Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Slavíček (pokračuje):
Kdybych byl továrníkem, pane kolego, já bych se za to nestyděl.
Nás nutí rozhodovat se pro daň starost o stát, starost o naše
autonomní svazky ... (Výkřiky posl. Vávry.)
Předseda (zvoní):
Pane kol. Vávro,
slovo má pan kol. Slavíček.
Posl. Slavíček (pokračuje): ... neboť z výtěžku této daně má se dostati autonomním svazkům značný podíl. Není nám lhostejno, v jakém stavu se nalézají finance zemí a finance obcí. Jiná jest kapitola o tom šetření. Také k ní přijdu.
Konstatuji ještě dále, že bez
daně z obratu finanční plán by měl pramálo ceny prostě z těch
jednoduchých důvodů, poněvadž podstatnou část celého výtěžku daňového
tvoří právě výnos daně z obratu. Odhadování jest jistě úměrné.
Myslím, že při větší hospodářské cirkulaci a při 100% zvýšení
daně z obratu mohli bychom docíliti za rok až 3 miliardy Kč. Já
považuji tuto daň do jisté míry za spravedlivou, poněvadž nezatěžuje
jen jediný stav. (Posl. Vávra: Ale jak bude vypadat daň výdělková
a daň z příjmů?) Pane kolego, budete platit vy tu daň z obratu
ve svém obchodě, či převalíte ji na ty, kteří to budou od vás
kupovat? A tak to budete dělati všichni. Vy jste se, pane kolego,
před chvilkou hádal ... (Posl. Vávra: Vy socialisté vyhýbáte
se svým povinnostem a rozhazujete plnýma rukama!)
Předseda (zvoní):
Žádám pana kol. Vávru,
aby zachoval klid. (Posl. Vávra: Ať nevyrušuje on!)
Předseda (zvoní):
Volám pana kol. Vávru
k pořádku.
Poslanec Slavíček (pokračuje): Upozorňuji slavnou sněmovnu na jednu zajímavou okolnost a ta jest, že samostatná živnostenská strana má v parlamentě 6 poslanců a u těch 6 poslanců není jednotného nazírání na tuto daň. A mnozí z těchto poslanců hlasovali pro tuto daň! (Výkřik: Kdo pro ni hlasoval? Nestačí jenom říci "mnozí", nýbrž jmenovat!) To snad budete vědět, pane kolego, koho máte ve výboru. Upozorňuji tedy, že se nám jedná o úpravu státních, zemských a obecních financí. Že daň tato bude tíživou, o tom není sporu. Bude tíživou pro každého, pro živnostníka a obchodníka, bude potud tíživou, že ti, kteří prodávají v drobném za zlomky korun, budou velmi těžce moci vypočítati precisně 2%. Bude tíživou pro ne proto, poněvadž nastane-li větší konkurence mezi živnostníky a obchodníky, mnohý, aby si uchoval svůj okruh zákazníků, bude třeba dopláceti na 2% daně z obratu. Ale ona bude tíživou pro každého jiného, neboť každý bez rozdílu bude daň platiti, poněvadž jest to daň konsumní.
Daň tuto však považujeme za daň přechodní a také zákon vymezuje trvání provisorní do konce r. 1923. Pro daň tuto mohli jsme tím spíše hlasovati, že tvoří část finančního plánu a že s finančním plánem souvisí úmysl reformovati celý náš daňový systém v ten rozum, že by zejména odpadly daně nespravedlivé, jakou na př. jest všeobecná daň výdělková, poněvadž touto jest postiženo malé, drobné živnostnictvo, jako velký podnikatel. Tato daň by nebyla tíživou, kdyby byla sama o sobě placena, ale touto daní jsou malé a střední vrstvy proto postiženy mnoho, poněvadž autonomní přirážky k této dani dosahují na mnoha místech až 2000%. Při zjednávání kompromisu pro finanční plán a pro tuto daň položili jsme určité podmínky, které byly přijaty všemi stranami a jedna z nich jest, že z výtěžku této daně má býti zařaděno do rozpočtu pro příští rok 200 milionů korun na starobní a invalidní pojištění. Nevím, jak se kol. Najman, když mluví o tom, na věc dívá. Ale nevěří-li on v resoluce, nevěří-li on ve sliby vlády, pak nemá je předně sám podávati a za druhé velice by podceňoval sám sebe.
Kdo pak tvoří vládu? Vládu tvoří strany, a i kdyby dnes seděla na těchto lavicích vláda úřednická bez podpory politických stran, nebyla by ani hodinu. Kdo je tedy vláda, kdo je parlament, a kdo ručí za provedení resolucí? My sami a jestli je neprovedeme, tak z parlamentu děláme ně o, co bychom dělati neměli. Máme podávati resoluce vážné, resoluce takové, o nichž jsme přesvědčeni, že je provésti můžeme a ne resoluce pro okna a pro zalepování očí lidem.
Věřím v tyto resoluce, poněvadž se všechny strany za ně postavily a upozorňuji dále, že druhou podmínku jsme dali, že musí býti do příštího státního rozpočtu zařazeny vlastně tři položky pro svépomocné podnikání dělnické, živnostenské a zemědělské. Má-li pan kol. Najman na tuto věc svůj názor, já jej mám také, a to názor svůj z praxe vyvěrající, neboť sám jsem založil skoro několik set družstev a záložen živnostenských, které máme v pěkném svazu družstevním a které velmi mnoho dobra pro malého, chudého živnostníka vykonaly. Mnoho malých živnostníků vděčí svou existenci jenom pomocí vyvěrající z těchto družstev a svazů.
Řekne-li pan kol. Najman, že on nevěří v záruku státní, já věřím. Stačí, když bankovní náš úřad bude bráti směnky svazu, a nepotřebujeme hotových peněz. My si je opatříme, to vidíme v praxi nyní. Ale kde stojí psáno, že bychom se museli spokojiti se zárukou státní? Což se nemůže sněmovna usnésti na tom, aby se z výtěžku daně daly obnosy k těm účelům? Upozorňuji pak, že pesimismus, vyslovený v této věci panem kol. Najmanem, je tím více neoprávněný, poněvadž již máme na stole vládní osnovu zákona o těchto věcech. Ovšem mluví se v nich o 30 milionech a nikoliv o 50 mil. Bude však zase úkolem sněmovny upraviti věc tak, jak resoluce schválila.
Abych probíral meritum daňové předlohy bod za bodem, to by trvalo dlouho a mám za to, že je to zbytečno, poněvadž referent opravdu osvětlil zákon a zprávu všestranně. Dovolte mi jen několik slov říci k vývodům kol. Najmana, pokud se týče jeho řeči o státním hospodářství. Kritisovati a psáti, jako pan kol. Najman v "Reformě" včera psal, je velmi lehká věc. Psal tam doslovně: "Navržená daň nespasí naše rozvrácené finanční poměry." Rád bych znal ten recept, který spasí naše finanční poměry. (Posl. Vávra: Šetřit ve státě!) To pan kol. Najman neříká a "Reforma" také ne. (Posl. Najman: Odpusťte já jsem to nepsal!) Je také úmysl zaříditi úspornou komisi pro státní a obecní hospodářství, ale prosím, řekněte, jak a v čem máme spořit? Řekněte v čem? (Posl. Najman: Měli jste prodávati mouku za to, zač stát ji měl!) Mýlíte se, když tvrdíte, že státní obhospodařování stálo stát peníze. Všechny ústředny, které vydělaly peníze, musely je odvést do posledního haléře do státních pokladen. Upozorňuji dále, že režie v ústřednách ... (Posl. Najman: Co stát doplatil na tu mouku?) Já k tomu přijdu - nezaplatila státní pokladna, to zaplatili konsumenti na cenách zboží obhospodařovaného. Tak je to! Pokud se týče prodělků na mouce nebo dosazování na mouku, pánové, je viděti, že řešíte politiku jednostranně. Račte mi laskavě odpověděti, co budeme dělati s dělnictvem, se státními a zemskými zřízenci? Když jim nadiktujeme cenu 10 Kč za bochníček chleba, máme zítra ohromný sociální boj, který by otřásl celým základem naší republiky. Co je moudřejší? Dosaditi a opatřiti ... (Posl. Najman: Půl páté miliardy!) Třeba pět a třeba 10 miliard. (Posl. Najman: Kdo to má zaplatiti?) Pan kolega Najman to nezaplatí sám. Poláci mají schodek ne 2, ale 73 miliardy. Proč ho mají? Zachraňují stát! Francie je vítězný stát a také má schodek a dluhy a i jiné státy též. Je lepší bojovat na ulicích a barikádách než zaplatiti něco na mouku? (Posl. Najman: V Německu nebojovali k vůli mouce!) Pánové, opakuji ještě jednou, díváte se na politiku jednostranně. Politik, který má na svědomí nebo který chce míti na svědomí zájem národa, ten musí věděti, co má udělati pro dělníka jako pro živnostníka, poněvadž jeden bez druhého nemůže býti živ. (Potlesk.) Moučná dávka zklamala, to víme všichni, a kdybyste byl přišel s návrhem, který by mohla vláda akceptovati pak ... - (Posl. Najman: Vždyť vy jste byl pro to, aby se ta dávka moučná zreformovala.) - ano, zreformovala, ale nikoliv okamžitě odstranila.
Nyní, prosím, několik slov o dani samé. Daň jest sice zvyšována o 1%, ale je hodně zreformována a je mnohem lepší než byla. Především nezatěžuje základních potřeb konsumentů, moučné výroby, masa a potravin. Konsumenti spotřebují ze svých výdělků podstatnou část na potraviny. Zde byl tedy vzat zřetel a potraviny zdraženy nejsou. Na oděvu může každý šetřiti, oděv si může každý koupiti jednou za tři léta, ale jísti musí každý den. Na všem lze šetřiti, jen na potravinách ne. Tedy zde je hodně veliký princip sociální, který je ze zákona viděti. Dále upozorňuji, že mnohá ustanovení jsou k lepšímu výrobci i podnikateli. I na malé živnostnictvo nebylo tu zapomenuto, neboť v § 1 odstavci 4 se mluví o určitých úlevách daňových podle tohoto zákona. Pro závody koncentrované, pro závody, prodělávající těžkou krisi žádali a navrhovali jsme, aby výhod těch dostalo se také malému, drobnému podnikatelstvu, tedy živnostnictvu, což se stane skutkem. Zejména upozorňuji na veliké úlevy při svépomocném podnikání družstevním a živnostenském. Jestli tohoto kolegové ze strany živnostnické nevidí, já za to nemohu, ale upozorňuji, že v zákoně to je a bylo by záhodno voličstvu to vysvětliti.
Upozorňuji dále, že podle bodu 15, jak důvodová zpráva zcela dobře praví, osvobozeny jsou dodávky, zprostředkované svépomocnými organisacemi pro jejich členy. Podnikatelé, zejména drobní zakládají družstva, aby jim tato opatřila suroviny a polotovary - hlavně z ciziny nebo aby jim zpeněžila jejich výrobky. Tedy i pro tyto podniky zákon zná a povoluje úlevy.
V bodu 16 mluví se o osvobození od daně této při práci domáckých dělníků. Kdo zná naši Českomoravskou pahorkatinu, naše Podkrkonoší, kdo zná moravskou část naší Českomoravské pahorkatiny, ví, že domáckou prací živí se tisíce a tisíce malých proletářů, které nelze počítati ani mezi námezdní dělníky, ani mezi samostatné živnostníky. Na tyto zákon béře ohled.
Upozorňuji dále, že daň tato jest zreformována potud, že se neplatí daň z obratu z plné ceny státních dodávek, které jsou podrobeny poplatkům podle škál, na příklad z dodávek pro vojsko musí se platiti 3% poplatků. Za starého platného zákona i z této daně se platila daň z obratu, kdežto nyní jest náprava zjednána.
Upozorňuji dále, že jest zásadně přijato, že tam, kde smysl zákona nebo jasnost zákona má býti vyložena vládními nařízeními, vedle korporací dříve obvyklých, obchodní a živnostenské komory nebo průmyslnického svazu, bude brána na potaz jedna z nejčelnějších korporací, Československá rada živnostenská, poradní to sbor ve věcech zákonodárných. A tak bych mohl jíti od jedné věci ke druhé, ale není toho zapotřebí. Jen na jednu věc ukáži, že bylo pamatováno zákonem i na konkurenci z ciziny. Vládě jest ponechána možnost, čeliti špatně fakturovanému zboží z ciziny tím způsobem, kdyby se zdálo zboží podle účtů příliš laciné, uměle stlačené, aby se ušetřila daň z obratu, že vláda může za takovéto falešně fakturované zboží nabídnouti peníze a koupiti ho sama.
Mohu říci, že předloha sama jest veliký, ba ohromný kus práce nejen výboru rozpočtového, ale také celého našeho personálu nebo úřednického aparátu ministerstva financí. Ministerstvo opatřilo všecky možné informace o poměrech a daních podobných z ciziny. Upozorňuji, že zejména v Německu, jak nám zcela jasně bylo vyloženo, jest daň tato mnohem krutější nežli u nás, že nám byly předloženy systémy daňové z Francie, Belgie, Německa, Rakouska, kde pečlivě byly uvažovány všechny možné okolnosti, a na konec nepotřebuji zdůrazňovati, že jako my jsme byli proti dani z obratu, tak jiné strany byli proti dani z vodní síly, jiná strana byla proti zvýšení přirážek daně pozemkové, jiná strana byla proti dani dědické. Všecky tyto daně tak jako tato daň z obratu jsou výsledkem kompromisu a kompromis dělaly strany u vědomí, že snad v určité části svých voličů přijdou o popularitu. Ale strany dělaly kompromis s tím vědomím, že jest jejich povinností sloužiti státu, sloužiti národu.
Strany většiny jistě také odhlasují celý finanční plán jako tuto daň z obratu s tím přesvědčením, že děje-li se někomu křivda, děje-li se křivda těm drobným poplatníkům, o kterých mluvil pan kol. Najman, jest povinností státu a ministerstva financí, křivdy ty odčiniti. Křivdy odčiněny budou, o tom nepochybujeme a jsme přesvědčeni, že musíme uvésti do státního hospodářství pořádek, který se dá dělati nejdříve a jedině tenkráte, jestliže stát bude míti prostředky k svému životu.
Z těchto všech důvodů, krátce
načrtnutých, strana naše změnila své stanovisko a bude hlasovati
pro tuto předlohu. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
Budig.
Posl. Budig (německy): Velevážení pánové! Československý stát počítá se k tak zvaným státům vítězným a jako takový požadoval také svého času, jak z novinářských zpráv bylo možno vyčísti, 40 miliard válečné náhrady. Čím tento požadavek odůvodňoval, je ovšem hádankou. Tento stát neměl při svém založení žádných jiných dluhů než ty, jež na něho ze starého Rakouska připadají a jež reparační komisí do dnes ještě nebyly určeny, za druhé onu vyvazovací částku, kterou musí zaplatiti dohodě jako osvobozovací poplatek za zřízení republiky, jejíž výše rovněž není známa a jež jen zahalené dá se seznati z úrokování, a za třetí dluhuje národu 8 miliard válečných půjček a za 3 roky zadržené úroky. Při rozumné finanční politice neměl by tento stát míti více dluhů než 26 miliard - i kdyby válečná půjčka byla plně a zcela splacena a kdyby byl zaplatil úroky, jak se na řádný stát sluší ne však, jak tomu je ve skutečnosti, více než dvojnásobně této číslice.
Vinou nesmírných vojenských břemen, ohromných výdajů, jež pohltí naše úřednictvo, a ne v poslední řadě vinou zcela pochybené finanční a hospodářské politiky našich rozmanitých vlád, došli jsme tak daleko, že šťastně nacházíme se tam, kde jsou státy přemožené, totiž na kraji propasti, před zkázou. (Německý výkřik: Jsme ještě mnohem hlouběji!) Ano, jsme ještě mnohem hlouběji, mohlo by se říci, v mnohém směru. Ač byly zvýšeny přirážky k dani pozemkové u polí a luk o 200%, u vinic a lesů o 400%, ač byla zavedena celá řada nových daní, jako 1% ní daň z obratu, daň uhelná, rozličná zvýšení sazbová, daň z chlebenek a jiných podobných více, čímž vymačká se z lidu ne méně než celkem 14 milliard ročně, přes to nevystačíme s touto obrovskou částkou, máme schodek a musíme chápati se nových daní. Stavy vydělávající, zemědělství, živnostníci, řemeslníci ocitli se již na kraji své poplatní schopnosti. To vidíme na demonstracích proti daním. Ti lidé nemohou již dnes svých daní sehnati. Bez ohledu na to odvažujete se zvýšiti dvojnásobně daň z obratu. Dále je úmysl zvýšiti poplatek z převodů jmění a zavésti reformu daně z příjmu. Dokonce chcete se usnésti, ač přirážky k dani pozemkové jsou již beztak vysoké, ještě na 200%ní přirážce k dani pozemkové. Kdyby tomu tak bylo, byla by tím schopnost hospodářského vývoje středního stavu úplně podkopána. Tím by byl dohnán na pokraj zkázy.
Když více než před rokem byla zavedena 1% ní daň z obratu, vyslovili proti tomu národní hospodáři největší námitky, neboť tato daň byla a je s to opětovaným placením zvýšiti panující drahotu, za druhé ztížiti naší tuzemské výrobě soutěž vůči cizině. Tyto obavy ukázaly se také skutečně v nejvyšší míře oprávněnými. Tato daň vybírá se bez mnohých okolků a bez přiznávek lehkým způsobem, a je oblíbeným pramenem příjmu pro stát. Dřívější vláda sledovala tím ještě jeden rafinovaný účel, že totiž bez dlouhých okolků a bez nahlížení do knih každý poplatník je nucen přiznati svůj obrat, na základě kterého pak se vyměřují ostatní daně.
S jídlem, jak známo, přichází chuť. Když tato daň se vybírala bez mnoha bručení a potíží a když selhaly rozličné aktivní položky v tomto velmi slaveném rovnovážném rozpočtu, odvažujete se tohoto pro národní hospodářství nebezpečného pokusu a zvyšujete tuto daň z obratu o 100%.
Při zemědělství byla tato daň z obratu svého času paušalována. Na příklad vybírá se z pozemků osázených krmivem 20 Kč, z pozemků osetých obilím 30 Kč a za ostatní pozemky 40 Kč za 1 ha a vedle toho mají býti příjmy zdaněny 1% ze specielního chovu, jako z chovu vepřů, koní, dále z vozidel a pod. Oni zemědělci, kteří ne vedli zápisů a posléze na konec byli nuceni přistoupiti k paušalování, zaplatili, jak známo, o polovinu více, ba dvakráte tolik, než kdyby byli vedli záznamy. Jakkoli velmi bylo by vítati paušalování pro jednoduchost a z důvodů daňové techniky, není ho možno rozumně užívati. Bylo by to nejvýše v tom případě, kdyby bylo také alespoň o třetinu sníženo. Daň z obratu je zvláště proto tvrdá a obtížná, protože namnoze musí býti placena mnohokráte, často desetkráte za jeden a týž výrobek. Tak tomu je také u výrobků zemědělských, na př. u mlékáren. Oni zemědělci, kteří jsou členy mlékařského družstva -a tato mlékárna musí z dodaného jí produktu platiti daň z obratu - tito hospodáři musí z dodaného mléka platiti ještě -jednou daň z obratu, kdežto soused, který není členem mlékařského družstva a rovněž mléko pro dává, nebo máslo, sýr nebo tvaroh, platí daň z obratu jen jednou.
Daň z obratu znamená a to je ta největší nespravedlnost také zdražení veškeré naší výroby a doléhá velmi těžce na zemědělce. Strašně zdražuje naši spotřebu. Trpí tím nejen zemědělství, nýbrž i živnostníci a obchodníci. Dan z obratu zatěžuje však nejen obchod a průmysl, nýbrž i celý vývoz. Proč? Daň z převodu musí se přiraziti na vyvážené zboží a tím vývozci nejsou schopni soutěže proti cizině. Následek toho je, že naše tovární závody jsou těžce poškozovány. Tovární dělníci ocitají se bez práce a tak nemůže nezaměstnanost klesati, nýbrž naopak roste. Bude-li se tak dále hospodařiti jako dosud, pak bude brzy náš stát výrobní zemí bez výroby. Tato daň z obratu byla stanovena před 1 1/2 rokem a byla míněna jen jako prozatímní, jako přechodná daň. A přes to se nyní po krátké době dvojnásobně zvyšuje. Zdá se, jakoby u nás měla provisoria velmi dlouhé trvání, snad delší než tento stát. Kdyby se měla státi tato 2%ní daň z obratu zákonem, jsme na nejlepší cestě, abychom zardousili své národní hospodářství.
Pan ministr financí předložil také reformu daně z příjmu. Tato daň z příjmu byla by ještě jedinou ideální dani, kdyby byla prováděna na spravedlivém vzestupu nahoru, místo všech ostatních daní, protože každý by musil platiti podle svých skutečných příjmů. Tím byla by zjednodušena pak celá správa daňová, úředníci, kteří nestačí na shánění mnohostranných daní, mohli by býti redukováni o polovinu, což by znamenalo značnou úsporu pro stát. Dnes musí se při každém zavádění nových daní zvyšovati počet úředníků, kanceláří a zařízení a tyto daně jsou mnohdy stráveny výlohami a pro státní měšec již ničeho nezbývá. Osobní daň z příjmu má jen jedno čertovo kopýtko, že totiž vyměřovací základ není jednotný a berní úředníci mohou postupovati zcela libovolně a bezohledně. Poplatníci mají sice právo proti tomu rekurovati, avšak tyto rekursy jsou bez dalšího, často aniž byly prohlédnuty, byť i odůvodnění bylo sebe oprávněnější, prostě paušálně zamítány nebo po 2 až 3 roky nevyřizovány. Složení nynějších daňových komisí je však také takové, že nelze ničeho zvláštního očekávati; zasedají tam pokoutní obchodníci, kteří předpisují daně všem ostatním. Nebéře se ohled na živelní pohromy, přihodí-li se nějaké neštěstí v hospodářství, daň se prostě předepíše podle výnosu z hektaru a ostatní příjem se k tomu připočte. Stále se říká, že máme vésti knihy, avšak vede-li se kniha, vykazují-li se přesně aktiva a passiva, nebéře se na to zřetele a nepřikládá se jim víry.
Návrh nového zákona o osobní dani z příjmu zvyšuje daně prosté existenční minimum z 4800 na 6000 korun; přirážky mají se u příjmu až do 39.000 snížiti o 5%, kdežto ve vyšších stupních činí více, což je ze sociálního hlediska zcela spravedlivé, alespoň v tom jednom směru, že ti, kdož bez námahy, bez svého přičinění, mají veliké zisky, jsou přiměřeně zdaněni. Bylo by si jen přáti, aby, když zvláště rozpočtovým výborem byla přijata resoluce k tomu se vztahující, byly v nejkratším čase zvoleny daňové komise, jež by tomu hověly. Ony kruhy a stavy, jež dnes zasedají v těch komisích, vyjdou z toho při zdanění nejlépe a ti ostatní nemohou se brániti.
Ke stavům, jež by snesly zvýšení daní, počítají rozličné vrstvy lidu z úplné neznalosti skutečných poměrů, rolnictvo, zvláště velkoměstský tisk, také však hospodářům nepřátelští agitátoři. Zemědělci líčí se jako ti, kdo nejvíce vydělávají, ač tito lidé nemají o zemědělství nejmenšího ponětí. Myslí, že zemědělcům padají zisky do klína jako mana s nebe a bouří a štvou v tisku, že nutno na zemědělství uvaliti největší břemena. Připouštím nepokrytě, že zemědělci se za války pozvedli, poněvadž své hospodářství vykořistili a nedoplňovali inventáře. Dnes musí však za drahé ceny dodatečně jej opatřovati a stojí nyní na témže stanovisku, jako před válkou, naopak, mnozí hospodáři jsou v postavení ještě horším. A přes to troufá si, jak se proslýchá, vláda zamýšleti, ač přirážky k daním pozemkovým byly teprve nedávno zvýšeny o 200 pokud se týče o 400%, zvýšiti je opětně o 200%. Proti tomu by bylo nutno se rozhodně brániti. Je zřejmo, že vláda nemá naprosto žádného smyslu pro udržení středního stavu, pro zachovaní zdravého stavu rolnického a že toto porozumění jí naprosto schází. Přiznávám úplně, že mnohé kruhy spotřebitelstva dívají se na zemědělský stav jako na bůhví jak růžový.
Nastane-li však za rok neb za dvě léta snad úplné snížení cen, pak jde při vysokých daních a vysokých mzdách zemědělství vstříc krisi, jaké zde ještě nebylo. Zvláště němečtí zemědělci, drobní sedláci v horách, kteří vždy plnili svou povinnost ke státu, kteří dokonce odváděli takové množství obilí, jež daleko přesahovalo předepsaný kontingent, kteří skutečně byli čestní a neprodávali s lichvářským ziskem, ti nemají již co dosazovati. Za svou poctivost jsou ve své existenci podkopáni. Zvláště těžce postihuje to rolníky v horách, kteří mají mnoho majetku lesního. Není si ani možno vůbec představiti, že i takovým ubohým sedlákům v horách s 10 až 15 ha lesního majetku, chtějí uvaliti na krk dvojnásobné přirážky k dani pozemkové. (Posl. dr. E. Feyerfeil [německy]: A to právě jen v německých krajinách!) Ano, tak jest. Ti lidé musili následkem špatných hospodářských poměrů svůj les před válkou většinou vykáceti, takže jsou dnes většinou nuceni sami dříví kupovati a nemohou následkem svého špatného postavení využíti dnešní dobré konjunktury v cenách dřeva; přes to mají platiti čtyřnásobnou daň z chlebenek. K tomu přistupuje, že se těmto ubohým rolníkům ukládá dokonce ještě daň za umělá hnojiva za lidi, bydlící v řepném kraji, jako na Hané; jsou dosti dobří k tomu, aby platili za bohaté sedláky. Nebude-li zde brzy učiněna náprava, budou tito prvními, kteří přijdou na buben, prvními, jejichž veškerý majetek bude prodán v dražbě.
Totéž jest i při obchodnících i živnostnících. I ti zápolí těžce o svou existenci. Zvláště za dnešního kolísání cen musí strašně trpěti. Jmenovitě je tomu tak při těch, kteří slouží u vojska a kteří neměli za války příležitosti nakoupiti surovin a neměli také jiné příležitosti k výdělku. Po válce bylo by bývalo dosti výdělků. Tu byly to však ústředny, jež nedodávaly žádných surovin. Tak musili tito lidé viděti, jak čeští kolegové odnímali jim zákaznictvo nebo jak podniky průmyslové převedli na sebe zákazníky. Hrubou chybou vlády byla také celá ošacovací akce, jež přetěžce postihla a poškodila celý stav drobného živnostnictva. Dnes, kdy by ti lidé mohli dostati surovin v hojnosti, odešlo jim zákaznictvo, nejsou již schopni nakupovati a tak stojí tu drobní živnostníci bez jakýchkoli zakázek, kdežto státu musí platiti daně, obci a zemi přirážky více než v dostatečné míře a jsou nyní novým zvýšením daně z obratu opětně poškozeni. Pánové, z toho vidíme, že tato vláda nemá vlastně naprosto žádného smyslu pro zdravou politiku středostavovskou, nemá pro to naprosto žádného pochopení, že stát může obstáti jen tenkráte, je-li tu dobrý, zdravý střední stav. Je na nejlepší cestě zničiti pochybenou svou politikou daňovou střední stav, stále se myslí jen na to a lámou se hlavy, jaké nové daně se mají zavésti a všechny mizí do bezedného sudu následkem velikých, strašných, neproduktivních výdajů, jež stát ve všech směrech dělá. (Německé výkřiky: Vždyť mají také v úmyslu zavésti úspornou komisi!) Takovou komisi bylo by velice vítati, ba byla by tím jediným dobrým, co by se ještě mohlo udělati. Avšak musilo by se tam šetřiti, kde je to na místě. Obávám se však velice, že, ač dnes již nemáme peněz na stavbu silnic, na meliorace, na stavbu drah, přijdeme-li, aby se nám dala nějaká subvence, že se opět řekne: Ano, úvěr je již vyčerpán; a třeba to je již v lednu, je úvěr již v lednu vyčerpán. Dostaneme-li však přece jednou něco jsou subvence značně nižší než poměrně pro lépe situované krajiny české. Má-li se však u nás ještě více šetřiti, pak posta víme se rozhodně na obranu proti takovým úsporám. (Posl. Knirsch [německy]: Do celé rozpravy nezasáhl ještě žádný vládní činitel!) K tomu nemají odvahy! Kdyby měla býti daň z obratu zvýšena o 100%, musíme pak žádati, aby z těch 40%této daně, jež určena jsou na ozdravění financí obecních, okresních a zemských, bylo užito alespoň 20% z toho na ozdravení financí obecních. Tento stát musí se zdržovati veškeré násilné politiky, musí se zdržovati veškeré politiky výbojné, pak nebude míti zapotřebí vydržovati tak strašně veliké vojsko, jež je tak veliké, a stoji značně více než milice americká; malý chroust, kterým je český stát proti Americe, měl by poloviny vojska více než příliš mnoho. Tím by se mohly udě lati značné úspory. Kdyby se ještě k tomu nechaly zmizeti všechny ústředny, kdyby se poslali nesčetní čeští úředníci, protekční děti, jež sedí v mnohých kancelářích, tam, kam patří a kde své povolání, kterému se naučili, vyplní, pak by se šetřilo tam, kde je to na místě.
Tuto daň shledáváme nespravedlivou
a způsobilou jen k tomu, aby úplně zničila finančně německý lid.
Proto budeme hlasovati proti každé nové dani. (Souhlas a potlesk
na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan kol.
Kostka.
Posl. Kostka (německy): Vážené shromáždění! (Výkřiky.) Jsem velice vděčen ctěným přítomným, že v této půlnoční hodině chtějí ještě sledovati mé vývody. Mám ovšem pocit, má-li se již zde filosofovati o daních, že by to bylo příjemnější, kdyby každý filosofoval zcela sám, neboť dva - tři spolu účinkující mohou málo přispěti k tomu, aby se o té věci skutečně se zdarem pojednalo. Budiž tomu jakkoliv. Mám štěstí mluviti zde vždy o hodině čtyřiadvacáté o daních. Již se mně to několikráte přihodilo. Doufám, že to je dobré znamení pro mé řeči v budoucnosti a pro napomenutí jež mají vyplývati z mých řečí pro vážené shromáždění.
Hodláme zvýšiti velmi těžce snesitelnou a zřejmě spotřebu těžce tísnící daň o dvojnásobnou výši, a sice v době, kdy všichni krutě trpíme parny a kdy i přetlak a horká temperatura u daňového břemene již dosáhne nejvyššího bodu. Také demonstrační schůze proti daním, jak na německé, tak i na české straně ukazují to přece docela zřetelně, že snad, bude-li se tak dále jednati, mohl by také jednou kotel vybuchnouti a prasknouti.