Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan kol. dr. Stránský.

Posl. dr. Stránský: Pánové a paní! Náš klub byl původně proti debatě o této záležitosti a nechtěl se této debaty súčastniti, ale způsob, jímž bylo reagováno se strany kol. Brodeckého na krásná, vřelá, poctivá a upřímná slova Englišova o odpovědnosti, způsob, jímž byl učiněn pokus vyložiti to, co zde řekl pan dr. Engliš, jako hrozbu státním zaměstnancům, způsob, jímž byl učiněn pokus vylíčiti věc tak, jako bychom se tu rozestupovali na dva tábory, z nichž jeden má pro požadavky státních zaměstnanců porozumění a druhý ne, nutí nás k odpovědi na tato slova. (Výborně!) My nechceme také, aby bylo zaznamenáno v dějinách českého parlamentarismu, že jedna vláda v Čechách předstoupila před český parlament s věcí, pro kterou se vyslovil výbor tohoto parlamentu, s věcí, pro kterou mluvil referent toho výboru po debatě, ve které jeden řečník po druhém jde a mluví proti návrhu tohoto výboru, proti návrhu té vlády, proti vývodům referenta.

Vážení pánové! Aby bylo úplně jasno, oč jde. Velmi dobře víme, že se nevede státním zaměstnancům dobře. Víme velmi dobře, že ani ta úprava, která se zde dnes učiní, jim nevyhoví. Úplně souhlasíme a zejména v tom souhlasíme s kol. Brodeckým, kde on nám tak plasticky líčil, že to, co státní zaměstnanci podle jeho dodatečného návrhu dostanou, není nic. Úplně pravdu máte. Co dostane státní zaměstnanec, to není nic. Ale to, co nad ten povolený rozpočet podle vašeho návrhu musí dáti stát, ta vláda, tedy zase to poplatnictvo a republika, to jest 300 milionů, to jest něco. Oč nám jde? Ne o státního zaměstnance, ne o jeho zájem, nýbrž o to, že jsme si právě velmi dobře vědomi toho, že zájem každé třídy a zájem každého stavu v tomto státě je těžce ohrožen, je-li ohrožen zájem této republiky, je-li ohrožen zájem tohoto státu. Není nic platno slibovati, když se nemůže platiti. Nehrozil nikdo ničím. Varoval dr. Engliš, varoval před takovou politikou, jakou děláte vy, právě v zájmu těch lidí, pro které tuto politiku chcete dělati.

My víme, pánové, jednu věc. Nechci žádných rekriminací a nechci jíti do detailů. Ale vy to nepopřete. Předevčírem byla ta věc konstatována. Kdyby nebylo došlo snad následkem špatné režie, snad nedorozumění - já se tu nechci do žádných rekriminací pouštěti - předevčírem k určitému konfliktu, byl by býval předevčírem zákon přijat tak, jak jej navrhuje vláda, také s vaším souhlasem. Jestli to bylo možno předevčírem, pak, velectění pánové a dámy, je to jistě možno také dnes. Bylo-li by to bývalo předevčírem poctivé vůči zřízencům, pak je to vůči nim poctivé také dnes. Na tomto faktu nemůžete ničeho měniti.

A teď řeknu ještě něco. My nezazlíváme odmítavé stanovisko k tomuto zákonu žádné straně německé. Německé strany dosud negují tento stát, tuto republiku. Jim je to jedno, co se s ní stane. Ale my přece, kteří nechceme - a vy s námi, my nepochybujeme o vaší dobré vůli - my, kteří nechceme tento stát negovati, my, kteří chceme tento stát budovati a kteří zaň spolu s vámi cítíme odpovědnost, nemůžeme se uzavírati té jednoduché pravdě, že není možné, aby stát žil bankrotářsky, že není možné, aby stát nahradil to, co na řádných výdajích musí vydávati, řádnými příjmy.

Jestli tuto pravdu někdo chce přezírati, jestli vy odpovídáte, že se můžete zaručiti, že státní zřízenci dostanou všechno, co se jim zde dává, pak máte právo tak mluviti jen tehdá, když se můžete zaručiti, že ten stát bude míti tu možnost to hraditi. Ale pak byste nám zde měl říci, v čem ta možnost spočívá, pak byste nám měl říci, v čem se mýlí dr. Engliš, pak byste měl vyvrátiti toho dr. Engliše a říci mu, v čem se mýlí ve svém rozpočtu. On tvrdí, že to ten stát nemůže dělat, a on, jenž po celý svůj život byl špatně placeným státním zaměstnancem, jistě to netvrdí z nějakého nedostatku zájmu ke státním zřízencům. Tedy Němcům to nemám za zlé, ale, vážení pánové a dámy, my, kteří chceme býti stranami státotvornými, a vy s námi, vy musíte tuto odpovědnost cítiti a nemůžete se tak lehko přes tuto otázku přenésti. Ale řeknu odpověď, která se dává se socialistické strany. My ji nechceme přeslechnouti, ta obvyklá odpověď zní: "Ať to zaplatí kapitalisté!" (Posl. Kreibich: Zisky jsou větší než před válkou!) Ano, jsou větší, ale ne relativně, jsou větší jen absolutně.

Já tvrdím - a žádný z vás to nemůže popříti - že kdyby dnes všecky ty závody, jejichž socialisaci vy žádáte, všechen ten těžký průmysl, uhelné doly byly socialisovány, pak všichni víme, že čistý zisk, který dnes v celém tom průmyslu se vykazuje, nestačí ani na to, kdyby se celý do toho průmyslu investoval, aby udržel průmysl v tom chodu, jaký by zde národohospodářsky měl býti, kdyby to neměla býti exploitace, která není pro dny a hodiny, nýbrž pro celé věky škodlivá. Vy tedy nemůžete takovými hesly operovati, vy byste, i kdyby jste stáli v socialisovaném hospodářství, stáli před tou národohospodářskou možností, na kterou ukazuje Engliš. Řekl jsem, že nemám za zlé Němcům, že nemám za zlé sociálně-demokratické levici, že ona se staví na to principielní stanovisko, že v tomto státě takto ustanoveném není vůbec možno žádnou škodu odčiniti a že tedy musí býti proti každému pokusu, aby se to stalo. Ale všichni, kteří stojí opravdu na půdě tohoto státu, na půdě republiky Československé, tak ustavené, jak jsme ji v Národním shromáždění ustavili, všichni ti jsou povinni, aby taková slova, jaká zde dnes pronesl ministr financí, slyšeli, aby je slyšeli s dobrou vůlí a aby na ne s dobrou vůlí reagovali a odpověděli. (Výborně!)

Pánové a dámy, mezi námi jsou bohužel hradby stranické, my se neslyšíme, když na sebe mluvíme, my si nevěříme, díváme se stranicky na ty věci. Vy prostě přicházíte s hotovým usnesením, a kdyby byl Engliš andělskými jazyky mluvil a kdyby se v té jeho řeči ještě víc chvěla ta poctivá duše, se kterou zde mluvil, všechno by bylo marno. To hlasování by bylo stejně dopadlo, jak dopadne, my to víme. Ale neklamte se. Dnes z této síně vyjde někdo poražen. Ta vláda to nebude, nýbrž ten parlament to bude, ten parlament, který pro věcné argumenty, pro věcnou, skutečnou nepopíratelnou pravdu a aniž by se vůbec pokusil tu pravdu vyvrátiti věcnými důvody, postaví se proti té vládě, která je jeho vládou, která je vládou jeho země, jeho státu a poškodí ten stát, ty zaměstnance toho státu, obchodníky, všechny živnostníky, rolníky, všecky. Dokud si neřekneme, že budeme tyto věci řešiti bez demagogie, že je budeme řešiti bez agitace, dotud platí, co zde řekl dnes dr. Engliš o přelomu, a dotud jsme v nebezpečí, že od toho přelomu půjdeme dolů, ne nahoru.

Pánové a dámy! Nemám tedy žádné naděje, že by se něco změnilo, já znovu pravím: my víme, že bude dnes vláda přehlasována, poražena však nebude, naopak bude to majorita, která ji zde přehlasuje. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Debata jest skončena. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji posl. G. Navrátilovi.

Zpravodaj posl. G. Navrátil: Vážené shromáždění! Dovolte mi, abych shrnul stručně ony pozměňovací návrhy, které byly předneseny. O nich o všech jednali jsme ve státně-zřízeneckém výboru, kde jednáno bylo tak věcně, že nemusím zajisté prohlašovat, že vyslovuji se proti všem pozměňovacím návrhům. Chci však jenom ještě reagovati na několik momentů, které považuji za zvláště důležité. Zmínili se zde kolegové z řad německých i z různých občanských stran, že úředníci hrozili stávkou, ba dokonce že v nedávné době depešemi po tratích a po jednotlivých linkách ke stávce přímo vyzývali. Musím konstatovat, že není tomu tak v plné míře, jak se to zde tvrdí. Je pravda, že ty různé exekutivy, výbory úřednické na svých schůzích, manifestacích hrozily tím, že vyvodí důsledky to vše je pravda - stavily postuláty, ale musím konstatovati, že stavěly ty postuláty tehdy, když nebylo řeči o tom, že by vláda byla ochotna alespoň v nepatrné míře vyhověti, a tu musím konstatovati dále, že při dalším jednání těchto výborů, jakož i výborů různých organisací bylo s povděkem vzato na vědomí, že vláda přišla s návrhem, který se rovná 1.200,000.000 Kč. Ale mluvilo se zde hlavně o těch depeších a tu já musím právě konstatovati, že dnes se vyšetřují ony zločinné ruce, které chtěly použíti rozčílení personálu a podobnými fingovanými depešemi podvodně chtěly využíti situace, aby úřednictvo bylo svedeno k nepředloženým činům. (Slyšte!) Doufám, že se naleznou ti lidé a že budeme míti příležitost, abychom je pranýřovali, jak zasluhují. Proto je nesprávno, když tyto události, které jsou důkazem toho, že jsou zde celé, snad i větší vrstvy, které chtějí zneužíti situace, to jsou důkazy, které snad ještě jiným způsobem později dokážeme.

Zároveň zde bylo mluveno o smýšlení úřednictva a zřízenectva. Pracuji zajisté příliš dlouho mezi zaměstnanci a proto mám právo, abych byl svědkem toho, v jakém smýšlení zaměstnanci dnes jsou, a tu myslím, že musíme rozlišovati, o jaké zaměstnance jde, musíme rozlišovati německé zaměstnance, musíme rozlišovati zaměstnance, jichž cílem a programem je rozvrat, negování všeho práva a zaměstnance české národnosti, ty poctivé zaměstnance. A tu konstatuji, že němečtí zaměstnanci přirozeně nikdy spokojeni nebudou, neboť ti nemají cílem uspořádati své hospodářské poměry, neboť mají zcela jiný cíl. Ty zkušenosti máme, bohužel, z našich styků na různých tratích.

Pokud jde o české zaměstnance, byli jsme svědky ve výboru samém, že různými deputacemi byl vyslovován povděk všemi kategoriemi zaměstnanců nad tím, co vláda navrhuje, a současně ovšem bylo žádáno, aby také o ostatních postulátech bylo jednáno.

Kdo byl ve výboru, ví, že kamenem úrazu byl vlastně termín říjnový, a jelikož vláda i tomuto výboru vyhověla a sice formou resoluce, veškeré dojmy, které jsme měli, a styky, které máme s našimi kolegy a zaměstnanci, dokazují, že oni by byli plně spokojeni a povděčni, kdyby byl v Národním shromáždění přijat návrh vládní. Kdo tvrdí něco opačného, ten to netvrdí z duše, ten ví určitě sám, že nemluví přesně pravdu a ten má také jiný cíl a ne ten cíl hospodářský, cíl zaměstnanců státních. (Výborně! Posl. Hackenberg: (německy): Ale Vy sám jste mluvil jinak, pane Navrátile!) Ano, já konstatuji, že během jednání se vyvinula situace jiná a vracím se k tomu, co mluvil kolega Brodecký, Buříval a kolega Taub při poslední výborové schůzi. Kolega Taub ví, že v poslední schůzi výborové bylo jednáno o návrzích čís. 567. a 568., které mají podkladem ještě jaksi novou úpravu mimořádných výpomocí měsíčních a zvýšení normálních měsíčních přídavků. Tu konstatuji, že správně kol. Buříval zjistil, že kol. Brodecký řekl, že i návrh stran úpravy výpomoci mimořádných je návrhem vládním, přijatým ve výboru, vyřízen a že o druhém návrhu číslo tisku 567. bude dále státně-zřízenecký výbor jednati. Přišli jsme tudíž k určitému cíli a byli jsme přesvědčeni, že věc je vyřízena a že není sporu, že bude i v tomto Národním shromáždění také přijata. Já sám byl krajně překvapen, když kol. Brodecký úplně své stanovisko změnil, a tu uvazuji o tom: Kdyby byl kolega Brodecký přišel snad s návrhem nějakým, který by byl okamžitě pomohl státním zaměstnancům, považoval bych to za pochopitelné a sice proto, že chce rychle pomoci, ale když kol. Brodecký přichází s návrhem, který má termín 1. ledna 1921, který tedy měl zajisté dost času, aby byl projednán zvláště ve státně-zřízeneckém výboru, a když kol. Brodecký přichází s tak silnými slovy, že cítí moc svého členstva, že cítí tu moc železničních organisací, že si vymohou všechno, co chtějí, pak nemusel pan kolega Brodecký právě dnes přicházeti s tímto návrhem - na to lámání silou měl dost času před 1. lednem 1921 a nemusil zdržovati tuto vládní osnovu, neboť jiný cíl to nemá. Já nemohu nalézti logické spojení, proč zrovna dnes musel přijíti s tím, co nám úplně zdržuje tuto osnovu. Já proto musím zastávati názor, že považuji tento návrh za návrh čistě politický a vyslovuji znova politování, které jsem už jednou vyslovil, a velice lituji, že tato sociálně hospodářská otázka státních zaměstnanců stala se předmětem politického a demagogického licitování, předmětem agitace a ničeho jiného a jsem přesvědčen, že veškeré zaměstnanectvo dobře to dovede pochopiti, a ze naší čeští kolegové i zaměstnanci nejnižšího rázu jsou dosti inteligentní, aby dovedli vycítiti, kdo to myslel upřímně a kdo to nemyslil upřímně. (Výborně!)

To jsem chtěl říci a tím také končím své vývody, jenom opakuji znova, že se vyslovuji proti všem pozměňujícím návrhům. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby zaujaly svá místa. (Děje se.)

O § 1 budeme hlasovati nejprve podle pozměňovacích návrhů posl. Grünznera, Hirsche, Tauba a soudr., a to nejprve o jeho prvé části, která vylučuje znění § 1 podle zprávy výborové, a pak o druhé části počínajíc číslicí 2. až do konce, kterážto část vylučuje znění § 5 podle zprávy výborové a posl. Brodeckého nově navržený § 5.

O každé části bude hlasováno odděleně.

Pan posl. dr. Lodgman a soudr. podali návrh dostatečně podporovaný, aby o návrhu posl. Grünznera, Hirsche Tauba a soudr. k § 1 bylo hlasováno podle jmen. Dále páni posl. dr. Czech a soudr. podali návrh, aby o témž návrhu k § 2 bylo hlasováno podle jmen. Těmto návrhům se přizpůsobím a dám toto hlasování prováděti podle jmen.

Podle § 59 jedn. řádu děje se hlasování podle jmen tím způsobem, že každý poslanec sedě na svém místě odevzdá tištěný hlasovací lístek obsahující jeho jméno a slovo "ano" nebo "ne".

Upozorňuji, že hlasovací lístky leží na stolcích pánů poslanců.

Budou-li zamítnuty obě části návrhu Grünznerova, bude hlasováno o § 1 v úpravě posl. Patzela a soudr., t. j. počáteční termín od 1. října a nikoli od 1. listopadu.

Bude-li návrh tento zamítnut, budeme hlasovati o § 1 ve znění zprávy výborové.

O § 2 budeme hlasovati nejprve podle návrhu posl. Grünznera a soudr. na nahrazení § 2 ve znění zprávy výborové, a to opět podle jmen.

Bude-li zamítnut tento návrh, bude o § 2 hlasováno v úpravě posl. Patzela a soudr. (termín od 1. října 1920 místo od 1. listopadu 1920).

Bude-li návrh tento zamítnut, budeme hlasovati o § 2 podle zprávy výborové.

O § 3 bude hlasováno v úpravě Grünznerově, termín 1. října. Bude-li zamítnut, bude hlasováno podle zprávy výborové.

O § 4 bude hlasováno podle návrhu posl. Patzela a soudr. na nahrazení § 4 osnovy výborové.

Bude-li zamítnut, bude hlasováno o § 4 podle zprávy výborové.

U § 5, bude-li totiž zamítnuta u § 1 druhá část návrhu Grünznerova, bude hlasováno o návrhu Brodeckého na úpravu znění § 5 a vsunutí dalšího § 6.

Bude-li také tento návrh zamítnut, bude hlasováno o § 5 navrženém posl. Grünznerem, a bude-li i tento zamítnut, o § 5 podle zprávy výborové.

Na to budeme hlasovati o § 6 podle zprávy výborové. Kdyby byly přijaty § 5 a 6 podle návrhu posl. Brodeckého a soudr., bude paragraf tento číslován jako § 7.

Jest snad nějaká námitka proti způsobu hlasování? (Nebyla.)

Není námitek, budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Nejprve tedy budeme hlasovati o pozměňovacím návrhu posl. Grünznera k § 1 a to nejprve o jeho prvé části. Žádám pana tajemníka, aby ji přečetl.

Zástupce sněm. taj. Nebuška (čte):

Místo mimořádných (čtvrtletních) výpomocí, stanovených § 1 lit. B, článku IX., zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., budou vypláceny podle dosud platných zásad výpomoci měsíční v této výši:

Státním úředníkům a státním učitelům, zařaděným do hodnostních tříd:

Ostatním do hodnostních tříd zařaděným státním úředníkům, soudcům a státním učitelům, jakož i všem ostatním nezařaděným zaměstnancům a dělníkům až do výše ročního služného:

Předseda (zvoní): O této části návrhu pana kol. Grünznera budeme hlasovati, jak jsem předem uvedl, podle jmen.

Vyzývám pana zapisovatele kol. Špatného, aby provedl sčítání ve dvou úsecích pravých, kol. Bradáče, aby provedl sčítání ve dvou úsecích středních, a pana kol. Kreibicha, aby provedl sčítání ve dvou úsecích levých.

Kol. Kreibich provede také sčítání hlasů zde na tribuně předsednické.

Budeme hlasovati tímto způsobem: Kdo souhlasí s návrhem posl. Grünznera a soudruhů, odevzdá hlasovací lístky s nadpisem "ano", kdo jest proti němu, s nadpisem "ne".

Prosím, aby hlasovací lístky byly sebrány.

(Po sebrání hlasov. lístků zapisovateli:)

Hlasování je skončeno. Prosím, aby bylo provedeno skrutinium.

(Po provedení skrutinia zapisovateli:)

Návrh pana poslance Grünznera a soudr. byl zamítnut 154 hlasy proti 87.

Budeme hlasovati o druhé části § 1, počínající číslicí 2., a já žádám, aby byla přečtena.

Zástupce sněm. taj. Nebuška (čte):

Po dobu mimořádných poměrů, způsobených válkou, vypláceti se bude státním zaměstnancům měsíční drahotní přídavek, nařízením vlády republiky Československé z 23. června 1919, č. 348 Sb. z. a n., povolený, dle těchže zásad v této výměře:

a) Státním úředníkům, soudcům a stát. učitelům, zařaděným do hodnostních tříd:

b) Pro všechny ostatní zařaděné i nezařaděné zaměstnance i dělníky: