Dovolte, velectění, abych se trochu zabýval druhou hlavou zákona o stavbě, mzdovým rozhodčím soudem. Když se tvořila a usnášela první zákonná osnova, již tehdy jsme protestovali s tohoto místa proti mzdovým rozhodím soudům. Měli jsme těžké pochybnosti proti způsobu, jak byly rozhodčí soudy na základě tohoto zákona ustaveny, a události, jež se v tomto směru udály v posledních měsících, daly našim obavám úplně za pravdu a přiměly nás k tomu, že jsme zvláště v zájmu stavebního dělnictva podali v druhém odstavci zákona o stavbě několik pozměňovacích návrhů. Ve starém zákoně a také v novém se praví v § 13, že všechny spory, jež vzniknou ze mzdového a pracovního poměru mezi dělníky a zaměstnavateli, nutno výlučně a za všech okolností předložiti rozhodčímu soudu, a na druhé straně se zapomnělo, uděliti rozhodčímu soudu tak zvané trestní zmocnění, sankce a tak bylo nyní závazno předložiti nutně všechny spory tomuto rozhodčímu soudu. Učinili jsme návrh, aby zúčastněným zaměstnavatelům a dělníkům, pokud přicházejí v úvahu, bylo možno podle svobodné volby dovolati se vedle soudu rozhodčího také soudů živnostenských a rádných, tedy soudů okresních. Proti jinakému zvyku sněmovny našel tento návrh menšiny v sociálně-politickém výboru milost a sněmovna bude dnes moci při hlasování rozhodnouti také o návrhu, který zde byl podán nejen většinou, ale také menšinou sněmovny.
§ 14, jenž se zabývá složením rozhodčího soudu, dal nám rovněž podnět, abychom podali pozměňovací návrh, jenž ovšem přijat nebyl. V §u 14, jak ve starém tak i v novém zákoně se praví, že při vyřizování sporů nutno přihlížeti při sestavování soudů ke zúčastněným organisacím. Pod slovy "přihlížeti k zúčastněným organisacím" rozumíme, že samozřejmě ta organisace, která zamýšlí svůj sporný případ přednésti k rozhodnutí, ustanoví rozhodčího ze svých rad. V Praze se však pohlíželo na to jinak. Rozhodčí soudy byly sestaveny velmi jednostranně a rozhodčí byli ovšem jmenováni jak z řad českých stavebních zaměstnavatelů, tak z rad čistě českých svazů stavebních dělníků, a když druhé organisace si stěžovaly, na změnu sestavení rozhodčích soudů se nemyslilo, a tak se stalo, že byly předloženy k rozhodnutí mzdové spory rozhodčímu soudu, jehož členové ze dvou třetin a více nemohli ani rozuměti, co oběma stranami hýbe. Rozhodnutí ovšem nedopadlo tak, jak by podle práva bylo mělo dopadnouti. Aby se tento stav odstranil, je nutno, aby rozhodčí soudy byly složeny tak, aby vyhovovaly věcným potřebám také ve směru jazykovém. Při výborové poradě prohlásil sice pan odborový přednosta Kubišta, že se příště bude přihlížeti k těmto věcem v prováděcím nařízení, že tedy v budoucnosti při sporech mají býti organisacemi, jichž se spor týká, jmenováni přísedící soudu. Zbývá ovšem vyčkati, stane-li se tak skutečně, - byli bychom mnohem klidnější, kdyby bylo ustanovení o tom obsaženo v zákoně.
Také k § 16 dovolili jsme si podati ně kolik pozměňovacích návrhů, a to žádáme, aby 2. odst. §u 16 byl škrtnut. § 16 se za bývá v hlavní věci směrnicemi, jak mají rozhodčí soudy rozhodovati. Nuže, tu je v odst. 2 ustavení, které se odvolává při rozhodování v otázce mzdové na tak zvaný pracovní výkon v době míru, na rok 1914. Takový poukaz považujeme nejen za ne správný a nevhodný, nýbrž dokonce za mimořádně nebezpečný pro zájmy dělnictva. Nelze zajisté stavěti pracovního výkonu roku 1914 do stejného poměru k hod notě mzdy, jako v době tehdejší. Poukazu jeme na to, že dnes již není vhodno klásti mzdu a pracovní výkon v roce 1914 do rovnocenné linie. Pracovní mzda zůstává za potřebami a skutečnými cenami o dobrou třetinu proti roku 1914, a je nespravedlivo, žádá-li se, aby se mzda, která se rovná jen ve svém hodnotném pojmu dvěma třetinám mzdy z roku 1914, byla vyrovnávána výkonností. Žádáme proto škrtnutí tohoto paragrafu, avšak také z důvodů jiných. Provésti toto ustanovení není prakticky možno, poněvadž stavební práce není pracovním výkonem individuelním, nýbrž kolektivním, a na druhé straně může libovolný výklad tohoto ustanovení vésti k nejtěžším škodám dělnictva. Podali jsme dále návrh, aby rozhodčí výroky mohly býti v jisté době revidovány. Dosavadní zákon ustanovuje, že rozhodčí výrok nesmí býti v jednom roce měněn. Rovněž to považujeme za nespravedlivé. Chci to zdůrazniti na tomto příkladě: Rozhodnutí o mzdách v severočeské stavební živnosti stalo se rozhodčím výrokem letos v pokročilém létě, v době, kdy ceny, počínajíc lednem, klesaly značně nízko, avšak od tohoto času máme podstatný vzestup cen, a dnes možno zajisté říci, že ceny potravin a zboží jsou právě tak vysoké, jak tomu bylo v měsíci lednu, kdežto mzdy byly stanoveny s poukazem na ceny v létě tohoto roku. Dnes naprosto nemůžeme tvrditi, ze ceny zboží mají již takovou stabilitu, aby se v jednom roce podstatně nezměnily, a rozhodnutí v době pro dělnictvo nepříznivé přináší mu s sebou nejtěžší hospodářská nebezpečí. Proto jsme žádali, aby toto ustanovení bylo změněno a aby rozhodčí výrok za jistých okolností v dohodě se súčastněnými organisacemi mohl býti podroben revisi.
K § 17 podali jsme dva návrhy, a to návrh, který dává rozhodnutí soudu rozhodčího možnost trestní sankce k skutečnému provedení. Tu nám také bylo prohlášeno, že se vláda vynasnaží vyhověti skutečným potřebám, že řádné soudy budou poukázány, aby rozhodnutí soudu rozhodčího provedly. Zda se toho bude prakticky užívati, musí býti přenecháno budoucnosti. Další návrh s naší strany byl také, aby se rozhodčí soud po podání žaloby musil sejíti v určité lhůtě, a to po 14 dnech. Tomuto našemu návrhu vyšlo se vstříc potud, že se k němu přihlíží již ve zprávě výborové. V celku musíme říci, že mzdové rozhodčí soudy, jak byly dosud stanoveny ve stavební živnosti, naprosto neodpovídají našim představám. Poněvadž zákon o podpore stavební činnosti bude zajisté dlouho ještě v platnosti a tyto soudy také ještě dlouho zůstanou, pak musíme se snažiti ze všech sil, abychom tyto rozhodčí soudy v zájmu dělnictva náležitým způsobem vybudovali.
Jen ještě zcela krátce chci se zabývati některými ustanoveními třetí hlavy, a to soudy cenovými. Kdo nemyslí s hrůzou na cenové soudy za války! Cenově soudy za války nebyly ničím jiným než soudy pro zdražování. O působnosti cenových soudů si ovšem nemůžeme dovoliti úsudek, poněvadž cenové soudy nebyly nikdy svolány, prakticky také patrně nikdy nemohou vstoupiti v činnosti, poněvadž nemohou ani poslechnouti směrnic daných v zákoně. Především vytýkáme cenovým soudům, že pro Čechy má býti zřízen jen jeden soud v Praze, pro Moravu a Slezsko dohromady takový v Brně a pro celé Slovensko jeden v Bratislavě. Zastáváme stanovisko, že, mají-li býti cenové soudy utvořeny a mají-li skutečným poměrům trochu vyhovovati, pak nutno tyto soudy zříditi aspoň v sídle obchodních komor. Snad se potom dá prakticky u těchto soudů něco dělati. Stojím na stanovisku, že s nynějšími lichevními soudy je velmi dobře možno nejenergičtějším způsobem potírati lichvu se stavebními hmotami, je-li k tomu dosti vůle.
Podali jsme ještě několik pozměňovacích
návrhů k §§ 21 a 22 o cenových soudech, poněvadž se tu přihlíží
k ustanovením kolektivní smlouvy ve formě pro dělníky škodlivé,
a prosíme, abyste také toto ustanovení škrtli. A jestliže ke konci
prohlašuji, že přes všecky vady a nedostatky, jez tento zákon
má, budeme přece hlasovati pro předlohu, pak neděje se to nikterak
z pohnutky, že snad máme důvěru k zákonodárné činnosti vlády,
nýbrž má nás k tomu jen okolnost, že chceme podniknouti pokus
čerpati z vadného zákona to, co jen je pro podporu stavebního
ruchu možno. Ze všech sil chceme se snažiti, abychom zákonodárným
způsobem spolupůsobili při podpore staveb. Chceme usilovati o
to, abychom poskytli účinný prostředek k boji proti hrozné bytové
nouzi, jež dnes je, a spolupracovati, aby hrozné bídě o byty byl
konečně učiněn jednou konec. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl. Schälzky. Dávám mu slovo.
Posl. Schälzky (německy): Dámy a pánové! Při různých příležitostech přednesli jsme své odůvodněné stížnosti a požadavky, týkající se státní podpory stavebního ruchu, avšak ani jediný německý návrh nebyl přijat. Návrh zákona o stavebním ruchu, který máme před sebou, se svými 68 paragrafy byl předložen "pětkou" a v sobotu v krátké době ve výboru bez další rozpravy promrskán. Rozpočtový a sociálně-politický výbor potřeboval k tomu každý hodinu. Byla by zcela zbytečná práce podávati pozměňovací návrhy, poněvadž by byly zcela jistě "většinou" přehlasovány. Proti tomuto způsobu projednávání musíme rozhodně protestovati. Za takových okolností je věcná spolupráce pro nás Němce naprosto vyloučena.
Přímým podnětem k předložení tohoto
zákona o stavebním ruchu byla nutnost, prodloužiti platnost stavebních
zákonů přes 31. prosinec 1921. Vítáme předlohou o prodloužení
platnosti stavebních zákonů. V § 27 se ustanovuje, ze pro stavby
malých obytných domků, započaté r. 1921 a 1922, a pro stavby a
přístavby domů, jez budou dokončeny do konce r. 1923, může býti
povolena státní podpora. Avšak hlavní věcí, tak jako před tím,
zůstává i potom opatření potřebných stavebních úvěrů. Nebude-li
už konečně jednou zaplacena válečná půjčka, může "pětka"
měnit tento zákon za několik měsíců opětně. Zůstane bez účinku,
poněvadž ani soukromníci, ani stavební družstva nebudou si moci
opatřiti potřebného stavebního úvěru. Také společnosti s ručením
omezeným, jak je má na mysli § 34, budou právě tak marné. Tyto
společnosti ústavů peněžních a pojišťovacích mají býti utvořeny
za tím účelem, aby poskytovaly půjčky státem zaručené a ze svého
vlastního i jim svěřeného jmění ve formě vázaných vkladů připravily
prostředky, potřebné k splnění těchto úkolů. Pokoušeli jsme se
už před měsíci v parlamentním svazu utvořiti takovou společnost
peněžních a pojišťovacích ústavů. Poznali jsme ze zkušenosti,
že před zaplacením válečné půjčky vůbec nelze získati peněžních
ústavů, aby poskytly větší stavební úvěry těmto společnostem.
A tak i toto ustanovení zůstane tak dlouho jen ranou do vody,
dokud nebude splněn základní požadavek zaplacení válečné půjčky.
Totéž platí o losově půjčce. Na stavby úřednických bytů jest rozpočteno
podle zákona 150 milionů. Aby byla zmírněna bytová tíseň úřednictva,
musí býti opatřeny zcela jiné částky. Uváží-li se, jaký nezdar
utrpěla losová půjčka - jak bylo před časem oznámeno, sešlo se
sotva 50 milionů, jiní říkají jen 25 milionů - můžeme si pomyslet,
jak bude dodržen slib, že v roce 1922 má býti věnováno 150 milionů
na stavbu úřednických bytů. Zase jste jednou prodali kůži a medvěda
jste ještě neměli. Těšíte úředníky jen planými sliby. Co si mají
úředníci myslet o vládních slibech, dověděli-li se posledně, že
pres dřívější ujišťování vlády, že nebude provedeno snížení úřednických
platů, pokud trvá drahota, byla rozmnožena bída úřednictva zkrácením
úřednických platů nezodpovědným způsobem. A nyní vláda přijde,
a chtíc získati úspěch stavební půjčky, užívá vsí možné reklamy!
Vláda nechť si uspoří každý haléř na tuto reklamu i všechno nucení;
dokud nebude úplně zaplacena válečná půjčka a stát neučiní zadost
jiným svým závazkům, nikdo nebude míti ke státu důvěry. Opětovně
jsme žádali, aby vláda předložila podrobnou zprávu o všech státem
povolených stavebních podporách a státních zárukách. Chceme už
jednou vědět, co se s těmi penězi stalo! Která místa, které soukromé
osoby, jmenovitě která stavební družstva až dosud byla zúčastněna
těchto výhod, a v jaké míre se jich dostalo také Němcům! S německé
strany jest slyšeti jen stížnosti na to. Veřejnost bude velmi
zajímati, doví-li se, je-li pozorovati i na české straně touž
ne spokojenost a bezvýslednost, či zda byla v mnohých českých
místech bytová tíseň státní stavební podporou aspoň poněkud zmírněna.
Opětovně byl s tohoto místa tento požadavek vysloven a až do dnes
nebylo z toho splněno ani písmeny. V zákoně o stavebním ruchu
z 11. března 1921 byly už ustanoveny cenové soudy. Jak to s provedením
tohoto zákonného ustanovení vypadá, patrno z toho, že až dosud
ve skutečnosti nebyl zřízen ani jediný z cenových soudů, a dá
se očekávat, že i provedení ustanovení tohoto zákona dá na sebe
hodně dlouho cekat. Podle § 61 zákona, který máme před sebou,
má se stanoviti nařízením, jaká část nákladu má býti hrazena z
výtěžku domů. A má se učiniti opatření, aby majitel domu byl vázán
úpravou nájemného přispěti k zapravení nákladu, jejž uhradila
státní podpora. Myslím, že je to vůbec povážlivé, přenechávati
takováto ustanovení cestě nařizovací. Naproti tomu bez odpovědi
zůstává otázka, jak budou moci úředníci a veřejní zřízenci platiti
vyšší nájemné, jestliže se jim, jak se to stalo neodpovědným snížením
úřednických příjmů v pamětihodné noční schůzi v sobotu, takovým
způsobem omezuje každá možnost života. Nejprve při stoupající
drahotě snížiti platy a pak ještě zamýšleti zvýšit nájemné, to
znamená příliš napínati trpělivost veřejných zaměstnanců. Jednou
však musí býti jasno také v otázce státní záruky. Dosud jsme se
toho marně dožadovali, takže společenstva a obce nemají namnoze
potřebné důvěry ve státní záruku. Úspěšná péče bytová jest možná
jen tehdy, říkám to zcela otevřeně, ožije-li znovu soukromá stavební
činnost, a proto je nutno chrániti domovní vlastnictví a dávati
kapitálu podněty k stavbám. Především základní podmínkou jest,
aby bylo posilováno vědomí právní jistoty ve státě, avšak, pánové,
ze všech výkladů oposice vidíme, jak jsme ještě vzdáleni tohoto
cíle. Postup jednání za účelem dosažení podpory a státní záruky
jest pro toho, kdo žádá o podporu, cestou nekonečného utrpení.
Stavebním družstvům se stává, že dům jest skoro hotov a družstvo
dostalo sotva první splátku 35 %. Putování aktů bylo dosud velmi
zdlouhavé. Od státního dozorčího úřadu nad stavbami k okresnímu
hejtmanství, odtamtud k stavebnímu úřadu při zemské správě politické,
pak k ministerstvu sociální péče a konečně do peněžního ústavu!
Protokoly o pokračování stavby jsou měsíce na cestě, než společenstvo
dostane peníze. Musí býti přece umožněno, aby peněžní ústav směl
vypláceti splátky na základě potvrzení státního dozorčího úřadu
nad stavbami a ministerstvo aby si vyhradilo pouze konečné súčtování.
Už loni bylo žádáno, že jest potřebí vycházeti podnikatelům staveb
spíše vstříc a že je také nutno, aby byl v tomto oddělení v ministerstvu
nebo ve stavebním úřadě ustanoven jistý počet sil, i když tam
musí býti přiděleny dočasně síly z jiného úřadu. Zvyk, že pětka
projednává důležitě předlohy zákonů s vyloučením veřejnosti a
příslušný výbor je pak vezme jako nezměnitelné dogma na vědomí
a většina vyhlásí jako zákon, tento zvyk musí naprosto přestati.
Tím se snižuje parlament na úroveň frašky. Příště by nám snad
mohl pan předseda písemně oznámiti usnesení pětky a stačilo by,
abychom je vzali pouze na vědomí. Ušetříme si jízdu sem a zde
zbytečné maření času. V posledních dnech jsou pro nás poměry ve
výborech přímo nesnesitelné, jak nesvědomitě se tam nakládá s
důležitými předlohami zákonů, vymyká se všemu líčení. Chceme spolupracovati.
K tomu je však potřebí, aby zákony byly předkládány náležitou
formou . . . (Posl. inž. Jung [německy]: Dříve aby byla změněna
ústava!) To se samo sebou rozumí . . . aby nám bylo poskytnuto
dosti času a také korporacím, jichž se to týká, a veřejnosti dána
příležitost, aby zaujala k rozmanitým otázkám stanovisko. Takovým
zákonodárstvím, které musí vždy za několik měsíců svoji práci
znovu přehlížeti, se parlament jen sesměšňuje. (Souhlas na
levici.)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): K slovu je dále přihlášena pí. posl. Kirpalová.
Uděluji jí slovo.
Posl. Kirpalová (německy): Slavná sněmovno! Zákon, o němž se dnes rokuje, jest krokem kupředu na poli péče bytové, je v něm však mnoho nedostatků. Ale doufáme a přejeme si, aby v této otázce nebylo dnes řečeno poslední slovo. Vláda se kojila nadějí, že vypsáním stavební půjčky zaopatří si značnou částku na stavby bytů, a to jednu miliardu. Co však vidíme? Místo miliardy získala vláda celých 26 milionů korun. Přirozeně chápeme, proč bylo upsáno tak málo. Majetné německé vrstvy pozbyly důvěry k vládě, nebyla zaplacena válečná půjčka, a nyní se obávají, že zaplacení stavební půjčky půjde touž cestou, jako válečná půjčka. Nemajetné vrstvy nemohou kupovati stavebních losů, ježto nejlacinější stavební los stojí 500 K. To je dnes pro dělníka, pro státního zaměstnance, pro střední stav zhola vyloučenou, nemožnou věcí. A nyní, velectění, víme také, proč i Češi tak málo upisovali. Oni vědí, že už předem mohou počítat na vydatnou podporu se strany vlády. Vládě na tom velmi záleží, aby podporovala počešťování a kolonisaci. Slyšeli jsme zde od pánů zpravodajů, že se vynaloží všechno úsilí, aby byla podporována stavební činnost. Slyšeli jsme však také, jaké obtíže byly činěny oněm osobám, jež se dožadovaly peněz na stavbu. Zároveň však musíme také konstatovati, že vláda vždycky měřila dvojím loktem. Kdežto s žádostmi s české strany se nakládalo loyálně, viděli jsme, že pro Němce to byla přímo cesta do Canossy, od úřadu k úřadu, s místa na místo, a konečně přece jen následovalo zamítnutí. Přirozeně je nutno kritisovati, a to velmi ostře, že vláda pres ohromnou bytovou tíseň vyřizování žádostí stavebních neuspíšila. Víme, že vstoupí-li dnes zákon v platnost, zůstane opět bohužel jen na papíře. Zpravodaj p. posl. Dubický sám se zde vyjádřil, že vláda nemá peněz a banky nechtějí peněz půjčiti. Proč banky nepůjčují peněz? Vláda přejímá záruku jen na 6%ní zúročení. Na 6% však nikdo peněz nepůjčí. Banky žádají vyšší úrok. Mimo to je nám známo, že vyšší zúročení se nekapitalisuje a následkem toho je také zcela vysvětlitelno, že kapitalisté nestaví, poněvadž jim to už předem málo vynáší, poněvadž stavět je pro ně zcela nevýnosným obchodem. Vláda doufala - a tu snahu jako zcela dobrou uznáváme - že bude moci letos věnovati 150 milionů státním úředníkům jako podporu na stavbu bytů. Avšak až do dnešního dne nestalo se pro státní zaměstnance naprosto nic, dobrá vůle nemohla býti uskutečněna. Státní zaměstnanci jsou vydáni na pospas bytové tísni právě tak jako dělníci, zaměstnanci právě tak jako celý střední stav. Avšak tohoto nechápu: Cituji slova pana zpravodaje Dubického, který zde řekl: "Nebudou-li chtít banky dát peníze dobrovolně, vynutíme je na nich zákonem." Proč se teprve vyčkává, proč se prodlévá s celou podporou staveb? Nyní už měl býti vydán takový zákon, jímž by byly banky donuceny k půjčení peněz.
Druhý zpravodaj pan posl. Biňovec pravil ve své zprávě: "Nebudou-li kapitalisté, podnikatelé stavět, najdeme také zákon, jímž je ke stavbě donutíme." Tážeme se: Proč vláda už nepředložila obou těchto zákonů, nebo jednotný zákon, podle něhož banky, velkokapitalisté a velkopodniky by byly ke stavbě přinuceny?
V rozpočtu na r. 1922 nacházíme 80 milionů korun určených pro podporu stavby bytů. Na tuto rozpočtenou částku bylo už vyřízeno 10.000 žádostí - ne došlo, nýbrž bylo vyřízeno - a všichni žadatelé obdrželi jen nejmenší částku, takže je jasno, že o podpore stavby bytů nemůže býti vůbec ani řeči. Všechno, co se děje, jsou jen utěšující prostředky, a proto voláme ještě jednou k vládě, aby se nečekalo, až banky, až podnikatelé ještě jednou odřeknou, nýbrž aby slova obou našich zpravodajů byla proměněna co nejdříve ve skutek, aby byl vydán zákon, aby bylo jednou konečně strašlivé bytové tísni odpomoženo. Dnes jest bytová otázka nejpalčivější otázkou, která ohrožuje ve všech státech hospodářský život. Vidíme, že jest to zjev mezinárodní. Náleží k poválečným bolestem. Avšak už před válkou jsme pozorovali čas od času strašný nedostatek bytů a tento nedostatek se vystupňoval ve dnešní krisi. Nelze opravdu uvěřiti, ozývá-li se na jedné straně neustále volání, že potřebujeme dorost, životaschopný, zdravý dorost, a na druhé straně se nepečuje o to, aby dorost měl také kde bydlet. Desetitisíce osob hledají a čekají na byt ne měsíce, nýbrž léta. Víme, že z pole se vrátivší vojáci, kteří museli opustiti nebo opustili domov, jsou bez přístřeší. Ve Velké Praze jest pres 40.000 osob bez bytu. V městě, jako Ústí nad Labem, které má něco více než 40.000 obyvatel, jest pres 3000 lidí hledajících byt, kteří nemají vůbec přístřeší, tedy ani takových, kteří snad žijí napěchováni společně s jinými osobami. Vezmeme-li do ruky lékařskou statistiku, shledáme ještě nikdy nebývalou úmrtnost kojenců a lékaři sami tvrdí, že jakožto následek bytové tísně zachvacuje kojence strašlivá rachitis. Děti se vyvinují tělesně i duševně slabé, a to má býti náš dorost! Promluvím dnes jen o zcela křiklavých případech, abych ukázala slavné sněmovně, jak dnes lidé bydlí. Přirozeně mohlo by býti uvedeno sta a tisíce takových případů. Avšak tyto v poslední době pozorované případy jsou tak křiklavé, že nemohu opomenouti, abych o nich na tomto místě nepojednala. Ve Warnsdorfu je městský lom na kámen, u něhož je postaven zcela malý prasečí chlívek. V tomto prasečím chlívku bydlí šestičlenná rodina, otec, matka a čtyři děti ve stáří od 1 1/2 do 10 let. Tito lidé jsou ještě šťastni, jak se vyjádřil jeden člen naší strany, že mají střechu nad hlavou a krb, kde si mohou uvařiti polévku a jídlo. V Ústí nad Labem máme mnoho křiklavých případů. Vybírám jeden, týká se invalidy, který bydlí už plné dva roky ve stodole, poněvadž obec není s to, aby mu opatřila byt. Tento invalida není nějakým žebrákem a tulákem, kteří obyčejně přespávají ve stodolách, nýbrž hledí si poctivě svého řemesla. Avšak nejhorší, co musím kritisovati -a zde přičítám vládě samojediné celou vinu - je, že sama zničila obydlí, jež by se byla hodila lidem bez bytu. V Jindřichovicích byl za války velký zajatecký tábor s dobře stavěnými důstojnickými baráky. Vláda, místo aby vydala důstojnické baráky účelům obývacím, prodala je za babku soukromníkům, baráky byly rozebrány a dnes je v Jindřichovicích strašná nouze o byty. Mohla bych přirozeně velmi mnoho mluviti o bytové tísni, nikdy by se člověk v této otázce nevyčerpal. Není naprosto zvláštností, bydlí-li v jednom bytě 20 a více osob, a to nikoliv příbuzných, nýbrž tri až čtyři různé rodiny, které si rozdělí malou světnici mezi sebe záclonami. Z toho plyne, že prostituce má zde volné pole. Mužské a ženské pohlaví bydlí těsně pohromadě. Ne neprávem dospívá prosluly badatel Forell k tomuto zdrcujícímu úsudku: "Jestliže otec, matka a děti v jedné prostore netoliko bydlí, nýbrž i vaří, jedí a dokonce i postel sdílejí, nezbývá už pro stud nic." Myslím, že musím připustiti, že mnozí nemají vůbec ani ponětí, co znamenají špatné byty pro zdraví a výchovu dětí a pro celé lidstvo. Co žádáme a především žádati musíme, jest, aby byly opatřený byty pro dělníky. Avšak ne snad dělnické byty, které by se rovnaly kasárnám, kde by bylo všechno zase tak přecpáno a kde, jak se kapitalisté vyjadřují, je už zdaleka cítit chudou člověčinu, nýbrž obydlí vyhovující všem požadavkům zdravotnictví. Dnes vidíme, že všude se staví ještě velké byty. Podpor na stavbu se často zneužívá. Konstatujeme, že jen zřídka lze nalézti boháče bez přístřeší, že ti, kdož hledají byt, jsou většinou jen z tříd dělnických a že jen tito strašlivě trpí bytovou tísní. Žádáme a je to důležitý požadavek naší strany aby bylo dbáno při stavbách všech zdravotních nezbytností, aby bylo postaráno o odvod výkalů a aby se při dělnických bytech nezapomnělo na koupelny, předsíně a prostorné ložnice.
Vláda si musí býti vědoma, co
znamená rozmnožení bytové tísně, že znamená to pokles kultury.
Bytové poměry mají směrodatný význam pro mravnost národa, neboť
na jejich řešení závisí mravní, sociální a kulturní trvání státu.
Ačkoli má tento zákon mnoho nedostatků, chceme v zájmu podpory
stavebního ruchu pro něj hlasovati, doufajíce, že zákon nezůstane
jen na papíře, nýbrž že v brzku uslyšíme a uvidíme, že byly opatřený
byty těm, kdož je hledají. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Dalším řečníkem jest pan posl. Böhr. Dávám
mu slovo.
Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! Jak se zdá, jsou pondělí pro sněmovní zasedání trochu do modra. K tomu ukazují mezery v lavicích i u skupiny pětky. U zeleného dřeva ministerské lavice není tomu lépe: 17 míst a skoro 17 mezer, ač se již jedná o zákon, který musil projíti třemi důležitými výbory. Děje se to bohužel, jak stala se již jinde zmínka, v trysku. 64 paragrafy byly vyřízeny ve dvou výborech za hodinu, jak známo, v sobotu ve výboru sociálně-politickém. Máme tu před sebou patrně tak zvanou tovární práci, kde obyčejně jde 13 do tuctu. A přece se tento zákon týká důležitých zájmů celku, majitele stavebního pozemku a nemajitele, dále oné části obyvatelstva, již nazýváme domácími pány, a druhé části, jež sestává z nájemníků. Zákon chce podporovati stavební ruch. Avšak jmenovaná předloha nepřivede jej, jak se zdá, do nejlepší pověsti. Ovšem nutno vítati předem každý pokus, aby byla podporována chuť ke stavbě, jež dosud spala, nebo byla brzděna nebo byla v mnohých směrech dosud přímo znemožněna. Avšak k tomu se zajisté méně hodí zákony plné paragrafů než prostá, krátká, avšak obsažná ustanovení. Zákon se mi tudíž zdá příliš byrokratickým. Nejprve bych si dovolil jen poznámku, že přece jádrem veškeré podpory staveb a řešení otázky musí býti, jak asi by se dala vzbuditi chuť ke stavbě aspoň trochu zajištěným zúročením vloženého kapitálu. Neboť ono velké sociální cítění, třeba bez vyhlídky na prospěch, zajisté však s jistou obavou před ztrátou, musil by dáti na jevo především stát pro svoje občany, již jsou mu nejblíže, totiž pro státní úředníky, státní zaměstnance, a potom teprve obce, všeobecně prospěšné stavební spolky a podniky průmyslové. Prozatím však stát zabral sice byty druhým občanům, avšak sám bytů nepořídil, nebo nejvýše jen zřídka, čímž bytovou nouzi při nejmenším zostřil, místo aby ji zmenšil. Do těch 150 milionů, zařaděných v V. kapitole návrhu zákona na stavbu domů, bude stavební komise klásti sotva velké naděje, neboť tato částka má přijíti ze stavební losové výpůjčky, na níž však bylo málo upsáno, ač je již dlouho vypsána. Neboť ani pro tuto jinak zcela rozumnou půjčku neukazuje se žádné nadšení, patrně z toho důvodu, poněvadž veškerá důvěra ke státu je zřejmě otřesena a nedostatečná potud, pokud nebude zcela a úplně uznána a zaplacena válečná půjčka, založená na státních úpisech se sirotčí jistotou. Zatím bylo započato se státními stavbami bytů místo odstrašujícího zabírání státem ještě tak málo, že se naopak mezi majiteli domů ozývá žaloba, že se další zabírání rozšiřuje nejen pro školy, nýbrž i k tomu, aby se opatřily byty pro úředníky a důstojníky. V Trutnově se na př. jednalo také opatření úředního bytu, ovšem pro českého učitele. Tu se vůbec vnucuje myšlenka, že se radí k hlavním důvodům nechuti ke stavbám také nejistota pro majitele, nejistota investic a meliorací. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Nyní bych přednesl zcela krátce několik dodatků k případným hospodářským otázkám, o nichž částečně jednali již řečníci přede mnou. Venku na mnohých schůzích majitelů domů a spolků na ochranu nájemníků mluví se o změnách zákona o ochraně nájemníků. Dříve bylo totiž usneseno, prodloužiti na další rok v dosavadní formě rád o stěhování z obce do obce. Naproti tomu co se týče všeobecné ochrany nájemníků a ustanovení o činži, je tato důležitá věc ještě trochu nejistá. Teprve před několika minutami, než jsem zde byl zavolán k řečnické tribuně, byla tu rozdána předloha, vládní návrh zákona o ochraně nájemníků. Není možno, abych v několika minutách, jež jsem měl k disposici, třeba jen přelétl těch 25 paragrafů návrhu zákona předloženého jen v českém textu. Myslím, že jsem viděl a slyšel, že v jednom paragrafu se jedná o 120% zvýšení činží. Prozatím toho nemohu přesně tvrditi. Avšak tento návrh úzce souvisí se zákonem o stavebním ruchu, o němž mluvíme, a se stavbami vůbec. Je zcela jasno, že činže z roku 1913 neodpovídají dnešní době, poněvadž kupní cena našich peněz mnohonásobně klesla, avšak také potřeby pronajímatelovy nebo domácího pána a udržovací náklady stouply v míre právě takové nebo ještě větší. V tom se obě skupiny zájemníků shodují. Co je však dělí, je na mnohých místech předpoklad o možnosti nebo nemožnosti tyto diference vyrovnati. Návrhy z rad vládních jakož i návrhy domácích pánů a nájemníků se v poslední době prozatím ještě daleko rozcházely. Jak daleko v tomto směru přijde v mimovládních kruzích v úvahu předloha, o níž jsem se zmínil, nemohu zde udati právě proto, že jsem neměl času, abych ji prostudoval. Jeden návrh směroval, jak známo, k tomu, aby byla upravena činže z domů tak, aby odpovídala 4%nímu zúročení nynější ceny domů. Naproti tomu se namítá na jedné straně, že i před válkou činilo zúročení domů zpravidla jen 2%, na druhé straně že naproti snad zvýšeným příjmům z nich stojí takový vzrůst daní a nesmírných výloh, že zvýšení jeví se velmi pochybným příspěvkem. Při tom, říká se, nutno děliti majitele domů na takové, kteří jsou bez dluhů, a na takové, jež nutno vlastně považovati za správce domu, jen za sběratele činží pro hypotekární věřitele. Také to má své odůvodněn.V odborných kruzích se klonili k mínění, že by 200%ní zvýšení činží, které by bylo přece pro mnohé nájemníky nesnesitelným, nepřineslo ani zdaleka čtyrprocentního zúročení ceny domů. Totéž by platilo při nastěhování do novostaveb. Třeba jen nahlédnouti do stavebních účtů za domy pro jednu nebo dvě rodiny, nebo za domy činžovní ještě s větším počtem bytů. Co se týče neschopnosti nájemníků k placení činže, přijde v úvahu také ještě ta vážná okolnost, že se svým příjmem jistě také zvýšeným od roku 1914, dosud jen skrovně vyjdou, že často je dokonce ještě velmi nedostatečný, a že příslušné zvýšení činží není do hospodářství jejich zakalkulováno. Ovšem namítá se, ze se přece veškeré obyvatelstvo musilo smířiti také s rapidním stoupnutím nejrůznějších potřebných a spotřebních předmětů. Na tom je mnoho pravdy. Jestliže však příjmy a vydání již nyní stěží udržují rovnováhu, pak každá nová výdajová položka bude míti v zápětí stoupnutí cen u živnostenského nájemníka a mzdové a platové požadavky u obyvatel, odkázaných na nynější pevný příjem. V Sasku bylo státním zaměstnancům poukázáno hned značné zvýšení přídavků na příbytečné. Zde však zažili jsme v prvních ranních hodinách minulé soboty, že proti hlasům německých stran usnesly se strany vládní na značném zkrácení příjmů státních zaměstnanců a učitelstva, které bylo opakem příjemného vánočního a novoročního překvapeno. Vidíme tudíž, že nynější nájemní činže jsou na jedné straně prohlašovány jednohlasně za nedostatečné a za překážku chuti ke stavbě, na druhé straně však náhlé, úplné odstranění a úplné zrušení ochrany nájemníků, jak co se týče práva na byt, tak i vázanosti činží, je sociálně nemožné, že nutno však snažiti se o ponenáhlé zmenšení její. Proti lichvě s byty možno účinně bojovati přece jen nabídkou bytů, tedy budováním novostaveb a podnětem ke stavbám. Při odborné poradě bylo ostatně právem ukázáno na to, že i když se snad změní bytové zákony, platí také ochranná ustanovení čís. nařízení z roku 1918, podle nichž není dovoleno spojovati dva byty a obytné místnosti přeměňovati v místnosti obchodní. Jak již poznamenáno, zdá se mi, že tento stavební zákon má příliš mnoho paragrafů, i když má také různé přednosti. Takovou je na příklad také přijetí obecné ceny stavebních pozemků, jež mají býti vyvlastněny, což se blahodárně odlišuje od více nebo méně lupičského vyvlastňování Pozemkovým úřadem. Avšak proč hned zařazovati 30% k účelům majetkové dávky? K čemu dovolávati se v §§ 12 a 14 nových rozhodcích soudů, ve třetí hlavě soudů cenových? Nestačí vypravení rádu živnostenského a soudů lichevních? A mají-li se každého čtvrtletí přezkoušeti ceny materiálu a mzdové otázky atd., pak bude historie stavby skutečně dlouhou historií, jak vidíme zde na stavbě vedle Rudolfina, a zajisté sotva zláká některého podnikatele staveb, aby se rychle chopil díla.
Abych se ještě dále zabýval jednotlivými
paragrafy, je mně odepřeno krátkostí řečnické lhůty, a chci se
také vyhnouti opakování toho, co bylo řečeno opětovně řečníky
předcházejícími. Rozhodně je však zbytečno mluviti dnes, 19. prosince
1921, o finanční podpoře domů vystavěných v roce 1921. Pro hlasování
přijdou rozhodně v úvahu hlediska, že v tomto návrhu jsou paragrafy
přijatelné i takové, jež nutno odmítnouti. Dále přijde v úvahu,
že s tímto zákonem velmi silně souvisí, jak už bylo řečeno, vládní
návrh, jehož obsahu ještě přesně neznáme, poněvadž byl právě teprve
rozdán. Stavění, podnícení chuti ke stavbě, tvoří celek spolu
se zákonem o ochraně nájemníků, s ustanoveními o bytech, se stavebním
řádem, s obchodní krisí, s otázkou válečných půjček, a tak, velectění
pánově, měl by nám býti předložen také stavební zákon, který se
těmito otázkami zabývá a nikoli kusé dílo - předloha a opět předloha
a vždy jen část tohoto velkého důležitého celku. (Souhlas a
potlesk na levici.)