Předseda (zvoní):
Volám pana posl. Skaláka
k pořádku. (Posl. Teska: Vy jste Shylock!) volám pana posl.
Tesku k pořádku.
Posl. dr. Meissner (pokračuje): Bylo uvedeno, že nebyla poskytnuta možnost druhé straně, aby klidným způsobem mohl spor býti vyřízen. Když dne 1. prosince vešli zástupcové výkonného výboru komunistické strany do tiskárny komanditní společnosti, tu slíbili při odchodu k vyzvání pana kol. Hummelhanse, že budou vyjednávati o smírné vyřízení sporu o Lidový dům a že příští den náš výkonný výbor dostane písemný návrh výkonného výboru strany druhé. My jsme ve smyslu tohoto slibu čekali, písemného návrhu jsme se nedočkali, ač jsme dali na jevo, že jsme ochotni o smírné vyřízení věci jednati.
Ještě dříve než došlo k bezprostřednímu konfliktu, člen komanditky Malý došel do výkonného výboru druhé strany (Slyšte!), jednal s panem kol. Teskou a jinými a nabízel jim smírnou ruku (Slyšte!), žádal, aby věc byla vyřízena smírně, aby nedošlo ke krveprolití a po případě ke bratrovražednému boji mezi dělnictvem, ale výkonný výbor to odmítl. (Posl. Teska: Já jsem byl ochoten jednati. Hlas: Výkonný výbor to odmítl! Posl. Merta: Neodmítl. Řekli, že by byli ochotni jednati, odešli a dělali plán, aby mohli dát do dělnického domu policii a vojsko! Hlas: To jste měli smluveno, to Tusar a Bechyně chtěl po odložení sjezdu. Posl. Bechyně: Ukážeme vám váš protokol, na čem jste se usnesli!)
Snad vysvitnou lépe důvody, proč
smírné vyřízení bylo odmítnuto, když se podíváme, o čem jednal
výkonný výbor komunistické strany 2. prosince. (Slyšte!) Dne
2. prosince jednal výkonný výbor komunistické strany o zakročení
zástupců výkonného výboru vůči řediteli Hummelhansovi a
tu byly činěny výtky, že členové výkonného výboru do tiskárny
vyslaní ustoupili resistenci a odhodlanosti kol. Hummelhanse.
Při té příležitosti řekl pan dr. Šmeral (Slyšte!), že
samozřejmě toto vystoupení působilo velkým zklamáním a ze zakročení
proti Hummelhansovi bude míti pravděpodobně za následek
rozpoutání velikého revolučního boje celé dělnické třídy. (Hlasy:
Slyšte! Styďte se! Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid! (Hluk.
Různé výkřiky.) Slovo má pan kol. dr. Meissner.
Posl. dr. Meissner (pokračuje): Pan dr. Šmeral v téže schůzi navrhoval (Slyšte!), aby se v důvěrnickém sboru otevřeně řeklo, jak se celá událost sběhla, a aby kromě referátu soudr. Skaláka vystoupil někdo přímo ze sboru důvěrníků s obžalobou na výkonný výbor, že se nezachoval dosti tvrdě. Dr. Šmeral tedy ač věděl, že vystoupení proti kol. řed. Hummelhansovi vyvolá revoluční hnutí celé třídy, přímo žádal toto vystoupení, a aby sám byl kryt, aranžoval to tak, že některý ze sboru důvěrníků měl vystoupiti a činiti výtky výkonnému výboru. (Výkřiky.) Usnesení sboru důvěrnického, které bylo již vysázeno, nebylo uveřejněno doslova v Rudém právu, bylo seškrtáno. Ale v původní zprávě z tohoto sboru jsou obsaženy výroky, z nichž je patrno, že celé hnutí je přímo nastrojeno a očekáváno. (Tak jest!)
A prosím, když dr. Šmeral
věděl, že ne exekuce námi vedená - která ani vedena býti neměla,
nýbrž že vystoupení proti řediteli Hummelhansovi vyvolá
celé revoluční hnutí dělnické třídy, a když to věděl výkonný výbor,
pak dle mého názoru bylo jeho povinností zadržeti další kroky
proti Hummelhansovi, přijíti k nám a jednati. Nešlo o spor
o Lidový dům, poněvadž ten mohl býti odklizen. Jako jsme byli
ochotni jednati před tím, tak jsme projevili před důvěrníky kovodělných
závodů opět ochotu jednati. A zase to byla levice, která to odepřela
a teprve svými důvěrníky byla donucena jednati. Tedy, když tehdy
věděli, co tento kamínek vyvolá, bylo jejich povinností, než způsobili
revoluční hnutí, než vyvolali nebezpečí krveprolití dělnictva,
nasaditi všecko na odvrácení jeho. A já pravím: Vrhám těžkou obžalobu
na jejich hlavy, že celou tuto akci vyvolali. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. dr. Meissner (pokračuje):
Z toho, vážená sněmovno, jest možno posouditi, šlo-li o pouhý
přestupek živnostenský. Nikoliv. K tomu by bylo došlo za každých
okolností, neboť to bylo chtěno a bylo to vědomě vyvoláno. Pan
kol. Skalák si stěžoval a to právem, že má býti nyní omezena
svoboda osobní, svoboda tisková a svoboda shromažďovací. Já také
hluboce lituji, právě jako jeden z těch, kteří se tak bili o zabezpečení
svobod občanských v ústavě, že u nás v republice musí dojíti po
dvou letech jejího trvání k omezení občanské svobody. Ale odpovídám:
Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou! (Výborně!
Potlesk.) Ten kdo se domáhá, aby svobodu tiskovou, osobní
a shromažďovací uznávala správa státní, musí nejdříve uznávati
ji svému politickému odpůrci. Svoboda tisková je ohrožena (Hlas:
Ještě jsme nikdo nerozbil schůzi!) a omezena. Ale kdo omezil
svobodu tiskovou dne 16. a 17. září v Právu Lidu pane kol. Toužile?
Svoboda tisková jest omezena, ale kdo vtrhl do redakce našeho
listu na Kladně a vytrhal tam všecky listy, vyházel a sazbu rozbil?
Svoboda tisková jest ohrožena. A kdo zabavil na kladenském nádraží
všechny noviny, které jsou jiného směru než komunistického a nedovolil,
aby lid dostával noviny jiného druhu? Ano, o svobodě tiskové může
mluviti jen ten, kdo sám má úctu před svobodou tiskovou. (Hluk.
Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Slovo má pan poslanec
dr. Meissner. Prosím o klid.
Posl. dr. Meissner (pokračuje): A nyní svoboda osobní a svoboda volného projevu. Byli dělníci, kteří nechtěli se podrobiti stávce, ale byli donuceni k tomu terorem. Byly osoby z naší strany, do jejichž bytů bylo vtrženo, jako do bytu soudruha Koudelky, kde jeho manželka a děti byly ohroženy. (Slyšte!) My, kteří máme tu odvahu postaviti se celou svou osobností se všemi důsledky proti vám, jsme vydáni po dobu 3 měsíců stálým vyhrůžkám a teroru. (Hluk. Výkřiky. Předseda zvoní.) Ve sporu o lidový dům (Hluk. Výkřiky. Předseda zvoní.) právě ti, kteří dnes si stěžují na porušování právního stavu a na ohrožování osobní svobody, to byli, kteří chodili k soudcům, jim vyhrožovali, kteří slyšeni jsouce u soudu jako svědkové, vyhrožovali vyslýchajícímu soudci, kteří vyhrožovali kde komu a kteří prohlásili i vůči zástupcům vlády, ať dopadne rozhodnutí soudní jakkoliv, že se mu nepodrobí, že poteče krev. Oni to byli, kteří prohlašovali, že jen přes jejich mrtvoly do domu se dostanou. A když potom došlo ke konfliktu, nebylo jich viděti. (Posl. Skalák: Poněvadž nás odtamtud žandarmové vyhnali!) S potěšením jsem dnes slyšel z úst pana kol. Skaláka, že volá po právním státě. Právní stát je jen ten, který zná zachovávání zákonů. A dovolávati se právního státu a jeho zákonů může ten, kdo sám uznává a podrobuje se zákonům a právnímu řádu státu. V době, kdy jsem byl ministrem spravedlnosti byl jsem žádán příslušníky oné strany, kteří mají na svědomí tyto události, abych bděl nad zachováváním právního řádu a stihal ty, kteří ho porušili tím, že spáchali útok na Munu. Já jsem tehdy odpověděl, že vítám tento podnět, který dle mého názoru musí býti brán jako projev proti teroru vůbec, poněvadž právní stát nemůže vystupovati proti teroru jen tehdy, když je namířen proti Munovi, nýbrž i tenkráte, když ho páše Muna (Potlesk.), že tedy chci bdíti nad zachováváním právního řádu, ale zachováváním zákonů na všechny strany bez rozdílu.
Vážená sněmovno! Z úst pana kolegy Skaláka vychází na jevo, přes to že ve výkonném výboru druhého prosince očekávali revoluční hnutí a že tedy chtěli více, ať již to byl pokus nebo konečný zápas, či měření sil, že dnes uznávají, že to měření sil dopadlo v jejich neprospěch a že musí hledati cestu k ústupu. Nechci nikdy ruku nabízenou k smíru odmítati, ať jde o spor jakýkoliv, a nechci nikomu brániti cestu k ústupu. Ale chtěl bych tu na všecky strany říci zcela jasně jedno: Smír je možný i v otázce Lidového domu, dnes před touto slavnou sněmovnou nebudeme o něm jednati, poněvadž otázka tato byla úplně zatlačena do pozadí. - Ale tento smír nemůže se díti na úkor základů tohoto státu. (Výborně!) Tento smír může se díti jen na tom podkladě, že budou odstaveny živly, které nevolí svou politiku podle složení tohoto státu a potřeb tohoto státu, nýbrž které se řídí diktátem z Moskvy. (Výborně!) Pravím, že smír jest nejen možný (Výkřiky.), nýbrž nutný. Není možno, aby dělnická třída v této republice zůstala rozbita. Poslední události třídu dělnickou oslabily, vždyť ještě dnes nevíte, jaký zločin jste spáchali na této třídě, že jste buržoasii posílili. (Výborně! Potlesk.)
Nerad bych, aby z vaší slabosti
a z vašich chyb měla se těšiti a radovati buržoasie, aby z vašich
chyb snad měla býti buzena naděje reakce. Považuji přímo za nutné
varovati buržoasii, aby se snad nedala svésti v klam, že nastala
nyní její doba, kdy by mohla požadavky dělnické zdržovati, tlumiti
a brzditi. Pravím: Smír je nutný a dělnická třída si ho vynutí.
Dělnická třída ukázala, že má velmi dobrý instinkt, že dovedla
se uzavříti (Výkřiky.) vašim svodům, že vaši vlastní lidé
(Hluk. Předseda zvoní.) odmítali účastniti se stávky. Mám
za to, že jste poznali, k jakým důsledkům vedou takovéto nepředložené
kroky, jak narážejí na odpor vlastních dělníků. (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má pan posl.
dr. Meissner. Prosím o klid.
Posl. dr. Meissner (pokračuje): My všichni litujeme těch těžkých obětí, kterých si poslední události vyžádaly a projevil bych jen jedno přání, aby tyto oběti byly mementem do řad těch, kteří se životy dělnictva a proletariátu vůbec tak lehkomyslně hrají, aby byly takovým mementem, že by byly odvrženy všechny živly komunistické a postaveny stranou a aby to vedlo opět k sloučení všech poctivých živlů sociálně-demokratických. (Výborně! Potlesk.)
A to je jediná cesta k smíru, jediná cesta k ozdravění našich poměrů. Když jsem vstoupil na tuto tribunu, tedy nevstupoval jsem sem v roli obhájce a má řeč také neměla být nějakou obhajobou proti vývodům p. kol. Skaláka, já jsem na tu tribunu vstoupil ne jako obhájce, nýbrž jako žalobce, který vrhá těžké slovo "j'accuse", obžalobu na hlavy vaše. (Výborně!) Vy jste vyvolali pod záminkou bojů o Lidový dům těžké boje, kterými nejen byla dotčena republika ve svých základech, ale které také přinesly proletariátu těžké oběti na životech a na statcích. A tu já se ptám, jestli jste vykonali všechno to, když jste podle slov dr. Šmerala věděli, že bude vyvoláno velké revoluční hnutí, co bylo vaší povinností, aby hnutí to z vašeho hlediska bylo připraveno a aby proletariát nepřinášel těžké oběti? Po 2 léta kážete ve schůzích a tisku, že proletariát se musí na revoluci připravovat, že musí volit dobu pro revoluci vhodnou, že musíte volit prostředky vedoucí k cíli, že musejí býti vyvoleny osoby, které stojí v popředí, které nesou zodpovědnost, které také stojí za celou věcí a před celou věcí a že musí každý předem vědět, co má dělat, že revoluce není žádnou legrací a žádnou operetou, nýbrž, že je to krvavá tragedie. Ale vy dnes vyvoláváte revoluční hnutí. (Posl. Skalák: Kontrarevolucionáři!) vy vyvoláváte generální stávku a vy se ani nezeptáte odborových organisací, vy se ani nezeptáte důvěrníků dělnictva, vy se ani nepostaráte, aby byl každý na svém místě, vy se nepostaráte o rozdělení úloh, nýbrž vy necháte revoluci dělat na ulicích několika dělníkům a sami sedíte v klidu a v bezpečí. (Potlesk.)
Vrhám těžkou obžalobu na vaše hlavy jménem dělnictva, poněvadž jste si zahrávali se životy dělnickými, s nejdražšími jejich statky. Jak vypadá dnes hnutí na Kladensku! To jest nějaká vážná revoluční akce? To je revoluční akce, kde 5 členů revolučního výboru se dá zatknouti jedním četníkem, to jest revoluční akce, kde vstoupí do velkostatku, potvrdí, že ho přejali a zase odejdou, to jest revoluční akce, kde vstoupí do cukrovaru, řeknou, že ho zabírají jménem lidu a prosí pana ředitele, aby vedl cukrovar dále? To jest nějaká revoluční akce (Slyšte!), to jest vážně míněné hnutí? Tak jste ukázali, že si představujete revoluci. (Různé výkřiky. - Výborně! Potlesk.)
J'accuse! Vrhám obžalobu na vás
a pravím, nezůstanu sám, po mně přijdou dělníci a za mnou přijdou
i dělníci, kteří posud stáli za vámi a řeknou: Jaké oběti jste
přinesli vy? Dělníci je přinesli. Vy jste nepřinesli žádných obětí
Vy jste kryli své osoby a sebe jste chránili a jenom jste chtěli,
aby jiní za vás krváceli a přinášeli vám jen hotový výsledek toho,
co vy čekáte. Ne, ne... Takto dle mého názoru nesmí býti vedeno
hnutí dělnické a musí býti vážným napomenutím pro nás všechny,
kteří máme svěřeny osudy tříd dělnických v této republice. To
jest příliš vážná věc, než abychom z ní mohli dělati nějakou operetu
nebo frašku. Dle mého názoru jest to pro nás vážným napomenutím,
aby všichni vážní a svědomití, všichni nedemagogičtí lidé se sešli
a řekli si: Tak to dále nejde. Demagogové, kteří se schovávají
a hrají si se životy dělnickými, musejí pryč. Všichni vážní a
seriosní lidé, sejděte se a spojte se, abyste zachránili třídu
dělnickou a její svatou věc. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Předseda (zvoní):
Na žádost, vznesenou
ze dvou politických stran přerušuji schůzi do 1/2 5. hod. odpolední.
(Schůze přerušena ve 3 hod.
5 min. odpol. - opět zahájena v 5 hod. 25 min. odpol.)
Předseda (zvoní):
Zahajuji pokračování
schůze a uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. dr. Frankemu.
Posl. dr. Franke: Slavná sněmovno! Mám čest učiniti jménem svého klubu toto prohlášení: Skličující dojem odnášíme si z dnešní debaty, připojené k vládnímu prohlášení. Rozháranost v soc. demokracii vrhá své stíny do poměrů státních i společenských. Skoro se nám vnucuje myšlenka, že za krutého absolutismu rakousko-uherského dovedla myšlenka socialistická odívati se v pevnější a rozhodnější organisační formu a že byla též ideově zcelenější, než jest tomu ve svobodné československé republice. Příčí se nám rozhodovati o větší či menší oprávněnosti držby Lidového domu pro pravici nebo pro levici. Lidový dům stal se kletbou soc. demokracie již za války, kdy oportunistická politika Šmeralova vedena byla ne revolučním, třídním a protimilitaristickým marxismem, ale starostí o majetek strany. (Výborně!) Kletbou zlého činu zůstal Lidový dům i ve svobodném státě, kdy z paláce Hybernského se stává bojiště dělnictva s dělnictvem, koncentrační místo pro ozbrojenou moc, zatím co jeho určením bylo a jest, aby stělesňoval obětavost statisíců chudých soc. demokratů. Prohlásili jsme od počátku neblahých bojů mezi sociální demokracií přísnou neutralitu. To však neznamená, že jsme neutrální vůči všemu, co neblahého přináší tento spor o zdárný vývoj naší republiky a československého socialismu.
Srdce nás bolí, vidíme-li, že velká část soc. demokratického dělnictva odvrací se od myšlenky národního našeho státu a vedena jsouc nezodpovědnými vůdci, věří na zajištění proletářské republiky moskevskou III. internacionálou více, než zajištění národním uvědoměním veškerého proletariátu. (Výborně!)
Ale bolí nás stejně, vidíme-li, že hospodářský rozvrat a sociální bída, zanesená světovou válkou do celého světa i do naší republiky, mají býti pomůckou nikoliv k poctivé a namáhavé práci, k nápravě, ale mají se státi pláštíkem pro pochybené methody sociální revoluce, mají vésti k dokonalému zničení všech statků, které nám ještě zbyly.
Jestliže zde posl. Skalák mluvil o tom, že sněmovna se rozděluje na revoluční a kontrarevoluční tábor, dovoluji si tvrditi, že mně záleží na jiném rozvrstvení: Na poctivé a nepoctivé socialisty. (Výborně! Potlesk.) Nepoctivá revoluce jest stejným zločinem na socialismu a dělnictvu, jako kontrarevoluce, která nevěděla a neví o svém státě, která tento stát vydává ve psí a obětuje socialistické organisace za zájmy cizí.
Kletbou byl majetek Lidového domu, kletbou byl teror sociálních demokratů proti našim příslušníkům a kletbou bude teror ulice.
Byla prolita dělnická krev. Za tuto prolitou krev zodpovídají před celým socialistickým světem ti, kteří nedovedli své spory rozřešiti proletářsky, kteří se uchopili prostředků ryze imperialistických.
Co máme říci o "generální" stávce, která je spíše stávkou generálů, protože dělnictvo o ní nerozhodovalo, protože byla nepřipravena a protože pomáhá na konec kapitalismu a reakci?
Co máme říci o nezodpovědném počínání těch, kteří nesou vinu na tom, že o svátcích domácí lásky bude sta rodin nešťastných pro marné a zločinné oběti?
Jak máme porozuměti politice sociálně demokratické, která se vzdá výkonné moci státu, všech důležitých ministerstev, odevzdá vládu byrokracii a pak přichází s návrhy na socialisaci?
Jest to stejně lehkomyslná a nedělnická politika, jako je politika těch, kteří se staví proti vládě socialistů, kteří výkonnou moc svěří byrokracii a pak nesmyslnými tábory podniků přímo vyzývají úřady, aby proti těmto nezákonným činům zakročováno bylo dle platného řádu.
To není socialismus, to není revoluce, to jest naivnost, zločinnost, to je hřích proti socialismu i proti státu.
Kapitalistický stát nezměníte zoufalými a dětinskými podniky, k tomu je třeba dělnictvo vychovat, ne štvát, k tomu je třeba, aby vůdcové se zapírali a nikoliv aby ku provedení své vůle způsobovali přímo či nepřímo prolévání krve.
Sociální demokracie zklamala. Není státotvornou a jest neschopna konstruktivní práce. Jedna část zbaběle utekla z vlády, druhá část stejně zbaběle provozuje u nás nemožné methody revolučního boje.
My českoslovenští socialisté cítíme svou zodpovědnost. To, že byla prolita krev, to, že místo socialisace byly naivně zabírány podniky, to odsuzujeme a voláme proletariát, aby sám soudil vinníky.
Klesne-li význam socialistických stran u nás, bude-li ze zmatků v sociálně demokratickém táboře těžiti reakce a kapitalismus, víme dobře, kde sedí vinníci.
Varujeme buržoasii, aby z rozháraných poměrů v socialistickém táboře těžila: zoufalství proletariátů vymstilo by se těžce na naší republice, tolik již zkoušené.
K vládě pak voláme, aby se uvarovala všeho, co by vyhlíželo jako nespravedlivé a zaujaté pronásledování dělnického hnutí. Dovedla-li vláda ukázati silnou ruku k udržení a zavedení pořádku, ať nezůstane jednostrannou. Ať projeví stejně silnou ruku při provádění socialisace a odstranění drahoty a korupce na všech stranách.
Cítíme svoji dějinnou povinnost: Stojíme na stráži proti všem, kdož ohrožují naši republiku, její národní ráz, ale stejne proti všem, kdo k nám chtějí zaváděti methody, které socialismus přímo ohrožují v jeho existenci a vývoji.
Dost už rozvratů, prolévání krve,
dost už rozvratné práce v socialismu. Pracujme positivně pro svou
republiku a pro svůj socialismus. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu
řečníku zapsanému panu poslanci Šrámkovi.
Posl. Šrámek: Slavná sněmovno! Stíny anarchie plouží se již dávno naší republikou. Teror, násilnictví na bezbranných a zvláště také na bezbranných dělnících už tolikrát zableskl naším státem, jak jsme si přec myslili státem plné všestranné svobody. Ale ještě nikdy nebylo projeveno tolik odporu proti republice jako dnes.
Docela otevřeně pravím - mám čest mluviti jménem strany lidové - nám na sporu o Lidový dům nezáleží pranic. Nám záleží v tu chvíli na docela jiných mnohem významnějších, mnohem dalekosáhlejších věcech.
Vážená sněmovno! Když tvoří se po naší republice revoluční výbory, když hlídky těchto revolučních výborů, ať už ústředních - také ústřední revoluční výbory a revoluční vládu již máme - nebo místních chodí jménem těchto revolučních výborů upravovat všechno pro nový převrat, když tyto revoluční ústředny a místní výbory začínají docela otevřeně hlásati, že tvoří novou revoluční armádu, novou revoluční armádu proti naší republice, když dokonce pro tuto novou revoluční rudou armádu se jednak rekvirují zbraně, jednak dokonce už také i odvody provádějí, když dále tyto revoluční výbory a jejich orgány sahají na věrnost našeho republikánského vojska a svádějí je k tomu, aby odepřelo konati svoji vojenskou svatou povinnost vůči státu, když se revolučními výbory už dokonce začaly někde zabírati státní úřady, pak nám, velectění, už naprosto nezáleží na tom, z čeho to povstalo. Pak víme, že se zde sahá na život naší drahé republiky. (Tak jest! Výborně!)
A tu, slavná sněmovno, nemohu sice plně přejíti těch, kdož dnes tak okázale vystupují proti teroru a proti veškerému násilnictví, hned pak dovolím si učiniti vlastní prohlášení jménem klubu strany lidové.
Volám do svědomí těch, kdo dnes už cítí, kam to vede, když se teror hlásá, když se proti teroru nevystupuje všude, kde se objevuje, kdož tento teror doposud dokonce i schvalovali anebo aspoň prováděti nechávali, teror na bezbranném dělnictvu jiného směru politického, jiného směru odborové organisace, aby uznali, že každý, i sociální demokrat, každý kdo seje vítr, sklidí na konec bouři, která mu je velmi nemilá.
Vznáším vřelý, rozhodný apel k pánům, na něž dolehl tlak takového teroru a kteří neměli dříve odvahy jej odsouditi a snad jen se zúčastnili všeobecného demonstračního hlasování této sněmovny proti násilnictví jakémukoliv, aby konečně vešli do sebe a s námi se vší rozhodností začali pracovati proti jakémukoliv násilnictví, proti jakémukoliv terorisování kohokoliv, kdo státního řádu neruší a využívá plně své občanské svobody. (Výborně!) Snažně prosím všecky, kdož s tohoto místa dnes slavnostně protestovali proti teroru, aby toho byli pamětliví i zítra a pozítří, aby ho byli pamětlivi na všechny strany.
Při té příležitosti jen letem dovoluji si slavné sněmovně v paměť uvésti, že v minulých dnech běželo také o jinou organisaci, o domy jiné organisace, která 2.000 let trvá na světě a je vůbec nejvážnější organisací morální, celosvětovou, a že se tu také drzou teroristickou rukou sahalo na její domy, a tu se bohužel mnohý z těch, kdož dnes odsuzují násilí, odsuzují teror, ani v nejmenším se necítil povinován, aby vystoupil stejně pro státní řád, rovněž jako dnes pro hájení plné svobody a plných práv. (Výborně! Potlesk!) I doufáme, že poučení, které prý každý musí sám zkusiti napřed na sobě, aby bylo co možná živé a trvalé, že toto poučení, které přišlo v poslední den, přiměje teď k tomu každého (Posl. dr. Juriga: I ty sociální demokraty!), i ty sociální demokraty - ale prosil bych o to i jiné strany než jen pravici, aby šly do sebe a rozhodly se konečně jednou netoliko protestovati proti násilí, když se páše na nich, nýbrž povznesly se tak vysoko k té opravdové lásce ke svobodě lidské, aby protestovaly, ale i všemi prostředky bojovaly proti násilí, proti teroru jakémukoliv v každé straně a v každém případě. (Potlesk.)
Ale teď se vracím k tomu, oč nám v tuto velkou chvíli zde vlastně jde. Poukázal jsem na symptomy, kterých, bohužel, nelze popírat, vážné symptomy rozvratu vedeného proti naší vlastní republice. Po 300 let dlouhého, tolikrát jakoby beznadějného, toužení konečně naše generace dožila se té historicky velké doby, že vláda věcí českých vrátila se do rukou lidu českého a tu bohužel s hrůzou vidíme, že vyvstává část tohoto lidu, zaslepená část, a hází smolné věnce na tuto naši vybudovanou národní svobodu a státní samostatnost.
V této těžké chvíli, tudíž všechno ostatní ponecháváme dále stranou a oznamujeme celému národu, všem jeho vrstvám, všem jeho politickým směrům, když běží o naši republiku, o náš samostatný stát, že neznáme opravdu žádného rozdílu mezi stranami státu a národu věrnými a vroucně prosíme, abychom se opravdu semkli všichni v jeden jediný, mohutný, silný, československý tábor, který hromovým hlasem oznámí svoji nerozbornou vůli, že proti všem nepřátelům a zvláště proti každému vnitřnímu nepříteli republiky vystoupí co nejrozhodněji, se vší duší, ale i silou a mohutností, aby přešla chuť do budoucna kohokoli, aby ještě jednou - odpusťte, že to pravím drzou rukou sáhl na samé kořeny naší samostatnosti státní. (Výborně! Potlesk.)
Jménem lidové strany mám čest prohlásiti, že podáváme ruku každému směru, jenž v této věci stejně smýšlí s námi a že budeme hájiti státní řád a teprve existenci naší republiky všemi, všemi prostředky a - že se stavíme za každého, za vládu i všecky státní orgány, kdo užívaje všech svých práv, nezneužívaje jich arciť v ničem, kdo plně všechny svoje těžké povinnosti v těžké velké chvíli tento státní řád a existenci naši státní samostatnost hájí. Mám čest prohlásiti, že lidová strana všecko učiní pro naši republiku a že každý zde do žuly zakousne - prohlašuji to výslovně za milionový tábor lidový celé republiky - kdož by se odvážili sáhnouti na republiku, že ji brániti přísaháme všemi silami až do té krve, která jest nejdražším statkem naším. (Výborně! Potlesk.)
Očekáváme, že jest to poslední
pokus revoluce proti našemu státu, že se již nikdy více opakovati
nebude, když se všichni semkneme, kdož stojíme pevně a věrně na
půdě našeho, samostatného, národního československého státu. (Výborně!
Potlesk.).
Předseda (zvoní): Rozprava jest skončena, budeme hlasovati. Prosím pány aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Podle § 65 jedn. řádu jest rozpravu o vládním prohlášení zakončiti hlasováním, zda sněmovna prohlášení schvaluje, čili nic; sněmovna může se však usnésti, že hlasování odkládá.
Návrh na odložení hlasování učiněn nebyl, dám tedy hlasovati o návrhu na schválení.
Byly mně podány dva návrhy. Pan posl. Skalák navrhuje: "Sněmovna se usnáší, že prohlášení vládní neschvaluje" a podobný je návrh pana posl. dr. Czecha "Vládní prohlášení se neschvaluje."
Dám v souhlasu s dřívějším způsobem hlasování - jak jsem již několikrát učinil - hlasovati positivně. Ti, kdož neschvalují prohlášení, budou hlasovati proti návrhu na schválení a tím dostane se vyjádření jejich stanovisku.
Kdo tedy schvaluje prohlášení, jež učinil p. ministerský předseda, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, vládní prohlášení jest schváleno.
Tím jest tato věc vyřízena a měli
bychom přistoupiti k prvnímu odstavci dnešního denního pořadu,
kterým jest