Předseda: Přikročíme k debatě. Zapsáni jsou "contra" pp. poslanci Dietl, dr. Spina, Patzel, Bubník, Najman, Scharnagl, Votruba, Modráček a Budig.
Nežli udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji, aby se stanovila řečnická lhůta na půl hodiny.
Jest snad nějaká námitka proti tomu? (Nebyla.)
Není. Návrh můj jest přijat
a uděluji tedy slovo prvnímu řečníku, jímž jest pan posl. Dietl.
Posl. Dietl (německy): Dámy a pánové! Musím zahájiti svou řeč protestem proti tomu, jakým způsobem se v této sněmovně zachází s předlohami zákonů nesmírného významu národohospodářského. Postup prováděný zde při poradě o těchto předlohách je přímo nedůstojný. Předlohy, jež před osmi měsíci byly podány, leží klidně ve sněmovně, nikdo si jich nevšimne a najednou jsou vytaženy ven, promrskávány, nepodrobí se poradě, nýbrž jedná se o nich s hodinkami v ruce, a není dána stranám možnost, zaujmouti k těmto návrhům zákonů stanovisko, poněvadž většina se již předem postavila na stanovisko, na kterém neústupně trvá. Řeči proti těmto předlohám zde v této sněmovně a ve výborech jsou vlastně bezúčelné, neboť předlohy zákonů se vůbec parlamentárně neprojednávají. Ve skutečnosti jsou tyto předlohy projednávány malým kruhem osob; poslanci, kteří svou povinnost berou vážně, dostanou změny předlohy v poslední hodině, jdou-li do poradní místnosti, nemají zde možnosti předlohu studovati a nemohou tam přirozeně zaujmouti stanoviska tou měrou, jak by toho vyžadovaly samy zákonné předlohy. Srovnáme-li toto projednávání s jednáním v jiných sněmovnách, vidíme teprve, jak se zde v této sněmovně pracuje. Vezmu zde daň z obratu v Německu: Nádherné dílo, jez je skutečně jednolité a jednotné formy, jež je v každém směru technicky a formálně propracováno. Na porady vynaloženy byly 53 schůze výboru, u nás, kde je v zákoně obsaženo více paragrafů, kde máme vůbec mnohem rozšířenější předlohu, u nás muselo stačiti 5 schůzí a v těchto 5 schůzích byly ještě vsunuty jiné předměty, aby poradní doba byla snížena na nejmenší míru. Má-li to býti parlamentární forma projednávání, pak, pánové, za to děkujeme. Zodpovědnost za tuto formu porad musí nésti strany většiny a musíte-li pak tyto předlohy novelovati, jako je tomu téměř u všech zákonů, které touto sněmovnou projdou a o nichž se zde konají porady, pak je způsob, jak děláte zákony, právě ten, jenž vede k tomu, že nic pořádného, nic uceleného, nic dokonalého nemůže odtud vyjíti. Protestujeme proti tomuto způsobu jednání a budete musiti nésti následky, nemůžeme-li pro způsob, který praktikujete, spolupracovati.
A nyní k předloze samé! Předloha byla ovšem od celé řady osob podrobena kritice a pan zpravodaj poukázal rovněž zde ve své důvodové zprávě na národohospodářské škody, jež tento zákon v sobě skrývá. A všichni řečníci, kteří k této věci v první sněmovně, v revolučním shromáždění mluvili, všichni ti řečníci pro hlásili, že "tento zákon je špatný, že tento zákon není dobrý ve svém působení, že je jedním z nejnespravedlivějších zákonu". Avšak usnesli jste se na něm, pro vedli jste jej. Referent dr. Engliš užil ve svém odůvodnění velmi pamětihodných slov a použiji těchto slov, poněvadž jsou nejostřejší kritikou tohoto zákona vůbec, již možno pronésti. Pravil: "Nositeli této daně nebude konec konců nikdo jiný než spotřebitelé. Jde tu tedy vlastně o daň spotřební, jež zatíží veškeru spotřebu, ne však rovnoměrně, nýbrž různě, a to po dle toho, kolika podniky dotyčné zboží od výroby původní až ke spotřebiteli projde". Pravil dále: "S hlediska finančního budiž zdůrazněno, že taková daň je možna jen za takových poměrů, za jakých dnes žijeme, kdy všechny ceny kolísají a obyvatelstvo si již zvyklo na stálé změny cen tak, že možno míti za to, že bez zvláštního odporu přijme i zvýšení cen podmíněné touto daní". To řekl zpravodaj o tomto zákoně a kritika více zdrcující může býti snad jen stěží pronesena. Pravil dále, že spotřeba bude zdražena průměrně o 5%. Podle toho zatíží nejcitelněji osoby s pevným platem, jmenovitě s pevnými příjmy služebními a mzdou, zvláště ony, jichž příjmy a platy stanoveny jsou zákonnými normami. Dr. Engliš mínil, že zákon platí jen do konce r. 1923; z důvodů hospodářských že je daň míněna jen jako přechodná. To bylo minulého roku. Máme sotva rok za sebou a týž dr. Engliš, který tenkráte byl ministrem financí, přišel na podzim a podal nám předlohu, ve které tato daň se reformuje, avšak ne snad se zřetelem na národohospodářské zájmy, nýbrž reformována je s hlediska čistě fiskálního, aby plnila státní pokladny a zajistila státu vyšší výnos. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Velevážené dámy a pánové! Vmyslíme-li
se do doby, ve které se o tomto zákoně konaly porady, vidíme,
že tenkráte byla doba kritická, že stoupání cen bylo nesmírně
citelné a že tenkráte dály se pokusy se strany státu, by učiněna
byla opatření k přivodění poklesu cen. Zda
tento zákon byl vhodným pro tato opatření, nevím, avšak myslím,
že všichni jste přesvědčeni, že tímto zákonem dostala zdražovací
vlna nový popud a že nám tento zákon tenkráte přivodil obzvláštní
zdražení cen všech potřeb. Tak, jak to bylo tenkráte, bude to
i dnes. Dnes nás zdražení postihne ještě tíže než v tehdejší době,
protože žijeme v obzvláště silné hospodářské krisi, protože jsme
v době veliké nezaměstnanosti, v době omezování provozu ve všech
podnicích výrobních, a tu bude účinek této daně tím zhoubnější.
Myslím však, že se stanoviska státu, by se mělo dbáti přece i
s předložením takových návrhů zákona opatrnosti. Dnes se prohlašuje,
že tato předloha je důsledkem povolení vyššího služného úředníkům
státním. Dnes se prohlašuje, že se musí tyto peníze opatřiti,
aby se mohly vypláceti zvýšené platy státních zaměstnanců, a proto
že je zde ta daň. Stát je však zároveň i zaměstnavatelem a jeho
zaměstnanci budou musiti pociťovati účinek této daně stejnou měrou,
jako všichni ostatní spotřebitelé. Následek bude, že státní zaměstnanci
opět přijdou na stát a budou žádati od něho zvýšení svých příjmů,
protože touto daní nastane opět zdražení všech potřeb. Stát bude
musiti z výtěžků této daně vrátiti velký obnos, bude musiti opětně
zvýšiti platy všech zaměstnanců. A tak máte ten circulus vitiosus,
okolo kterého se vše točí, jenž vše pohání a jenž přináší s sebou
zdražení všech věcí.
Chci citovati ještě několik jiných řečníků, a to chci citovati pana dr. Heidlera, jenž je jistě jedním z těch, kdo něčemu rozumějí z hospodářského života. On praví: "Ta daň je nespravedlivá svou nestejnoměrností, se kterou postihuje všechny příjmy bez ohledu na to, zda příjem je veliký nebo malý. Je to daň, jež zasahuje do celého našeho hospodářského života. Setkáváme se s ní na každém krůčku a bude to také jistě v prvém okamžiku velmi nepříjemné, platiti i ze sebe menší koupě daň. Účinkem této daně je strašné zdražení a toto zdražení nezůstane, to je mým pevným přesvědčením, při 5% státi, nýbrž bude ještě pomáhati těm, kdo prodávají. Myslím, že tato daň bude ještě více než nutno nahoru zaokrouhlována, a budeme musiti počítati se zdražením ne pětiprocentním, nýbrž značně vyšším."
Citoval bych ještě bývalého ministra financí dr. Horáčka, jenž rovněž praví: "Jediné, co nás může smířiti s daněmi spotřebními, jsou daně, jež jsou uloženy na spotřebu zbytečných věcí." Dále praví: "Je dovoleno přesunouti daň na kupce, ne však počítati mu ji zvláště; to je jistě nelogické a zdá se, že pohnutkou k tomu jest, ze si spotřebitelé nebudou řádně vědomi, že zdražení je následkem této daně. Daň má nésti 1%, avšak dojde-li k výměně několikráte, počítá zpravodaj, že vydá dohromady asi 5%. To je však nebezpečno, protože u malých obnosů neomezí se daň na 1%, nýbrž zaokrouhlí se nahoru."
Všichni řečníci byli tedy za jedno v tom, že právě způsobem, jak je tato daň vypočítávána a vybírána, obchodníci docílí ještě soukromého zisku. S ohledem na kritiku, jež byla všeobecně o tomto návrhu zákona pronášena, podali jsme ve výboru návrh, aby se daň počítala odděleně, aby spotřebitel viděl, kolik vlastně při jednotlivém zboží činí. Většina tento návrh hladce odmítla a prohlásila, že to je zbytečné obtěžování soukromé správy a že je to možno těžko provésti a dohlížeti na to. Myslím, že jediná možnost, má-li stát daň dostati čistou, aniž se při tom od spotřebitelů vynucuje další přirážka, je, aby byla odděleně připočtena. Dříve, za platnosti starého zákona, vymohli jsme si opatření finanční správy, jež byla podmíněna všeobecnými poměry a přinášela spotřebitelům jakousi malou výhodu. Tímto zákonem se tyto výhody ruší. V celku je tento zákon úplně násilným zostřením, duch fiskální v tomto zákoně ještě více ožívá a jsou postiženy všechny ony předměty, jež v dřívějším zákone nebyly tak jasně vypočteny.
Z potravin a nejdůležitějších životních potřeb vybírala se dosud daň z obratu jen z hrubého výnosu. I tato výhoda se novým zákonem ruší. Ovsem veřejnosti se vypráví a povídá, že při spotřebě potravin bude postupováno příznivěji, že pro ně bude stanovena daň 1%.
Avšak, pánové, účinek této výhody ukazuje se hned na prostém početním příkladě. Vezmeme-li chlebovou mouku, jež dnes prodává se ve velkém za 82 haléře a v prodeji spotřebitelům stojí jednu korunu, byla dosud tato daň počítána z hrubého zisku 18 haléřů, to bylo tedy 18/100 haléře. Podle ustanovení nového zákona však bude se vybírati 1% z celé koruny, tedy celý haléř, to je zvýšení o více než 500%. Tak jako v tomto případě, bude tomu u všech důležitých potravin, jimž v tomto zákoně dává se výhoda. Je-li většina hrda na tuto výhodu a přijde-li většina s touto výhodou před voliče, řekne-li jim: Podívejte se, co jsme vám přinesli, pak může se snad i mezi českými voliči najíti jeden, jenž toto počítání nepokládá tak zcela za správné, a snad i mezi českými spotřebiteli bude míti tato daň účinek, jakého by bezpodmínečně zasloužila. Je to příznačné proto, že právě tato nepřímá daň, daň nejtísnivější, daň národohospodářsky nejškodlivější je jako prvá z kytice daní v této sněmovně projednávána; musí nejprve v to věřiti. Někdo si snad myslí: Kdybychom jenom tu měli jistou! Nikdo ještě nezná osudu ostatních předloh a může se státi, že se mezi tím něco přihodí, co znemožní poradu o dalších daňových zákonech. A budete míti alespoň jednu daň v bezpečí, a mnoho pánů z pravice, zvláště páni z nejkrajnější pravice, byli by od srdce rádi, kdyby se takového něco přihodilo, kdyby dostali povolenu daň z obratu zboží a ty ostatní by padly pod sněmovní stůl. My však vám pravíme jasně a se vším důrazem: To nejde, aby se jen jednalo o těchto daních a sociálně-politické zákony aby byly snad zanedbávány a nepřicházely k poradě. Žádáme, aby zákon o závodních radách, předloha o pojištění v nezaměstnanosti, byly rovněž v souvislosti s tím podány, a především žádáme zvláště zajištění výživy pro nezámožné vrstvy. Žádáme, aby sněmovně byla dána příležitost řešiti právě problém vyživovací, aby nebylo to přenecháno byrokratům tohoto státu.
Nyní chci se obrátiti k návrhům, které jsme podali. Poukázal bych především ještě na to, že způsob, jak se tato daň vyměřuje a vybírá, vyvolává v širokých massách nesmírné rozčilení.
Právě u malých domkářů, drobných zemědělců, při těch, jichž příjem je již sám o sobe omezen, právě u těch se ukazuje, že tento způsob vyměřování daně je nesnesitelný. Může ovšem býti, že naši úředníci jsou prací přetíženi, je možno, že je jim těžko prováděti vyměřování řádným způsobem. Na tom však je také vinna tato sněmovna a vláda, protože jeden daňový zákon honí druhý, protože úředníci nemají naprosto možnosti zapracovati se do těchto zákonů, protože prací této sněmovny správní stroj státu je velice zle rušen. A tak je možno, že snad mnohdy bez úmyslu přihodí se při vyměřování chyby, avšak když celé okrsky jsou postiženy, když v jednotlivých okresech vyměřuje se podle jedné šablony, je oprávněna domněnka, že vězí za tím úmysl, že se úmyslně daň vyhání do největší výše, poněvadž se počítá s netečností těchto drobných lidí, s jejich nepochopením, protože se myslí, že tito lidé neznají zákonných cest, jež by jim pomohly k jejich právu. A proto musí býti s tohoto místa co nejostřeji protestováno proti způsobu, jakým se všeobecně tam v krajích venkovských vyměřování daní provádí. Nebere se ohled na všechny vedlejší okolnosti, jež jsou jistě velmi hodny zřetele, nehledí se na to, aby se i malý člověk chránil tak, jak by to bylo třeba. Vydá se zcela jednoduše předpis podle šablony a páše se nejtěžší bezpráví. Bylo by tu v prvé řadě úkolem finanční správy státu, aby uvedla do tohoto systému pořádek. Tu by musela finanční správa státní především jiným o to pečovati, neboť pověst státu právě těmito neslýchanými přestupky přetěžce trpí.
Dámy a pánové! Nyní bych ještě použil těch několika málo minut k tomu, abych promluvil o několika důležitých návrzích. Mezi našimi návrhy je pochopitelně i jeden, aby daň byla vyměřována jedním procentem, aby nebyla zvyšována. Myslím, že tento návrh má své oprávnění. Je oprávněný proto, poněvadž na druhé straně daň z přepychu nechává se úplně beze změny. Zvyšuje se daň spotřební a dojde k tomu, že bude nutno platiti při spotřebě 15 až 20 procent všeobecné daně z obratu, kdežto ten, kdo kupuje předměty přepychové, odvádí daň 12 1/2%. V tom spočívá největší nespravedlnost a otázal bych se vás, pánové z většiny, zda máte příčinu chrániti právě válečné zbohatlíky, ony, kdo kupují klenoty a šperky, kteří žijí v přepychu?
Spotřebitelstvo tohoto státu nebude míti obzvláštní radosti z toho, že sice zvyšujete všeobecné daně, avšak přepych bohatých necháte zcela nedotčený. To je největší sociální nespravedlnost, jež spočívá v tomto zákone, a proto podali jsme návrh, aby daň byla ponechána jako byla dosud. Podali jsme ještě jiný návrh, a to návrh, jemuž přikládáme zvláštní důležitost, kdyby měla býti přijata 2%ní daň z obratu. Opřeli jsme se o německý zákon a žádáme, aby rodinám, jež mají určité příjmové minimum, na konci roku byla z výtěžku daně dána náhrada stanovíme celkový příjem 20.000 K a žádáme: Náhrada činí při příjmu ne více než 6.000 K - 100 K, od 6.000 do 14.000 - 75 K, od 14.000 do 20.000 - 50 K. Tyto ob nosy poskytují se na každou osobu jsoucí v zaopatření ve společné domácnosti. To by bylo částečné odčinění viny, které jste se dopustili tímto zákonem na lidu, a doufáme, že tento návrh dojde milosti před vašima očima, že vezmete na něj zřetel a že jej skutečně také přijmete. Podali jsme dále řadu pozměňovacích návrhů a dovolili jsme si k nejdůležitějším bodům, jež jsou ob saženy v zákoně, podati pozměňovací návrhy. Sněmovně byly předloženy a doufáme, že tyto návrhy jsou zcela oprávněné a že také dojdou přijetí. Jisto jest, že tato daň dá znovu nový podnět ke zdražení, že sociální boje vzplanou v zemi; jisto je, že dělníci, nemajetní, ti kdo mají pevný plat, nebudou moci zvýšení, jež tato daň s sebou nese, vydržeti, že půjdou ke svým zaměstnavatelům a budou žádati zvýšení svých platů a mezd. Rozpoutáte jistě tímto zákonem opět nové sociální boje zvláště úporné. Prosíme vás, abyste při usnášení vzali zřetel na naše návrhy, prosíme vás, abyste to, co v zákoně je špatného, napravili, aby přec alespoň částečně byly odčiněny národohospodářské škody, jež tento zákon lidu způsobí.
Moje strana bude proti tomuto
zákonu hlasovati. Nehlasujeme proti němu jenom proto, že nemáme
k této vládě důvěry, nás váže těžké zatížení spotřebitelů k nejostřejšímu
odporu, který projevíme při hlasování. (Potlesk německých poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Oznamuji, že k projednávání této osnovy dostavil se do schůze za ministerstvo financí pan min. rada dr. Kunzl.
Udílím slovo dalšímu řečníku panu
posl. dr. Spinovi.
Posl. dr. Spina (německy): Velectěné dámy a pánové! Dříve než přejdu k předmětu, k návrhu zákona, rád bych zde učinil prohlášení, abych předešel nedorozumění ohledně jednání poslanců německého parlamentního svazu.
České listy přinesly o událostech poslední doby, míním zde zvláště případ Sajdlův, a o poslední schůzi zprávy, které se vyznačují naprosto jednostrannou informací, která budí dokonce podezření, že zde jest jistý zájem na takovém jednostranném informování širokých vrstev, a které dávají usuzovati, že jsou inspirovány z kruhů samotné sněmovny. Český tisk pojednával o případu Sajdlově takovým způsobem, že tento pan kolega mohl nabýti tolik odvahy, propast v této sněmovně ještě zvětšiti, a dopustil se jakožto pořadatel svémocných činů, věcí, jichž by předsednictvo nemělo nikterak krýti. Stojíme na rozhodném stanovisku, že pan Sajdl, ať již se dopustil svého činu v zasedací síni, či venku na chodbě, nemá už vlastností nutných pro pořadatele, aspoň ne v západoevropském parlamentě. Zdržuji se v tomto případě rozsouditi mezi mužnou odvahou a zbabělostí.
Naproti tomu nesprávně se vykládá chování nás Němců v parlamentě, i s povolané strany, také se strany českých kolegů, ano i se strany předsednictva, jak jsme viděli při poslední řeči předsedy německého parlamentního svazu, a to způsobem, který nás uvádí v podiv a který není zrovna schopen v nynější situaci již dost rozrušené nervy uklidniti, rozpory seslabiti. Je nám naprosto nesrozumitelné, že má býti česká veřejnost v úplné neznalosti pravého stavu věcí informována v tom smyslu, jako bychom chtěli za každou cenu přivoditi rušení řádného jednání. Vždyť i naše, v poslední době přece skutečně čilá, a jak bylo uznáno, i věcná účast na projednávaných předmětech se nám vykládá jako pokus rušení. Pokud pak se týká událostí v poslední schůzi, vychází při nepředpojatém zkoumání najevo, že signál k nim dal vyzývavý způsob, jakým p. posl. Lukavský bez ohledu na jednací řád, který nás přece jistě macešsky odbývá, při zákonu pro nás tak důležitém, jako je zákon o dani z vodní síly, chtěl míti omezenu řečnickou lhůtu na 5 minut, z čehož vyplývá, že Čechové tohoto parlamentu neberou vážně. To je jednoduše fraška, frivolnost, opovrhování radostí z parlamentní práce, nemající sobě rovného. Jako odpověď na to byl ironický protinávrh kolegy Raddy něčím velmi pochopitelným. Nebyl ničím jiným, než jaksi v sebeobraně pronesený výrok, reflexní pohyb. Toho bylo využito k tomu, aby se zakročilo proti nám německým poslancům, a českého tisku pak, aby naše jednání vesměs odsuzoval a zcela nevěcně a proti vší pravdě nás líčil jakožto příčinu do nebe volajícího mrhání časem, na něž tak ostře poukazoval pan předřečník a na čemž nemá viny nikdo jiný, než samotná česká většina, která za půl roku drahocenného času nedovedla urovnati svých vnitřních obtíží a která jedině tím odňala parlamentu možnost, aby včas vyhověl svým ústavním povinnostem. Nyní, kdy klidná parlamentní práce již pro pokročilou roční dobu, pro vedra, napětí nervů na nás klade největší požadavky, nyní se přivalí na nás záplava práce. Ale to už není velký, jednotný plán, to je dnes už jen kusé dílo bez vnitřní souvislosti a vnitřní souvislost shledáme jen v tom, pozorujeme-li rozpory v "pětce" a mezi českými stranami.
Projevili jsme panu předsedovi své přání, aby nejdůležitější porady byly přeloženy do výborů, a má-li se vskutku v práci pokračovati, že musíme zplna znáti podané návrhy. K tomu náleží překlady do němčiny. Byla nám opětně slíbena náprava, avšak přes to, že jsme o to v sociálně-politickém a v živnostenském výboru znovu žádali, neděje se zde nic, čeho je zapotřebí, aby byl umožněn bez třenic postup práce. Dostáváme, jak se p. kol. Dietl velmi správně zmínil, překlady v posledním okamžiku, kdy zasedá současně několik výborů. Ale jak vypadají! Prosím, podívejte se na překlad daně z obratu! V jednom z hlavních čísel máte hned chybný údaj. Jakožto daňová sazba uvádí se nesprávně 3%. A tento překlad jsme dostali dnes v poledne. Musili jsme vzhledem k tomuto objevu během hodiny za poledne celý překlad kontrolovati, není-li v něm více takovýchto chyb. Nečiníme za to naprosto zodpovědnými tlumočníky, neboť jsou nejpolitováníhodnějšími úředníky tohoto parlamentu, celý dosavadní tlumočnický aparát prostě nestačí. Neboť přesahuje všechny lidské síly, co se od těchto tří až čtyř pánů žádá. Avšak musíme za to činiti zodpovědným princip, že právě v tomto případě, právě proto, že běží o německé požadavky, jich hladce nesplňuje, ať už při tom tolik cenné spolupráce Němců padá pod stůl.
Těmito svými vývody, které mají sloužiti k vyjasnění neudržitelné situace, jsem dokázal, že žádost obsažená v návrhu Kostkově, byla věcně úplně odůvodněná.
Daň, kterou se dnes zabýváme, má velký význam pro státní finanční hospodářství i pro finanční hospodářství našich správních korporací. Z jejího výtěžku mají obdržeti podíl obce, okresy po případě župy a země. To je uvítání hodná stránka. Avšak na druhé straně jest tato daň velmi nepopulární.
Postihla v prvém roce svého trvání velmi těžce výrobu každého druhu, ukázala se přímo brzdou výroby, zdražovala, nezachytila objektů daní povinných a daně schopných a ty, které zachytila, postihla nespravedlivě. (Předseda Tomášek ujal se znova předsednictví.)
Za svoji nepopularitu vděčí především nepatrné péči, s níž byl starý zákon vypracován. Jest to politování hodné a bylo to v senátě i s české strany živě přiznáno, že počet vydaných zákonů jest v obráceném poměru k jich kvalitě a že německá účast na zlepšení kvality musí býti něco vynikajícího. Stará daň z obratu obsahovala řadu nejasností, které mají býti, jak vidíme z nynější důvodové zprávy, návrhy v rozpočtovém výboru odstraněny, což je uvítati. Poukazuji pouze na dvojí zdanění, na sazbu, na způsob placení, na trestní ustanovení a j. Avšak nepopulární a přímo nenáviděnou se stala tato daň vinou daňových orgánů. Řekněme to zcela otevřeně. Právě při této dani většina zdaňujících úředníků nepochopila rationem legis, naopak u orgánů daň vyměřujících vládne namnoze počínání, kterého nelze jinak nazvati než daňová anarchie. Ano, podle jednoho českého listu se mluvilo přímo o daňovém bolševismu našich úředníků. A praví-li nová důvodová zpráva dnes, že zkušenosti státní správy o daňové morálce byly právě při této dani velmi bohaté, byla by musila ještě zřetelněji, než se stalo, mluviti o nevědomosti, o hrubé libovůli úředníků a především o nedostatku taktu i vůči tomu, kdo poctivě daň platí.
Tuto daň odstonal především výrobní stav venkovského lidu. To zasluhuje zvláštní pozornosti, neboť tím se dotýkáme nejobtížnějšího bodu, osudné základní chyby celého našeho daňového systému.
Rozumí se samo sebou, že žádný člověk, který se jasně dívá na poměry doby poválečné a má aspoň trochu smyslu pro hospodářskou a sociální tíseň naší doby, nemůže se uzavříti názoru, že každý stát musí dnes klásti veliké požadavky daňové na své občany. Avšak stát musí tyto své požadavky přísně spravedlivě a demokraticky rozděliti mezi všechny své občany podle jich daňových schopností. Zdravý daňový systém musí hospodářsky nejsilnější také nejsilněji postihnouti. Avšak nelze v tak strašné hospodářské přechodní době učiniti jednotlivé třídy společnosti výhradně vybranými objekty k odvádění daní. To se děje s tak zv. středním stavem, jehož základ tvoří rolnická a živnostenská výroba všech stupňů. Tento stav jest do nekonečna jdoucí spoustou daní drásán, ano ničen, kdežto na druhé straně velký kapitál, ať už jsou to společnosti či jednotlivci, kteří dnes za vedení kapitálu dohodových zemí značně mohutní a nabývají odvahy, nejen že nejsou nejsilněji, nýbrž ani poměrně tak zatíženi. A na druhé straně působí tlak radikálního socialismu, jemuž se daří daňová břemena s oněch vrstev, které bývaly dříve označovány jako proletářské, svaliti a přenésti je na třídy středního stavu, které se dostaly v pravém slova smyslu mezi strašlivé mlýnské kameny.
Čeho jsme se dožili v otázce daňové, to máme, jak známo, i v otázce vyživovací: rozdělení lidí na ty, kdož jsou a kdož nejsou povinni nemocenským popojištěním a přednostní právo první kategorie.
A tak se stává, že právě nejpracovitější a nejspořivější třída obyvatelstva, rolníci, v jichž slovníku nenalezneme slov jako generální stávka, zastavení práce, jichž blahobyt jest však základem blahobytu všech ostatních tříd, že právě z této třídy krátkozrakým třídním radikalismem se činí nejdůležitější objekt nerozvážné daňové politiky. Jest velmi litovati, že finančník takového rázu jako dr. Engliš, který se dal bohužel při zákoně o válečných půjčkách místo hospodářskými a státními zájmy vésti zájmy národnostními, povolil tak dalece tlaku mírnějšího a extremního socialismu, že celý daňový systém mladého státu byl postaven na takový nespravedlivý, nezdravý, neudržitelný základ. Také české listy přinesly zprávy o tom, že právě neústupnost české sociální demokracie v otázkách vyživovacích a daňových přivodila onen neblahý průtah v dorozumění o této otázce v "pětce". Jestliže tento průtah, jak se říká, připravil stát skutečně o celý výnos daně z obratu za rok 1920, leží fiasko takové třídní a finanční politiky na bíledni a my ji s velkou lítostí pociťujeme jako antiagrární, poněvadž vráží nový klín mezi oba tyto důležité a vpravdě produkující stavy, totiž mezi pracující lid průmyslový a mezi pracující lid venkovský, a tímto jedno stranným zdaňováním strašlivě poškozuje zemědělskou výrobu, která jest přece, jak známo, vedle duševní práce jediným na světě, co se nedá socialisovati. Mělo by se míti na paměti, že i sociální demokraté, a právě oni, mají všechny příčiny starati se o to, aby se výroba životních prostředků mohla díti zcela nerušeně. Všichni slavní agrární marxisté k tomu radí, tak na př. Karel Kautský ve své krásné knize o socialismu a zemědělství.
Taková nerušená výroba prostředků výživy může se dařiti jen tehdy, ne hroutí-li se výrobní stav, a tu mluvím v prvé řadě o středních a menších usedlostech, pod tíží daně. Bude-li se však v nynějším daňovém systému pokračovati, jsme k tomu na nejlepší cestě. Náš selský stav jde při strašlivě klesající hospodářské konjunktuře a vzhledem k nutným vysokým investicím, ježto průmyslové výrobky nejeví poklesu, a dále pro vyděračství daňové politiky, vstříc své zkáze, poněvadž je státem nucen při placení daní sahati již namnoze na výrobní kapitál, tudíž na jmění kmenové, což pro něj značí počátek konce. Stav selský je právě tím, co starý český mudřec Tomáš ze Štítného vytýká mocným své doby, když kárá mínění šlechty, že sedlák je jako vrba, která, čím více je ořezávána, tím bujněji vyhání, z něho že můžeme vy mačkati, co chceme.
Uvažme, jak nespravedlivá je daňová politika vůči zemědělství, které je již válečnou půjčkou tak těžce zatíženo! Pozemkové daně, která je nyní obmyšlena tolika sty procenty přirážek, nezaplatí přece rolník z usedlosti a půdy, nýbrž z práce vynaložené na usedlost a půdu a z produktů, které z usedlosti a půdy touto prací vyzíská. Avšak za tytéž produkty musí platiti daň z příjmu a tytéž produkty figurují jako předmět při dani z obratu. Připočteme-li k tomu ještě jiné již stávající a ještě zamýšlené dávky, na př. daň dědickou, vidíme tvrdosti, které nepostihují v takové míře jiného stavu. Zcela prosti vší demagogie musíme vážně a klidně prohlásiti, že stav venkovského lidu, tato hlavní opora nejen státu, nýbrž i národu, ocitl se na konci své daňové platební schopnosti. Měli jsme si ušetřiti alespoň nejnemorálnější ze všech daní, daň moučnou nebo chlebovou nebo katastrální. Prosím, aby pánové uvážili, že rolník musí platiti tuto daň z produktu, který jakožto svoje nejvlastnější vytěží, a to proto, poněvadž z tohoto produktu žije. Toho nemůže nikdo pochopiti.
O praxi daňových úřadů, zvláště pokud se týče daně z obratu, měli jsme již množství českých i německých interpelací, všechny stížnosti proti tomu pronášené spočívají tudíž na pravdě. Namnoze se úřednici prostě ani nedrželi stávajícího zákona. Rolník je státem nucen vésti zápisy. Chce-li však tyto zápisy předložiti, tu úředník, tedy orgán státu, je briskně odmítne a předpisuje 100 a více procent nad přiznání. Namnoze bylo sáhnuto k paušalisováním, která neodpovídají normě paušálu, stanovené v zákone. Naše pohraniční německé kraje v horách by mohly o těchto paušálních obnosech zpívati už písničky. Jsou také berní správy, které hospodářstvím ležícím 600 m a ještě výše nad mořem, která jen bezměrnou povrchností našeho zákonodárství byla zařazena do kategorie obilních krajů, ačkoli jsou to ve skutečnosti území, kde se pěstují brambory a píce, vyměřily jednoduše paušální obnosy 32-36 K na 1 ha, které přicházejí v úvahu při značně lepších půdách. Vyřizování rekursů je kapitolou pro sebe. Jak bez porozumění pracuje úřednictvo, které nemá většinou o skutečných poměrech ani ponětí, může ukázati okolnost, že při paušalování nečiní rozdílu mezi většími rolníky a malými hospodáři. Normálního paušálního obnosu - to je zkušenost - lze v hospodářství dosíci jen výtěžkem z dobytka, neboť jak známo, jest u nás pěstění obilin pasivní. Každé dítě, které má pojem o mzdách za práci a o cenách umělého hnojiva, ví, že cena 190 K za 1 q ušlechtilého obilí kryje přiznané výlohy asi tak jedné třetiny. U většího sedláka jest nyní prodej dobytka pravidlem v každém roce. Sedlák může tudíž docíliti paušálního obnosu v jednom jako v druhém roce z výtěžku z dobytka. Nikoli však malý hospodář, který má jen 3 až 4 ha půdy. Ten dosáhne tohoto paušálního obnosu jen v tom roce, kdy má skutečně něco na prodej. V jednom roce může dosáhnouti paušálního obnosu 25%, avšak v příštím roce klesá na 12-14%. To jsou věci, jichž naše berní správa ne může pochopiti.
Rozumí se samo sebou, že při ne snesitelném systému daňovém a libovůli úřednické náš venkovský lid, který jest si - bohudík - vědom síly své organisace, pozvedá svého hlasu a že my, zástupci tohoto lidu, pohlížíme na to jako na svoji ryzí povinnost a závazek, tomuto utlačovanému lidu pomáhati. Tomu nezabrání ani osočování, jehož se dostává Svazu zemědělců jako straně domněle stát rozvracející od strany pana dr. Rašína. Nepřestaneme se vším důrazem volati po nápravách a ulehčení. Žádáme především, aby byla vymýcena z daňového systému libovůle a zavedena sociální spravedlnost a ta nechť se jeví v tom, že bude zrušen beztak už nepřehledný systém mnohých vzájemně se křížících daní a zavedena bude konečně jediná, progresivní, spravedlivá daň z příjmu, která postihne všechny dle jich daňové schopnosti. Žádáme zmírnění tíživých předpisů o placení daní, především odstranění onoho 10% úroku z prodlení, který, stojíme-li na půdě zákona, musíme nazvati lichvářským. Žádáme naléhavě, aby také konečně zástupci našeho stavu, našich živností, dosáhli za stoupení ve volených odhadních komisích aby byli odstraněni jmenovaní členové těchto komisí, především pak, aby byly rozpuštěny všechny revisní komise, poněvadž se minuly cílem a pouze obtěžují legitimní, beztak už daní zatížené produktivní stavy výdělečné. Žádáme také především novelisaci soupisu k majetkové dávce pro zemědělce, poněvadž nás k tomu nutí ohromný pokles cen zemědělských výrobků. Žádáme konečně lidsky důstojné rozřešení problému válečných půjček, který není dnes už jen problémem německým, nýbrž státním. Žádáme zrušení nuceného obhospodařování netoliko na papíře nařizovacího plánu, nýbrž i ve skutečnosti a zrušení všech ústředen a zejména žádáme konečné zavedení přísné šetrnosti ve státním hospodářství, pro niž není věru obtížno posloužiti jednotlivými podněty.
Na konec bych rád, abych zrak
svůj zaměřil zase do dálky, provolal k většině, jejíž ruka tak
těžce na nás doléhá: Zjednejte podmínky, abychom se mohli cítiti
jako rovní vedle rovných v tomto státě, poněvadž to jest v nynějším
věku jediný možný poměr mezi národy, které jsou si vědomy své
síly a důstojnosti! Učiňte to, co stále žádáte od nás: Postavte
se na půdu reální skutečnosti tohoto středoevropského státu, jak
je dána přírodou a poměry osídlení! Potom budete moci věčně se
chvějící a těžko konsolidace schopný stát československý zaměniti
za stát pevných základů, česko-německo-slovenský. Pro nás však
platí slova, že jen ti národové umírají, kteří umřít chtějí, a
my Němci v tomto státě ani zdaleka nepomýšlíme na to, bychom zhynuli.
(Potlesk německých poslanců).