Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku panu dr. Keiblovi.
Posl. dr. Keibl (německy):
Slavná sněmovno! Již přede dvěma dny dovolil jsem si vlastně promluviti
k meritu věci, kterou projednáváme. Návrh, který nalezl již ve
sněmovně většinu, byl opět vrácen výboru ne snad proto, že bylo
hlasování vadné, nebo že se mohly uplatniti nějaké formální důvody
proti jeho konečnému přijetí, nýbrž pouze proto, že se vládě nehodil.
V demokratickém parlamentě je zvykem, že je-li důležitý návrh
sněmovnou zamítnut, vláda z toho odvodí důsledky a podá demisi.
Místo toho vidíme u nás opak. Parlament má býti donucen, aby takřka
ustoupil vládě a vůle vlády se parlamentu všemožně vnucuje. To
je počínání, proti němuž se musíme co nejrozhodněji ohraditi.
Jediná námitka, kterou má pan ministr financí proti pozměňovacím
návrhům a dodatkům podaným německou stranou sociálně demokratickou
a německým parlamentním svazem, je ta okolnost, že není úhrady.
Nebudu již znovu opakovati, co jsem řekl již minule; poukazuji
jen k tomu, že vláda nemá po ruce úhrady ani na to, co sama dle
svého vlastního návrhu chce státním úředníkům poskytnouti. Víme,
že nynější stav v pokladnách nestačí ani k tomu, co vláda sama
nabízí a že vláda, jak p. ministr se vyjadřuje, musí sháněti peníze,
aby i to mohla dáti. A tu je samo o sobě už docela jedno, vynasnaží-li
se vláda ještě, aby přidala to málo, oč běží. Neboť žebráckou
odměnou, jíž vláda státní zřízence s oblibou odbývá, nezjedná
si u nich zvláštního vděku. Státní zřízenci jsou dnes v takovém
postavení, že jim může jen důkladná výpomoc pomoci z bídy a nouze.
A i když vím z jednání státně zřízeneckého výboru, že ošacovací
akce pro státní zřízence bude požehnaná a že zvláště kol. Brodecký
všemožně se namáhá, aby tuto akci vybudoval skutečně ve velkých
rozměrech, přece jen vím už dnes, že akce tato skončí zcela jinde,
nebudou-li státním zřízencům dány prostředky, aby se mohli akce
skutečně súčastniti, že jim část úvěru buď bude darována nebo,
jak navrhuje, bude vyplacena jako nákupní přídavek. Neučiníte-li
toho, budou státní zřízenci nuceni z nouze na úvěr odebrané zboží
v pokoutním obchodě prodati a tak skončí celá krásná ošacovací
akce v krámě vetešníkově. A tomu chceme zabrániti. Chceme dostat
státní zaměstnance skutečně do takového postavení, aby mohli nakoupené
zboží podržeti a to je možné jen tehdy, přijmete-li netoliko návrh
Grünznerův a druhův, nýbrž i návrhy parlam. Svazu a o to
vás prosím. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku přihlášenému panu dr. Luschkovi.
Posl. dr. Luschka (německy): Slavná sněmovno! Klub německé křesťansko-sociální strany lidové trvá samozřejmě na usneseních, jež byla učiněna v úterní schůzi této sněmovny a dále také na oněch usneseních a návrzích, které byly svého času podány pro úterní schůzi německými stranami, zvláště německým parlamentním svazem.
S rozhořčením konstatujeme, že nehledě k usnesením, která byla učiněna v této sněmovně v úterý a jakkoli se situace státních zřízenců mezi tím nikterak nezlepšila, má dnešní návrh opětně zcela týž podklad, jako tehdejší vládní předloha. Škrtnutí § 4 padá podle našeho přesvědčení méně na váhu, poněvadž tento paragraf bez toho byl by neslýchaným zasahováním do zákonem stanoveného stejného postavení učitelstva s ostatními státními zaměstnanci. Jsme toho přesvědčení, že nouze státních zaměstnanců je tak veliká, že jim nemůže býti dáno dosti mnoho a že nouzová výpomoc v této skrovné výměře je vlastně jen pakatýlek, zvláště když uvážíme, že při ošacovací akci tato výpomoc opět zmizí, že fakticky nedostanou úředníci skoro žádných hotových peněz, nýbrž, jak zmíněno, tyto budou spotřebovány při ošacovací akci. Naproti tomu můžeme jen zdůrazniti, že německým parlamentním svazem podaný návrh na opatření nákupního přídavku musí býti udržen zcela neodvisle od této nouzové výpomoci, neboť tyto tak skromně upravené sazby jsou minimum, aby úřednictvu poskytnuta byla možnost kromě denního života opatřiti si nějaké nákupy.
Námitku, která se činí proti návrhům na zvýšení, že není úhrady, musíme vyvrátiti prohlášením, že se v tomto státě na vojenství, policejní a špiclovský systém, na to, abychom si diplomaticky zjednávali zdání velmoci, vydává tolik, že na této sumě, která je pro státní zaměstnance, vlastní a nezbytné podpory státu, nutná, nesmí býti šetřeno. Jsme zásadními odpůrci přesedlávání a proto nemůžeme se nikdy srozuměti se zvrácením hlasování, které se odehrálo během 2 dní. Úřednictvo mohlo z úterního hlasování čerpati oprávněnou naději, že toto usnesení stane se také skutkem. Nechceme-li tyto úředníky hanebně oklamati, musíme dnes v téže otázce zaujmouti totéž stanovisko a dáti úřednictvu, co mu na základě úterních usnesení patří. Musíme si v této otázce zůstati věrnými, ježto vůbec musíme konstatovati, že to, co se v návrzích staví proti vládnímu návrhu, je beztak už stlačeno na nejnižší míru skromnosti.
Tak můžeme my Němci a zvláště
i můj klub, německá křesťansko-sociální strana lidová, jen prohlásiti,
že budeme důsledně hlasovati pro návrhy a resoluce přesahující
vládní předlohu a naposled obracíme se k sněmovně s apelem, aby
se připojila k našemu přesvědčení a dala úřednictvu, co mu náleží
a co také odpovídá posledním usnesením. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl. dr. Földessy. Uděluji mu
slovo.
Posl. dr. Földessy (německy):
Jménem své strany prohlašuji, že trváme na usneseních, které
sněmovna ve své předvčerejší schůzi v záležitosti zlepšení platů
státních zaměstnanců učinila, a proto budeme hlasovat proti vládním
návrhům.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku panu kol. Buřívalovi.
Posl. Buříval: Slavná sněmovno! Naše stanovisko k vládní předloze bylo náležitým způsobem vysloveno při posledním projednávání této předlohy. Budiž mi dovoleno, abych na některé věci upozornil. Jde nám dnes ne tak o ty pozměňovací návrhy, které již posledně byly přednášeny, jako spíše o návrh kol. Brodeckého, který má vládní návrh, jak je ve zprávě státně-zřízeneckého výboru obsažen, doplniti. A tu, velevážení pánové, je zapotřebí k vysvětlení našeho stanoviska v příčině hlasování právě k tomuto návrhu říci toto: Kolega Brodecký jako předseda státně-zřízeneckého výboru měl jistě dostatečnou možnost včera, když o návrhu vládním v tomto výboru se jednalo, aby upozornil, že chce dnes, tedy v době, kdy má býti tento vládní návrh projednán, učiniti nějaké pozměňovací návrhy, a jistě, že měl možnost také označiti formu, jakou by se to mělo provésti. Tehdy kolega Brodecký tak neučinil (Slyšte!), on nás teprve dnes překvapil tímto novým pozměňovacím návrhem. (Posl. Brodecký: Oznámil jsem ke konci schůze, že tento návrh bude projednán!) Já k tomu ještě přijdu.
Tento návrh má vlastně postaviti celou sněmovnu před novou situaci. Že jest to nová situace, o tom není sporu. Neměly možnosti náležitým způsobem vysloviti se ani kluby o tomto návrhu, poněvadž po celý den jednalo se o tom, jakou formou se má tento návrh vnésti do této sněmovny, má-li to býti formou zákona či formou resoluce. Konečně i ten spor o této formě jest pochopitelný proto, že nejde o věc, která má pro státní zaměstnance nabývati ihned platnosti tak, aby mohli hned v zápětí počítati s tím, že budou bráti zvýšené požitky. (Výkřiky.)
Velevážení pánové! Jestliže kolega Brodecký se zmínil o tom, že včera o věci mluvil, pak promiňte, abych tu opakoval enunciaci jeho jako předsedy. On prohlásil, že vyřízením vládního návrhu jsou spolu vyřízeny jeho vlastní, tedy iniciativní návrhy, to jest tisk čís. 568 a 569, a o tisku 567, že bude ve státně-zřízeneckém výboru dále jednáno. Tedy včera byl kolega Brodecký tohoto názoru, a v důsledcích toho také svolal schůzi státně-zřízeneckého výboru na den 16. listopadu, maje za to, že o návrhu tomto bude státně-zřízenecký výbor rozhodovati. Pochopíte, že nás jeho stanovisko dnes neobyčejnou měrou překvapilo. A já, pánové, mám povinnost tentýž požadavek, který jest obsažen v jeho pozměňovacím návrhu, hájiti, poněvadž jest obsažen také v našem pamětním spisu, kde se žádá zvýšení těch drahotních přídavků a zdemokratisování těchto přídavků. Přirozeně vítám tento návrh a tento projekt pro příští dobu jako velmi sympatický, poněvadž ve všech jednáních s vládou a zejména také s panem ministrem financí bylo vždycky usuzováno, že běžné drahotní přídavky od 1. ledna budou zvýšeny. Konečně překvapí také z té příčiny a to přizná kol. Brodecký rovněž - že o takovém dalekosáhlém státním výdaji neměl ni možnosti se vysloviti rozpočtový výbor, ani po prvé ani po druhé a jistě, že jest jeho ústavním právem, aby tak učinil. Chápete tedy, velevážení pánové, že jsme byli naplněni obavou. Jakou obavou? Toutéž obavou, se kterou manévruje kol. Brodecký. Mám to přesvědčení, že státním zaměstnancům se musí pomoci ihned. (Výborně!) A tu promiňte, jestliže my máme určité pochybnosti o tom, zdali právě takovéto přísné počínání, aby zvýšené, demokratisované drahotní přídavky staly se zákonem, nám umožní, abychom mohli a směli počítati, že státní zaměstnanci 1. prosince dostanou to, po čem plným právem již tak dlouho touží. Mohou nastati všelijaké okolnosti. Nepotřebuji vám o nich mluvit. Může se státi, že v důsledcích přijetí tohoto zákona postup té akce se velmi zdrží, poněvadž vyvoláváme tímto nebezpečí, znajíce tu psychosu mezi státními zaměstnanci, že státní zaměstnanci pochopitelně přestanou věřiti vůbec, že by parlament byl ochoten ve prospěch jejich něco učiniti. A já si nedovolím ani domysliti všeho toho, co může přijíti. (Předsednictví se ujal opět předseda Tomášek.)
Mám odvahu k tomu mluviti, poněvadž
to bylo zde několikrát konstatováno. Prohlašuji, že strana naše
a naše odborová organisace nikde slova"stávka" a určitého
data neproklamovala, a jestliže se něco opačného tvrdí, pak jest
to čistá nepravda. My z té příčiny, poněvadž ta obava stává, a
vzpomínajíce také, že při poslední debatě kol. Brodecký,
když mluvil o vládním návrhu, užil starého a osvědčeného přísloví:
Kdo rychle dává, dvakrát dává, rozhodli jsme se, že podáme v této
sněmovně resoluci, kterou žádáme uspíšení v příčině projednávání
právě toho návrhu, o kterém mluví tisk 567. Víme, že musíme počítati
s odporem, který bude pronášen proti způsobu, jakým si to představujeme
provésti, zejména pokud jde o zdemokratisování těch běžných drahotních
přídavků. Ale víme současně, že jest naší povinností podle ústavy
jako zákonodárců postarati se, je-li státní výdaj na jedné straně,
o úhradu na straně druhé. (Posl. Brodecký: Při resoluci stejně
jako při zákonu!) A tu, velevážení pánové, kol. Brodecký
jistě přizná, že otázka úhrady není tak snadná, že často zabírá
velmi mnoho času přemýšlení o způsobu, jakým by možno bylo té
úhrady dosíci. Ale věřím, že kdyby ta resoluce byla podána v té
formě, jak jsem navrhoval, aby totiž za touto resolucí stály veškeré
kluby poslanecké, že by to byl kategorický imperativ, jemuž by
se vláda nemohla vyhnouti, a státní zaměstnanci byli by dostali
od 1. ledna 1921 totéž, čeho chce vlastně kolega Brodecký
dosíci. Proto jsme se rozhodli pro resoluční návrh a budeme pro
tento resoluční návrh také hlasovati. (Výborně!)