Pan ministerský předseda se domníval, že Kraslice jsou jakýmsi druhem mementa; také my pravíme: případ kraslický je druhem mementa. Pan ministerský předseda prohlásil, o čem není pochyby a co nejen státní, nýbrž i obecní úřady v Kraslicích učinily, projevil totiž svůj názor o chování politických stran tak, že o tom není potřebí diskuse. Avšak jaké je ve skutečnosti poučení z Kraslic? Poučením z Kraslic je právě, že lidem, kteří byli po čtyři léta války trápeni, v krajině, která ztratila poměrně více mužů, než jiné území staré monarchie nebo dokonce nynější Československé republiky, v krajině, která také za tvrdé nouze poměrů vyživovacích více trpěla, než některé jiné území ve starém Rakousku, že v tomto území nemohlo býti lidem objasněno, proč mají ještě nastoupiti v okamžiku, kdy bylo nebezpečí reakce úplně zažehnáno. Toto a nedostatečná věcná příprava větší části nynějšího aktivního mužstva československé armády, pokud náleží národnosti české, privodily krvavé události v Kraslicích, na což stále můžeme a musíme žalovati. Neboť o tom bude zajisté rozhodnuto a dnes jsme pak bohudík tak daleko, že i v cizině je nás hlas slyšen a také se nám věří, a nikoli jen jednotlivým ujišťováním "Československé tiskové kanceláře", že se mínění navzájem odvažují a že se mnohdy více slyší mínění v té chvíli slabšího a více se mu přikládá víry a vnitřní pravdy, než mínění toho, kdo je právě beatus posidens. Myslím, že v otázce mobilisace nastala dnes snad u části českého národa, i u té, k níž směřovala přátelská výzva, aby se vzdala vyživovacího příspěvku, tichá kocovina v okamžiku, kdy bylo jasno, že nebude splněn přátelský slib, že Maďaři musejí zaplatiti útraty, jak jsme to pánům vykládali od samého počátku ústně ve sněmovně a v zasedáních výboru, jakož i v našem tisku. Vzhledem ke krytí mobilisačních výloh bude asi pravda, co nám praví pan zpravodaj rozpočtového výboru, že rozpočet na rok 1922 jest mnohem nepříznivější, než rozpočet na rok 192 m, zvláště když se nám nyní kromě toho dostalo přátelského sdělení ve formě zcela pěkné zábavné knížky, že opět musíme povoliti na rok 1921 dodatečné úvěry. Zdá se, že forma dodatečných rozpočtů stala se tak zařízením stálým, jako všecka provisoria, a že jsme se ani v tomto směru naprosto nic neodrakouštili, nýbrž že jsme se snažili Rakousko ještě daleko pretrumfnouti, pokud jsme to ovšem dovedli.
Nyní něco jiného. Pan ministerský předseda dal vyzníti svým dnešním výkladům v projev uspokojení nad úspěšným skončením nedávné krise a mínil, že toto vědomí může působiti radost všem stranám a národům. A za cíl vládní politiky označil smíření všech stran a národů. Jen tak mimochodem budiž rečeno, že nejprve přijdou strany a pak národové. V Československé republice, jak se zdá, není národ primárním, nýbrž sekundárním. To odpovídá tak asi chápání národního problému v republice, že se posuzuje nikoli se stanoviska osídlení atd., nýbrž se stanoviska správy a výsledků sčítání lidu, o jehož správnosti v jednotlivostech, jak známo, pochybujeme. Má-li však to, co nám pan ministerský předseda prohlásil, býti skutečně pravda, musíme říci, že naše logika, jak jsme se jí učili na obecné škole a na gymnasiu, dochází k jiným závěrům, než k těm, které jsou před námi vyvozovány v tom okamžiku, kdy právě ministerský předseda zahajuje generální debatu o státním rozpočtu. Dokážeme to ještě více v debatě podrobné, avšak musíme již teď v několika velkých tazích poukázati na to, že k těm závěrům nedospíváme. A myslí-li pan ministerský předseda, že my, všichni národové, jsme rádi, že nemáme války, jest to zajisté pravda. Čechové snad ještě raději, neboť pro ně by byly válečné zápletky přinesly horší následky než následky mobilisace. Avšak my nemáme naprosto radosti ze způsobu, jak se veškerého toho poznatku používá v rozpočtu, který přece má podle našeho názoru vyličovati, jaké úmysly sleduje vláda také ve směru hospodářském, a zda se domnívá, že státních příjmů, poskytnutých veškerým obyvatelstvem státu, má býti použito pro obyvatelstvo veškeré nebo jen ad maiorem gloriam jediného národa. Musíme říci, že ze všech kapitol rozpočtu vidíme na jedné straně - to je pochopitelno - snahu po retušování, snahu zahaliti trochu pravý obraz vnitrních poměrů v republice, jak politických, tak i finančních, na druhé straně však snahu používati veškerého hospodářství a veškerých finančních sil státu vždy ještě v témže smyslu, jak to bylo líceno v prvních týdnech revolučního Národního shromáždění jakožto státní a národní nezbytnost, totiž jako prostředku, aby byla jednostranně podporována kultura a hospodářství českého národa. Pres veškero poznání na české straně stoupají na pr., abych jen jediný případ z ostatních uvedl, osobní náklady, avšak nejen proto, poněvadž se pánové nedostanou ke skutečné organisaci a reorganisaci správy, nýbrž především také proto, poněvadž stále ještě setrváváte při snaze rozmnožiti armádu úřednictva za účely politickými, obsazovati německé jazykové území pokud možno mnoha českými úřednickými silami, poněvadž se domníváte, že tím máte snáze možnost, abyste německé území jazykové odněmčili - abych použil termínu technického, jak je tu v zemi obvyklý - především však, abyste našli snáze prostředek k plnění a zakládání nových českých škol, abyste měli možnost vystupovati v Mariánských Lázních a Karlových Varech s velkou okázalostí, aby Clemenceau a jiní nemysleli, že se nacházejí v městech německých, nýbrž aby byli skutečně přesvědčeni, že to jsou města česká, v nichž jen tak mimochodem bydlí pár rozptýlených německých přistěhovalců a kolonistů. Jde se dokonce tak daleko, že musíte - v nestřeženém okamžiku - přiznati ve vysvětlivkách k rozpočtu ministerstva železnic, že železniční správa sama musí nečinně a bez práce zaměstnávati a platiti 8000 přespočetných legionářů. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte! Zcela správně!) A také v ministerstvu, jež znamenitě spravuje ministerský předseda, v ministerstvu věcí zahraničních, shledáváme stálé stupňování výdajů, na pr. k účelům representace, ač myslím, že je pravdivé slovo, jehož jsem užil již také ve výboru a chci opět užíti zde, totiž že u Československé republiky a jejího zastoupení na venek by bylo možno užíti věty, jíž jsme užívali mezi sebou jako kluci, když některý vydával více, než mu jeho prostředky dovolovaly: "Ten by měl také na polovici dost."
Jenže se tak děje z jiných důvodů, totiž aby se pokračovalo v jistých pracech propagačních, které, jak myslí pan ministersky předseda, jsou nutné k informován celé ciziny o hospodářských a sociálních poměrech v republice, v pravdě však k tomu účelu, aby se cizině vždy nastavilo nové šálidlo, aby byla odvrácena od poznání, že prováděl se klam a že také něco je na memoiru III., o němž pan ministerský předseda mluvil kdysi jen tak mimochodem. Avšak tyto miliony na propagandu budou marně vyplýtvány, jako tak mnoho jiného, poněvadž cizina, poněvadž druzí lidé, kteří mají v hlavě také chytré oči, nedají si namluviti, že x je n. Víme ovšem, že ani tohoto poznatku ještě dlouho nebude použito pro nás, avšak snažíme se pochopitelně, abychom proti jistým pokusům zbarvovacím a zastíracím postavili jasno, a pravda - abych uvedl slovo, jehož se v českých kruzích mnoho užívá - v těchto věcech zvítězí pres nesčetné miliony československé zahraniční politiky na propagandu. Československá finanční správa pustila se s mnoha řečmi do ozdravení financí obecních. Obce byly rdoušeny, avšak jejich finance sanovány nebyly. Nyní vidíme stoupání všech výdajů, k nimž musíme tolik přispívati, v oboru min. národní obrany. A o principu miličním, jejž kdysi vyslovilo revoluční Národní shromáždění ve svém branném zákoně, nemluví dnes, myslím, na české straně již ani jeden vážný člověk. České strany, česky národ a jeho političtí zástupci našli patrně zalíbení a radost na svém militarismu. Ať čert vezme všechen dřívější protimilitarismus, jen když máme své překrásné parády; a domnívají se, že tím plní určité účele na venek.
Byl to zajisté jen žert od pana předsedy, poukazoval-li dnes na začátku zasedání, jak jsem původně musil předpokládati, s vnitrním přesvědčením na konferenci o odzbrojení ve Washingtoně v okamžiku, kdy vidíme před sebou jen věcně stupňované požadavky československé vojenské správy. Avšak to náleží již do veliké sítě těch milých nepravd, jichž se nám dostává v této slavné republice po tři léta. Československá republika je volnou demokratickou republikou, a pamatujeme-li se dobře, převzala také péči, po případě ochranu školství i národů nečeských. Něco takového bylo také možno čísti v mnohém memoiru. Státní rozpočet nám už ukazuje, že náklady zůstávají daleko za mírou toho, co by nám patřilo - nemluvíme už docela o placení daní, neboť to je věc, které nelze tak snadno zachytiti statisticky - aspoň však podle počtu obyvatelstva. Vidíme, že český národ se domnívá, a to je morální scestí, že pojede nejlépe, jestliže si vybuduje své školství a svoji duševní kulturu do značné výše, nikoli závodě s národy jinými, nýbrž jestliže získá kameny k vlastní své kulturní budově tím, že mimochodem rozbije a rozvalí kulturní díla národů jiných. Tak nalezl pro podporu dopravy poštovní a železniční v rozpočtu a v investicích jen prostředky ku podpore krajin, v nichž nežijeme, nebo jen málo. Každá, i sebe skromnější žádost po vysvětlení těchto věcí je odmítána, každá sebe skromnější žádost po vybudování dopravních prostředků, a to podle programu veřejně světu přístupného, aby se jich dostalo nejen Slovensku a jistým českým územím vnitřních Čech a Moravy, nýbrž i německým územím okrajovým, prostě se odmítá a uhlasuje.
A právě ve chvíli, kdy by měla býti tak vysoko chválena ochota našich mladých lidí, spěchati pod prapory československého vojska, dostáváme jasný důkaz o tom, že naopak nás německý průmysl a naše živnosti nenacházejí téže ochoty u československé vojenské správy.
Budeme míti ještě při podrobné
debatě příležitost, pojednati o celém daňovém hospodářství Československé
republiky a říci o tom jasně své mínění, jak jsme je řekli ve
výboru. Při té příležitosti řeknu ke konci jen ještě slovo. Pravil
jsem a musím opakovati, že jsme dosud neviděli, že by se používalo
poznání, jež bylo se všech stran v posledních dnech vyslovováno,
a připadá nám jako zastaralý vtip, pakli člověk, který patrně
našemu poměru rozumí a chce jej hodnotiti, jako pan kolega Němec
z české sociální demokracie, mínil, že se jistým politickým požadavkům
Němců vyhoví zajisté s radostí, postaví-li se jednou němečtí poslanci
na půdu státu. Pánové - je mně líto, že musím to říci tak starému
muži a politikovi - avšak připadá mně to jako plochost kořeněná
cynismem, neboť více, než se stalo zde, nelze žádati od žádného
člověka na světě. Snažíme se věcně pracovati nejen tady, nýbrž
i ve výborech, vykládati ve svých řečech nejen stanovisko našeho
národa k různým otázkám politickým, nýbrž upozorňovati i na škody
ve státní správě. Co německý národ v posledních dnech učinil nebo
spíše neučinil, ještě neučinil, je mnohým pánům na těchto lavicích
dosti jasno. Avšak, pánové, abychom vám každý den snad pěli chvalozpěvy
na Československou republiku, nebo dokonce zpívali "Hej Slované"
nebo "Hrom a peklo"; toho nemůžete žádati po tom, co
jste nám ve třech letech trvání republiky učinili, neboť víme,
jak jste hospodařili v našem školství, co zamýšlíte s naším hospodářstvím.
Staré Rakousko chtělo z nás Němců z Východní marky udělati Rakušany;
dosud až do posledního okamžiku se mu to nepodařilo. Avšak domníváte-li
se, že z nás můžete udělati Čechoslováky s německým nářečím, bude
se moci Československá republika právě tak málo těšiti z tohoto
omylu, a dožije se týchž následků jako staré Rakousko, zneuznávající
poměr mezi národem a státem. Poukazem, oblíbeným panem ministerským
předsedou v jeho první řeči, na výsledek sčítání lidu, při čemž
přece zjišťujeme, že mnohdy se nepracovalo právě čistými prostředky,
nedá se národnostní problém vyříditi. Pánové dosud odmítali každé
skutečně věcné projednání otázky spolužití národů. V oficielním
vedení vnější a vnitřní politiky a rovněž v kapitole, v níž se
vyjadřuje hospodářská síla státu, ve správě státních příjmů a
vydání, vidíme pokračování jedné a téže tendence, pokračování
politiky nepřátelství proti všemu němectví ve střední Evropě,
pokračování politiky nepřátelství proti německé říši, pokračování
pokusů, aby byli Němci v této republice udržováni nejen jako státní
občané druhého, nýbrž jako státní občané 5. a 6. stupně. Ve správě
státních peněz vidíme jednak nerozmyslné a nezodpovědné, nevázané
hospodářství jistých důvěrníků politických stran, proti němuž
se vedou žaloby i s české strany, jednak výpravnou manýru velmocenskou,
používanou státem, který nyní, aspoň dnes, velmocí není, vidíme
stále ještě snahu, aby se finančních prostředků užívalo jednostranně
k českým účelům a proti nám. Pochopíte, že z důvodů národních
a hospodářských nemůžeme se spřáteliti s tímto systémem a že se
vůči němu nacházíme v obranném boj i, ať jeho nositel má jméno
jakékoli. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu "pro" zapsanému řečníku, panu
posl. Slavíčkovi.
Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Rozpočtová debata ve všech parlamentech jest považována za jednu z nejdůležitějších debat, ne snad jen proto, že by parlament vyslovoval důvěru či nedůvěru vládě, nýbrž hlavně proto, že má parlament možnost prostřednictvím rozpočtového výboru a konečně i sám pohlédnouti rok zpět na státní, ano celostátní hospodářství, a že má příležitost určovati směrnice politické i hospodářské na rok příští. My ovšem ještě tak cele jsme se nedostali k té důležitosti rozpočtové debaty, anebo projednávání rozpočtu, poněvadž více méně byli jsme zaměstnáni, - což jest pochopitelno v nynější době - politickými událostmi a veliké debaty pravidlem jsme absolvovali při politických prohlášeních vlády, a to nejednou, takže o nějaké důvěře nebo nedůvěře vůči vládě při rozpočtu nemůže býti řeči. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Ale prohlášení pana ministerského předsedy dnes učiněné dodalo důležitosti rozpočtové debatě a vzhledem k tomu, že nyní jest debata generální a že ve speciální debatě přihlásí se celá rada našich klubovních členů, aby promluvili o věcech odborných k jednotlivým kapitolám rozpočtovým, chtěl bych dnes věnovat pozornost rozpočtu jen povšechně, a to s hlediska politického a poněkud také s hlediska hospodářského. Poznamenávám, že při nastolení této vlády jménem naším mluvil posl. Stříbrný, mluvil o vládě koaliční, mluvil o demokracii a úřednické vládě, mluvil o hospodářství, mluvil o úspornosti a končil svoji řeč prohlášením, že bezpodmínečně tuto vládu budeme podporovat. Jest přirozené, když mluvil jménem klubu a jménem strany, že naše stanovisko jeho prohlášením jest dáno a mně by snad zbývalo vyplnit trochu ty hrubé kontury kol. Stříbrným v minulé debatě načrtnuté.
On začal s politikou zahraniční. Já také, a při té příležitosti chtěl bych upozorniti, že prohlášení pana ministerského předsedy dnes jen potvrdilo, že program, daný naším presidentem, program, daný celým naším starým revolučním Národním shromážděním, jest krok za krokem realisován. Kdo si vzpomene a v myšlenkách prožije vznik našeho státu a všechny potíže, které jsme museli překonávat v zahraniční politice, i když máme někde chyby, na které si dovolím poukázati, i když máme některá přání v zahraniční politice, která si dovolím přednésti, - jen politik neobjektivní anebo zaujatý může nemíti radost z prohlášení ministerského předsedy, anebo lépe rečeno z postupu a konstruování naší zahraniční politiky, jak nám ji dnes ministr zahraničních věcí přednesl. Kdo však jest objektivní a chce míti a má opravdu zájem na našem státu, na našem národu, musí mít nejen radost, ale musí být hrdý na voj naši politiky ve světovém postavení i pres různé chyby, které jsme snad učinili. Pamatuji se velmi dobře, jak nám byl celý program zahraniční politiky předkládán, a řekl-li jsem, že krok za krokem budujeme své vztahy zahraniční, mám k tomu určité důvody. Nahlédnete-li do rozpočtu ministerstva věcí zahraničních, shledáte se s pěkným aparátem našich úředníků, vyslanců, konsulů a j., který ve světě pro blaho a čest republiky pracuje. Z rozpočtu vidíte, že máme 25 vyslanců s 262 úředníky, aparát ovšem, který nás stojí 111,266.341 K, a 111 konsulátů se 483 úředníky, což nás stojí 124,138.200 K. Na doplnění práce těchto našich 745 úředníků je i položka 7 mil. korun na propagaci politicko-hospodářsko-informační, na cesty a výpravy, dále položka 5 mil. korun na pěstování osvětových a hospodářských styků s cizinou, o níž také mluvil pan kolega Patzel, a konečně 5 mil. korun na zpravodajské publikace. Chtěl bych říci, že měli jsme příležitost v posledním roce navštíviti 6 vyslanectví a ještě více konsulátů v západoevropských státech a měli jsme tedy příležitost na vlastní oči se přesvědčiti, jaké postavení zaujímá náš stát v cizině, jak si vedou naší úředníci v cizině a jak jest nás stát representován. Budiž poznamenáno ihned: Skoro všude jsme byli přijati slušně, ba velmi slušně, ale přece pocity jsme měli různé a různé také zkušenosti jsme nasbírali. Povšechně se mně zdá, že naše delegace v západních mocnostech příliš podléhá svému okolí, a že naše delegace za hranicemi v západní Evropě nevyjadřuje dosti demokratického ducha naší republiky, že nevyjadřuje pravého složení našeho národa. Nevím, kde máme chyby hledati, zdali v tom, že legace naše se rekrutují z lidí myšlenkově nám odlišných, nebo snad v tom, že jako Slované máme hodně schopností, přizpůsobovati se okolí, v němž žijeme, ale dojem ten to na mne udělalo. Musím ovšem poznamenat, že nemyslím toho ve společenském styku, nemyslím toho ve smyslu spatné representace osobní, nýbrž myslím to právě myšlenkově. Okolí, v němž naši úředníci za hranicemi na západě evropském pracují, je velice zajímavé. Je aristokratické, jest hierarchické, jest liberalistické - a jest pochopitelno, že okolí takové má určitou suggestivní moc a suggestivní vliv na mnohé a mnohé jednotlivce.
Západní Evropa je jistě skálopevně přesvědčena, že společenské formy dynastické, aristokratické, hierarchické a hospodářsko-liberální jsou jediné formy, kterými bude svět spasen, a my, kdybychom po mém názoru měli se tak representovati v cizině, abychom byli pravým odrazem našeho složení národního, našeho myšlenkového postupu, pak bychom musili i demokratické zásady více zdůrazňovati, než jest tam viděti. Někteří kolegové byli sebou a snad o tom budou také mluviti, možná ovšem jinými slovy než já.
Pravda dále jest, že náš aparát zahraniční, politicky vzato, pracuje velmi pěkně a ten, kdo jej organisoval, a to jest ministr věcí zahraničních, může míti z něho radost. Naše delegace navázaly styky s kruhy uměleckými, s oněmi kruhy, o nichž jsem mluvil, navázaly styky společenské se žurnalisty, a kdyby p. kol. Patzel sebe více protestoval a kritisoval činnost propagační, provozovat ji musíme, aby cizina o nás věděla, a tak dlouho, dokud nepřesvědčíme ciziny o skutečnosti. Ničeho jiného nepotřebujeme.
Ale zdá se mi, že silně pokulháváme po stránce hospodářské a silně po stránce pokrokové, demokratické a socialistické. A mám přímo prosbu na pana ministra zahraničních věcí, aby po této důkladné a pěkné organisaci ve smyslu politickém věnoval více péče otázkám hospodářským. Věřte, že když člověk vidí na našich jednotlivých vyslanectvích různé umělecké predměty, tvorby jiných národů, a vzpomene si, že bychom na našich vyslanectvích mohli míti svůj nábytek a všechno, čeho je zapotřebí k vybavení a zařízení a čím bychom se mohli chlubiti, je toho skoro člověku líto, zejména když víte, že naše vyslanectví, vyhovujíce formě společenské, pořádají čajové večírky, jourfixy atd., kde se schází po případě i 200 lidí různých národů a různých společenských tříd a sfér. Mně se tedy zdá, že naše vyslanectví na západě podléhají okolí svému a že tam nenajdete toho, co byste chtěli nalézt po stránce demokratické, sociální a socialistické. Západ se o to neinteresuje, to je pochopitelno, ale právě proto by se o to měla interesovat naše vyslanectví. Bohužel musím konstatovat, že jde-li tam někdo na studijní cestu, musí se obracet třeba prostřednictvím našeho vyslanectví nebo konsulátu bohužel na prameny jiné, což považuji za chybu a nedostatek. Dále upozorňuji na chybu u nás uvnitř a chyba ta spočívá v tom, že nemáme ze zcela pochopitelných důvodů vzdělaných a připravených lidí na takovou dalekosáhlou službu. Proto také ministr věcí zahraničních prohlásil úmysl posílati naše nadané lidi na zkoušku do konsulární služby za hranice, což zajisté velmi rádi vítáme, ale chyba a nedostatek spočívá u nás v tom, že máme příliš mnoho vysokých škol, nebo když ne mnoho, tedy dosti, máme veliký počet právníků, filosofů, snad i lékařů a inženýrů, ale bohužel nemáme dostatečného poctu vzdělaných národohospodářů, kterých nevyhnutelně pro službu zejména konsulární za hranicemi potřebujeme.
Je přirozeno, že k politickým vztahům k cizině se také radí i naše hospodářské vztahy. Vezmete-li si rozpočet, vidíte, že máme okrouhle 40 miliard státního dluhu, z něhož značná část umístěna je v cizině. Když si dáte před oči zprávu, že naše vláda nyní jedná o uzavření větší investiční půjčky za hranicemi, budete souhlasiti s mým názorem, že bychom měli nejdříve také cizinu informovat náležitě nejen politicky a kulturně, nýbrž také hospodářsky - a to se neděje. Nemohu si pomoci, musím po druhé již v této sněmovně upozornit na promyšlenou a organisovanou akci a práci říše německé v tomto směru. Co Němci dělali před válkou, mohlo by nám býti vzorem, který kopírují i jiné státy, na prvém místě Anglie. Po stránce hospodářské je Anglie také státem, který po řadu desítek let vévodí obchodně, průmyslově a hospodářsky celému světu. Před válkou německá vyslanectví a konsuláty byly vybaveny vzorkovými síněmi, úředník konsulární byl současně peněžním úředníkem, národohospodářem, znatelem průmyslu, znatelem výroby, znalcem otázek dělnických a sociálních. Koho to interesuje, nechť si přečte jenom publikaci "Přehled německých bank za hranicemi". Tam najde obrázky velmi zajímavé. Anglie, ten velký silný stát, již během války pořádala plovoucí výstavy ve světě, jen aby odstranila německý výrobek ze svých obchodních sfér. My jsme státem průmyslově překrveným, a proto bychom měli na prvém místě této věci věnovati pozornost. (Hlas:Posíláme vlakové veletrhy!) To je soukromý podnik, který není ani státem subvencován. (Slyšte!) Upozorňuji na malé, nepatrné státy, které podobné podniky v cizině si zarizují. Měl jsem již jednou příležitost stručně říci, co všecko vyrábíme, oč se o všechno interesuje cizina. Kdybychom měli, kopírujíce Němce, práci soustředěnu u našich konsulátů, kterých máme 111, byť i z nich je 24 konsulátů honorárních, prosím, račte si představit, že bychom měli ve vzorkovně porcelán, sklo, bijouterní věci, hračky, fezy, perleťové zboží, vlasové práce, papírové výrobky, pletené zboží, nábytek, výšivky, kožené výrobky, hudební nástroje, ukázky našeho semenářství, drobné kovové zboží a radu ukázek naší práce. Každý stát může něco od nás potřebovat. Řekl jsem to jednou a opakuji po druhé: Kdybychom k této sbírce ještě vzali Moravu, Slovensko, Podkarpatskou Rus s jejím domácím průmyslem a výrobky, byla by to pravá hospodářská mosaika.
A když se shromažďují osoby různých stavů na našich vyslanectvích až v poctu 200 osob, byla by to slušná representace, velmi slušná representace před těmito kruhy v cizině. Kdybychom kopírovali i jiné západní státy, zejména malé Holandsko, a rozšiřovali znalost o našem bohatství přírodním a bohatství práce aspoň v ilustracích v různých světových jazycích v cizině, jsem pevně přesvědčen, že tento způsob naší práce by více podpořil naši valutu na světovém peněžním trhu, nežli sebe větší umělé poptávky po naší měně za hranicemi.
K těmto účelům máme zajímavou položku v rozpočtu úřadu pro zahraniční obchod. Je tam položka 11 mil. K na tyto účele a my ji tam velmi rádi vidíme, velmi rádi proto, poněvadž pokulháváme v této věci v zahraniční politice a poněvadž s 11ti mil. nedá se sice převrátit svět, ale přece mnoho a mnoho zařídit.
A chtěl bych ještě něco říci o zahraniční politice po stránce sociální. O tom asi nebude mezi námi sporu, že západní svět, ten svět liberalistický, dívá se na nás s nedůvěrou pro sociální politiku. Nebude asi o tom sporu, že budeme musit také po této stránce jíti více do světa, a zejména všecky kruhy socialistické za přímé podpory vlády, měly by hojně obsazovat mezinárodní konference práce, ať už kdekoliv, a měly by vykládat názorně, že náš rychlý postup v sociálně-politických věcech proti státům jiným nás pracující lid chápe dobře a že sebe pokrokovější a rychlejší postup oproti jiným státům našemu státu nejen neškodí, nýbrž velmi mu prospívá. Západ se vždy na nás díval tak jako na avantgardu, jako na národ, který v nejbližší době podlehne theoriím ruským, theoriím bolševickým. Mohli byste mně aspoň, třeba vy socialisté, mnozí namítnouti: Proč mluvíš o západě a proč nemluvíš o východě? Nyní, kdy východ tak mravně zkrachoval, že nikdo již nevěří v theorie a radiotelegramy, nyní - ale to bylo od počátku našeho státu - kdy my jsme odkázáni prozatím politicky, ale také hospodářsky, zejména pokud úvěru se týče, na západ, musíme projeviti názor, že západ, na který jsme odkázáni, musí být po stránce sociální hodně informován. Na tuto část politiky zahraniční zapomínáme a v rozpočtu vidíme velmi málo položek na ni, a bylo by mně věru milejší, kdyby místo jiných výprav, tak na počet osob silných, byly vypravovány naše výpravy socialistické - a opakuji znovu: do celého světa.
Prosím, abyste mně dovolili zakončiti tuto kapitolu tímto konstatováním: Chápeme, že kolegové z německého tábora, jako kol. Patzel, dlouho ještě nepochopí a neuzná - o tom nepochopení nechci mluviti - ale neuzná naší zahraniční politiky a našeho postavení ve světě a v Evropě. Je to pochopitelno. Kdo znal poměry před válkou, věděl, že v Evropě de facto vládla německá říše, že bývalé Rakousko-Uhersko v pravém slova smyslu muselo poslouchati. Německo nevládlo jenom v Evropě, nýbrž Německo vládlo i na Balkáně, Německo zasahovalo svým vlivem i do Asie pres Turecko, Německo zasahovalo do Asie svým vlivem přes Rusko, máme-li na zřeteli jeho vliv na rozhodující kruhy ruské. A nyní celý tento ohromný vliv německého národa a německé politiky obrátil se v niveč, a malý národ a stát, nebo lépe rečeno, stát, který dnes tvoříme, a náš na počet malý národ, který byl podle velkorysé a do budoucna na léta vypočítané politiky odsouzen k zániku, ten národ je nyní koncentračním bodem středo-evropské politiky a ten národ bude dnes za pomoci svých spolusousedů určovati tón politiky evropské. Je pochopitelno, že němečtí kolegové toho neradi vidí, a je pochopitelno, kdyby naše ministerstvo zahraničních věcí a celá vláda dělala politiku ještě jasnější, ještě precisnější a ještě jasnějšími doklady doloženou, že vždycky v ní budou viděti určitou záludnost, a proto prohlášení jejich neberu a nepokládám za nic jiného nežli za výron psychologického nazírání na celou evropskou otázku.
Nyní prosím, abyste mně dovolili říci několik slov po stránce politické na naše poměry doma. My jsme si dali heslo, že chceme pořádek, že chceme zaváděti úspory, že chceme pracovati, neboť to snad je jediný způsob, kterým můžeme národ přivésti k lepším a vyšším metám. K pořádku, po našem názoru, zajisté patří bezpodmínečně průchod zákonům, které jsme si sami dali. (Zcela správně!) Jestli někdo z občanů bude jednati nebo jedná proti zákonům, nuže, nechť je souzen a odsouzen, třeba by to byl i poslanec! Pakli ale někdo nejedná protizákonně, pak ho nedržme zbytečně ve vyšetřovací vazbě - buďto, anebo! - Zajisté, že také je zapotřebí v zájmu klidu u nás vymýtiti staré formy rakouské ve správě státní. A budiž mně hned dovoleno říci, co tím myslím. Velmi dobře chápeme, že nový stát, jako nás, musí býti informován, že vláda tohoto státu musí býti informována o cestách, ano i cestičkách také mnohých našich státních občanů. Ale tak daleko přece zabíhati nemusíme, aby v evidenci policie byl i poslanec (Slyšte! Slyšte!) - byť to byl i sebe nevinnější - který tak otevřenou politiku dělal pro nás stát za hranicemi. - Je mně to velice směsné, ačkoliv vím, že je to pouze naivní, nemyslím, že je to zlý úmysl, ale je to prostě naivní, když dokonce i aktivní ministr Československé republiky (Slyšte! Slyšte!) byl zaznamenán z různých důvodů u policie. (Veselost). Považuji to za malichernost, nevidím v tom toho, co v tom hledají ti, co jsou proti této formě státu, kteří jsou proti tomuto státu vůbec. To v tom jistě není. Ale je v tom stará rakušácká byrokracie, je v tom starý rakouský systém, od kterého nemůžeme se v některých ohledech naší správy odloučiti. A to bychom si přáli, aby nebylo.