Představte si, vážení pánové, zákon, který za dnešní drahoty snižuje platy okresním a obecním zaměstnancům o polovinu až 2 třetiny. Obdržel jsem z Chrástu u Chrudimi, z mého volebního okresu, dopis a výplatní lístek z prosince. Obecní zaměstnanec, který měl 600 Kč měsíčně, obdržel v důsledku nového zákona 220 Kč na celý měsíc s rodinou, bez ohledu na to, mnoho-li má dětí. Prosím, plat okresních a obecních zaměstnanců upravila tato slavná sněmovna, resp. většina této sněmovny zmíněným způsobem. První plat definitivního zaměstnance je celý příjem, všechno dohromady i s tím 20%ním místním přídavkem i s tím 100%ním drahotním přídavkem 220 Kč měsíčně. V nejvyšších místech, totiž těch, která nebyla vyňata zákonem, těch 90% místních přídavků, tedy 80% mimo Kladno, kde je přes 10.000 obyvatel, je základní plat 2000 Kč. Takovéto platy, to jest celé příjmy, všechno dohromady bez ohledu na rodinu do tří let činí průměrně 366·66 Kč měsíčně. Po třech letech jedna trienálka 12·5% Kč 300·16. Po 15leté službě definitivní Kč 595·08 a po 4 letech, když prodělal osmou trienálku, celý měsíční plat, který je ve 24-40leté definitivní službě nejvýše dosažitelný, činí Kč 733·33 měsíčně.
Vážení pánové ve vládní většině, myslíte-li, že takovýmto způsobem se dělá pořádek, aby se průměrně obecnímu zaměstnanci dalo 350 Kč měsíčně na živobytí všeho všudy dohromady, pak nevím, z čeho dedukujete, že opravdu tímto postupem můžete dosáhnouti cíle. Je mnoho číslic, kterých, bohužel, nemohu použíti, ale které dokazují naprostou neudržitelnost těchto zákonů, a tu si myslím, že přece jenom na straně vládní většiny měli by si páni rozmysliti, než navrhnou zákon, jaké důsledky bude míti tento zákon, poněvadž v tom tkví přece jenom také jistá část respektu k těmto stranám; a zamyslíte-li se, páni, - já nemluvím o radikalismu, o stranách, které se tímto radikalismem zabývají, já také nechci radikalismem hroziti - ale přece jen, když se zamyslíte, musíte přijíti k pevnému přesvědčení, že tímto postupem vláda většiny vůči státním a veřejným zaměstnancům, jichž je více než milion rodin dohromady, vychovává kverulantství en masse, kverulantství, které není přístupno žádnému rozumnému výkladu, že vychovává kverulantství, které je vlastně základem rozkladu celé administrativy státní, zemské a obecní. Mluví se o tom, že příplatky pensijní musejí býti jednou placeny. Ano, ale tím se mění zákon o drahotních přídavcích v mimořádných poměrech nouzových. My budeme platiti a my beze všeho jsme přístupni názoru, že starobní pojištění musí býti placeno, ale prosím, když má býti placeno, pak toto pojištění nepokládejte za úpravu drahotních přídavků.
A pak nechť i drahotní přídavky jsou upraveny zvláště. Jde o to, jakým způsobem lze věci napraviti. Chápu, že je velice těžko teď zákon novelisovati. Chápu, že je to velmi těžko, když byl proveden tah z důvodů taktických, naprosto odsouzeníhodných. Vládní strany chápou, že jest velice těžko teď couvati. Vládní strany složeny anebo aspoň vedeny jsou ponejvíce lidmi, kteří t. zv. tlaku z ulice nechtějí povoliti. Je přirozeno, že jsou ve velice těžké situaci, ale jedno je jisté: vy tento zákon musíte změniti. Tedy nelze naprosto nijakým způsobem veřejnost uklidňovati, poněvadž důsledky tohoto zákona objeví se co nejdříve v celé administrativě státní a veřejné. Musíte onen zákon hlavně z těch důvodů změniti, poněvadž jste jej provedli autokraticky, nikoho jste se neptali. Podléhali jste uměle vytvořené vlastní situaci. My jsme se nenaučili v našem státě dělati většinu politickou tak, aby menšina nebyla každé chvíle, každé hodiny drážděna. Vy jste si vzali za úkol většinou politiku dělati diktátem, který uráží a znemožňuje vůbec věcné jednání a věcné uvažování. Vy jste si diktát provedli a bude těžko od něho ustupovati. A v započatém díle pokračujete.
Mluvilo se zde o zákonu o závodních radách. Jedna část zaměstnavatelů postavila se proti. Nedivte se, pánové, přijdou boje - a já jsem to řekl v prvé řeči k tomuto zákonu - a hospodářské zápasy proti odbourávání mezd, a proto vláda musila nejdříve odbourati mzdy u státních zaměstnanců. Dokladem pro to je, jak se budou zachovávati důvěrnické řády u státu, kde jsou zavedeny, jak se budou zachovávati na železnicích. To je výchova personálu k anarchismu, dáti mu důvěrnické řády, ve kterých říkáte, že spolu rozhoduje personál, a potom ho připravujete o to vším možným a nemožným výkladem. Co to znamená? To znamená, poslední špetku důvěry, kterou se podaří organisaci v mase personálu uchovati, podkopávati a znemožňovati do budoucna jakékoliv rozumné uvažování o nutných potřebách státu, znamená zavádění kverulantství en masse, jak jsem to již prohlásil.
Lidé, kteří i nastoupili vojenskou službu v československé armádě, vracejí se a nejsou přijímáni přes intervence u pana presidenta, přes intervence u p. min. předsedy a přes několik intervencí v ministerstvu železnic. Ženatí lidé se 3 dětmi, kteří slouží 13 roků na dráze, intimovaní, mají býti jmenováni definitivními, a poněvadž jako příslušníci železničního pluku byli povoláni se staršími ročníky, jsou dnes od mobilisace bez chleba, bez zaměstnání proto, poněvadž byli mobilisováni pro armádu Československé republiky. To je jak u těch, kteří narukovali do presenční služby, tak také u mobilisovaných.
Myslíte-li, že když obejdete všechny ty sekretáře, o kterých Národní listy tolik píší a kteří jim tolik leží v žaludku, a budete si vyřizovati ty věci sami, prohlašuji vám: Jste na falešné cestě, jste na cestě, na které srazíte vaz se vším tím mluvením o pořádku a řádu ve státním hospodářství. K pořádku a řádu ve státě v prvé řadě patří - dnes již aspoň - jakýsi souhlas tohoto administrativního aparátu a toho celkového jemného jeho rozběhnutí. Ale když ve státě dovolí si říci ministr deputaci, která si jde stěžovati: "Dnes není úterý, dnes nepřijímáme, a kdyby bylo úterý, já vás také nepřijmu, poněvadž nemohu dvou věcí dělati najednou" - ve státě, o kterém mluvíte, že jest demokratický, a o kterém píšete, že každý může s ministrem volně mluviti - když se něco takového stane, pak přestává možnost mluviti o schopnosti vládní majority v tomto státě, vybudovati pořádek.
Pořádek se může udělati dohodou,
přesvědčením personálu, co je třeba, ale ne diktátem, který si
osvojily strany vládní většiny, a který nemůže nic jiného znamenati,
než opravdové ubírání se cestou, která musí skončiti katastrofou
myšlenky, jež je snad krásná, ale jež v takových neschopných rukou
musí ztroskotati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. Zavřel. (Hlasy: Není přítomen!)
Není přítomen. Ztrácí slovo.
Dále je ke slovu přihlášen pan
posl. Tausik. Uděluji mu slovo.
Posl. Tausik: Paní a pánové! Předložení tohoto tak velikého dodatečného rozpočtu, a to ještě bez dostatečného vysvětlení, zřejmě ukazuje, jak libovolně se sestavuje státní rozpočet, a že ve skutečnosti příjem a výdej vypadají docela jinak. Moji klubovní kolegové podrobili věcné kritice finanční stránku dodatečného rozpočtu a zároveň učinili správě státní zaslouženou výtku, že nedbá práv parlamentu a libovolně hospodaří. Já pak chci ukázati na to, že celá t. zv. demokracie v Československé republice je pouze rouškou pro bezohlednou diktaturu buržoasie a jejich pomahačů.
Já mám k tomu právě tím více důvodů, poněvadž zastupuji nejvýchodnější župu slovenskou na rozhraní mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, a je velice dobře známo, že korupce a absolutismus úřadů v této republice jsou čím dále na východ větší. Tento parlament je dirigován t. zv. pětkou. A poněvadž jednací řád jeho je absolutistický, mohou vládní strany, mající malou většinu asi 20 hlasů, dělati, co chtějí, a oposici libovolně znásilňovati. Naprostý úpadek československého parlamentarismu, který má sotva 2 léta života za sebou, je toho důsledkem. Připomínám naši naléhavou interpelaci o Podkarpatské Rusi, o které vládní většina nedovolila rozmluvu. Je to charakteristická věc. Celé Národní shromáždění je ve skutečnosti jenom kusý, neúplný parlament. Podle ústavy patří do této sněmovny zástupci Přikarpatské Rusi, Těšínska, plebiscitní části Oravska, Spišska, Hlučínska a Vitorazska. Budou tomu 2 léta od všeobecných voleb a dosud v těchto zemích volby provedeny nebyly, ačkoliv není již dávno jiných důvodů proti provádění voleb, než snad to, že se vláda a vládní strany obávají výsledků. Ale právě toto odkládání voleb a dvouleté trvání neúplného Národního shromáždění jasně ukazuje, jak chápou vláda a vládní strany demokracii a parlamentarismus.
Vládní časopis "Slovenský Východ" je to časopis, který dostal mnoho subvenci od vlády - vypočetl minulý týden, že by v Přikarpatské Rusi obdržela komunistická strana přes 40 % hlasů. Ty 4 mandáty, které bychom snad dostali, brání vládě dodržovati demokracii a poskytnouti Přikarpatské Rusi, které byla přece slíbena autonomie, zástupců, kterých tu dávno bylo potřebí, ať už to byli straníci jacíkoli (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Není pochyby, že těchto několik osob bylo by mohlo přece aspoň kritisovati korupci a diktaturu, která v Přikarpatské Rusi řádila. Ale vláda, která 3 léta nechala bujeti korupci, řáditi lichváře a panské dráby, která uvalila na Přikarpatskou Rus krutý vojenský režim, váhá nyní vypsati volby, poněvadž vidí, že veliká část obyvatelstva volila by oposičně. Vládní strany pak brání se tomu, aby z této sněmovny do celého světa i domácí veřejnosti bylo promluveno plné slovo pravdy o poměrech v Přikarpatské Rusi.
Tyto poměry jsou nadále nemožny a neudržitelny. My protestujeme proti celému dosavadnímu režimu, proti machinacím, jež nyní vláda s jednotlivými t. zv. politickými vůdci v Přikarpatské Rusi podniká. Žádáme bezodkladné vypsání voleb a volný průchod svobodnému rozhodnutí lidu v Přikarpatské Rusi.
Můj čas jest omezen na půl hodiny, a proto nemohu se pouštěti do kritiky poměrů v Přikarpatské Rusi. K líčení tohoto administrativního svinstva bylo by potřebí několik hodin. Očekáváme, že nám aspoň písemně bude dána odpověď na naši obsáhlou interpelaci. Jsme zvědavi, zdali se vláda pokusí omluviti všechny cifry a celé to bahno tamní administrační správy.
Uvedu zde některé doklady krvavě kompromitující československý parlamentarismus, jak není možno dovolati se nápravy cestou parlamentární, i když jde o velmi křiklavý případ korupce. My jsme za minulý rok podali mnoho interpelací o korupci ve správě státní na Slovensku, ale nedovolali jsme se nápravy, ba nebylo nám ani odpověděno. Klub náš podal dne 31. března 1921 interpelaci tisk 2123, jejíž obsah dovoluji si krátce přečísti. V úvodu se praví o korupci v Ústředním družstvu v Bratislavě, pokračuje se pak o tom, že někteří exponovaní úředníci pokládají Slovensko za kolonii, sloužící jejich materielnímu obohacení. Pak se dále pokračuje: Ministerstvo pro správu Slovenska uvolnilo pro lihovou prodejnu v Bratislavě 15.000 hl lihu s podmínkou, že disposiční právo na 4000 hl přináleží výhradně ministru pro správu Slovenska. Podle našich informací jde o nesprávné zasahování jednotlivých čelnějších úředníků jak z ministerstva pro správu Slovenska, tak také generálního finančního ředitelstva v Bratislavě. Já konstatuji, že na této věci byl zúčastněn zejména šéf administrace pro Slovensko pan župan dr. Kalaj. Za souhlasu výše jmenovaných úřadů bylo zřízeno konsorcium, pozůstávající ze známých lihovarných průmyslníků Starka, Königsteina a dr. Hartzlaye - asi samých antisemitů - které pověřeno bylo rozdělováním lihu, které bylo ministerstvem pro správu Slovenska dáno k disposici. Maximální cena stanovena byla na 39 K. Páni však jej prodávali za 56, ba i za 62 K Z tohoto fondu si pánové uspořili 7 mil. korun. Po naší interpelaci bylo nám řečeno, že prý těch 7 milionů korun bude použito pro fond protibolševický. (Výkřiky komunistických poslanců.) Také se zbývajícími 11.000 hl, určenými pro zásobování Slovenska, provádějí administrační úřady manipulace. Zjistili jsme při příležitosti revise u županského úřadu v Prešově za režimu ministra dr. Dérera, že takovýto fond byl i v Prešově, a to v obnosu 200 tisíc korun. Z tohoto obnosu se podporovaly tak zv. státotvorné živly. Po podání této interpelace zvolil kontrolní sbor pro hospodářské záležitosti v Bratislavě komisi, v níž zasedali posl. Tománek, sekretář Šantrůček a dr. Ulman. Komise sehnala od kajicných korupčníků celkem 4 miliony korun a uložila je u Živnostenské banky v Bratislavě. V kontrolním sboru jednalo se pak o tom, aby tento obnos byl rozdělen mezi státotvorné strany, v tomto podařeném sboru zastoupené. Vláda na naši interpelaci nedala vůbec odpovědi a korupční aféra se vůbec utajila. Že takové jednání dodává korupčníkům a vyžíračům republiky nové odvahy v další činnosti, ukazuje nová aféra.
Dne 29. července 1921 podali jsme naléhavou interpelaci tisk 2762 o protizákonném a korupčním jednání ministra s plnou mocí pro Slovensko dr. Martina Mičury. Dovoluji si opět podstatnou část této interpelace uvésti. - V úvodu interpelace se mluví o režimu pana ministra dr. Šrobára a pana min. dr. Dérera, který nám zaopatřil stanné právo a vojenskou diktaturu, a potom se pokračuje:
Jaké kvality je tento ministr, jde o pana ministra dr. Martina Mičuru, který zde sedí na krajní levici, ale nikdy ho zde nevidíme, o tom podáváme dva poučné doklady. Dr. Mičura byl dříve županem ve Zlatých Moravcích. Tehdy nařídilo ministerstvo zemědělství v Praze, aby panství Malé Topolčánky, patřící bývalému arcivévodovi Josefu, byly dány pod vnucenou správu. Tomuto opatření předešel tehdejší župan dr. Mičura, ustanovil se předsedou kuratoria a začal v zámku topolčanském rabovati. Nařídil kastelánovi Michelovi Maszarekovi, by mu z nejdrahocennějšího nábytku sestavil zařízení do 7 pokojů. Vybraný nábytek přišel si znalecky prohlédnouti, dal odvézti do svého bytu ve Zlatých Moravcích. Nábytek doplnil nádhernými elektrickými lampami, vyšívanými hedvábnými pokrývkami, celou kasetou stříbrného jídelního náčiní, skvostným klavírem, obrazy, puškami, v úhrnné ceně 500.000 Kč, dal odvézti 1600 lahví desertního vína ze sklepa arcivévody Josefa, rozpůjčil panské koně, kočáry a jest ještě zde mnoho těch jeho hříchů, jako, že prodal dříví nějakému židovskému keťasovi, že dal odstřelovati zvěř, že tam byly bankety, na které byli pozváni členové vlády a podobně.
(Posl. Skalák: A je dnes ministrem.
To je zločinec, který patří do kriminálu!)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Volám pana posl. Skaláka k pořádku.
Posl. Tausik (pokračuje): Uplynulo již 6 měsíců od podání této interpelace. Tato interpelace prošla vším komunistickým tiskem. Těžké obvinění bylo vzneseno proti členu vlády Československé republiky a ani vláda, ani pan Mičura v této věci neučinili oznámení ani vysvětlení. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Uvádím příklad, jak se jedná s malými úředníky. Úředník županského úřadu v Košicích Kašek, v přítomnosti býv. policejního ředitele dr. Sládka, ukázal mi akta, podle kterých župan hontský dr. Benko se dopustil nezákonitostí. Kašek byl za tento poklesek téměř 7 měsíců suspendován a odsouzen zaplatiti 10.000 K útrat. Benko naproti tomu byl povýšen a sedí nyní v ministerstvu v Bratislavě. Interpelace naše byla obžalobou proti úřední osobě, vyšetřování nebylo však provedeno. Veřejnost na Slovensku musí býti přesvědčena, že pan Mičura je vinen. Spravedlnosti se však nečiní zadost a rozumí se, že to vše má znemravňující vliv na úřednictvo, které při provádění korupce se může klidně vymlouvati na příklad těch nejvyšších. Obviňuji zde znovu pana ministra Mičuru z korupčního jednání a žádám, aby bylo proti němu provedeno disciplinární řízení. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Dne 31. února 1921 podali jsme interpelaci č. t. 2122 o propagačním působení, správně řečeno provokačním, kanceláře v Bratislavě, kde bylo zaměstnáno 140 různých podezřelých a politicky degenerovaných individuí a provokatérů, jejichž hanebná činnost prováděna byla pod vedením nynějšího ministra školství pana dr. Šrobára. Ta stála státní pokladnu mnoho milionů. Z této činnosti zbyla však provokační kanceláři ovšem jenom ostuda. Také na tuto interpelaci nám vláda neodpověděla.
Podali jsme také interpelaci o
korupčním jednání tiskového odboru ministerského presidia, a soudr.
Bubník měl příležitost podati zde také cifry v této věci
a konstatujeme, že tam byly zakupovány nové listy, a tím také
veřejné mínění. Pouze v Košicích vyhozeno bylo na bezvýznamný
tisk vládní přes 1 mil. korun. Podali jsme dále mnoho interpelací
o korupčním jednání úřednictva na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,
o zneužívání úřední moci při vypovídání dělníků za hranice. Ale
na všecky tyto naše interpelace, které obsahovaly tak vážná obvinění,
nedostalo se nám odpovědi, ač § 68 jedn. řádu předpisuje, že interpelovaný
ministr má odpověděti nejdéle do 2 měsíců. (Posl. Houser: Pro
ministra zákon neplatí!) Páni ministři, zejména pan dr. Mičura,
vybrali si z našich interpelací jen ty nejmírnější a lehko zodpověditelné,
ty nejvážnější přešly mlčením. Je to škandál, jestliže přes jasné
znění jednacího řádu nedostává se nám odpovědi na naše interpelace,
a je to zakrývání korupce, jestliže se na naše dalekosáhlé stížnosti
mlčí. Všechny interpelované případy jsme přesně vyšetřili a materiál
obstarali s velikou svědomitostí, poněvadž nám na tom musí záležeti,
aby republika byla očištěna od vyžíračů, a úžasná korupce, prováděná
na území dobrého slovenského lidu, byla důsledně a nemilosrdně
potírána. Pan min. předseda při své návštěvě v Bratislavě prohlásil
ve státovědecké společnosti v Bratislavě kritiky za nepřátele
republiky. Mluvil o tom, že se kritisuje nevědecky. Není tak potřebí
vědy, jako je potřebí poctivosti. Nepřátelé republiky jsou korupčníci
na úředních místech, nikoliv ti, kteří je odhalují a klepají korupčníkům
přes prsty. Uvedli jsme jasná a pravdivá fakta a podle svého práva
jako poslanci žádáme bez vytáček odpověď. Ptáme se členů vlády
a zejména diktátora na Slovensku, pana Martina Mičury,
chce-li dáti odpověď na naše interpelace čili nic. Cítí-li pravdivost
našich stížností, a nemůže-li odpověděti, ať zmizí ze svého místa,
ať jde k čertu!
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Za tento výrok volám pana řečníka k pořádku.
Posl. Tausik (pokračuje):
Pokládáme vůbec poměry v tomto neúplném parlamentě za nevyléčitelné
a nezdravé. Hlavní nemoc spočívá v tom, že nejsilnější strana
parlamentu ztratila katastrofálně důvěru voličstva. Proto slouží
měšťáckým stranám a připouští jejich absolutismus, poněvadž bojí
se voleb. Zavlečete svůj parlamentarismus ještě do většího bahna,
nezjednáte-li nápravu radikálně tím, že povoláte voličstvo, aby
soudilo. Za stranami vládní většiny zřejmě nestojí většina obyvatelstva.
Nespokojenost roste zejména odhlasováním zákona o státních zaměstnancích,
mnoho nejvěrnějších příslušníků vlastních stran se od nich odvrátilo.
Provádíte tu diktaturu buržoasie, diktaturu pro zájmy buržoasie,
pro zájmy kapitálu a reakce. Nečekejte důraznějších pokynů, které
by vám měl dáti lid, rozpusťte tento parlament a podrobte se novým
volbám. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. Modráčkovi.
Posl. Modráček: Ctěná sněmovno! Rád bych se dotkl řady otázek, souvisejících s touto debatou o dodatečném rozpočtu. Pohříchu kvota doby mně přidělená, je tak malá, že se musím omeziti na nejnutnější a vlastně pouze na jednu věc, která nepřímo souvisí s projednávaným dodatkem k rozpočtu. Kolega Rašín onehdy učinil nám zde obšírný výklad národohospodářský, točící se kolem sestupu a vzestupu koruny. Řeknu otevřeně, že mnoho věcí jím uvedených bylo správno, ačkoliv bych je jinak vyjádřil.
O tom není pochyby, že otázka vzestupu naší valuty stává se dnes nejdůležitější otázkou národohospodářskou a sociální. My jsme již prožili od převratu několik vzestupných i sestupných pohybů naší valuty, pokles z 31 až na 5, vzestup z 5 až na 12 a opět sestup až na 6 a nyní prožíváme další vzestup, ovšem za jiných poměrů a poměry ty jsou toho druhu, že můžeme s naprostou jistotou počítati, že nynější vzestup valuty má už charakter jisté trvalosti i když hraje při tom úlohu spekulace, i když dlužno počítati s tím, že ještě koruna utrpí nějaké zpětné rány. Tyto již nebudou velké. Možná, že naše koruna dostoupí až výše italské liry, ačkoliv nemyslím, že by snad dostoupila až na pari, ani ne na výši třeba francouzského franku, ale nicméně tento vzestup způsobí tak ohromný převrat v našich poměrech národohospodářských, že musíme o tom všichni vážně přemýšleti, a přemýšleti zejména o prostředcích, jakými dalo by se vyvarovati velkým, nebezpečným otřesům z toho vznikajícím. Především musíme si býti vědomi toho, že prožijeme spoustu bankrotů, že mnoho podniků nevydrží poklesu cen a změny v hodnotě valuty a že bude donuceno k likvidaci. Již dnes cítíme, že náš zahraniční obchod vchází ve stagnaci, a proto se omezuje pracovní doba v továrnách a - o tom není pochyby - dále také bude stoupati nezaměstnanost. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Pan kol. Rašín učinil perspektivu - řeknu - ekonomicko-mravoučnou, že je potřebí, abychom se spřátelili s tím, že musejí platy dělníků a všech těch kategorií, žijících ze mzdy, jíti dolů atd. O této věci nehodlám, nemaje dosti času, šíře mluviti, připomínám jen tolik, že zcela jistě nebude možno, nemá-li se rozmnožovati nezaměstnanost, zabrániti sestupu všech platových poměrů (Hlas: Cen!), ovšem také cen, ale varuji, aby ty věci byly dělány jednostranně, jako to bylo učiněno u platů veřejných zaměstnanců a zejména učitelů, poněvadž pak by opravdu se nalévalo oleje do ohně a mohlo by z toho vzniknouti skutečně velmi vážné nebezpečí sociální a politické. Zde bude potřebí, v tomto přelomu, aby stát sám hleděl všemožnými prostředky usnadniti přechod k normálnějším poměrům, aby co možná nejméně z toho bylo zmatků a co nejméně nespokojenosti a snad i bouří. Je jisto, že doba, ve které žijeme a která před námi je, je spojena s velkým nebezpečím a bude záležeti hodně - abych tak řekl na geniu národa, jak dovede přes toto nebezpečí přeplavati, abychom nebyli vrženi snad do poměrů kritických, které by nemoc zhoršily a snad učinily nemožným její vyléčení.
Tolik připomínám v úvodu. Tento úvod má za účel, aby objasnil situaci a ukázal, jak je nebezpečno zahrávati si dnes s experimenty, kterými jsou ohrožovány tisíce lidí na svém živobytí. Je potřebí, abychom si ujasnili, že nesmí býti nic prováděno, co by znamenalo hromadné poškozování a snad ničení existencí. Přicházím ihned k vlastnímu jádru své řeči, k otázce, o které jsem několikráte mluvil, k otázce pozemkové reformy a tu navazuji hned na případ, který se udál tyto dny na velkostatku netolicko-libějickém. Nejednou jsem v této slavné sněmovně ukazoval na nebezpečí nynější metody provádění pozemkové reformy. Ukázal jsem, že jest absolutně nemožno jíti touto cestou, poněvadž tak zvaná parcelační metoda znamená zkázu mnoha tisíců rodin, které budou vyhozeny na dlažbu a vydány na pospas bídě a zoufalství. Moje řeč i těch, kteří chápou tuto situaci, dosud vyzněla na plano. Bylo to jako házení hrachu na stěnu. A pozemkový úřad sám se nepohnul, aby slyšel již dnes výkřiky beznadějnosti zaměstnanců velkostatků. My jsme prostě akceptovali provádění pozemkové reformy podle Rumunska, Ruska a podle jižních zemí a nepochopili jsme, že u nás jsou zcela jiné ekonomické a sociální poměry. V Rumunsku se parceluje, na jihu se parceluje, v Rusku se parcelovalo, ale tam každý zemědělský dělník má jisté své hospodářské zařízení, třebas primitivní, má svou chaloupku a své nástroje. Tam parcelace prostě znamenala, že dostal ke své chaloupce, kterou si obyčejně sám postavil, půdu, na které beztak pracoval v tak zvaném polonájmu, kde musil svými hospodářskými prostředky obdělávati půdu majitele. Tam provádění parcelace není spojeno ani se sociálními škodami, ani s ničením existencí. U nás však ohromná většina zaměstnanců velkostatků nemá těchto prostředků.
Dal jsem si práci a tuto věc jsem propočítal. Vypočítal jsem, že z dělníků a zaměstnanců všech kategorií zemědělských pouze asi 15% může vykázati nejnutnější hospodářské prostředky, jež jim dávají právo ucházeti se o tak zvané soběstačné hospodářství. Prosím, co to znamená? To znamená, že ze 100 rodin 85 jich bez výjimky bude vyloučeno z pozemkové reformy, nanejvýš se jim dostane malý ždibec půdy na sázení brambor, což je neuživí a musí z toho utéci. Jinými slovy: dosavadní způsob provádění reformy pozemkové je ničení existencí. A tu není pochyby, že musí dojíti všude, ve všech krajinách republiky, kromě východního Slovenska a Podkarpatské Rusi, k těm zjevům, ne-li horším, jaké jsme právě zažili na Netolicku.
Prosím, abyste pochopili situaci! Panství Netolice-Libějice má 3100 ha, z toho 400 je ve vnuceném pachtu,tedy okrouhle 2700 ha. A když se odpočtou rybníky atd., tedy je to 2564 ha půdy, na nichž je živo 1015 osob kromě sezonních dělníků. Prosím, pochopíte, že to je jistě značný počet lidí; můžeme říci, že přichází na 100 ha 40 lidí, a ti jsou skoro vesměs úplně nemajetni. Při soupisu přihlášek o půdu přihlásilo se z nich pouze 154 o půdu a z těchto 154 nemá snad ani deset procent nejnutnějších prostředků hospodářských, aby mohli půdu dostati, takže až na nepatrné procento budou vyloučeni vůbec z pozemkové reformy. Pozemkový úřad nemá dosud opatření pro zaměstnance, kteří budou zbaveni zaměstnání. V náhradovém zákoně máme ustanovení, že pokud se jim půda nepřidělí následkem toho, že nejsou způsobilí pro příděl půdy, budou míti nárok na nějaký fond pro nezaměstnané. (Posl. Stejskal: Pozemková reforma vyvolává nezaměstnanost!) Prosím, pozemková reforma a fond pro nezaměstnané! To je prostě nesmysl. Dnes pro ty lidi je situace daleko horší než před rokem. Před rokem, když se parcelovalo, mohli se umístiti v průmyslu, poněvadž v mnohých případech jsou dělníci zemědělští vyučeni také některému řemeslu, buďto jsou zedníky nebo jinými řemeslníky nebo jako pomocní dělníci se mohou uchytiti, ale dnes, kdy máme průmyslovou konjunkturu na sestupu - bude stále více nezaměstnaných je absolutně vyloučeno tyto lidi umístiti, neboť je všude nadbytek sil, a jejich postavení je nanejvýš zoufalé.
A nyní, vážení pánové, dovolte, jak to musí působiti na tyto ohrožené vrstvy, když učiní nějaký projev nespokojenosti, při němž se nikomu nic nestalo, jsou-li označovány za prodance Schwarzenberga. Chci uvésti, pokud mně čas k tomu stačí, na pravou míru ony události na Netolicku, o kterých se psalo zejména v listech agrárních.
Není pravda, že hnutí, které tam povstalo proti komisi Pozemkovým úřadem vyslané, bylo organisováno Schwarzenbergem. Schwarzenberg s tím neměl nic společného. Ti lidé také nejsou žádnými stoupenci Schwarzenbergovými, ti lidé hájí pouze své vlastní zájmy a svou vlastní existenci. Hnutí vzniklo zcela spontanně a bylo vyvoláno netečností a tvrdostí Pozemkového úřadu. Již 13. března loňského roku, když tamější zaměstnanci cítili, že bude přikročeno k provádění pozemkové reformy na tomto panství, podali Pozemkovému úřadu memorandum, v němž žádali o oznámení, jakým způsobem na velkostatku netolickém má býti tato provedena a jakým způsobem bude zaměstnancům zaručena sociálně nutná existence v budoucnosti, jako mají doposud. Na toto memorandum nedostalo se jim odpovědi a když v květnu bylo rozhlášeno, že se začne tam parcelovati, podali zaměstnanci druhé podání a osobně vyslali deputaci, která intervenovala na pozemkovém úřadě a žádala vyjádření o otázkách, jež jsem právě uvedl. Žádali sestátnění půdy, ne aby byla ponechána Schwarzenbergům, aby se vyvlastnila. Dostali vyhýbavou odpověď. Když u příležitosti soupisu zaměstnanců velkostatkářských o něco později opět se touto otázkou obírali, usnesli se na resoluci, kterou předložili komisariátu zřízenému pozemkovým úřadem pro panství netolické, a to dne 16. října 1921, která obsahovala opět jejich požadavky, týkající se jejich existenčních zájmů. Opět se jim nedostalo odpovědi.