Vážení pánové! Republiku, náš stát, nás všechny zde čeká důležitá úloha, položení naše jest stejně čestné jako obtížné. My máme velikou úlohu spojovati dva světy, spojovati východ se západem, spojovati východní kulturu a kulturu západní. Ovšem je dnes nesnadno říci, kde jsou, nebo kde za nedlouho budou hranice těchto dvou světů. Kdybych se o tom šířil, přišel bych zase k vývodům některých řečníků zde už předneseným. Při labilnosti mezinárodního práva a vzhledem k naší malé početnosti musíme spoléhati především na správnou a prozíravou zahraniční politiku. Při vší statečnosti našeho branného lidu - a ta jest a byla světoznámá - Čech byl vždycky nejlepším vojákem na světě, bohužel, že tak často v cizích službách. (Posl. dr. Hnídek: Bohužel! Hlasy: Tak jest!)
Při vší nepřekonatelné rekovnosti
budeme my musiti těžké problémy obranné předkládati vždy v prvé
řadě našemu zahraničnímu úřadu Ne jednou, ale snad několikrát
proto bude míti tento úřad zahraniční politiky pro nás tak eminentní
důležitost. My bychom si přáli, aby byl co možná nejdříve utvořen
Svaz všech národů. Pevný Svaz všech národů aby byl vyzbrojen jak
náleží svrchovaností, jistou exekutivou, neboť, dokud, velevážení
pánové, nebude Svaz národů míti svrchovanost a exekutivu, nebude
mnoho znamenati. Pokud budou jednotlivé státy vstupovati do Svazu
národů jen s výhradou odvolání, naposledy na rytířskou čest, do
té doby to nebude se Svazem národů míněno upřímně a nebude moci
tato korporace, jistě velice důležitá, řešiti tyto těžké úkoly,
které jí příslušejí. My jistě neodepřeme votum důvěry vládě, panu
zahraničnímu ministrovi, ale musíme žádati vybudování a vyzbrojení
služby konsulární a diplomatické s vyššího národohospodářského
hlediště a jmenovitě s hlediště prvovýroby zemědělské. (Výborně.)
V tomto hledišti, kdy státy kontinentální jsou a budou na
dohlednou dobu odkázány na soběstačnost, vidíme v dnešní době
jedinou spásu pro celou republiku, bez ohledu na strany politické
nebo národní. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, panu kol. Němcovi.
Posl. Němec: Občané a občanky! Jedná se o ratifikování mírových smluv a při této příležitosti se rozvinula veliká zahraniční debata o zahraniční politice, v níž ovšem bylo mluveno mnohem více o politice domácí, o vnitřních poměrech našich, než skutečně o poměrech zahraničních. Jest příznačno, že v této době každý toho má tolik na srdci, zejména když se mluví o našich poměrech sociálních, poněvadž vlastně ne politické poměry, nýbrž sociální poměry jsou to, které hýbají celým světem.
A tu je zajímavo: Pan ministr zahraničí označil politickou naivností mluvení o tajné diplomacii. Prý žádné tajné diplomacie u nás není. Já nevím, ale já jsem viděl, že jsme najednou měli srážku s Uhry, o které žádný nic nevěděl. Najednou tam táhlo naše vojsko a pak z toho vznikly důsledky, ovšem diplomatické a my v Národním shromáždění tehdy jsme docela nic o tom nevěděli, až potom teprve, když celá věc velice špatně pro nás dopadla. Pak jsme o tom věděli. Jak se to mohlo stát, to, myslím, dnes ještě není úplně vysvětleno. Anebo ještě teď nedávno bylo zde něco podobného - je to aféra dosti podřadná - pan dr. Rašín citoval v rozpočtovém výboru článek, který se objevil v londýnském listě a byl podepsán Skalákem. A pak se ukázalo, že ten článek byl vlastně psán na vyslanectvu, resp. na našem generálním konsulátě úředníkem konsulátním proti naší republice. (Předseda Tomášek se ujal předsednictví.) To tak jenom mimochodem podotýkám, poněvadž to ukazuje, že nemáme skutečně žádné tajné diplomacie, že nemáme vůbec žádné diplomacie, když takové věci se u nás mohou díti. Ale jedna věta hned v úvodu, již prohlásil pan ministr, jest velice příznačná pro všechny naše vnitřní i zahraniční poměry. Pan ministr totiž prohlásil: "Jest politickou naivností mysliti, že by nějaké rozhovory v kuloirech anebo v některých zdejších nebo zahraničních salonech mohly míti skutečně vliv na běh světový; historie a její zákonitosti nedají se rušiti fantasiemi a přáními jednotlivců, železný pochod historického vývoje určen je skutečnými sociálními a historickými silami. Politikům a diplomatům, třebas na sebevýznamnějším místě, nezbývá, než ve vší skromnosti na fakta ta hleděti, pochopiti a podle nich své jednání říditi. Já se divím, že právě se strany těch, kteří se dovolávají Marxovy vědeckosti, se proti mně a vládě naší uvádějí takové důvody, jež jsou vším, jen ne něčím vědeckým." Tento odstavec, který ovšem opakuje jen staré známé pravdy, plně podpisuji a prohlašuji, že to je jedině možné stanovisko, říditi se v politice zahraniční, ale ovšem i také v politice domácí, sociálními a historickými fakty. Je to stanovisko nás, sociálních demokratů. Ale já se ptám, řídí-li se naše politika těmito fakty a máme-li takovou politiku? Kdybychom měli takovou politiku, tak by přece musila býti docela jinak orientována a sice musila by býti orientována sociálními a historickými fakty, která jsou v podstatě docela jiné, než ona fakta, o něž se opírá naše domácí a zahraniční politika.
A nyní, jakým způsobem chce naše zahraničí dosáhnouti svého cíle, který by se opíral o sociální a historická fakta? Teď musí prý nastati pacifikace Evropy. Dobrá! Podepisujeme. A nyní, jak jí chceme dosáhnouti? Přitužením poměrů k západu, čili jinými slovy, přikloněním se ještě více k té západní orientaci. A nyní praví - a to jest zcela správné - také vytvořením nových finančních a hospodářských poměrů. Ale pak stojí také v tom exposé, že prý se toho má dosáhnouti bojem proti bolševismu. A to rozcházím se s panem ministrem zahraničí, poněvadž není naším úkolem boj proti bolševismu a není možná ho tak vésti, jak se u nás vede, poněvadž nesmíte, pánové, zapomínati, že nám vyrůstá docela nový svět.
Uvedu vám zde jen několik číslic a sice ukáži vám, že se vytvořila odborová internacionála, která čítá 27 milionů organisovaných dělníků. A pánové, kdybyste viděli odborovou internacionálu naši, jak jest v Německu - a my spějeme za týmž cílem - kdybyste tam viděli ústřednu odborových organisací, co to tam znamená, kdybyste viděli ústřednu odborového spolku kovodělníků v Berlíně, pánové, všecka naše ministerstva dohromady nejsou tak zařízena, jak ti, nemají takové registratury, nemají takových oddělení statistických, všech možných. Vy se nedovíte u našeho ministerstva železnic, a kdybychom se ptali ministra železnic, zdali nám může říci, kolik režie připadá na jeden projetý kilometr, já vím, že vám to neřekne, že to neví, a tam když jdete se zeptat, ústřední sekretář stiskne knoflíček, řekne: toho a toho zavolejte - a ten úředník to ví, ten to zná.
Pánové, nový svět vyrůstá pozvolna, určitě a jistě. Tomu se musí přizpůsobiti naše politika domácí i zahraniční a musí přestati býti politikou kapitalistických vrstev, vrstev majetných, politikou na utlačování a vyssávání nemajetných.
Celá ta přestavba musí býti jiná, poněvadž když se u nás podíváte na tu orientaci naší politiky a ptáte se, co nám dal západ, co máme od západu, co jsme dostali, vypravuje se, že nám dopomohli k naší státní samostatnosti. Dobrá! Ale, prosím, udělali to z lásky k nám? Nebo udělali to proto, poněvadž toho potřebují? Oni potřebují někoho na východě, kdo by tam kryl záda, a to jsme my. O té lásce, kterou k nám mají, já bych tolik nemluvil, poněvadž až doposud se to nikde prakticky neprojevilo. Ale jak se máme my politicky organisovati? Na západ, na východ nebo kam? A tu bych stál na tom stanovisku, že by bylo pro nás nejzdravější, kdybychom se orientovali sami na sebe, kdybychom se opírali samy o sebe, mnohem více, než hledati oporu někde jinde a zejména na tom západě.
Já proti politice našeho pana ministra zahraničí v podstatě, poněvadž je pacifistická, poněvadž hledá, navazuje styky, nemám žádných námitek. Ale přátelé, ta politika mne nestačí, to se mně zdá býti málo v těchto dobách, když říkáme, my se jen tam přikloňujeme, tam nebo onam a zapomínáme, že máme vedle sebe souseda, který je dnes sice poražen, neschopen obrany, avšak, přátelé ten soused je tak veliký, ten soused je tak mocný, že dlouho nesnese to, co se proti němu podniká a my budeme v nebezpečí, že tam nastane znepokojení, že tam nastane pobouření, že tam nastanou boje, revoluce, vzpoura proti tomu, co se podniká ze západu, a to se bude přirozeně přenášet k nám mnohem více než poměry francouzské nebo poměry anglické.
Pánové, bylo zde mluveno tolik o tom, že Německo má býti trestáno; no budiž, proti tomu nemám ničeho, aby bylo Německo proto, že roznítilo světovou válku tím, když Rakousko do toho veštvalo, po trestáno. Ale to trestání nemůže trvati věčně a to trestání nemůže býti takové, aby ten národ dohnalo k tomu, aby roznítil znovu světovou válku. Všechno jim tam bylo vzato, a nyní je přirozeno, že když se tam ptáte: Co budete dělat dále? odpoví: My nevíme, poněvadž nevíme, kolik máme ještě platiti, nevíme, jak se bude u nás vyvíjeti průmysl, jak se bude vyvíjeti obchod. Hamburk na příklad je úplně zabrán a sice všechna tonáž byla Němcům vzata a nyní se tam již zase počíná vyvíjeti obchod. Provoz již přesahuje přes 50% mírového provozu, ale anglickou a americkou tonáží, Němci z toho nemají nic. A já se táži: Je to skutečně v našem zájmu, aby Angličané a Američané tam získávali, aby tam drželi ten národ v šachu, který s námi sousedí a který dnes nebo zítra by se mohl státi naším dobrým spojencem a možná, že mnohem lepším spojencem, než ti tam na tom západě? Bylo zde mluveno o tom, že je nemožné nějaké spojenectví s Němci a že je to největší neštěstí, že prý k vůli Polsku se sloučí Berlín s Petrohradem. To prý je ohromné neštěstí pro nás. Já nevím, když ty věci stojí tak, a my tomu nemůžeme zabrániti, proč bychom se nesnažili, abychom my tam byli třetím spojencem. Proč by to nemohlo býti? Já to nechápu. To co bylo dříve, na tom přece nemůžeme stavěti, o to se přece nemůžeme opírati. A sousedi naši? Nemylte se, velectění, dnes nebo zítra Německé Rakousko bude k Německu přivtěleno a když budeme obklopeni německou říší ze tří stran a budeme dělat politiku proti nim, já nevím, jak při tom budeme dopadat. Tedy takhle tyto věci se nedají řešiti, to není, jak se u nás říká: kdo tuto politiku proti Německu nepodepíše, není dobrý Čech. Já právě mám obavu, kdybychom dělali takovouto politiku, jak se u nás dělala a zejména jak ji dělala určitá skupina, že bychom se mohli jednou octnouti ve strašné posici, že bychom se mohli octnouti ve strašné situaci, poněvadž politika se nesmí dělat podle antipatie anebo sympatie a zejména dnes, kdy jde o to, že je nutno postaviti všecky hospodářské a výrobní poměry, nelze mluviti jenom o sympatii a antipatii a dělat politiku tak, jak se někomu líbí, anebo nelíbí, a nepřihlížet k tomu podkladu hospodářskému a sociálnímu.
Nyní je otázka druhá a sice, že prý Německo se chtělo spojiti s ruskými bolševiky, už prý to dělalo a to že právě je pro nás tak velké nebezpečí. Není nebezpečí pro nás - ani dost málo ne, ale my musíme také dělat jinou politiku proti Rusku, my se musíme postaviti proti blokádě Ruska, proti všem těm, kdož neustále ještě mluví, že je nutno proti Rusku jíti, poněvadž tato blokáda a toto štvaní proti Rusku, to je nejsilnější podpora bolševismu, to je vlastně ten tmel, který drží sovětskou ruskou republiku pohromadě. Nechat je, ať se vyvíjejí, ať ukáží, co dovedou, nebránit jim ve vývoji, to je jedině možná a jedině spravedlivá politika.
A nyní o boji proti bolševismu. Já nevím, jak si to rozumný člověk představuje. Až dosud každá armáda, která táhla na Rusko, byla poražena, každá, i sám Napoleon. A my jsme tam měli dělat pořádek. Myslím, že my nemáme ještě pořádek doma, že bychom měli napřed udělati pořádek doma; to, co u nás je, doposud není žádným pořádkem. (Posl. Toužil: Tak se mi zdá, že budeš velezrádcem!) - To je jedno! Když už jsme chtěli vytrhnouti, počítejme reelně, když už tak se o tom mluvilo - pan dr. Kramář o té intervenci bezmála mluvil celou hodinu - představte si 50 tisíc na Sibiři a, jak on chtěl, mělo vyraziti dvakrát sto tisíc z Čech, čeho bychom byli dosáhli? Myslíte, že bychom tam byli bolševiky porazili? Ne, toho bychom nebyli dosáhli, na to velké Rusko to nic není! A kdo by nám byl tam těch dvakrát sto tisíc zásoboval, kdo by se o ně byl staral, kdyby se jim tam podařilo skutečně vniknouti a proniknouti přes hranice do Ruska, jak bychom byli dopadli? To by nebyla jen blamáž, ale mohlo by se pak státi, že by byli bolševici přišli - jako se stalo v Polsku - sem nás navštívit, a já se ptám, jak bychom se jim byli mohli ubrániti, když bychom tam naši armádu měli povalenou? Tedy, pánové, tak to nejde a chce-li politika naše býti správnou, nemůže býti jinou, než že se musí přizpůsobiti zájmům a potřebám lidovým.
Bylo zde mluveno o tom, že náš československý národ vznikl - a v tom souhlasím s panem ministrem zahraničních věcí, že to správně vystihl z rolníků a dělníků. A jak se u nás dělá politika? Ve prospěch rolníků a na utlačování dělníků, na jejich vyssávání se dělá u nás politika ve všech směrech a nikdo nemá ani ponětí o tom, že vlastně ta krise světová nás škaredě vyplatí (Odpor.), poněvadž dělat kapitalistickou politiku, dělat politiku na podporu kapitalismu jest velice nebezpečné, poněvadž se ukázalo, že kapitalismus zkrachuje. Vždyť trpí stejně země se špatnou valutou, jako trpí země s dobrou valutou. Jest to zjev světový, zde se bude musit zavádět nová soustava hospodářská, výrobní a musí býti provedena jiná distribuce, poněvadž, jak to dnes jest, trvale nemůže se udržeti a není také nikoho, kdo by pak mohl ty věci, které v důsledku toho u nás vznikly, nějakým způsobem držeti, nějakým způsobem zažehnati.
Němečtí pánové se tolik rozčilují a žalují na útlak. Jsem pro to, aby se otázka národnostní, jazyková, u nás konečně jednou rozřešila; musí býti rozřešena, poněvadž se jinak nedostaneme ke klidu a dokud se nedostaneme uvnitř doma ke klidu, nebude možno hospodářsky sanovat republiku a trvale, myslím, že bychom to také nevydrželi. Já se ptám pánů, když prohlašují, že tyto národnostní spory jsou příčinou všech těch běd, které u nás máme, jak jest to v Německu? Tam národnostních sporů není a není tam také lépe. Jest vidět, že přece nejsou ty národnostní spory tou hybnou pákou. A pak také bych jim radil, aby nehnali věci do krajnosti. Já jsem měl příležitost na vlastním těle to zkusiti, jak to vypadá, jak si počínají naši páni Němci z Československa v zahraničí. Kdybyste byli slyšeli, co tam němečtí nacionálové, kteří prohlásili, že jsou Čechoslováci, Dr. Mischler, jakýsi Tichý - jako Götzenauer se presentoval visitkou, když se hlásil ke slovu - co tam o nás vypravovali, to přestává všechno. Prý vraždíme ženy německé a německé děti na ulici bez jakékoliv příčiny, dělníci němečtí se vyhazují prý z továren, divadla se jim berou, školy se jim berou, nesmí se německy mluviti na ulici, zkrátka vypravovali tam věci, které v člověku až vzbudí hrůzu. Když ti Němci to tam neustále slyší, budou si skutečně mysliti, že je zde u nás skutečně tak strašně zle, že není možno nic pro ně podniknouti, a že není možno je chrániti. To jest také vina naše, českého tisku, poněvadž, když jsem namítl, že to není pravda, říkali mi, že jsou české měšťácké listy, které štvou proti Němcům a píší proti Němcům a píší takovým způsobem, že, když to tam Němci, kteří česky znají překládají, nám to tam neprospívá. Ale já jsem přesvědčen, že páni němečtí měšťané naši se dnes nebo zítra shodnou s českými a že půjdou společnou frontou proti nám. Agrárníci již učinili pokus, teď se to popírá, ale jsem přesvědčen, že český agrárník má mnohem blíže k německému agrárníkovi, než český agrárník k českému dělníkovi, nebo německý agrárník k německému dělníkovi, že jsme si my zde třídně mnohem bližší tak, jako jsou si ti pánové bližší, poněvadž - a to zde bylo řečeno, mluvil o tom p. kol. Udržal - prý jsme se postavili proti jmenování agrárníka ministrem. Prohlásil doslovně: "Jsou proti dr. Brdlíkovi, poněvadž tam chtěli dostat takového, který by se dělil." Ne, páni agrárníci, nechceme ministra, který by se dělil, ale nechceme ministra agrárního, který nám všechno bere, takže nám nic nezůstane. Tak věc stojí a ne, abychom se dělili. My právě nechceme, aby se nám bralo všechno. Když pak mluvil o bestii hladu, která má být poštvána proti republice, tomu se nejlépe bude čelit, když tu bestii hladovou zaškrtíte. Proč ji pěstujete, proč ji tu máme mít, když se jí bojíte? Přiznám, že my se jí také bojíme. Pomozte nám a my tu bestii zprovodíme ze světa a bude pomoženo na všech stranách.
Ale jedna věc jest zde ještě zajímavá, kterou jest nutno říci. Pan dr. Kramář mluvil zde o tom, jak prý předpovídal všechno, co se potom stalo. Pan dr. Kramář napsal r. 1912 příspěvek do knížky "Základy junáctví". Tam píše v článku "Češi a Rakousko" o našem poměru k rakouské monarchii a doporučuje vřelejší vztah k státu, poněvadž není pomyšlení na založení samostatného státu českého a tu praví: "Touhou a cílem každého silného a sebevědomého národa musí býti ovšem samostatný státní život vlastní, řízený vlastními silami, vlastním duchem, ve smyslu velkých ideálů národa. To, bohužel, jest pro nás nemožným. Nejsme na Balkáně, kde žárlivost všech států slovanských jest garancií malých států. My jsme ve středu Evropy na cestě mezi severním mořem a Adrií a Bismarck ne bez příčiny viděl v Čechách nejdůležitější evropskou posici." Nyní mluví o našich státoprávních snahách a o českém poměru k Němcům.
Praví dále: "Nemůžeme být samostatným státem, a kdybychom jím byli, nemohl by být také výhradně českým. Němci v zemích koruny české, kterých je tolik, a kteří jsou nejen hospodářsky velmi silni, nýbrž mají také v sousedství velkou Německou říši, nemohli by nikdy býti považováni za něco, čeho není potřebí si všímati. Tedy všecky takové fantasie o samostatném českém státě jsou někdy nevinným, ale většinou hodně škodlivým blouzněním dětinského radikalismu. A tak tedy, i kdybychom dosáhli plného obsahu svého státního práva, ovšem s ponecháním všeho toho, co musí býti všem královstvím a zemím společným, aby říše mohla vyplniti veliké své úkoly mocenské a hospodářské, neměli bychom přece jen svůj stát, svůj plný státní život výhradně pro sebe, nýbrž musili bychom se i v zemích koruny České o ně děliti s Němci."
Tedy to říká pan dr. Kramář. A když prohlašuje, že všecko předpovídal, co se potom stalo, tedy jeho proroctví se nesplnilo, poněvadž přece jsme dosáhli samostatného státu jiného, než jak on si jej představoval. A nyní, když on praví, že jest nutno všecko učiniti, abychom podepřeli nějak Rusko a abychom působili k tomu, by se nesbližovalo s Německem, jest otázka, jestli na to stačí naše síly, jestli to můžeme provésti. Zejména to neprospěje nám, když se bude odtud hlásat, že bolševismus je lenost. Veliké idee a já nejsem bolševik, jsem krajní odpůrce bolševismu - ale veliké idee sesměšňováním a karikováním anebo tupením se světa se nesprovodí. Pan dr. Kramář nám nedělá žádnou velikou službu, když myslí, že takovým způsobem znemožní v Rusku bolševismus. (Posl. Dyk: Bolševismus je tedy veliká idea?!) Je veliká idea. Já jí neuznávám, já s ní nejdu, ale je to veliká idea, která dovedla zachvátiti celý veliký stát. Jest mnohem větší, než nějaké takové povídání v nějakém krajinském listě anebo v nějaké straně, která za posledních let pětkrát, šestkrát změnila své jméno a svůj název, jejíž vůdce před několika léty napsal opak toho, čeho my jsme se dnes domohli. My sociální demokraté jsme stáli na jiném stanovisku, než ti, kteří šli za dr. Kramářem. Tedy prosím, já konstatuji ještě jednou, že to, co se nám doporučuje jako recept na potírání bolševismu, není ta pravá forma. Ta pravá forma jest, budovati u nás republiku skutečně demokratickou, neboť ona ještě není demokratickou, udělat z ní republiku lidovou a pak ji socialisovat, dělat takové sociální reformy, aby zde mohli býti živi lidé, kteří pracují, aby se mohli vyvíjeti dále kupředu. To je dle mého názoru úkolem naší republiky a ne shánět všecky důvody a dělat všechno, aby se zde zrestaurovalo, znovu posílilo kapitalistické hospodářství, které v celé Evropě, jak jsem ukázal, zkrachovalo.
A nyní ještě několik slov, jak si představu jeme orientaci naší politiky. Už jsem na to ukázal, že politika naše musí se orientovat lidově, dělnicky a že se musí orientovat sociálně, poněvadž na podkladě kapitalistickém to naprosto nejde. Ale my dnes musíme také poukázat na to, že máme na př. ve Francii, v Německu a také v Holandsku velmi mnoho českých dělníků. A ti v tom zahraničí potřebují také ochrany. Tu je nutno vybudovat instituci sociálních ataché. Instituce ta již je zřízena, ale není ještě nikde vybudována. Instituce tato musí býti důkladně vybudována, poněvadž stát náš jí potřebuje. Republika naše je povinna našim lidem, kteří v zahraničí pracují, dáti takovou ochranu, které ke své existenci nevyhnutelně potřebují. Tedy my se musíme přeorientovat od kapitalismu pozvolna k socialismu a nesmíme svou politickou orientaci opírati pouze a jedině o západ, nýbrž musíme se také snažit, nabýti spojená na Východě, poněvadž Anglie dnes již stojí na jiném stanovisku. Angličané již nestojí na stanovisku intervence v Rusku, Angličané a zejména také Amerika počínají již dnes hledati navázání styků. S Německem již je navazují, již je dělají také se sovětským Ruskem a, pánové, my nemáme také žádné příčiny, abychom tam také nenavázali hospodářských styků. A tu, když jsme mohli jaksi v celé Evropě více méně, a to podtrhuji, obratnou politikou našeho zahraničí způsobiti, že otázka intervence pozvolna zmizela, když jsme také mohli působiti k tomu, aby bylo zaujato určité stanovisko vůči Habsburkům, tak je také možno, abychom působili k tomu, aby blokáda nad sovětským Ruskem byla zrušena a tím aby sila bolševictví byla podlomena.
V podstatě souhlasím s naší zahraniční
politikou a sice proto, poněvadž je pacifickou, poněvadž doufám,
že se bude také orientovat po stránce sociální jinak, že se bude
také orientovat, jak toho zájem a potřeba naší republiky potřebuje,
jak toho zejména potřebuje dělnictvo. Proto také myslím, že bude
možno u nás dělati politiku takovou, abychom z této republiky
učinili útvar života a vývoje schopný, aby se mohl od demokracie
hospodářské vyvíjet k demokracii sociální. Pak nebudeme musiti
míti strachu před nikým a nebudem musit hledat bůhví jaké spojení
a zásady romantické v Americe, v Anglii anebo někde jinde, aby
nám pomáhaly naši republiku udržeti. Naše republika bude tím silnější,
čím více jest zkonsolidována, čím více se bude opírati o široké
vrstvy dělnictva, naprosto svobodného a ve svém vývoji zabezpečeného.
(Výborně! Potlesk.)