Pokud se týká našeho rozpočtu je viděti pokles nejenom absolutní, ale i relativní. Zatím co u jiných států vydání dosahují až 44% z celého státního rozpočtu jako na př. u Japonska, nebo 31% jako u Španělska, nebo 28% jako ve Švýcarsku, spotřebuje se u nás na národní obranu pouze 11·5 procent z celého státního rozpočtu. Za námi následuje toliko Belgie, která má 6·5% vydání na svoji obranu z celého státního rozpočtu. Belgie ovšem má situaci svým položením daleko výhodnější, než je u našeho státu.
I u nás stává se rozpočet vojenský úměrnějším vzhledem k celému státnímu rozpočtu a poslední rozpočet ministerstva nár. obrany na rok 1923 vykazuje pokles o 333·7 milionu proti roku letošnímu, 2 2/4 miliardy věnujeme na obranu země. Je to ovšem velmi značný obnos, ale dokud v našem sousedství, dokud v dosahu našich hranic není klidu, dokud zvenčí i uvnitř připravují se nepřátelé republiky k různým nepříjemným podnikům, diktuje nám opatrnost, abychom se překvapiti nedali.
"Pokládáme válku za veliké zlo, avšak obranu za povinnost. Za daného stavu věcí svou armádu míti musíme. Máme-li ji, tož musíme ji míti co nejdokonalejší", pravil president Masaryk ve svém novoročním poselství. A s tímto názorem přirozeně souhlasí všichni čeští lidé. Musíme-li již míti armádu, je nutno, aby byl upraven život všech, kdož v této armádě slouží, ať jsou to vojáci, či důstojníci, nebo gážisté. Jistě není republice ke cti, jestliže převážná část jejich representantů vojenských tone v dluzích a neskonalé peněžní tísni, z níž rodí se potom všeliké kormutlivé zjevy. A je také o zájmu prestiže státu a prestiže republiky, aby byly opatřeny našim vojenským gážistům slušné byty, vyhovující ubikace, zejména ve zněmčeném území, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Jestliže není možno okamžitě opatřit dostatečné množství budov, bude nutno postarati se o zákon, aby byl umožněn zábor bytů pro vojenské gážisty na našem pohraničí.
Máme-li československou armádu, přejeme si také československého a republikánského ducha v této armádě. Po posledních aférách špionážských je naší celé veřejnosti jasno, že důvěra ve vojenské instituce musí býti vrácena, a to jedině radikální očistou ode všech nespolehlivých a nepřátelských živlů (Výborně!) u všech vojenských těles, ministerstvo národní obrany nevyjímaje. Bylo by velikým hříchem, kdyby na rozhodujících místech uhnízdila se koterie několika osob, která protežuje jen své lidi, která činí z jistých úřadů monopol pro své oblíbence a která brání se každé nápravě. Je potřebí výměny osob a změny celého systému.
Národnostní statistika důstojníků v naší armádě je velice příznivá. Dovídáme se, že u pěchoty je 88·42% Čechů důstojníků proti 11·5% Němců, u jízdy 86·5 Čechů proti 11·5 Němců, mezi lékaři 94% Čechů proti 5·7 Němců, v justici 94·4% Čechů a 5% Němců, u proviantury 81% Čechů a 19% Němců a pod. To ovšem je na papíře, to jest podle přihlášek, ve skutečnosti však tato statistika není správná, ve skutečnosti je velmi mnoho osob v armádě, které svoji československou národnost objevily teprve po převratu. Dnes tito přeorientovaní národovci svoje rodiny i dále vychovávají německy a docházejí výhradně do německých společností.
Pan ministr národní obrany projevil chvályhodnou snahu odpomoci závadám, a po případě také vyměniti osoby. Přáli bychom si, aby snahu tuto provedl do všech konsekvencí a nedal na sebe nikým působiti. Usilujeme, aby znovu zřízeno bylo politické presidium ministerstva, jehož nedostatek byl v posledních aférách špionážských tolik pociťován.
Přejeme si, aby byla provedena výměna osob v ministerstvu, neboť, jak kdesi bylo správně napsáno, značná část důstojnictva ministerstva národní obrany schází na jiných služebních místech.
Že se někteří činitelé nedovedli dosud přizpůsobiti republikánskému duchu, jde na jevo z okolnosti, že znovu chce se přijít s návrhem, aby vojákům bylo vzato volební právo. Již několikráte jsme uvedli celou řadu důvodů národnostních i důvodů ústavních proti tomuto reakčnímu záměru. Jestliže v obecních volbách v Jičíně dostanou komunisté o jeden mandát více nebo méně, nesmí to býti důvodem, aby se sáhlo na ústavní a státoobčanská práva vojáků. Každý pokus vzíti vojákům volební právo, narazí na odpor všech opravdových a poctivých socialistů. (Výborně!)
Velmi vážnou kapitolou ministerstva národní obrany je vojenská justice. Za starého státu byla justice vojenská postrachem a zdá se, že velmi mnoho tradic přeneslo se do Československé republiky. Pan šéf naší justice dosud nepostaral se o to, co bylo jeho svatou povinností: dosud nemáme českého překladu vojenského trestního zákona a vojenského trestního řádu, a tak v pátém roce republiky vojenští soudcové českoslovenští soudí podle německého zákoníka a duch rakušáckého Dienstbuchu D VI straší ve vojenských kriminálech a trestnicích. (Slyšte!)
Nemohu se ubrániti dojmu, že vojenská justice je třídní. S každým zločincem, odsouzeným civilním soudem, ať byl jakéhokoliv stavu nebo povolání, zachází se stejně, ale vojenská justice dosud dělá rozdíl a dělí vězně na 2 kategorie, ne co do trestu, nýbrž dle hodnosti. Zločinec, který byl důstojníkem nebo gážistou, patří, byl-li odsouzen, do kategorie první, má lepší ubytování, vydatnější stravu, má právo na civilní šat, kdežto zločinec, který byl jenom prostým vojínem, stane se trestancem druhé kategorie bez jakýchkoliv výhod, v trestaneckém munduru. Zdá se, že justiční správa dosud nepochopila, že každý provinilec za svůj zločin zasluhuje stejný trest, ať byl důstojníkem nebo prostým vojínem. Privilegia třídní i ve vojenském kriminále musí přestati.
Ale naše vojenská správa je i také v rozsudcích třídní. Dovídáme se z Plzně, že podplukovník Stránský, který dal uvázati vojína Kolaříka a byl z přímého rozkazu pana ministra nár. obrany pohnán k odpovědnosti před vojenský soud, byl v těchto dnech odsouzen podmínečně k několikadennímu vězení. (Slyšte!) Celá veřejnost očekávala, že vinník bude degradován a zproštěn služby. Nejde v tomto případě o to, byla-li způsobena škoda na zdraví trestanému vojínu, nýbrž o princip. Tělesné tresty v armádě jsou přece skvrnou civilisace. Proto měl by býti pan podplukovník Stránský exemplárně potrestán pro výstrahu. Když hlasujeme pro rozpočet, nemůžeme a nebudeme trpěti, aby staré rakušácké methody znovu byly zaváděny do naší armády.
Že surový příklad podplukovníka Stránského našel následovníků, svědčí podobný případ, známý z novinářských zpráv; dělostřelecký kapitán Wehle stloukl bičíkem za surových nadávek vojína. Důstojníci, kteří bijí a týrají vojíny, do naší armády nepatří. (Výborně!)
Konečně demokratická armáda nepotřebuje separátní vojenské justice. Je to v zájmu státu, jeho jednotnosti i v zájmu úspor finančních, aby vojenské soudnictví bylo zrušeno, aby také byly zrušeny vojenské trestnice. Na místo toho žádáme zřízení vojenských senátů při soudech civilních a při eventuelní potřebě zřízení soudů polních. To úplně postačí.
Poslední události ukázaly, jak nutna je přísná revise důstojníků všech armádních těles. V posledním čísle "Věstníku ministerstva nár. obrany" čteme výnos o tom, že koncem tohoto roku skončí svoji působnost osobní a stížnostní komise pro revisi důstojnických přihlášek. Nemůžeme ovšem s tím souhlasiti, nýbrž očekáváme pravý opak, že bude provedena důkladná revise všech nespolehlivých živlů v armádě a to jak u aktivních, tak také u záložních důstojníků, revise bezohledná jak po stránce spolehlivosti k republice, tak také pokud se týká znalosti státního jazyka. Jestliže mezi záložními důstojníky u dělostřelectva je 47% a u pěchoty 34% jiné než československé národnosti, je velmi oprávněna obava, že 90% z těchto důstojníků neovládá československého jazyka státního. Kdo neumí se dohovořiti s mužstvem, kdo nezná státního jazyka, ten do armády rovněž nepatří.
Vojenská správa zavedla poslední dobou polní cvičení na manévrech. Pokládá je za nezbytný doplněk vojenské služby, když vojenská služba byla snížena. Byli jsme přítomni letošním manévrům a viděli jsme, jak se záložníci chovali vzorně. V rozpočtu ministerstva nár. obrany postrádáme však úplně úpravu podpory rodinám narukovavších záložníků. Tyto musí býti zvýšeny aspoň o 100%, neboť za 2 Kč denně na osobu nemůže býti živa rodina záložníkova, zejména když záložníci bývají povoláváni na vojenská cvičení v době činže. Podpora rodinám záložníků měla by se rovnati alespoň třem čtvrtinám podpory v nezaměstnanosti a proto žádáme, aby aspoň do příštího rozpočtu na rok 1924 byla příslušná položka vřaděna. Nikdo by si nepřál, aby takové scény jako za Rakouska, kdy ženy narukovavších záložníků přivedly do kasáren své děti, poněvadž je nemohly vyživiti, se neopakovaly u nás.
Ve vojenských podnicích přáli bychom si, aby se vycházelo vstříc oprávněným přáním dělnictva, hlavně pak aby byly dodržovány kolektivní smlouvy s odborovými organisacemi dělnickými. Případy, kde s legitimními zástupci dělnictva odmítla správa tovární jednati, aneb kde se přání závodního výboru ignorují, jako se stalo v poslední době v muniční továrně v Poličce, se nesmějí opakovati.
Ostatně kontrola dělnická prospívá i vojenským podnikům. V leteckých dílnách ve Kbelích jistě nebylo by došlo k velkým čtyřsettisícovým podvodným malversacím při výplatě dělnických mezd, kdyby byla výplatní listina aspoň po výplatě revidována dělnickými důvěrníky.
Také několik slov chci pronésti o rozpočtu ministerstva spravedlnosti. Přáli bychom si, aby toto ministerstvo vyvarovalo se chyb z minulých dob. Tak zvaná pankrácká aféra stala se vlastně aférou příslušného oddělení ministerstva. Soudní procesy ukázaly, jak nebezpečno jest svěřovati vedení našeho vězenství osobám, které nemají ani příslušné kvalifikace, ani příslušné způsobilosti, bez níž nelze složitý aparát ovládati. Snad z těchto chyb se ministerstvo poučilo, aby neignorovalo nižších instancí. Snad napříště nebudou vysocí ministerští hodnostáři za pomoci zlotřilých, častokráte trestaných individuí podlamovati důvěru ve staré, státu oddané vězeňské dozorce. A snad konečně v popředí vězeňských oddělení octnou se úředníci zkušení místo malicherných a ješitných jednotlivců, kteří z nedostatku znalostí a z nepochopení úkolu působí státní správě jenom morální a hmotnou úhonu.
Přejeme si, aby již jednou disciplinární vyšetřování v oboru ministerstva spravedlnosti s vězeňskými dozorci bylo ukončeno, poněvadž se táhne do nenávratna a konečně také, aby soudy nebyly ministerstvem zatěžovány zbytečnými a bezvýslednými spory.
Ministerstvo spravedlnosti musí si ukládati velikou reservu, aby svým vlivem nerušilo trestní řízení. Obvinění, které bylo předneseno v senátě, a na něž pan ministr obšírně odpověděl 10. listopadu, ukazuje, jak veliké je v našem státě nebezpečí třídní justice. Ministerstvo spravedlnosti projevilo velmi dojemnou starost o to, aby se nedostali před soud bohatí kapitalisté, ať to bylo v případě známé německé banky, anebo bohatého společníka zasilatelské firmy. Byla to obava zbytečná. I kdyby byl porušen zákon, tedy prosím, křivdu napravovat může obhájce, veřejný žalobce anebo konec konců generální prokuratura. Výtky, že ministerstvo se bálo, aby nebyla způsobena nějaká aféra, myslím, že nejsou oprávněny proto, poněvadž právě svým zasáhnutím způsobilo aféru mnohem horší. Přáli bychom si, aby tatáž obava před křivdou zmocnila se ministerstva spravedlnosti nejenom v případech valutových spekulantů a bohatých speditérů, ale i tenkráte, jsou-li ve vyšetřování také chudí lidé. Včera bylo zase pokračováno v soudním sporu proti dělníkům z Ringhofferovy továrny, členům odbor. organisace kovopracovníků a kovodělníků; jsou žalováni proto, poněvadž po rozumu svojí kolektivní smlouvy nechtěli pracovat s dělníky neorganisovanými. Podle souhlasné zprávy jest žaloba právnické monstrum. Líčení bylo několikráte odročeno. Spor stupňuje se do nekonečna, a tu jest mojí povinností, vznésti na pana ministra spravedlnosti dotaz, chce-li se postarati, aby tento zbytečný spor byl likvidován. Chce věnovati pan ministr stejnou pozornost ochraně před křivdou a bezprávím, když jde o chudé dělníky? Dostane se obhájcům dělníků v ministerstvu spravedlnosti tolik vzácného porozumění a pochopení, s jakým se vyšlo vstříc zástupci bankovních ředitelů? Všichni občané jsou si před zákonem rovni a totéž co platí pro bankéře a speditéry, musí platiti i pro chudé dělníky z továrny Ringhofferovy, ze Škodovky, pro malé zemědělce a živnostníky. (Výborně!)
Volám po spravedlnosti v ministerstvu spravedlnosti, a to není prázdným slovem. V menšinovém městě na severu Čech byl vedoucím státní zástupce, fanatický nepřítel Čechů. Z tohoto důležitého státního úřadu si vytvořil zvláštní pašalík Lodgmanův. Velmi mnoho námahy bylo potřebí, nežli tento všemocný vládce byl ze svého úřadu odstraněn a přidělen k soudu jako vrchní rada. Z jeho minulosti budiž uvedeno, že v roce 1905 za Rakouska, když byl jmenován substitutem, přeskočil 190 soudců, mezi nimiž bylo 180 Čechů, a prosím, pořadí, které nespravedlivým povýšením získal, napomáhalo mu potom k dalšímu postupu. Nyní jest uprázdněno místo náměstka presidenta v dotyčném městě. K jmenování navržen jest úředník, který se dostane do V. hodnostní třídy, ale současně s ním má býti jmenován do V. hodnostní třídy i bývalý vrchní státní zástupce, veliký fanatik protičeský, aby prý nebyl poškozen! Těch 180 soudců-úředníků, kteří byli přeskočeni, dosud odškodněno nebylo, německá privilegia však, nabytá za Rakouska, se udržují i v Československé republice. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
A nyní, jak se jedná s českými úředníky. V jiném severočeském městě byl šéfem státního návladnictví výborný úředník a poctivý Čech. Za Rakouska prožil ve zněmčeném území pravé peklo pro svoji národní příslušnost. V novém svém úřadě pracoval úsilovně mezi krajany, kterážto činnost vynesla mu nejen nezměrné štvanice, ale i zvláštní titul "Der Gouverneur von Nordböhmen". Pro kterousi příhodu mimo službu, která byla německo-nacionální demagogií zveličena, byl ihned ze svého místa odvolán, návrh na jeho povýšení byl okamžitě zastaven a on potom přeložen daleko na podřízené vzdálené místo. Tak se, prosím, jedná s úředníky českými! Za těchto okolností není potom divu, že u mnohých soudů ve zněmčeném území nerozumí se ještě dnes českému jazyku. A chrání-li se a povyšují-li se takoví fanatičtí nepřátelé státu a preterují-li se čeští úředníci, není potom divu, že v takové České Lípě v pátém roce republiky ještě není českého označení u okresního soudu, kde jsou pozemkové knihy.
Poměry u pražského zemského trestního soudu naléhají, aby konečně byly pro tento soud opatřeny vhodné místnosti. Chce-li zatím ministerstvo spravedlnosti přeložiti zemský soud na Pankrác, má pro to zajisté své vážné a věcné důvody. Protesty jsou zbytečny, zejména když bude zřízena žádaná komunikace. Nutno si přece uvědomiti, že Praha není jen okolí Staroměstského náměstí. Ale důrazně protestujeme proti úmyslu ministerstva spravedlnosti, aby byly rozděleny okresní soudy smíchovský a karlínský a aby části těchto úřadů byly připojeny k okresům velmi vzdáleným. Tyto okresy mají svůj přirozený spád do Prahy a bylo by hříchem, kdyby zavládlo mínění, že obyvatelstvo je k vůli úřadům a ne úřady jsou k vůli obyvatelstvu.
Stejná přání jsem pronesl, pokud
se týká rozpočtu jak ministerstva nár. obrany, tak i ministerstva
spravedlnosti. Chceme pořádek a chceme spravedlnost! Je-li tomu
na závadu systém, musí býti změněn a překáží-li zavedení pořádku
vysoká byrokracie, tož žádáme otevřeně pronikavou výměnu osob.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Slovo má dále pan posl. dr. Földessy.
Posl. dr. Földessy (maďarsky): Ctená poslanecká snemovňa! Pri rozpočtovej rozprave chcel bych niekoľko slov predniesť v tóne vecnej kritiky, ačkoľvek ducha vecnej kritiky už dávno z tejto snemovne vyhnalo závodenie a zápolenie nacionalistických strán českých a nemeckých.
Jakožto socialista čistého medzinárodného cítenia a smýšľania musím pribiť, že v tomto boji do krajností priostrenom ide so strany nemeckej o vydobytie imperia v revolúcii r. 1918 ztrateného a so strany českej však o udržaní imperia v tejže dobe vydobytého. Otvorene musím vyriecť i to, že pracujúceho - čiže žiaľ len pracovať chcúceho - maďarského robotníctva sa tento boj len veľmi málo týka a tu v rozpočtovej debate iba natoľko, nakoľko je našou najprostejšou povinnosťou bojovať v rámci patričných resortov za obhájenie maďarských kultúrnych záujmov a za sriadenie chýbajúcich kultúrnych zariadení.
Preklenutie národnostných velleít usnadní mi obzvlášte tá okolnosť, že v tomto štáte berná hospodárska krísa takého stupňa, že je ohrožený priamo existenčný záujem - práca a chleba - pracujúceho ľudu, pred čím so stanoviska socialistického musí zostať všetko v pozadí. Kto chodí po krajine a pozoruje náladu ľudu a má uši, aby slyšal, ten z každých úst len trpký ponos a tú palčivú otázku čuje, že čo bude v tejto zime, ktorá sa tak prísnou chystá, s nezamestnanými, hladujúcimi a neodenými?
Kto chcúc vyšetriť prameň hospodárskych svízelov, mieni, že ich môže sanovať spoločne s otázkami národnostnými, ten pochodí tak ako lekár, ktorý chce vyliečiť žalúdok nemocného tým, že mu odreže nohy. Hlavný prameň, hlavná príčina hospodárskych svízelov zakladá sa nielen na vnútorných, ale najmä na zovnútorných chybách politických. Hospodárska kríza je v Europe - aspoň vo strednej Europe - všeobecná. A prijmeme-li vetu, že kríza táto bola obzvlášte privodená rozkúskovaním jednotného hospodárskeho územia, je na bielom dni tiež tá homeopatická liečba, ktorou by to mohlo byť radikálne riešené. Fysický pochod rozboru, rozkladu strieda sa v živote prírody s pochodom slúčenia; a tak je tomu i v živote štátnom.
Mám za to, že do ďalekej budúcnosti hľadiaci zahraničný politik veľkých rysov mal by podporovať myšlienku sriadenia hospodárskych spojených štátov stredoeuropských nielen ako vnútorné želanie, ale jako zovnútornú aktívnu snahu. Viem, že mnohí z politikov, ktorí sú na čelných miestach postavení, mi odvetia, že "to je ešte skoré, to je ešte len hudba budúcnosti". Ja však tvrdím a vyznávam, že je to azda už pozde, čiže galiby javia sa už v takej miere, že sa už zťažka nechajú liečiť, možná že už len rýchlym operatívnym zakročením.
Pamätám-li sa dobre na prehlásenia europských štátnikov, ktorí zaujímajú miesta zodpovedné, doposiaľ jediný reakcionársky fascista condottiere, italský ministerský predseda Mussolini prehlásil otvorene, že hospodársky problém strednej Europy nemožno riešiť na konferenciách, lež načím uzavreť presné hospodárske smluvy; inými slovy: isolované hospodárske územia sjednotiť na základe hospodárskych, a nie politických zásad.
Fetištickí zbožňovatelia štátnej suverenity však hrozia sa myšlienky, aby politické hranice štátov otvorily sa kľudnej výmene tovarov a finančných ministrov prechádza zima pri myšlienke, že by vystaly štátno-finančné, vysokými celnými sadzbami privodené výsledky. Uskutočnenie a nutnosť myšlienky spoločného hospodárskeho osudu podunajských štátov stanovia potrebné predpoklady tovarovej výmeny a obchodu. Nedávno povedal jedon americký štátnik, že životné predpoklady obchodu sú rychlosť a dôvera. Pýtam sa, kde je tá rychlosť, keď tovar musí v územiach nie jedného, ale nespočetných malých štátov podunajských preísť cez nespočetné retorty ciel a tranzitných obtíži. Kde je tu dôvera, keď obchodník, podnikateľ, či pre diferencie a zmenlivosť valút v jednotlivých štátoch vôbec obdrží kalkulovanú cenu, alebo len s takými rozdiely, ktoré privodia zkázu jeho existencie, Myšlienka hospodárskych spojených štátov, založená na spoločnom osude podunajských štátov nie je fantomom; je to hospodársko-politická nutnosť, ktorá nemusí byť imperialistickou "Mitteleuropou" systemu Naumanna, ale spoločnosť koordinovaných štátov na základe demokracie, v ktorej by mohly jednotlivé osobitným životom žijúce politické štáty v medziach svojich vlastných hraníc kľudnú národnú kultúru provodzovať.
Približiac sa k meritornej otázke vlastného rozpočtu, musím konštatovať, že je vystaväný na dvoch omyloch, ktoré činia - keď aj nie jeho dobrý úmysel, - ale na každý pád jeho realitu pochybnou.
Jedon z omylov je, že pán minister financií bude v stave vybrať na jednotlivých daniach, tak na pr. na daniach z príjmu o 10 milionov viac, ako v rokoch predchodzích. Veď následkom hospodárskej krize jednotlivé daňové podmety veľa trpely; likvidácie sa predstihujú, malý priemysel stojí, vratá továrieň sú zatvorené. Nemyslí-li pán minister financií, že ten 800 milionový deficit sa do konca roku skôr zvojnásobí, než zmenší? Štátna domácnosť vystaväná je na tých istých zásadách, ako jednotlivé domácnosti, položí-li súkromník svoje finančné plány na nesprávny podklad, rovnako výjde na mizinu, ako štát.
Druhým základným omylom rozpočtu je, že kým v porovnaní s rozpočty minulých rokov výdaje improduktivné, na pr. náklady vojenské vzrastly, zmenšily sa podstatne výdaje produktivné, na pr. investičné náklady resortu verejných prác, tak že dobromyselní úradníci zmieneného ministerstva so zroneným srdcom vzali na vedomie tie 100 milionové škrty, ktoré vykonalo ministerstvo financií v položkách osožných investícií. Je samozrejmé, že takýmto počínaním, ktoré sa prieči správnej sociálnej politike, budú hospodárske svízele len zväčšené.
Kedže tieto dve základné chyby
zasahujú do celého rozpočtu, neodhlasujem ho v mene svojej strany.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem jest pan posl. Biňovec. Dávám jemu
slovo.
Posl. Biňovec: Slavná sněmovno! V době ustavení se nynější vlády meškal jsem mimo hranice tohoto státu a měl jsem proto příležitost sledovati úvahy a posudky oficielního tisku sousedních států o politické linii a směrech, jež tento tisk odvozoval z osobních vlastností jednotlivých členů naší vlády. Tak min. předseda Švehla posuzován byl jako národnostně snášenlivý a konciliantní politik, dr. Rašín jako vrozený houževnatý střádal, "Sparmeister", jenž jest s to nadějně započaté dílo hospodářského a finančního ozdravění československého státu dokončiti. V zástupcích stran socialistických spatřoval pak tisk záruku pro pracující vrstvy, že poválečná hospodářská a finanční restaurace státu nemůže se díti jen na bedrách pracujícího lidu a jeho sociálně ochranném zákonodárství. Celkem předpovídalo několik posudků z ciziny příznivý vývoj poměrů v československém státě. K této otázce a s ní souvisejícími ctnostmi našich státníků chci ztratiti několik slov a přičiniti několik poznámek.
V politické povaze minist. předsedy Švehly vězí, a o tom není mezi námi sporu, reální smysl pro vnitřní konsolidaci národnostních a politických poměrů, to jest jeho dobrá osobní vlastnost, jejíž opodstatněnost, žel, není však v dostatečné míře chápána a podporována nejen částí obyvatelstva mimočeského, ale i jistou částí jeho straníků, kteří dávajíce přednost drobným, namnoze bezvýznamným, předmětům dne, seslabují průbojnost snah, jejichž realisování je na prospěch vnitřních i zevních poměrů celostátních nezbytné.
Rád bych, aby cizina ve svých posudcích o naší vnitřní politice nebyla zklamána anebo mylně informována. Tato obava je odůvodněna proto, že právě při nedávné debatě o prohlášení nynější vlády, jak jsem již pravil, dle posudku ciziny národnostně snášenlivé došlo k takovým národnostním nehoráznostem se strany jednoho pana kolegy z řad německých, jakým byl civilisovaný svět zřídka kdy na půdě parlamentární svědkem. Mám za to, když cizina chápe vůli a poslání nynější vlády po národnostní spravedlnosti, že tím spíše jest na zástupcích tuzemských národů, aby potřebnou orientaci pro svou politickou, národní a hospodářskou činnost čerpali v prostředí, v němž se svými voliči žijí, a ne, aby životní šťávu své politiky čerpali z cizích poměrů a fantasií. Zúmyslně, tendenčně a jen z osobních choutek vyvolávané a pěstované národnostní nepřátelství a nacionální zášť nezůstává bez značných hospodářských úhon a škod na obyvatelstvu zbytečně způsobovaných.
Jen politickým methodám dr. Lodgmana a jeho soudruhů má obyvatelstvo německé co děkovati za své nesmírné ztráty na válečných půjčkách, zrovna tak, jako tendenčně vypěstovaný nacionalism, odpor a nepřátelství proti tomuto státu vehnaly německé obyvatele do náručí zhoubné spekulace s markou a také jen odpor k tomuto státu zavinil, že v době, kdy české peněžní ústavy věnovaly za podpory státu téměř 3 miliardy korun na řešení bytové nouze a nezaměstnanosti dělnictva stavbou obytných domů, nehnula se v území zněmčeném ani motyka pro to, že spravedlivé a objektivní zákony Československé republiky byly úmyslně sabotovány, ovšem opětně ku škodě německého obyvatelstva.
V rozpočtovém výboru nenechal jsem si ujíti příležitost z blízka sledovati snahy a činnost mnohých německých kolegů, nezachvácených methodami Lodgmanovými, při projednávání státního rozpočtu, a přišel jsem k poznání, že tu nejde o dalekosáhlé rozpory ideové nebo zásadní, nýbrž že jde jen o jistý druh tradice a malicherné diference rázu osobního, nebo o osobní nepochopení věci. Nikterak však nejsou příčiny odlučující na př. německé sociálně-demokratické kolegy od politických směrnic našeho klubu takového rázu, aby mohli tito po sloučení Amsterodamské a Vídeňské internacionály za ně na mezinárodním foru odpovídati.
Rozpočet náš nedává jim k tomu tak veliké příčiny. A pokud jsou tu nějaké křivdy rozpočtové, pak nejsou rázu národnostního, nýbrž třídního a proto jsou stejně bolestné pro nás jako pro německé naše kolegy. Dokladem toho jsou návrhy a resoluce zvyšující nebo snižující některou z položek v kapitolách rozpočtu se nalézajících. Jsem přesvědčen, že k těmto zpožděným a z velké části bezúčelným reparacím rozpočtovým by nedocházelo, kdyby němečtí kolegové přešli z negace a z posy agitační k práci činorodé, spojené ovšem se spoluodpovědností, a pak by mnohé podání návrhů i resolucí odpadalo, neboť při soustředění společného vlivu socialistických stran mnohé položky byly by vyřešeny již při původním sestavování rozpočtu a jistě že jen k prospěchu a spokojenosti obyvatelstva tohoto státu a zejména jeho dělnické třídy. Ve chvíli, kdy v sousedním Německu vede sociální demokracie tuhý zápas o záchranu tamější republiky a o restaurování rozvrácených hospodářských poměrů, ve chvíli, kdy rakouská sociální demokracie promeškavši vhodnou chvíli marně domáhá se znovu ztraceného vlivu ve státě, a kdy ze všech cípů Evropy hrozí demokracii veliké nebezpečí, jest neodpovědným, když německá sociální demokracie v tomto státě stojí mimo reální činnost a svým jednáním negativním podráží ještě vliv a autoritu strany naší, informujíc své příslušníky o činnosti naší způsobem naprosto nevhodným a tendenčním.
Máme v tomto státě všechny podmínky státi se pilířem demokracie a přátelského soužití se všemi sousedními národy a státy, musíme však sami sobě rozuměti, spoléhati jen na vlastní sílu a přičinění, vlastním úsilím zkonsolidovati a zpevnit vnitřní poměry a naše mocenské postavení, které pak jako takové bude skýtati záruku trvalého míru a spolupráce s našimi sousedy. V těchto dnech nejen listy socialistické, ale i komunistické s radostí zaznamenávají veliký úspěch anglické soc.-demokratické strany dělnické v tamějších volbách. Politická linie, vížící tak veliký počet dělnických zástupců, imponuje každému. Řiďte se podle toho, zanechte negace a anarcho-komunistických hesel, následujte tvořivou práci, podporovanou vědomím odpovědnosti anglických dělníků a nemusíte pak dělnictvu deklamovati o jednotné frontě, ta se dostaví sama.