Nyní chci říci také několik slov k tomu, co řekl kol. Skalák. Kol. Skalák je teoretický revolucionář, čte hodně knih a dělá revoluci a celou politiku z knížek. Velkou politickou praxi nemá, to on přizná sám, to není žádná výtka, to je jen konstatování. Dle takové knižní teorie řekl také dnes, že se revoluce nedělá, že to nedělají agitátoři, že to nedělají noviny, že to přijde živelně nebo, jako to řekl ještě lépe redaktor Olbracht: Revoluce přijde jako déšť nebo sníh z nějakých atmosférických sil a že snad stačí pro revolucionáře, aby si někde sedl třeba do kavárny, koukal z okna, jak ta revoluce jde, jak ty mraky táhnou a ono to všechno najednou začne padati a revoluce je tady. (Posl. Warmbrunn [německy]: Nesesměšňujte ideu, které nerozumíte!) Jste nějak rozčilen!
Ale nyní kol. Skalák a komunisté porážejí sami sebe touto nemožnou formulí, jelikož nyní dělají generální stávku a dělají revoluci. Kdyby nebylo těch proklamací, kdyby nebylo těch agitátorů, kdyby nebylo těch novin, dělníkům v těch továrnách by ani nenapadlo, že se objevilo nějaké světlo na nebi, že mají dělati generální stávku nebo něco podobného. Zde je viděti, že se také agituje, že se to hnutí také živí a že se revoluce také dělá. Podle názoru, že se revoluce nedělá, Lenin by neměl žádné zásluhy o revoluci, on to nedělal, ono to přišlo samo. Šmeral by také nebyl revolucionářem a on jím ovšem není, a revoluci dělat nebude. Proto snad právě ti, co nechtějí tu revoluci dělati, snad si vymyslili tuto formulku, aby ji dělati nemusili a čekají nebeské zjevení, které přijde, aby je vysvobodilo, že tu revoluci sami dělati nebudou. Že se ale revoluce také dělati musí a že se dělá, je zřejmo z toho, co zde právě je: Snad to není revoluce, ale něco, co se aspoň revolucí nazývá. Byla proklamována generální stávka, jež znamená zasáhnutí určitých činitelů do státní struktury.
A zde přecházíme nyní na pole jiné, ze sporu o Lidový dům na pole, zdali zde stát je skutečně angažován a má-li právo a docela povinnost zasáhnouti a jsou-li si revolucionáři, kteří toto vyvolávají, toho vědomi - a musí si toho býti vědomi - že se dostanou do konfliktu s druhými vrstvami občanstva a také do konfliktu se státní mocí. To jest otázka další a zde je nutno říci si také několik slov o tom. Když komunisté zřizují revoluční výbory, když zavádějí jakési odvody pro nějakou armádu - nevím jakou (Hlas: Antimilitaristickou! Veselost.) - když zastavují vlaky, prohlížejí je, odzbrojují vojáky a četníky, když zabírají svémocně velkostatky, tu, vážení pánové a kolegové se strany komunistické, pak si musíte býti vědomi, že k tomuto již státní moc nemůže přihlížeti nečinně a že si musíte býti toho vědomi, že když jdete s takovými činy, že když jdete s činy revolučními, že stát půjde také na to poněkud jinak a že již tady diskuse o demokracii také přestává. Musí se na to jíti jinými prostředky, ne diskusí; kdo má potom právo zastavovati vlaky, dělati revoluční výbory, zabavovati statky a t. d. Tu musí býti akce; je-li akce s vaší strany, musí býti po tom protiakce se strany státní. Zde není o tom sporu, že demokracie musí se postaviti proti vašim methodám, postaviti se proti takové politice, která svémocně proklamuje takové činy a takovým způsobem jedná a postupuje. Ale pak i každý revolucionář musí si uvědomiti, že něco riskuje, že jest v konfliktu se státní mocí a že také, když ta moc použije svého práva, že se to také musí díti na účet těch, kteří k takovým methodám sahají.
Tudíž i z revoluční strany nemělo by býti takových bolestínů, že někdo někde byl zatčen, že byl někdo někam odveden, že mu byly prohlíženy kapsy, to jsou vše, prosím, pak již věci zcela přirozené, s tím musíte počítati. Když budu dělati revoluci, násilí, musím si býti vědom, že mně budou nejen, prohlížeti kapsy, ale že mně udělají ještě něco jiného, poněvadž já jako revolucionář chci udělati také něco, s čím druzí nesouhlasí. A na vaší straně se přece říká, že v revoluci nešlape se na kuří oka a neměří se ta krev na náprstky.
Padlo zde také slovo o právu na stávku a že bylo porušeno právo stávkové. My, jako socialisté, stojíme na straně stávkového práva a budeme hájiti práva na stávku. Ale jde o to, kam to právo až sahá, kam jde a jest-li také není zneužíváno těmi, kteří stávkují a kteří stávku vyvolávají.
A tu, vážení kolegové, domnívám se, že není již možno odvolávati se na stávkové právo, když menšina v nějakém závodě přijde a násilím, terorem, pohrůžkou nebo jakýmkoliv způsobem chce donutiti druhé, aby stávkovali a to ještě ne v nějakém konfliktu pro mzdový spor a ne ze solidarity pro zájmy dělnictva, ale z důvodů, přání a požadavků určité politické strany, určité politické frakce.
Zde není možno mluviti o právu na stávku, nýbrž nutno mluviti o určitém násilí, o teroru jedné části stávkujících proti těm, kteří stávku v tomto směru neuznávají a k ní se připojiti nechtějí. Nutno ty věci náležitě rozlišovati, definovati a snad se potom uvarujeme mnohých nedorozumění a výtek na různých stranách.
Ovšem jednoho jest velice litovati. Jest dlužno litovati toho krveprolití, které se stalo v Praze.
Vážení pánové! Kdykoliv a ve kterémkoliv konfliktu střílelo se do lidí, tam vždycky socialisté měli zvláštní pocity a vždycky vyvodili, pokud bylo v jejich moci, veškeré konsekvence z takovéhoto postupu.
Lidská krev je příliš cenná tekutina a když zde z takového konfliktu v jedné politické straně dojde až k takovýmto důsledkům, že se použije zbraní a že dlažbu zbarví dělnická krev těch, kteří mají v kapse legitimaci strany, ať již té nebo oné - to je případ hrozný, to je tragedie dělnického hnutí, to je tragedie celého hnutí sociálně-demokratického. Tato událost měla by vyburcovati svědomí na obou stranách a mělo by se říci: "Takhle to nejde, kam pak spějeme, kam jsme došli, že krev našich dělníků je zde prolévána a že dělnictvo nemůže najíti buď politické směrnice jedny, anebo se rozejíti v klidu. Věru, tento den bude jistě zapsán krví v dělnickém hnutí a bude vždy černým listem v dějinách sociální demokracie.
Tím bych jaksi, vážení pánové, řekl, co jsem s našeho stanoviska chtěl říci k těmto událostem a ke konci prohlašuji: Naše stanovisko vůči komunistům je zásadní odpor od počátku a my nemáme naprosto co revidovat a co slevovat. Naopak, nám celý vývoj dává za pravdu, že přichází se opožděně tam, kde my jsme začali a kam jsme došli, ovšem dochází se tam v hrozných důsledcích krveprolitím. Kdyby se bylo uposlechlo naší rady a naší methody, tedy by bylo nedošlo k těmto důsledkům, k tomuto krveprolití, k té určité síle komunismu, kterou v naší republice nabyl. A nedošlo by se k celému tomuto konfliktu jak v sociální demokracii, tak i ke konfliktu republiky s komunistickým hnutím.
My nevěříme v nauku komunismu, nevěříme v jeho methody a odsuzujeme je. To jest u nás dávno vyjasněno a překonáno. My nemáme co měnit a stojíme nadále proti komunismu jako dříve.
To nás ovšem nikterak nesvede, abychom ve sporu o sporný majetek neuznali, že i tam mohla by býti alespoň určitá částka práva v tomto sporu vlastnickém.
Stávka, která není generální stávkou, jistě se zhroutí a po našem mínění hnutí komunistické bude slábnouti mezi českým dělnictvem a v Československé republice. Bude se vybíjeti a vybije se v nemožnostech, do kterých zabředlo a které přijímá jako světový názor a jako určité methody. Toto hnutí nemůže na dlouho vydržeti na těch principech a s těmi methodami, jakými postupuje a myslím, že stane se z něj oposiční strana, která bude dělati negativní politiku vůči státu, vůči vládě a vůči vládní většině. Pak ovšem hnutí to nebude nijak nebezpečné a bude tedy hnutím takovým, se kterým v dělnických stranách se setkáváme ode vždy, pokud socialistické strany existují.
Za krveprolití, které se stalo a vzniklo z tohoto celého boje, zodpovědnost padá na ty, kteří jsou na něm zúčastněni a kteří jsou na něm angažováni. My, když se nyní jedná již o právo státu a o právo republiky proti určitému hnutí, které již stát zasahuje a má tendenci protistátní a protiobčanskou, budeme hlasovati pro vládní prohlášení.
K socialistům pak dovolte mi několik
slov a to do všech táborů, na všechny strany. Tato tragedie, které
jsme nyní všichni svědky, která se odehrává v dělnickém hnutí
a v naší republice, měla by býti mementem pro socialisty všechny
a měla by k nim volati: "Vzpamatujte se všichni socialisté!
Takhle to dále jíti nemůže, aby síla dělnictva a jeho veliké naděje
zvrhaly se v takovéto konflikty, aby docházelo k takovým tragediím,
aby socialisté a dělnictvo se mezi sebou bili, nesocialisté aby
aplaudovali a státní moc aby používala bajonetů. Vzpamatujte se
a jděte všichni na jiné cesty!" (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní:)
Jako další řečník je přihlášen pan posl. dr. Meissner,
dávám mu slovo.
Poslanec dr. Meissner: Vážená sněmovno! Byl by každý na omylu, kdo by se domníval, že spor o Lidový dům byl důvodem k politování hodným událostem, které se odehrály za posledních dnů. Spor ten byl toliko záminkou k těmto událostem, které by byly nastaly i tehdy, kdyby žádného sporu o Lidový dům nebylo, kdyby žádný Lidový dům nebyl. Události tyto byly by vyvolány dříve či později i beze sporu, který povstal v lůně sociálně demokratické strany. Poněvadž však spor ten byl oním kamenem, který uvedl do pohybu lavinu, chci vysvětliti stanovisko své strany k tomuto sporu a taktiku, jakou volila od počátku, kdy spor byl vyvolán. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Naše strana se postavila na stanovisko práva. Naše strana byla ve dnech 16. a 17. září několika málo osobami postavena mimo právní řád. Nebyli jsme to my, ani správa státní, která prvá porušila právní řád, nýbrž byla to řada osob, které omezily svobodu tiskovou vydavateli a redaktoru Práva Lidu a chtěly jim znemožniti, aby vydávali list dle vlastního názoru a dle pokynu výkonného výboru, oprávněné to representace strany. Naše strana mohla povolati na pomoc dělníky proti teroru několika málo násilníků, mohla zavolati příslušníky strany dělnické. Ona toho neučinila, poněvadž se chtěla vyvarovati bratrovražednému boji, poněvadž nechtěla, aby spor o majetek strany vyvrcholil do takové míry, že by se dělníci navzájem bili a po případě i vraždili. Naše strana proti násilí a proti porušení právního řádu nezavolala na pomoc ani správu státní a brannou moc státní, naopak, odmítla nabízenou pomoc policejních orgánů a prohlásila: že raději sneseme násilí a bezpráví, než abychom se dovolávali pomoci policejní moci, že nastoupíme pouze cestu práva a očekáváme, že ti, kteří porušili právo, podřídí se právu a výroku soudu."
My jsme, vážené shromáždění, téměř
po tři měsíce klidně snášeli stav, že jsme byli zbaveni možnosti
ve vlastním domě tisknouti vlastní orgán, že jsme byli zbaveni
možnosti říditi své nakladatelství a knihkupectví a omezili jsme
se na pouhé kroky právní. Tyto kroky vedly k výrokům soudním,
jež vesměs vyzněly ve prospěch právního názoru námi zastávaného.
Mohu prohlásiti se vší určitostí, že i po výrocích soudních nebylo
by došlo k exekuci takového druhu, která by mohla přivoditi konflikt
s brannou mocí a prolití krve dělnické, že bychom byli klidně
snášeli ještě bezpráví i po té, kdybychom měli výrok soudní pro
sebe, že by jistě nebylo učiněno s naší strany žádného popudu
k oněm událostem, které se sběhly, kdyby ku bezpráví, vyvolanému
ve dnech 16 a 17. září letošního roku, nebylo přistoupilo další
bezpráví a další násilí, které bylo vyvoláno komunistickou stranou
ve dnech 1. prosince a dnech následujících. (Výborně!) Komanditní
společnost, která jest uznanou vlastnicí, právní representantkou
domu a knihtiskárny, měla v knihtiskárně svého veřejného společníka
a vůči úřadům odpovědného řiditele kolegu Humlhanse. Výkonný výbor
komunistické strany podle svého usnesení dne 1. září došel do
tiskárny a prohlásil, že tiskárnu zabírá a chtěl odstraniti řiditele
Humlhanse a jedině energickému vystoupení kol. Humlhanse lze děkovati,
že členové výkonného výboru byli nuceni odejíti. Již tehdy očekávali
jsme, že výkonný výbor komunistické strany (Hlas: Nejsme komunistickou
stranou!), komunistické strany, jak se nyní ukazuje, poněvadž
používá komunistických method. (Výborně! - Posl. Skalák:
Vy Shylocku!)