Za třetí myslíme, že ke klidu ve státě našem je zapotřebí rozřešiti též jednou otázku náboženskou. (Hlas: Podkarpatská Rus!) Otázka náboženská je jistě velikou otázkou a my jistě nechceme nikomu náboženství bráti, ale když již nic jiného, tedy ke spokojenosti našich občanů neslouží spory římsko-katolické církve s církví československou o kostely. (Hlas: A v Podkarpatské Rusi církve řecko-katolické s pravoslavnou!) A totéž je v Podkarpatské Rusi. Jestliže strany nynější koalici tvořící si daly za cíl, za podklad, za program, nedělati politiky demagogické a nadělali jsme se jí všechny strany věru dost - tedy dobře, když nechce žádná strana dělati politiky demagogické, pak vládní koalice, nynější většina, nemusí se nijak rozpakovati kousnouti do tak tvrdého oříšku, jakým je otázka náboženská. Násilím se nedají řešiti tak komplikované otázky, musí se řešiti dohodou. Vyřešíme-li tuto otázku, mnoho sporů odpadne a také to bude malé přičinění k zachování a k zavedení klidu u nás.
Chtěl bych také ještě říci k politickým poměrům u nás: Je zapotřebí, abychom lidem, kteří zákony provádějí, a kteří stát chrání, také upravili náležitě poměry, nejen poměry hmotné, nýbrž také a hlavně morální. Jsem pro to, že každý náš občan, který myslí dobře s republikou, se státem, musí udržovati státní moc, a musí podporovati také úředníky státní. Ale státní úředník se musí také podle toho chovati. Představuji si, že je naprosto vyloučeno, aby úředník politické správy dával se do služeb některé politické strany. (Tak jest!) Máme případy, a jmenuji konkrétně jeden z nich, případ ve Strakonicích. Politický úředník musí býti nad stranami, a jestli se tolik neovládne, aby nad stranami rozhodoval, pak nemůže býti politickým úředníkem. Budiž konstatováno, že zjevů těchto je málo a že ohromné procento politických našich úředníků koná službu vzorně. Že ani zde se nevyhneme mnohým zjevům, ani snad ne zúmyslným, ale zjevům vyplývajícím ze staré rakouské formy, že snad i z těchto mnohý nezapomněl na císařského královského okresního hejtmana a že tento názor je v něm, to je všechno možně. Ale celkem vzato, nemůžeme si po této stránce stěžovati, vyjímaje jednotlivé případy.
Upozorňuji, že v rozpočtovém výboru jménem naší strany jsem reklamoval upravení poměrů morálních u četnictva. Proč? Z důvodů hlubších, nežli si mnozí myslí.
My jsme si dali do programu - celá republika, nejen naše strana - že naše forma vojenská, kterou teď máme, je formou přechodnou, že budeme pracovati a že chceme pracovati k vytvoření milice.
Je to cesta třeba dlouhá nebo daleká, ale dopadne-li washingtonská konference tak, jak mnozí doufají, možná že je akutní a hodně akutní. Nuže, kdybychom chtěli vytvořiti milici, pak přece tu musí býti nějaký aparát, na který by se mohl stát za každých okolností spolehnouti, a to po našem názoru má býti inteligentní, vzdělané četnictvo.
O četnících a o politických úřednících také pan ministr vnitra Černý konstatoval v rozpočtovém výboru, že po ohlášení mobilisace, 5 hodin po rozkaze, odebralo se 800 četníků a nevím kolik desítek politických úředníků na hranice Slovenska a Podkarpatské Rusi a že ani jediný případ se nestal, že by se byl z nich někdo hlásil nemocným, anebo že by se hleděl službě vyhnouti. Šli 5 hodin po rozkaze, důkaz to, že chápou svoje poslání náležitě.
Oč jde u četníků? O organisaci. A toho slova organisace se mnozí lidé velice bojí, ale myslím, že se bojí neprávem, neboť vezměte laskavě na vědomí, že asi ze 13.000 četníků je 3000 organisovaných v Československé obci legionářské, a nijak to nevadí ve vykonávání jejich služby.
Vezměte laskavě na vědomí - řekl jsem to ostatně také v rozpočtovém výboru že žijeme v době demokratické se silným zabarvením socialistickým u nás v republice a v takové době se mnohé věci nenechají řešiti s rákoskou v ruce a v takové době se nenechá všechno řešiti disciplinárním řádem, jak jsme tomu byli zvyklí za staré formy rakousko-uherské. A já jsem přesvědčen, že, jestliže umožníme četníkům organisaci, ať již takovou nebo onakou, prostými slovy rečeno, umožníme-li četníkům, aby směli a mohli bez následků trestu říci vždycky pravdu, o kterou jim jde, když umožníme četníkům, aby nemuseli ve formě vojenského hlášení svým nadřízeným přednášeti stížnosti, které ostatně jsou dovoleny i ve vojsku ve stížnostních komisích, jsem přesvědčen, že četníků, jako sboru elitního, si nikterak nerozvrátíme. Ovšem pravdu mají, kteří se domnívají, že kdybychom dovolili anebo povolili četníkům organisaci politickou, že by se mohlo těleso četnické rozložiti na atomy národnostní, stranicko-politické, což by pro stát opravdu znamenalo určité nebezpečí. Nechceme takové organisace, avšak mám za to, že jí nechce ani četnictvo. A nazvete to formou jakou chcete, ať už je to personální komise, nebo poradní sbor, četnictvu organisaci nebo formu nějakou nalézti musíme a najdeme. (Posl. Hlinka: Odpolitisovat!) Ano, souhlasím. Upozorňuji, pánové, že si ji představuji tak, že organisace tato nesmí býti politickou, (Výborně! To jest správné!) že to musí býti organisace pro celou naši republiku, jedna. Představuji si, že do organisace této bude patřiti nebo měl by patřit jen četník v aktivní službě, ba že by tam neměl patřiti ani pensista. Představuji si, že by do organisace této nemusel jíti ani četník, který jest vzat na zkoušku a který není definitivní, aby se nemohlo četnictvu vytýkat, že zatahuje svoji věc do fora nebo před forum civilní. Ale museli bychom četníkům zaručiti naprostou beztrestnost při vyjadřování a hlášení stížností, a o to nám jde. (Posl. Netolický: Když jim ji nedáme, budou to dělat podvratně, budou si dělati organisace tajné, a to je horší!)
Tvrdí se ostatně, že organisace četníků existuje, že jest tajná organisace četníků. Mám za to, že hrozí-li nebezpečí státu, tak hrozí v této tajnosti organisace a nikoli v otevřeném sboru, v otevřené organisaci, kterou po dohodě můžeme utvořiti a četníkům dát.
Co se týče politické správy, také mám jedno přání, a to, aby dorost politických úředníků byl připraven pro své poslání. Neškodilo by, vychováme-li na př. své důstojníky francouzskou vojenskou misí, vychováme-li různé složky našeho národa jiným způsobem, zavésti také odborné kursy pro dorost úřednický ve službách politických, (Posl. Koudelka: A prvou věcí, obcování s obecenstvem!) neboť nyní, když přenášíme tolik působnosti na okresní správy politické, měl by býti úředník této správy pokud možno nejvzdělanější.
K politice vnitřní chtěl bych dodat toto: Strany, které netvoří vládní koalici, vytýkají těm, kteří ve vládě jsou, že si pojistili vytvořením vládní koalice državu a že odvrátili nebezpečí nových voleb. Pánové a dámy, když přijdou nové volby a nastane nějaké přesunutí stranické, neviděl bych v tom naprosto žádného neštěstí. Komu jest strana stranou pro stranu, stává se církevníkem, odpusťte, ať jest to strana ta neb ona. Kdo se dívá na stranu jako na prostředek k dosažení cíle, ten se voleb nebude báti a my se jich jistě nebojíme také a odmítáme - aspoň od naší strany - výtku, že bychom se chtěli účastenstvím ve vládní koalici tímto způsobem chránit.
Dobře řekl posl. Stříbrný, že úřednická vláda byla zlo a že jsme museli vytvořiti koalici. Úřednická vláda byla zlo a já si na některých věcech dovolím dovoditi, proč. Jestliže jsme vytvořili koalici, vytvořili jsme ji pro demokracii. Demokracie uznává princip většiny, nezáleží na tom, kdo většinu tvoří. V Belgii tvořili většinu sociální demokraté s klerikály, tedy i tam vidíte všelijaké protivy myšlenkové a politické. Proč by nemohly i u nás býti různé protivy soustředěny v práci na programu, který si napřed vytknuly.
Že úřednická vláda byla zlem, kol. Stříbrný odůvodnil tím, že nikdy nebylo jmenováno tolik ministerských radů a sekčních šéfů jako za úřednické vlády. A tím přicházíme ke druhé kapitole našeho programu - úspornosti. Tím se úspory nezjednávají. Uvedu vám příklad: Jednou jsem se tázal mladého úředníka, který byl dříve ve službách ve Vídni: "Prosím vás, pane doktore, jaký máte nyní titul?" Odpověděl mi: "Já se to stydím říci. Jsem ministerský rada." - Zdá se mi, že s těmi tituly jsme příliš hazardovali a nebude škodit ani úředníkům v republikánském státě, když budou míti určitý cíl před sebou a když už ho nebudou míti v kapse, poněvadž to leží v povaze člověka, má-li určitý cíl a snažení, za kterým by šel, snaží se více, dosáhne-li ho, jistě už se nesnaží tolik. To je jedna věc. Druhá věc je, že máme šetřiti. Ale řekněte mi, prosím vás, kde máme začít. Kol. Patzel, tuším, citoval, že má ministerstvo železnic asi 8 nebo 18 tisíc, nevím přesně, nezaměstnaných zřízenců, kterým platí zadarmo. Jestliže na těch něco ušetříme - ušetříme, já to přiznávám, ale myslím, měli bychom začíti shora, a právě proto, že máme tak pěknou koalici, měli bychom začíti s tím šetřením hodně brzy. Nemyslíte, že by šlo na příklad spojiti ministerstvo zdravotnictví s ministerstvem sociální péče v jedno? Nejde mi o osobu ministra jednoho nebo druhého, ale jde mi o ten aparát, který každé ministerstvo jako centrální úřad s sebou táhne. V Národních Listech jsem četl výtku úřadu pro zahraniční obchod, že si zařídil jednu kancelář nákladným nábytkem, který stál 60.000 K. Čím více centrálních úřadů, tím více celého toho aparátu. My nejsme nepřátelé úřednictva, nejméně úředníků státních a my jsme to nejen řekli, nýbrž i svou činností dokázali, že nám jde o to, úředníka rádně honorovati, aby příjem jeho odpovídal nejen vzdělání, práci a důležitosti, nýbrž aby zabezpečil existenci jeho, aby se nemusil nechávat korumpovat ve službě nebo dokonce nemusil vyhledávat vedle státní služby zaměstnání a výdělek vedlejší. Ale máme takovou spoustu různých úřadů - o mnohých budeme hodně brzy rozhodovati, totiž o jejich likvidaci - a v těch úřadech myslím máme dosti úředníků sinekuristů. Tyto dny byl jeden případ velmi pěkně osvětlen v novinách. Přijde jich více. Máme příklady, že některý úředník si vezme placenou dovolenou a jde sloužit a bere plat po druhé. Máme případy, že bere tri platy. Když na všech místech pracuje, nemůže obsáhnouti své poslání celé, to je jasné, a že následkem toho musíme míti spoustu úředníků, jest ještě více samozřejmé. Úřednická vláda nesla za systémem úsporným a byla by v mnoha věcech vytvořila nové a nové úřady. Mám za to, že koalované strany nedaly si to jen do programu, nýbrž že program ten budou v tomto směru prováděti, o čemž nijak nechci pochybovati.
Chtěl bych dále říci, že již za starého Rakouska se velmi mnoho uvažovalo o reformě správy. Prosím, vezměte si náš rozpočet; ctěte jedno ministerstvo za druhým a uvidíte velmi zajímavou věc, že na mnohou jednu a tutéž věc jsou položky třeba ve 3 nebo 4 ministerstvech. Je to neekonomické, nepraktické a vyžaduje to velmi mnoho nákladu úřednického. Musíme vymeziti působnost jednotlivých ministerstev a musíme hleděti příbuznou materii vždycky spojiti v jeden úřad. Budu mluviti o jednom případě konkretním. Ministerstvo zemědělství má své zemědělské školství pod svým ministerstvem. Vezměte učedníky, živnostníky a dělníky, najdete je v sociální péci, ve zdravotnictví, ve školství a v ministerstvu obchodu. Vezměte si válečné poškozence a najdete je na 3 místech. Vezměte si subvencování akcí zvelebovacích a najdete je na 5 místech. Tento neekonomicky způsob musíme odstraniti.
Kam vede byrokratický systém, velmi pěkně v rozpočtové debatě uvedl kol. R. Chalupa, když konstatoval, že máme pres 73 tisíc pensistů a náklad na ně obnáší přes 500 milionů korun. Já nezávidím starým pensistům jejich požitky, ale prosím, když si vezme chudý pracující člověk do ruky tento rozpočet a vidí, že se stát stará o 73 tisíc lidí a že mezi nimi jsou velcí nepřátelé našeho národa (Hlasy: Auffenbergové!), že jsou tam mnozí Auffenbergové a mnozí jiní a jiní a že dělník nemá ani haléřem postaráno o své stáří, že ani haléřem nemá o sebe postaráno živnostník, nemůže býti mezi těmito lidmi spokojenosti. Již v zájmu této položky v rozpočtu státním budeme musiti přikročiti k reformě správy.
Úřednická vláda zavinila také jiné věci. Prosím, račte sledovati rozpočet zemědělství a uvidíte, že některým vrstvám našeho národa dávala vrchovatou ošatku a že druhé vrstvy národa vypustila vůbec, nebo je nechala odejíti s velmi hubeným podílem. A že tento hubený podíl ze státního rozpočtu odnesli dělníci a chudí živnostníci, je jisto. Vezměte si na pr. rozpočet ministerstva obchodu. O této věci nebudu šířeji mluviti, bude o tom mluviti clen našeho klubu ve specielní debatě, ale tolik chci říci: tak si státní rozpočet nepředstavujeme, a kdyby měl příští státní rozpočet vypadati tak jako tento, naše strana by pro něj nemohla hlasovati. Jen ta okolnost, že jsme dali slovo a vytvořili koalici, musíme tyto nesprávné věci podle našeho názoru odhlasovati, ale musíme s hlediska zásadního, s hlediska spravedlnosti proti nim protestovati.
Chtěl bych říci několik slov o další kapitole povšechné, o hospodářské schopnosti našeho státu jako celku. Jest špatná? Není. Má špatné postavení v cizině? Nemá. Máme hospodářskou schopnost pro budoucnost větší, než si myslíme. A po mém názoru i v přítomné době hospodářská schopnost našeho státu jest znamenitá, neboť vezmete-li si do ruky zase rozpočet a sledujete výnos daní, vidíte, že všechny daně vynesly o hodně větší obnosy, než bylo počítáno. Upozorňuji, že jest to kapitola zvláštní, sama pro sebe. O daních a daňovém systému bylo již tolik mluveno, že nepotřebuji to rozvádět. Řeknu jen tolik: Kdyby nebylo okolnosti, že prohlásilo ministerstvo financí, jakmile bude uložena dávka z majetku, že přijde vláda ihned s reformou daňového systému, který má rozložit povinnosti ke státu úměrněji na jednotlivé vrstvy, nemohli bychom s touto věcí souhlasiti, neboť sledujte ty výnosy daní a uvidíte, jaké tam daně jsou, co vynesou a kdo je platí, kdo to odnáší.
Hospodářskou zdatnost jako stát máme. Mnohé vrstvy ve státě vědí, co chtějí, mají cíl, mají program, za kterým jdou. Jsou to zejména zemědělci. To, co vykonali zemědělci po stránce organisační, programové, jest úctyhodně. Kdo by chtěl tuto věc sledovat, nechť jen si zajde na různé výstavky zemědělských rad a uvidí to. Celé toto odvětví naše jest propracováno vědecky, prakticky, matematicky. Přehlédněte jejich organisaci škol atd. Tento stav musí jíti nahoru. I kdyby nedělala strana republikánská takovou chytrou politiku jakou dělá. Bohužel, nejsou to jiné vrstvy v našem národě, které by byly tak ucelené ve svém chtění a ve svých cílech. Největší vady mají živnostníci, ale o tě věci nebudu mluviti, o té věci bude mluviti kol. Netolický. Upozorňuji, že živnostnictvo vždy začlo, a sotva si vytvořilo plán v letech 70tých, přivalila se vlna mladočeská a plán živnostensko-staročeský rozbila. Po dlouhém jednání a po dlouhé práci mladočeská sféra vytvořila nový program, přivalila se vlna národně-sociální a tam se ten program živnostenský převalil. Sotva jsme formovali jakž takž politiku živnostenskou, přivalila se vlna živnostenské strany a zase povalila to, co jsme dělali my. Přáli bychom si a kolegům ze živnostenské strany bychom nezáviděli, aby kolegové ze živnostenské strany dovedli vytvořit cíl a program, dovedli vytvořiti metu, za kterou by živnostnictvo šlo. Bohužel, stav ji nemá a nemá ji také dělnictvo. A dělnictvo, odpusťte, jest rozstříknuto do třech socialistických táborů a jen jeden paprsek jest vyzařující, neboť pres všechny rozdíly stranické již se namáhají jednotlivci všech stran, soustřediti práci socialistickou ve větším směru. Jest toho nanejvýš zapotřebí. Pokud živnostnictvo a dělnictvo, a to zemědělské, průmyslově a živnostenské, nebude mít svého cíle, svého programu, nedojde té váhy v rozpočtu jako strana republikánská, resp. zemědělská.
Chtěl bych ještě ke konci svých vývodů zmíniti se o jedné kapitole, to jest o naší obchodní politice v nejbližší budoucnosti. V rozpočtovém výboru dovolil jsem si kritisovati činnost ministerstva obchodu a činnost úřadu pro zahraniční obchod. Mám za to, že jsem kritisoval právem, neboť to, co se dělo v obchodních vztazích našich s cizinou, nesloužilo nám k dobru. My jsme šli po převratu na obchodní trh světový jako malé děti, ničím nevyzbrojeni. Když jsem ve starém Národním shromáždění jednou prohlásil, kdyby bylo po mém, zapráhl bych všechny české zkušené židy obchodníky a poslal bych je do světa, tak jsem měl veliký odpor proti sobě. A ejhle, po zkompromitování mnohými našimi lidmi sáhla republika právě k těm průmyslníkům a velkoobchodníkům židovským; když už jinak ne, tak je bére k poradám v různých hospodářských a obchodních institucích, aby jí pomohli usnadniti ten vstup na hospodářské světové kolbiště. Chtěl bych říci, že naše obchodní vztahy k cizině byly těžce poškozený naší nereelností. Ať přijdete kam chcete, každý si na to ztěžuje. My jsme nedodrželi obchodních ujednání, my jsme nedodávali včas. Sotva že se stala nějaká změna ve valutovém poměru, nedodrželi jsme cen. Posílali jsme zboží za hranice špatné jakosti, dávala nám je cizina k disposici. Došli jsme tak daleko, že musil býti zřízen úřad pro zahraniční obchod a že naše obchodní a živnostenské komory musejí varovati veřejnost i cizinu před mnohými našimi obchodníky. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Časté zjevy, které vidíme odehrávati se před lichevním soudem, ohlášený zákon o nekalé soutěži, jen dokazují, že po této stránce stůněme. Dokazují zejména západnímu světu, který jest obchodně tak reelní, v čele s Anglií, že musí býti tento svět opatrným ve styku s námi. Proto jste viděli, že mnoho a mnoho věcí jsme prodávali a kupovali za určitých kautel, které nejsou v reelním obchodě obvyklými.
Chci o tom mluviti proto, poněvadž nyní se budeme pomalu vraceti do normálních poměrů. Tyto dny předložil p. ministr obchodu předlohu zákona o likvidaci úřadu pro zahraniční obchod. Mohl tak učiniti proto, poněvadž máme téměř se všemi okolními státy uzavřeny obchodní smlouvy. Budeme je měniti, mnohé jsou nevýhodny, a budeme dirigovati obchod náš celními ustanoveními, našimi celními tarify, event. celními šranky. V této nové epose hospodářské a obchodní nastává ministru obchodu hodně velká práce. Práce proto, poněvadž ad hoc bez znalosti a důkladného propracování našich poměrů a poměrů v cizině uzavírati obchodní smlouvy nemůžeme. Také bych upozornil na to, jak si počínají jiné státy. Ministerstvo obchodu, než přijde s návrhem na autonomní celní tarif, musí sebrat přesnou statistiku o naší výkonnosti výrobní, ministerstvo obchodu musí vědět, kolik a jaké podniky máme, jaké stroje jsou vyráběny, jak jest odborově vyspělé dělnictvo, a kolik stojí náklad výrobní, které mzdy můžeme povoliti. Teprve pak, až sebraný materiál srovná se se zkušenostmi a sebraným materiálem v cizině, můžeme reelně budovati náš autonomní celní tarif.
Upozorňuji, že ministerstvo obchodu jako resort je zanedbáno. Dovoluji si tak tvrditi proto, že do ministerstva obchodu spadá celá obchodní a živnostenská politika, a v tom se dělá velmi málo. Jest to vina snad nás všech, když jsme budovali ministerstvo, že jsme tak málo péče věnovali ministerstvu obchodu při vybudování. Tím větší práci ministerstvo bude mít nyní. Upozorňuji, že aparát k tomu máme, ale aparát, který považuje sám pan ministr obchodu za nesprávně sestavený, a bude ho reorganisovati. Máme obchodní a živnostenské komory, které musí státi na výši doby. Stály dokonce na výši doby, zejména obchodní komora pražská. Bohužel, nejlepší lidé byli odvedeni do služeb státu a již není tomu tak. My reklamujeme při této příležitosti nový volební rád pro obchodní a živnostenské komory. To, co bylo v obchodní a živnostenské komoře, nemůžeme snésti dále. Upozorňuji, že máme celní radu. V celní radě interesované kruhy dělnické a živnostenské zastoupeny nejsou, anebo procentem jen minimálním. Máme železniční radu; tam jest to rovněž tak. Máme sbor národohospodářský, který jest monstrem zejména potud, že z 90 členů jsou tam asi dva zástupci dělnictva a živnostník snad žádný. Tedy když vybudujeme tyto pomocné sbory a začneme pracovati na statistice všeobecné, na čemž se jistě již pracuje, mám za to, že se tak můžeme dostat k reálnímu podkladu pro budoucnost v obchodní politice.
Chtěl bych ještě říci: Velká část našeho národa po stránce hospodářské dívá se starými zraky, přehlíží skutečné naše bohatství. Není oceňována náležitě práce manuelní, není oceňována práce a výkonnost dělníka, malého řemeslníka a živnostníka. Jest to starý způsob myšlení národohospodářského, způsob liberalistický, a proto také o dělnictvu a jeho bohatství a práci velmi málo slyšíme, zejména za hranicemi. A přece, kdyby nebylo toho pracujícího lidu - to není žádná fráse socialistická, nýbrž základ a pravidlo národohospodářské - nemohli bychom samými teoriemi tvořiti naše národohospodářské jednotky. K tvoření jest třeba také práce manuelní. Proč kladu důraz na tuto část politiky naší? Poněvadž zdravá politika národohospodářská, cílevědomá a ucelená politika národohospodářská jest nejlepším a nejpevnějším podkladem pro sociální politiku vůbec. Ve státě žebráků, ve státě, který stojí před krachem, nelze a není možno řešiti dalekosáhlé sociální politické problémy, to se může díti a státi jen ve státě hospodářsky silném, zdravém. Proto tolik důrazu klademe na tuto část naší politiky.
Já bych si představoval v politice naší v tomto směru malou úchylku. Uznáváme-li evoluci socialismu i po stránce hospodářské, ku které se dostaneme pravděpodobně nejjistější cestou, když ovládneme a vytvoříme družstevnictví, a chceme-li zatáhnouti dělníka do praktického národohospodářského rozhodování, mám za to, že ho tam zatáhneme nejlépe, když mu umožníme budovat družstevní podniky. Bohužel, naše forma v této době neodpovídá podmínkám, těm novým snahám moderního národohospodářství.
Co platí o dělnictvu, platí také o živnostnictvu. Stát náš po stránce hospodářské je veden mylnými názory. Když na pr. vidíte, že při minulé mobilisaci je zadáno státní správou snad dvěma až třem průmyslníkům 90 tisíc kalhot a 30 tisíc plášťů a že celá rada podniků svépomocných živnostenských a dělnických vůbec byla vyřazena z dodávek státních, pak je to nezdravé. Když vidíte, že stát při zadávání práce zadává tyto za ceny, které určuje takový milionář a snad miliardář jako je Baťa, tedy je vyloučeno, aby dělnická a živnostenská družstva, která nemají podobné organisace a dělby práce, která nemají technických zařízení ve svých dílnách a závodech, mohla mu konkurovati. Povedeme-li stát touto formou hospodářskou, pak se vzdávám vůbec naděje na nějaké positivní výsledky, na nějakou zvelebovací akci dělnictva a živnostnictva. Teorie nemají pro nás žádné ceny, teoriemi nic nezískáme. Teorie může usnadniti jednání, ale musíme míti smysl také pro tyto praktické věci.
Řekl jsem, že naši řečníci jsou přihlášeni do speciální debaty. Proto konstatuji, že nevěnoval jsem pozornost politice zemědělské a sociálně-politickým zákonům. Jedno mně však přec tane na mysli. Přáli bychom si, aby vláda podle prohlášení pana ministra sociální péče opravdu nejpozději v příštím jarním zasedání konečně přišla s předlohou zákona o sociálním pojištění. Jest to věc, o které se mluví všude, ve všech kruzích. Rozřešíme-li tuto věc, dáme nejen na jevo, že máme vážně starosti a vážné úmysly o pracující lid se starati, ale také odstraníme stížnosti a poukazování na pensisty.
Své vývody chtěl bych zakončiti tedy tím, že na rozpočet jsme se dívali s hlediska politického, s hlediska širšího, vyššího, dívali jsme se na něj také s hlediska hospodářského. Politika, není-li spojena s hospodářstvím, myslím, je politikou nezdravou. Pod tím slovem politika vyrozumívám práci, která slouží po všech stránkách k dobru národa. Podrobnosti ponechávám si na jindy. Dodávám ještě na konec: Strana naše není stranou tak velikou a tak silnou, aby mohla vtisknout celému státu ráz svého programu a svého snažení, strana naše musí koalovat se stranami jinými, když se chce zúčastnit positivní práce. Toho jsme si také byli vědomi, když jsme do koalice šli. Nevím, jestli některá organisace a některá strana prožila v tak krátké době, jako my, takovýto nepředvídaný revoluční přerod. Neboť, když jsme jezdili do Vídně, nic jiného jsme nemyslil a nestudovali, než jak bychom dělali největší potíže státu, poněvadž jsme ho neuznávali, poněvadž jsme s ním nesrostli. A na ráz, pres noc měli jsme se státi nebo stali jsme se stranou státotvornou, stranou positivní práce.
Mám za to, že i mnozí naši lidé dosti dobře ještě proces vnitrní neprodělali, že mnozí naši lidé vytýkají nám malý radikalismus. Ale horší poměry jsou ještě v jiných stranách a ty zjevy, kterých jsme před vytvořením koalice byli svědky, nebyly pěkné. Tak, jak se mluvilo o státě, jak se mluvilo o vládě, jak se mluvilo o úřednících, přesahovalo již všechny meze.
My tedy nečiníme si nároku na vedení státu, my víme, že jsme jen součástí jeho, ale budeme se pokoušet - to otevřeně říkám - vykonávati hodně silný vliv na své okolí, aby ono se tak přerodilo, jak jsme se přerodili my a aby s toutéž láskou, s toutéž chutí a s toutéž obětavostí dávalo svoji práci k disposici celku. (Výborně!)
Víme, že se mnohdy střetneme a
hodně střetneme. Není daleko doba, kdy se asi střetneme při budování
celního autonomního tarifu. Ale není neštěstím, když na sebe narazí
různé programy a různé zásady. Bude-li dobrá vůle na všech stranách,
jako je u nás, tedy mám za to, že ukážeme světu, že jsme schopni
života, že jsme schopni organisace a že jsme také schopni toho
postavení, o němž mluvil pan ministerský předseda, totiž vynikajícího
postavení ve střední Evropě. (Výborně! Potlesk.)