Předseda (zvoní): K slovu jsou přihlášeni páni posl. Schubert a Heeger, oba proti.
Navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut.
Jsou námitky nějaké proti tomu? (Nebyly.)
Námitek není.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
panu posl. Schubertovi.
Poslanec Schubert (německy): Vysoká sněmovno! Tento zákon o slučování a rozdělování obcí, okresů a žup a o příslušné změně zemských hranic, jest pro nás nepřijatelný. Je to jeden z oněch mnoha zákonů, které byly proto vydány, aby učinily průlom do našeho národnostního stavu držebnosti. Onen malý, nuzný zbytek autonomie, jenž nám ještě zbyl po převratu, má nám býti tímto způsobem vyrván z rukou. Zákony ony ruší poměry vžité od staletí a v četných případech urážejí vlastenecký cit obyvatelstva. Nikdo z nás nebude ničeho namítati proti rozumnému slučování, proti rozumnému rozdělování, které shoduje se se skutečnou potřebou. Ale novotvary musí býti vždy provedeny za souhlasu usedlého obyvatelstva. Nesmějí se tvořiti útvary života neschopné, stálému sporu vystavené, které jsou vlastně nepřátelskými činy proti našemu národu. Nikde není tak na místě jistá setrvačnost jako zde. Náš národ zvykl si na poměry obecní a okresní.
Věc tato spojena je nejen se správou, ale také s poměry hospodářskými, a všechny tyto okolnosti hrají zde úlohu, již nelze podceňovati. Ony zákony zasahují do těchto poměrů ukvapeně a drsně. Zákonodárství ostýchá se většinou jíti přímou cestou, zastírá rouškou svůj úmysl, namáhá se, aby vlastní účel zakryt byl sociálním nebo nějakým jiným nevinným pláštíkem. Ale národně-šovinistické kopyto všude vykukuje. Křivda zůstává křivdou. Ani atom se na ní nezmění, třeba by se olemovala zákony a nařízeními. Nižší úřady - důkazy toho provedeme - překonávají v radikálním provádění vše, co zde dosud bylo, a my dáváme již dnes náš bohatý materiál k použití. Ony libují si v neuvěřitelných krajnostech, libovolně trhají hospodářské svazky, ničí hospodářské rozvrstvení, neohlížejí se na hospodářské poměry a nešetří se ani katastrálního rozdělení, jehož, jak známo, úřady si vysoce váží. Vytrhávají se některé části niv, aby se přičlenily jiným a aby tím mohl být zaznamenán národnostní úspěch. Lid pošumavský vynalezl pro toto zákonodárství případné slovo, drsné, ale dobré. Slovo to zní: "Politika pozemkových cárů".
Budiž jmenováno několik příkladů. V západních Čechách, v okresním hejtmanství stříbrském, leží ves nice Červený Újezd, kde bylo provedeno vzorné hospodářské zcelení pozemků pomocí rozličných veřejných činitelů a za vzájemných sousedských ohledů. Nebylo dbáno žádných obětí, jak jsem již řekl. Sousedské ohledy, vzájemná ústupnost musely býti velké, aby mohlo býti dokonáno toto příkladné a vzorné dílo hospodářského pokroku přese všechny překážky. A do tohoto idylického míru, do tohoto hospodářského klenotu sahá drsnou, ukvapenou rukou národnostní nesnášenlivost a nařizuje nejdříve spojení této německé vesnice, obydlené sedláky vědomými svých povinností ku státu a plnícími je, se sousední větší obcí jiného jazyka. Když tento nestvůrný plán, jenž odůvodňován též sociálními ohledy, po našich vývodech i socialistům zdá se příliš nestvůrným a také vyššímu úřadu, jenž jej měl provésti, zdál se příliš odvážným, nestvůrným a zlomyslným, spokojeno se tím, že ze zcelené obce žádáno bylo odstoupení jistých částí a také většího průmyslového závodu, jenž z 90% platí obecní dávky. Sociální ohledy jsou také zde pouze zdánlivým důvodem. Za nimi ukrývá se nějaké bohaté městské stavební družstvo, chtivé peněz a výdělku, se svou politikou, směřující k národnostním výbojům. Charakterní Češi sami to odsoudili. Stalo se to přese všechna vysvětlení a ujištění vlády.
Vaše vládní vysvětlení mluví stále o zvýšení výroby, ale teorie a praxe jsou od sebe velice vzdáleny. Ničení scelených obcí, které naši vrstevníci s velkou námahou sjednotili, je zkázou hospodářské výroby. Vůbec okres stříbrský a okresní hejtmanství stříbrské. To je okres utrpení, to je politická Golgatha našeho národa. Nemam rád osobních výčitek, nejsou vkusné, ale zde musím, bohužel, učiniti výjimku. Zatím co rozumní okresní hejtmani se snaží, aby se dobře snášeli s obyvatelstvem, zde je případ opačný. Stříbrský okresní vládce má vše jiné, pouze ne uhlazené způsoby. Poradil bych panu ministerskému předsedovi jako ministru vnitra, aby jednou zašel do Stříbra jako Harun al Rašid. Dožil by se tam zázraku a zajisté by neopustil Stříbra bez trestního příkazu. Zdá se, že ve Stříbře demokracie znamená tolik co hrubství. Myslím, že při obsazování tak důležitého místa jako Stříbro mělo by se s volbou okresního hejtmana opatrněji postupovati a v zájmu státu měl by se provésti jistý výběr. Na vyřízení třeba tam čekati celá léta a na úřední budově měl by býti nápis: "Co můžeš učiniti dnes, odlož na zítřek."
Jiný příklad, jak libovolně se s tímto zákonem u nás zachází: Malé lázeňské místo v západních Čechách mělo býti učiněno více života schopným a proto mělo dostati od několika sousedních obcí kusy pozemků, tedy postup, jejž není možno věcně hned předem odsouditi. Ale místo, aby se provedlo vyjednávání za souhlasu příslušných činitelů, hlavně sousedních obcí a aby byla využita opravdu existující dobrá vůle v této věci, zdá se, že úřady chtěly z vlastní panovnické moci vydávati nařízení a jednoduše diktovati, co má býti postoupeno, neberouce zřetele k velikému zadlužení, k passivům, jež pocházejí hlavně z válečných půjček. Chtíti smlouvati o půdu, o hroudu jako o nějaké zboží a tak také s ní nakládati, chtíti podle libosti trhati a rozkouskovati lány, to uráží pocit právní, proti tomu vzpírá se právní pocit každého klidného muže. Neporozuměli jste duši lidu slovenského. Valaši na Moravě kroutí hlavou nad vaší politikou a vaším zákonodárstvím, Moravci na Hlučínsku jsou nejistí. (Výkřik německý: To jsou Němci!) Chtěl jsem to jen srozumitelněji vyjádřiti. Duši německého lidu také nerozumíte anebo lépe řečeno, nechcete jí rozuměti a to právě, že jí nerozumíte nebo rozuměti nechcete, je chorobným tahem celého vašeho zákonodárství. Našich vojáků užívá se v Oslavanech, v Krompaších a na jiných místech k ochraně vlády a státu. Konají svou povinnost, cit pro povinnost vštěpoval se nám již od mládí. Oni konají svou po vinnost a zatím co tam chrání stát, trhá se jejich domácí půda proti jejich vůli. To je tragedie, že větší nemůže býti. Naše pevné železné přesvědčení je: Čeho se dosáhne cestou nespravedlivou, nebude a nemůže míti trvání.
Jiný, obyčejný případ, jenž může sloužiti za školní příklad, jak se většinou praxe provádí: Na Moravě je místo Nedvězí. Nepatrná česká menšina má své plné právo ve škole a v jiných věcech národnostně důležitých. Ale to nestačí, Nedvězí musí býti spojeno s českou obcí Ješkovicemi, aby docílen o bylo české většiny v obci a aby německá samostatnost mohla býti zničena. Kolik takových Nedvězí je a ještě bude v republice, samých hrobů naší obecní autonomie. O jiných křiklavých případech byla již v této sněmovně podána zpráva. Nejkřiklavějším je případ v Miroslavi; tam přivtělena byla k obci 15 km vzdálená česká obec a uprostřed ležící německá obec byla samozřejmě vyloučena, jen aby v Miroslavi bylo docíleno národnostní většiny.
Pánové! Příkladů je spousta, překročil
bych značně vyměřený mi čas a chci jen to sděliti, že české obce
olomoucké všemi sila mi se namáhají, aby znova se oddělily od
Olomouce. Vidíte, do jakého neštěstí uvrhli jste příslušníky vlastního
národu. Rozhodná rána podle tohoto zákona má ovšem býti zasazena
přetvořením okresů. To je ten nejtěžší zločin, jejž tento zákon
páše. Zde má býti proveden mistrovský kus, zde bude naše německá
okresní autonomie ve 100 případech pohřbena. Smutné předzvěsti
již se ukazují. Pohlédněte na okres Štětí. Štětí s 80% Němců je
vyrván naší správě již od převratu a všechny vývody byly bez úspěchu.
Vynikající český politik činil proti tomu s německými a českými
zástupci okresu námitky u ministerstva vnitra - opakuji s českými
a německými zástupci - a ti také řekli, že křivda se jim příčí
a že chtěli by ji viděti napravenu v zájmu klidného sousedského
soužití. Vůli těchto zástupců obou národností nebylo dosud vyhoveno
a od převratu je Štětí význačným příkladem, jaká se nám děje křivda.
V Roketnici, v Sušici, Hartmanicích, Horšově Týnci a mnohých jiných
okresech začínají se již dnes v obcích debaty o oddělení. Nemůžeme
více čekati, až naše okresní autonomie bude pohřbena a roztrhána.
Domýšleno se o nás, že v budoucnosti budeme při okresní samosprávě
pouze trpně spolupůsobiti anebo stranou přihlížeti. Takové zákony
kouti, na nich se usnášeti a při jejich provádění jednostranně
jich proti nám užívati, to znamená činiti křivdu. Již jednou nacházelo
se v tomto kraji, v Čechách, zákonodárství na stejné srázné cestě.
Bylo to tenkrát, když onen známý český Machiavelli, Rendl z Úšavy
neblaze zasahoval do osudu této země a svým vlivem nešťastně a
rušivě působil na zákonodárství, takže všude bylo užíváno příslovečně
slova o "zrendlování" zákonodárství v Čechách. Dnes
není tomu mnohem lépe, je pouze ten rozdíl, že máme mnohem více
Rendlů než v r. 1498. Kdyby se jednalo o obce, o okresy, měli
byste jako většina mnohem více důležitějších věcí na starosti,
které by nutno bylo vyříditi. Mnoho obcí klesá pod tíhou obecních
poplatků, válečné půjčky. Zemská samospráva je chorá, smrtelně
nemocná, zemský rozpočet, na němž vám také záleží, není dosud
schválen. Nevidíte toho, co vás v této věci zahanbuje? Buďto uděláte
tomu krátký konec a odsoudíte zemskou samosprávu k smrti, nebo
ji uzdravíte. Třetí cesty není. Tímto zákonem převrací se celá
samospráva a nedocílíte tím ničeho, leč pouze obnoveného nepořádku
zemského. (Souhlas na levici.) Jestliže zničíte německé
obce a okresy, zničíte tím oasy klidu, horlivosti ve vykonávání
povinnosti a stvoříte stálá ohniska válek národnostní agitace
a tak sami nedopřejete svému státu, aby nabyl pokoje. Vaše dílo
musí se pak obrátiti proti vám. Kdyby tento zákon byl vážně pojímán,
kdyby byl býval vážně stvořen s ideály a s tendencemi o širokém
rozhledu, mohli bychom proň hlasovati. Takto však stává se nám
můrou, jež nás tíží Gesslerovým kloboukem, jemuž odpíráme vzdáti
úctu. Osmidenní lhůty k podání námitek, jež jsou zákonem stanoveny,
jsou v pravém slova smyslu lhůtami pro náhlé překvapení. Prostý
lid venkovský opomene v těchto krátkých osmidenních lhůtách podati
námitky a nebude moci přednésti své oprávněné vývody. S tím se
počítá, to je jasné a zřejmé. Tak pro vaši jednostrannost nejsme
s to spolupůsobiti, abychom pomohli k platnosti zdravým náhledům.
Co zákon pouze jednotlivě naznačuje, bude pro nižší úřady jen
pohnutkou k otevřenému boji proti nám. Cítíme to již na našem
těle, na naší samosprávě; veškerá místa, jež mají působiti při
reformě, jsou skrz na skrz předpojata. Darmo hledali bychom u
nich cit pro zodpovědnost. Jsme-li v obcích bez práva, v okresích
svázáni a dušeni, nezbývá nám nic jiného, než skrovné právo dýchati
a platiti. Není vám úzko před touto krutou metodou? Kultura nepracuje
s bezohledným násilím. Metody kultury jsou metody síly a zároveň
i mírnosti. V tomto případě nedá se provésti srovnání se starými
rakouskými poměry. Za nic na světě. To srovnání by kulhalo. Ještě
by se mohlo srovnávati s poměry předbřeznovými, ale i to by bylo
příliš slabé a vypadlo by ve váš neprospěch. Tento zákon je vypovězením
války německému národu v republice. Tento zákon a zvláště jeho
provádění, jak jsme je zažili na sobě v posledním roce, je nedůstojný
právního státu a my ho odmítáme. (Potlesk německých poslanců.)
Předseda (zvoní):
Uděluji slovo dále
přihlášenému řečníku panu posl. Heegerovi.
Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno! Vláda podala v r. 1920 dne 13. listopadu ve sněmovně návrh, ve kterém žádala prodloužení tenkráte schváleného zmocňovacího zákona v té formě, že jí má býti nadále jako posud zůstati vyhraženo právo obce rozlučovati a slučovati. § 1 návrhu tenkráte vládou podaného je sám o sobě význačným, neboť v tomto § 1 nemělo nic jiného býti vyjádřeno, než že vládě přísluší právo, ze své vlastní moci a libovolně, podle svého dobrého zdání, aniž by se někoho ptala neb obcí dotazovala, aniž by se o tom s někým dohodla, prostě podle svého mínění, tedy podle svého zdání prováděti změnu, přeložení a úpravu hranic. V prvém návrhu, podaném vládou 13. listopadu, šlo to tak daleko, že dokonce dotyčné obce, totiž obce ony, o jichž osud šlo, neměly býti slyšeny, naopak, vláda měla býti pověřena řešením této otázky prostě podle svého názoru a jistých našeptávaných rad, aniž by si vyžádala dobrozdání.
V minulém roce, pokud vláda podle tohoto zákona byla zmocněna prováděti tyto změny, mohli jsme pozorovati, že toho práva bylo využíváno k bezpráví a že to bylo ve přemnohých případech přímo národnostní násilí, co se s německými obcemi provádělo. Provádění zákona nebylo tak příliš přizpůsobeno hospodářským poměrům jednotlivých míst, nýbrž rozhodovala především hlavní pohnutka, aby byla v jazykově smíšených okrscích utvořena česká většina, a v oněch německých krajích, kde by to jen trochu bylo možno, česká menšina. To byla základní myšlenka, kterou se dala vláda vésti, a je celá řada případů, jež by mohly býti uvedeny, z nichž vychází na jevo, že nic jiného než to bylo myšlenkou při užíváni toho zákona. Byla slučována místa, jež neměla ani žádného vzájemného spojení, ve kterých vládly zcela různé poměry hospodářské, jež ani přibližně nedaly se přivésti v soulad. Chci poukázati pouze na několik z nich, jež zasluhují zvláštní zmínky. Poukazuji na vytvoření Velkého Brna. Tam byla sloučena s tímto velkoměstem místa s vyloženým charakterem vesnic a sloučeny byly tam osady, jež jsou od sebe vzdáleny dvě stanice železniční, a nemají pražádného hospodářského a místního spojení, kde nelze říci, že se to stalo z nutnosti komunální. A toto sloučení bylo provedeno pouze proto, aby na venek byla dosažena dvoutřetinová česká většina. Skoro totéž možno pozorovati v otázce vytvoření Velké Ostravy, jež nyní vystupuje do popředí. Tam má býti tato práce vykonána hned důkladněji, tam má býti sloučeno patnáct obcí, obcí, jež právě tak jako téměř všeobecně, nejsou v docela žádné místní souvislosti, obce jedny mají vysloveně charakter velkoměsta, druhé charakter vesnice, jež nemají společných styků, poměry hospodářské zcela rozdílné, jichž sloučení jeví se přímo nesmyslem, pomyslíme-li na to, že taková obec má plniti komunální úkoly obcí, jež jsou jí přičleněny. Je to tedy především proto již zvláštní příklad, protože v Moravské Ostravě vyskytují se takové protivy, že dokonce již obce samy proti tomu se staví, kladou určité podmínky, jež, kdyby byly splněny, činily by prostě hospodářské společenství nemožným a toto sloučení nemělo by pak žádného jiného účelu, než vytvoření volebních obcí, aby německá menšina byla zkrácena nebo uměle vytvořena česká většina.
To však možno pozorovati nejen na těchto dvou zvláštních případech, nýbrž jsou také ještě jiné případy, jež jsou velmi příznačné a jasně ukazují, jaký duch rozhoduje při používání tohoto zákona. Je to Roketnice v Čechách; tam žádá česká menšina - není možno říci "česká menšina", nýbrž nynější vládní komisař a bývalý předseda Národního výboru vzal si do hlavy, že musí se vytvořiti česká většina, a v důsledku toho byl také hybnou silou. On také poslal přes odporující tomu usnesení okresní správy, ač všechno obyvatelstvo se proti tomu vyslovilo, akta ministerstvu, a jak předseda Národního výboru před nedávnem s pýchou prohlásil, nezmění na tom všechny protesty ničeho. Bylo mu to již přislíbeno, sloučení je hotovou věcí.
Promiňte, pánové, jestliže takové věci se dějí, nesmíte se nikterak horšiti, jestliže většině a vládním orgánům především řekneme, že to nejsou pohnutky hospodářské, nýbrž že je to zřejmé znásilňování ostatních obcí a že tento zákon má sloužiti ne zamýšleným, nýbrž jiným účelům.
(Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)
Ještě však křiklavější je případ, který si dovolím uvésti, případ obce Čechyně. Tato obec má býti za trest sloučena, a sice sloučení má býti trestem za tuto událost: Při odvodech šlo několik německých branců po ulici a zpívali. Přišel nějaký český občan, který tyto brance vyzval, aby zpívali "Kde domov můj?" Ježto tito branci se proti tomu bránili a toho občana zbili a pak ještě v té ráži strhli vývěsní tabuli hostince, na které bylo napsáno "Hostinec," povstalo náramné pobouření, vidělo se v tom znásilnění české menšiny a za trest byl nejen starosta obce svého úřadu zbaven, nýbrž má nyní za trest dojiti k připojení obce, aby Němci již nemohli takové věci prováděti. Tím má býti uměle v čistě německém okrsku vytvořena česká většina. Mohl bych uvésti ještě celou řadu obcí, Chromeč u Zábřehu, Olomouc, mnoho obcí v jižní Moravě, kde se dá v každém jednotlivém případě dokázati, že jde pouze o to, aby vytvořena byla v oněch okrscích, kde posud to nebylo možno, česká většina nebo česká menšina. V ministerstvu vnitra leží nyní ještě celá řada takových návrhů, podaných jednak obcemi, jednak jednotlivci. O těchto návrzích má nyní toto ministerstvo rozhodovati. Nemohlo tak učiniti, protože platnost tohoto "znamenitého" zákona koncem roku prošla. Přišlo se nyní s novým návrhem, s novou předlohou, o kterém jsem právě mluvil. § 1 tohoto zákona vládního byl příliš silným dokonce i českým stranám většinovým. Tento návrh byl předložen ústavnímu výboru, tam sjednotili se kompromisem na určité formuli, předloha přišla opět do sněmovny a zase zpátky do ústavního výboru, až máme konečně nyní před sebou hotovou předlohu, o které se má dnes sněmovna usnésti. Zajisté nahlížíme a chápeme, že za jistých okolností může se státi nutným zlomiti i určitý odpor, jestliže se jednotlivé obce bůhví z jakých důvodů staví proti sloučení, jež snad s hospodářského hlediska se jeví nezbytně nutným, avšak to nebylo pohnutkou k vydání toho zákona, nýbrž, jak mnohé případy dokazují, bylo zde pohnutkou pouze národnostní bezpráví a národnostní násilí. Proto odepíráme tomuto zákonu svůj souhlas a naše frakce, německý sociálně-demokratický klub, bude hlasovati proti tomuto zákonu.
Měl bych poukázati ještě na jedno ustanovení v tomto zákoně, na § 3. Tento § 3 jedná o dosazení správních komisí. Je příznačným, že v tomto paragrafu, ač jsme již udělali se správními komisemi nejhorší zkušenosti, vláda a strany většinové, jimž přece bezpráví, jež těmito správními komisemi bylo spácháno, nemůže býti neznámo, chtějí tyto komise znovu zavésti. Několikráte označili jsme již v tomto sněmu toto celé bezpráví, poukázali jsme na násilnosti, jež byly spáchány v Hlučínsku a v Horním Slezsku, a znovu přichází se s těmi správními komisemi, s § 3, jenž přenechává úplně vládě, resp. jejím orgánům, byrokratům, aby podle svého dobrého zdání sestavovali správní komise, aniž by brali zřetel na zúčastněné strany aneb na hospodářské poměry, nýbrž prostě, jak to dosud bylo zvykem, svémocně řešili tuto důležitou otázku. Dnes máme správní komise ve východním Slezsku a Hlučínsku, v nichž zasedají lidé, kteří vůbec nemají žádné stoupence; nikdo se nikoho neptal, nevyrozuměli ani obyvatelstvo ani strany, nýbrž prostě tyto lidi jmenovali; byli určeni k tomu, ač veškeré obyvatelstvo staví se proti těmto osobám ve správních komisích co nejostřeji. Pánové! Myslíte-li, že to je demokracie - a na tom si ustavičně mnoho zakládáte - myslíte-li, že to jen přibližně odpovídá demokracii, pak budete tu s tímto názorem snad úplně osamoceni.
Nejde však jen o tyto správní komise v obcích, jsou také ještě jiné správní komise. Jsou ještě také zemské správní komise a okresní správní komise. Máme takovou zemskou správní komisi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ve slezské komisi jsou pouze tři Němci, ač Němci tvoří převážnou většinu obyvatelstva, naproti tomu šest Čechů a jeden Polák. V zemské správní komisi v Čechách, myslím, není posud vůbec zástupce německých dělníků, německé sociální demokracie. Neméně křiklavé jsou poměry na Moravě, jež jsou přímo skandálem a ukazují, s jakou povrchností se řeší veledůležité otázky. V Brně byli na příklad při převratu tři Němci v zemském výboru. Brzo po převratu provedena byla změna, ze tří Němců stali se dva Němci, počet německých zástupců se tedy zmenšil; a němečtí sociální demokraté, nejsilnější německá strana v Brně a vůbec v zemi, jež sjednotila v sobě 35% odevzdaných hlasů, nemají v tomto zemském výboru ani jediného mandátu, kdežto němečtí měšťáci mají takové mandáty dva. Tedy je to bezpráví na všech stranách. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Zastáváme tedy názor... (Posl. Čermak [německy]: V české zemské správní komisi nemají Němci vůbec nikoho!) Veliká část německého dělnictva v Čechách, tento ohromně veliký počet pracujícího lidu, nemá tam naprosto žádného zastoupení, a přes to přichází vláda s tímto zákonem, a v budoucnu má býti opět takovým orgánům přenecháno rozhodovati, kdo má se do těchto správních komisí povolati a kdo nikoliv.
Budeme proto hlasovati proti tomuto zákonu, a obzvláště proto, ježto tento zákon neodpovídá duchu demokracie, ale rozhoduje autokraticky o důležitých životních otázkách obcí, které jsou hospodářského a finančního rázu, a protože zastáváme názor, že taková otázka musí se řešiti ne autokraticky, ne byrokraticky, nýbrž především obcemi samými. Proto odepřeme tomuto zákonu svůj souhlas. Dovolujeme si však přes to, abychom do jisté míry to křiklavé bezpráví, jež zde na mnohých příkladech bylo ukázáno, odstranili, podati některé pozměňovací návrhy.
Navrhujeme k § 3, aby za druhou větu vloženo bylo toto ustanovení (čte): "Správní komise mají býti sestaveny podle výsledku posledních voleb, provedených v jejich správním okrsku podle poměrného práva volebního, a to na základě návrhů stran. Složení správních komisí již ustanovených buď přizpůsobeno tomuto ustanovení během jednoho měsíce po vyhlášení tohoto zákona."
Poslední věta § 3 budiž škrtnuta a nahražena tímto ustanovením (čte):
"V takových případech buďtež
volby vypsány ve třech měsících." Mimo to je zde právě námi
navržená resoluce, která se zabývá především složením správních
komisí v okresech a zemích. Domníváme se, že alespoň tak dalece
vezmete ohled na naše návrhy a dáte alespoň jen částečný demokratický
rys tomuto zákonu, že alespoň tyto námi předkládané pozměňovací
návrhy přijmete. Naše frakce sama je ze všech těch vyjmenovaných
důvodů nucena hlasovati proti tomuto zákonu. (Souhlas na levici.)
Předseda: Žádám,
aby byl přečten pozměňovací návrh p. posl. Heegera.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Návrh posl. Heegera, dr. Haase, Schäfera a soudr.: V § 3 za druhou větu buď vsunuto toto ustanovení: "Správní komise buďte složeny podle výsledku posledních voleb, provedených v jejich správním území podle poměrného práva volebního, a to na základě návrhů stran. Složení správních komisí již ustanovených buď přizpůsobeno tomuto ustanovení během jednoho měsíce po vyhlášení zákona."
Poslední věta § 3 budiž škrtnuta
a nahražena tímto ustanovením: "V takových případech buďte
volby rozepsány do tří měsíců."
Předseda: Návrh
tento má dostatečný počet podpisů a jest předmětem jednání. Uděluji
závěrečné slovo p. zpravodaji.
Zpravodaj posl. Malypetr: Vážená sněmovno! Řeči obou předešlých pánů řečníků vyzněly ve stesk na to, že tímto zákonem se páchá na německém obyvatelstvu naší republiky bezpráví neb aspoň umožňuje se, aby bezpráví bylo pácháno. Při tom ovšem jest nutno míti na zřeteli, s jakého stanoviska se tu konstatuje to, co jest bezpráví, anebo to, co jest právem. A v tom ovšem my velmi vážně se rozcházíme, poněvadž jsem přesvědčen, že, může-li si někdo stěžovati na bezpráví, jež bylo na něm pácháno, pak jsme to my, kteří jsme byli pod tíhou tohoto bezpráví po celou dobu konstitučního života v Rakousku, a že jen malou část tohoto bezpráví a znemožnění splněním přání a požadavků některých našich obcí, jest tím způsobem možno napraviti. A jestliže ovšem se dnes probudil u pánů na této straně takový cit pro právo, mám za to, že není daleko doba, kdy s námi, kteří máme tento cit již dávno velmi vyvinutý a vypěstěný, na jedné linii se sejdou. Nemůže se to však státi za takových okolností, kdy se nám vyčítá, že neznáme duši německého národa a že právě tuto duši neznáme, že všecko co děláme, jest vadou a nespravedlností našeho jednání. Jest třeba, abychom si řekli, že tuto duši známe velmi dobře a že jsme měli mnoho času na to, abychom ji poznali, a právě proto, že tuto duši známe, jsme přesvědčeni, že máme právo k tomu, abychom opravovali aspoň něco z toho, co jsme po celá desítiletí pokládali právem za bezpráví na sobě páchané.
Doporučuji tento návrh k přijetí, jak byl usnesen ústavním výborem, a nedoporučuji přijetí návrhu p. posl. Heegera, dr. Haase a soudr., pokud se týká jeho prvního odstavce.
Naproti tomu doporučuji, aby byla
přijata poslední věta v § 3 ve znění, které jest obsaženo v pozměňujícím
návrhu posl. Heegera, dr. Haase, Schäfera
a soudr. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Dám hlasovati tímto způsobem: nejprve o §§ 1 a 2 podle zprávy výborové, o § 3 podle návrhu posl. Heegera a dr. Haase, podle kterého za druhou větu má býti vsunuta nová věta v příslušném znění. Bude-li tento návrh zamítnut, dal bych hlasovati o tomto § 3 podle návrhu p. zpravodaje. Na to bych dal hlasovati o §§ 4 až 9, poněvadž není pozměňovacích návrhů, ve znění zprávy výborové, o nadpisu a úvodní formuli a pak o resoluci. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo tedy souhlasí s §§ 1 a 2 zákona podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. §§ 1 a 2 jsou ve znění zprávy výborové schváleny.
Teď budeme hlasovati o § 3 ve
znění navrženém pány poslanci Heegerem a dr. Haasem.
Žádám, aby navržené změny byly přečteny.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte): V § 3 za druhou větu buď vsunuto toto ustanovení: "Správní komise buďte složeny podle výsledku posledních voleb, provedených v jejich správním území podle poměrného práva volebního a to na základě návrhů stran. Složení správních komisí již ustanovených buď přizpůsobeno tomuto ustanovení během jednoho měsíce po vyhlášení zákona."
Poslední věta budiž škrtnuta a
nahražena tímto ustanovením: "V takových případech buďte
volby rozepsány do tří měsíců."
Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s tímto § 3 ve znění navrhovaném pp. poslanci Heegerem a dr. Haasem a právě přečteném, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest menšina. Návrh jest zamítnut.
Budeme hlasovati o § 3 ve znění zprávy výborové, a to v úpravě, jak jest doporučena panem zpravodajem.
Kdo souhlasí s § 3 v úpravě navržené panem zpravodajem, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. § 3 jest schválen v úpravě navržené p. zpravodajem.
Teď budeme hlasovati o §§ 4 až 9; poněvadž není žádného pozměňovacího návrhu, ve znění zprávy výborové, o nadpisu zákona a jeho úvodní formuli.
Kdo s nimi souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. §§ 4 až 9 s nadpisem zákona a jeho úvodní formulí jsou schváleny a tím jest vyřízen zákon v prvním čtení.
Zbývá vyříditi resoluci výborovou, kterou přečetl pan zpravodaj.
Kdo souhlasí také s resolucí, usnesenou ve výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Resoluce jest schválena a tím tento bod denního pořadu jest vyřízen.
Byl jsem požádán, abych navrhl návrat k původnímu dennímu pořadu, usnesenému ve včerejší schůzi. Dnes ráno z usnesení presidia navrhl jsem změnu v pořadu z toho důvodu, poněvadž zítra podle situace včerejší měla býti schůze poslední. Jednáním mezi stranami se ukázala nutnost, aby schůze konaly se také příštího týdne. Zítra tedy schůze odpadne. Já nemám příčiny, abych přání, které byl'o vysloveno na návrat k původnímu dennímu pořadu a v prvé řadě k projednání zprávy výboru vyšetřovacího, nevyhověl.
Není proti tomu námitek? (Nebyly.)
Není jich. Pokládám tedy návrh tento za přijatý.
Přistoupíme teď k prvnímu odstavci
včera usneseného denního pořadu, ke