Jsou tři momenty specielní, které kolega dr. Buday uvedl. První je, že čeští úředníci vytlačili slovenské úředníky a slovenské kolegy. (Hlas: To je pravda!) To není pravda! Buďte ujištěni, že nikdo tam nechtěl. Jenom tam jsme úředníky poslati musili, kde se nedostávalo vašich úředníků. Jestli jsme někoho vytlačili, nejsou to úředníci slovenští, nýbrž maďarští a je to hanba, že se jich ujímáte. (Odpor posl. dr. Budaye.)
Beru vás za slovo, dejte mi jen
jeden případ, pane kol. dr. Budayi, kde poctivý, nadšený
slovenský úředník byl českým úředníkem vytlačen! (Výkřik posl.
dr. Budaye.) Maďarský anebo německý úředník snad ano, ale
slovenský ani jeden. (Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. G. Navrátil (pokračuje): Proto jsem se musil ujmouti kolegů. Buďte ujištěni, že toto poslání českého úřednictva bylo velmi nezištné a těžké, spojené s oběťmi nejen pro jednotlivce, nýbrž i pro celý národ. (Výkřik posl. dr. Budaye.)
Vytýkáte dále, že čeští exponovaní úředníci na Slovensku mají větší příjmy. Zamlčujete při tom motivy - a je v poslední době zvykem s vaší strany zamlčovati motivy toho. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) To jsou ty motivy: český úředník, vyslaný na Slovensko, po většině odešel tam bez rodiny, nemohl ji sebou vzíti, a následkem toho dostalo se mu zvláštního přídavku, Vy sami jste poštvali proti němu slovenský lid, poštvali jste jej proti českému úřednictvu do té míry, (Neustálé výkřiky slovenských ľudových poslanců.) že mu obchodník dráže prodává, že nedostane byt atd., zkrátka, že se mu ztrpčuje život všemožně. Proto nemůže si tam vzíti rodiny, a tu je přirozeno, když český úředník žije na dvě strany, když musí vydržovati svou rodinu, bydlící jinde, že musí dostávati mimořádné příplatky. (Odpor poslanců slovenské strany ľudové.)
Konečně je tu strašně paušální obvinění, že prý české úřednictvo je úplatné. Vážení, zase prohlašuji takové paušální tvrzení, jako by české úřednictvo, exponované na Slovensku, bylo zkorumpované a úplatné... (Posl. dr. Buday: Ja som len citoval "Český deník", ani slovíčka som nepridal!) Pak je ale smutné, když považujete hlas jednoho listu za dokument, že na základě novinářského článku můžete s tohoto místa obviňovati paušálně české úřednictvo. Jsem pevně přesvědčen, že je tam úřednictvo v svém celku čestné, výjimek nepopírám, mezi těmi výjimkami však je velmi mnoho těch, vámi milovaných maďaronů, ale prohlašuji, že paušální takovou výtku odmítám jako hanebné zlehčování českého úřednictva, a žádám, aby se v každém jednotlivém případě dokázalo, co je pravda. (Potlesk.) Ostatně nemám kdy, abych se zabýval touto otázkou. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) Opakuji, že nemám kdy, protože čas mé řeči je přesně vyměřen.
Vážené shromáždění, vzal jsem si za povinnost, abych před tímto forem kriticky probral všeobecné otázky úřednické, neboť pozoroval jsem, že se jim nevěnuje dosti veliké pozornosti. Chci mluviti o státní administrativě. Fakt je - a neupírám ho - že s naší administrativou spokojen v pravém slova smyslu není nikdo. Stát s ní není spokojen, protože je příliš nákladná, není s ní spokojena veřejnost, protože je příliš těžkopádná, a konečně úřednictvo samo je snad nejnespokojenější, a to docela přirozeně, neboť trpí příliš i nesnesitelnou tísní hospodářskou, ale hlavně různými nesrovnalostmi ve služebním poměru, označenými pojmem již dosti odiosním, pojmem nivelisace. Osobní náklad na státní administrativu 8 miliard Kč je pro republiku s jejími 14 miliony obyvatelů nesnesitelný, zvláště pro národ poměrně chudý. Ale je neupřímné, zamlčuje-li se, že tyto přílišné osobní výdaje nejsou zaviněny nedostatečným výkonem nebo nadbytkem nebo dokonce snad skvělým honorováním úřednictva, nýbrž jedině a zcela těžkopádným aparátem úředním, převzatým beze změny ze starého Rakouska a vyžadujícím tak početné zaměstnanecké armády.
Nemohu ušetřiti žádnou z dosavadních vlád těžké výtky, že se nestaraly, aby státní služba byla reorganisována, ač jsem při každé příležitosti na to naléhal. Dokud se budou vměšovati ministerstva do nejnižších správních záležitostí exekutivy, dokud nebudou zbavena balastu bezvýznamných aktů, písemností, aprobací a agend, dokud nižší instance a jednotlivci nebudou vybaveni nejkrajnější samostatností, ale ovšem i odpovědností, dokud nebude co nejradikálněji decentralisováno, dokud nebude působnost úřednictva vymezena podle skutečné potřeby určitého školského vzdělání a nebude ekonomičtěji hospodařeno - do té doby se naše administrativa neozdraví, ba naopak bude dále klesati nejen ve své výkonnosti, nýbrž i ve své bezúhonnosti. Úspory na úřednických příjmech, srážky na platech nás nevytrhnou, nýbrž ochuzují a znechucují úřednictvo, zproletarisované tak krutě, že není příkladu v žádné jiné výdělečné vrstvě našeho národa, ani dělnictvo nevyjímaje. Že nejsou to platy státního zaměstnanectva, které zaviňují tak vysokou výdejnou položku státního rozpočtu, dokazuje poměr, oč dnes zvýšeny jsou jeho celkové příjmy oproti době předválečné: svobodný úředník XI. hodnostní třídy má příjem pouze 4krát tak veliký. Tento koeficient klesá u vyšších tříd, u VII. třídy dosahuje již pouze čísla 3 a u V. třídy hodnostní obnáší příjem pouze dvakráte tolik, co za Rakouska. Při indexním čísle, které se pohybovalo mezi 20 a 10, znamená to v pravém slova smyslu ožebračení, zvláště vyššího, akademicky vzdělaného úřednictva, majícího přece také nárok na kulturní a společenské potřeby.
U úředníka, obdařeného rodinou, není ten poměr zvlášť příznivější. Tak u úředníka s 2 dětmi obnáší koeficient u XI. třídy 6 a klesne u V. třídy na 2.4. U zřízence jest tento poměr snesitelnější. Svobodný zřízenec (sluha) má v 1. platovém stupni 7krát a v posledním, t. j. 13. stupni, 5krát více než měl v r. 1914. Ženatý zřízenec s 2 dětmi má v 1. stupni 9·5krát a v 13. stupni 6·3krát více. Tento, mírně řečeno, nedostatečný koeficient jest nezvratným číselným důkazem, že nákladnost státního aparátu není zaviněna vysokým platem zaměstnanců, nýbrž vedle zmíněných již příčin přemrštěnými cenami a nehospodárností ve věcných nákladech, dosahujících v jednotlivostech 20ti- až 30tinásobných výdajů proti cenám dřívějším. Jaký to nepoměr v platových koeficientech zaměstnanectva a cenových koeficientech materialií!
O celkem nespravedlivých výtkách veřejnosti jsem se již zmínil. Těžkopádnost agendy nezaviňují úředníci, nýbrž systém.
Zbývá tudíž, abych promluvil o příčinách nespokojenosti úřednictva a jeho hospodářském stavu a služebním poměru. Hlavně však o té neblahé "nivelisaci". O tomto posledním thematu nutno promluviti s veřejné tribuny, neboť vše, co se o nivelisaci tvrdí a píše, jest ponejvíce nesprávné, a přece jest nivelisace tak vážný a klidný chod státní administrativy ohrožující moment, že lituji, že vláda tuto otázku bagatelisuje.
Nivelisační tendenci a více méně významný účinek měla vlastně všechna opatření, týkající se služebního poměru a příjmů státního zaměstnanectva. Nejvýznamnější jest ovšem nivelisace, týkající se jednak platové úpravy, t. j. vlastního a trvalého služebního poměru, jednak hromadného přeskupování a jmenování zřízeneckých, případně smluvních kategorií úřednickými. Méně významnou je nivelisace v důsledku "propočítání", neboť uplatňuje se pouze pro praeterito a individuelně, a dále u drahotních přídavků, majících jen přechodnou a výpomocnou cenu.
Pokud se nivelisovalo při platové úpravě zákonem č. 541 Sb. z. a n. z r. 1919, jest zřejmo z této úvahy:
Základní plat úřednický byl proti pragmatice z r. 1914 zvýšen o 75%, kdežto zřízenecký o 133% - první moment nivelisační. Kdežto nové zřízenecké platové schéma stoupá proti bývalému v každém stupni až do nejvyššího, to jest třináctého, circa o 140%, klesá úřednické schema z 75%, to je stupeň XI. hodnostní třídy, až na 15% u druhého stupně III. hodn. třídy.
Nové postupové lhůty automatické byly upraveny na základě pragmatiky z r. 1914, a to systematicky u všech skupin úřednických, to jest A, B, C, D a E, zkrácením ve všech třídách o 1 rok, až na nepatrné výjimky u skupin B a E, a za druhé rozšířením automatiky o 1 třídu. Dřívější poměr rozpětí mezi jednotlivými skupinami tím celkem nebyl změněn.
Platový zisk, plynoucí z kombinace platového schematu a nových postupových lhůt u jednotlivých skupin v nejvýznamnějších úsecích služební doby, a to po 2, 9, 15, 20, 29 a 35 letech při srovnání s dřívější automatikou obnáší průměrně u skupiny A 88%, B 90%, C 82%, D 86% a E 88%. Nejméně získala tudíž skupina C, ač celkem diference nejsou tak významny, že by se mohlo poukazovati na porušení poměru mezi jednotlivými skupinami úřednickými.
Celkový příjem na vlastních platech v rámci automatiky obnášel, resp. obnáší v korunách čsl.: za Rakouska A 154.400, B 128.800, C 112.000, D 106.400, E 97.800 a sluha 47.300, podle nové úpravy: A 280.800, B 228.300, C 205.000, D 190.900, E 183.500 a sluha 124.300. Z toho plyne pak výsledek, že percentuelně získali: A 126.400, B 99.500, C 93.000, D 84.500, E 85.700 a sluha 77.000, čili v procentech: A 82%, B 77%, C 83%, D 80% E 87% a sluha 163%.
Průměrně získávají úředníci na celkovém platu za 35 let služby proti pragmatice z roku 1914 80 procent, kdežto zřízenci 160%, čili dvakráte tolik. Ačkoliv i z tohoto srovnání vyplývá, že poměr - to jest rozpětí mezi jednotlivými úřednickými skupinami - oproti pragmatice z r. 1914 porušen nebyl, je otázka, zda je dřívější, tehdy zajisté odůvodněné rozpětí za nových služebních poměrů stejně odůvodněno a udržitelné. To lze tvrditi o poměru mezi skupinami A, B, C, neboť vzájemnost vyslovená předběžným vzděláním a výkonem se nezměnila, nikoliv však rozpětí mezi skupinami C a D.
Význam skupiny D byl před převratem zcela jiný než dnes. Tato skupina byla početně velmi slabá, náleželiť k ní pouze: kvesturní úředníci, pokladníci a účetní a zahradní inspektoři na vysokých školách, úředníci soudních úřadů depositních, berních, pokladniční a loterní úředníci, jakož i úředníci kolkovních úřadů v Praze, ve Vídni a konečně pokladniční úředníci při ministerstvech železnic a orby. Veškeré tyto kategorie, zvláště však nejpočetnější z nich: berní úředníci, byli jak částečně předběžným vzděláním, tak zvláště služebním výkonem tou měrou příbuzni skupině C, že tehdejší nepatrné rozpětí 3 let bylo celkem odůvodněno, nehledě k delším karenčním a provisorním dobám a vyššímu fysickému věku úředníka skupiny D. Této příbuznosti svědčí ostatně okolnost, že všechny tyto kategorie byly po převratu přeřazeny do skupiny C. Jejich místo ve skupině D zaujaly generálním jmenováním, většinou i bez ohledu na předběžné vzdělání netoliko některé kategorie z úřednické skupiny E, ale i zaměstnanci ze zřízenecké kategorie, aniž by se jejich původní, zajisté nižší služební výkon změnil, a to: pomocní techničtí úředníci při státní mincovně, meliorační mistři a asistenti, úředníci hospodářské služby při státních ústavech léčebních a humanitních a při pomocné revisní službě v ministerstvu financí, smluvní cejchmistři a výpomocné technické síly okresní a státní, lesní a příručí, podúředníci a kancelářští úředníci báňských podniků, zřízenci a úředníci finanční stráže a konečně úředníci soudní kanceláře. Poštovní dopravní úředníci skupiny D a železniční úředníci skupiny IIIa nespadají ovšem do kategorie kancelářského úřednictva, jsouce výkonnými orgány, pročež musí býti samostatně posuzováni.
Tím nabyla skupina D proti dřívějšku jiného charakteru, a uváží-li se i výhodnější nové podmínky přijetí a jednoroční čekatelská doba, je nepatrné 4leté rozpětí mezi skupinami C a D, dané novou platovou úpravou, neudržitelné.
Středoškolská skupina C je vůbec nedoceněna ve státní správě. Její školské vzdělání není jen všeobecné, jak se často namítá, nýbrž i odborné, neboť zahrnuje v sobě i absolventy obchodních akademií, vyšších průmyslových škol, zemědělských středních škol a vykazuje vedle velmi obsáhlých odborných zkoušek i celoroční vyšší a částečně i universitní kursy.
Vedle nesporně nejen delšího, ale i uceleného a odborného vzdělání, je i služební doba obsáhlejší a významnější než služba kancelářská, neboť středoškolský úředník je orgánem výkonným, účetním, případně pomocně konceptním a technickým. Proto čtyřletá na 30 služebních let rozdělená náhrada za toto všestranné plus je skutečně nepoměrně malá a musí býti vyvážena.
Jak je středoškolský úředník v každém směru ve státní službě zkracován, je zřejmo ostatně i z tohoto:
Poměr celkového výdělku na čistých platech za 35 služebních let je podle nové platové úpravy tento: Úředník skupiny A
(vysokoškolský) vydělá o 52.000 K (23%) více než B (geometr), o 76.000 (37%) více než C (středoškolský), o 90.000 (47%) více než D (nižší střední škola), o 97.000 (50%) více než E (obecná škola) a o 156.000 více než zřízenec (sluha).
Úředník skupiny B vydělá o 23.300 K (11%) více než C, o 37.400 (20%) více než D, o 45.000 (25%) více než E a o 104.000 K (84%) více než zřízenec.
Úředník skupiny C vydělá o 14.000 K (7%) více než D, o 21.500 K (12%) více než E a 81.000 K (65%) více než zřízenec. Úředník skupiny D vydělá o 7400 K (4%) více než E a o 66.000 K (53%) více než zřízenec. Úředník skupiny E vydělá o 59.000 (48%) více než zřízenec.
Z toho plyne tento velmi poučný výsledek: U vysokoškolského úředníka je 3leté vícestudium proti geometru honorováno 52.000 kor., čili 17.000 K za studijní rok, 5leté vícestudium proti středoškoláku je honorováno 76.000 K, to je 15.000 K za studijní rok. Geometr má honorovány 2 roky vícestudia proti středoškoláku, 23.000 K čili 11.500 K za studijní rok.
Středoškolák má však nahrazeno 4leté vícestudium proti úředníku skupiny D s nižší střední školou pouze 14.000 K, čili pouze 3500 K za studijní rok. Zvláště význačno je, že úředník skupiny E vydělá o 60.000 K, to je téměř 50% více než zřízenec, ač je u obou předběžné vzdělání povšechně stejné a ani výkon není zvláště rozdílný, uváží-li se jmenování zřízeneckých kategorií úřednickými.
Jak nepatrné jest naproti tomu rozpětí středoškolského úředníka a skupin D a E.
Konečně nutno všimnouti si i zisku na služebních letech při automatickém postupu. Automaticky dosahuje požitků VII. hodn. třídy skupina A za 14let, B za 19 let, C za 24 let a D za 28 let. Čili při automatickém dosažení stejné, totiž VII. hodnostní třídy, získává A proti B 5 let, proti C 10 let a proti D 14 let, B proti C 5 let, proti D 9 let a C proti B pouze 4 roky. Ocení-li se u skupin A a B automaticky dosažitelná vyšší hodnostní třída, to jest VI., průměrně ziskem 6 let, je dáno výsledné rozpětí v letech mezi jednotlivými skupinami takto: mezi A až B 7 let, A až C 16 let, A až D 20 let, B až C 11 let, B až D 15 let, C až D pouze 4 roky. Kdežto úředníku vysokoškolskému se honoruje proti středoškolskému nejen 5 leté vícestudium, ale i hodnota práce dalšími 11 postupovými lety, geometru proti středoškolskému nejen 2leté vícestudium, ale i hodnota práce dalšími 9 postupovými lety, honorují se středoškoláku proti absolventu nižší střední školy pouze 3 roky vícestudia. Jeho odborné zkoušky, případně i universitní studium, kontabilita a nesporně vyšší služební výkon zůstávají nepovšimnuty. Toť prostě neudržitelný stav. Při tom neberu zřetele ani na okolnost, že jest středoškolský úředník až na nepatrné procento odkázán jen na automatický postup. Jak daleko spravedlivěji se oceňuje středoškolské studium u vojska. Podle úpravy požitků vojenských gážistů dosahuje středoškolák, to jest řadový důstojník, automaticky stejné třídy, to jest VI., jako vysokoškolák. A jak nepatrné jest zde platové rozpětí! Srovnávací tabulka postupových lhůt u úřednických skupin A, B a C a důstojníků poučuje nás o tomto: Postupové lhůty ve třídě hodnostní XI., skupina B jsou u státního úředníka 2 roky, důstojníka 2 roky, skupina C státní úředník 5 roků, důstojník 4 roky. Třída hodnostní X., skupina A, státní úředník 4 roky, důstojník 2 roky, skupina B státní úředník 4 roky, důstojník 4 roky, skupina C státní úředník 5 roků, důstojník 4 roky. Hodnostní třída IX., skupina A, státní úředník 5 roků, důstojník 5 roků, skupina B, státní úředník 6 roků, důstojník 5 roků, skupina C, státní úředník 6 roků, důstojník 5 roků. Hodnostní třída VIII., skupina A, státní úředník 5 roků, důstojník 5 roků, skupina B, státní úředník 7 roků, důstojník 6 roků, skupina C, státní úředník 8 roků, důstojník 6 roků. Hodnostní třída VII., skupina A, státní úředník 6 roků, důstojník 6 roků, skupina B, státní úředník 8 roků, důstojník 8 roků, skupina C mimo automatiku, důstojník 8 roků.
Z následujícího srovnání časového rozpětí mezi zmíněnými skupinami plyne, jak daleko výhodněji je postaven středoškolák u vojska. Časové rozpětí mezi skupinami A až B u státních úředníků činí 7 roků, u důstojníků 7 roků. Mezi skupinami A až C u státních úředníků 16 roků, u důstojníků 9 roků. Mezi skupinami B až C u státních úředníků 11 roků, u důstojníků 2 roky.
Oproti středoškoláku-důstojníku je státní úředník skupiny C, to jest středoškolák, zkrácen, a to vůči státnímu vysokoškoláku o plných 7 a vůči státnímu geometru o plných 9 let na automatickém postupu. Třetí součástí služebního poměru je čekatelská doba. I zde bylo částečně nivelisováno a to na úkor skupin A, B a C. Kdežto totiž u jmenovaných skupin byla dřívější čekatelská doba zkrácena pouze o 2 roky, to jest ze tří na jeden, získaly skupiny D a E 3 roky, to jest ze 4 let na jeden rok.
Konečně přichází při platech v úvahu místní přídavek. Zde se jeví největší nesrovnalost v tom, že stanoveno bylo u úředníků maximum 4000 Kč, takže počínaje druhým stupněm VII. hodn. třídy, zůstává místní přídavek stejným, kdežto za Rakouska byl progresivním až do V. třídy hodn. Stanovením maxima jest zkrácen úředník VI. hodn. třídy o 700 až 2000 Kč a úředník V. hodn. třídy dokonce o 4150 Kč, kdežto zřízenec nejvyššího stupně jest zkrácen pouze o 250 Kč a podúředník o 450 Kč. Proto je nezbytno, aby omezení místního přídavku maximem bylo zrušeno.
Vážené shromáždění! Všichni poslanci i vláda obdrželi v poslední době tři memoranda, týkající se úpravy platového regulativu, a to Svazu organisací vysokoškolských, středoškolských a kancelářských úředníků. Na první pohled zdají se požadavky tlumočené v nich přemrštěné. Není tomu však tak. Vždyť vidíme, že to, co žádají vysokoškolští a středoškolští úředníci, je již až na nepatrné odchylky s velmi dobrými výsledky uplatněno u zemského úřednictva v Čechách. A tento vzorný zemský regulativ, jenž je touhou všeho inteligentního státního úřednictva, byl neblahým zákonem z prosince roku 1921 zrušen a nahrazen nedokonalým a rekriminovaným regulativem státním. Jak je to protismyslné! Ty požadavky úřednictva statu D jsou oprávněné, pokud se týkají výkonného úřednictva, a pohybují se v rámci uplatněném v zemské službě v Čechách.
Myslím, že největší nivelisace spočívá v automatickém postupu vůbec. Je nezbytně nutno, aby vydatnou systemisací míst dostalo se zvlášť nadaným a svědomitým úředníkům náhrady mimořádným postupem a aby vybudováním a rozšířením systému funkčních přídavků dostalo se odměny všem vůdčím úředníkům na odpovědných místech.
Nejrozmanitější kapitolou jsou parcielní úpravy služebního poměru, to jest jmenování nižších kategorií zřízeneckých vyššími, případně úředníky, jmenování smluvních sil úředníky a konečně úřednické přeskupování. Všechna tato opatření jsou přirozeným důsledkem sociálního pokroku a proto je označuji spravedlivými a lituji velice, že právě proti těmto opatřením se nejvíce brojí i ve veřejnosti.
Vždyť touto snahou zvýšiti úroveň nižší administrativy nebyla vůbec dotčena práva skupin A, B a C. Vždyť jmenování zřízenců úředníky bylo provedeno do skupin pro ten účel již za Rakouska zavedených, ovšem místo protekčně individuelně, generelně. Přiznávám, že snad příliš generelně, ale to bylo věcí státní správy, aby jmenování bylo vázáno na určitou minimální služební nebo osobní kvalifikaci. Ostatně se musí pro přechod pardonovati a dispensovati leccos, tomu se nelze bez přílišné krutosti vyhnouti, ale přesvědčil jsem se, že tyto parcielní úpravy vesměs - výjimky nejsou pravidlem - se osvědčily v občanském i státním zájmu. Ba lituji naopak, že tyto parcielní úpravy nebyly provedeny systematicky při všech rovnocenných kategoriích současně a stejně. Tak byly zkráceny podúřednické skupiny, které zůstaly ve svém dřívějším služebním poměru, a oficianti, pro něž časově omezený zákon č. 89 z roku 1919 neplatí. Zvláště křiklavou jest však příkladně křivda, spáchaná na dílovedoucích a četařích v dílnách státních železnic, kteří jediní byli při úřednickém jmenování u drah opomenuti, kdežto nižší kategorii se toho dostalo.
Středo- a vysokoškolským úředníkům, kteří nemohou se se stavovského hlediska spřáteliti s těmito parcielními úpravami, jimiž ostatně jejich práva dotčena nebyla, podotýkám jen ještě toto: Doba i budoucnost našeho národa - nemluvě ani o jeho minulosti - to káže, abychom byli demokratičtějšími, než bylo staré, feudální Rakousko, jehož zpátečnictví bylo jeho hrobem. Musíme konečně a rychle upustiti od privilegované kasty úřednické a vytvořiti nový stav úřednický na ryze demokratickém a moderním podkladě. A do tohoto úřednického stavu musíme sami ochotně a kolegiálně přizvati všechny, kdo v úřadě převážně duševně pracují. Vždyť máme nejen byrokratické, ale i kulturní a sociální povinnosti a na ty se vůbec zapomíná. Snižováním, podceňováním a bohužel často i výsměšnou kritikou podřadnějšího výkonu a menšího vzdělání nevychováváme, nýbrž naopak zatvrzujeme a odpuzujeme ty, s nimiž největší část života v kanceláři při společné, byť i různé práci trávíme. Přiznávám, že není každá duševní práce stejná, že jest veliký rozdíl mezi duševní prací odbornou a vysloveně kancelářskou, která bývá po většině mechanickou, t. j. vlastně pouze písemní a nikoliv ve vlastním slova smyslu duševní. Avšak odpírati proto úřednický charakter silám, pro ně již staré Rakousko úřednické skupiny s podmínkou pouze obecné neb měšťanské školy stanovilo, jest nejen nedemokratické, ale i osobně sobecké, zkrátka nerozumné.
Nejvíce rekriminovaným opatřením revolučního Národního shromáždění a skutečným pramenem nivelisačních stesků je propočítání služební doby. Vzpomínám-li, s jakým důrazem bylo propočítání žádáno, s jakým důrazem v ultimatní formě všemi kategoriemi vymáháno a s jakým zadostiučiněním bylo uvítáno uzákonění a vydání prováděcích nařízení, tu musím označiti za přímo paradoxní vzniklou nespokojenost a roztrpčenost nejen jednotlivců, nýbrž celých kategorií a skupin.
Historie zákona č. 222 jest jednoduchá. Když vláda nepřistoupila ve výboru státně-zřízeneckém při projednávání úpravy platové na naše odůvodněné návrhy, na částečné propočítání, t. j. uplatnění výhod nového schematu pro praetoritou úřednických kategorií, a to podle dosavadního stavu, ujaly se této otázky odborové organisace, projednaly ji v anketě a předložily Národnímu shromáždění v přesně stylisované formě. Státně-zřízenecký výbor přijal tento návrh za svůj a projednal jej v jedné z posledních svých schůzí s kvapem, který nebyl věci na prospěch.
Pro nedostatek času nezbylo totiž než spokojiti se zákonodárně s vyslovením hlavní zásady, to jest uplatnění nového platového schematu pro praeterito, kdežto ostatní daleko významnější sporné a právě i nebezpečné otázky musely býti řešeny v zákoně jen rámcově. Provádění nařízení, vydané vládou, předstihlo v jednotlivých bodech úmysly zákonodárců, což výslovně konstatuji, v jiných však a právě těch, které se týkaly kmenového úřednictva, byla vláda daleko upjatější, než měl výbor na mysli.
Benevolentně se zachovala vláda v započítání presenční vojenské doby služební, privátní praxe a v zpětném přiznání jednoroční čekatelské doby úřednické i tam, kde dřívější poměr definitivního zřízence neodpovídal pragmatikálnímu výkladu úřednického čekatelství a kde byly jinými zákony při parcielních úpravách stanoveny zvláštní karenční lhůty 4-, 5-, 7- a víceleté. A tyto 3 momenty jsou právě pramenem všeho zla.
Poslanci naší strany opětně předložili návrhy, jak by se těm nejkřiklavějším nesrovnalostem dalo odpomoci. Tak jsme žádali všeobecné zvýšení systemisace o jednu třídu. Žádali jsme zkrácení postupových lhůt alespoň pro praeterito u těch kategorií, které propočítáním neb jinými úpravami, jako jmenováním úředníky, přeskupováním atd., téměř ničeho nezískali. Vzpomínám novely, kterou se mi podařilo prosaditi v státně-zřízeneckém výboru a kterou toto zmíněné krácení mělo býti odčiněno; ale ačkoliv tato novela byla i na pořadu plenárního jednání sněmovny, nestala se skutkem. Tak mohly býti lehce a poměrně s malým nákladem nejhorší nesrovnalosti odstraněny, vlastní hrot nivelisace mohl býti srovnán a mohl opět zavládnouti klid ve všech vrstvách státních zaměstnanců. Jest proto litovati daleko více, než vlastních nesrovnalostí - vždyť každá úprava žádá vyrovnávání - nedostatku pochopení a dobré vůle u směrodatných, hlavně ovšem vládních činitelů, zvláště však nesprávno odsuzovati šmahem propočítání služební doby. Je to největší a pro celek nejcennější problém ze všech otázek státních zaměstnanců, včetně úředníků, problém, který byl sice pod tlakem organisací a pro krátkost doby řešen snad ukvapeně, ale přece jen velikomyslně.
Upjatost vlády jevila se nejen při nedostatku dobré vůle, napraviti vzniklé nesrovnalosti, ale jak jsem již úvodem uvedl, také v méně kulantním řešení souvislých otázek, a to profesorů, soudců a konečně i dobrovolné služby vojenské. Tyto dobrovolné vojenské služby měly býti honorovány i při úřednických nárocích plně, stejně, jak se honorují při zřízeneckém poměru služebním, neboť jsou jistě cennější pro službu úřednickou než 3letá presenční služba. Při dobré vůli vlády daly by se ještě dnes odstraniti nejkřiklavější nesrovnalosti vzniklé propočítáním. A máme tu opět vzor, ne-li u zemské správy, tedy u magistrátu města Prahy. Dle služební pragmatiky pražských městských úředníků zkracují se u skupin A, B a C, pokud dotyční úředníci byli v městských službách před 1. lednem 1920, postupové lhůty o 3 roky. Toto opatření stalo se zajisté jen v důsledku nesrovnalostí vzniklých propočítáním. Jak rozumněji i spravedlivěji řeší personální otázky samospráva.
Drahotní přídavky jsou vlastní příčinou nespokojenosti, nesrovnalosti a nivelisace. Úředníci zaměňují, a to neprávem, význam služebního poměru s finančním výsledkem dočasné sociální mzdy, to je drahotních a rodinných přídavků, kritisují dle celkového finančního efektu, a tu ovšem povstávají pak úžasné diference. Vždyť i zřízenec, který neměl před r. 1914 ani 1/5 příjmu středního úředníka, má dnes, je-li obdařen rodinou, větší celkový příjem, než jeho představený úředník, je-li svobodný. Svobodný ministerský rada má celkový příjem menší, nežli přidělený kancelářský úředník, obdařený četnější rodinou. A v tomto nepoměru celkových příjmů, vyvolaném drahotními a jinými rodinnými přídavky, nutno hledati pramen nivelisačních výsledků. Proto musí býti první naší snahou, aby rodinné přídavky jako "služební požitek", to jest, aby systém sociální mzdy co nejdříve zmizel a nahrazen byl přiměřenými podporami z titulu nouzového nebo výchovného, kdežto platy musí býti tak upraveny, aby stačily pro životní a kulturní potřeby 4členné rodiny jako normálu. Čím dříve se tak stane, tím lépe nejen pro aktivní zaměstnance, ale i pro ony, co jsou ve výslužbě, neboť právě jen drahotní přídavky zaviňují i zde citelné diference, které jsou příčinou trpkých žalob našich pensistů.