A nyní několik slov k našemu panu "státnímu špormeistrovi". Byly doby, kdy bylo otázkou, zda jest odůvodněno vypláceti podporu v nezaměstnanosti, nebo nebylo vždy na místě podporovati průmyslníky nebo zemědělce v jejich hospodářském rozvoji a zejména zbavovati je možnosti placení dávky z majetku a z přírůstku hodnoty. Také nebylo vždy potřebno umožňovati soukromníkům postavení vlastního obydlí, a bylo přímo trestným zařízením státním, když kapitalistickým společnostem byly vypláceny vývozní premie na jejich výrobky. Dnes však jsou doby jiné. Hospodářská a výrobní krise, které právě prožíváme, nemůže se porovnávati s oněmi časovými poklesy výroby, které jsme prožívali v době předválečné. Nynější krise, mající své příčiny v rozvrácených mezinárodních, hospodářských a obchodních poměrech, může se velice snadno při nevhodném nebo nevčasném zasažení vlády a jejích orgánů zvrhnouti v krisi trvalou. Jako přirozený následek pak objeví se nám tu nejenom ztráta pracovní morálky, ale i hlad a bída v nejširších vrstvách lidových a pak ta okolnost, že na místě výrobků budeme exportovati to, co je nám nejdražší, pilné a dovedné dělníky. Varovné zprávy našich zahraničních orgánů, aby se na př. nikdo nevydával bez náležitého zajištění zaměstnání do Ruska, jsou nejlepším úkazem toho, že již dnes vydávají se na cestu do ciziny dělníci za největšího risika a beznadějnosti na získání zaměstnání, a to jsou obyčejně ti nejschopnější, nejpilnější, jež jsou si vědomi toho, že pilný dělník se nikdy ve světě neztratí. Ani mne nenapadá, abych žádal všechnu pomoc a nápravu dnešních poměrů jen od p. ministra financí a vlády jako takové. V tak těžké době, jako je nynější, musí se síly doplňovati. Stát, země, okresy, obce, podnikatelé velcí i malí musí nasaditi vše, aby výroba naše nechřadla a životní úroveň dělníka a jeho výrobní schopnost neklesla.
Obchod musí překonávati svízele světové nejen proto, aby se udržel pro dnes, ale aby si zajistil světové tržiště pro výrobky naše do daleké budoucnosti. Poněvadž v tomto případě jde o překonání nejsvízelnějších překážek pro zájmy všech, musí stát a s ním i p. ministr financí učiniti vše, co v zájmu trvalého zabezpečení a povznesení výroby jest třeba. Proto potřebujeme, aby p. ministr financí vedle své dobré ctnosti - šetrnosti - vzal na sebe také úkol rozumného hospodáře, který ví, že, když chce sklízeti, musí také síti. V tak vážné chvíli, jako je dnešní, je také věcí ministerstva zahraničí, v prvé řadě jeho zahraničních orgánů, aby do posledního muže stali se apoštoly našich výrobků za hranicemi. Nepotřebujeme žádných zvláštních representací a pohádek o tom, kde a jak se kolo točí, ale potřebujeme odbytiště pro výrobky našich pilných dělníků a podnikavých továrníků. Zde nechť ukáží naše vyslanecké a konsulární úřady zkoušku způsobilosti ve svém povolání.
Mám za to, že také uvnitř tohoto státu dá se mnoho dělati, co nebude napodobením stavby hladové zdi, ale co zabezpečí nejen lidem práci a výdělek, ale uschopní náš hospodářský a výrobní život pro budoucí světovou konkurenci.
V prvé řadě třeba všimnouti si činnosti, finančních a obchodních spekulací našeho bankovního světa, v jehož spárech nalézají se naše obchodní a výrobní poměry.
Finanční operace našich bank leží jako můra na bedrách průmyslu a živností. Jejich úroková míra, správní poplatky pod různými tituly vybírané jsou dnes postrachem výrobců, kteří z nedostatku vlastního kapitálu a solidního úvěru raději výrobu zastavují, než by vyráběli na sklad, neboť na sklad vyrobené zboží za účasti bankovní morálky úvěrové podnikateli zmizí i s jeho dosavadní výrobní existencí. Účast bankovního kapitálu na výrobě v pravém slova smyslu zvrhla podnikatelskou morálku, která místo toho, aby posuzovala a udržovala podnik s ohledem na jeho dokonalé vnitřní zařízení a uschopnění k moderní výrobě, místo toho, aby podniku vracela zpět jistou část vytvořených hodnot ve způsobu investic, působí k tomu, aby podnik a jeho zdatnost posuzován byl podle toho, kolik umožní vypláceti na dividendách a superdividendách. Toto kapitalistické plantážnictví jest jednou z četných příčin nynější hospodářské krise.
President Masaryk při jedné odpovědi předsedovi této sněmovny pronesl větu: "Je třeba, abychom se poznali." Podtrhuji tento názor.
Naše zemědělství prožilo až na letošní rok několik konjunkturních velice tučných let. Velkostatky tržily a i stahovaly za své plodiny ohromné miliony peněz. Za normální doby znamenalo by to přivodění revoluce ve výrobě zemědělské a blahobyt na venkově. Na místě zdlouhavého kultivování zemědělské půdy a plodin soptěly by v ekonomii stroje a nářadí nejmodernějších typů. Jistě že využilo by se zákona čís. 102 nejen k restauraci průmyslových a zemědělských podniků velkostatkářských, nýbrž jistě byla by řešena i bytová otázka naší čeledi a zemědělců vůbec. Nezůstaly by také pozadu investice na přeměnu páchnoucích stájí ve vzdušné, hygienické sály pro chov zdravého bravu a skotu. Zárukou toho jest oddanost, schopnost a inteligence našeho hospodářského úřednictva a zřízenectva.
Všecko to však zůstává jenom pohádkou, tučná léta zapadla a zemědělská ekonomie na zabraných velkostatcích vrací se k dávno již odloženým, rezem ohlodaným ruchadlům za lhostejné součinnosti zaměstnanců, kteří jsou v obavách o svou existenci. Příčiny tohoto protismyslného vývoje výrobního a hospodářského vězí v nezdravých a hospodářsky nedomyšlených metodách pozemkové reformy, jež zavinily, že velkostatkáři využili tučných let, stáhli ohromné sumy peněz a thesaurovali je za hranicemi, zatím co zdejší průmysl a živnosti, odkázané na výrobu hospodářských strojů a nářadí, odumírají a zavírají jeden podnik za druhým.
Je již v lidské povaze, že majitelé zabrané půdy velkostatkářské by byli blázni, aby udržovali a nákladnými investicemi modernisovali zařízení a výrobu statků a podniků dočasně jim v hospodaření svěřených. K tomu nemůže jich donutiti žádný zákon, ani nařízení vládní o řádném hospodaření na zabrané půdě, zrovna tak jako jich nikdo nedonutí k tomu, aby vkládali investice do velkostatků za pouhý slib, že za provedené investice dostanou náhradu. Povinnosti své učiní zadost, když po čas svého hospodaření na zabraném majetku pozemkovém sehrají trpnou úlohu.
Při budování zákona náhradového, zejména při jeho čtvrté části, pamatoval zákonodárce na to, aby nám neunikal provozovací kapitál tím, že ustanovil náhradové knihy na přiznanou náhradu za převzatý majetek při 3%ním úrokování a 1/2% ročním úmorem. Prakse pozemkového úřadu zvrhla se v tomto případě na metody parceláře, který kupuje a prodává za hotové. Rozpočet Státního pozemkového úřadu vykazuje v tomto oboru působnosti průběžnou položku 400 milionů Kč, které stržíme od drobných uchazečů za půdu. Největší část tohoto obnosu budou tito uchazeči krýti samozřejmě dlouhodobým úvěrem, získaným od peněžních ústavů všech druhů a následkem toho zmizí tento kapitál z dosahu pro potřeby průmyslového a živnostenského podnikání. Obnos ten vyplatí se hotově majitelům zabraných velkostatků a tak zmizí z obzoru naší státní působnosti a podnikavosti, co zatím my jako stát budeme se ucházeti o úvěr v cizině za 12- až 15%ní úrokovou výši.
Nejinak je tomu s mrtvým a živým inventářem. I zde stahují velkostatkáři při dosavadním způsobu provádění pozemkové reformy ohromné miliony peněz, jež zmizí v cizině a nám ponechán tu bude znovu zadlužený, vysokou úrokovou mírou zatížený zchudlý zemědělec s bezradným úřednictvem a zemědělským dělnictvem.
Zde je třeba se poznati. Velkostatkářský a velkopodnikový kapitál v době, kdy činíme seč jsme, abychom získali úvěr v zahraničí, nesmí býti zcizován našemu zemědělství a výrobnímu a hospodářskému životu obyvatelstva tohoto státu. Je žádoucno učiniti vše, aby tento poměrně levný kapitál zachráněn byl provozu naší zemědělské i průmyslové výroby. Je třeba jej zainteresovati ve všem našem podnikání tak, aby jeho případné zneužití proti našim zájmům a integritě našeho státu za hranicemi bylo znemožněno. Jak je všeobecně známo, nemáme pro metody naší pozemkové reformy žádných vzorů ani příkladů, proto musíme se učiti sami ze sebe a ze svých zkušeností, a musíme míti při tom odvahu odstraniti to, co je hospodářskému životu našemu nebezpečno a nezdravo. Pozemkovou reformou chtěli jsme utnouti hlavu zaostalému právnímu zřízení na zemědělské půdě a zatím zasáhli jsme tělo hospodářského a sociálního života našeho státu.
Za úvahu stojí prakse úřadů zabývající se otázkou stavebního ruchu a bytové reformy. Ministerstvo soc. péče a s ním i ostatní úřady prozkoumaly tisíce různých projektů v ceně téměř 3 miliard čs. korun, kterýžto obnos byl také stavebníky úvěrem získán. Konečná úprava kolaudačního řízení provedena však byla sotva jen při 1 miliardě stavebního úvěru. Zbylá část stavebního podnikání připravených obnosů leží deponována u peněžních ústavů, aniž se jí může upotřebiti ku krytí milionových pohledávek podnikatelů. I v tomto případě dalo by se mnohé odstraniti, co je překážkou stavebního rozvoje a podnikání. Vhodným zasáhnutím státní administrativy uvolnily by se milionové obnosy peněz k tomuto účelu, aby zase při nových projektech a podnicích mohlo jich býti použito. Já jsem vůbec přesvědčen, že státní administrativa, bude-li pružna a vědoma si své povinnosti, může vykonati pro oživení a povznesení naší výroby více než sama státní pokladna. Jde o to, aby z Rakouska zděděné metody "šíbrovací" byly odstraněny a na i místo vážného a úsilovného zkoumání formálních vad a nedostatků sáhnuto hned na podstatu věci a tato aby byla s největší úsporou času a největší účelností vyřízena.
Státní administrativa nesmí býti martyriem výroby zemědělské, průmyslové a živnostenské, nýbrž její oporou a proto i zde platí přání presidenta republiky "odrakouštit".
Ústřední úřady státní mají příležitost, aby vhodnou iniciativou působily na podřízené úřady a je měly k tomu, aby společně s autonomií a živnostenskými společenstvy působily k výrobní podnikavosti všech hospodářských a výrobních složek našeho obyvatelstva. Těmto snahám ovšem musí předcházeti vláda a její členové příkladem, jemuž ovšem neodpovídá způsob, jakým p. ministr financí odbyl návrhy průmyslníků na poskytnutí státní záruky pro vývoz a světový obchod našich výrobků. Jde přece o to, aby republika tak těžce vybudovaná a udržovaná byla domovem, a ne peklem pilné dělnické třídy. Proto za společného risika všech zájemníků stává se otázka exportní záruky velice vážnou a schůdnou a nenechá se odbýti gestem v průmyslovém klubu.
Buďme si vědomi vážnosti a dalekosáhlosti
pohromy, která se na nás valí a ukažme se způsobilými ji k prospěchu
všeho obyvatelstva zdolati a odstraniti. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Buday.
Dávám mu slovo.
Posl. dr. Buday: Slávna snemovňa! Pred nedávnom pán poslanec dr. Dérer s tohoto miesta s takou vehemenciou napadol slovenskú ľudovú stranu a tak ju obvinil, že nemôžeme toto nechať bez poznámky, aby sme jeho vývody na pravú podstatu neuviedli. Povedal po prvé pán dr. Dérer, že slovenská ľudová strana zadala autonomiu vtedy, keď ústavné zákony odhlasovala. V takomto osvetlení predstavovať otázku je mierne rečeno zavádzanie. V tom čase, keď sa jednalo o ústavné zákony, mala slovenská ľudová strana napred dvoch, potom troch a konečne štyroch poslancov. Títo štyria poslanci proti svojej vôli boli vtesnaní do prísnej kacabajky tak zv. slovenského klubu. V tom čase bolo vydané heslo, že slovenská ľudová strana ohňom i mečom musí byť vyhubená. Mienili toho dosiahnuť nielen príliš ukrutnou persekúciou našich príslušníkov a prívržencov, nielen ničením našich časopisov, ale hlavne skrze to, že chceli pozbaviť mandátu ešte tých štyroch poslancov, ako bezprávne pozbavili mandátu Hlinku, aby tak slovenská ľudová strana bez poslancov a imunitného práva nemohla vyvinúť agitáciu za svoju stranu medzi ľudom. Tieto machinácie vládnych stran sme dobre prehliadli a práve preto, že klub slovenských poslancov bol ustanovil statuty, že kto sa v zásadnej veci postaví proti usneseniu klubu, bude mandátu pozbavený, pod týmto terorom sme sa my v snemovni passívne chovali oproti ústavným zákonom. Ale v samom klube sme čo najrozhodnejšie prehlásili, že sa zápasu o autonomiu nezriekame, o čom môže vydať svedoctvo zápisnica tehdajšieho zasadnutia klubu slovenských poslancov.
Po druhé povedal pán dr. Dérer, že boj o autonomiu na Slovensku je vlastne bojom o panstvo katolíkov. Jediný pohľad na politickú situáciu Slovenska presvedčí vás, na koľko mal pravdu touto svojou výpoveďou pán dr. Dérer. Tri Slováci ministri sú evangelíci, zo 6 veľžupanov budúcich má byť 5 evangelíků, a len jedon katolík. Všetcia verejní notári, aspoň tých významnejších, výnosnejších miest, sú evangelíci. A tak to ide vo všetkých úradoch. Takto zástupca 20% evangelíkov vládne nad 80% katolíkov, a jestli skutočne tých 80% katolíkov túto neprirodzenú nadvládu mizivej menšiny chce ztriasť, to je vec prirodzená a spravedlivá, ale to už vonkoncom neni vec prirodzená ani spravedlivá, keď mizivá menšina tú svoju neprirodzenú nadvládu chce udržať za každú cenu i za zradu národnej veci a autonomie. (Potlesk.)
Ďalej musím protestovať proti tretej výpovedi pána dr. Dérera, keď povedal a obvinil, že katolíckej zpovedi bolo zneužívané k politickým agitáciam. Pán dr. Dérer ako pravotár mal by vedieť, že zpoveď je šetrená i pred zákonom a súdom. I pri súdnom dotazovaní nemôže sa nikto n a zpoveď odvolávať, lebo pri zpovedi je kňaz viazaný mlčanlivosťou a proti prípadnému obvineniu na základe tejto mlčanlivosti nemohol by sa brániť. Ale pán dr. Dérer, ktorý predsa by to vedeť mal, keď sa na túto vec odvolával a vedel, že to katolícke kňažstvo sa nemôže proti nemu brániť, tedy spáchal nízku demagogiu, takú demagogiu, ktorá vo štvavých plátkoch sociálne-demokratických ujde, ale v parlamentnej reči poslanca je nedôstojná.
Po tomto prejdem na úradnícku otázku, ktorou sa tiež zaobieral pán dr. Dérer. Chceme i v tomto ohľade jeho vývody osvetliť. V štátoch národnostných, jako bolo eminenter aj bývalé Uhorsko, rozšafní štátnici hovorili, že najlepším prostriedkom a liekom proti štvaní vraj národnostných buričov a k uspokojeniu národnostných nespokojencov je vraj otázka administratívy, otázka úradnictva, ktoré sa bez prostredne s ľudom styká. Ačkoľvek to úplnou pravdou nenie, predsa kus pravdy táto zásada v sebe obsahuje. I na Slovensku úradnícka otázka je jedna z najpálčivejších. Od tejto otázky závisí buďto uspokojenie anebo i roztrpčenie duchov a tak postupne buďto upevnenie alebo zviklanie základov nášho štátu. Práve preto dovoľte, mne, veľactení pánovia, na krátko, aspoň na koľko to úzkoprsý jednací poriadok v našej snemovni dovoľuje, poukázať na úradnícku otázku na Slovensku, ktorá i do tejto speciálnej debaty politickej patrí. Že slovenský ľud možno uspokojiť a získať len dobrým, výtečným úradníctvom, toho vôbec nenie treba dokazovať. Bolo to uznané tiež u nás, keď na počiatku našej samostatnosti vydané bolo veľké heslo: Na Slovensko len najlepší ľudia! Než nedodržovanie tohoto hesla tak nesmierne veľké zklamanie prinieslo. Na Slovensko nie sú vysielaní len tí najlepší ľudia, ale, jak českí poslanci tu vo snemovni opätovne uznali, boli vysielaní ľudia menecenní, úradníci-diletanti, nekvalifikovaní, neznalí reči, neznalí duše ľudu, neznalí slovenských pomerov, úradníci-politickí straníci, ktorí i vo svojom úradnom pokračovaní neslúžili ľudu a štátu, ale slúžili tej politickej strane, ktorá ich dľa kľúča vyslala. Trafne hovorí o tomto český deník "Našinec", ktorý píše toto: "Při přijímání do státních služeb je často doktorát na obtíž. Za to divy tvoří legitimace politických stran, které jsou mocné. Takový zjev je nezdravý. Státní správu musejí vésti odborníci, ne diletanti a politici. Kde odborné vzdělání není ctěno a váženo, tam není možno počítati s pravým pokrokem. Netvrdím, že by nebylo několik vynikajících lidí i bez vysokoškolského vzdělání, ale je jich jen několik. Obyčejně se však musí počítati se vzdělanými a odbornými silami. Naplnění úřadů nekvalifikovanými lidmi ponese velmi smutné ovoce pro stát."
Tak hovorí český deník o českých úradníkoch, ale on pán dr. Dérer takto charakterisoval Slovákov, ponechaných v úradoch. A skutočne na Slovensku tento systém už trpké ovocie nesie pre štát a toto ovocie už do očí bije. Českí úradníci vo veľkej väčšine nevedeli si získať dôveru ľudu, ba dokonca ho proti sebe postavili.
Kam neznalosť pomerov, neznalosť duše ľudu vedie, toho smutný doklad máme na príklad v Dolnej Strehovej, kde český finanční úradník bez príčiny vylieval nevinnú krev slovenského roľníka. A toto stalo sa, páni moji, v obci, ktorá vraj na čisto prináleží k politickým zásadám republikánskej strany československého vonkova, tedy kde naše dľa vás "ľudácké štvanie" nezasahá. Keby sa to bolo stalo v obci ľuďáckej, hneď by bolo obvinenie hotové, že to vraj štvanie ľuďácke zapríčinilo a ten český financ by bol vyviaznul z celej veci ako nevinný baránok. Tento prípad markantne dokazuje oprávnenosť našich sťažností vo veci tejto a mal bych vzbudiť uspalé svedomie t. zv. štátotvorných strán, lež ty sú už na toľko narkotisované, že už nič neni v stave ich prebudiť.
Aby štátny alebo administratívny úradník vedel si vyzískať dôveru ľudu v sebe a ku štátu, ktorého je representantom, neomylne musí sa umieť vhlúbiť do duše ľudu, medzi ktorým účinkuje. K tomuto však predovšetkým potrebné, aby bol medzi tým ľudom zrodzený, s tým ľudom srastol, bol medzi ním vychovaný, aby tak poznal jeho dušu. A o to je naša snaha, snaha našej strany, aby na Slovensku, nakoľko je možné, v prvom rade ľudia jeho duše a pomerov slovenských znalí, Slováci boli usadzovaní za úradníkov. Lež so žiaľom vidíme, že ešte i dnes bývajú úrady obsadzované Čechmi na úkor Slovákov. Domnelá výmluva domnelej nespoľahlivosti tuná nič neosoží. Nedávno som čítal štatistiku, koľko vo vojsku je nemeckých dôstojníkov: pri pechote až 30%, pri jázde 36% a pri delostrelectve dokonca až 47%. Časopis pána ministra národnej obrany síce toto procento snížil, ale predsa i sám ten časopis "Venkov" uznáva, že je hodne mnoho dôstojníkov nemeckých v československom vojsku. A oslava 28. oktobra pri vojsku v Bratislave a účasť, či vlastne neúčasť tých nemeckých dôstojníkov na nej dostatočne dokazuje, že títo sú menej spoľahliví, nežli tí zo slovenských úradov povyhadzovaní slovenskí úradníci. A predsa títo páni dostali sa do služby a Slováci nemôžu. Prečo? Lebo Nemcov s českými politickými vodcami a inými vedúcimi ľuďmi spojuje sväz rodinný, priateľstvo, príbuzenstvo, a čo ja viem, aké protekcionárstvo a Slovákov nie. A za druhé preto, poneváč je vydané heslo, že na Slovensku sa musí kolonizovať čím viacej Čechov. Avšak také nespravodlivé obchadzovanie Slovákov v ich vlasti činí terajší stav temer neudržiteľným na Slovensku, a to tým viacej, že ešte i tých málo Slovákov, ktorí zostali ako by na ukázku po úradoch, nie sú odmeňovaní rovnocenne so svojimi českými kolegmi. Mám pri rukách hodnoverný výkaz osobných platov na mesiac november z nitrianskej sedrie. Nemôžem ho celý uviesť, ačkoľvek je veľmi poučný, ale aby sa aspoň pánovia presvedčili, jak hrozná krivda sa deje Slovákom, dostačí ukázať jedon - dva prípady. Čech Zdobinský Richard, hlavný oficiál, tedy človek bez stredoškolského vzdelania, ktorý má ženu a jedno dieťa a slúží len od 26. februára 1919, tedy sotva 3 roky, tento pán musí byť zvlášť protežované decko, má mesačného platu 3490 Kč, oproti tomu dr. Ignác Čorba, tabulárny sudca s vysokoškolským vzdelaním, ktorý má ženu a 2 deti, tedy o 1 dieťa viac nežli ten Čech, a ktorý slúži od 6. februára 1902, má už 20 rokov služby, ten má platu 2822 Kč, tedy o 668 Kč menej ako tamten. (Hluk. Výkřiky: To je Slovák! - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Vezmeme, pánovia, ľudí s rovnakým vzdelaním. Čech Antonín Břečtan, sedriálny sudca, ktorý slúží od 10. decembra 1905, tedy má 17ročnú službu, je zadelený v druhej stupnici v VI. hodnost. triede. Vezmeme na to starého Slováka Štefana Linksa, tabularneho súdcu, ktorý slúži od roku 1888, tedy má 34 roky služby za sebou, je zadelený len do IV. stupnice tejže VI. hodnost. triedy. A tak to ide ďalej, pánovia moji.
Pre tú istú zásadu, aby na Slovensku bolo čím viac Čechov kolonizované, je zbytočné zvyšovať úradníkov a úrady na Slovensku. Len čo mne momentánne napadá, uvádzam. Pred prevratom bolo v Ilave na pošte i so sluhom 3 osoby. Teraz je jich 9, tedy počet trojnásobný. Pri bernom úrade v Novom Meste n. Váhom bolo drieve 7, pred rokom 14. Koľko je ich teraz tam, neviem, ale iste niemenej. Keď však českých úradníkov na Slovensku tak splendidne dotujú a keď ich počet je tak vysoký, či sa môžme diviť, že temer jedna polovica štátneho vydania pripadne na úradníctvo? (Tak je!) Ale veľactené Národne shromaždenie, keď je už tých úradníkov toľko, keď sú už tak hodne platení, človek by sa oprávnene nazdával, že tie úrady promptne akurátne, presne fungujú. Ale na Slovensku aspoň neni tomu tak. Že na koľko šarapatí v naších úradoch zhubný byrokratismus, o tom sa obšírne netreba zmieňovať, však i vládné časopisy, na príklad časopis pána min. predsedy, "Venkov", nedávno doniesol článok, že "úřední šiml vesele skáče". Aj pán dr. Kramář opätovne vo svojich rečiach poukázal na zhubnosť byrokratismu.
Než dovoľte mi predsa jedon taký markantný prípad nášho byrokratismu predniesť. Ešte v máji t. r. bol som podal sťažnosť v ministerstve vnútra, že novozámsky hlavný slúžny rozpúšťa naše miestne organisácie ľudovej strany pod tou zámienkou, že nemajú ministerstvem potvrdené stanovy. Ku sťažnosti som pripojil originálny ukáz toho pašalíka slúžneho, a keď to p. minister vnútra videl, ihneď ústne doznal, že toto je naprosto protizákonné. Ale písomne i to už ináč rozhodnul. Asi po mesiaci dostal som od ministerstva vnútra tento prípis (čte):
"Informácie v záležitosti miestnej skupiny ľudovej strany v Doroku" - prosím to si dobre povšimnúť, že tu uznáva, že je reč o miestnej skupine jednej politickej strany. Ale potom už ďalej takto píše: "Poneváč vo veciach spolkových na Slovensku tam dľa predpisov platných rozhoduje s konečnou platnosťou úrad ministerstva s plnou mocou pre správu Slovenska v Bratislave, bola o zastavení činnosti menovaného spolku vyžiadaná informácia od zmieneného úradu, ktorej obsah dovolím si potom ihneď sdeliť."
Človeku nepredpojatému zostane rozum stáť, jak možno podobne vybaviť úradnú vec. A ešte poznamenávam, že tá informácia zmieneného úradu, ktorú p. minister sľúbil sdeliť ihneď, od 3. červňa dosiaľ mi doručená nebola. Taká je presnosť, taká je promptnosť naších úradov. (Různé výkřiky.) Máme nepočetné dôkazy o tom, že menovite žiadosti mnohých Slovákov, ktorí sa o nejaký úrad uchádzajú, mesiace alebo roky bývajú nevybavované a ležia na stoloch úradníkov. Všetky urgencie nič neosožia, ani na urgencie žiadna odpoveď sa nedostane a na koniec ešte potratia sa u našich úradoch nenahraditeľné dokumenty, ktoré so svojimi prosbami pripojili. Než veľkou ranou úradníctva na Slovensku je podplácanie a korupcia, o ktorej v poslednom čase tak silne sa ozývajú hlasy i po časopisoch i v Národnom shromaždení.
Velectená snemovňa! Ja len jeden moment chcem vystihnúť: Na Slovensku tak zvané nacionalisovanie podnikov nenie nič iného, než ako istý druh korupcie, A ja vyzývam vládu, nech vydá výkaz tých pánov, ktorí majú synekúry v takých nacionalisovaných ústavoch, a potom sa bude videť, ktorí poslanci a ktorí úradníci jak pracujú, akú konajú štátotvornú prácu, tak zvaní štátotvorníci. (Výkřik posl. Tománka.)
Veľactení pánovia! To sú len tak zhruba rany slovenského úradníctva. Otázka táto veľmi nesmierne kalí dobrý pomer Slovákov a Čechov. My pre dobro veci neustále sme upozorňovali vysokú vládu na tieto nespravedlivosti a krivdy a rany. Bolo nám rečené, abysme k vôli utišenia myslí každý nespravedlivý, kriklavý prípad hneď neuverejňovali v novinách, ale aby sme taký prípad patričnému pánu ministrovi dobromyselne predložili. A my, aby sme ukázali náš dobrý úmysel, nastúpili sme túto cestu. Lež tu ako hrom z jasna prijde uzavretie ministerskej rady, vyslovené ústy jej člena, že tieto naše dobromyselné, oprávnené, k dobru republiky smerujúce sťažnosti nebudú do povahy vzaté. A vládne časopisy, ako "Slovenský deník", toto prehlásenie vlády ešte tak komentuje, že - proti zrejmému zneniu ústavnej listiny, ktorá rovnoprávnosť všetkých občanov bez rozdielu prislušnosti politických strán zabezpečuje, - všetky výhody, úrady, licencie atď. budú odopreté luďákom a budú vyhradené len pre príslušníkov vládnych strán. Slávna snemovňa! Väčšieho výsmechu rovnoprávnosti občianskej ešte svet nevidel a túto prácu, ktorá podkopáva dôveru nášho ľudu v spravedlnosť štátu, menujú ešte štátotvornou prácou. (Výkřik posl. Tománka.)
My domaháme sa tiež na Slovensku, aby Slovák prišiel k úradu. Nečiníme to ani zo straníckych príčin. Abych uviedol skutočný prípad zo života: Hneď po prevrate prišli ke mně zo služby prepuštení a teraz zpätného uvedenia do úradu marne sa domáhajúci strážníci trestnice - bolo ich 15 až 20 - a vylíčili mi žalostný stav svoj a svojích rodín a srdcervúcimi slovy žalovali, že oni, ktorí pred tým verne službu konali, vo svojom zúfalstve snadno môžu sa dopustiť krádeže. Keď takíto ľudia prijdú ko mne, abych sa ich ujal, nečiním to z osobních príčin, lebo som pred tým neznal ani jedného, nečiním to zo straníckych príčin, lebo som sa ich nepýtal, ku ktorej strane náležia, ale činím to z vlasteneckých pohnútok, lebo od zpäť prijatie alebo neprijatie týchto ľudí závisí, či oni sami alebo všetko ich príbuzenstvo - tedy asi tri tisíc ľudí - budú o našej republike priaznive smýšlať, alebo proti nej sa postavia. A vidíte, túto našu vlasteneckú prácu prekazilo nám uzavretie ministerskej rady. Nie my podkopávame republiku, ale terajší systém.
Slávny sneme! S radosťou zaplesal
český národ, keď po prevrate vyplnila sa veštba Komenského, že
správa českých vecí prejde do jeho vlastných rúk. Hovorím: s radosťou
zaplesal český národ a právom. Doprajte podobnej radosti i nám,
slovenskému národu a správu našich slovenských vecí sverte našim
ľuďom, Slovákom. Či chcete, či nechcete, to skôr neskôr prísť
musí. Učte sa z historie, o ktorej je predsa známe, že je magistra
vitae. Podobný už boj ako o slovenskú autonomiu mali sme už raz
vo slovenskom živote, keď išlo o samostatnú spisovnú reč od Bernoláka
počínajúc až po Štúra. Aj vtedy boly sú dva tábory a ešte rozhorčenejšie
protivy a predsa zvíťazila samostatná spisovná reč, lebo zvíťazila
príroda, prírodný vývin to spôsobil, že slovenský národ musel
si ustáliť svoju samostatnú spisovnú reč. Náš boj môže korunovať
len víťazstvo, poneváč je to požiadavok prírody, ktorý žiada,
aby sa slovenský národ sám spravoval a vydobyl svoju samosprávu.
(Potlesk slovenských poslanců ľudových.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl. G. Navrátil. Dávám mu
slovo.
Posl. G. Navrátil: Vážené shromáždění! Debata rozpočtová je v prvé řadě kritickým přehledem vládní činnosti. Dovolte, abych i já - řekl bych - o nejdůležitějším článku našeho veřejného státního i národního života promluvil, to jest, o státní administrativě.
Dříve však, než přikročím k tomuto vlastnímu thematu, dovolte, abych reagoval krátce na vývody kol. dr. Budaye, který - prohlašuji: nekvalifikovaně - vzal si za předmět svých záštiplných útoků české úřednictvo, exponované na Slovensku. Prohlašuji, že vše, co zde bylo jím řečeno, je nespravedlivé, neboť je to smutné, když z jednotlivého případu inteligentní člověk paušálně obviňuje celý stav. (Posl. dr. Labay: Dám vám ích tisíc!) Beru vás za slovo a jsem jist, že jich nedáte ani padesát. Já vám naproti tomu dám daleko více případů vašich.