Tak dopadne, prosím, úkol, který má vykonati tato půjčka, pod kteroužto firmou mají strany hlasovati v domnění, že hlasují pro to, aby se zvýšila produkce a aby se mohly podnikati nové investice, ale vlastně mají se tímto způsobem zaplatiti staré investiční dluhy. Je to opětně ukázka, že zde vláda jedná nezákonně, jestliže dělá napřed dluhy, které neměla parlamentem povoleny.
A nyní bych chtěl poukázati, že právě v této době je nutno zvláště ukázati na strašnou hospodářskou a výrobní stagnaci v našem státě. Není to jen v průmyslu, je to ve všech živnostech jak stavebních, tak oděvních a všech jiných, že živnostníci nemají, do čeho by píchli, a já, velectění, mám příležitost jako poslanec živnostenský denně viděti, že chodí ke mně živnostníci a prosí, aby se jim pomohlo. My děláme, co je v naší moci. Upozorňujeme pořád na ty těžkosti, ve kterých žijeme, ale je to, bohužel, házení hrachu na zeď. Vláda sama, sám pan ministerský předseda prohlásil, že prvním úkolem vlády bude, aby se platné daně nezvyšovaly, zatím však máme spoustu důkazů, že přes to, že nám vláda slíbila, že snesitelně bude daně vymáhati na živnostnících, přes to že sám pan ministerský předseda musil konstatovati, že se na daních zaplatilo o jednu miliardu více, než bylo rozpočteno. V této době, kdy živnostník, průmyslník a obchodník neutrží ani tolik, co potřebuje na vydržování své vlastní domácnosti, v této době stagnace uznávají berní úřady za účelné hromadně podnikati exekuce na zaplacení všech dosud dlužných daní, (Výkřik: Tím se dráždí jenom lid!) takže máme případy, že jsou dokonce v celých městech, celých ulicích, dům vedle domu, zavírány veliké živnosti a mají býti prováděny exekuční prodeje.
Z Přerova mi přišla předevčírem deputace, že tam celé ulice jsou zavřeny a že je tam krajní rozčilení, že dokonce máme živnostníky, pracující bez pomocných sil, kterým vypisuje se daň 50 až 100 tisíc korun. Na příklad hodinář v Přerově, 63letý, který nezaměstnává žádných značných sil, má předepsáno 123.000 K daně. Na holiči, docela obyčejném malém holiči, který prokázal, že má příjmů 15.132 K, vymáhá se exekučně 6460 K daně za jeden rok. V Moravských Budějovicích cukrář, který zpracoval 800 kg cukru za rok, má předepsáno daně denně 62 K. Při prováděné exekuci, poněvadž nemá nic než pohledávky, bylo mu exekučně zabaveno 50.757 K pohledávek.
To jsou fakta, která nemohou ovšem působiti k tomu, aby se vzbuzovala důvěra k této vládě a politice hospodářské, ba dokonce podlamuje to důvěru v republiku samu. Tímto způsobem se pracuje protirepublikánsky.
Jak smýšlí poplatníci o této politice, uvádí na příklad tento dopis (čte): "Po Bílé Hoře opouštěli čeští vyhnanci svou vlast, nechtějíce zraditi víru svou, teď jsou však vyháněni ze svých živností příslušníky vlastního národa ubozí staří živnostníci, poněvadž nejsou s to unésti nesnesitelná daňová břemena. To již přesahuje všecky meze, to nejsou daňové předpisy, je to konfiskace jmění a o pomstu do nebe volající zlodějství.
Finanční prokuratura v Brně nechce zrušiti exekuci mého jmění a já již nemám nic. Zaplatil jsem asi 52.580 korun, připravil jsem o ty peníze hlavně svou sestru, literní učitelku, která mi je zapůjčila ze svých skrovných úspor, jenom aby mne zachránila před úplným zničením."
V této době, kdy vláda má pracovati ke zvýšení produkce a odstranění nezaměstnanosti, vedle daní vymáhá ještě neprávem moučnou dávku od živnostníků, kteří měli učně a dělníky, které zásobili a kteří u nich bydlili; zaviněním nemocenských pokladen však neprokázali - jak výslovně v zákoně uvedeno - písemným potvrzením obecním že opravdu je zásobují a že opravdu dělníci u nich bydlí. Dnes vymáhají se od nich obnosy za celou dobu existence této nespravedlivé moučné dávky. Na př. v Olomouci to dělá u dvou nemocenských pokladen přes čtvrt milionu korun a v Jičíně je těchto případů 296 a jsou i všude jinde.
Takovým způsobem se jen přilévá oleje do rozhořčenosti občanstva a je v zájmu klidu, pokoje a lásky k této republice a chuti k práci a podnikavosti, aby orgány vládní samy uznaly, že v této kritické době je třeba respektovati existenci jednotlivých poplatníků a nehnati je přímo do zoufalství a konkursů, neboť je nutno konstatovat, že je už dnes řada případů, že z těch důvodů, že byli poplatníci exekvováni, musili ohlásiti konkurs, nechtějíce věřitele připraviti o všechno.
A jak vychází vláda vstříc pokud se týče nezaměstnanosti? Státní dodávky, které na příklad ministerstvo nár. obrany vypsalo a prostřednictvím ministerstva obchodu chtělo opatřit u živnostnictva, nedbalostí ministerstva obchodu dosud nebyly vypsány a zadány. Musíme si však stěžovati také na to, že v době, kdy nemáme co dělat, nakupuje ministerstvo nár. obrany hotové potřeby pro vozatajstvo dokonce ve Vídni, poněvadž patrně vídeňští němečtí židé, od kterých se to kupuje, budou asi platit u nás daně.
Proti protestu strojníků a strojního průmyslu povoluje se v této době, kdy strojnický průmysl musí propouštěti tisíce dělníků, zcela klidně dovážení celých garnitur strojů z Vídně za miliony s odůvodněním, že prý jsou tam stroje lacinější než u nás. To je politika, která zajisté zasluhuje odsouzení, poněvadž je nutno, když u nás není co dělati, aby stát v první řadě respektoval zdejší výrobce, u nich všechno opatřoval a je podporoval, aby tím způsobem odstraněna byla nezaměstnanost. Vláda ovšem si pomáhá potom k důvěře tím způsobem, že když nemá peněz, prostě určitou část peněz občanstvu klidně sebéře. Ptám se pana ministra financí a celé naší vlády, jakým právem a podle jakého zákona bylo sebráno občanům 50% z 20 haléřů na pouhé usnesení ministerské rady? Zítra by se mohla sejíti ministerská rada a docela klidně usnésti, že se konfiskuje 50% veškeré hotovosti finanční u všech občanů, nebo dokonce že dnešní naše peníze neplatí vůbec nic. Jak musí působit takovéto finanční opatření na cizinu a jakým způsobem se podlamuje právě v cizině důvěra v naši valutu, když sám ministr financí resp. ministerská rada klidně autokraticky skonfiskuje 50% hotovosti v určité měně, a jak pohlíží se na toto opatření vlády, dovolte mně, abych uvedl opětně z dopisu: "Tak bezohledného jednání vůči živnostnictvu nelze schvalovati, a proto nechť poslanci prohlásí, že chopíme se nejkrajnějších prostředků, nesníží-li se nám ztráty. Já sám mám za 2000 Kč dvacetihaléřů, které v posledních dnech byly mně jako maloobchodníku a trafikantovi od občanů přineseny, a ztratím 1000 Kč. Kdo mi to nahradí? To je vyložené darebáctví!"
Tak, prosím, posuzují tento čin občané, ne poslanci, kteří naopak hledí vysvětliti občanům takové opatření pokud možno snesitelně. Za těchto okolností bylo povinností naší, jako mluvčích středních výrobních vrstev, informovati voličstvo, protestovati proti této hospodářsky katastrofální politice na více než třech stech schůzích v Čechách a na Moravě, na nichž bylo jednomyslně usneseno protestovati proti této finanční politice a žádáno, aby zejména po stránce daňové nastala konečně zdravá reforma opravdu na podkladě demokratickém.
Za těchto okolností nemáme důvěry
k vládě a vládní koalici, jestliže považuje za politický velký
úspěch další zadlužování našeho státu, a budeme hlasovati proti
této půjčce. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu poslanci Mayeru Samu
Posl. dr. Mayer (německy): Není tomu ještě ani rok, jen několik měsíců, co vláda ve srozumění se stranami většiny předložila parlamentu tak zvaný malý finanční program. Také jsme tenkrát slyšeli i odůvodnění, že přijetí tohoto malého finančního programu způsobí ve státě konsolidaci. Z řad oposice objevili se zde tehdáž řečníci, kteří dali výraz obavě, že tento malý finanční program, bude-li přijat a proveden bez pozměňovacích návrhů oposice, nepřivodí konsolidace, naopak byla vyslovena obava, že krisi v tomto státě ještě zostří. A musíme-li se dnes, když jsme se po dlouhé přestávce opět sešli, zaměstnávati předlohou, jejíž význam je mnohem větší, než se zde chce připustiti, poněvadž znamená nové zatížení více než půl miliardy ročních úroků, nutno už říci, že třeba žádati od vlády, co se v ústavě požaduje od poslanců Národního shromáždění. Naše ústava praví: Podá-li některý poslanec návrh, který je spojen s finančním zatížením, musí tento poslanec zároveň navrhnouti, jak jej hraditi. Nevím, jak vlastně naše vláda chce toto nové půlmiliardové břímě ročních úroků hraditi, anebo čím pokládá toto břímě za hrazené, neboť velká část této výpůjčky je přece už spotřebována, a je odůvodněna domněnka, že také druhá část nebude spotřebována jinak; to však znamená, že budou vydávány nanovo miliardy, které znamenají pro stát půl miliardy ročních úroků, jež jsou nehrazeny. A víme přece, jak se zde ve státě vlastně hospodaří. Vydává se, zařizujeme se na miliardy a miliardy, a nezkoumá se, zda to možno uhraditi. Pozorujeme-li hospodářský stav těch, jež všeobecně v každém státě pokládáme za hospodářsky silné, tedy: průmysl, maloprůmysl, živnost, obchod a také drobné rolnictvo, tedy stav těch, kteří jsou povoláni, aby především platili přímé daně, pozorujeme-li dále stav širokých vrstev obyvatelstva, které ve formě daní nepřímých musí hraditi státní vydání, nezbývá nám než říci: ona hranice nosnosti je už dávno překročena. Nevím, znají-li pánové z vlády, jak to chodí zvláště na Slovensku, zdali je podřízené úřady správně informovaly, ale můžete nám věřiti, že z daní, jak jste je pro Slovensko určili, ani třetina se nesejde, ne proto, že by slovenští poplatníci daní platiti nechtěli, nýbrž prostě proto, že už více platiti nemohou. Minulý týden sekvestrovali v Bratislavě pro daně dva obchodníky, z nichž jeden tam měl obchod už 22 let, druhý 38 let, a co se týká těchto starých obchodních domů, týká se celkem všeho. Pánové, z nových daní se toho už mnoho neuloví, zvláště ne na Slovensku. Byl tu s četných stran nastíněn obraz průmyslu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a já chci nyní před vámi rozvinouti obraz Slovenska. Kdo zná Slovensko z doby starých Uher, ví, že všechen slovenský průmysl byl vybudován uměle. Opatřeni státními subvencemi, státními pracemi, zakládali na Slovensku průmysl. A při většině průmyslových podniků, zřízených zahraničním kapitálem, počítalo se vlastně na státní subvence. Dnes Slovensko prožívá krisi a nemůže už vyráběti, poněvadž nemá naprosto odbytišť. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.) Nemůže soutěžiti ani s Německem, protože, jak víte, vzestup naší valuty vývoz úplně znemožnil, ani s jiným státem. Také český průmysl, obzvláště textilní průmysl, nemá dnes na Slovensku odbytu, poněvadž konsumující obyvatelstvo právě už nemůže kupovati. Dnes je všechno plno zboží, ale není už odbytu. Říká se a dokonce s chloubou, že československá valuta, československá koruna tím, že nyní stoupla, dokázala, že je nezávislá na německé říšské marce. Podíváte-li se však a spočítáte, o kolik tisíc a tisíc dělníků vzrostla nezaměstnanost od doby, co československá koruna stoupla a říšská marka klesla, spočítáte-li, kolik průmyslových závodů pracuje místo 48 hodin týdně jen 20, 22 nebo 28, a pozorujete-li, jak klesáním říšské marky a stoupáním naší koruny se krise zvláště na Slovensku tak přiostřila, že třeba se obávati hospodářské katastrofy, nebudeme moci tak klidně tvrditi, že je naše valuta nezávislá na německé říšské marce.
Budu nyní mluviti o bídě na Slovensku, poněvadž přec běží o to, aby si stát, vláda opatřily nové prostředky a poněvadž také pro nás na Slovensku je nejvýš důležito, jak se tyto prostředky rozdělují. Dámy a pánové, na Slovensku je všem vrstvám jasno, že vláda, od které se žádá, aby dávala, musí také bráti. A věc se posuzuje u nás tak, že to, co vláda pravicí dává, levicí zase musí bráti, neboť jinak už by nemohla dávati. Ale u nás na Slovensku je rozšířen docela zvláštní názor o této pravici a levici. Myslí se u nás totiž, že vláda má vůbec jen dvě levice, jimiž bere, ale žádnou pravici, kterou by dávala.
Rád bych jen ukázal na bytovou nouzi. Vláda byla v mnohých a mnohých memorandech upozorňována na to, že musí býti v Bratislavě odstraněny dělnické byty, které hrozí sesutím. To potvrdila také oficiální prohlášení. Bytová nouze nastala tím, že převratem k nám přišly tisíce a tisíce úředníků z Prahy, ze Slezska, z Moravy, kterým se konec konců muselo zaopatřiti přístřeší. Vyrovnati to stavební činností bylo pro drahotu prostě nemožno, a tak se poměry den ode dne zhoršovaly. Moc v Bratislavě je ovšem v rukou vlády, která se už o to postarala, aby nově přibylí občané tohoto státu měli řádné byty, kdežto staří občané byli částečně zapuzeni, částečně o své byty rekvisicí oloupeni. Bytové nouzi nelze však odpomoci bytovým úřadem, nýbrž energickou stavební činností, a bylo by tím zpomoženo dvojnásobně, poněvadž by tím také veliká část nezaměstnaných dostala práci. Musíme při této příležitosti žádati, aby vláda stavební činnosti města Bratislavy přispěchala na pomoc a s touto bytovou nouzí konečně jednou se vypořádala.
Také o nezaměstnanosti na Slovensku musíme zde konečně jednou podati jasný obraz. Řekl jsem již, že dříve slovácký průmysl byl udržován subvencemi a dostával státní dodávky. Těchto státních dodávek se pak účastnili také živnostníci. Nyní to už na Slovensku není. I když stát má práci, dostane ji nějaká česká banka a ta si přiveze dělníky z Čech a domorodé obyvatelstvo se prostě vyhodí na ulici. (Souhlas ľudových poslanců slovenských.) Ale jak pak se chová stát vůči těmto dělníkům vyhozeným na ulici? Řekne zcela jednoduše: "Vaše příslušnost není ještě upravena a proto nedostanete podpory pro nezaměstnané!" Toto křiklavé bezpráví se páše na tisících a tisících a lidé marně protestují a snaží se pomoci, všude najdou zavřené dveře, všude je jen odbudou: "Nedá se nic dělat!"
O zákoně samém nehodlám už mnoho mluviti, poněvadž jsem už napřed upozorňován na to, abych časem hodně šetřil. Ale rád bych již zde požádal, aby návrhy, které podala německá sociálně-demokratická strana, byly přijaty. Nechtějí nic jiného, než aby všechny strany v této sněmovně, pokud mají zastoupení, mohly promluviti své slovo o tom, jak vlastně mají býti tyto půjčky rozděleny a jak jich má býti užito. Mohu se již docela dobře vmysliti v myšlenkový chod většinových stran. Řeknou si prostě: "My jsme odpovědni za to, co děláme, a chceme také odpovědnost nésti. Vy druzí nemáte do toho co mluvit. Stačí, víme-li my, jak vláda peněz užívá!" Se stanoviska moci, se stanoviska diktatury je to ovšem správné, ale není to demokracie, neboť při opatřování daní, při nesení všech břemen se neptáte nikdy, zdali ti, kdo břemena nesou, jsou vládě nakloněni či nikoliv. Žádáte, aby všichni, kdo v tomto státě žijí, vykonali svou povinnost ke státu, a tak musíte také těm, kteří zastupují menšinu, dovoliti slovo i právo, aby také mohli promluviti, když se vydávají miliardy.
Končím prohlášením, že se naše
strana připojuje k německým sociálně demokratickým návrhům a prosím,
aby byly tyto návrhy také přijaty. (Potlesk na levici.)