Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má paní posl. Pechmanová.

Posl. Pechmanová: Slavná sněmovno! Dříve, nežli počnu mluviti o vlastním předmětu, který je mně uložen, ke skupině II. k ministerstvu financí, považuji za svou povinnost prohlásiti, že náš klub naprosto nemůže souhlasiti se způsobem, jakým mluvil zde před chvílí pan posl. Juriga, nota bene člen koaličního klubu. Považujeme jeho řeč za těžký přestupek proti koaliční solidaritě, a naši členové v koaliční parlamentárce učiní jeho vystoupení předmětem nejvážnějšího jednání. Očekáváme, že klub lidové strany ulehčí okamžitým zakročením proti panu posl. Jurigovi naší posici v koaliční většině. (Výborně!)

Slavná sněmovno! Pokud se týče vlastního předmětů jednání, zapadá do onoho širokého konglomerátu látky, kterou rozumíme pod projednáváním rozpočtu. Rozpočet v každém státě je jednou z nejdůležitějších složek práce státotvorné, jest jednou z nejdůležitějších povinností všech stran politických a všech politických činitelů, aby k tomuto rozpočtu státnímu zaujímali svoje stanovisko, a to stanovisko, pokud se týče kritiky a posudku věcného a seriosního.

Pokud přichází v rozpočtu v úvahu ministerstvo financí, nepřichází pouze jako jediná a samostatná složka ve státní správě. Ono jest spíše páteří celé státní správy poněvadž spravuje státní jmění, poněvadž může a má míti velmi mnoho iniciativy, pokud se týče správy tohoto státního jmění a poněvadž jest jeho důležitou starostí v hospodářství a hospodaření se jměním státu a národa. A jeho první povinností je, aby toto hospodářství a hospodaření bylo racionelním hospodářstvím, aby ministerstvo financí bylo prozíravým správcem národního jmění a aby všechny složky státní správy vykonávaly v tomto vztahu ku státu a k sobě navzájem plně, poctivě a spolehlivě svoji povinnost.

Proto nám nemůže a nesmí býti lhostejno, jaký duch ovládá naše hospodářství a hospodaření, a tím spíše to nemůže býti lhostejno, poněvadž jsme státem, který si tvoří tradici. A jaké tradice si vybudujeme, podle nich a v nich také budeme žíti. To znamená, taková bude naše budoucnost, jaká bude budoucnost politická, a také zejména v tomto směru budoucnost národohospodářská.

Není snad ani tak důležitou věcí srovnávati cifry, jako sledovati a pěstovati ducha. Cifry se mění každým rokem; jako se měniti budou poměry, budou se měniti cifry, ale duch, ten se vžije, opanuje a bude rozhodujícím v celé příští soustavě, zejména v naší soustavě národo-hospodářské. Žijeme v těžké době hospodářských krisí a přerodů a v tom poválečném chaosu máme ten těžký úkol, že máme správně vystihnouti onen moment, který nám může sloužiti jako pevný opěrný bod, abychom nejen uchránili náš stát od hospodářského rozvratu, ale abychom dovedli také předejíti všem těžkým otřesům, které by mohli jakýmkoliv způsobem překážeti účelné a zdárné hospodářské konsolidaci.

Bude důležito, abychom se zde dovedli uvarovati nezdravého fiskalismu právě tak, jako bude důležito, dovedeme-li najíti onen ton zdravého národohospodáře, který musí býti uveden do naší státní správy. Ani v občanských kruzích podnikatelských nesmí vésti podnikání finanční k oné strašné finanční spekulaci, která vládne po celém světě. Máme dojem, že pokud bude světové podnikání ovládáno finanční spekulací, velkostatkářskou finanční spekulací, že do té doby docela marně voláme po tom, aby úspěchy sebe pilnější práce byly viditelné. Do té doby budeme marně burcovati chuť a vůli ku práci, poněvadž výsledky budou se ztráceti nejen v důsledku poválečných method, ale v důsledku poválečného hospodaření, ovládaného velkokapitalistickou spekulací. Je nejen možností, ale přímo povinností státu, a to tím spíše, státu demokratického, aby dovedl akcentovati hospodářský princip svého systému, aby dovedl vyzdvihnouti ideu zdravého národohospodářského smyslu jako protiklad této finanční a finančnické spekulace. Ministerstvo financí jako representant zdravého směru národohospodářského a jako povolaný regulátor počínání a podnikání ostatních složek státní správy a současně též státního hospodářství i ve smyslu našeho finančního zákona nemůže býti odloučen ani od struktury státní administrativy, od těchto ostatních složek a musí vždycky spolupůsobiti s nimi.

Voláme-li po ozdravění státních financí, voláme tím současně po ozdravění národo-hospodářského systemu a řádné reorganisaci státní správy, také o tento národo-hospodářský princip opřené, protože stát nehospodaří pouze s národním jměním movitým či nemovitým, ale stát hospodaří s dražšími a vyššími statky, to jest s energií, s pracovní schopností lidu a národa. A právě s tohoto stanoviska má dvojnásob za povinnost býti hospodářem nad jiné prozíravým, nad jiné opatrným, ale také hospodářem nad jiné racionelním. Stát v tomto svém úkolu musí býti v čele všech ostatních činitelů a přirozeně ministerstvu financí se musí v tom směru přidružovati všecky ostatní resorty státní správy. V tom vztahu ministerstva financí ku státní administrativě jako celku je právě velmi mnoho, co je nutno zejména u nás se stanoviska našeho státu, se stanoviska potřeb tohoto státu neobyčejně zdůrazniti. S tohoto stanoviska nemá tedy příliš mnoho váhy posuzovati ministerstvo financí samo o sobě, jako jednotlivé složky, nýbrž je nutno akceptovati, že to ministerstvo financí je organicky spjato s ostatním celkem správy státní a jeho úkolem je po stránce rovnováhy v rozpočtu akceptovati tento svůj úkol.

Ministerstvo financí volá dnes po úsporách - to jest úspor musí býti docíleno všude, tedy v celé státní administrativě a v celé státní správě a pro nás není lhostejno, jakým způsobem těchto úspor bude docíleno. Stát tomu musí věnovat svůj zvýšený zájem a musí hleděti k tomu, aby úspor docíleno bylo zdravě, aby celý tento system znamenal pro nás zdravé východisko do budoucnosti. Nesmíme zapomínat, že ani náklady na státní administrativu nelze posuzovati jen jedině jako snůšku cifer, a to docela pochopitelně proto, že vydání je ospravedlněno nejen výší nákladu, nýbrž také účelností nákladu. Jestli nemáme náklady účelné a jestli stále ještě i dnes naše státní správa vykazuje celou řadu položek v položkách nákladu, které nejsou dosti účelny, znamená to nejenom hospodářskou vadu této struktury, ale současně to také znamená organisační vadu celé struktury státní správy.

My máme přirozeně i zde velmi těžké postavení. Převzali jsme stát v principu rakušáckém a nemohli jsme ještě dokázati, aby za celou tu dobu tento státní princip po stránce státní správy byl do všech důsledků odrakouštěn. My ovšem máme dnes poměry takové, že při všem jedno do druhého velmi těžce zapadá, to jsou ty věcné chyby, ale na druhé straně i ty chyby, pokud se dějí v politice personální. My slyšíme dnes mluvit o drahotě dnešní státní správy, a jsou v tomto státě i politické strany, české politické strany koalované, které dovedou si počínati způsobem jistě při nejmenším velmi podivným a dovedou nejen nechávat československou veřejnost v klamu, nýbrž docela vědomě, systematicky ji v tomto klamu utvrzují, a my můžeme, slavné shromáždění, najíti doklady tohoto tvrzení i v této sněmovně, v níž před nedávnem kol. Navrátil mluvil právě o těchto bolestech, které se dnes staví do popředí tohoto života ve státě, nejen pro to, že hýbají tím velkým kádrem, tělesem státních zaměstnanců - my to pravíme o našich státních zaměstnancích - kteří jsou interesováni nejen existenčně na vývoji, úspěchu a trvání tohoto státu, ale i zejména na vývoji a to úspěšném vývoji tohoto státu, jako státní občané loyální a oddaní tomuto státu, kteří dovedli, když toho bylo třeba, když toho bezpečnost, jistota a hospodářská zdatnost státu vyžadovaly, přinésti velké oběti ve prospěch státu, ve prospěch správy a budoucnosti tohoto státu a tím zároveň ve prospěch všeho občanstva. (Výborně!) Tedy jest třeba, bychom se ptali po příčinách, proč dnes vidíme zvláštní symptom ve veřejnosti, proč vidíme, že nálada ve státotvorné občanské československé veřejnosti přímo krajně se vyhrocuje proti státním zaměstnancům, proč se opakuje i doslovně, bezmyšlenkovitě každé tvrzení, které jest vyhroceno, třeba - budiž mi dovoleno to otevřeně konstatovat - stranicko-politicky proti státním zaměstnancům, proč se docela bezmyšlenkovitě roznáší pověsti do veřejnosti, že naše státní správa se zdražuje tím, že se pro státní zaměstnance v posledním čase učinilo příliš mnoho.

Slavná sněmovno! Já bych chtěla konstatovati jednu věc. Když jsme hned v době popřevratové dělaly ty první zákony, naše československá veřejnost chápala jednu věc, že jsme převzali nejen ten státní aparát jako takový, schátralý z rukou bývalého Rakouska, že celá ta správa měla celou tu spoustu nedostatků, ale naše československá veřejnost chápala zároveň, že státní zaměstnanci, kteří sloužili této státní správě a tomuto státu, neměli po stránce sociálních opatření, po stránce existenčního minima, po stránce těch nejprimitivnějších státoobčanských práv, ani toho nejmenšího, co jim po právu náleželo a státoobčanská veřejnost dovedla pochopiti ne přemrštěné požadavky těchto lidí, ale nedovedla pochopiti základní požadavky státních zaměstnanců po těch stránkách, o kterých jsem se zmínila. Ale k podivu jest nutno konstatovati, že zde byly určité proudy, jichž snažení snad od počátku se ubíralo naprosto jiným směrem, pochybným, a ukázaly se také toho důsledky.

Pan kol. G. Navrátil v sobotní své řeči ukázal na to, že máme dnes dobu, kde to zní: Stát potřebuje příliš mnoho. Státní zaměstnanci musí pochopiti, že tento rok jim nemůže přinésti zlepšení. Slavná sněmovno! Snad bychom mohli podmínečně souhlasiti, ale musím velmi zřetelně říci na adresu všech: Nesmí státním zaměstnancům přinésti také zhoršení (Výborně! Potlesk.) toho stavu, který dnes je. Prohlašuji jménem svého klubu, že otevřeně a poctivě stojíme se státními zaměstnanci za jejich spravedlivými požadavky sociálními a existenčními i za těmi, které se nesou k modernímu, pokrokovému, demokratickému zreorganisování státní správy jako takové, a že si právě od těchto věci slibujeme, že to bude také zdravým národohospodářským principem, poněvadž naše státní správa musí prováděti reorganisaci věcnou, ale zároveň personální jako příkaz doby, a to proto, abychom pochopili tu racionální zásadu správného hospodaření. Nemůžeme připustiti, aby požitky státním zaměstnancům jakýmkoli způsobem byly zkracovány, a to ať přímo či jiným systémem zatěžovány.

Smysl správného hospodářství ukazuje, že výši nákladů neurčuje jen cifra, nýbrž účelnost a jestliže stát na jedné straně ciferně ušetří určité sumy, že by se tyto určité ušetřené sumy vyvážily přímým nebezpečím, kterému by šel tento stát vstříc, kdyby nemohl počítati s uceleným, spokojeným kádrem státních zaměstnanců, kteří budou míti po té stránce ze sociálních a existenčních potřeb to, co má každý občan v tomto státě, a nač má také nesporné právo.

Chápeme velmi dobře, že bude velmi mnoho věcí, které budeme musiti překonávati, ale nemůžeme se ubránit tomu, abychom nekonstatovali docela otevřeně a veřejně, že naše veřejnost je klamána i v jiném směru, je klamána potud, pokud se hodila určitá hesla do veřejnosti. S těmito hesly se docela nesvědomitě agituje, kšeftaří nejen v politice a stavovské veřejnosti, ale i v naší veřejnosti vůbec, kde jsou to samotné denní listy politických stran, které dávají do světa zprávy, o nichž musí býti tyto strany samy přesvědčeny, že vůbec jsou - není to naprosto vulgárně řečeno - politickým fikslem, anebo naprostou křiklavou neupřímností a záludností. Zvláště markantně vystupuje v některých odvětvích státní správy ta okolnost a ten hřích bych chtěla říci, že nebylo u nás, a snad to ani nebylo možno, ale dnes na to přijde čas, kdy je na to třeba myslit, v některých odvětvích vyrovnat křiklavé rozdíly, a nechci opakovat to okřídlené slovo, hříchy minula, ale ty neprozřetelnosti se stanoviska národohospodářského, které se páchaly.

Resort ministerstva pošt a telegrafů je zajímavým a přímo typickým dokladem pro to, co se zde u nás ještě pěstovalo za starého rakouského ducha, jak je možno stále ještě nekriticky opírat se tomu, co je nutnou účelností, aby ty věci byly odstraněny.

V provozu poštovním, tedy ve službě přidělené subalterním zaměstnancům, jsou dvě kategorie státních zaměstnanců, z nichž každá je opřena o jiné předběžné vzdělání, ale prosím, v upotřebení po stránce kvality výkonů není naprosto rozdílu mezi kategorií jednou a druhou. Rozdíl je pro národohospodáře ten, že stát jako hospodář honoruje jednu kategorii více a druhou méně. Tato správní kuriosita, kterou má ministerstvo pošt a telegrafů ve svém oboru, jest přímo, jak jsem řekla, typickou, ale to, jak se právě s tímto aparátem zachází, ukazuje na druhé straně, že přímo nebezpečné reflexy rozšiřují se do naší správy a jsou celou českou veřejností nesprávně chápány. Dnes bylo by možno ptát se nejen fiskalisty, ale zejména národohospodáře, aby doznal, zda ten princip ve státní správě je správným, který se opírá o to, aby určovalo nárok na mzdu jen a výlučně ono kriterium předběžného vzdělání, anebo má-li to býti racionelní, oprávněný nárok kvality výkonů a kvality práce. (Tak jest!) Myslím, že každý národohospodář, posuzuje-li to se stanoviska privátního podnikatele, mně odpoví, že každý podnikatel bude honorovat v prvé řadě schopnost, pohotovost zaměstnance, výkon jeho a kvalitu jeho výkonu a jeho výsledek, ale že bude riskantním podniknouti něco a říci, já musím zaplatiti právě tak, poněvadž ten člověk mi přinese předpoklady, které se v praksi musí nějak uskutečnit, že k té či oné práci hodí se lépe, ačkoliv za několik okamžiků prakse může dokázat pravý opak v těchto věcech. Takovémuto způsobu a tomu principu, který přímo naléhavě volá po tom, aby již jednou bylo odstraněno toto nesprávné stanovisko, tomuto principu, kterému se podařilo proniknout alespoň částečně, a jsme-li už u této specielní věci, do ministerstva pošt a telegrafů, přinese potom takové počínání nivelisaci. Ale má to své důsledky. A je to zase zásluhou politické strany, jestliže tato politická strana národně-demokratická přinesla nám určitý princip pod heslem nivelisace do našeho veřejného života. Tento princip odráží se, zase je to rozpočet ministerstva pošt a telegrafů, a názorně v cifrách dokazuje, že je velké nebezpečí, když na jedné straně chceme praktikovat heslo šetření a když na druhé straně, abychom nebezpečí nivelisace čelili, odvažujeme se k pokusům, jak na př. dokazuje celým svým snažením v poslední době ministerstvo pošt a telegrafů. V tomto rozpočtu se dozvídáme, že poštovní správa k té své správní kuriositě odhodlala se zreorganisovat svůj rozpočet, a to způsobem, který při nejmenším zaráží. Já bych nechtěla vyčítat, že správní úředníci v ministerstvu pošt a telegrafů pamatovali na zlé doby a že se pro tyto zlé doby pojistili určitým plus ve vyšších hodnostních třídách. Mohlo by se mi namítnout, že ve III. hodnostní třídě jest jedno místo plus, ve IV. hodn. třídě také jedno místo plus a v V. hodn. třídě plus 4, v VI. hodn. třídě plus 3 a že to nepadá tak příliš na váhu. Ovšem k celkovému počtu administrativních úředníků v resortu poměrně malém padá to jistě na váhu. Tak právě zrovna jako se to týká úřednictva technického, kde na nepatrném poměrně počtu míst 33 připadá 11 takových rozmnožení ve vyšších hodnostních třídách. A teď je otázka v dopravní službě. Tam se vyskytuje soupeřství dvou skupin, toho neblahého dědictví té služební pragmatiky, proti níž se protestovalo roku 1914, kde se říkalo v Rakousku, že je to služební pragmatika nedemokratická, nepokroková, zpátečnická, sotva uzřela světlo světa. Ale dnes v Československé republice máme politické strany, které jsou ochotny do všech důsledků vášnivě lámat kopí za tento požadavek starorakouských dob. Jestliže tedy tato služební pragmatika v tom soupeřství dvou skupin ve službě poštovní nám ukazuje, že je možno, aby ve skupině C v VI. hodnostní třídě bylo oproti rozpočtu pro loňský rok plus 11 míst, v VII. hodnostní třídě plus 86 míst, v VIII. hodn. třídě plus 332, v IX. hodn. třídě plus 331, v X. hodn. třídě 327, v XI. hodn. třídě 326, tedy musíme jen říci, že bylo velmi štědře pamatováno na tuto skupinu. Já bych se tázala, jaký reflex to bude mít na druhé straně, poněvadž vidíme, že právě ona nižší skupina zaměstnanectva - a znovu podotýkám, při stejném služebním výkonu, při stejné jeho kvalitě a kvantitě - má dnes tu smutnou úlohu, že toto rozmnožení míst ve skupině jedné dálo se na účet skupiny druhé, že v VIII. třídě je minus 180, v IX. 367, v X. 421, v XI. minus 431 mist. To ukazuje při nejmenším poněkud zaujatý postup poštovní správy. Já bych také myslela, že není možno uvádět jako protidůvod, že se v tomto směru nic nezměnilo, poněvadž ve skutečnosti, pokud se týče počtu zaměstnanců, zůstane ten počet celkově stejný. Ale já pravím pouze v rozpočtu. Ve skutečnosti v praxi zůstává však i ten početní nepoměr, který byl plus ve skupině D oproti C, v platnosti. Ale výsledek docela přirozeně je tím horší pro tu nižší skupinu, poněvadž to, co je preliminováno v rozpočtu pro skupinu vyšší hodnostní třídy, ztrácí se v tom praktickém životě těm skupinám nižší hodnostní třídy. Ale ta tíha toho celku opře se o tento kádr zaměstnanectva. Po této stránce, myslím, že je to více než důrazná mluva rozpočtu, který nám ukazuje, že tímto způsobem sice nedojdeme nikam, ale že je zde znáti pohromu, že je opravdové nápravy třeba. To je snad jediný bod, v němž bych se ztotožňovala s panem kol. Navrátilem, že tu musí býti učiněna náprava, nemá-li státní administrativa býti rozvrácena a nemáme-li spěti ke katastrofě. Ale ta náprava nesmí vypadati tak, jak ji ukazuje, ač v dobrém úmyslu, v nynějším rozpočtu ministerstvo pošt a telegrafů. A také nesmí pozůstávati z hesla proti té t. zv. nivelisaci. Slavná sněmovno! Já úmyslně říkám "tak zvané", poněvadž to, co bylo míněno nivelisací, ta snaha o ocenění výkonů - a my to chceme jako socialisté pevně věřit - bude tím principem, který jako princip sociálně spravedlivý a národohospodářský prorazí si svoji cestu ke svému uplatnění a že bude uznán v této reorganisaci jako princip vedoucí.

Vážená sněmovno! Ta nivelisace nešla tak daleko, jak se domníval prokázati p. kol. Navrátil. Chci poukázati pouze na ty nejnižší kategorie. Snad měl pan kolega možnost a příležitost se stanoviska ministerstva železnic posouditi tyto věci poněkud jinak, ale já jsem se již v tomto oboru státní správy přesvědčila, že se nemůžeme tak snadno vyzouti z toho, abychom mohli říci, že je nadbytek v kategoriích zřízeneckých a dělnických, že na jedné straně chceme z těch či oněch důvodů hájiti práva úřednictva i vyšších i nižších skupin a hodnostních tříd, ale na druhé straně přesunouti a přenésti tíhu rozhodování na ty, kteří, jak pan kolega myslil, ne dvacetkrát byli odměněni v tomto systému doby poválečné oproti předválečné době, nýbrž šestkrát, sedmkrát až osmkrát. Dá se prokázati, že platy zřízenectva oproti průměru předválečnému 1095 K činí dnes v době poválečné se všemi těmi drahotními přídavky a nouzovými výpomocemi 8940 korun, tedy sotva 7krát. Přirozeně by musili dostati ještě 13krát tolik, aby jejich platy dosáhly výše, kterou jim přisuzoval pan kol. Navrátil a kterou jim, zdá se, přisuzuje celá tato politická strana, poněvadž celý postup v těchto věcech nám ukazuje až příliš jasně, že budeme šetřiti systém. Já nemluvím proti odměnám profesionálů ve státní službě, ale nesmíme šetřit systém stálého přidělávání hodnostních tříd nahoru jen z toho důvodu, že tam jich není tolik mnoho, a že to proto tolik nestojí (Výborně!), kdežto těch maličkých po 10 K jest přespříliš a náklady jsou příliš citelné. Chceme-li racionelní hospodářství, pak toto racionelní hospodářství mluví pro ocenění tohoto výkonu. A když je specielního výkonu třeba, buď povolán, kdo může podati specielní výkon, a buď odměněn, ale nesmíme generalisovati. Ve věci nivelisace nesmíme postupovati tím způsobem, jako se to dělo dodnes.

Snahu získati právě tomu výše a lépe kvalifikovanému výkonu po stránce pracovní místo tam, kam patří a náleží, nesmíme zaměňovati se snahou, která se dnes zejména vytýká revolučnímu Národnímu shromáždění, které chtělo paušalisovati a které chtělo způsobem naprosto stejným i bez úvahy tyto věci přiváděti tak daleko, že by samy se byly přivedly ad absurdum. K této politice, slavná sněmovno, máme jen jednu poznámku: Příslušník strany národně demokratické pan kol. Navrátil mluvil velmi ostře proti nivelisaci oněch širokých vrstev státně zaměstnaneckých, proti vyšším třídám a kategoriím, ale já, slavná sněmovno, pravím: Byla to politická strana národně demokratická, jejíž příslušník pan dr. Matoušek v revolučním Národním shromáždění podal návrhy zákonů na př., aby soudní sluhové a podúředníci jmenováni byli úředníky, aby poříční a cestmistři byli jmenováni úředníky, aby jmenování úředních sluhů úředníky stalo se co nejdříve, aby převedení kancelářských úředníků soudcovských do hodnostních tříd a požitků státních úředníků bylo provedeno, aby převedení podúředníků soudních do hodnostních tříd bylo provedeno. Ale pak musím říci: Je-li nivelisace naší snahou, aby ve státní službě ceněna byla vykonaná práce bez ohledu na to, kolik si někdo roků vyseděl ve školních škamnách, bez ohledu na to, mělo-li to vysedání jeho uspokojivé výsledky ve studiu, musíme se ohraditi a ukázati, že i tyto věci jsou nebezpečnou nivelisací, poněvadž se dály v době, kdy to nebylo tak přísně posuzováno jako dnes, poněvadž se to dálo v době, kdy právě tato politická strana považovala za svou povinnost, aby dovedla v tom snažení po získání masy státně zaměstnanecké zajistiti si první místo.

Prosím, právě ve jménu reorganisace státní správy, ve jménu toho, jaký cíl sledujeme, aby reorganisace státní správy měla složky a prvky, které nám pojistí státní správu demokratickou a republikánskou a odstraní z ní přežitky dob minulých, musíme protestovati proti takovému počínání, poněvadž chápeme, že není založeno ani na upřímnosti vůči státním zaměstnancům, a že bude lépe, omezíme-li se na to, abychom prostě konstatovali, co je možno s ohledem na státní zaměstnance a jejich existenční požadavky, a co je možno s ohledem na stát a jeho požadavky, na jeho hospodářskou basi a ducha oné hospodářské správy, kterou si také dnes teprve pěstujeme. Dalo by se, slavná sněmovno, říci velmi mnoho o věcech, které s tím souvisí. Kdo bude dnes ze zákonodárných sborů a československé veřejnosti míti poctivé úmysly se státem a s jeho zaměstnanci, má zde otevřené široké pole činnosti. Státní zaměstnanci volají po účelné reorganisaci státní správy, nejen v poštovním, nýbrž i ve všech ostatních resortech. My musíme ve prospěch státního hospodářství odstraniti správní kuriosity z ministerstva pošt i ostatních resortů, musíme vytýčiti jako jediné kriterium schopnost k práci, kvalifikaci práce a kvalifikaci výkonu. Na těchto předpokladech, ne na starém škatulkovém systému rakouském, chceme budovati novou pragmatiku demokratickou a pokrokovou. Myslím, že je více než na čase tuto pragmatiku budovati zrovna tak, jako všichni, kteří se chápou poctivě příležitosti, aby vyvedli státní zaměstnance z bludného kruhu, aby jim pomohli z tohoto bludného kruhu hospodářsky, mají povinnost pochopiti otázku stabilisace platů státních zaměstnanců jinak, než jako otázku agitační, než jako otázku, která se bude řešiti jenom z nouze, nýbrž jako věc, kterou je třeba rozřešiti náležitým způsobem, seriosním způsobem, aby právě posloužila k výsledku oběma zúčastněným státům i jejich zaměstnancům.

Mluvilo se zde dnes již o Slovensku, mluvilo se o slovenských zaměstnancích. Slavná sněmovno! Chci konstatovati jen tolik. Jest povinností státní správy, a může býti dopřána i nám jako zákonodárnému sboru možnost, abychom ocenili tu spoustu poctivé práce, kterou vykonali exponovaní státní zaměstnanci na Slovensku. (Výborně!) Šli tam ti lidé z idealismu a lásky, ale i když připustíme, že tam šla část lidí, kteří měli spekulaci za pohnutky, ohromná část, jistě 99% těch, kteří tam šli, šli tam právě z lásky, z lásky k slovenskému národu, z lásky k slovenskému lidu. (Souhlas.)

Ta část si, slavná sněmovno, nezaslouží, aby byla zahrnována výtkami způsobem takovým, jako se to stávalo tak často, a jako se to stalo již dnes. (Výborně!) My se musíme jednou pro vždy dovésti postaviti na stanovisko, že ty věci jsou nejen nějakou příležitostí k politice, ale že jsou to věci, které jdou do hlubin státního života a že každý ten nepatrný státní zaměstnanec, který s oddaností na to Slovensko šel a tam svůj úkol vykonal, vykonal kus velezasloužilé a státnické práce. (Výborně!)

Po této stránce jsem přesvědčena, že jim patří náš dík a my si můžeme jen přáti, aby vymizely ty zjevy, kde slovenští zaměstnanci nedovedli pochopiti ještě dostatečně, že je třeba určité průpravy a přípravy pro ten úkol, a že ti českoslovenští zaměstnanci z Čech nepřišli, aby zaujímali jejich místa, nýbrž připravovati půdu, aby oni mohli přijíti a nastoupiti na jejich místa. A to by měla říci naše slovenská delegace všem příslušníkům na Slovensku, poněvadž jsme přesvědčeni, že láska českého lidu, láska československého zaměstnance ke Slovensku, byla tou první a vedoucí pružinou a že ona to byla, která pomáhala přes ty strašné potíže a přes ohromná protivenství v prvních dobách těmto našim lidem na Slovensku. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. Böhr.

Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! Vznešená píseň nebo ošklivá píseň vysoké politiky byla v posledních dnech pěna v mol- i dur-toninách různými řečníky v rozpočtové generální debatě. I několik fug, několik disharmonií bylo do toho vkomponováno. Zdá se, že to patří tradičně do bývalého koncertního sálu Rudolfina. V nynější specielní debatě a to u druhé skupiny, finanční, v užším smyslu mohu pominouti vysokou politiku vnitřního i vnějšího života republiky, ale musí se jí přece ještě věnovati několik letmých pohledů a doteků. V celkovém organismu ministerské rady tvoří ministerstvo financí se svými nejbližšími částmi, abych tak řekl, nervus rerum anebo hospodářské srdeční a krevní cévy a nenechají-li tyto obíhati ve všech oborech dosti zdravé krve, nastupuje tam chudokrevnost, zácpa, blednička, řekl bych zkornatění cév. Ministerstvo financí opatřuje tisíci ssacími nádobami přítok hospodářské krve všem odvětvím státní správy, nebo má jej aspoň přiváděti. Avšak bohužel se to děje s překážkami a nerovně. Mnohé díly nacházejí hypertrofii, jiné, a to se týká především německých požadavků, musí pro chudokrevnost skoro odumříti nebo již dokonce vymřely nebo vyhynuly.

Již důvodová zpráva ministerstva financí, ještě více zpráva rozpočtového výboru o rozpočtu vyrostlém s prozatímním dodatkem na více než 26 miliard, připouští již řadu vnitřních technických slabostí. K tomu patří nejnápadněji daleko miliardu přesahující výpomoci, kteréžto stanovené částky patří pravidelným způsobem do rozpočtu samosprávných sborů, totiž zemí, okresů a obcí. Jest velmi těžkým úkolem propracovati se k jasnému obrazu v množství rozpočtových sešitů, bohatých číslicemi, na jejichž spolehlivost a přehlednost přímo narážejí dodatečné požadavky a docela nesoustavné rozdrobení příbuzné látky. Musí se zde často s tužkou počítati a opět počítati, sčítati, odčítati, listovati nazpět do loňska, na konec vyžádati si ještě odbornou radu. Dojde se tím k státnímu dluhu přes 53 miliard, k celkovému schodku skoro 8 miliard. Pouze z tohoto deficitu by přišlo na hlavu - předpokládá-li se 13 milionů obyvatelstva - asi 590 korun, z celého rozpočtu kolem 2000 korun, nebo-li přes 100 tisíc vídeňských korun nebo 5000 marek, na přímých osobních daních přišlo by v rozpočtu asi 112 na hlavu, na nepřímých asi 590. Za zarážející dlužno považovati zmocnění dvou ministerstev ke zcizení státního majetku, získaného dávkou z majetku, stejně jako jejich diskretní vystavení státních záruk do 50 milionů. Ještě více mne však zaráží a obavami naplňuje celý postup neevropské instituce Pozemkového úřadu, dále zdůraznění v důvodové zprávě, že vláda jest oprávněna měniti a přemísťovati svá rozpočtová čísla při jich používání, jen když se tím nezmění konečná suma. Tu by mohly snadno, myslím, ještě více přijíti zkrátka nutné věci, řekněme invalidní částky a německé školství a ještě více býti omezeny. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)