Ve schůzi obecního zastupitelstva tachovského 14. října sdělen přípis okresní školní rady o zřízení české školy, a v referátu o tom píše "Westböhmischer Grenzbote" ze dne 16. října: Městská rada zaujala nejostřejší ohražení proti úmyslům dr. Metelky. Rovněž městské zastupitelstvo postavilo se energicky proti zřízení české školy. Bude se pracovati všemi prostředky, aby se věc zmařila." Týž časopis prohlašuje, že jsou to němečtí (!) rodičové (přes 30), kteří se hlásí o českou školu, a že ostatní obyvatelstvo musí jejich jména znáti, aby se podle toho k nim chovalo! "Marienbader-Tepler Bezirksblatt" píše charakteristicky o tom 24. října t. r. takto: "V neděli 17. října t. r. bylo otevření české školy v Tachově provázeno neúspěchem. Lidé, kteří již 20 roků v Tachově bydlí a jimž již často obyvatelé našeho ryze (!) německého města pomohli, chtějí se zasloužiti o město zřízením české školy. Na prvém místě to je krejčovský mistr Lochman, na druhém vojen. evid. úředník Fiala, kteří již po 20 let jsou v Tachově usedlí. Štěstí jim nepřálo. Krejčíček Lochman dostal při té příležitosti ještě hodně ran. Páni, kteří přijeli z Plzně, museli zůstati v železničním voze a byli pak ihned vystrčeni do Plzně. Četnictvo musilo míti pušku při noze, neboť by jinak bylo došlo k násilnostem. Český krejčí Lochman by se měl též poslati do Plzně! Město mělo obraz vzpoury."
Takto píše "Marienbader-Tepler-Bezirksblatt". Nyní titíž pánové, kteří se s takovou zálibou těšili, že město mělo "obraz vzpoury", velmi čelí vzpouře, která prý se stala v českém vojsku a jest schopna ohroziti autoritu republiky Československé. Vážení pánové! Já v tom vidím jen komedii a nic jiného. Ti pánové nemají žádného zájmu, aby autoritu státní hájili, a činí naopak, sec jsou, aby ji poškodili, a přičiňují se o to, aby štvali vším možným způsobem. Já nechápu a nemohu klidně srovnati se svým svědomím, abych neprotestoval proti referátu kol. Astera, který dělal tatínka, který na pravo i na levo rozdával rovnoměrně štulce, aby Němcům neublížil více než Čechům, a když musil Němce pokárat, snažil se u Čechů najíti také nějaký hříšek. Já zde říkám a považuji za svou čestnou povinnost to říci, že nedá se srovnávati "štvaní" na straně české se štvaním na straně německé a nedá se srovnati nacionalismus český s německým, poněvadž nacionalismus český nikdy nechtěl znásilňovati. Tomu nechtěl nikdy, ale vy, pánové s německé strany, jste to chtěli, vy to chcete. Jestliže to trochu maskujete, děláte to proto, že nepokládáte situaci za dosti zralou, abyste mohli hráti s otevřenými kartami. (Tak jest!)
Vážené shromáždění! Pokládal jsem za svou povinnost dotknouti se těchto štvanic a zde, když se mluví o všech těch hříšcích, které prý se staly se strany české, jako bychom my to byli, kteří štveme, musím konstatovati, že to nebylo, není a nebude naším přáním, abychom my kterýmkoli způsobem terorisovali Němce, abychom občanu, protože je Němec, brali jeho občanská a lidská práva.
Aspoň my, zástupci národní demokracie, prohlašujeme, že nesneseme a se svým svědomím nesrovnáme, abychom dopustili, aby v kterémkoli místě Československé republiky byl vyvoláván teror proti občanu této republiky jenom proto, že jest Čech, že posílá své děti do české školy a že je chce uchovati svému národu. (Výkřik: Škoda, že jste to nedělali za starého Rakouska!) Kolego, co jsem dělal svůj život, to jsem dělal za starého Rakouska a energičtěji snad, nežli pán i kolegové, se kterými sedíte v klubu; o tom se dočtete v "Konci Hackenschmida" a v "Prosinci".
K věci. Konstatuji, že jest zjev pro mne chorobný, jestliže po tom všem, co se událo v té rozrušené atmosféře, najdou se listy, které mají tolik cynismu, jako "Ascher Zeitung", který dokonce přináší inserát velice významný - v Československé republice jest plná svoboda a tam se mohou přinášeti všecky inseráty že se tam hledají "střihači vlasů pro dívky". (Hlas: Fuj! Hanba!) Jestliže tímto způsobem chcete prokázati, že národ německý jest kulturním národem, jste na cestě naprosto falešné a myslím, že tento čin byste měli energicky odsoudit, když se dožadujete, aby státní autorita vás chránila. Já z tohoto místa odsuzuji, jestliže se mluví do české ulice takovým způsobem, jako se ozval pan kolega Baeran, který učinil svůj výrok o legionářích a jej ovšem potom zapíral... Konstatuji, že bych takové výroky se styděl dělati, ale kdybych je třeba ve slabé chvíli udělal, tak bych se stydl je zapírat. Pravím, že páni poslanci němečtí nesmí se diviti, budou-li mluviti tak jako mluvil Baeran, že snad pro jejich poslaneckou imunitu nebude míti dav takové porozumění, jaké by si přáli, a myslím, že poslanec musí si býti vědom své odpovědnosti a toho, že nemá pracovati k tomu, aby kritickou chvíli učinil ještě kritičtější a ve chvíli velkého podráždění ještě k tomuto podráždění přispíval. Myslím, že se má vyvarovati urážek, a přál bych si, aby pro příště v tomto směru se nalezla větší ochrana cti legionářů v tomto parlamentě, poněvadž opatření dosavadní nemohu považovati za dostatečná a zdá se mi, že chybujeme přílišnou tolerancí k tomuto způsobu jednání, které my za parlamentní nemůžeme označiti, ledaže by to byl parlament z konců Rakouska. V tomto směru musí býti větší ráznost a poslanci, kteří si nejsou vědomi svých povinností, musí o nich býti poučeni.
Vážené shromáždění, mluví se o hrozných věcech, které se udály. Snažil jsem se ve svých vývodech ukázati, že to nebylo českou vinou a že české politické strany jistě si přály, aby se chránil zákon a řád v republice Československé, že jest to jenom důsledkem neodpovědného štvavého systému, který není na české straně, ale při tom všem, jestliže uvažuji, jak se vyvíjelo rozčilení lidu u nás a k jakým koncům docházelo jinde, aniž by se kdo mravně pohoršoval...
(Ve sněmovně shasla světla
poruchou elektrického vedení.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Přerušuji na chvíli schůzi.
(Schůze přerušena ve 4 hod.
45 minut odpol. - opět
zahájena v 5 hod. odpol.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Zahajuji opět jednání a prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. Dyk: Tázal jsem se, vážené shromáždění, děly-li se skutečně se strany české tak strašné věci. A mohu říci, že takové vzpoury, při kterých by se nestalo nic jiného, než že, jako u nás, se zabralo stavovské divadlo, takové vzpoury, které by konec konců neměly jiného přání, než autoritu republiky posíliti, takové vzpoury, že vážným nebezpečím pro stát rozhodne nazvati nemohu.
Ale vidím nebezpečí jiné. Především, abychom si byli jasni: V referátě pana kol. Astera mluvilo se o nesprávné pověsti, rozšířené o zneuctění obrazu Masarykova. Já, když se dotýká kol. Aster této věci, musím položiti na adresu Němců jednu otázku: Kolik obrazů presidenta Masaryka, o něž žádaly menšiny české, jest v německých radnicích? My jsme viděli, že u Němců visívají jiné obrazy a že ty obrazy naprosto nemají žádné spojitosti s právním postavením Československé republiky. A tato věc nezdá se mi býti tak pominutí hodná, abych několik vět o ní nepromluvil. Dnes my vidíme, že jakási světová ofensiva monarchistů se chystá. My jsme viděli, že poslední volby v Řecku přivodily royalistickou orientaci. Vidíme, že i jinde tato reakce, tato snaha restaurace monarchie není něčím, s čím by se naprosto nemusilo počítati. Tudíž nám nepřipadají tyto věci tak nevinnými hračkami, jak by s některých stran se nám chtělo namlouvati. A jestliže ve vyšetřovacím výboru teplickém byl jsem ujištěn, že Habsburkové jsou poslední, kteří by byli populární u Němců, konstatuji, že platí to jen o části Němců, o všech ne, ale platí-li to o části Němců, platí to jen proto, poněvadž u těch, u nichž nejsou populární Habsburkové, jsou dojista velmi populární Hohenzollernové. (Předs. Tomášek ujal se předsednictví.)
A tu musím říci opět, že jest krajním zájmem státním, aby tyto věci byly sledovány s větší energií našeho lidu a nelze se diviti, jestliže vedou k pobouření mas. Ale jest tu ještě jiné pozadí. To vše by se zdálo býti jakousi, byť i nemilou hudbou budoucnosti, ale něco, co se povážlivě blíží a co pouštěti se zřetele bylo by lehkomyslné, je blížící se sčítání lidu. A všechny tyto věci, tato persekuce protičeská, tento vyhlazovací boj proti rodičům, kteří hlásí své děti do českých škol, jsou velkým nebezpečím, ba osudným preludiem pro samotné sčítání lidu a my máme povinnost pozvednouti svůj varovný hlas v této kritické době a říci, že by bylo zahrávání s ohněm, jestliže bychom pomíjeli své státní povinnosti do té míry, že bychom dnes neřekli pevně, že každý občan republiky může za všech okolností proti těmto represáliím se strany německé počítati na ochranu zákonů. A tato ochrana zákonná bude našim lidem poskytovati na všech místech republiky Československé ubezpečení, že nedojde ve středu jejím v Praze, ani v Brně, ani v Plzni k událostem, o nichž bychom musili mluviti jako o zjevech neutěšených.
Jsem přesvědčen, že pak celá situace
rázem bude jiná a že ti, kteří dnes demonstrovali i proti slabosti
vlády, ale hlavně proti teroru německému, budou trvale tím, čím
chtějí býti, pevnou oporou Československé republiky. A jestliže
mluvilo se, že nesmí panovati v této republice vůle ulice, prohlašuji
opět: Ta vůle ulice nechce vládnout, ta ulice po tom toužiti nebude,
uvidí-li, že československá vláda má pevnou a řádnou vůli. (Výborně!
Potlesk.)