naléhavé interpelace posl. Mlčocha, Pastyříka a soudr. vládě o nespravedlivém vyměřováni daní (tisk 2339).
Podle § 69 jedn. řádu rozhodne sněmovna o takové, jako naléhavá označené interpelaci bez rozpravy prostým hlasováním, zda a kdy jest o ní zahájiti rozpravu.
Dám hlasovati nejprve o tom, zda sněmovna schvaluje, aby byla zahájena rozprava. Pak teprve, když by to bylo schváleno, dám hlasovati o tom, kdy.
Kdo souhlasí, aby o této naléhavé interpelaci byla rozprava zahájena, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Rozprava bude zahájena.
Co se doby týká, kdy rozprava zahájena býti má, jest zde návrh, a to návrh pana posl. Mlčocha a soudr. znějící takto: "Bude-li sněmovnou přiznána pilnost této interpelaci v dnešní schůzi, navrhujeme, aby debata o této zahájena byla ihned."
Kdo je pro to, aby debata o této interpelaci byla ihned zahájena, ať zvedne ruku. (Děje se.).
To jest většina. Rozprava bude ihned zahájena.
Odpověď pan a předsedy vlády na tuto interpelaci jest již tiskem pánům členům poslanecké sněmovny rozdána.
K slovu jsou přihlášeni páni poslanci Mlčoch, Votruba, dr. Srdínko, Geršl, Netolický, Scharnagl, Zierhut, Tománek, dr. Nosek, Knirsch.
Než udělím slovo prvnímu řečníku... (Posl. Skalák: To je příležitost k žvanění, abyste se nedostali k naší interpelací!)
Volám pana poslance k pořádku. Myslím, že nelze užíti o debatě sněmovní takového výrazu, jako užil pan poslanec.
Navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut. (Námitky nebyly.) Není žádných námitek. Řečnická lhůta jest tedy 15 minut.
Uděluji slovo prvnímu řečníkovi,
panu posl. Mlčochovi.
Posl. Mlčoch: Vážené Národní shromáždění! Jsem tomu velmi povděčen, že slavná sněmovna přiznala pilnost záležitosti, která jest nanejvýše důležitá jak pro vrstvy poplatníků, tak pro sám stát. Je jisto, že zdravý, daňový a hospodářský základ jest podmínkou zdravého státu, jest podmínkou zdravého státního hospodářství, a jistě, že my příslušníci středních vrstev, kteří máme na tom nesporný zájem, dáti zdravé základy tomuto našemu státu, naší republice, chceme přispěti k tomu, aby z těch řad, které jsou dnešním daňovým systémem strašně přetíženy, byl slyšán hlas, jaké jsou tyto daně a jaké bychom si přáli, aby bylo možno řádným občanům této republiky existovati, aby mohli své povinnosti ke svému státu řádně konati tak, jak my, zvláště živnostníci a obchodníci to rádi činíme.
V posledních měsících jste byli svědky velikých projevů protestních proti daňovému systému a proti nesprávnému vyměřování daní. K těmto protestním projevům byly donuceny vrstvy poplatnické, zvláště vrstvy středostavovské, živnostenské a obchodnické proto, poněvadž dnešní daňový systém jest založen na takové praxi daňové, že podlamuje opravdu, zcela vážně, podmínky existence hospodářské samostatnosti těchto vrstev. My, strana živnostensko-středostavovská, podchytili jsme tyto projevy organisací odborových proto, poněvadž máme zájem na tom, abychom poukázali, že chceme konati svoji povinnost k republice, zvláště pokud se týká řádného odvádění daní, ale současně abychom zvedli protest proti tomu, že dnešní způsob vyměřování daní je naprosto nemožný a neudržitelný, poněvadž dokonce ohrožuje v mnoha případech, jdoucích do tisíců případů, základ hospodářské existence dotyčných poplatníků.
My chceme konati povinnost k republice po stránce daní a my ji konáme, o tom právě mluvím a uvedu ve své řeči průkazy a statistiky odváděných daní. My povinnost k republice konáme, ale chceme, aby se daně vyměřovaly takovým způsobem, abychom povinnost konati mohli, a ne jako dnes, jak uvedu řadu případů, aby dokonce se konfiskoval nejen výtěžek práce naší, nýbrž dokonce i výsledky mnohaletého šetření a úspor, dokonce 20-30letých úspor jednotlivých samostatných obchodníků a živnostníků.
Dnešní prakse berní v mnoha případech de facto není ničím jiným, nežli vyvlastňovacím systémem, není ničím jiným, nežli bolševictvím daňovým. Radikálním způsobem chtějí se zničiti zdravé hospodářské základy samostatných jedinců. (Výkřik: Ale ne silných! Průmyslníkům se tak neměří!) Ano. To nám nemůže býti lhostejno. Ne z úzkých důvodů čistě egoistických nebo stavovských, nýbrž právě z důvodů státních nechceme a nemůžeme to připustiti, aby zdravý pramen pravidelných příjmů státu našeho, který spočívá právě ve vybírání daní, byl zlomen tím, že by se přetížilo poplatnictvo daněmi tak, že by prostě poplatníci nemohli více daní platiti a museli by se své samostatnosti vzdáti a přestati býti přímými poplatníky tohoto státu.
Mohutné protesty, pořádané v celé republice organisacemi živnostenskými a obchodnickými, vesměs vyzněly v tomto směru a naši řečníci na všech schůzích výslovně konstatovali a prohlásili, že neprotestujeme proti daním, že nežádáme, abychom daní byli sproštěni, naopak všude jsme prohlásili, že chceme platiti daně řádně, ale že musí býti vyměřovány tak, abychom je mohli platiti, a dále musí býti uspořádány hospodářské a sociální poměry tak, aby řádní živnostníci, hospodářsky samostatní jedinci atd. mohli v této republice opravdu existovati. Nesnesitelné poměry daňové nás nutí k těmto mohutným protestům a také k tomu, že jsme vznesli na slavnou sněmovnu prostřednictvím pilné interpelace tuto otázku na denní pořad a jistě při nejmenším té důležitosti, jako pilné dotazy jiné, a nelze mluviti o tom, když se bude o této otázce jednati, že by to bylo zbytečné žvanění, jak jeden pán před debatou prohlásil.
Vážení, když vezmete v úvahu dnešní náš daňový systém, zjistíte, že na jedné straně jsou určité vrstvy, které jsou nuceny platiti celý řetěz daní, na druhé straně jiní spokojují se tím, že pouze rozhodují o hospodářství tohoto státu, majíce obrovský vliv. Musím na příklad konstatovati, že daň výdělková s obrovskými přirážkami obecními, okresními, zemskými, školními, komorními a bůh ví jakými dalšími přirážkami, počítaje dále daň z obratu, provozovacích místností, pozemkovou, dopravní, poštovní a telegrafní půjčku, moučnou dávku - byla zvýšena o 415% průměrně a zvýšení to representuje obnos víc jak 2 miliardy, daň činžovní, daň z uhlí, z vodní síly, z převodu statků, z majetku a celý řetěz daní nepřímých platí z velké části jen určitá třída v tomto státě, totiž samostatní podnikatelé, z velké části živnostníci, obchodníci a zemědělci. To jest systém rozhodně neudržitelný, systém třídní, který musíme my potírat, poněvadž v demokratické republice uznáváme, že nemá být, že nejenom politická, nýbrž také hospodářská a sociální práva musí býti zbudována na základě demokracie a tedy rovnoprávnosti. (Výkřiky komunistických poslanců.)
O tom, že tento daňový systém jest naprosto nespravedlivý a neudržitelný a třídně zaujatý proti středním vrstvám samostatně hospodářsky činným, svědčí následující: Živnostník, obchodník, malý zemědělec, tedy hospodářsky samostatný jednotlivec platí de facto 10krát až 15krát tak velkou daň z téhož příjmu, který vyplývá z jeho práce, samostatného podnikání, než občan, jehož příjem spočívá ze stálých platů. Tak mám zde faktické případy: naše vláda tvrdí, že daň výdělková, kterou platí právě tyto vrstvy, representuje základ daňový od 2 do 6%. Na Slovensku protestovali živnostníci a s nimi také průmyslníci proti vysokému základu daňovému a tam jim bylo prohlášeno, že základ daňový zvláště pro velké podniky na Slovensku - židovské a německé většinou - je 2%, kdežto u nás jest 6%. Základ sám o sobě by netvořil příčinu takových protestů, kdyby to byla daň celá, ale musíme si uvědomiti, že k tomuto základu 2% eventuelně 6% daně výdělkové přistupuje nejméně 600 až 1500% přirážek, že k tomu přistupuje ještě daň z příjmu, kterou musí platit vedle toho živnostník, obchodník anebo samostatný malý podnikatel, daň z obratu, daň z provozovacích místností, takže máme potom tento výsledek: Při zisku 20.000 Kč ročně, obnáší-li základ daně výdělkové pouze 3%, když nevezmeme 6%, 600 Kč, když vezmeme střední přirážku 800%, 4800 Kč, daň z příjmu 900 Kč, 1% daň z obratu 2000 Kč, daň z provozovacích místností, teď daň činžovní a krejcar činžovní tak zvaný, takže namnoze platí takovýto poplatník hospodářsky samostatný 9100 Kč.
Mám zde faktický případ z Pelhřimova. Tam poplatník - mohl bych uvésti i jeho jméno - jehož příjem pozůstává ze stálých platů, platí jedinou daň bez přirážek, tedy jako v celé republice daň z příjmu z 31.000 Kč 1.923 Kč. Naproti tomu živnostník, který vydělá týž příjem 31.000 Kč, v Pelhřimove platí rovněž tuto daň z příjmu 1.923 Kč, výdělkovou daň platí s přirážkami 2.868 Kč - k tomu je nutno poznamenati, že tam jsou přirážky pouze 220% ní - přirážka ze zvýšených příjmů a válečného zisku 1.623 Kč, daň z obratu 3.000 Kč, daň z provozovacích místností 600 Kč a tedy platí 10.023 Kč oproti druhému poplatníku, který má stálý příjem 31.000 Kč a platí jen 1.923 Kč.
To jest ukázka dnešního systému daňového. Ale vedle toho, a to je hlavní příčinou velikých protestů středních vrstev, při tomto nespravedlivém systému ještě nespravedlivě se daně vyměřují a to podle toho, kdo jaké má známosti anebo vlivy na berních úřadech, sedí-li v berní komisi anebo nesedí, podle toho, jak je zadobře s různými pány, kteří po případě daně vyměřují podle toho vyměřují se potom jednotlivým poplatníkům daně, takže máme tak křiklavé případy, že de facto konfiskuje se celý výdělek dotyčného občana, ba jak namnoze jsou i případy, celé jejich jmění.
Měl jsem příležitost uvésti celou řadu osob, celou řadu deputací, stěžujících si na to panu ministru financí. De facto bylo prokázáno, že vymáhané a předepsané daně přesahují celý majetek dotyčného poplatníka. Bylo to z Olomouce, z Přerova, z Lomnice n. Pop., z Lomnice nad Lužnicí, z Týna atd. atd. Uvedu přes to některé případy z posledních týdnů, které prokáží pravdivost mého tvrzení. Mám zde přípis obchodníka z Holešova - mohl bych posloužiti i jeho jménem. Tomu byla odhadnuta tržba na 300.000 Kč, čistý zisk z této tržby 133.231 Kč; na základě toho bylo mu vyměřeno 34.000 Kč, na dani výdělkové, s přirážkami obecními atd., zemskými, komorními a okresními 48.000 Kč.
Lichevní úřady a soudy, ministerstvo pro zásobování a říšská hospodářská rada při textilním oboru vymezila občanský zisk en gros na 8%, v detailu na 12% a berní úřad zde prosím předpisuje, že vydělal dotyčný obchodník téměř 50% čistého. Teď předepisuje mu prostě, že musí cele zaplatiti daň tak, jak mu byla předepsána, musí býti prokazatelně usvědčen z předražování, z lichvy. Jest vyloženo, že tento občan při 300.000 Kč tržby, kdyby byl vydělal i přípustných 15% a řekněme, kdyby byl vydělal 20%, tedy vydělal hrubě 60.000 Kč a předepsalo se mu 48.000 Kč. Vedle toho daň z obratu 3.000 Kč, daň z příjmů přes 3.000 Kč, tedy právě přes 50.000 Kč má zaplatiti ze zisku a jest otázkou, zda-li ten zisk vůbec měl. Má zaplatiti prostě větší daň než vydělal. Píše zde: "Měl jsem před válkou svůj vlastní dům a pozemky, měj jsem zásoby zboží, dnes chtěje zaplatiti daň, musel jsem pozemky prodati, zatížiti svoje reality a nemám ani 1/4 zásob, které jsem měl před válkou." Tomu se říká: "Spravedlivé vyměření daně"!
Další případ: Řezník z Těšetic u Olomouce poukázal - víte, že obchod dobytkem jest kontrolován, že poražený dobytek jest kontrolován veterinářskými úřady v celém svém konsumu - že vydělal 58.880 Kč. Berní úřad však předepsal mu daň z 235.000 Kč representující přes 50.000 Kč, tedy representující téměř více, než de facto ten člověk vydělal.
To by byly případy předních podnikatelů, avšak u malých jest podobný postup. Maloobchodníci na Vsetíně, která měla předepsánu daň v roce 1919, tedy už po válce, 32 Kč, v roku 1920 byla zvýšena daň na 480 Kč, tedy o 425%. Uvážíme-li, že tam jsou přirážky obecní skoro 1.000 Kč a zemské přes 300 Kč, má zaplatiti de facto tato obchodnice přes 5.000 Kč daně. Podobný případ jest u obchodníka ze Vsetína, kterému byla zvýšena daň ze 16 Kč z roku 1 919 na 160 Kč v roce 1920, tedy v tak zvaném konjukturně horším roce, než byl předešlý.
Kloboučník v Přerově, jehož jméno zde mám, zaměstnávající 2 učně a 1 dělníka, má předepsanou daň 107.000 Kč. Hodinář v Přerove, zaměstnávající 1 učně, 84.000, knihtiskař tamtéž 40.000 Kč daně, ačkoliv celý jeho majetek nedosahuje tohoto obnosu. Z Jevíčka máme případ podobný. Tam má advokát předepsanou daň výdělkovou 30 Kč, kdežto příštipkář, obuvník, který nezaměstnává vůbec nikoho 80 Kč, s přirážkami to tedy obnáší na 1.000 Kč. V Neratovicích byl hostinský, který nás tento týden žádal o zastání, že jemu, venkovskému hostinskému, který má 1 korec pozemku při svém hostinci, se předepsala daň 135.000 Kč. Byla mu však zabavena živnost, jest prostě připraven o svoji existenci.
V Plzni řádí berní šroub takovým způsobem, že jeden poplatník přišel do takového zoufalství, že si z toho vzal život. Rovněž takový smutný případ mohu konstatovati, bohužel, i z Kosmonos, kde malý zahradník, majitel malého domku V. Šrule vzhledem k tomu, že mu vše bylo zabaveno, skočil do studně a utopil se.
V Lomnici n./Pop. členové komise, velkoobchodníci, mají předepsaný základ daňové sazby pod 100 K, naproti tomu maloživnostníci 500 až 800 K, v Třebíči židovský velkoobchodník, který zásobuje celou řadu menších detailistů, má předepsanou daň 940 K k základní sazbě s přirážkami, kdežto maloobchodnice, beroucí od onoho zboží, mají 1.204 K k základní sazbě. Podobné poměry jsou na Slovensku, dokonce i deputace chodí stěžovati si osobně na tyto poměry do Prahy, - navštívili včera zrovna kolegy ze Slovenska a stěžovali si na následující případ: V Liptovském sv. Mikuláši jest obuvník, který má předepsáno 1600 K základní sazby, k tomu přirážky a ostatní, takže to činí přes 10.000 K daní, kdežto továrník milionář 700 K daní, s přirážkami 3.200 K, továrník v tomtéž kraji, který má na 120 mil. jmění, platí 30.000 K; (Posl. Hlinka: Jméno!) je to v Liptovském sv. Mikuláši na Slovensku, ten první případ jest v Kostelny na Slovensku. Tedy jsou dosud miliardy nevybraných daní, po většině za velkými německými a židovskomaďarskými firmami, které se energicky nevymáhají, naproti tomu živnostníci pronásledováni jsou tak rigorosním vymáháním daní, že jsou připravováni do zoufalství.
Tento stav jest prostě nadále neudržitelný a my proti tomu do krajnosti protestujeme a žádáme, aby také po stránce daní byla provedena spravedlnost a zásady demokratické aby byly také v tomto směru provedeny. Aby odstraněn byl třídní daňový systém, nutno provésti revisi předpisů daňových za přibrání zástupců důvěrníků a organisací poplatníků, vypsati v nejbližší době, nejpozději do tří měsíců, volby do odhadních komisí, poněvadž fungují neprávem již osmý rok, rekursy vyřizovati rychle a příznivě, pokud jsou oprávněny, povoliti splátky na předepsané daně a vymáhati daně mírně podle poplatní schopnosti dotyčného poplatníka, nežádati lichvářských úroků, které podle zákona jsou trestné, desítiprocentních, - pánové, víte zajisté všichni, že je to vyložená lichva, i když ji provádí stát, - omeziti výši přirážek nanejvýš na 500%, ne jako dnes 1500 až 1600%, základ daňový aby byl přiměřený nejvýše 2%, poněvadž s tou 500%ní přirážkou to representuje 20% základního příjmu.
Dále žádáme pro malé a střední poplatníky úlevy při státní investiční půjčce, aby mohli konati své povinnosti. Nejdůležitější jest ovšem apel, který musíme vznésti a který od začátku existence naší republiky s tohoto místa byl sice proklamován a slíben, ale dosud nebyl proveden, totiž aby státní správa šetřila. Máme-li dnes celé desetitisíce přebytečných zřízenců a úředníků státních, znamená to, že jsme přebyrokratisováni, že nehospodaříme řádně, že poplatníci jsou nuceni nehorázné daně na tento příliš drahý a příliš veliký aparát platiti. V naší republice máme nanejvýš 4 miliony pracujících lidí, za to máme téměř 1/2 milionu státních zřízenců. Je to procento neexistující snad v celém světě. Jest nutno, aby se od vrchu šetřilo, (Posl. Pastyřík: Zrušiti přebytečná ministerstva!) aby přebytečná ministerstva byla zrušena, zvláště ministerstvo naprosto zbytečné, ministerstvo pro zásobování, vlastně bylo to ministerstvo hladu, dále ať se spojí příbuzná ministerstva dohromady, na př. ministerstvo pošt a železnic a udělá se ministerstvo dopravní, ministerstvo zdravotnictví a sociální patří do jednoho resortu, místo ministerstva obchodu a zahraničního obchodu postačí, když bude ministerstvo průmyslu a živností jedno a ušetříme tak 4 ministerstva. Dále zrušte zbytečné kontrolní a lichevní orgány, které nejsou na nic jiného, než na šikanování, rozčilování a po případě bolševisování klidných občanů, kteří řádně konají své povinnosti ku státu. Dále žádáme, aby zbývající a likvidující již ústředny byly zrušeny, poněvadž ten byrokratický aparát draho musíme platiti. Žádáme dále, aby pro veliké kapitalistické podniky, konsorcia byl připuštěn zisk nejvýše 10%, ostatní ať připadá ve prospěch státu, jednotlivci ať rovněž nemají možnosti vydělávati celé miliony a platiti pak jen několik tisíc korun daně. (Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Již končím. Ke konci žádáme, aby na tyto výtky byl brán náležitý zřetel se strany vlády, neboť situace venku je taková, že poplatnictvo je krajně rozčileno a nebude-li uspokojeno dostatečně prohlášením vlády, my, kteří máme snahy, abychom opravdu pro republiku všechno vykonali, snad bychom neměli dosti sil, abychom mohutné projevy v určitých mezích udrželi. Tento systém je pro náš definitivní řád a základy hospodářské nemožným a musí býti zbudován jinak, na základě jednotného zdanění všeho občanstva, na základě jeho příjmů. Přirážky pak ať se k této příjmové dani pro všechny občany stejně vyměřují, neboť také daňový systém přirážkový musí býti jiný, ne jako dosud, aby jeden platil obrovské přirážky a druhý aby byl vůbec přirážek sproštěn.
Myslím, že slavná sněmovna uzná
oprávněnost těchto stesků a že také naše vláda učiní prohlášení,
které musí zníti ve mnohých bodech ještě jinak, nežli zní tiskem
nám rozdané prohlášení, které sice v určitých bodech něco slibuje
a uklidňuje, ale my, kteří máme zkušenosti, víme, že někdy zůstává
při pouhých slibech a že se činů nemůžeme dočkati. Vykonáme povinnost
k republice, ať ji také vykonají odpovědné orgány. (Výborně!
Potlesk.)
Místopřed. dr. Hruban (zvoní:)
Dávám slovo řečníku "pro" p. posl. dr. Srdínkovi.
Posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Nebylo by nic snadnějšího při této příležitosti než promluviti řeč, která by byla pro poplatnictvo velice líbivá, protože placení daní pro všechny stavy není právě nic tak příjemného a řečník který by mluvil proti placení daní, zajisté by našel mnoho posluchačů, kteří by ho rádi poslouchali, nebo jeho řeči četli. Ne za tím účelem byl jsem vyslán svým klubem do této debaty. My chceme použíti této příležitosti ne snad, abychom mluvili proti placení daní a souhlasili s nějakými bouřlivými projevy, které tu a tam snad se pořádají proti nesnesitelnému zdanění, nýbrž proto, abychom poukázali na různou praksi některých berních úřadů a úředníků, která nesvědčí o tom, že by dotyční úředníci a dotyčné berní správy postupovali správně vůči všemu poplatnictvu. Tedy proti praksi některých berních úřadů a úředníků chci zde mluviti.
Je přece jisto, že zákony daňové jsou zásadně zdělány pro všechny okresy stejně a že by podle nich měli se říditi berní úředníci zásadně poměrně stejně ve všech okresích. Kdyby tomu tak bylo, pak bychom se nesetkávali s těmi zjevy, že v některém okrese vzniká velká nespokojenost, že dochází tam i k bouřlivým projevům proti předpisům daňovým, kdežto sousední okresy nebo další nevykazují takových zjevů. Jak je to možno? To je možno jen tím způsobem, že dotyčný referent v příslušném okrese buď je nedostatečně informován o poplatní schopnosti poplatnictva v okrese, nebo snad že je zaujat proti určité skupině poplatníkův. Nemůže přece býti informována správně ta finanční správa v okrese, která má k disposici komise velmi starého složení, kde zemědělstvo a živnostnictvo vůbec není zastoupeno, anebo špatně zastoupeno. (Posl. Vávra: Používá jenom špiclů politických)! Je pravda, jsou takové nemilé a nepěkné jevy, že berní správy namnoze používají anonymních udání, ale na druhé straně sluší litovati, že takové udání od občanů proti občanům se dějí mnohdy velmi nesprávně. (Posl. Vávra: Oni jsou za to revanchovány malými daněmi! Posl. Stivín: Ten systém špiclovský vyplývá z toho, že se nepřiznává správně věc!) Přijdu k tomu, pane kolego Stivíne. O morálce daňové budu mluviti, budu-li míti času. Nesvědčí to o nestrannosti berního úředníka, když k intervenujícímu poplatníku vyjádří se způsobem, který neuklidňuje, nýbrž rozčiluje poplatnictvo.
V poslední době zasílají se zemědělcům a živnostníkům rozkazy na daně z příjmů a z obratu. Ale výše těchto předpisů budí úžas u poplatníků. Některé berní správy předpisují takové daně z obratu docela šablonovitě, ba zjistilo se, že v některých okresech, poněvadž jest takový nával práce u berních správ, dělají to písařky, jak chtějí samy podle své libosti. (Výkřiky.) Komise pro ukládání daní nejsou svolávány. Podá-li poplatník rekurs, není tento rekurs vyřízen, nýbrž zůstane ležeti, ale poplatník je za 14 dní upomínán, aby zaplatil, a neplatí-li co nejdříve, vloží se mu to do knih. Zvláště hořkost způsobily v posledních měsících mezi poplatnictvem zemědělským nesprávné předpisy daně z příjmů a nesprávné předpisy daně z obratu. Zjistilo se, že některé berní správy předpisují daně z obratu, ačkoliv byly předloženy daňové knížky, event. se přistoupilo na paušál, o 100% výše, než jak by příslušelo.
Tak na příklad v okrese plzeňském v obci Třemošné nežádali o paušální daň z obratu, poněvadž mají chudé pozemky, a soudili, když se to bude individuelně vyměřovati, že budou méně platiti. Ale berní správa jim vyměřila z 1 ha 50 až 55 Kč, tedy daleko ještě přes stanovený paušál při nejlepší bonitě půdy.
Co se týče daně z obratu, máme velikou řadu případů, ale nemohu se u toho zdržovati. Dnes jen několik jich uvedu, aby pan zástupce ministerstva financí viděl, k jakým výsledkům docházejí správy berní v některých okresích. Jistý občan z humpoleckého okresu má pouze 3 míry najatého pole, v rodině jest 5 osob a jsou živi na lístky. Klidil 1 q žita, 1 q ovsa a 8 q bramborů. Berní správa odhadla mu tržbu na 4.380 Kč. V Komařovicích na Humpolecku žebračka, jejíž muž v zimě zemřel, od prosince žije na lístky, utržila za oves, který měla na kousku pole, 340 Kč a berní správa jí odhadla příjem na 6.500 Kč. V Lískovicích jistý občan utržil podle své knížky, kterou předložil berní správě 10.000 Kč, ale berní správa mu vyměřila daň ze 37.900 Kč. A tak bych mohl uvésti celou řadu dalších dokladů, jak libovolně se předpisuje daň z obratu.
Nyní jiné daně. Mám příklady z okresu Brandýs nad Labem. Celý majetek jednoho občana, obchodníka a malorolníka ve Všetatech při soupise roku 1920 berním úřadem v Brandýse nad Labem byl odhadnut na 137.896 Kč. Od převratu do dnešního dne obdržel týž občan souhrn předepsané daně dohromady na 135.543 Kč. Zbývají mu necelé 2.000 Kč. V tom není ještě obsažena dávka z majetku a z přírůstku na majetku. (Výkřiky posl. Stivína.) Pane kolego Stivíne, my jsme hlasovali pro daň a já nemluvím proti dani, nýbrž proti praksi berních úřadů. (Poslanec Bechyně: Pryč s těmi berními úřady!) To ne, pane kol. Bechyně, berní úřady musíme míti, republika jich potřebuje a chceme platiti, ale chceme spravedlivé zatížení daní.
Jistý občan na Brandýsku utrpěl požárem stodoly škodu v roce 1920. Ráčíte uznati, co to znamená nyní stavět. Dostal 30.000 Kč pojistného a měl doplatiti na stavbu 100.000 Kč. Berní správa mu předepsala na daních 74.000 Kč, a když vyhořel, dala mu do knih 64.000 Kč, takže si nemohl vypůjčiti ani hypotekárně na novou stavbu.
Daň z obratu dělá na Slovensku velké obtíže našim zemědělcům proto, poněvadž daň není paušalovaná, není to možné a vybírá se přímo na trzích 1% za asistence četnictva. To vzbuzuje na Slovensku velmi zlou krev a v tomto případě jest potřebí, aby finanční správa co nejdříve nařídila - snad už to bylo slíbeno - jinou formu, poněvadž tato forma jest rozhodně dráždící a neprospívá ani státu, ani státním financím.
Další stesky, které máme, jsou, že poplatníci byli a jsou donucováni hrozbami k podpisování fasí, přiznání. Celá řada dokladů jest o tom, že hrozbami donuceni byli poplatníci podepsati přiznáni, ač řekli: My budeme rekurovati. Rekurs nebyl vyřízen, daň nesprávně oceněna, daně vymáhány a vkládány do knih. Snad to sem dnes nepatří, ale musím se o tom zmíniti, že velké starosti venkovu dělá to, jak zaplatí daň z majetku a přírůstku na majetku.
Nechci o tom široce mluviti, jen těm, kteří tomu rozumějí a chtějí rozuměti, podotýkám, že to oceňování, které bylo provedeno v roce 1919 a 1920, hlavně inventáře movitého, naprosto nemůže býti podkladem pro dávku z majetku a přírůstku na majetku. Oceněno bylo na př. roční hříbě za 5000 Kč, 8-10 tisíc Kč za kus hovězího dobytka a za koně 20 tisíc korun; kde však je tento zdánlivý přírůstek na majetku v roce 1921 a kde bude v roce 1922? (Posl. Stivín: Vždyť je také za ty peníze prodali!) Každý kupoval a kupoval v roce 1919 a 1920 drahý dobytek, jeho ceny klesly a draze koupený dobytek mu nyní stojí v chlévě.
To jsou případy jednotlivců, ale chci poukázati také na zdanění našich družstev. Tak na př. družstvo v Něm. Brodě, založené v r. 1892, má závodních podílů za 83.000 Kč a reservní fond 300.000 Kč, v roce 1919 zisk 38.000 Kč a v r. 1920 vykázaná ztráta činí 474.000 Kč na základě zabavení luštěnin a nepodaření obchodu. Na daních tomuto družstvu, které nyní nemá žádného reservního fondu a má závodní podíly ve výši 85.000 Kč, předepsáno bylo pro rok 1918-1919 daní a přirážek celkem 430.000 K. Jiné družstvo malé, které má méně podílů, pouze za 6300 K, a vedeno je farářem a dobrovolným úředníkem hospodářským, dostalo předpis na přirážkách a daních r. 1919 celkem 44.000 K; má reservní fond ve výši 25.000 K a členských podílů za 6000 K a má zaplatiti 44.000 K na daních za ten rok. Rovněž zdanění obcí, a to majetku obecního a některého polního, jest přímo úžasné a ještě jest ztíženo tím, že pozemky neplodné a lesiště jsou zdaněny tak, že obce mají s tím ohromné potíže; jsou nuceny z lesišť platiti moučnou dávku, ač ta lesiště jim celou řadu roků nic neponesou. A když náš venkovan to všecko pozoruje, divně se ho dotýká, že zjištěné případy nesprávností u některých velkostatků zůstávají finanční správou nepotrestány. Mohu uvésti jeden konkretní případ, kde na jednom velkostatku, který patří bývalému hraběti, byly zjištěny kontrolní komisí ministerstva financí podvody daňové a do této chvíle nedošlo to dál, než že to bylo zjištěno, ačkoliv od té doby uplynula již lhůta skoro celého roku. Omezím se na tyto konkretní věci, které jsem uvedl a chci ještě jenom říci několik všeobecných vět.
Nejenom všeobecné zdanění obtěžuje zemědělce, živnostníka a obchodníka, nýbrž jest to také malá stabilita finančního plánu, která vyvolává přirozeně nedůvěru k státní finanční správě, která dusí veškeré národohospodářské podnikání, poněvadž na delší dobu není vůbec možná jakákoli kalkulace, daně se každého čtvrt roku mění a zvyšují. Z toho vzniká pak neochota placení a pro stát velké škody, neboť tím je porušena likvidnost finanční správy, a poněvadž přetížené úřednictvo berní přirozeně pak na to všecko nestačí, daně se nepředpisují napřed, nýbrž za několik let najednou, předpis přijde a poplatník nemá z čeho platiti.