1. říjnem 1920, jak učitelům v činné službě, tak i učitelům na odpočinku nouzové výpomoci ve výši přiznané tímto zákonem státním zaměstnancům."