Případ třetí: Vládním nařízením ze dne 30. května 1922, publikovaným ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 202, bylo výslovně stanoveno, že úlevy, poskytnuté legionářům, vládním nařízením z 13. prosince 1920 v § 18, podle kterých legionářský zřízenec po jednoroční uspokojivé službě má právo na definitivu, platí ve smyslu § 7 zákona ze 24. července 1919 také pro úřady samosprávné. Nicméně zemský správní výbor, vlastně referent presidia, odmítá žádosti legionářů-zřízenců za definitivu s tím, že vládní nařízení se na ně nevztahuje a odvolává se na nějaký výnos ministerstva vnitra. Publikované vládní nařízení má tedy pro referenta-právníka menší význam, nežli domnělý poukaz ministerstva vnitra. Případ čtvrtý: V březnu t. r. byl oběma sněmovnami přijat zákon o zaopatřovacích platech osob vojenských a v něm jsou obsaženy zaopatřovací platy pro invalidy legionáře. Do dnešního dne nebylo vydáno prováděcí nařízení, (Slyšte!) a tak naši invalidé a vdovy po legionářích hladovějí dále. A tak mohl bych pokračovati do nekonečna, líčiti tu bídu několika tisíců nezaměstnaných legionářů, kteří nechtějí nic než práci a zaměstnání.
A teď několik slov o našem poměru k občanům německé národnosti. P. prof. dr. Spina mluvil v této sněmovně tónem smířlivým, odlišným od tónu p. dr. Lodgmana a posl. Křepka. Dokazoval loyalitu německých občanů tím, že správně platí daně a konají brannou povinnost. Aniž bych chtěl zmenšovati význam smířlivého tónu p. prof. Spiny, musím přece říci, že jeho tvrzení neodpovídá úplně skutečnosti. Vidíme sice, že drobný lid venkovský německé národnosti daně platí, vidíme však také, že němečtí továrníci buď placení daní odpírají, nebo se snaží vyhnouti se povinnosti daňové jiným způsobem. Vedou totiž knihy dvojmo, jedny pro sebe, druhé pro finanční úřady. Při prodeji zboží nevystavují účtů, aby vyhnuli se dani z obratu. Tím způsobem nedostane stát ani polovici daně ze skutečného obratu. Jiní němečtí továrníci mají své centrály za hranicemi, ve Vídni nebo v některém městě v Německu, prodávají zde zboží, fakturují je však z Vídně nebo z některého města z Německa, aby se vyhnuli dani z obratu. Poukazuji na firmu Neurath v Karlíně s její vídeňskou centrálou. Němečtí průmyslníci zakupují si továrny v Německu, kde zboží vyrábějí a zde je prodávají v československých korunách. To se děje za dnešní nezaměstnanosti. Tak na př. firma Hynek Fuchs v Praze zakoupila si dvě továrny v Hamburku. Tam v Německu pracují naši němečtí průmyslníci ve dne v noci a zde propouštějí dělnictvo.
Ani s tím loyálním plněn ím branné povinnosti není to tak do slova pravda, jak pan prof. dr. Spina tvrdí. Když loni byla prohlášena mobilisace, pokusilo se značné množství německých mobilisovaných branců utéci do Německa. Byli ovšem nesmírně překvapeni, když je říšsko-německá bezpečnostní stráž zadržela a vracela našim úřadům. A jak se to má s tou loyalitou německých důstojníků, o tom svědčí nejen aféra brněnská, nýbrž v poslední době i aféra dělostřeleckých důstojníků v Bratislavě, kteří v den 28. října na místo, aby se zúčastnili přísahy nováčků, odjeli do Vídně.
Pan prof. dr. Spina protestoval proti sestátnění pohraničních lesů. Tu už mluvil více jako vicepresident německé Ligy pro Svaz národů, ku které v poslední době prý přistoupili němečtí sociální demokraté. Tato Liga obrátila se v září tohoto roku na Svaz národů se stížností německých velkostatkářů proti "konfiskaci" prý jejich majetku od 1. ledna 1923. Mluví o konfiskaci, ačkoliv sami musí doznati, že vyvlastnění se děje za náhradu, a to přiměřenou. Tu je potřebí jasně říci pánům s německé strany, že provedení pozemkové reformy je stanoveno v Československé republice zákonem, který platí pro všecky velkostatkáře kterékoliv národnosti a že je to vnitřní věcí naší, že stížnostmi na Svaz národů neodradí páni vládu ani parlament od provedení tohoto zákona. (Výborně! Tak jest!) Pozemková reforma provádí se nejen u nás, nýbrž i v Polsku, Rumunsku a v Jihoslavii. Je sice pravda, že většina velkostatkářů patří k německé národnosti, je to bývalá německá šlechta, ale je třeba si uvědomiti, jak se dostala k tomu majetku, (Tak jest!) jak po válce třicetileté dostávala zdarma od Habsburků majetek zkonfiskovaný české šlechtě a českému lidu. Je to tedy jen historická korekce nutná kromě toho z důvodů státních, i bezpečnostních.
Chtějí-li se páni s německé strany s námi dohodnouti, nejsme proti tomu, ale pak ať zanechají kverulanství za hranicemi, ať zanechají tupení československého lidu takovými pamflety, jako byla rozšiřovaná při slavnostech chebských tak zvaná "tschechische Volkshymne" a budou získány podmínky pro rozumnou dohodu.
A konečně k naší hospodářské krisi, k otázce nezaměstnanosti. Jedním z účinných prostředků k zmírnění nezaměstnanosti je provedení investičních prací. Investiční rozpočet pro r. 1923 navrhuje se obnosem okrouhle 3 miliard. Žádáme, aby tato investiční položka byla skutečně vyčerpána a ne aby se opakovalo to, co bylo v letech předchozích, kdy investiční rozpočet nebyl vyčerpán ani do dvou třetin.
Odstranění nezaměstnanosti je
vedle sociálního pojištění jedním z nejdůležitějších úkolů této
vlády a proto žádáme, aby k splnění těchto úkolů pracovala vláda
důsledně a upřímně. Tím zjedná si zásluhy nejen o široké vrstvy
pracujícího lidu, o jehož práci se opírá hospodářský rozvoj tohoto
státu, nýbrž získá si zásluhu především o tento stát. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Ďalej má slovo pán posl. Merta.
Posl. Merta: Vážená sněmovno! Posuzovati rozpočet ministerstva národní obrany patří k nejtěžším pracím, jež nám náš poslanecký mandát ukládá. Netvrdíme to jenom my, oposičníci, jimž se nevěří pravda sebe jasnější, konstatovali to i mluvčí stran většinových. Byl to zejména pan Hummelhans, dobře známý svým blízkým stykem s ministerstvem národní obrany, který musil ve výboru konstatovati, že se v rozpočtu tohoto ministerstva sám nevyzná. Co pak máme říkati my, oposičníci, kteří nejsme oficielně informováni, kterým se uměle a vědomě všechno zakrývá a utajuje?
Při této příležitosti musím poukázati na nešvar, který zavedl dnešní pan ministr národní obrany, když ještě byl předsedou zdejšího branného výboru, spolu s předsedou branného výboru senátu. Věc, o níž se zmíním a proti které musím co nejenergičtěji protestovati, je přímé porušení jednacích a parlamentních řádů. Branný výbor má zde totiž dvoje schůze. Do jedněch zvou se jen členové většinových stran a před oposicí a to nejenom německou, nýbrž i českou se toto rokování přísně tají. (Výkřik: To máme tedy dva výbory: jeden legální a druhý illegální!) Ano, a druhý illegální. V těchto schůzích se projednávají všechny důležité věci i osobní záležitosti. Tam podává ministr své referáty. Druhé schůze jsou sice svolány jednou za čas v plném počtu - tedy i s oposicí - tam se však jen pro forma vezme nějaký ten prázdný referátek, aby se neřeklo. Nějaký úředník z ministerstva nám tam vykládá, co podle jeho právnického náhledu smíme a nesmíme mluviti a navrhovati, ale podstatného se tam neprobírá nic.
Proti této dvojí praksi musím protestovati. Obracím se k předsednictvu sněmovny, aby praksi tu zamezilo. Ony tajné schůze branných výborů majority konaly se původně mimo sněmovnu, teď však od nějaké doby cítí se pánové v každém bezpráví tak jisti, že používají sněmovních výboroven k zasedání toho nelegálního ale vlastně rozhodujícího branného výboru. (Posl. Toužil: Presidium prý o tom neví!) Já bych pochyboval, že o tom presidium neví. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Dokud jsme tu my, musíte s námi
jednati. Oposiční poslanec má stejné právo na informace, před
ním nesmí býti nic tajeno, a ministr jest ministrem mně právě
tak, jako tomu, kdo mu všechno bez řeči nebo za nějakou protekci
odkývá. Vždyť naši lidé platí také daně, které vy vyhazujete na
různé zbytečnosti, právě v armádě. Nehrejte stále protivnou, falešnou
hru.
Místopředseda Buříval (zvoní):
Žádám pana posl. Mertu, aby těchto výroků neužíval.
Posl. Merta (pokračuje): Do světa voláte s této tribuny, z oken hradu a z Lán spoustu krásných řečí o demokratismu a svobodě našeho zřízení, ale v praksi šlapete přímo všechny základní pojmy parlamentarismu a čestnosti. Ano, čestnosti, protože takové schovávačky s dvojím branným výborem, to jest chlapecké, jest veteránské dodávání důležitosti věcem, jež jí nemají. Já vím, že mně bude vykládáno o Hakenovi a jiných. Nedejte se, pánové, vysmáti! My nepotřebujeme seděti ve vašich výborech a dovíme se mnoho. Vy sami toho neutajíte, a jak se něco dovíte, každý to na vás pozná a při dobré míře vypovídáte to všechno sami. V nejhorším případě pak to jako sensaci přinesou vaše orgány. Však o tom budu ještě mluviti.
Ať se nikdo nemýlí, že jest snad naše československá, republikánská armáda jiná nebo lepší, než byla rakouská monarchistická. Odkud také? Vždyť ta naše má všechen rozum z Vídně, a na všech vedoucích místech jsou staří rakouští generálové a jejich pomocníci. To je samá důvěrnost, ale ta slouží hlavně k tomu, aby kryla diletantské rozhazování peněz neschopnými generály a důstojníky, kteří vám imponují tím, že vám pořád nahánějí směšný strach před nějakým nepřítelem. O té vojenské důvěrnosti máme své ponětí a své zkušenosti. Důvěrnost má tehdy smysl, když jsou lidé, kteří ji zachovávají. Buďte jisti, když se v ministerstvu národní obrany udělá něco důvěrného, že to v zápětí vědí ti, kteří se toho dověděti neměli. Vykládalo se o nás, že svádíme k porušování služebního tajemství. My nechodíme za důstojníky, my neplatíme za zprávy které nám dojdou. K nám vaši informátoři docházejí sami a sami - bez vyzvání - nám sdělují, co a jak. Činí tak z různých motivů, také z pocitu vzdoru proti tomu, co se dnes v armádě a jejím vedení děje.
Ministerstvu národní obrany nedá komunismus ani na chvíli spáti. Co chvíli vyjde nějaký výnos proti komunistické agitaci. Tu se dělá kufříkový výnos, kterým se důstojníkům nařizuje prohlížeti kufry našich hochů nebo i těch, kteří byli udáni jako podezřelí. Jinde se nařizuje, že "Rudé Právo", "Rovnost", kladenská "Svoboda" "Dělnický Deník" a jiné komunistické časopisy nesmějí do kasáren a že má býti šikanován každý, kdo bude v podezření, že je čte nebo je členem federovaných dělnických tělocvičných jednot, jinde se posílají instrukce, jak mají býti rekruti poučováni o socialismu a podobně. (Posl. Blažek: O socialismu mluví v kasárnách národní demokrati!) Ovšem, a "Národní Listy" a "Venkov" je možno v kasárnách čísti, to mají dovoleno, a konečně i na ně přispívají a musí na ně přispívati, tyto listy mohou býti v čítárnách a různých jiných vzdělávacích institucích vyloženy.
Ministerstvo nár. obrany vydalo 3. října 1921, č. j. 34.689, zákaz politické propagandy ve vojsku. Tento zákaz přísně dodržuje se jen proti agitaci, tiskopisům a novinám sny komunistické, kdežto ostatní strany nejen že mohou volně všemi způsoby agitovati mezi vojskem, ale vojenská správa sama tiskem, přednáškami, čítárnami politicky agituje. Ku přednáškám vojsku jsou vybírány téměř výhradně národně demokratičtí stranníci, důstojníci v proslovech k vojákům snižují a sesměšňují socialismus.
Ministerstvo nár. obrany na oko tedy zakázalo politickou propagandu ve vojsku, ale zákaz čelí pouze proti propagandě socialistické. To by si měly uvědomiti zejména socialistické strany vládní většiny.
Když za války počínal rozklad rakouské armády, tehdejší vojenská správa nařizovala nejpřísnější prohlídky. Prohlíženy kapsy, baťochy, pošta, zápisníky atd. Ukázalo se však, že všechna tato opatření byla marná. Rovněž všechny ty "Vaterlandsvorträge" měly opačný výsledek. K těmto prostředkům saháno bylo konečně vždy, když vládnoucí režim byl v nejistotě, ale vždy zklamaly. Skutečnost, že nynější vojenská správa sahá k těmto prostředkům, svědčí o tom, že si není jista smýšlením a spolehlivostí armády. Jsme přesvědčeni, že těmito malichernými a hloupými prostředky smýšlení vojáků převráceno nebude. Jsme přesvědčeni, že tyto prostředky nemají nejmenší výchovné ceny. Mladí hoši přicházejí dnes na vojnu s určitým, vyhraněným politickým přesvědčením, nelze jich isolovati od styku s rodinami a spoludruhy. I na ně, jako na civilní obyvatelstvo, působí hospodářské a politické poměry nejen v republice, ale všeobecně. Ty jsou největší propagandou v lidu, ty jsou také největší propagandou v armádě. Vojáci dobře vidí, že nynější armáda je téhož ducha jako stará armáda rakouská, že totiž slouží k opoře kapitalistického režimu, že je armádou vládnoucí kapitalistické třídy. Voják z chudé rodiny, voják socialista vyvodí v rozhodné chvíli z tohoto poznání též důsledky.
Setkáváme se tedy v armádě s dvojí propagandou. S propagandou vládnoucího kapitalistického režimu, již podporuje a také provádí vojenská správa, a s propagandou socialistickou, již provádějí komunisté. Ubezpečujeme vojenskou správu i pány vládnoucího režimu, že naše propaganda v armádě nabývá čím dále větší půdy a pochopení.
Na takové věci si přece ministerstvo
vydržuje řadu auditorů s generálem Kuncem v čele. Kunc v tom má
praksi. Co dělal v Rakousku, dělá zase v republice. Ten by nejraději
měl stále stanné právo a jen by věšel. Jen kdyby se pan ministr
nár. obrany nestyděl za takového spolupracovníka a kdyby chtěl
povídati, k čemu ho proti komunistům generál Kunc navádí a naváděl,
viděli byste ten pokrok. To všechno, pánové, nepřemůžete. Celá
armáda je postavena na lži a podvodu s demokratismem a novou armádou.
Místopředseda Buříval (zvoní):
Žádám pana řečníka opětně, aby těchto výroků neužíval. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Posl. Merta (pokračuje): Jen si vzpomeňte těch krásných řečí, jež nám o tom vedl blahé paměti pan ministr Klofáč. Jak někde některý ministr mluvil, mohli jsme býti jisti, že se bude dovolávati Jaurésa, aby upozornil, že má socialistický podklad. To však bylo jen mazáním medu kolem úst socialisticky založeným vojákům a důstojníkům. Teď již to přestalo, poněvadž již na to mají páni zákony a reglama, teď již nepotřebují lákati, teď se poručí a zavře. (Posl. Trnobranský: Tělesné tresty v naší armádě nejsou jako na Rusi!) Pane kolego, kdybych měl možnost a měl vyměřen delší čas, dokázal bych materiálem mnoho případů nejen proti komunistům, ale i proti vašim lidem, dovedl bych snésti spoustu dokladů a argumentů, jak se v celé řadě případů jedná. A já bych panu kol. Trnobranskému zrovna mohl posloužiti, a to zde v čísle 319 ze dne 19. listopadu v "Rovnosti" je zpráva: "Bestialita československého rotmistra. Nevinně ztýraný vojín. Pachatelem velitel, který dohnal surovostí nováčka k sebevraždě." Jsou takové zjevy možné v demokratické armádě? Uvádí se zde, že Čeněk Staněk u 7. pluku v Bzenci u 3. půleskadrony, kde slouží, byl tímto rotmistrem pronásledován a šikanován tak, že dnes leží v Brně ve vojenské nemocnici. Ten vojín dnes nemluví a já konstatuji, že včera v poledne jsem se byl osobně přesvědčiti, včera v poledne jsem byl v té vojenské garnisonní nemocnici. Velitelem nemocnice je plukovník Müller, docent dr. Pekelský je ošetřujícím lékařem. Já s oběma pány mluvil a požádal je, abych s příslušným vojínem mohl mluviti. Oba pánové konstatovali, že s ním mluviti nemohu proto, poněvadž pozbyl ten milý Čeněk Staněk řeči. (Výkřik posl. Trnobranského.) Já jsem přes to trval na tom a prosil pány jako člen branného výboru, že bych přece jen s tím hochem rád mluvil. Přinesl jsem sebou zároveň tuto zprávu "Rovnosti". Chtěl jsem se přesvědčiti, zakládá-li se vše na pravdě nebo ne. Konečně ošetřující lékař předvedl dotyčného Staňka a tu já jsem s ním musel korespondovati, poněvadž úplně pozbyl řeči. Oba dva lékaři prohlásili, že stav se nebude zhoršovati, ba naopak, že se bude zlepšovati a snad v několika dnech přivedou ho tak daleko, že z něho aspoň "i" nebo "a" dostanou. Prosím, ten hoch byl zdravý, jeho rodiče, otec i matka, byli před mým příchodem do nemocnice rovněž u něho a musili s ním zrovna tak korespondovati. V kanceláři dotyčného velitele nemocnice dal jsem mu několik otázek, aby ti páni sami viděli a mohli se přesvědčiti. Velitel ho nechal posaditi ke stolu a on psal, já jsem se ho tázal, co je na tom pravdy. A on mi sděluje, že všichni vojáci si stěžují na toho rotmistra bez rozdílu. Tedy nejen tento hoch, který je vyučen kovářem, nýbrž i všichni ostatní vojíni. Jediná věc, kterou opravil, a já to zde konstatuji, že byl kopnut koněm, tedy ne tím rotmistrem. To konstatuji, ale všechno ostatní, co s ním prováděl, a proč pozbyl vlastně řeči, to všechno potvrdil a také lékař má od něho tyto jeho výroky, které i já od něho jsem si vzal.
Prosím, pane kolego Trnobranský, to jest jen tak běžně vzatý případ, co se stalo dejme tomu včera. (Posl. Trnobranský: Ale to je proti předpisům a to se musí trestati!) To já věřím, že je to proti předpisům, ale konstatuji, proti tomu, když se řekne, že takové věci u nás se nedějí, že takové věci skutečně jsou, a já vám mohu celou řadu takových dokladů přednésti. Já jen mimochodem tento případ uvádím, ačkoli jich mám celou řadu, které bych tu mohl uvésti. Ten hoch narukoval 1. října 1922. (Posl. Toužil: 1. října narukoval. Prosím, za 6 neděl udělají z něho mrzáka!)
Ano. Já jsem navrhoval oběma pánům, aby dotyčného hocha doporučili po vyléčení buďto k supravitě, anebo aby byl přeložen, poněvadž tento hoch napsal: "Já se bojím, když budu museti zase přijít nazpět, dalšího onemocnění." Já jsem tedy žádal, aby, až se vyléčí, buďto jej přeložili, nebo případně podle nálezu propustili z vojny.
Vojenským pánům je už tak protivný každý civilista, že samotnému presidentu a ministrovi vemluvili jakousi uniformu, v níž nevypadají zvláště důstojně. Důstojníkům bylo zakázáno choditi v civilu, aby s ad nenačichli občanskými myšlenkami.
A teď trochu o té špionáži. Především
musím říci, že my nemáme takového strachu o republiku, když je
nějaká nová špionáž. Jaká pak špionáž. Vždyť jest stejně všechno
viděti jako na dlani a myslíte, že naši sousedé se nás tolik bojí,
že by museli dávati tolik peněz na špionáž? To je všechno směšné,
jako ta položka 2 milionů korun v rozpočtu ministerstva národní
obrany, která tam je zařaděna jako "zpravodajský paušál".
Z této položky má se vlastně dělati kontrašpionáž. Ovšem, a vlastní
špionážskou položku nutno považovati náklad na vojenské přidělence
v cizině. Ta činí 3,393.000 K. (Výkřiky posl. Toužila.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Pan posl. Toužil nemá slovo.
Posl. Merta (pokračuje): Já chci se při této příležitosti zmíniti o špionáži brněnské. Nevím, jak se ten pan adjutant zemského velitele pro Moravu a Slezsko, generála Podhajského, k němu dostal, ale rozhodně nevěřím tomu, že bychom nenalezli opravdu v celé československé armádě jednoho dobrého, spolehlivého adjutanta, kterého bychom mohli dáti na takové význačné místo. Tehdy v pátek přijela z ministerstva národní obrany komise v noci pana adjutanta ještě odvedli na Špilberg. My jsme měli v neděli v "Rovnosti" malou noticku o redliádě číslo 2, a ta byla konfiskována proto, poněvadž ji přinesla komunistická "Rovnost", ale když pak to přinesly "Lidové noviny" a "České slovo", už to mohlo jíti do světa, už mohlo se o té věci psáti a mluviti. Ale náš pan ministr národní obrany, když byla první schůze branného výboru, neuznal ani za nutné, aby o této špionáži něco řekl, až teprve, když byl vyzván. Prosím, tím se potvrzuje, co jsem na začátku své řeči uvedl. Já totiž mám dojem a pevné přesvědčení, že pan ministr dávno již podal zprávy v tom oficielním nebo neoficielním, nelegálním branném výboru, jak celá věc se měla. Kol. Myslivec se směje a tím potvrzuje, co já zde pravím. On do něho také chodí. (Výkřiky posl. Myslivce.) To už je za námi, ale nevíme, co se vlastně stalo.
Kde pak jsou schovány ostatní peníze, toho se nikdo nedoví. Snad to ví jenom pan Körner v nejvyšším účetním úřadě, a ten to neřekne. My však víme aspoň tolik, že se žádné vojenské zpravodajství nedělalo a nedělá. Plukovník Haužvic, který byl již za Rakouska v takové službě, za ty 2 miliony nedělá nic jiného, než dává špehovati komunistické a oposiční poslance, že dává špehovati rekruty, o nichž dostal od četníků zprávu, že byli před vojnou v civilu v našich organisacích. Na to povolujete peníze? To není jen proti nám, to je proti celému dělnickému hnutí, proti všemu socialismu, ať je jakýkoli. Pan ministr Udržal si prý pochvaloval, že se důstojníci a rotmistři hrabou vojákům v kufrech a že jim tam kradou noviny a dopisy, prý rázu komunistického, a vojáky tak sekýrují. To prý se děje pro udržení kázně a pořádku v armádě. A zdali pak, pánové, také se prohlížejí vojákům národně-demokratickým kufříky a konfiskují se jim noviny s řečmi pana senátora Mareše a jiných, v nichž se posmívají presidentovi? To jistě ne, protože jim jde jen o zničení velkého dělnického hnutí, které by je mohlo volati k odpovědnosti. A těmto pánům je protivným a nebezpečným každý myslící socialista. Proto si, páni z většiny, pletete metlu na sebe, když takovou společnost podporujete. Oni potřebují poslušných a nevědomých, ne myslících vojáků. A zde bych mohl zase posloužiti spoustou dokladů, jaké věci byly odebrány, ne tedy konfiskovány, a to takové, které se veřejně všude v každém knihkupectví prodávají, ať jsou to různé brožury nebo časopisy, které jsou přece volné. A takových věcí se pobralo a zkonfiskovalo vojákům, a do dnešního dne nedostal nikdo dosud nic nazpět.
Aby se tyto strašné a o pomstu volající poměry zakryly, rozčiluje se stále veřejnost nějakými aférami. Když volá ministerstvo nár. obrany veřejnost na pomoc proti nějakému škůdci, můžeme býti zrovna jisti, že je to vlastně volání: "Chyťte zloděje!" Každý bystřejší pozorovatel pozná hned, že ten pokřik dělají ti, kteří potřebují, aby se odvrátila pozornost od jejich vlastního řádění. Nám je to rozčilování lhostejné, protože víme, že tato armáda se nikdy už nedá zreformovati, aby sloužila našemu konečnému cíli, - socialistické republice. Ta se bude musiti nahraditi novou proletářskou armádou. Ale naproti tomu nemůžeme a nechceme trpěti, aby naši lidé byli ve svých skutcích posuzováni jinak, než se děje jiným.
V poslední době vyřítilo se ministerstvo nár. obrany na nás a se svou známou politickou kanceláří v presidiu aranžovalo na nás celé tažení za ochotného přispění pana soudruha Bechyně pro řeč a počínání soudruha Hakena. Celý vládní a jemu pomahačský tisk byl pln nadávek jemu i celé straně, že prý organisujeme a provádíme špionáž v armádě. Zatím, co tento útok byl prováděn proti nám, musilo ministerstvo nár. obrany hezky potichu v noci přijíti, aby skutečně toho, který svým vlastním paklíčem otvíral stůl generála Podhajského a vynášel tajné mobilisační plány a tajné rozkazy, zatkli a odvezli na Špilberk i s celou řadou jiných. (Posl. Blažek: Snad by bylo lépe míti menší starost o komunisty!) Snad by to posloužilo daleko lépe a myslím, že by to stálo méně peněz, nežli stojí toto. Mám dojem, že se někdy dělá pokřik jenom proto, aby někdo potom mohl vyvolávati do světa, že zachránil vlast a vzal si také za to dobrou remuneraci. Ani kuře darmo u nich nehrabe.
O těch tajemstvích jsem již mluvil. A co by vlastně udělali ti, kdo by nám donesli nějaké zprávy? Nic jiného než to, co dělají tak zvaní exponenti většinových stran, kteří jsou v ministerstvu národní obrany pěkně usazeni a donášejí za tepla všechny tajnosti hotové i připravované svým pánům poslancům. Není-li však žalobníka, není soudce. Kdybychom na to poukazovali my, nebude nám věřeno. Konečně my jim tyto informace přejeme, jako si přejeme, aby oni nezáviděli nám naše. Nebylo by to také nic efektního, kdyby byl chycen takový důvěrník, sedící u samého pramene, u ministra, jak donáší tajné zprávy národním demokratům, pravičákům nebo českým socialistům, a tam se pak už nic nezadrží. Vezměte si třebas jen čelné orgány těchto stran a dovíte se všechno v čas a spolehlivě. "Lidové Noviny" národně demokratické mají vše, co se šustne, vždy pěkně za tepla. Kdo chce něco věděti, nepotřebuje platiti špionáž, tam se doví mnoho. "České Slovo" chce také každou chvíli "Lidovky" přetrumfnouti v žurnalistické pohotovosti a přinese nějakou důvěrnost, anebo uveřejní něco předčasně, co ještě nemělo býti uveřejněno - a jest sensace. "Právo Lidu" zase má na stráži pozorovatele hospodářské a otiskuje každou aféru - a těch je u vojska jako hub po dešti - dříve, než se zahájí vyšetřování. Agrárníci, ti to dělají chytřeji, ti se od svých exponentů - ani to pan ministr nemusí býti - doví, kde by byla výhodná pro ně dodávka masa, obilí, sena, slámy, a pak se to už zařídí, aby to někdo z partaje dostal. A jak pak ne? Vždyť jest známo, že někteří důležití referenti v intendanci mají již slíbená tučná místa v těch některých zařízeních, kdyby to někdy prasklo. To se všechno člověk doví, když se někdy seperou spojenci o výděleček, který z armády plyne, jako když se dostali do sebe agrárníci s československými socialisty pro možný výdělek při prodeji koní po loňské mobilisaci, nebo při letošním nákupu sena. V tom jest ten hnus, že tato armáda slouží nejenom politickým cílům většinových stran, ale i jejich hamižnictví. O tom, jak si to dovedou zaříditi národní demokraté, byly by celé romány. Pan ministr financí, který dovede nalézti kde jaký paragraf, aby mohl vyhoditi státní zaměstnance, invalidy nebo pozůstalé po zabitých - on je konečně vyhodí i bez těch paragrafů - jistě není tak úzkostlivý, když se jedná o nějaké zálohy nějaké plzeňské Škodovce nebo o výplatu účtu Baťovi.
A politicky je to stejné. Na čelných místech sedí organisátoři bílých gard proti dělnictvu, elita sokolská, na kterou si musíme již také brzy posvítiti. Bylo již několikráte ministerstvem prohlašováno, že pušky, kdysi vydané Sokolům, byly zase odvedeny. To však není pravda. Jen si dobře všimněte, jaký je ruch u Sokoloven - ovšem, jen u těch spolehlivých - když se nahoře tuší nějaká stávka nebo demonstrace. Jak se v dělnictvu, hlavně v naší straně, něco šustne, hned mají Sokolové pohotovost. Na to je přece v ministerstvu celý výchovný odbor, kde je samý Sokol a kam pro dobrou vůli - aby se to navzájem doplnilo - vzali také jednoho z DTJ., který jim pomáhá dělati bílé gardy proti dělnictvu. Krátce: Vy byste nejraději viděli, aby každý voják byl tak vychován vaším výchovným odborem, že hned střelí, když potká komunistu na ulici. A k takové instituci má náš mladý soudruh přilnouti? Vy se divíte, když se jim stýská po organisaci, po opravdovém životě? Co pak si myslíte, pánové, že dnes přicházejí na vojnu jen zabedněnci, kteří do 21 let nic neviděli a nic neslyšeli, že tam přicházejí analfabeti, kteří čekají se svým světovým a socialistickým názorem až na to, co jim řekne pan rotmistr, nebo co bude v befélu? Každé sebe menší štvaní proti proletariátu a proti socialistům v kasárnách a na cvičištích dělá dnešní armádě vždy desítky nových nepřátel i z takových lidí, kteří chtěli mlčeti, aby měli v armádě pokoj. Ale to je dobře. Bude s militarismem alespoň dříve konec.
O tom, jak armáda vypadá a co se v ní dále děje, nebudu ani mluviti. Není proč. Řekl jsem již a opakuji, že z této armády se nedá nic udělati, ta se musí nahraditi novou, proletářskou, socialistickou, spravedlivou. Vy, pánové, kteří děláte ze sebe většinu, zterorisovali jste vojsko, četnictvo, policii a zneužíváte je proti nám. Zrovna tak, jako posíláte své policajty, aby s četníky roztloukali hlavy našim lidem, kteří volají po kusu chleba, tak chcete jen posílati vojáky, aby stříleli do těch, kteří mají hlad a volají o sousto k těm, kdož se válí v přebytku. Takové vojsko je vaším ideálem. Tak vypadá armáda podle přání národních demokratů, agrárníkův a klerikálů. A nejhorší hanbou je při tom, že tomu přisluhují sociální demokraté a českoslovenští socialisté. (Souhlas komunistických poslanců.) Na těch se to také jedenkráte pořádně vymstí. Však se poměry změní a už za nedlouho. Lid jde za svým cílem a směje se takovému zabezpečování bodáků. Bodák a puška, třeba i strojní, nic nepomohou proti nezadržitelnému pokroku socialismu nekompromisního.