Úterý 14. prosince 1920

Já s radostí jsem četl včera v novinách, že nikdo doposud nezemřel, a to mne uspokojilo, že jsem z toho soudil, že celá revoluce prozatím se vybíjela jen několika modřinami, a opravdu mne to potěšilo.

Jen ještě jednu poznámku k poslednímu slovu kol. Skaláka. Kol. Skalák, mluvčí strany komunistické, zde žaloval, co všechno se zde stalo, naposledy ale skončil trochu podivuhodně. Řekl: Pakliže se nám nevyhoví, jestliže nám vláda nevyhoví, jestliže nám tato sněmovna nevyhoví, veškerou odpovědnost za to, co se stalo, svaluji na jejich bedra. Jaké to svalení má býti? Co to chcete provést, je to zase nějaká tlačenice? (Smích.) Myslím, že by to bylo všecko.

Končím a vyzývám vládu, aby starala se o pořádek v tomto státě, o vykonávání své první a nejsvětější povinnosti vždycky v čas, neboť pak myslím, že by se dalo ušetřiti každé špetky prachu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda inž. Botto: Slovo udeľujem ďalšiemu rečníkovi pánu posl. dr. Lodgmanovi.

Posl. dr. Lodgman (německy): Dámy a pánové! Jménem německého parlamentního Svazu jest mi oznámiti stanovisko tohoto Svazu k otázce vládního prohlášení takto:

Řešení sociálních a národohospodářských úkolů, které buď vyvolaly anebo přiostřily z části tuto válku, může nastati jedině evolucí na demokratických základech. Jsme si vědomi toho, že základním požadavkem jest povznesení výroby, při čemž budiž počítáno se vším, co může rozumově zajímati přímé účastníky výrobního procesu a zajistiti jejich lásku ku práci.

Proto vítáme každé vybudování sociálního zákonodárství. Budeme podporovati veškerá opatření, jež jsou vhodná, aby povznesla výrobu a zajistila pracovnictvo rukou, a to i tehdy, dá-li se to očekávati ve způsobě obecné hospodářské výroby. Odmítáme však při tom používání hesel, pokud nám nebude v každém jednotlivém případě možno, abychom zjistili, co se tím myslí a jak má tím býti povzneseno všeobecné národní hospodářství.

Na druhé straně odmítáme každé násilné zasahování do nynějších poměrů, poněvadž zdá se nám býti nemožným a nepřirozeným, aby se zajistilo spolužití lidstva a výroba surovou a jednostrannou mocí. Jest jasno, že zavrhujeme každý druh diktatury, proto i tak zvanou diktaturu proletářstva, která ovšem, jak ukazuje ruský vzor, jest diktaturou nad proletářstvem, při čemž jest nám zcela lhostejno, kdo provádí tuto diktaturu.

Nejnovější události, které přivodily prohlášení výjimečného stavu ve státě, zdají se nám býti logickým následkem ve vývoji státního útvaru, který již předem byl založen na násilí a popírání skutečností Dva roky bezprávnosti, v němž žijí Němci, dokázaly, že celé pojetí státu jest proniknuto myšlenkami států vítězů, nebo lépe řečeno myšlenkou českého vítězného národa.

Dle toho rozřešila se otázka válečné půjčky, otázka pozemkové reformy, otázka zaopatření bývalých rakouských služebníků německé národnosti, tak byly provedeny obecní volby, tak zjednala se rovnováha v kulturním vývoji rdousením škol, dle toho byl sdělán jednací řád této sněmovny, dle toho upraveny byly otázky jazykové, zkrátka v českých davech byla vypěstována myšlenka, že stát je český a jen český stát, Němci že jsou kolonisty a emigranty.

A čeho se vláda neodvažuje vzhledem k vážnosti státu v cizině, to dá provésti prostě rozvášněným davům lidu, jež zůstávají beztrestnými i tehdy, když jest vláda ze slušnosti nucena vyslovovati své politování a odsuzování takových politováníhodných příhod.

Tak byly násilně odstraněny četné pomníky císaře Josefa, německé nápisy v nejrůznějších místech, tak se obsazují a zabírají německé budovy a odnímají vlastníkům.

Divíte se, stávají-li se tyto příklady naučením? Proč má český dělník zaraziti se před majetkem a soukromými právy, když mu kážete veřejně o násilí vůči části státních občanů? Proč by s lehkým srdcem neosvojil si to, čeho se mu zachce a co si přivlastniti zakazují mu pouze papírové zákony, které byly v jiných případech dávno dány do starého železa anebo zrušeny? Je-li výkonem českého státu násilí a opět násilí proti nečeským národnostem, proč by nebylo i jiným dovoleno, aby používali tohoto prostředku?

Pan předseda ministerstva zaujal zde stanovisko, pochopitelné u předsedy vlády, že vláda stůj co stůj zabrání a musí zabrániti protizákonným činům a výtržnostem.

Ptám se vlády, kde byla tato energie proti vojákům, vzbouřivším se v Teplicích, Aši a Chebu, kde byla proti legionářům a hercům, kteří se zmocnili německého zemského divadla? Proč vláda nezaujala toto stanovisko, když byly německé školy protizákonně a násilně zavírány? Ovšem, šlo zde jen o německý majetek a proto zde prohlásil pan předseda ministerstva výslovně, že by nebylo místno z této příčiny energicky postupovati a snad dokonce způsobiti prolití krve. Nyní však vidí vláda ovoce svého vychovatelského umění.

Pro změnu jde tentokrát o český majetek a tu vláda přivede do pohybu nejen české bodáky, ale i ustanovení o výjimečném stavu.

Nevěříme, že jest to pravá cesta - právě tak, jako se rádi zříkáme českých bodáků jelikož jsme přesvědčeni, že národnostní otázka tohoto státu nemůže býti řešena takto, nýbrž uznáním práva sebeurčovacího, právě tak, jako víme, že tento problém jest psychologický a ne mechanický, právě tak pan předseda ministerstva, jakož i pravice české sociální demokracie zvítězí nebo budou poraženi, dle toho, pochopí-li, jak získati vnitřní lidi. Právem pravil kolega Skalák, že Lidový dům je symbolem; prohlašujte spravedlnost vůči všem symbolům, mějte všechny city v posvátné úctě, pak můžete doufati, že evolučně rozřešíte problémy tohoto státu.

Pokud to nedovolí ráz tohoto státu jakožto státu nacionálního, potud marně budete vyhledávati pořádek bodáky a násilím. Prohlášení vlády z těchto důvodů odmítáme. (Potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo udeľujem pánu posl. dr. Stránskému.

Posl. dr. Stránský: Slavný sněme! Vážení pánové a paní! V prohlášení, které v této debatě chci učiniti, je mi především položiti důraz na to, že se stavíme úplně neutrálně k otázce, která byla zdrojem všech oněch událostí, jež tvoří předmět naší dnešní debaty. Nám pranic není do sporu, který vypukl v lůně sociálně-demokratické strany. My v tomto sporu se žádnou stranou nemáme co sympatisovati, nemáme co do tohoto sporu zasahovati a také zasahovati nebudeme - tento spor však skutečným předmětem této debaty není. (Tak jest!) Skutečným předmětem této debaty jsou události, které se vyvinuly na základě důsledků, jež jedna ze zúčastněných v tom sporu stran vyvodila z nutných opatření vlády na základě platných zákonů a předpisů.

Vážení pánové a dámy! Já bych řekl především, že se zde pracuje od začátku s jedním výslovně falešným pojmem, s pojmem generální stávky. Již pojmově s generální stávkou jest spojena představa, že stávkuje všechen pracující lid v určitém obvodu a to tedy předpokládá, že všechen pracující lid v určitém obvodu podrobuje se určitému diktátu určitého jednotného vedení. Jakmile toho jednotného vedení není, a jenom jedna část politická částečně, nikoli celkově, nýbrž částečně politická representace si osobuje právo k vyhlášení generální stávky, pak buď se ukáže, že tu nebylo pouze částečné politické representace, nýbrž že pracující lid skutečně stojí za tou určitou stranou všechen, anebo je to heslo prostě nepravdou, po případě také vědomou nepravdou. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

A tu musím především tedy poukázati na to, že není žádné generální stávky; slovo o generální stávce tolikrát opakované v komunistickém tisku je nepravdou a, pánové, na nepravdě nezaložíte žádnou dobrou věc a na nepravdě nemůže být také založen žádný prospěšný výsledek. Všechno ostatní je důsledek této nepravdy.

Dělnictvo nejde za příkazem, aby stávkovalo, dělnictvo, pokud vůbec stávkuje, bylo k stávce až na nepatrné výjimky donuceno, a já vám nechci ukázati na Prahu, průmyslové veliké místo, jehož dělnictvo nešlo za příkazem této stávky, já nezkoumám důvody, já prostě konstatuji ten fakt, že tu není žádné generální stávky, když se nestávkuje v Praze, ale já chci ukázati na město, které je považováno vedle Kladna za sídlo komunistické politické moci, na Brno; jak jste chtěli dosíci v Brně generální stávky? Brno je celé zásobeno proudem elektrickým z oslavanské elektrárny, ta elektrárna je obsluhována asi 150 dělníky. Když těch 150 dělníků položí práci, znamená to, že všechno dělnictvo v Brně, ať jsou s tím srozuměni či nejsou srozuměni (Hlas:Tak to není!), je bez práce, poněvadž strojům nedostává se pohonu. A tu tedy takovým způsobem vy jste provedli věc, že, poněvadž dělnictvo oslavanské elektrárny se hlásilo k zásadám vaší organisace a k vašim příkazům, tedy jste prostě nechali zastaviti proud v Oslavanech, v Brně jste postavili dělnické hlídky před jednotlivé továrny, dělnictvu bylo zakázáno pracovati (Slyšte!), a jestli mně pan kolega Merta dovolí malý příklad z mojí vlastní zkušenosti, tedy vám řeknu, že v knihtiskárně, ve které jest 120 lidí zaměstnáno, jejímž jsem též spolumajitelem, ten první den vypukla stávka, a ke mně bez mého počinu ze středu dělnictva našeho přišla deputace, která si stěžovala na to, že byla sterorisována, že pracovati chce a v knihtiskárně se také druhý den pracovalo, když ještě generální stávka byla vyhlášena. Tedy, prosím, násilí jest zlá věc vůbec, ale nad násilím, které páše dělník na dělníkovi, které páše dělnická strana na dělnictvu, vážení pánové, byste se měli zamysliti, to jest horší než zlá věc, to jest po mém soudu ze všech těch zjevů, které jsme v našem politickém životě měli, to nejhorší. Z jedné nepravdy plyne nepravda druhá, z jedné nepravdy plynou další. Sledujte: Tak, jak nepravdivé a falešné jest heslo o generální stávce, tak nepravdivé a falešné jest heslo o důvodu, pro který se ta generální stávka dělá. Velice dobře víte, že důvodem k té stávce byl ten spor v sociálně-demokratické straně, podle hnutí určité skupiny vyřešení té záležitosti s Lidovým domem. Ze vzteku, ze žluči, ne z rozvahy bylo vrženo heslo a teprve dodatečně, když jste pochopili, že jest to přímo šílené založiti na tomto motivu něco tak úžasného, jako jest zastavení veškeré práce v republice, teprve potom jste pojednou změnili tu motivaci a podsunuli jste té stávce řadu sociálních požadavků. Já pravím celou řadu, a dnes najednou volá pan dr. Šmeral, že ne ta řada těch požadavků, nýbrž že jen jeden z nich by stačil, kdyby byl splněn, aby té generální stávky nebylo. Sotvaže zástupce vašeho klubu pronese určité prohlášení, již zase čelný člen vašeho klubu tu motivaci mění a staví věc na jiný základ. (Hlas: Licituje!)

Stejně falešná jako hesla a motivace této stávky jsou fakta, která zde uvádíte. Vy se stavíte do pósy, vážení pánové z komunistické strany, která jest prostě pósou, protože jest v odporu s pravdou, vy se stavíte, jako by ne z vás, ne s vaší strany přišlo porušení zákona, a čtete nám zde usnesení vašich důvěrníků, podle kterých mělo býti dbáno přísně toho, aby zákony nebyly nikde porušovány a mělo se vyhýbati dělnictvo jakémukoliv konfliktu s ozbrojenou mocí. To prohlášení, které jsme slyšeli, bylo z klubu, ale na stejné maršrutě s usnesením důvěrníků v Brně. Ale tázali byste se, jak to dopadlo v praksi? V praksi to dopadlo tak, že, když nám oslavanská elektrárna zastavila proud, tu přirozeně pro státní správu byl problém - když objektivně věc posuzujete, musíte to připustiti, a tak by musila jednati také státní správa složená ze samých socialistů - aby ten, kdo pracovati chce, pracovati mohl, při nejmenším když jest to většina dělnictva, neboť jistě žádná socialistická strana se nestaví na stanovisko generální stávky, kterou smí menšina dělnictva vnutit většině dělnictva. Problém pro státní správu byl, především zjednati tu možnost; to znamená, když se v oslavanské elektrárně nechce pracovati, jest zde 150 jiných lidí, kteří v oslavanské elektrárně pracovati chtějí, svým soudruhům - soudruhům, kol. Merto! - umožniti, aby neutrpěli před vánoci tu ztrátu, kterou jste jim chtěli způsobiti! Když těm 150 lidím má býti práce umožněna, pak přirozeně státní správa musí odstraniti překážky, které tu jsou. A teď vám sdělím jistá nová fakta, kterých vám pan ministerský předseda ještě nesdělil. Do Oslavan bylo vysláno vojenské oddělení, dvě setniny, potom dodatečně třetí setnina a 20 četníků. Toto vojenské oddělení (Výkřiky.) - já myslím, že novými fakty doplňují to, co nám bylo sděleno - obsadilo oslavanskou elektrárnu a zavedlo dělníky, kteří byli ochotni pracovati, z Brna. Brněnské továrny dostaly zase elektrický proud a brněnští dělníci a zřízenci tramwaye, vaši soudruzi bez nátlaku, bez donucení, prostě proto, že nesouhlasí s touto stávkou, která není stávkou sociální, nýbrž stávkou politickou, vaši soudruzi v Brně, když proud dostali, hned začali pracovati. A tu se stalo další: Vy, kteří říkáte, že se chcete vyhýbati konfliktům s brannou mocí určitým způsobem, který nechci do detailu líčiti, za který se budou jistí lidé ještě zodpovídati, dosáhli jste toho, že vojáci - ne z nějakého revolučního ducha - to zdůrazňuji - prostě proto, že si nebyli vědomi, byvše agenty a agitátory oklamáni, o dosahu toho, co dělají. (Posl. Merta: Dejte je postřílet!) Ne my je nedáme postřílet - odevzdali v Oslavanech zbraně a oslavanský proud byl znovu násilím, konfliktem s brannou mocí Brnu zase vypjat.

Nevím, jak ta věc je daleko, ale rozumí se samo sebou, že stát ustoupiti v této věci nemůže. Do Oslavan poslány další vojenské síly, tentokráte silnější. - Jsou-li moje informace správné, bez krveprolití byla elektrárna znovu obsazena a práce znovu zahájena. Ale mám další zprávy, že dělnictvo vám věrné z rosického revíru hrne se do Oslavan znovu se pokusiti o konflikt s brannou mocí, který, pane kolego Merto, nemusí dopadnouti tak, jako včera, u kterého jest nebezpečí, že dopadne hůř.

Jednu věc chci zdůrazniti hodně nahlas. Táži se vás, jak jest to možné, že v době tak kritické, v den, kdy jde opravdu o život mnoha dělníků, poslanci strany, která tuto věc vede, Merta a Burián nejsou na místě, že jsou zde? (Výkřiky.)

Já vám, kolego Merto, ještě něco řeknu. Národně sociální poslanec Langr, který také má zde co dělati, zůstal dnes v Brně, poněvadž cítí, že na této horké půdě jest jeho povinností býti.

Já jsem se velice rozpakoval odjeti dnes do Prahy, a vím, jestli nebude ta věc uklidněna, že musím večerním vlakem odjeti do Brna, poněvadž jako brněnský poslanec jsem povinen býti na místě. Představte si, pánové, duši těch, kteří stále hlásají, že parlamentarismus není nic, že jsou to plané debaty, že všechno jest jen mluvení, že jest jen přímá akce, představte si duši těch politiků, kteří když k té přímé akci dělnictvo dostanou, utečou do parlamentu. (Hlas: Do komunistického asylu!)

Vážení pánové a dámy! Musíme si býti vědomi toho, že nejde zde o žádné sociální hnutí. Všechna hesla, která ze zbrojnice sociálního hnutí do věci byla vnesena, byla vnesena falešně. Musíme si býti a jsme si vědomi toho, že zde jde opravdu o stát sám, jak zde kol. Skalák docela upřímně řekl. Dnešní komunismus staví se jako odpůrce tohoto státu, chce, aby stát s ním jako s rovnocenným odpůrcem vyjednával. A tu nemůžeme dosti důrazně říci, že nejsme pro žádné šarfmacherovství, jsme pro jednání, ale jednati mohou strany se stranami mezi sebou, ale smlouvati a slevovati nemůže stát z toho, co mu není dovoleno, to jest ze zákonů a platných nařízení. My máme plnou důvěru k této vládě a proto vezmeme to, co nám řekla dnes, na vědomost. Máme důvěru k této vládě, že s veškerou rozvahou a rozmyslem a větší humanitou pocítí zodpovědnost k zájmům dělnictva než vy, pánové, a bude tento spor řešiti na půdě platných zákonů a předpisů. A to jest ten předpoklad, s kterým béřeme její prohlášení na vědomost a prohlašujeme ji svou důvěru. (Výborně!) My při té příležitosti nemůžeme než ze srdce co nejvřeleji poděkovati všem třídám a vrstvám i jednotlivcům, kteří v tomto boji státu revolucí 28. října vzniklého s kontrarevolucí, z Moskvy diktovanou, jsou odhodláni vládu v tomto boji podporovati do krajnosti a kteří to již činí. S pohnutím slyšíme o obětech, které přináší na svých životech malí lidé, chudí lidé, kteří nemají nic než život, kteří jsou povolání k tomu, aby sloužili této republice ať v uniformě strážníků, ať vojáků, ať v uniformě úředníka, ať v oděvu občanském na kterémkoliv místě. Vážení pánové z komunistické strany, buďte si vědomi toho, že nic jiného nemůže býti východiskem vaší politiky, než že koušete do křemene, když myslíte, že jest možno proti této semknuté falanze občanstva tento stát podvrátiti.

Nepodaří se vám to, jen můžete zaviniti nové krveprolití.

Co se týče těch krveprolití, vy jste to byli, prosím, pánové z komunistické strany, kteří jste často upozorňovali (Posl. Merta: Na špatnou adresu, doktore!) na to, že v boji s kontrarevolucí se nesmí postupovati sentimentálně. Zde zase platí to staré slovo Napoleonovo, který, když mu řekli tehdy, když dal stříleti na konvent, že první ránu dal na slepo, odpověděl na to: "To není pravda, to by bylo veliké plýtvání lidskou krví". Tedy my nevíme, do jaké míry bude se dařit běsům, které vy zde vyvoláváte, tomu hroznému nesvědomitému tisku, který vy necháte řáditi a popuzovati, zatím co sami v klidu, tichu a bezpečí v této sněmovně sedíte. My nevíme, kam až věci dospějí. My, ujišťuji vás, se chvěním bereme do rukou noviny, my víme dobře, co znamená každý lidský život. Bohužel, to nevíte vy.

Na konec bych si dovolil říci jen toto: Jsou zde dva momenty. Ten jeden jest moment státní a ten druhý jest moment politiky, který musí počítati s daným stavem věcí, s tím daným sociálním ruchem, s tou velkou snahou veškerého lidu, dosíci společenských řádů spolehlivých, společenských řádů takových, které by znemožnily opakování takové hrozné věci, jako byla světová válka, které by znemožnily takové vykořisťování a vyssávání. Já neříkám, že některý z nich je cennější a některý méněcenný. Jsou to 2 složky státní politiky úplně rovné, ta jedna je forma, ta druhá je obsah, ale jedna bez druhé nemůže existovati. Stát a státnost bez toho vědomí sociálního, bez tohoto hospodářského obsahu byly by úplné fangličkářství a bez státu zase věc ta by byla něco neforemného, něco, co se rozlije, co se nedá provésti, poněvadž všechno to, co na tomto světě jest, co na něm žije, má svou určitou formu a pokud je to živo, musí to míti určitou organisaci a určitou kázeň.

Vážení pánové! My vás neviníme z toho, že jednáte proti československé republice, my vás neviníme jen z toho, že se setkáváme s tím dr. Šmeralem, který byl nepřítelem této republiky před jejím vznikem, který mluvil o nárazníkovém státu než se utvořil, se kterým se dnes setkáváme jako s novým nepřítelem této republiky, když tu jest, my vás neviníme z toho, že jste proti existenci tohoto státu, že jej chcete podvrátiti a že chcete zrevoltovati lid proti zákonům, aniž jste si vědomi, co přinesete místo nich, my vás viníme také z toho, že vy pod praetextem, že nelze jinak, než tímto štvavým způsobem bídu odstraniti, vědomě tuto bídu rozmnožujete, poněvadž jste si dobře vědomi toho, že ona je tím kapitálem, ze kterého tyje váš kapitalistický komunismus. (Výborně! Potlesk. Posl. Merta: Dobře jste to řekl!)

Pánové a dámy! Dnes je tedy doba velice nevhodná k náladě smířlivé, ale přes to nechceme se uzavírati této náladě smířlivé. My jsme jistě všichni dnes zaslechli několik akcentů i ve vašich řečech, i v tom, co bylo z vašich řad voláno a co v nás budí dojem, že se přece jen ve vás probouzí, nechci říci svědomí, ale vědomí, uvědomění si toho, do čeho se to řítíte a jakási snaha dostati se zpátky. Buďte ubezpečeni, že pokud budete míti tuto snahu, dostati se zase na půdu práva a zákona, dostati se na půdu této republiky - na které ovšem není možno, aby si lidé zabírali domy, kdy se jim zlíbí, brali vojákům pušky a dělali takové věci jako vy - nebude v této sněmovně žádného politika na žádné straně, který by nebyl ochoten umožniti vám návrat co nejsmírnějším způsobem. Jestliže však se domníváte, že by se to mohlo státi na základě slevy nějaké, kterou by učinila státní autorita proti té vedlejší kladenské vládě, jejíž brněnské hlavy sedí v tomto parlamentním asylu - jak zde někdo dobře řekl - jestliže se domníváte, že by bylo možno dosíci takového smíru, pak se mýlíte, pak buďte přesvědčeni, že tento váš omyl povede jen k novým a dalším škodám dělnictva - nepochybujte o tom - a myslím, že již zprávy, které vás docházejí z celé republiky, mohou vás poučiti, že veškeré občanstvo až na ty nepatrné svedené výjimky a zejména také převážná většina dělnictva jest ochotna tuto republiku hájiti proti každému z venčí a proti každému uvnitř. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníkovi panu posl. Hudcovi.

Posl. Hudec: Vážené Národní shromáždění! Také my stojíme v tomto sporu, který jest v jádru svém přece jen sporem sociálně-demokratické pravice a levice, na půdě zcela neutrální a myslím proto, že mohu říci docela objektivně na všechny strany náš názor a úsudek.

My, vážení pánové a dámy, chlubili jsme se téměř před celým světem naší ústavou, naší republikou, naší demokracií, my jsme se holedbali - a měli jsme snad i vůli jíti před národy jinými v pořádku a v určité státní stabilitě v této rozervané době - a nyní, po dvou letech naší republiky a samostatnosti docházíme k takovému konfliktu a rozruchu, kde celý státní aparát jest angažován, jest uveden v chod... (Posl. Merta: Který stará vláda angažovala!) o tom ještě něco snad řeknu... A kdy právě největší dosud vládní strana a vedoucí strana nalézá se v takové krisi a za pomoci celého státního aparátu má zde vyrovnávati své neshody a upraviti krisi, kterou prožívá.

Po mém mínění, vážení pánové, domnívám se, že se u nás staly hrozné chyby ve státním režimu. Slyšeli jsme velké slovo, že demokracie jest diskuse. Ano, demokracie jest diskuse, ale domnívám se, že demokracie jest také trochu něco jiného, že demokracie jsou také určité principy, určité zásady, soustava, určitá struktura, kterou se musí také vládnouti, která musí býti zachovávána a o níž a některých článcích té soustavy nemůže býti diskuse. Domnívám se, že právě celé 2 roky se u nás diskutovalo, místo aby se hledělo přijíti tam, že demokratický stát musí spočinouti na pevné basi, že musí býti řízen nějakými určitými principy, o nichž nemůže býti více diskuse, a že by mohla býti nejvýše diskuse, je-li demokracie správná nebo ne. U nás se tudíž příliš mnoho prodiskutovalo a stále se diskutovalo, má-li republika býti socialistickou, má-li být republika buržoasní. Vládnou-li socialisté či buržoasie atd. A z toho vznikal ten chaos a režim nepevný a nejistý, který byl až do nedávné doby následkem neustálé diskuse o státu a jeho formách, o způsobu vládnutí, většině atd.

Zde, myslím, staly se velké chyby v minulém režimu. A tento konflikt, který právě proděláváme, jest důsledkem, určitým vyvrcholením všeho toho, co předcházelo, jest určitým logickým řetězem celého dvouletého vývoje našeho státu a naší republiky.

Říkalo se, vážené shromáždění - a my nejvíce jsme to zažili na sobě - že není u nás žádného bolševictví, náš stát že je vzorným v celé Evropě, u nás že nic se neděje a že zde jest pořádek, že je přímo radost z toho, jak ten náš stát krásně se vyvíjí a my jsme byli - když jsme vedli ten boj takřka přímo jen na vlastní pěst prohlašováni za reakcionáře, do nás se bilo se všech stran a my jsme musili pro tento náš boj, který právě dnes pravice zahajuje, odejíti z této strany a opustiti i Národní shromáždění, odkud jsme byli vyhozeni protiústavně, protizákonně. (Posl. Modráček: To byla také demokracie!) To byla také demokracie, to byla také diskuse o demokracii. Ovšem na rekriminace zde snad není zrovna času, ale považoval jsem přece jen za nutno, abych na to zde poukázal.

Nyní tedy k samotné věci: Jak jest třeba dívati se na tento konflikt a na další postup a vývoj těchto věcí. Jisto jest, že pozadí tohoto boje, v kterémž jest angažována celá republika, tvoří spor sociální demokracie, specielně spor o "Lidový dům". Ten spor není a nebyl náležitě vyřešen a po mém mínění nebylo třeba tu exekuci prováděti tím způsobem, jakým se stala. (Hlas: Tak jest!) volá-li se na jedné straně, že dům patří sociálnědemokratickému dělnictvu, zajisté že patří, a my následkem toho všeobecného rčení nebo této všeobecné právní formule, že patří celému dělnictvu, mohli bychom se také přihlásiti o nějakou tu cihlu na tomto domě. My jsme tam také pracovali - já tam pracoval mnoho let a více, nežli snad mnozí kteří dnes stojí na pravici i levici, zvláště někteří mladí a také i staří. (Posl. Teska: To je pravda! Posl. Modráček: Aspoň lístek do biografu by nám měli dát!) Ano, aspoň permanentní lístek do biografu by nám patřil. (Hlučná veselost.) Přihlásíme se tedy k pozůstalosti a k likvidaci potom.

Věc je taková, že došlo ke sporu. Byl konán sjezd levice a jistě není nijak vyřešena a po mém mínění právně snad ani nemůže býti vyřešena otázka, kdo měl na sjezdu většinu, byl-li sjezd právoplatný nebo ne.

To jest právě ten spor zde, který, myslím, bez použití moci na jedné nebo druhé straně nedá se ani vyřešiti. Buď se obě sporné strany vzájemně shodnou o celé této věci, buď moc rozhodne, aby té neb oné straně k domnělému jejímu právu bylo dopomoženo. (Hlas: To se stalo!) To se stalo, já ale musím znovu říci, že tomuto postupu mělo býti zabráněno, nebo nemělo býti k němu sáhnuto, poněvadž zdá se mi, že přece jen ten postup a ten způsob exekuce, přece jen dobře neodpovídá ani demokracii ani tomu faktu, že je to spor mezi dvěma frakcemi, mezi dvěma stranami, mezi dělnictvem, které na té i oné straně určitý právní nárok si na to činí, poněvadž přece ta i ona strana určité zásluhy o majetek ten má.

To jest pokud se týče boje o ten dům, pokud se týče té stránky vlastnické a majetkové.

Nyní několik slov k tomu, co řekl zde kol. Němec. Co řekl kol. Němec, mohl bych já se svého stanoviska beze všeho podepsati, zejména co říkal o Rusku, o diktatuře proletariátu, o tom stavu, v jakém je socialismus v naší republice, kde je stále ještě menšinou a ovšem i o těch metodách komunismu. Ale musím podotknouti a znovu zdůrazniti, že bylo by nedošlo k těmto důsledkům, kdyby byl kol. Němec a celá řada ostatních kolegů toto mluvila a hlásala dříve, před rokem, před dvěma roky. Dnes bychom byli jinde. Proto je nutno zdůrazniti, jaké hrozné chyby se staly. Ovšem, přiznání se k chybám vede snad k určité nápravě. Jest to také velice cenná věc a my jen můžeme říci, že v této věci právě nám dostává se velikého zadostiučinění za všechno to - abych z nás snad nedělal nějaké bolestíny - za všechno to, co jsme vytrpěl na schůzích, co se nám dělalo v tisku atd. A nyní přichází se právě na to, nač jsme před 2 roky upozorňovali, co jsme přímo prorokovali, že musí k těmto důsledkům jednou dojíti. Nám bylo jasno, že jestliže v Evropě vyvstalo jednou hnutí, které si postavilo takové cíle, takové metody, jako komunisté, že není možno, aby československá republika zůstala jimi naprosto nedotčena a aby zůstalo jimi nedotčeno české dělnické hnutí. Ta vlna musila sem přijíti, musila zde něco zachytiti. Mohlo nastati to, že buď sociální demokracie bude celé to hnutí přijímati a předělá se na stranu komunistickou, nebo nebude míti s tím nic společného, ale pak jsme mysleli, že musí si říci, že sociální demokracie jest něco jiného než ruský komunismus, že jsou to dvě různá pojetí státu, socialismu atd. a že v zárodcích musí říci docela jasně: Přátelé, vy jste jiná strana, jiný směr, jiný socialismus. Jděte svou cestou, jděte vedle, dělejte si propagandu, pokud to činíte v rámci zákonů státních. My budeme stavět názor proti názoru, ale nemůžeme býti pod jednou střechou. Ale poněvadž se myslilo, anebo se snad ani nemyslilo - kdož pak ví - který směr vyhraje, zda to bude demokracie nebo komunism, tedy abych to řekl otevřeně, sedělo se hodně dlouho na dvou seslích a na konec se přišlo k tomu, že to přece nejde a že se musí sednouti na jednu. Tak došlo se k tomuto rozkolu a k tomu konfliktu v samotné straně. Ale když jednou pravice tento omyl poznala a když se dala na cesty, kterými jde nyní, lze snad očekávati a doufati, že na nich setrvá, ačkoliv není ještě jisto, jak půjde dále a co se ještě stane. Tedy my můžeme říci, že politika, kterou pravice dnes vůči státu a vůči komunistickému hnutí zaujala, je nám přirozeně bližší, poněvadž je to vlastně mnoho z toho, co jsme my již dříve říkali a hlásali přes odpor a kaceřování celé bývalé jednotné strany.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP