Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. Votrubovi.

Posl. Votruba: Slavná sněmovno! Předloha, kterou se právě zabýváme, týká se daně, která není nová u nás v naší republice, není nová v jiných státech a můžeme o ní s Ben Akibou říci: To všechno zde bylo. V našem státě není nová proto, poněvadž daň z obratu se již platí od nového roku a tato předloha jest pouze novelou. Novelisuje zákon, nezavádí novou daň, jak z řeči některých předešlých pánů řečníků, jež proti dani mluvili, by se zdálo, není nová v jiných státech, poněvadž tam byla již zavedena. A když se podíváme do historie, přicházíme k tomu, že v prvních letech po Kristu byl stát, který tuto daň z převodu skutečně zavedl. V Římě císař Augustus to byl, který v roce 6. po Kristu již na úhradu výloh války a nákladů na reorganisaci stráže a hasičstva zavedl daň z obratu. Byla to totiž daň z prodeje a kupu všech předmětů při týdenních trzích a dražbách, a to prodeje a kupu, který se dál na římském foru. Sazba daně byla zrovna tak vysoká, jako naše dosavadní, 1%. Nazývala se rerum venalium centesima. Vyloučeny byly potraviny a u prodeje otroků zvýšila se daň z 1% na 2%. Tiberius v r. 17 po Kristu tuto daň z obratu snížil na 1/2%, toto snížení však dlouho neplatilo, poněvadž již Calligula zase zvýšil daň na 1% a rozšířil ji dokonce na prodeje, které se dály mimo forum římské. Jak byla tato daň vybírána, co vynesla, nedá se říci.

Naše daň z obratu jako daň obchodní a spotřební má svého předchůdce ve středověku v tak zvaném akcisu. Nesmíme si mysliti, že byl to ten akcis, jak my nyní jsme zvyklí jej pojímati, že byla to dávka, která se platí z každé potraviny, jež přiváží se do města, kde akcis jest zaveden, nýbrž byla to taková daň potravinová, která se platila při prodeji. Byla jakousi novou daní z obratu. Tu musím vzpomenouti Španělska, kde zná má alcabala existovala již v 15. století, a to v Castillii a Aragonii a obnášela původně 5%, od roku 1366 pak 10% z ceny, a to zásadně ze všech prodejů a směnného zboží všech druhů, počítaje v to i potraviny. Zrušena byla ve Španělsku teprve roku 1890 za Ferdinanda VII. Ve Francii stal se akcis všeobecnou spotřební daní následkem války s Anglií. Výše jeho byla 1/40-1/20 ze sta podle ceny. V Sasku zavedena byla roku 1438, v Prusku 1810. Také jednotlivá německá města jako Mohuč, Dortmunt a Bazilej měla svůj akcis zaveden. V Brémách zákonem z r. 1862 platil se akcis ze všeho mimo z dobytka, knih, cenných papírů, zlata a prvního prodeje řemeslných nástrojů, z prvého prodeje doutníků a nových lodí a obnášel 3/12 ze sta. Když byla již jednou tato daň zaplacena, z druhého obratu se platilo již jen 1/6 ze sta. Zrušena byla tato daň v Brémách r. 1884. Ve Spojených Státech Severoamerických zavedena byla daň akcisní roku 1862 jakožto daň spotřební, původně na některé předměty a byla rozšířena na všecko zboží, i potraviny v to pojímaje. Obnášela 3% a v r. 1864 zvýšena byla na 5% a ještě se k ní měla platiti 20%ní přirážka. Tento akcis se ve své výši zmírňoval, a sice úměrně s tím, jak finance Spojených Států Severoamerických se lepšily.

My vidíme, že daň tato jako daň nepřímá byla zavedena ve všech státech vždy, když stát se octl ve finanční tísni. Ve středověku to bylo většinou následkem válek a dnes v novověku a zejména v posledních letech válečné důsledky nám přinášejí daň z obratu v celé řadě států. Tak na př. Italie zavedla ji v r. 1917, Francie pak rovněž v roce 1917, více však jako daň z přepychu nežli daň z obratu. I v Anglii stal se pokus zavésti tuto daň z obratu a jest známa řeč Bonnara Lawa v dolní sněmovně pro její zavedení, nicméně však k projednání osnovy zákona o této dani vůbec nedošlo. V Německu navrhovala se původně kvitanční daň, a to několikrát po sobě, roku 1869, 1881, 1893, 1906, ale říšský sněm však žádnou z těchto vládních předloh neschválil, až konečně v roce 1916, v době války, kdy Německo začalo býti finančně vyčerpáváno, schválilo zákon o kolku z obratu zboží "Warenumsatzstempel". V dalším postupu vláda předložila osnovu zákona o dani z obratu roku 1918, která téhož roku byla přijata. Podle této osnovy obnášela daň z obratu v Německu 1/2%, daň přepychová 10%. Novelou z r. 1919 zvýšena byla tato daň 1/2%ní na 2% případně na 5% na předměty domácího hospodářství, 10%ní daň z přepychu nechala se jako dříve, jen korrigoval se do jisté míry seznam přepychových předmětů. Také u nás finanční tíseň státu donutila vládu k projednání novelisace zákona o dani z obratu. Tato novelisace, jak byla zamýšlena v původní předloze vládní, nebyla nám tak snadno přijatelnou; nicméně i referent a potom i sám výbor mnohé krutosti této předlohy zmírnili, takže nyní jest pro nás přijatelná a to z těchto důvodů: Pro konsumenta nalézá se tu řada výhod, zejména ta, že předměty nejběžnější potřeby, jako maso, masné výrobky, dále zemské plodiny, obilí, mouka a moučné výrobky nebudou podrobeny zvýšené dani 2%, nýbrž že se z nich bude i nadále platiti pouze 1%ní daň jako až dosud. Vyhověno bylo volání a přání živnostníků a obchodníků, aby tato daň mohla se fakturovati, počítati. Toto přání vyšlo z řad živnostníků proto, poněvadž mezi konsumenty ustálilo se mylné přesvědčení, že obchodník, živnostník zdražuje předmět potřeby o tu daň. Vycházelo se z předpokladu, že nepřímá daň má charakteristickou značku tu, že poplatník ji platí a není si toho vědom, a že odvádí ji ten, kdo výrobek prodává. Obchodnictvo volalo po možnosti fakturování a tato možnost v předloze novelisovaného zákona je dána. Dokonce žádá-li o to kupec, je tam přímo stipulováno jako povinnost tuto daň fakturovati, vyznačiti tu daň, říci, kolik stojí zboží a kolik musí odvésti na daň, takže každý kupec ví, jaká jest cena zboží a co se na daň platí.

Vedle toho vyhověno bylo přání, aby se daň mohla spláceti čtvrtletně a ne měsíčně, jak původně v osnově bylo vysloveno. Dále nesmíme zapomínati, že daň tato zvyšuje se proto, aby části jejího výnosu bylo použito k sanaci samosprávných našich svazků. To je důležito nejen pro občany v těch samosprávných svazcích, to jest důležito pro ty, kteří tam vydělávají a kteří platí přirážky. Jestliže se u nás naříká na výši předepsaných daní, jestliže se protestuje proti vysokým daním a jestliže se říká, že se neprotestuje proti daním samým, jako proti způsobu vybírání a proti tomu, že se daně zvyšují obecními přirážkami, pak jest nutno uvážiti, že ne státní daň sama, nýbrž ty všechny přirážky našich samosprávných svazků dělají tyto daně nesnesitelnými. To byl důvod, proč ty daně se zdály tak velikými těm, kterým byly předepsány. Zdály se jim velikými jednak proto, že byly předepsány za několik let a jednak proto, že několika 100%ní přirážky k nim zaviňovaly jejich výši. Nyní má býti části této daně použito k sanaci samosprávných svazků. Co to znamená? To znamená, že tyto samosprávné svazky, když budou do jisté míry sanovány, nebudou nuceny sahati k novému zvyšování svých přirážek a že následkem toho náš obchodník a živnostník nebude potom platiti tak vysokých daní, poněvadž nebude míti tak vysokých přirážek.

Potřeba státu, ve kterém se dnes nalézáme, a hlavně zřetel k tomu, že jsme dovedli této republice navaliti svými usneseními tolik vydání, nutí nás k tomu, abychom se stejnou odvahou, s jakou jsme dovedli hlasovati pro vydání, dovedli hlasovati také pro úhradu, neboť to jest povinností řádného hospodáře.

To jsou důvody, které nás k tomu vedou, ne s nějakým nadšením, ne s lehkým srdcem, pro tuto daň hlasovati. Není to lehké, není to populární, je populárnějším proti dani mluviti a pořádati protestní schůze. To všechno nutí nás k tomu, abychom jako řádní občané této republiky a upřímní zastanci konsumentů a našeho středního stavu obchodníků a živnostníků, hlasovati pro tuto předlohu. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan kolega Najman.

Posl. Najman: Slavná sněmovno! Bylo by velkou chybou, kdyby se někdo domníval, že naše strana staví se zásadně proti tomu, aby se daně neplatily. My víme, že stát potřebuje peněz, že stát dokonce potřebuje mnoho peněz. My, příslušníci československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské, nikdy jsme na žádné schůzi - a tím jistě lišili jsme se od svých krajanů Němců - neprohlašovali, že bychom nechtěli platiti daní. Naopak my vždycky a všude jsme prohlašovali a našim lidem jsme říkali: "Vy musíte dáti republice peníze, republika peněz potřebuje." My jsme jenom na schůzích a protestních táborech, které jsme pořádali, protestovali proti tomu, jakým způsobem daně byly vyměřovány.

Vážení pánové a dámy! Kdybyste dostali do svých rukou ty platební rozkazy, které byly doručeny našemu živnostnictvu a obchodnictvu, pak byste jistě řekli, že to nejsou platební rozkazy, nýbrž že to jsou namnoze přímo konfiskační nálezy, poněvadž kdyby byla řada živnostníků a obchodníků mela zaplatit to, co jim bylo předepsáno, bylo by to neznamenalo dáti výdělek jen za jeden rok, nýbrž výdělek za několik let a namnoze tento výdělek by byl ani nestačil a bylo by třeba sáhnouti ku jmění po rodičích zděděnému. Jestliže kol. Patzel tedy zde pravil, že na schůzích naší strany bylo také proti daním protestováno a že nebylo proti těmto protestům nijak postupováno, byl na velikém omylu. My jsme nevolali, jako volají naši krajané Němci: "Neplaťte daní! ", my naopak všude jsme žádali, aby byly daně placeny.

Pan kol. Votruba zde pravil, že bylo vyhověno přání živnostnictva tím, že daň může býti připočítávána. Já mám velice obavu, že kdyby toto kol. Votruba mluvil na schůzích živnostnictva, že by asi tito spokojeni s tímto prohlášením pana kol. Votruby nebyli. Nepokládám to, že má býti dovoleno napříště připočítávati daň z obratu, že je možno veřejně účtovati, za žádnou výhodu pro stav obchodnický a živnostenský, naopak z určité části považuji to za nevýhodné, poněvadž jsem přesvědčen, že v takových případech budou připočítávati velké firmy, továrníci, dodavatelé obchodníkům a živnostníkům tuto dvouprocentní daň na účtě, tak že živnostníci a obchodníci budou musiti tyto dvě procenta zaplatit, ale malý živnostník a malý obchodník nebude moci tuto daň připočítati a bude ji musiti zaplatit ze svého tak, jako jsme platili dosud 1% daň z obratu. Přijde-li někdo do obchodu a bude se ptáti, co stojí tato věc a odpovíme-li mu na to: Stojí 10 Kč 20 hal., tedy každý položí 10 Kč a nikdo těch 20 hal. nedá. Ve skutečnosti v praxi nedá se daň obratová připočítávati a naposledy nezbude živnostníkům a obchodníkům nic jiného, než aby tuto daň zaplatili ze svého.

Jsou velice na omylu pánové, kteří tvrdí, že daň z obratu musí nás zachrániti od tisku peněz, že nesmíme jíti tak, jako šlo Rakousko a Polsko, že daň obratová musí zachrániti náš úvěr. Pravím otevřeně, že zvyšování daně nepřinese nám úvěr a důvěru ciziny a že zvyšování daní také nezabrání tisku peněz. Jest potřebí, abychom se jedenkráte již naučili hospodařiti, abychom zbytečně nevyhazovali a zbytečně neplýtvali penězi. Ale do té doby, dokavad budeme vyhazovati, dokavad budeme zbytečně plýtvati penězi, je přirozeno, že budeme musiti sahati k velikým a značným daním, a není možno a myslitelno, aby tyto daně mohly býti stále zvětšovány a bez újmy stále placeny.

Uvažte, vážení pánové a dámy, že letošní náš rozpočet činil 14 miliard. Víte dobře, že tento náš rozpočet jest ohromnou částkou překročen, a vy také víte, že můžeme počítati, že příští náš rozpočet bude činiti více než 20 miliard. Chcete, prosím, zase tento schodek, který se snad objeví, opětně novými daněmi hraditi? Jsem přesvědčen, že půjdeme-li takovýmto způsobem a touto cestou, tím dříve a tím spíše budeme musiti sáhnouti k nejhoršímu, budeme nuceni sáhnouti k tisku peněz, poněvadž jest přirozeno a jest jisto, že tyto ohromné daně, které zatěžují malý a hlavně střední stav živnostensky a obchodnický, ty stavy nevydrží a ze by důsledek se objevil v tom, o čem zcela správně píše "Český Lloyd", který v úvodním svém článku praví: "Zachraňte nás v poslední hodině". Tento obchodnický časopis, prosím, který není orgánem naší strany, který jest naopak nepřátelský naší straně, ten soudí zcela správně (Posl. Petrovický: Ale mně jste říkal, že za nic nestojí!)

Pardon, pane kolego! Já s radostí konstatuji, že kolega Petrovický polemisuje v této věci s mojí řečí a vyslovuje se pro to, aby daň z obratu zavedena byla. Já konstatuji, že tento list, který nikterak nám není přátelský, nýbrž naopak nepřátelský, praví: Zachraňte nás v poslední hodině! Tak volá tento list, prosím, dnes ke slavné sněmovně. On dovolává se toho, aby daň z obratu nebyla zvýšena z jednoho procenta na dvě procenta, on dovolává se toho, aby beztak těžké břemeno, které se uvaluje na stav živnostenský a obchodnický, nebylo zvyšováno, poněvadž, vážení pánové a dámy, pakliže toto břemeno bude uvaleno - dnes, prosím, snadno se o tom mluví, snadno na schůzích živnostenských tato věc se dovede obhajovati až přijde k vybírání této 2% daně, pak uvažte, jaká pohroma na stav živnostenský a obchodnický se uvalí.

My víme, jaké jsou poměry. Já jsem již na začátku své řeči uvedl, co se dnes děje. A to daň z obratu jest dosud 1%ní. Já jsem poukázal na to, jakým způsobem se tyto daně vybírají. Prosím, co mám říci o tom, když přijde k našim poslancům žena, která má celý svůj obchod v nůši, resp. já bych to řekl, jen na nůši, žena, která prodává květiny a růže, a této ženě z tržnice pražské, která nemá ani šatů, ani pořádných bot, vyměří se 2000 K na dani z obratu. Co mám říci, když na Turnovsku malému mistru obuvnickému, který ve skutečnosti pracuje sám a jemuž je 75 let, který nic jiného nedělá nežli spravuje a přištipkuje, vyměří se dnes na dani z obratu 500 K, když takovému malému řezníkovi v Holešovicích, který prodává pro 5 domů, vyměří na dani z obratu 15 tisíc K?

A nyní, vážení pánové a dámy, uvažte, že tato břemena, pod nimiž upí a sténá, a která hrozí zničiti a ubíti střední stav živnostensky a obchodnicky, že tato břemena mají býti napříště od 1. října živnostnictvu - o 100% zvýšena.

Pánové a dámy, vy s lehkým srdcem to odhlasujete, ale ti, kteří to budou museti vybírat a nevyberou, a ti, kteří to budou museti zaplatiti, ti budou divně na to pohlížeti.

Řekněme si dnes upřímně, je veliká předpojatost vůči stavu živnostenskému a vůči stavu obchodnickému. Ve stavu živnostenském a obchodnickém každý vidí dnes živel, který za války zbohatl, který za války vydělal, ač ve skutečnosti tomu tak není. Poměry ve stavu živnostenském a obchodnickém jsou takové, že dnes, měla-li by se ještě nová břemena dáti na jejich bedra, tento stav bude ubit, tento stav bude zničen.

Pánové, já jsem poukazoval svého času zde na to, že příčinou, že Rusko tak snadno propadlo bolševismu, bylo, že chyběl Rusku střední stav, poněvadž nemělo středního stavu, a vy, kteří dnes tomuto živnostníku zvyšujete daň z obratu z 1% na 2%, kteří budete pro to hlasovati, vy podkopáváte základy tomuto stavu a říkám docela otevřeně, budete-li pro zvýšení daně hlasovati, podkopáváte také základ našeho státu, naší Československé republiky.

Vím a řekl jsem již, že u nás nebylo potřeba těch velikých daní, u nás nebylo potřeba těch velikých břemen, kdyby se bylo šetřilo. Naše strana, ač je malá, vždy poukazovala na všech schůzích, i zde ve sněmovně na to, že je nutno, aby státní obhospodařovací systém byl zrušen, poněvadž je vinen tím, že naše republika potřebuje tak ohromné peníze, státní obhospodařovací systém je tím vinen, že my dnes musíme sahati ke zvýšení daně z obratu. Uvážíme-li, že jenom příplatky na mouku a chleba z ciziny dovezených dělají 3 1/2 miliardy korun, uvážíme-li, že 1 miliardu korun dělají doplatky na mouku a chléb z domácí žně vyrobené, vidíme, že stát připlácí na chléb a mouku 4 1/2 miliardy korun, čili, že stát připlácí tolik, co on, i když tato daň z obratu bude zvýšena, za tři roky na dani z obratu nevybere. Poukazuji také na to, o čem jsem již svého času před slavnou sněmovnou mluvil, jak nešťastně byl prodán resp. neprodán náš cukr.

Je třeba říci zde, že u nás daněmi nebude zpomoženo, že u nás je třeba, aby se u nás skutečně jedenkráte začalo šetřiti. Namítalo se zvláště z dělnických vrstev, proč živnostenská strana protestuje proti dani z obratu, proč živnostenská strana protestuje proti dani, kterou živnostnictvo ve skutečnosti neplatí, poněvadž právě živnostnictvo si tuto daň připočítává a dokonce v některých listech se tvrdí, že živnostníci si připočítávají ještě více, než-li ve skutečnosti na dani platí a tudíž že živnostníci nemají škod z této daně, nýbrž užitek.

Pánové a dámy! Kdyby živnostnictvo mělo užitek z této daně, jistě bychom neprotestovali a jistě bychom tuto daň s radostí uvítali, ale poněvadž víme, že tuto daň nemůžeme přenésti na bedra konsumentů, poněvadž víme, že tuto daň musíme platiti ze svého, musíme proti této dani protestovati.

Pokud se týče jednotlivých paragrafů, chtěl bych hlavně poukázati na § 4 odst. 11, ve kterém se praví, že dodávky nepodnikatelů, pokud cena jednotlivé dodávky nepřesahuje 500 Kč, jsou osvobozeny od placení této daně z obratu.

Vážení pánové a dámy! Dnes u nás v naší republice tak bují obchody pod rukou, tak bují nelegitimní obchody, jako nedělo se nikdy dosud. Celá řada lidí dnes obchoduje se vším možným, za často prodává více než mnohý legitimní obchodník a prosím, pánové, tito lidé, kteří neplatí žádných daní výdělkových, kteří neplatí žádných daní z příjmů, tito lidé mají mít také nárok, aby neplatili ani daně z obratu, poněvadž pakliže podle tohoto paragrafu nepřesahuje jejich prodej v jednotlivém případě 500 Kč, jsou od této daně obratu osvobozeni?

Totéž vidíme v placení úroků, kde živnostník a obchodník má platit úroky, jestliže daň v čas nezaplatí. Já bych chtěl poukázati také na některé nesrovnalosti, pokud se týče zboží přepychového. Tu vidíme často, že za přepych považováno jest zboží, které rozhodně není žádným přepychem, které rozhodně je potřebno v každém případě; na příklad zde jako zboží přepychové jest označeno i cukrářské zboží, bombony, i když jsou plněny mentolem, pinolem, eterickými substancemi, cukrářské, kakaové a čokoládové výrobky.

Myslím, že bombony, cukrovinky, toto lidové zboží není žádným luxusem. Také co se nábytku týká, jsou ceny příliš nízko brány. Myslím, že na příklad za přepych nesluší označovati kuchyni, která stojí dnes 4000 korun. Je-li kuchyně nebo ložnice za 12.000 korun přepychem, o tom chci vážně pochybovat. To je také při záclonách, záclony za 700 korun jsou prý již přepychem, a totéž platí o pokrývkách stolních. Tkané pokrývky za 170 korun jsou přepychem. Nejzajímavějším jest, že přepychem jsou ozdobné stuhy úplně neb převážně z hedvábí, nehledíc na cenu. Prosté stužky za 20 hal., jakých naše ženy užívají do vlasů nebo dávají svým dětem, považují se také za přepych. Mohl bych i při jiných věcech poukázati na to, jak příliš jsou nízké ceny, odkud začíná přepych, nechci však debatu dlouho protahovat. Jenom připomínám, že tyto resoluce, které jsou zde uvedeny, mně také rozhodně neuspokojují. Nejsme uspokojeni ani resolucí první, že na podporu pro výrobní družstva dělnická uděluje se 50 milionů korun a na podporu pro výrobní družstva živnostenská rovněž tolik, poněvadž, jak již jednou zde bylo praveno, tyto resoluce nemají naprosto žádné ceny. My jsme se přesvědčili, že nejenom resoluce, které byly přijaty v tomto slavném Národním shromáždění, nýbrž i resoluce, které byly garantovány vládou, nemají žádné ceny. Slavná sněmovna přijala svého času resoluci, podle které se zavázal pan ministerský předseda, že dávka moučná bude podle přijaté resoluce změněna, že v té věci bude vydán zákon, ale, prosím, resoluce zůstala resolucí a do dnešního dne splněna nebyla, přes to, že jsme žádali a prosili, přes to že všechny strany tuto resoluci podepsaly, přes to, že se slavná sněmovna na resoluci usnesla a živnostnictvo bylo nuceno platiti tuto moučnou dávku.

Vláda docela již dnes se tím netají, že nechce dáti našim výrobním družstvům hotové peníze, nýbrž že jim chce poskytnouti vládní záruku resp., že za pohledávky družstev, chce vzíti záruku. Odpusťte, že to dnes konstatuji - taková vládní záruka nemá právě tak, jako tyto resoluce pro naše živnostenská družstva naprosto žádné ceny, poněvadž dnes na vládní záruku nikdo nikomu nic nepůjčí, a tím méně našim družstvům. Já připomínám, že takovým způsobem také byla poskytnuta záruka vlády, záruka obchodních komor i zemí na poválečný úvěr a přece poválečný úvěr docela vyzněl na prázdno, poněvadž nebylo zde nikoho, kdo by chtěl poskytnouti peníze na tyto vládní záruky. (Posl. Ulrich: Za berounské obchodní družstvo by bylo těžko ručit!) Pane kolego, za vaše konsumní spolku na příklad v Domažlicích, kde jeho členové byli dodáni právě k trestnímu soudu a nebo za západočeské konsumní spolky, které se dostaly před lichevní soud, jsouce žalovány pro lichvu, by jistě bylo velice těžko ručiti. Myslím tedy, že po druhé lépe uděláte, když v těchto věcech budete mlčet, poněvadž každý stav, každá třída má určité věci, za které bráti odpovědnost vždycky nemůže. My, velevážení pánové a dámy, stojíme na stanovisku, že touto daní státu nikterak nebude prospěno. Jsme přesvědčeni, že do té doby, dokud se nezačne šetřit, jsou tyto veliké a ohromné daně zbytečny, poněvadž na jedné straně je povolujeme a na druhé vyhazujeme peníze oknem ven. Prohlašuji jménem živnostensko-obchodní strany naší, že, ač majíce zájem státu na zřeteli, nemůžeme pro zvýšení daně z obratu hlasovat. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. kol. Slavíček.

Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Bylo mně uloženo naším klubem, abych precisoval stanovisko naše k dani z obratu, abych odůvodnil změněné naše rozhodnutí k této dani, dále, abych poukázal několika málo větami na meritum daně a konečně prosím, aby mě bylo dovoleno několika větami odpověděti svému předešlému řečníku p. kol. Najmanovi, a to z těch důvodů, protože i naše strana již hezkou řadu let provádí politiku živnostenskou a má na tom eminentní zájem, jak se vede živnostnictvu a jak jsou upraveny jeho existenční a provozovací poměry.

Nejprve tedy naše stanovisko k dani. Když se začalo jednati o finančním plánu, neb lépe, když se začalo o něm mluviti, naše strana se vyslovila zásadně proti dani z obratu, nikoliv však jenom z těch důvodů, které uvedl p. kol. Najman, nikoliv jen proto, že bychom se domnívali - k čemu ostatně přijdu ve zvláštní kapitole - že by tato daň zabíjela živnostníky a obchodníky, nýbrž prostě z těch jednoduchých důvodů, že daň z obratu svým charakterem není daní třídní, není daní přímou, nýbrž je to daň konsumní, kterou bude platiti každý občan bez rozdílu povolání. Je to zatížení všech poplatníků bez rozdílu. (Hlas: Jak se dívá konsument na obchodníka?)

K tomu přijdu. Za druhé pak z toho jednoduchého důvodu, poněvadž jsme se obávali, že zvýšením daně z obratu o 100% neoslabíme konkurenční schopnost našich domácích lidí na našem domácím trhu, nýbrž oslabíme konkurenční schopnost našeho podnikání vůči cizině. Jest podstatný rozdíl v tom, zdali oslabujeme podnikání doma nebo v cizině. Doma, kdybychom platili ještě 4krát takové daně, kdybychom stačili obchodovat uvnitř hranic republiky, je to jen matematický, početní úkol, přesunutí hospodářských sil z jedněch rukou do druhých, ale ve skutečnosti celek zůstává celkem. Tedy z důvodů těchto jsme byli proti.

Ovšem pak přišly důvody jiné, které naše původní přesvědčení zvrátily. Které to důvody byly? - Důvody státní, důvody sociální. Nebudu dlouho vykládati, v jaké situaci je stát, ale tolik jest jisto, že kdybychom neodhlasovali finanční plán, nezbývá státu nic jiného, než-li říci staropensistům: "Nemám pro vás peněz, i třeba přes to přese všecko, že zákony požitky ty vám upravily." Musela by vláda, stát, vztažmo země říci svým učitelům: "Nemám pro vás peněz, - i přes usnesené zákony, které vám upravují vaše požitky". Museli bychom totéž říci státním zřízencům a celé řadě lidí, kteří opravdu z důvodů minimálně existenčních potřebují úpravy svých požitků. A jest to mylný názor na hospodářství státní, domnívá-li se někdo, že jest to stranění gážistům na úkor ostatního občanstva, mylný názor proto, poněvadž gážisté, ať kteréhokoliv povolání, na prvého peníze vezmou a třeba druhého nebo třetího nemají z nich ničeho, utratí je, koupí potřeby pro své rodiny a pro sebe. Tedy jest to cirkulace, zvýšená cirkulace peněz a kdo jest pozorným národohospodářem, ten nebude tvrditi, že jest to na újmu živnostníků a obchodníků, nýbrž bude tvrdit, že to jest opravdu jen větší cirkulace a větší obrat hospodářský. (Posl. Vávra: A kdo prošustroval ty miliardy?) Na to přijdu. (Posl. Vávra: Tak to musíš říci dříve!)

Důvod státní jest pak velice jasný: nejen že by stát musel říci, já nemám peněz, ale stát by musel učiniti ještě něco jiného, kdybychom neodhlasovali finanční plán. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan kol. Slavíček.

Posl. Slavíček (pokračuje): Stát by musel říci, já nemám peněz na zaplacení nákladu vzniklého maďarskou invasí na Slovensko. Stát by musel říci, já nezaplatím x milionů, tuším 600 milionů, Škodovce. A Škodovka by musela říci 15ti tisícům dělníkům, já nemám pro vás zaměstnání, jděte ven. Stát by musel říci ještě něco jiného, musel by říci: budu si dlužiti peníze v cizině za podmínek ponižujících, za podmínek, že republika bude muset dáti cizímu kapitálu do zástavy buď doly nebo železnice nebo lesy. Proti tomu by se bránila celá naše veřejnost; důkazem toho jest, že sotva se začalo mluviti o tom, že mají býti elektrické podniky města Prahy pronajaty, jaké zde bylo povstání z přirozeného instinktu národního a národohospodářského! To tedy stát učiniti nemůže. Anebo, jak již bylo mluveno, musel by stát při kročiti k tisknutí peněz.

Tuto eventualitu máme na mysli již od vzniku naší republiky a bránili jsme se zuby nehty rozmnožování oběhu bankovek. Jest viděti, že jsme dělali dobře a valuta polská, maďarská a rakouská to dosvědčují. Tak nezbývalo nic jiného než hledati prostředky na daních. Přijdu ve zvláštní kapitole k šikanám stavu živnostenského a jest zajímavo, že široké masy konsumentů neprotestují proti této dani tak, jako protestují živnostníci a obchodníci, kterým zákon dovoluje, v mnohých případech dokonce přikazuje daň připočítávati k ceně zboží, nebo-li ji účtovat. Proč se tento nepoměr v nazírání na daň jeví? Prostě z těch jednoduchých důvodů, že široké masy lid jsou vychovávány v citu a v povinnostech pro stát, kdežto jiné vrstvy lidu, které krajně pro testují proti této dani, jsou vychovávány v nenávisti proti své vlastní domovině. (Posl. Vávra: Slavíčku, vždyť ty vrstvy jsi vychovával ty!) Já jsem je vychovával v cítění národně státoprávním a nepopuzoval je proti našemu státu. (Posl. Vávra: Měl bys přijíti mezi ně, oni by tě poučili!) Já chodím mezi ne a specielně vám povím, že vy je vychováváte proti republice! (Výkřiky posl. Vávry a Najmana.) Vám pane kolego, jednomu i druhému řeknu toto: Proč bráníte lidem, aby chodili na mé schůze? - Protože to nemůžete potřebovat, neboť by slyšeli pravdu. (Posl. Najman: Na vaše schůze nikdo nechodí a nebude chodit!) To bych ovšem musel mít svědectví. Mně stačí socialisté, poněvadž jsem socialista.

Předseda (zvoní): Žádám, aby pan řečník nebyl vyrušován.

Posl. Slavíček (pokračuje): Pány ze samostatné strany živnostenské ujišťuji, že socialisté budou mít vždy živnostnictvo, a kdyby jiného živnostnictva neměli, tedy ty, kteří z dělníků stanou se živnostníky. (Posl. Vávra: To jest jediný živnostník v parlamentě, který živnost neprovozuje. To jest továrník, má továrnu v Pečkách.)