Statek Lány, který byl koupen, nenese podle výkazů státního hospodářství nic, naopak, stát musí ještě doplácet, neboť příjmy jsou vykázány 2,799.755 korun, výlohy činí 2,970.434 korun. Podle toho jest v hospodaření na tomto statku schodek 170.679 korun; jest tedy pasivní a nenese docela nic. A přes to užívá se pro výstavbu tohoto statku pod titulem mimořádných vydání částky 8,695.164 korun. Takové částky poukazovati zcela klidně a chladnokrevně v době, kdy můžeme patřiti na tak špatné finance, k tomu náleží jistá chladnokrevnost. Kdyby to dělal sedlák, že by svými prostředky nešetřil, přišel by zcela oprávněně pod kuratelu; neumí-li hospodařit a nevyzíská-li nic ze svého hospodářství, zasluhuje právem jistého dohledu. Kdyby si však dovolil mnohonásobně z toho, čeho vůbec nemá, vydávati ještě na stavby, musil by býti, myslím, dán do pozorovacího ústavu. Že ani jinak se se státními výdaji nezachází, jak bychom si přáli, ukazuje, jak již vyložil kolega Patzel, kapitola "tiskopisy". V Žatci jest státní tiskárna. My jsme si dovolili poukázati v rozpočtovém výboru na to, že i podle výkazů státního hospodářství jest tato státní tiskárna pasivní. Pan odborový přednosta Ebl dovolil si nám tam prohlašovati, že státní tiskárna v Žatci jest aktivní. Neměl jsem tam příležitosti hned to opraviti, poněvadž takové možnosti v rozpočtovém výboru není, ale chci se zmíniti pouze o číslech, jež jsem o tom našel ve státním hospodářství, a ta jsou při státní tiskárně v Žatci následující: Řádné výdaje 845.000, mimořádné výdaje 172.404 K, to činí dohromady 1,017.404 K; proti tomu řádné příjmy 849.000 korun, vychází právě schodek ve výši, kterou si může každý vypočísti. Nemůže nám tedy zde ve sněmovně nikdo říci, ani pan odborový přednosta, že tato tiskárna jest aktivní. A jak se čte v časopise "Saazer Anzeiger", pochybuje se důvodně v odborných kruzích, že tato příjmová položka jest správná. Neboť přes to, že před státním převzetím byla v této tiskárně činna jako hlava pouze jedna síla, jest tam teď umístěn pán, který ji prodal a mimo to ještě dva redaktoři a jeden ředitel.
Přímé a nepřímé daně vynesly, jak se nám prohlásilo v rozpočtovém výboru, větší příjem 820 milionů korun. Toto číslo jest pro stát zajisté velmi potěšitelné, pro celek jest však jistě zarmucující, neboť víme, jakými týravými opatřeními se tyto částky sehnaly. Avšak jeden dotaz nám musí býti dovolen. Jak se tyto větší příjmy vydávají? Jest zde k tomu kontrola, vykonává se řádně, nepřesunují se položky do jiných kapitol, obzvláště ne do kapitoly militarismu? My vysvětlujeme tyto větší příjmy obzvláště přehnanými fiskálními opatřeními. Stát v tomto případě vůbec není úzkoprsý a tísní naše obyvatelstvo venku tak, že musí platit, až bledne. Ale stát chápe se dokonce takových opatření, o nichž se musí říci, že si není vědom toho, co dělá, když na př. ukládá daně hospodářsky poškozeným, kteří již sami o sobě utrpěli peněžní škodu.
Takový případ, který však není nijak osamocen, který se může přihodit nejen v Dubnici, nýbrž i jinde jako právě v Dubnici v okresu Německé Jablonné, jest následující: V Dubnici zhynulo slintavkou a kulhavkou mnoho kusů dobytka a mnoho kusů muselo býti z nouze poraženo. Cena masa byla stanovena zvěrolékařem, který vykonal prohlídku, majitel nesměl k tomu nic říci. Odběrateli masa z nouzových porážek jsou dočasné vojenské orgány, vojenské úřady, vojenská správa jako taková vůbec. Proto obstarává porážky i řezník od ní k tomu objednaný. Tento měl také platiti daň. V tomto zvláštním případě prohlásil také majitelům, že také skutečně daň z masa sám zaplatí. K největšímu překvapení bylo však majitelům úředně sděleno, že nejen nezaplatili daně, nýbrž že ji prý zatajili a proto že mají zaplatiti mimo daňovou částku na ně připadající ještě 3000 korun jako trest. Musím se tázati a mnozí z vás a našeho obyvatelstva obzvláště se musí tázati: Jest to ta mnohokráte uváděná a mnohokráte slavená, do celého světa vytrubovaná sociální péče a spravedlnost pro výdělkové stavy a obzvláště péče a spravedlnost vůči hospodářsky slabému?
Myslím, že nutil-li se muž, který byl krutě zasažen ve stavu svého dobytka slintavkou a kulhavkou, aby porážel z nouze, a dostal-li tento muž jen procentuální díl skutečné hodnoty, jestliže se naň vloží takové břímě, že to není péče, nýbrž zabrání jeho hospodářského majetku. Proto žádá naše strana zcela rozhodně zrušení této nesociální daně, vyskytující se při nouzových porážkách.
Daně, jak je vidíme, slouží všeobecně k tomu, aby se udržela správní a úroková služba pro dluhy, pro 52 miliard - tak vysoký jest stav dluhů Československé republiky podle výkazů nám předloženého státního hospodářství, který však zajisté neobsahuje celého dluhu, poněvadž víme, že se dělaly ještě jiné dluhy, které v těchto miliardách zde ještě nejsou obsaženy, poněvadž jednání o způsobech zúročení a splácení nejsou dosud ukončena. Můžeme tyto dluhy předpokládati ještě s dalšími 5 až 6 miliardami, takže budeme podle toho nuceni sehnati úroky pro 57 až 58 miliard dluhů. Nebudou-li stačiti a nemohou-li stačiti zvýšení, jež jsou teď obvyklá, bude stát nucen vynalézati vždy nové daně. Avšak brzy nebude již v tomto státě ničeho, co by se dalo ještě zdaniti. A jestliže se přistupuje jako v posledním zasedání k dani z vodních sil a doufá-li se v patrný výnos z této daně, tedy nouze o vodu letošního léta a podzimu již poučila, že příjmy z této kapitoly nebudou příliš vysoké. A připravuje-li se stát zdaniti lidem pracovní sílu, která jest ve vodě, přejímá zajisté i závazek, tyto lidi za dobu, kdy nemají jako letos žádné vody k disposici, odškodniti za úbytek práce, provozovací ztráty a jiné materielní ztráty. Tento závazek vychází sám od sebe, vezme-li se v úvahu i to, že stát všechny předměty obratu, ať jest to zboží nebo pracovní výkon, zdaňuje tak zvanou daní z obratu. Daň z obratu byla 1. říjnem t. r. zvýšena na 2%. Daň působí nazpět tím způsobem, že poplatník má za uplynulou část roku, v níž byl povinen zapraviti 1% daň, zaplatiti ji nyní v běžném kalendářním čtvrtletí. V mnohých okresech a krajích byla vydána však daň z obratu za minulý rok teprve teď. A jakým způsobem byla daň z obratu lidem uložena? Nikdo se nedržel zápisů a na lidi, kteří se bránili, kteří nebyli srozuměni s paušalováním, jež stanovil stát, nýbrž vedli a včas podali své zápisy a knihy, nebyl vzat zřetel.
Vidíme, že obraty 30.000 nebo 35.000 byly libovolně zvýšeny na 100.000, ba 120-000 K. To bylo velmi zle pojímáno zvláště v zemědělských kruzích, poněvadž obrat jest patrný z prokazatelných čísel, jelikož lidé byli nuceni své produkty prodávati za nejvyšší ceny. Každý kus dobytka, který byl ze stáje vyhnán a přiveden na trh, byl opatřen dobytčím pasem a úřady mohou kdykoli nahlédnouti u obce do rejstříku dobytčích pasů. Jak jest pak možno, jsou-li příjmy zjištěny a veřejně přístupny, zvýšiti příjmy a obrat trojnásobně, čtyřnásobně a pětinásobně? To dělá naše lidi kolísavými ve víře ve právní řád tohoto státu, nutí je k tomu přecházeti k nesprávným zápisům anebo nevésti vůbec žádných. Neboť nevede-li žádných, přijde k témuž dilematu, jako když nějaké vede, ať jest předpis správný nebo nikoli.
Zatěžování jest nekonečné a tak veliké, že naše obyvatelstvo, zemědělské a živnostnické obyvatelstvo a stavy, jež jsou jimi vydržovány, shromáždily se před berním referátem a tam bouřlivě volaly a prohlašovaly, že nejsou ochotny nésti dobrovolně tato břemena.
My máme ještě o jeden důvod více stěžovati si na to, neboť myslíme, že ani neplatí stejná míra pro Němce, jaké se užívá pro Čechy. V Duchcově postupovali Němci a Češi společně a stěžovali si na uložení daně z obratu. Měli částečně úspěch, poněvadž se jim slíbilo, že se utvoří daňová komise, v níž by i poplatníci mohli trochu do toho mluviti. V okresu manětínském byly však nedávno vydány nálezy pro daň z obratu, a co tu vidíme? Německému obyvatelstvu bylo v těchto nálezech oznámeno, že v případě, že daně nebudou včas zapraveny, budou platiti 10% úroků z prodlení. České obyvatelstvo obdrželo rovněž takové nálezy, avšak přídavek o 10% úrocích z prodlení tam byl snížen na 5%. Stejně všem, i v povinnostech, jak se patří.
Byly zvýšeny poplatky z darů, z dědictví, byly zvýšeny osobní daně, zvýšeny k tomu válečné přirážky, nově upraveny daňové škály pro dobu od r. 1921 až do r. 1923 a i válečné přirážky k přímým daním nově stanoveny zákonem z 12. srpna t. r. a to činí přirážka k pozemkové dani u vinic a zahrad 400%, u lesů 600%, druhy půdy touto daní nezatížené jsou obmyšleny přirážkami 200%. Byla zvýšena domovní třídní daň, musí se platiti do fondu pro umělá hnojiva a ještě rozličné jiné daně. Při mnohých těchto daních přihází se přebytek, jako na př. při fondu pro umělá hnojiva; prý při jeho likvidaci objevil se větší výtěžek 90 milionů korun. Nyní se zvěstovalo svého času při předpisování fondu pro umělá hnojiva všem lidem, že peníze, jež plynou do tohoto fondu, mají sloužiti k tomu, aby se dodával a odváděl umělý hnůj laciněji jak v roce 1921, tak i v roce 1922. Byli jsme proto velmi silně překvapeni, když jsme četli, že vzniklé přebytky přibližně 90 milionů korun, roku 1922 nemají sloužiti k lacinějšímu opatření umělého hnojiva lidem, nýbrž že se má této částky užíti pro pokusné stanice a jiné účely. Ohražujeme se zde zcela rozhodně proti tomu, aby částky, jež byly splaceny zemědělskými kruhy pro tento fond umělého hnojiva, byly někam zašantročeny.
Poněvadž teď státní stroj, který na nás vložil všechny tyto různé druhy daní, vzdychá a praská, když si pan ministr financí dá ještě tolik práce, aby udržel v pohybu tyto káru táhnoucí, vydělávající stavy, tedy nemůže jich nikdy tak popohnati, aby dosáhl výše, kterou dosáhnouti si stát postavil za cíl. Živnostnictvo, rolnictvo a stav, který se obyčejně jmenoval středním stavem, který však teď se musí jmenovati nízkým stavem, a dělníci, kteří při tomto voze táhnou, ti se časem nasytí vytahovati tuto státní káru na slunnou výši, vidí-li, že v každé etapě, které dosáhli, byl již opět připraven nový druh daní; a záškodník, který stojí za tím, pozoruje a říká: Vůz snese stále ještě zatížení, naložte na něho, co jest ještě možné! A oni nakládají i nemožné. Při tom však vidí tyto síly, které musí táhnouti při tomto státním finančním stroji, že páni postrkovači a páni keťasi cestují touže silnicí v nejskvělejších automobilech, aby dobře schováni uvedli přes hranice do bezpečí to, co mělo býti ve vnitrozemí zdaněno. Takové výjimky se posuzují příznivě a vlastně to nejsou žádné výjimky, neboť se staly pravidlem. A naše obyvatelstvo venku, jež má ještě smysl pro právo, to říká: Jest to právní stát, který tak postupuje? Právě ty vydělávající, tvořící kruhy se postihují daněmi, zatím co velké kapitalistické kruhy, vyssávající průmysl a vše přitahující velký kapitalistický svět jest daní ušetřen. Neboť, kdyby stát chtěl tyto kruhy postihnouti, mohl by je postihnouti. Bylo by nemožno, aby společnost jako "Zora", společnost pro výrobu cukrovinek a čokolády v Olomouci, vykazovala 65% čistého zisku a Smíchovský akciový pivovar 90% - tuto kapitolu bylo by možno protáhnouti do nekonečna - zatím co jiní lidé, živnostenský, zemědělský a střední stav nevědí, jak budou moci zaplatiti každý měsíc znovu do domu slétající se složenky vyplněné daněmi. Trpělivost lidí venku minula. Naše daňové demonstrace ukázaly všem, že nejsme již ochotni snášeti, co nám stát ukládá nad naši sílu.
Vidíme však ještě jiné, jak totiž nás stát podporuje hospodářsky. Víte, že stát učinil vše, aby dusil vývoz chmele, loňského i letošního roku. Nynější ministr obchodu zrušil ovšem všechna obmezení, avšak myslím, že nelze již spraviti, v čem bylo dříve hřešeno. Pád marky v Německu znemožňuje odbyt přebytku našeho chmele velkoodběratelům v Německu, poněvadž ti lidé nemohou zde vystoupiti jako kupci při tomto nízkém stavu marky. Můžeme vyvážeti jen do západních států a vidíme, že Anglie, Francie a Belgie jako kupci téměř vůbec nejsou na trhu. Z nordických států vystupují ještě teď jako kupci Dánsko, Švédsko a Norsko, odbírají ještě jednotlivé malé položky, avšak to jest jen bezvýznamné a nemůže nás zbaviti přebytečného chmele, poněvadž na druhé straně vidíme, že náš obchod si nijak nedá na tom záležet, aby dostal náš chmel ven, nýbrž se spíše snaží dostati sem cizí chmel a cizí chmel zase odbýti do ciziny. Víme, že Živnostenská banka se svým chmelovým syndikátem má ležeti u nás v Žatci více než 4000 centů cizího chmele a že tento ústav, který jest tak silně podporován státem, místo aby podporoval domácí produkci, snaží se dostati sem cizí chmel a odbýti jej a domácí produkce se může jíti pásti. Zmírnili jsme naši obdělávanou plochu před válkou tak, že nyní nečiní 50%. Letošního roku jsme měli chybnou, špatnou sklizeň. A přes to nebylo možno, to málo, co bylo sklizeno a nemohlo se spotřebovati v tuzemsku, odbýti do ciziny. To jsou opatření, jež se nemohou dosti bičovati jako národohospodářsky škodlivá. A při tom byl uložen na tento produkt 9%ní manipulační poplatek a vývozní daň; a zapomíná se při tom, že po krátké době přechodných příjmů nebude míti nikdo nic.
Ale i s jiných stran máme důvod k stížnostem. Všechna území nebyla letos požehnána příznivou sklizní ovoce. Labské údolí mělo jakž takž příznivou sklizeň. Každý bude vědět, že časné hrušky, letní ovoce se nedá uchovati a podléhá rychle zkáze. Existuje "družstvo pro zhodnocení ovoce Polabí" a toto družstvo se snažilo všemi možnými cestami dostati povolení k vývozu, aby odbylo přebytek do ciziny. Zavázalo se dodati do Prahy laciné ovoce a to za cenu 40, 60 a 90 haléřů za kilo. Za tuto cenu byly dodány do Prahy časné hrušky, stolní hrušky. Pánové, rád bych se vás otázal, zda jste takové ovoce dostali s přiměřeným občanským ziskem z obchodnických kruhů. Nevíme ničeho o tom. 40 vagonů bylo do Prahy za tyto ceny dovezeno. Když však totéž družstvo žádalo vládu o dovolení zaslati za hořejší příznivé ceny ovoce i do Karlových Varů, Liberce a jiných německých měst, bylo hladce odmítnuto. Bylo jen učiněno opatření, aby Praha dostala levné ovoce a já myslím, že to musím vysloviti, že celkové obyvatelstvo pražské nedostalo z tohoto laciného ovoce nic, nýbrž že pouze obchodnické kruhy. vyzískaly. Družstvu pro zhodnocení ovoce vyvstala tedy otázka: Máme naše ovoce, jež ani za tuto cenu nelze v Praze udati, nechati zkaziti anebo se máme snažit přes to je odbýt? Byla zde snaha, ale snahy byly marné. Úřad pro zahraniční obchod nedal žádného vývozního povolení. Teď se obcházelo dál, zkoumalo se, co by se mělo udělat a pánové, vidíte, čeho nebylo lze dosáhnouti legální cestou, bylo lze dosáhnouti jinou cestou. U úřadu pro zahraniční obchod se nedostalo vývozního povolení, avšak u jednoho obchodníka hračkami v Rudohoří obdrželo se vývozní povolení. Jest to zvláštní výrobek, který ten muž uvedl do obchodu. A co muselo ono družstvo dáti tomuto muži jako provisi? 50 haléřů za kilogram!
Vidíte, že při vagonovém nákladu 5000 kilogramů hrušek, jež šly do Švédska a Německa, bylo nutno vyplatiti provisi 2500 Kč. To jest opatření, proti němuž se musíme ohraditi, jež působí národohospodářsky škodlivě a nekonečně rozšiřuje korupci. Každý si musí říci: Stát, v němž jest něco takového možné, nepečuje o své lidi, nepečuje o vydělávající stavy a ani spotřebovatele. Ale ještě více: ukazuje to, že se v tomto státě zapomíná na družstevnictví, jež se všude a ve všech státech podporuje a na něž se béře zřetel, jemuž se k jeho zdaru všude pomáhá, jestliže se takové družstvo jako jest Družstvo pro zhodnocení ovoce v Polabí, jediné toho druhu, nijak nepodporuje v jeho snahách zajistiti svým lidem pro své výrobky přiměřené ceny, nýbrž přenechává se jakémus obchodníku s hračkami.
Mnoho jsme trpěli a mnoho snesli. Avšak můžete býti jisti, že všude se jednou nit trpělivosti přetrhne. Jedním mementem byly daňové demonstrace. Nenechte to dojít k žádnému dalšímu mementu, pečujte o to, aby výdělkové stavy mohly obstáti, aby mužové, kteří vykonávají vládu, měli pochopení pro břemena, která má lid nésti.
Snažili jsme se a vypočítali, jak vysoké jsou dnes výrobní náklady v zemědělském podniku. Tato čísla jsou sestavena pro střední hospodářství, jak jsou tam obvyklá a to podle cen platících v Čechách pro zemědělské předměty spotřeby v měsíci květnu r. 1921. Za základ byly položeny průměrné výrobní náklady hospodářství s 23 hektary, čili 80 korci v žateckém okresu. Tu uvidíte, že podíl všeobecné režie dělá dnes pro jeden hektar již 1008 K. Výrobní náklady pšenice činí na 1 ha 4853 K beze zřetele na výnos, žita na 1 ha 4910 K, ječmene 5033 K, ovsa 4986 K, cukrové řepy 8366 K, bramborů na 1 ha 7.107 K. Ostatních výpočtů nechci dále uváděti. Vidíte již, jak nekonečně těžce musí nésti sedlák břímě, jež mu ukládá vedení hospodářství. Zvýší-li se daňové břímě do nekonečna, nutno se tázati: Jsou zde u vesla prozíraví muži a jsou si vědomi toho, co činí, že se odvažují ukládati obyvatelstvu stále více a více břemen? Myslím, tuto otázku nemůžete zodpověděti a chcete-li ukáži vám na jiných příkladech, jak náš daňový system v praxi vypadá při zemědělských družstvech.
Jedno skladištní družstvo, jež bylo založeno roku 1892, má obchodní podíly, jež činí 85.000. Reservní fondy vykazují podle výročního účtu 1918-19 částku 300.000 K, čistý zisk pro 1918-19 činí 38.000 K. V následujícím roce byla vykázána ztráta 470.000 korun, jež vznikla pádem ceny jetelových semen a zabavením luštěnin. Ve výroční valné hromadě roku 1920 byly následkem této ztráty reservní fondy v úhrnné částce 300.000 korun odepsány. Teď vypadá daňové zatížení roku 1918 až 1919 následovně: Jako zdanitelná základní čísla byla vzata: Čistý zisk 38.000 korun, úroky z reservního fondu 16.000 korun, remunerace 15.000 korun, dávky a daně 1917-18 24.000 korun, dohromady 93.500 korun; po srážce úroků z obchodních podílů per 5.200 korun zůstala zdanitelná suma 88.300 korun. Na to následující daňový předpis: 10procentní daň ze zisku 8.800 korun, 20% všeobecné a 80% další přirážky 8.800 korun, 780% obecní přirážky 69.074 korun, 50% okresní a zemské přirážky 44.060 K: úhrnná daňová suma: 128.794 korun. Ačkoliv existenční minimum k předpisu daně z příjmu bylo zvýšeno na 6.000 korun, to jest asi pětinásobné, nebyl zvýšen základ k vyměřování daně ze zisku u družstev s obmezeným ručením. V tom směru existují dnes jen dva výnosy ještě ze starého Rakouska, a to jeden z 28. března 1917, č. 23.019, a druhý z 20. října 1917, č. 45.869, podle nichž družstva, jež provozují obchody pouze se členy, mají býti zdaněna při zdanitelném základu od 2.800 až 10.000 korun 2 1/2% až 5% a družstva, jež provozují obchody i s nečleny, jakými jest dnes každé skladištní družstvo jakožto místo komisionářské, 4% až 10%. Podle těchto výnosů jest však dána možnost sestaviti dvojí výroční účet, což však zase jest prakticky neproveditelné a což ani berní úřady rády nevidí, poněvadž jednotlivé sumy nemohou býti dosti přísně od sebe odlišovány. Proto se všeobecně zdaňuje každé větší družstvo 10%, každé menší družstvo 8%. Za srážky se uznávají pouze úroky z obchodních podílů, k zisku se však připočítává vše, co jakž takž se může za zisk pokládati, tedy i remunerace členům představenstva a dozorčí rady, reservní fondy atd. Zůstává teď otázkou, čím toto družstvo zaplatí předepsanou sumu 128.794 korun, tím spíše, že vykazuje roku na to následujícího ztrátu 470.000 korun. Čím jsou však kryty odepsané reservní fondy 300.000 korun a na nový účet přenesené podílové listy 85.000 korun? Myslím, že se tak nepostupuje proti družstvům ani při zdanění a že jest nemožno, aby tento duch neměl nésti další plody, jedná-li stát takto s družstevnictvím.
Jiný jednotlivý případ vám chci sdělit, abyste viděli, jak se teď při správě hospodaří. Obec Krucemburk v chotěbořském okresu propachtovala asi 50 měr obecního pozemku po 30 korunách a zavázala se nésti sama daně. Roku 1919 zůstalo obecní pokladně po zaplacení daní ještě 450 korun, roku 1920 jen 34 koruny, teď však přišla moučná daň a ti páni tam, kteří měli v obci většinu, kteří náležejí sociálním demokratům, usnesli se platiti moučnou daň z příjmů obecní pokladny, poněvadž prý jest obec zavázána platit všechny daně. Protest ostatních stran zůstal nepovšimnut, poněvadž dnes rozhoduje většina. Tedy obec musela z běžných příjmů zaplatit moučnou dávku a nemohla ji ani přesunouti na pachtýře.
Teď jiný příklad. Obec Frydnava, okresu německobrodského, má předepsáno pozemkové daně 522·34 K. Obec čítá 42 vesměs menších rolníků a domkářů. Roku 1917 měla předepsáno obecních a školních přirážek 150%. Tohoto roku vysekala hohenzollernská lesní správa v Štokách les, ležící na obecním území a prodala pozemek obci za poměrně levnou cenu. Obec se musila však zavázat tuto lesní plochu ve výměře 21 hektarů opět zalesniti v zalesňovacím turnu 7 let. Roční výdaje byly pojaty do rozpočtu 1.000 korunami a tím se přirážky zvýšily na 200%. Vypůjčiti si jest úplně vyloučeno, poněvadž obec jest bez toho přetížena stavbou školy roku 1905. Jiného jmění však obec nemá. Nuže, té obci se předepíše za tento pozemek moučná daň 753 korun, to znamená 42 chudých domkářů musí svými obecními přirážkami platiti na proletáře s ročním příjmem 30.000 korun, aby tito dostali lacinou mouku.
Pánové! To není žádná sociální péče! Mohl bych tyto příklady ještě dále rozvinouti. Pánové! Přestaňte s tímto zdaňováním a přikročte k zavedení daní, jež by došly všeobecného souhlasu a to jest daň, kterou jsme již zavedli ve stanovách naší strany, daň pozvolna vzestupné daně z příjmu; progresivní daň z příjmu musí přijíti. Představujeme si ji tak, že střední čára bude stanovena třebas 50.000 korunami se vzestupnými a sestupnými sazbami. Sazby mohou se dělati libovolně počínaje střední čarou a musí býti uvedeny v souhlas s dočasnými drahotními poměry. Povoluje-li drahota, může se střední čára snížiti. Budete vidět, že musíte přejíti k tomuto druhu zdanění, neboť to jest jediné spravedlivé zdanění příjmu, aby výkonnost poplatníkova nebyla přetížena.
Ještě mnoho by bylo lze říci o jiných věcech, jak na př. by se mohla pozvednouti morálka. O něčem však se musím ještě zmíniti: říká se stále, že persekuce Němců prý povolily; my to však dosud nevidíme. Němci, pokud jsou ve státních místech, jsou stále ještě utiskováni jako dříve, přes to, že tito Němci jsou si vědomi povinnosti a konají službu i za nejtěžších poměrů. Jako jeden případ chci zdůrazniti, že prostý zřízenec byl odstraněn z jedné německé železniční stanice, poněvadž jest Němec a byl přeložen do velké dopravní stanice, jež jest česká. Koná tam svoji povinnost s právě takovým vědomím povinnosti jako v dřívější stanici, jest velice zdatný a to dokazuje okolnost, že na svém novém služebním místě již odkryl 62 krádeží. Vidíte, že i tímto způsobem vyhovují Němci své povinnosti za stížených okolností, přes to, že to jest spojeno s osobním nebezpečím. Ale i na poště vidíme totéž. Ze Žatce musela býti jedna slečna přeložena do Strakonic, poněvadž jest Němkou, ačkoliv služebně nebylo u ní žádné závady. Za to jsme byli my Žatečtí obšťastněni telefonistkou, jež neumí německy a proto všechna spojení provádí nesprávně. A na stížnosti u poštovního ředitele přišel poukaz, že bude usilováno, aby se tato slečna naučila v nejkratší době v místě obvyklé řeči.
Pánové! Můžeme vás pouze varovati,
abyste nepokračovali tímto způsobem v potlačování německého národa;
bude-li tak dále pokračovati daňový šroub tímto způsobem a potlačování
Němců jiným způsobem jako teď, nenaleznete v nás k státu ochotné
lidi, jichž potřebujete k výstavbě vašeho státu. (Souhlas a
potlesk na levici.)