Kde je ministerstvo vnútra? Kde je táto sloboda? Keď sme tretieho roku pod šibenicou, kde je tá svoboda, ktorú nám Šrobár sľuboval, keď sme tretieho roku našej svobody pod censurou, keď nemáme práva shromažďovacieho, spolčovacieho, tedy práva všeľudského. My nemáme teraz všeľudského práva, otroci sme v našej vlastnej vlasti a náš brat nás otročí. Prečo nám nedá táto vláda naše všeľudské právo, ten minister vnútra, prečo nám delá zo Slovenska Bosnu, kde len četník, financ a detektiv vládne, a kde pri takých malicherných veciach, v takých sprostotách - je to charakteristický znak celého toho rakúského byrokratického systemu, - keď na príklad mňa pokutujú preto, že môj pes s košom na papuli šiel a na jedného Čecha trikrát zabafnul. Nič mu nespravil, ale četníci prišli druhý deň s bajonety, sopisovali protokol atd. "Čo sa stalo? Spravil mu niečo?" "Ne. Udal vás, že nemohl klidně domů přijít, poněvadž pes na něj trikrát zaštěkal." Môj pes je, pravda, tak trochu väčší, ale čuli ste to už niekdy, páni moji, že by niekoho pokutovali za to, že jeho pes trikrát na niekoho zaštekal, že nekdo "klidně nemohl domů přijít"? A včil, keď ten četník so mnou takýmto spôsobom zachádzal, o kterom vie, že sa nedám, že budem apelovať trebas až k ministerskému predsedovi, že to vyapelujem, čo teprv s tým chudiakom robí, s tým jednoduchým človekom? A pravda, že potom tiež také veci sa robia, že všetci psi odsúdia sa na smrť a potom četníci z domu do domu chodili a tam v izbe ich postrieľali, a jak to na dedine býva, keď ženy a deti plakaly, ešte kopli do nich. To sú síce maličkosti, jak vidíte, ale malicherné veci charakterisujú veľké veci. Keď si to dovolia so mnou, jak teprve s tým chudiakom, s tým sedliakom a s tým robotníkom, čo s tými teprve robia? Iste, u nás niet práva, je censúra, niet práva spolčovacieho a shromažďovacieho. Jak by sme tedy mohli odhlasovať tomuto ministerstvu vnútra čo len jeden halier na toho četníka, aby mňa sekýroval, na toho detektíva, ktorý za mnou na každých desať krokov chodí a sadnem-li si, za chvílu pod stolom priatelia z tej dediny už mňa nohama šťuchajú, že už tam detektív sedí a poslúcha. To predsa neide, pánovia. Ja vám tvrdím, že my v tomto ohľade - v starom Uhorsku - národne sme boli utlačení, to je pravda - ale čo sa týče občianských svobôd a jaksi voľného pohybu, bola väčšia svoboda než je dnes na Slovensku. Narobili takých hlúpostí, ako na príklad keď strýčkovia pri víne si vypravujú, - jak to býva v krčme pri pohárku vína - napred sa začne o farárovi, že je cudar, ďalej o notárovi, že je kmín, potom o rychtárovi, že je korheľ, a tak sa prejdú všetky inštancie, tiež došlo na ministra Šrobára a ktorý je smelejší, i na pána presidenta si trufá a napokon si povedajú takýto roľníci: "To je republika, to je sloboda? Takú republiku čert vezme." A čo sa stalo s nimi? O jednej hodine už četníci boli pre ních. Naraz dostanú písmo, prijdú ku mne s ním, čo je? Ježíš Maria, už som na kriminále! A prosím, čo vám poviem: Štátny fiskus spraví na tych strýčkov žalobu pre velezradu. To som skutočne videl, ale to je už ozaj rakušáctvo, to je ozaj republika diktatúry, diktátu financov, četníkov a úradníkov-byrokratov. Naše práva pod šibenicou, máme prísnu censúru, my sa nesmieme spolčovať ani shromažďovať a vy to menujete svobodou. Nač bol ten prevrat, keď niet ani tej všeľudskej svobody?
Na to som potreboval prevrať delať? Bezo mňa ani jediného Čecha by nebolo na Slovensku, kebych ja nebol delal prevrat jako komandant vojenský, jako vládny komisár nad značným slovenským krajom! Ja som robil prevrat v ideálnom presvedčení, že bude na Slovensku právo, všeľudské, národné a právo chleba, a dneska, tretieho roku po prevrate, sme sami pod šibenicou, musíme stáť pod bajonetom četníka a za mojim chrbtom stojí detektív. Och slobodienka, za ktorú sme život u nás obetovali, za ktorú mňa vraždiť chceli, nevidím ťa dnes na Slovensku! A nedivte sa tomu! Máte byť radi, že sa najde človek, ktorý vam do očí riekne pravdu, lebo prijdú tuhší po nás. My máme ešte cit bratrstva, nám je toho všetkého ľúto, verte, že srdce krváca, keď tak musím mluviť, nemluvím tak z radosti. Ale prijdú po nás tí, ktorí budú celkom zúfalí, celkom rozhorčení a nebudou mať v sebe citu bratskej lásky, lež ktorí následkom nátlaku budou mať len cit: brat či nebrat, ako by bol cizí. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Nemôžeme prijať, nemôžeme súhlasiť s týmto rozpočtom, nemôžeme súhlasiť s touto vládou pre všetky jej propozície. Na pr.: Máme presidenta. Prosím, pánovia, keď pán president dovolí si držať novoročné reči, nesmie sa diviť, jestli sa mu na ne odpovedá. A prosím, pánovia, ten pán president podpísal samosprávu, podpísal nám našu autonomiu, podpísal, že budeme mať náš snem, samosprávu školstva, samosprávu administrácie. A ten pán president povedal v jeho novoročnej reči, že o autonomii teritoriálnej nemôže byť ani reči! Ten povedal, že osobitnosť slovenského národa je len maďaronským výmyslom! Pane presidente, dokiaľ svojho čestného slova nesplníte, ani krajcara na vás! (Tak jest!)
Pripomenúť musím ešte jednu veľkú krivdu, ktorá sa v tejto snemovni Československej republiky deje. Snáď si vzpomenete; viďme tu Podkarpatské Rusko. Jakým právom vy tu mluvíte a vynášate zákony pre Podkarpatské Rusko? Kto z vás je k tomu oprávnený? Ústava předsa mluví, že 6 mesiacov po našich voľbách majú tam byť prevedené voľby. I tu by mali byť naši slovanskí bratia Rusíni! Platia zákony, moderné, demokratické zákony bez povolenia patričného národa? (Hlasy: Platia!) Myslím, že neplatia. Držíme ešte maďarské zákony o válečnom stave na Slovensku (Tak jest!), ktoré podľa tohože uhorského zákona maly pozbyť platnosti po zakončení vojny. Sú ale predlžené a žijeme ešte pod válečným stavom na Slovensku. Volám vám do svedomia: Zrušte na Slovensku a v Podkarpatskom Rusku štatárium a otroctvo! Keď má byť demokracia, nechť je! Nechť je vôla národa vyjavená a podrobte sa tejto vôli!
Ale vy mluvíte, že nie sme zralí k tomu, A na to sme boli zralí, vypovedať v Turč. Sv. Martine, že sa pripojujeme k Československej republike? Tehdy sme boli zralí, múdri, ale keď potom riekneme: Dobrovoľne sme sa pripojili, nedala nás vám dohoda, jak píšu dnes "Lidové noviny," "Národní Listy" a rôzné noviny české, my niesme darovaní otroci.
My sme dobrovoľne utvorili všetcia tú republiku a tiež sa tu cítíme týmiže právami ako vy Češi. Buďte si páni vo vašich Čechách a my chceme byť na našich slovenských krajinách a na našom Slovensku doma! Chceme mať také právo, ako vy v Čechách, a to dokazuje aj meno Československej republiky.
Pripomenúť musím ešte poistenie pensijné a zaopatrovacie. Podívajte sa! Tu dávate v Čechách a na Morave nové prídavky pensistom a na Slovensku nedostali ani to, čo im patrí dľa toho zákona, ktorý pred rokom bol vynesený. A viete, že hlady mrú, že sa strielajú, do vody skáču a kliatba ich detí na vašich hlavách, že tí otcovia, tí starí otcovia v biede, v mizerii hynú a skutočne mrú. Tu si ešte pridávate viac, keď nedávate na Slovensku tým pensistom ani krajíčok chleba, ten môže zahynúť, ten môže umriet. Takejto logike a takejto morálnosti sa velice divím! Nedivte sa potom a nečudujte, že ten syn a vňuk toho zbedovaného, vyschnutého, od hlady zomrelého pensistu starého bude nenávideť Československú republiku a bude nenávideť český národ, a bude len čakať, aby len dorastol a pomstil se na tých, ktorí hladom nechali umrieť jeho pensionovaného starého otca.
Není možno, abych nepripomenúl ministerstvo národnej obrany. Ctím osobne p. ministra národnej obrany, iste už jeho slavianský cit, jeho jaksi prijemný tón a osobná jeho sympatia to činí, ale počujte, on sa opovážil hovoriť v jeho novoročnom článku, že pri vojsku nikdy a vôbec nemôže sa veliť po slovensky. Kedy budeme tedy rovnoprávni s vami, keď budeme pod bajonetmi českého vojska a kedy sa budeme môcť vyvinúť, keď budete zavierať toho, kto volá "k nohe" a nie "k noze", alebo budete zavierať Slovákov, ktorí sa hlásia "tu som" a nie "zde jsem"?
Naší slovenskí chlapci a ludia budú takéto listy písať (Čujme!) ako jeden starý o sekyrovaní svojho syna, bárs mu dal lekár - 20 týždňov bol v nemocnici - 4 dny odpočinku, ženie ho to do roboty a on chudiak v zúfalstve od sekyrovania sa zastrelil a jeho otec tu píše: "Nechceme našich detí v Čechách pri vojsku, prosím vás, dodajte mi môjho syna z tej českej zeme, lebo nechcem, aby tam bol pochovaný. Nech je jeho hrob v slovenskej zemi!"
Pravda, že tým duchom, keď sa nadiktuje český duch, česká reč, iste my Slováci budeme zase pod jarmom, ako sme boli pred tým. Tak iste potom následky sú celkom jasné, že pod bajonetmi budete čechizovať naších vlastných ľudí. Všetká reč, celá výchova je vedená v duchu českom, tak je prirodzená vec, že pod tou vojenskou disciplinou ten chudiak chlapec slovenský buď si zúfa, alebo čo udelá? Začne nenávideť; zapamätujte si to, že Slovák je tichý, že je trpezlivý, ale je pamätlivý. Krivdu nikdy nezapomenie! A pokoja na duši nemá, dokiaľ tú krivdu neodčiní. On sa poddá, on sa podrobí, on jaksi utíchne, utiahne sa, ale nemyslite si, že je to zbabelosť, že je to blbosť, že je to slabosť. Je to jeho múdrosť, on vidí presilu a preto sa jaksi utiahne, ale v duši jeho je jasno, on čaká na chvílu odplaty tým, ktorí mu krivdili. Tak iste vo vojsku nemáme nič slovenského a jak môžeme podporovať ten militarismus, ktorý aj ináč so stanoviska sociálneho nemôže byť podporovaný. My si tu hrajeme na takú malú veľmoc pri Dunaji.
Týmto končím a len musím pripomenúť pri ministerstve zahraničných vecí toto:
Dívajte sa, milí bratia. Vy ste všetcia vaších bratov a vaších švagrov z Nemecka, z Rakúska, Viedne, Ameriky, Austrálie, Patagonie, z Bosny a Hercegoviny a odevšad dostali domov a poneváč ste im nemohli dostatočný chlebíček dať, umiestili ste ich na Slovensku. Ale my našich bratov, našich bratrancov z našej rodiny keď chceme dostať z dnešného Maďarska, keď chceme tie siroty, ktorých tam máme na 30.000 ztadiaľ vysvobodiť, lebo Maďari tie naše siroty na Dolnej zemi veľmi utiskujú, keď chce prijsť takýto Slovák k smrtelnej posteli jeho vlastnej matičky, aby sa s ňou naposledy rozlúčil, tak je ukrutný ten vyslanec alebo dotyčný konsul, že nedá visum na jeho pas, aby tam mohol prijsť náš Slovák k nášmu chlebíčku. Podobne i naší bratia americkí musejú prijsť na Slovensko častokrát s rumumunskými, maďarskými a rakúskymi a inými pasy, musejú sa do slova vkrádať do tej svojej milovanej osvobodenej slovenskej vlasti. Iným spôsobom nemôžeme tých svých amerických alebo iných bratov do svojej vlasti dostať.
Píše mi jeden bratranec: "Posialam dvoch svojich synov do osvobodenej vlasti. Sú to výborní akademicky vzdelaní chlapíci." Musel som mu odpísať: Čo budú robiť v tej novej osvobodenej vlasti? Nijaké zamestnanie zde nedostane, kam ho dám? Leda že by šiel niekde k Čechovi za písara. Upozorňujem nášho zahraničného ministra na tieto veci a prosím ho úpenlive, abysme sa nemuseli obracať na verejnosť, ale aby v týchto veciach udelal poriadok. (Hlas: Na to máme právo!) Ano, máme právo tiež naších ľudí, naších bratov, naších sester a naších známých nech sú v Maďarsku, alebo kdekoľvek, dostať do svojej vlasti. Ale oni chudiaci tam musejú bydleť vo vagonech. A český vyslanec alebo konsul nedá im visum, lebo všade sú v úradoch Česi a nie Slováci, jedine jeden Čechoslovák, Mamatey, dostal ako svoju judášsku odmenu úrad konsula v Amerike, ináč ale niet Slováka v našej zahraničnej službe. Pána ministra upozorňujem na túto vec, aby sa pasy našim Slovákom dávaly, lebo za takýchto okolností to nie je možno. Jedeš hodinu na ľavo, prijdeš na nejakú revisiu, jedeš na východ, na sever, západ a všade je to stejné. Ani na hrob svojej matky - mám matku pochovanú ve Viedni, tam som chodil každý rok si posťažovať a zaplakať - nemohol som tam tentokrát isť, lebo 6-7 týždňov, než mne pas vystavia, budem sa nechať vyšetrovať, zda nie som dlžen dane. Keď sa budem zdáť p. ministru Benešovi podozrelým alebo nespoľahlivým, tak ani na hrob svojej vlastnej matky nemôžem isť. Tak absurdné pomery sa vytvorily v tej centralistickej, byrokratickej obmedzenosti našej republiky, že diktatúra, četníctvo a detektívstvo dozrálo. Postavme sa na slovenský základ, na pravé demokratické základy, uznajme právo bratovo, vy uznajte naše a my uznáme vaše. Po právu sa uprímne volá, dajte Slovensku právne formy, aby tam neboly šibenice, štatárium, a prispejete mnoho k uspokojeniu Slovenska.
Vedzte, že slovenský národ je
vďačný, keď dostane právo a svépomoc, a ak my budeme riasť v našej
moci a práve v našom Slovensku, tak vám budeme vďační, staršému
bratovi Čechovi, že pri vašej pomoci sme vyrastli a sa vychovali.
Ale jestli nás budete držať ako pacholkov, ako služobníkov, starší
brat mladšieho, brat mladší dorastie a potom nebude mať vďačnosť
k bratu staršému a to budúce pokolenie, ktoré ste nám skutočne
spravili, odopre vás milovať. Prosíme, z uprímnej duše, a žiadame,
aby bol na Slovensku právny poriadok, aby nastala demokracia a
aby bola pravá svoboda republiky. (Potlesk ľudových poslanců.).
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi pánu posl. Šamalíkovi.
Posl. Šamalík: Slavná sněmovno! V neděli ráno šla z Říma do celého světa smutná zpráva, že zemřel otec všech křesťanů papež Benedikt XV. Celý svět s vděčností vzpomíná jeho blahodárné a požehnané osmileté činnosti. I naše Československá republika má povinnost s vděčností jeho snah pro obnovu našeho samostatného státu vzpomenouti. Počátek jeho panování spadá do nešťastné doby, strašné litice válečné. V době, kdy nikdo neodvážil se veřejně o míru mluviti, on první povznesl ratolest míru a vyzýval válčící státy, aby učinily konec bratrovražednému boji. Požehnaná byla jeho činnost ve prospěch obětí válkou postižených, raněných, zajatců, politických provinilců, takže vším právem celým světem zván je papežem míru. Jestliže celý svět s vřelou účastí vzpomíná jeho smrti, jsme to zvláště my, katolíci čeští, kteří zachováme velkému papeži nehynoucí vděčnou památku.
Slavná sněmovno! Projednávání zákona o dodatku rozpočtu státního poskytuje mi možnost se stanoviska zemědělského poukázati na mnohé zjevy v naší republice, které volají po nápravě. Je to zjev velice potěšitelný, že v naší republice zavádí se systém úsporný. Velké vzrůstání státních výdajů, jež bylo zaviněno tím, že bez rozvahy a rozmyslu zaváděly se mnohé podniky státní, za něž by se ani ta největší velmoc styděti nemusela, že se obsazovaly úřady a státní podniky silami bez ohledu, je-li jich tam tolik potřebí či nikoliv, že se zařizovala opatření sociální tak, že se jich zneužívalo na úkor státní pokladny toto velké vzrůstání výdajů muselo míti neodvratné následky a mělo-li se zabrániti státnímu bankrotu, musela se jednak hledati finanční úhrada a jednak se musel zavésti úsporný systém.
Náš venkov s velkou radostí uvítal snahu vlády, aby se začalo šetřiti. Celým naším venkovem jde jeden hlas: nezastavujte se u začátku, šetřte všude, ve všem a u všech. Ovšem tato úspornost naráží na potíže a na odpor u těch, jichž se to finančně dotýká. Co však mají říkati naši poplatníci, na něž se přímo valí lavina daní a spousta platů, co mají zejména říkati naši zemědělci, živnostníci a výrobci, jež jsou přetíženi daněmi nesnesitelnými? Ti se musejí uskrovňovati, aby se mohli se státem rozděliti o výnos své práce. Naše výrobní vrstvy konají svou těžkou povinnost k republice, přinášejí velikou oběť daňovou, ze které platí stát své úředníky a zaměstnance, a proto také ostatní stavy si musí býti pamětlivy toho, že mají nejen svůj nárok, ale i svou povinnost k republice. (Tak jest!)
Nynější daňový systém, který máme v republice zaveden a jímž příjmy státní jsou zaopatřovány, není nadále možný. Náš lid poplatní naříká na ohromnou tíhu daní a často zahrnuje výtkami i nás poslance, že jsme odhlasovali taková těžká břemena na lid. Ale zkoumáme-li daňové zákony a jejich ustanovení, pak musíme doznati, že neobsahují tyto zákony takových zatížení obyvatelstva, jak se vlastně provádí berními správami.
A tu musím s tohoto místa pronésti velkou obžalobu na provádění daňových zákonů, musím žalovati na ten strašný zjev, že berní správy provádějí předpisy a vymáhají daně buďto podle nějakého tajného nařízení nebo podle své vlastní zlovůle a zaujatosti proti zemědělcům a proti živnostníkům. Nejkrutěji doléhá na náš lid daň z obratu, daň z příjmu, daň z majetku a přírůstku hodnot. Lid poplatní nevzpírá se placení daní, on ví, že náš stát musí býti finančně udržen, ale on chce platiti to, co podle spravedlnosti platiti má. Jak to však vypadá na našem venkově? Berní správy odhazují přiznání příjmů, které poplatník předloží, a protizákonně vyměřují daň podle své libovůle. Podám několik dokladů, které mne právě došly, jak se vymáhají a předpisují daně. Rolník Kunc z Kotvrdovic dostal předpis daně z příjmu na rok 1920 a 1921 ze 70 měr pozemků, ačkoliv již roku 1919 40 měr od svého hospodářství přepustil jinému majiteli. Dvojí rekurs byl marný.
Došel nový předpis na celý obnos. Výhoda byla pouze v tom, že může platiti po částkách, po 400 K. Živnostníkům se předpisuje rovněž takovým způsobem daň z příjmu a dávají se jim do předpisových archů takové obnosy příjmové, o jakých se jim ani nezdálo. Daň z obratu, kterou musí zemědělci a živnostníci platiti, je rovněž takovým nesnesitelným břemenem, tím nesnesitelnější, poněvadž předpisy této daně dějí se ještě horším způsobem než daň z příjmu. Zemědělci mají možnost platiti daň z obratu paušálem nebo podle příjmů, pakliže se vedou o nich zápisy. Ale jak se u berních správ postupuje? Jestliže zemědělec vykáže své příjmy svými záznamy a tyto, zdají-li se berním úředníkům nízké, prostě je odhodí a nařídí platiti daně paušální. Jestliže rolník ohlásí paušál a zaplatí ho, a zdá-li se to úředníkovi býti malým platem, prostě to samovolně odhodí a vypočítá podle svého vědomí nebo cizí informace takový obnos, o kterém se tomu člověku ani nezdálo a nutí ho, aby platil daň z přiznání, a ne paušálu.
Velectění pánové! Úřady vlastně zde porušují zákon. Následek toho je, že lidé podávají rekursy, na jejichž vyřízení však marně čekají. Proto zemědělci i živnostníci pozbývají důvěry v úřady, když vidí, že úředníci jednají proti zákonu. Mám několik dokladů zde, ale nebudu je všecky uváděti. Snad by stačilo, uvedu-li doklad, jak se jedná se zemědělci, zejména v horských krajích, na Tišnovsku, kde zemědělec přiznal dávku podle záznamu, ale byl odmítnut a úřad mu sám předepsal paušál. Ze 13 ha půdy, z níž je 3 ha pastvin, musil platiti daň z obratu i z těch pastvin jako z těch nejlepších rolí. Velikou nespokojenost také zaviňuje způsob předpisování daní. Poplatnictvo dostává předpisy v celkových sumách, neví, zač se mu daň předepisuje, neví, jaké daně a z čeho má platiti a je mu znemožněno rekurovati proti těm položkám. A přijde-li poplatník na úřad s dotazem nebo stěžovati si, že je mu daň nesprávně a vysoko vyměřena, často se mu tam říká, jak mně byly doneseny stížnosti: "To vám nadělili vaši poslanci!" Tedy ještě úředníci dokonce štvou proti poslancům. Pánové, jestliže se takto bude dále pokračovati a bude-li se postupovati podle tohoto způsobu při vyměřování daně z majetku a přírůstku z hodnoty, pak prohlašuji, že to vlastně bude konfiskace jmění. Tato praxe se vlastně již tak provádí, jak mám doklad z Uherskobrodska. Jednomu malorolníku, jenž má majetek odhadnut na 13.000 K, komise odhadla sama, kolik má majetek obnášeti. Odhad naprosto nic neplatil, prostě komise odhodila, co rolník uvedl a předepsala mu sama ze své vůle obnos, ze kterého má daň z majetku zaplatiti. Není divu, že proto v našem venkově panuje velké roztrpčení, že v našem lidu na venkově to vře. Sám pan ministr financí, aspoň podle novin, prohlásil v rozpočtovém výboru sněmovny i senátu, že se vybralo na daních za minulý rok o 2.700,000.000 K více, než se očekávalo. Věřím tomu, poněvadž jak to může jinak vypadnouti, když se takovým způsobem vyměřují daně? Ale jsem toho přesvědčení, jestliže v republice každý občan podléhá zákonu a trestán je, pakli zákony přestupuje, že také má býti potrestán takový úředník, který nezákonně postupuje. (Hlas: Ten je odměněn!) Právě chci říci, že čím více zákonů nedbá, čím více vymáhá daní, tím více je oblíben a tím více postupuje. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Velectění pánové! Daní z majetku, která se teprve teď začne předpisovati, bude vážně podlomen náš hospodářský život. Dnes bude těžko zvláště malým zemědělcům sehnati ohromné obnosy na daň z majetku. Ovšem ukazuje se na to, že zemědělec přece jen tržbu má dobrou a že majetek v jeho hodnotě stoupl. Uvažte však, že zdi, ve kterých obývá, snad stouply v ceně zdánlivě na papíře, anebo kdyby je snad prodal, ale když je neprodá, nic ze stoupnutí jejich ceny nemá. A až kurs naší valuty stoupne a poměry se úplně urovnají a náš majetek klesne na cenu, jakou měl před válkou, pak ty obnosy, které majitel musel na dávce z majetku zaplatiti, znamenati budou celou sumu hodnoty, jakou majetek měl nebo bude míti v normálních poměrech. (Posl. Sedláček: Zákon byl dělán na rok 1919, nikoli na rok 1922!) Dnes jsou jiné poměry!
Poukazuje se také na to, že volným obchodem umožněno je zemědělcům snáze platiti daně, poněvadž volným obchodem dosáhnou vyšší tržby. To je však omyl. Volný obchod zklamal ty, kteří čekali, že cena našich plodin se silně zvýší, že stoupne až na 600 K za metrický cent obilí. Nesmí se zapomínati, že zemědělec, hlavně malý, ve volném obchodě vlastně nic neprodá, poněvadž musí odváděti kontingent. Velký zemědělec odvádí polovinu sklizně na kontingent a může tedy ve volném obchodě prodati pouze polovinu sklizně. Na kontingent je stanovena cena polovinou ceny, jež je ve volném trhu. Oč zemědělec více strží za obilí, to musí zaplatiti na daních. Vedle daní a dávek, o kterých jsem se zmínil, musí platiti také daň moučnou, a to neoprávněně a nespravedlivě, kteroužto daní byli také velice zatíženi naši živnostníci, kteří musili platiti i z učňů, kteří se sami živili. Zemědělec musil platiti daň z hnojiva, kterážto daň je tak nespravedliva, že by jiný stav ji stěží snesl. Rolník, který má vinice, lesy, zahrady, má platiti 800% přirážek k pozemkové dani na hnojiva, kterých vůbec neviděl a které mohl lacino koupiti jenom ten, kdo měl politickou protekci, politický vliv. Prohlašuji, že tato dávka z hnojiva musí býti letošním rokem odvolána, zejména u malých zemědělců, poněvadž malí zemědělci této dávky nespravedlivé platiti nemohou a platiti nebudou.
Nedivte se proto, že venkovský náš lid právem vyčítá, že zatěžován je neslýchanými břemeny a na druhé straně vyčítá, že vyhazovány jsou bez potřeby miliony. Kolik miliard korun pohltily zlověstné centrály, které otročily náš lid po celou válku a téměř tři roky po převratě. Sám obilní ústav prohospodařil poslední hospodářský rok na 5 miliard, ačkoliv těchto výdajů nebylo naprosto třeba. Tisíce milionů se vyhazovaly na státní zásobování, ačkoliv se mohl lid zásobovati bez centrál, přímou dodávkou od družstev výrobních družstvům spotřebním a obcím. (Hlas: Bylo by to také lacinější!)
Dosud je ještě v činnosti ministerstvo zásobování, ačkoliv centrály jsou již v likvidaci, kontingentní obilí skupuje Centrokooperativ, mouku přidělují hospodářské úřady; myslím, že dnes už ministerstvo zásobování je nepotřebné, a proto plným právem žádáme, aby bylo co nejdříve zrušeno a mohlo se ročně několik milionů korun ušetřiti. Miliony se dávají také na pozemkovou reformu a pozemkové úřady. A přece se pozemková reforma, slavná sněmovno, podle našeho návrhu dala provésti jedním zákonem bez úřadů pozemkových a bez těch dlouhých velkých zákonů o pozemkové reformě. Stačil jediný zákon, aby velkostatky byly donuceny, cestou dohody jistou část svých pozemků odstoupiti buď do vlastnictví nebo do nájmu malozemědělcům a bezzemkům. My jsme mohli takovou pozemkovou reformu provésti za jeden rok. Mohli jsme si ušetřiti veliké miliony, které se teď povolují a mohli jsme býti ušetřeni těch ostud, afér i těch bojů, které dnes na venkově bezpotřebně máme.
Miliony se vyhazovaly a vyhazují
také na jiné účely. A dovolte, abych to zde otevřeně také vyčtl.
Loni na jaře se prováděl soupis osetých ploch. Já jsem osobně
varoval.... (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Šamalík (pokračuje): ... - schválně jsem jel tehdá do Prahy - ministerstvo zemědělství, zásobování a statistický úřad, aby tuto akci neprováděly, poněvadž selže úplně. Dokud zemědělec nenabyl přesvědčení, že systém centrál a rekvisic není zrušen, nepřizná správně osetých parcel. Přes toto varování se soupis parcel provedl, stálo to 8 milionů K, ty se vyhodily jako oknem ven a celé haldy papírů jsou bezúčelné, nemají významu, poněvadž jsou skrz na skrz nepravdivé.
Lid takové hospodářství pozoruje, lid to vše vidí, lid to vyčítá, lid již nadává a republika trpí hospodářsky i finančně. Slavná sněmovno! Rozpočet vykazuje schodek, nemáme posud rovnováhy, zbývá buď dělati nové dluhy, nebo nové daně. My nejsme ani pro dluhy, my jsme proti novým daním, nechceme ani dluhů ani nových daní, ale chceme nový pořádek v republice. (Výborně! Potlesk.)
Začalo se v republice úsporně
hospodařiti, nastává obrat. Kurs naší valuty stoupá. Drahota potravin
klesá. Vítáme zlevnění cen našich potravin, ale prohlašujeme,
že musí také klesati ceny ostatních výrobků, zejména průmyslových.
Nemůže nikdo chtíti, aby klesaly pouze ceny obilí a výrobků zemědělských,
ale ceny látek a jiných potřeb aby stoupaly o 10 a více procent.
Žádáme, aby nastala sociální rovnováha. Doufáme, že vláda naše
postupovati bude v systému úsporném vytrvale dále a že pevnou
rukou povede státní hospodářství tak, aby místo deficitu nastala
nejen finanční rovnováha, nýbrž aby rozpočet státní vykazoval
přebytky, abychom mohli přikročiti k zrušení takových daňových
zákonů, které nejtíže doléhají na bedra našich poplatníků. A v
této důvěře budeme hlasovati pro dodatečný rozpočet. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Brodecký.
Posl. Brodecký: Slavná sněmovno! Přes výtky, které byly činěny nám v důsledcích posledního hlasování o návrzích zákonů, snižujících platy státních a veřejných zaměstnanců, že jsme nehlasovali pro rozpočet, musím konstatovati, že jsme nuceni znovu hlasovati i proti dodatku rozpočtovému, a to z jednoduché příčiny, poněvadž tu byla dohromady spiata celá řada věcí, pro něž hlasovati nemůžeme, nechceme-li systém, který se v poslední době uplatňuje, ještě více posilovati. Když má býti nám činěna výtka, že sami hlasujeme proti výdajům na příjmy státních zaměstnanců, pak je nutno rozděliti rozpočet tak, jak je správno a jak je nutno. Že drahotní přídavky státních zaměstnanců a učitelů jsou platem přechodným, že jsou způsobeny mimořádnými poměry a že musí býti s výdaji na tyto drahotní přídavky počítáno jako s výdaji zcela mimořádnými, k nimž nutno je také mimořádné příjmy získati, myslím, leží na bíledni. Je potom nesprávno, rozhazovati drahotní přídavky do všech možných resortů a v každém resortu je zvlášť počítati jako řádné výlohy, jako výlohy stabilní. Kdyby byly zvláštní drahotní přídavky zvláštními drahotními platy, jak by bylo nutno, pak ovšem by se neobjevilo to, že bychom musili hlasovati proti rozpočtu celému, nýbrž pak bychom prostě jistě pro tyto položky hlasovali. To je každému jasno a je proto úplně nemístné, dělati výtky: "Měli jste hlasovati pro rozpočet", když v tom rozpočtu vlastně už to poškození personálu se jevilo.
Jsem nucen poukázati na to, jakým způsobem se u nás sdělávají zákony a jakým způsobem se chce hospodářství státu postaviti na nohy. Způsobem, který možno zcela krátce charakterisovati, že místo pořádku zavede se tímto způsobem jen anarchie, která může míti a musí míti nedozírné následky - bude-li tento stav důsledně udržován. Jednotlivým stranám se zdálo, že nastaly poměry, které připouštějí snižování platů státních zaměstnanců, aby nemusela býti prováděna redukce počtu zaměstnanců. Konstatuji, co jsem řekl v debatě: Redukce je prováděna v celé šíři a hloubce i pensionováním zaměstnanců, které se děje houfně, i propouštěním zaměstnanců v celých desítkách a stovkách, a při tom snižováním platů. Snižování platů bylo zdůvodněno ve vládním návrhu, v důvodové zprávě tím, že byť i zlevnění nebylo veliké, přece jenom povlovně k němu dochází a proto je možno počítati s malým odbouráváním drahotních přídavků. A táž vláda, která sdělávala rozpočet ve svém návrhu na snížení platů státních zaměstnanců, toto říkala. Avšak v rozpočtu ministerstva národní obrany čteme něco zcela jiného. Ministerstvo nár. obrany žádá zvýšení dávek na zaopatření naturáliemi, a nejsou to malé obnosy. Z této vyšší potřeby odpadá na subpoložku "stravu" 70,109.288 Kč, chléb sám o sobě 123,787.450 Kč, palivo 22,398.512 Kč, výživa psů a koček 587.773 Kč. Výživa psů a koček si vyžádá více o 1/2 milionu a výživa státních zaměstnanců si má vyžádati o tolik a tolik set milionů méně. Jak může psům a kočkám státním zvyšovati příjem na naturálie, na stravu, a dětem státních zaměstnanců ubírati? Jestliže se tak dělá pořádek, pak mu nerozumíme. (Hlas: Komu patří ty kočky?) Eráru. V rozpočtu je to označeno položkou vyšší než o 1/2 milionu Kč. Ostatně je nutno, slavná sněmovno, říci jasně, že i číslice v důvodové zprávě vládního návrhu, které mluví o úsporách, které budou získány, jsou nesprávné. Nesprávná je číslice pensijních přídavků (180 mil. Kč.). Ale absolutně nesprávná je číslice 60 mil. Kč, úspora na učitelích. Ve skutečnosti bude učitelům vzato nejméně 160-260 mil. Kč. Žel, mám příliš málo času, abych mohl vše vysvětliti a zdůvodniti. Nutno však říci a s tohoto místa prohlásiti: Platy učitelů snižují se zákonem, který byl přijat: u svobodných o 1656 Kč až 3024 Kč ročně, u ženatých o 2160-4752 Kč ročně, u ženatých s 2 dětmi o 2808-5044 Kč ročně, se 4 dětmi o 3456-6336 Kč ročně, se 6 dětmi o 4104-7128 Kč ročně. O 11·06-20·12% snižují se platy učitelů, o celé stovky měsíčně.