Předseda (ujímaje se předsednictví): Všechny tyto návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodajovi dr. Dérerovi.
Zpravodaj posl. dr. Dérer: Ctená snemovňa! Pán posl. dr. Lodgman upravil na mňa otázku, prečo je vládny návrh štylizovaný tým spôsobom, že Protokol I a II má byť schválený, kdežto Protokol III má byť iba vzatý na vedomie.
Ako odpoveď som smelý sdeliť, že Protokol III je jednostranně prehlásenie rakúskej vlády, podpísaně výlučne rakúskym kanclérom, a na tomto protokole sa nenachádzajú podpisy ostatných štátov garančných. Tento protokol tedy nemá akosi ráz formálnej medzinárodnej smluvy a preto nebolo potrebně, aby tento protokol bol predložený ku schváleniu a dostačí, jestli bude vzatý na vedomie.
Schválenie ostatných protokolov Národnym shromaždením je odôvodnené tým, že tieto protokoly obsahujú ustanovenia také, ktoré ukladajú určité hmotné bremená na obyvateľov republiky, špeciálne čo sa týče pôžičky 650 milionovej a jej garancie, ďalej že obsahujú ustanovenia to, že republika zdržať sa má každého takého zásahu do rakúskych pomerov, ktorý by znamenal zabezpečenie určitej zvláštnej hospodárskej alebo finančnej výhody oproti Rakúsku.
Ctená snemovňa! Bol nám tu predložený návrh so strany pána poslanca dr. Lodgmana ohľadom vyslovenia údivu švajčiarskemu prísaženstvu nad spôsobom, akým sa účastniť má Švajčarsko na podporách a znovu vybudovaní Rakúska.
Ohľadom účasti Švajčarska na sanácii Rakúska predbežne sú tu iba novinárske zprávy, ktoré sdeľujú určité rozhodnutie švajčiarskeho prísaženstva, avšak nie je tu ešte žiadny oficiálny krok švajčiarskej a spolkovej vlády, ktorá v tejto otázke ešte nezaujala stanovisko a tak nevedela, akým spôsobom sa tejto sanácie zúčastní. Ale i podľa zpráv novinárskych príspevok Švajčarska by činil 20 mil. frankov. Myslím, ž postavenie Švajčarska a našej republiky je rozdielne. Švajčarsko je starý konsolidovaný štát, ktorý v mnohom môže slúžiť ako vzor pre našu republiku, poneváč trvá už niekoľko sto rokov, kdežto naša republika je štát, ktorý je len na ceste ku konsolidácii, trvá teprv 4 roky, a samozrejmo tedy naše postavenie je v tomto ohľade celkom iné a nemôže byť nejakým spôsobom viazané stanoviskom - švajčiarskej republiky). Ale, vážené shromaždenie, príspevok, poťažne pomoc našou republikou likvidovaná je značne väčšia, než aká by mala byť podľa pomoci švajčiarjskej republiky, ktorá - ako som vzpomenul - podľa novinárskych zpráv činí 20 milionov frankov, kdežto Československá republika likvidovala už skoro 80 i milionov K v zlate a ďalší príspevok, poťažne garancia bude sahať až po výšku viac než 140 milionov K v zlate. Sám návrh dr. Czecha a súdr. navrhuje v druhom bode garanciu až po výšku 130 mil. - v zlate, tedy p statne ďaleko väčší podiel na sanácii Rakúska, než ten, ktorý navrhuje švajčiarske prísaženstvo. Samozrejmo, poneváč táto materielná zainteresovanosť naša je tak značná, podstatne väčšia, aj naše podmienky musia byť iné. Avšak treba tu ešte konštatovať, že v týchto Protokolach ustanovením spôsobu garancií bolo umožnené, že vôbec k tejto rakúskej sanačnej akcii prišlo, poťažne že skončila nejakým pozitívnym rezultátom. Nebyť týchto garancií, iste že by sme neboli prišli k nejakému rezultátu. Práve preto so stanoviska švajčiarskej vlády nemožno vzťahovať nejaké konzekvencie ohľadom nás. Práve z týchto dôvodov a ďalej z dôvodu, že návrh p. posl. dr. Lodgmana má demonstračný ráz, nemajúc praktickej ceny, a poneváč myslím, že nieto príčiny k tomu, aby sme pri tejto príležitosti dali výraz našim citom voči švajčiarskej republike, navrhujem, aby návrh p. posl. dr. Lodgmana bol zamietnutý.
Ďalej je tu návrh p. posl. dr. Czecha a súdr., ktorý smeruje k tomu, aby zahájené bolo nové jednanie s rakúskou vládou a ostatnými mocnosťami za tým účelom, aby vymožené bolo určité obľahčenie ostrých podmienok, ktoré obsažené sú v predložených Protokoloch. Myslím, že návrh tento predpokladá zavrhnutie týchto Protokolov vôbec a myslím, že stáva sa bezpredmetným tým, jestli tieto Protokoly, ako sú navržené, prijaté budú, a práve preto moje stanovisko v tejto veci je jednoduché, poneváč navrhuje prijatie Protokolov tak, ako to činí návrh zahraničného výboru. Následkom toho nasleduje konzekvencia tá, že návrh p. posl. dr. Czecha a súdr. navrhujem k zamietnutiu. Jestli by však vysvetliť bolo možné tento návrh takým spôsobom, že vyjednávania s garančnými mocnosťami zahájené majú byť i v tom prípade, jestli by Protokoly boly ratifikované, i na tento prípad vyslovujem sa za zavrhnutie tohoto návrhu, a síce z toho dôvodu, že navrhnuté vyjednávania, ktoré by maly ten účel, aby na určitých záväzkoch, učinených nielen voči rakúskej vláde, ale aj oproti ostatným garančným štátom, boly učinené nejaké zmeny, znamenaly by nebezpečný precedent, ktorý by mohol viesť k tomu, že by aj ostatné garančné štáty prišly s niektorými návrhami na zmeny, ktoré by prípadne nevyznely práve v prospech rakúskej republiky. Z tohoto dôvodu nemôžem sa vysloviť za prijatie tohoto návrhu, a navrhujem jeho zamietnutie.
Ináč opakujem svoj návrh oh ľadom schválenia protokolov I a II a ohľadne v známosť vzatia i Protokolu III. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji, p. posl. Špačkovi.
Zpravodaj posl. Špaček: Připojuji sek závěrečnému slovu p. zpravodaje zahraničního výboru a ponechávám si některé poznámky, které bych učinil k tomuto návrhu zákona, do závěrečného slova k návrhu zákona tisk 3921. Navrhují přijetí schvalovacího usnesení podle zprávy výborové.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Hluk.) Prosím o klid.
Konstatuji, ze sněmovna je schopna se usnášeti.
Nejprve budeme hlasovati o navrženém schvalovacím usnesení tisk 3942. Usnesení toto má 2 odstavce a míním dáti hlasovati najednou o celém schvalovacím usnesení.
Námitky proti tomu nejsou? (Nebyly.)
Není jich.
Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením o 2 odstavcích, ve znění navrženém pp. zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Schvalovací usnesení je schváleno a tím poslanecká sněmovna přijala usnesení toto ve čtení prvém.
Ježto osnově této přiznáno bylo ve 181. schůzi dne 15. prosince t. r. zkrácené projednávání podle §u 55 jedn. řádu, přikročíme ihned ke čtení druhému.
Mají pp. zpravodajové nějaké návrhy oprav nebo změn textových?
Zpravodaj posl. dr. Dérer: Nie.
Zpravodaj posl. Špaček: Rovněž ne.
Předseda: Nikoliv. Budeme hlasovat Kdo tedy ve druhém čtení souhlasí s usnesením schvalovacím, jak je poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna přijala toto schvalovací usnesení také ve čtení druhém.
Zbývá nám ještě rozhodnouti o resolučních návrzích, jež byly podány k tomuto předmětu pořadu.
Je to nejprve resoluční návrh pp. posl. dr. Czecha, Čermaka, Hillebrada a druhů. Žádám o jeho přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Návrh posl. dr. Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů k tisku 3942:
Vláda se vybízí, aby po dohodě s vládou Velké Britanie, Francie a Italie, jakož i s oněmi vládami, které později přistoupily k ženevské úmluvě ihned opět zahájila jednání o úvěrních jednáních s vládou republiky Rakouské a aby místo garanční dohody, sjednané dne 24. října 1922 v Ženevě, sjednala nové úmluvy na tomto podkladě:
1. Vláda Československé republiky požádá vládu Velké Britanie, Francie a Italie, aby, trvajíce na garančním závazku za rakouskou půjčku 650 milionů zlatých korun, převzatém ženevskou dohodou, jakož i zástavách, jež má poskytnouti Rakouská republika podle ženevské úmluvy, vzdaly se
a) výměny politických prohlášení mezi garančními mocnostmi a republikou Rakouskou, stanovených protokolem I,
b) vykonávání kontroly stanovené v protokolu č. II dosazením generálního komisaře a kontrolního komitétu,
c) uplatňování závazku a omezení rozpočtové a berní autonomie rakouského parlamentu, stanovené v protokole III.
2. Kdyby vlády Velké Britanie, Francie, Italie nepřistoupily na návrhy československé vlády, zmocňuje se vláda, aby zahájila přímé jednání s republikou Rakouskou o garanční úmluvě, podle níž Československá republika ručí za půjčky vydané rakouskou vládou až do výše 130 milionů zlatých korun, při čemž budiž dbáno zásad stanovených v 1. odstavci sub a) až c).
3. Pokud se Československé republice vyhražuje v ženevské úmluvě nárok na zaplacení dřívějších úvěrů z půjček, které nově sjedná, budiž tento nárok také pojat do garanční úmluvy, která se nově sjedná.
Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s přečteným resolučním návrhem posl. dr. Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina, návrh je zamítnut.
Žádám, aby byl přečten resoluční návrh pana posl. dr. Lodgmana a soudr.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Resoluční návrh posl. dr. Lodgmana a druhů k tisku 3942:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Poslanecká sněmovna vyslovuje švýcarskému Příseženstvu svůj podiv nad způsobem, jakým se účastní na podpoře a opětném vybudování Rakouska.
Předseda: Kdo souhlasí s přečteným resolučním návrhem p. posl. dr. Lodgmana a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina, návrh p. posl. dr. Lodgmana a soudr. je zamítnut.
Tím vyřízen je 1. odstavec pořadu dnešní schůze a přikročíme k rozhodnutí o odst. 2, o němž rozprava byla spojena s rozpravou o odst. 1.
Závěrečné slovo má pan zpravodaj.
Zpravodaj posl. Špaček: Slavná sněmovno! Kdybych měl mluviti jenom za sebe, řekl bych docela otevřeně, že ze všech řečí, jež byly o předložené osnově vládní prosloveny, nejvíce mne osobně zajímala řeč kol. Pastyříka. Ráčíte pochopiti, že musí býti českému člověku, ať patří ke kterékoliv straně, náramně hloupým pocitem, když pro věc, týkající se tak eminentního prospěchu "Německého Rakouska", jak páni stále neoficielně Rakousko nazývají, nemají pro tuto sanační akci, kterou naše republika v tak těžké době svému jižnímu sousedu přináší, pochopení a jiného úsudku, než aby činili nájezdy na způsob, jak byl náš stát zřízen a za jakých okolností se vyvíjí. Pravím docela otevřeně, že bych se nejraději připojil k zamítavému návrhu pánů poslanců s německé strany, ale jestliže z discipliny koaliční přijal jsem tento referát, nemohu nechati bez odvety, že páni snaží se z toho dedukovati okolnost, jakoby nám - naší straně nebo stranám, které jsou jí blízké - záleželo, aby předloženým zákonným způsobem mohlo býti Rakousko snad exploitováno. Jsem pevně přesvědčen, pánové a dámy, že upisovatelů na mezinárodní půjčku rakouskou nebude tak mnoho, a budou-li, není jisto, zda přes všechny garancie přece jenom ke svým penězům přijdou. Já osobně sám mezi nimi nebudu, a jistě velmi málo z nás, kteří jsme zde.
Tedy z těchto důvodů, vzácní přátelé, jistě pro tuto předlohu nejsem. Řekl-li jsem však na počátku, že, jsme-li pro ni, jsme pro ni proto - a páni to vděčně kvitovali a já to zdůrazňuji - poněvadž pokládáme vzhledem ke způsobu a vývoji poměrů v Evropě za nezbytně nutno, aby mír versailleský a st.-germainský byl proveden úplně, a pokládáme ve vlastním zájmu za nutné, aby politické a hospodářské poměry v Rakousku byly takové, aby Rakousko bylo pro nás aspoň částečným odstraněním nebezpečí, které kolem nás stojí, a aby se stalo opravdu zprostředkovatelem našich obchodních styků s jihem.
Na všechny vývody pánů řečníků s německé strany nebudu odpovídati, zmíním se jenom o některých. Pan kol. Kafka myslí, že máme "moralische Mitverantwortung", že Rakousko dospělo tam, kde je. To je naprosto mylný názor, který není ani subjektivní, poněvadž když Rakousko dovedlo tak dobře hospodařiti v době, když jsme si stahovali pasy, bylo si toho samo vinno.
Rozhodně nepokládám za správný výrok pana dr. Kafky, že je to ominosní jednání, zdůrazňuje-li se to v článku 14 v Protokole čís. I. Kdyby tohoto článku nebylo, nebylo by této osnovy finanční pomoci Rakousku dnes v našem parlamentě. Je to tedy jen důsledek.
K vývodům pana dr. Holitschera nemohu než konstatovati, že podle našeho přesvědčení a podle přesvědčení lépe informovaných národohospodářů, než jsme my, může Rakousko samostatně existovati, bude-li se o to poctivě starati, jako se o to stará Švýcarsko, Dánsko, Švédsko, Lotyšsko, Litva, Bulharsko a jiné menší státy. Jestliže pánové němečtí odmítají sanaci Rakouska tím způsobem, jak ji vládní osnova navrhuje, resp. jak se k tomuto sanačnímu plánu evropských mocností naše republika přičleňuje, je nám to pochopitelné z jednoho důvodu: Páni z německé strany stále provádějí svoje staré heslo: "Es mußschlimmer werden, damit es besser wird." Oni zkrátka tomu rozvratu hospodářskému chtějí, a v tom ohledu jsou všichni spojeni v jedno, poněvadž se domnívají, že po tomto rozvratu hospodářském může přijít rozvrat politický a že z tohoto rozvratu politického mohou býti způsobeny eventuelně nové evropské konflagrace, které by ten stav mezi státy, vytvořený mírovými smlouvami, zvrátily v jejich prospěch. A právě z toho důvodu musíme býti pro konsolidaci hospodářskou a politickou ve střední Evropě.
Pan dr. Lodgman vytýkal, že vnucujeme samostatnost a neodvislost národu, který o to nestojí. Musíme si vzpomenout na doby, kdy ve Vídni hlaholilo: "O, dumein Österreich!" Tenkráte Vídeň nedávala najevo, že by o svobodu nestála a že by se chtěla spojit s Německem.
Bylo-li zde řečeno, že nezdaněnost mezinárodní půjčky je něčím, co znamená nacpání kapes mezinárodního kapitalismu, myslím, že je to v zájmu Rakouska, aby bylo osvobozeno od daní, a za druhé je tona ochranu těch, kteří mají Rakousku půjčiti. Zde nejde o akt mezinárodní humanity, zde jde skutečně o zásadu. Rakousko dostalo už dost zadarmo, jen se musí naučit hospodařiti, jako my jsme se naučili. Vymínily si tudíž státy, které půjčku garantují, její nezdanitelnost a brání se, aby Rakousko neuvalilo na majitele těchto mezinárodních obligací půjčky novou zvláštní daň, kterou by sanační akce padla na lidi, kteří půjčují.
Jestli pan posl. Kreibich myslí, že neběží o 650 milionů zlatých korun, že je to málo, tedy jsem přesvědčen, že zde je nejdůležitější, donutit Rakousko, které neumí hospodařiti, aby se to naučilo, a proto jsou zde v protokolu III. závazky hospodárné vnitrní správy. A bude-li zde těžké břemeno, které padne na pracující část obyvatelstva rakouského, je to samozřejmé, poněvadž je jisto, že dosavadní politikou hospodářskou a sociální v Rakousku jistě byly způsobeny velmi podstatné výhody pracujícímu lidu, a je tudíž spravedlivé, aby i on poměrně ke své kapacitě k úhradě těchto břemen přispěl.
Navrhuji, aby poslanecká sněmovna vládní návrh tisk 3291 přijala nezměněně.
Byl podán resoluční návrh pana posl. dr. Kafky, Kostky a druhů (čte):
"Vláda se vybízí, aby ve vhodné formě učinila prohlášení radě Společnosti národů, jakož i vládě Velké Britanie, Francie, Italie a Rakouska, že za sebe se vzdává politického závazku, který převzala republika Rakouská v protokole I. ženevské dohody ze dne 4. října 1922, a že má v úmyslu neužíti práv na zastoupení v kontrolním komitétu, poskytnutých jí protokolem II. zmíněné dohody."
Je samozřejmo, že tento resoluční návrh přijati nemůžeme, poněvadž víme, že jestli ti, kteří budou upisovati půjčku, něco z ní dostanou, je to jen pod podmínkou, že kontrola, která je zde v protokolu stanovena, bude skutečně efektivní. Nám na té kontrole záleží a nemůžeme přijmouti návrh, který směruje k tomu, aby byla odstraněna. Navrhuji zamítnutí tohoto návrhu. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Osnova má toliko 5 paragrafů a materie jest jednotná.
Míním tedy dáti hlasovati najednou o celé osnově, nadpisu a úvodní formuli. Námitek není? (Nebylo.)
Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona o 5 paragrafech s nadpisem a úvodní formulí, jak je obsažena ve zprávě a jak se za ni přimlouvá pan zpravodaj, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím osnova tohoto zákona schválena jest ve čtení prvém.
Ježto věci této přiznáno bylo ve 181. schůzi dne 15. prosince t. r. rovněž zkrácené projednávání podle § 55 jedn. řádu, přikročíme ihned ke druhému čtení.
Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?
Zpravodaj posl. Špaček: Nemám.
Předseda: Není tomu tak.
Kdo tedy souhlasí ve druhém čtení s osnovou tohoto zákona, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím posl. sněmovna schválila osnovu tuto také ve druhém čtení.
Zbývá nám rozhodnouti o resolučním návrhu, který podali pp. posl. dr. Kafka, Kostka a soudr.
Resoluční návrh byl právě přečten panem zpravodajem. Jest snad přání, aby byl přečten ještě jednou? (Nebylo.)
Není tomu tak.
Kdo tedy souhlasí s resolučním návrhem pp. posl. dr. Kafky, Kostky a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Resoluční návrh tento je zamítnut a tím vyřízen odstavec druhý pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k odstavci třetímu, jímž jest:
3. Zpráva výboru soc.-politického a rozpočtového o návrhu zákona, jímž se prodlužuje a mění zákon ze dne 12 srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, čís. 482 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných (tisk 3945).
Zpravodaj za výbor soc.-politický je p. posl. Tayerle, zpravodajem za výbor rozpočtový posl. R. Chalupa.
Uděluji slovo prvému zpravodaji p. posl. Tayerlovi.
Zpravodaj posl. Tayerle: Vážená sněmovno! Dámy a pánové! Ve zprávě důvodové, připojené k vládnímu návrhu, i nyní ve zprávě výboru soc.-politického byly již stručně obsazeny důvody, pro které předkládá se tato předloha o prodloužení a změně zákona o podporách v nezaměstnanosti. Jest to zejména mimořádný stav hospodářský, stále rostoucí nezaměstnanost, která nedovoluje, aby se přikročilo k provedení zákona ze dne 19. července 1921, který počítá s normálními poměry. Proto je nutno, aby zákon ze dne 12. srpna 1921, poskytující státní podporu nezaměstnaným, byl dále prodloužen. Stálé tísnivé poměry hospodářské, které doléhají zvláště na soukromé zaměstnance, ať úředníky či dělníky, vyžadují pak, aby byla prodloužena také doba podporovací. Za normálních poměrů bylo by nemožno zavésti podporu na dobu delší. Zde však zákon poskytuje podporu 6 měsíců, která může býti prodloužena až na 1 rok a nyní podle předlohy až na 1 1/2 roku. To vyznačuje poměry, v jakých se nalézáme. Je fakt, že přes největší úsilí, ať vlastní, ať cizí, to jest příslušné odborové organisace a úřadů nejsou s to nezaměstnaní dnes nalézti práce ani po měsících a jejich postavení stává se zoufalým, zvláště tam, kde jsou svými rodinnými poměry vázány na určité kraje nebo místa svého pobytu. Zejména je těžká situace v průmyslu textilním a sklářském, kde musíme míti zájem na tom, aby se nezaměstnaní nerozprchli do světa a nebyly pro náš průmysl ztraceny tak síly velmi schopné a zapracované. Je dostatek známa tato neutěšená situace, v níž se nalézá náš průmysl a bylo již zde v posledních týdnech při různých příležitostech hovořeno o této věci a není tedy třeba znovu podrobně se jí zabývat.
Předloha zákona má také na mysli řešiti a umožniti pokud možno zaměstnání místo podpory. Této snaze vychází vstříc změny, které se provádějí v §u 5, a v němž se zavádí zejména nové ustanovení tím, že zaměstnavatel ohlásiv uprázdněné místo má současně stanoviti lhůtu, do které chce vyčkat.
Toto ustanovení zavazuje zaměstnavatele k tomu, aby nejen ohlásil uprázdněná místa, nýbrž také dal přednost uchazeči doporučenému sprostředkovatelnou práce, poněvadž by jinak nemělo ustanovení bodu 2 téhož paragrafu praktického smyslu, když by pouze bylo ustanoveno, že zaměstnavatel je povinen hlásiti uprázdněné místo sprostředkovatelně práce, aniž by měl povinnost od ní bráti uchazeče o místo. Lze doufat, že otázka sprostředkování práce bude zvláštním zákonem v nejbližší době definitivně upravena, aby se získal nejen řádný přehled trhu pracovního, ale aby skutečně sprostředkovatelny práce staly se nástrojem doplňujícím vhodně naše sociální zřízení. Nelze trvale pominouti toho, aby v rámec sprostředkovatelen práce byly zařazeny nejen veřejné poptavárny práce, nýbrž podle §u 5 také odborové sprostředkovatelny práce. Tento paragraf zavazuje pouze zaměstnavatele k povinnosti hlášení, jestliže mu ji ukládá kolektivní smlouva. Tato povinnost neměla by však žádného významu, kdyby nebylo současně povinností, aby také uchazeči se zde hlásili o práci, a to nejen veřejné, nýbrž také u odborové poptavárny práce. Tuto zákonnou povinnost nahražuje dosud povinnost dobrovolně uznaná buď organisačním příslušenstvím, nebo praktickou potřebou vynucená.
Když bylo ve výboru o této věci jednáno, jen z důvodů státní kontroly vyplácené podpory nebylo uznáno, že stačí u uchazeče přihláška odborové sprostředkovatelny práce k uplatnění nároku. Bylo však naznačeno a zástupcem ministerstva soc. péče potvrzeno, že 1. odstavec §u 5 má na mysli, aby prvá přihláška děla se u veřejné sprostředkovatelny práce, ale nevylučuje, aby další hlášení o práci, prováděné podle §u 11, dělo se u odborové poptavárny práce, pokud je zřízena a uznána. Zavádí se tím ovšem dvojí systém, který trvale není možný a vyžaduje přiměřené úpravy v prováděcích předpisech.
Předloha dále umožňuje změnu posledního odstavce §u 6, aby k nároku o podporu nemusilo dojíti k úplnému zrušení pracovního poměru, jestliže jinak je naprosto prokázáno, že dělník je nezaměstnán, totiž nepracuje. Jde tu o takové případy, kde zejména větší továrny nejsou i po několik týdnů s to pracovat. Kdyby však propustily úplně své dělníky bez naděje, že zase se vrátí zpět, jakmile bude práce zahájena, ztratil by je z valné části vůbec a tím by trpěl podnik i dělnictvo. Neboť také dělnictvo trpí tím, když je propouštěno, nikoli vysazováno z práce. Proto touto změnou zákona chce se dosáhnouti, aby bylo sice možno přerušiti pracovní poměr, ne jej však úplně zrušiti, ale při tom zajistiti stejný nárok na podporu. Tento nárok dosud scházel přes to, že postavení dělníka vysazeného z práce hospodářsky bylo úplně rovnocenné, úplně stejně s postavením dělníka a nezaměstnaného. Vyjmouti tu lze jen případy, kly firma převzala na sebe závazek vypláceti část podpory. To byl však důvod, proč výbor změnil původní návrh, a to ze 4 neděl, které byly podmínkou při vysazení z práce, na lhůtu pouze 8 dnů.
Bude ovšem věcí úřadů, aby učinily náležitá opatření, aby nebylo tohoto opatření zneužíváno. Ustanovení toto odůvodňuje také, aby prováděna byla kontrola příčin, pro které se zastavuje závod.
Posléze změnou § 12 usiluje se o změnu dosavadního ustanovení v tom smyslu, aby bylo možno užíti nezaměstnaných při pracích, které odpovídají jejich silám a schopnostem, pokud přikázané práce jsou podnikány ve veřejném zájmu. Nebudou totiž sloužiti účelům výdělečným, nýbrž všeobecně prospěšným. Běží tu zejména o veřejné stavby nebo práce podobného druhu, podnikané státem nebo obcemi. Také zde je nutno, aby zvláště ustanovení o pracích, tělesným silám a duševním schopnostem přiměřených, bylo zřetelně a jednotně vykládáno. Zkušenosti, které v tomto ohledu byly učiněny, vyžadují tohoto jasného výkladu.
Vedle návrhu vládního byly předloženy výboru soc.-politickému ještě jiné návrhy, jak ve zprávě je uvedeno. Nutno i konstatovati, že vedle agitačních mnohé z nich byly naprosto věcně a vyplývaly ze zkušeností, plynoucích z provádění zákona, které sdílela i většina výboru. Pokud byly odůvodněny věcně, nebylo jim však možno - a nebylo také nutno - vyhověti formálně, neboť nelze přehlížeti, že zákon je dočasný, a jsa všeobecný, nemůže upravovat a pamatovat na všechny podrobnosti nezbytně při provádění. Aby však výbor dal výraz oprávněným steskům a potřebám, které nutno uplatniti při provádění zákona, přijal resoluci, ve které upozorňuje zejména na odstavce zákona, které potřebují bližšího a jednotného výkladu ve svém provádění.
Zejména dlužno poukázat k nedostatkům, jež spočívají v různém postupu okresních správních úřadů. Jsem přesvědčen o dobré vůli ministerstva soc. péče, kterou často prokázalo, usilujíc o liberálnější výklad zákona. Je možno také konstatovat v poslední době určitě zlepšení v provádění zákona. Proto vyslovuji pevnou naději, že resoluce, když bude přijata, bude také provedena, aby se odpomohlo odůvodněným a oprávněným steskům.
Tak četné stesky jsou do provádění zákona o okruhu podporovaných. Na příklad dělníci, kteří byli propuštěni z dílen železničních, tedy z podniků státních, nemají nároků na podporu, jsou totiž se svým nárokem odmítáni. Ve výboru byl také podán návrh, aby podle § 1 byli podporováni výpomocní učitelé, kteří byli sproštěni svého místa. Podle prohlášení zástupce vlády, náleží takovým osobám nárok na podporu, jsou-li bez zaměstnání, nemají-li jinak zabezpečené výživy, a není proto třeba v tomto směru zákon rozšiřovat. Zřejmě tu běží o správný jeho výklad. Další návrh byl, aby podpora byla poskytnuta také živnostníkům, kteří zavřeli svou živnost. Výbor soc. politický nepopírá, že mnozí živnostníci jsou ve stejně těžkém postavení jako nezaměstnaný dělník. Avšak z důvodů věcných není možno rozšiřovat tímto směrem okruh podporovaných a řešit otázky podpory maloživnostníkům, upadlým do tísně vinou hospodářské krise podporami nezaměstnaných, neboť není tu možnost dáti záruky kontroly, která by zjistila, že zde neběží o nárok pro osobu, která sama zavinila své postavení.
Za nezaměstnaně možno považovati jedině osoby, které pracovaly v cizích službách za mzdu nebo služné, samostatně nevydělávaly a bez své viny přicházejí o zaměstnání. Ostatně zákon neposkytuje podporu ani těmto osobám, jak je zřejmo z § 2, když ztratí zaměstnání vlastní vinou nedobrovolně práci opustili bez vážně příčiny.
Četné a odůvodněně stesky byly do výkladu 6. a 8. odstavce, §u 2. V odst. 6. totiž běží o ustanovení, podle kterého odmítá se nárok na podporu tomu, kdo má nějaký majetek nebo nezbytnou výživu. Avšak provádění tohoto ustanovení zavdává příčinu k mnoha oprávněným steskům, neboť schází tu jasné prohlášení, jaký majetek nebo jaký příjem zabezpečuje výživu a tak dochází k tomu, že 26letý syn dělníka samostatně se živící a dokonce své rodiče podporující odmítnut je s nárokem na podporu, poněvadž politická správa rozhodne že v takovém případě je výživa zabezpečena. Nebo jiný dělník má domek, který sice dnes při změnách valutárních má cenu 15 až 20.000, ale to stačí úplně, aby byl odmítnut z podpory. A přece je zřejmo, že takový domek nenese žádného příjmu, zejména, když dělník sám jej obývá pouze se svojí rodinou, ano, dokonce často platí ještě úroky z poskytnuté půjčky. Nebo opět starý dělník je odmítnut s nároky, poněvadž má syna nebo dceru, kteří pracují.
Četné stesky jsou zde do odst. 8 o sezonních dělnících. To je stará bolest. Výbor sice nemohl vypustiti tento odstavec ze zákona, poněvadž by to nebylo odůvodněno, ale za sezonní dělníky nemohou býti považováni šmahem na příklad stavební odbory, které za nových technických vymožeností pracují po celý rok, a trpí-li nezaměstnaností, tož z těchže všeobecných příčin jako jiné odbory.
Při této příležitosti bylo nutno také poukázati na neudržitelnou praksi, která spočívá v rozdělování dělníků na průmyslové a neprůmyslové. Nedávno odevzdal jsem p. ministru soc. péče rozhodnutí jedné politické správy, která odmítla nárok na podporu dělníka z toho důvodu, že "není průmyslovým dělníkem", neboť běželo o dělníka, který pracoval v maloživnosti.
Z téhož důvodu nedostávají podporu také typografově. Úřady tu prostě postupují tak, že poskytují podporu jen v průmyslových centrech, a to ještě ne všude a jen určitým odborům. Nezaměstnanost bolí však stejně maloživnostenského dělníka jako velkoprůmyslového, bolí stejně v Litoměřicích jako v Praze. Proto je nutno, aby ministerstvo soc. péče povšimlo si těchto stesků a hledělo jim předejíti, poněvadž zákon mu k tomu dává plně právo.
Bližšího výkladu potřebuje také zákon, který stanoví ztrátu nároků při nedbalém vykonávání práce nebo zaviněném propuštění z nouzové práce.
Mezi podanými návrhy jsou také návrhy na zvýšení podpory. Výbor soc.-politický nepřiklonil se k tomuto návrhu zejména proto, že při určitém poklesu cen životních potřeb nebylo by zdůvodněno zvýšení podpory v nezaměstnání, když nestalo se tak v době, kdy drahota byla mnohem vyšší. Také stav průmyslu, který způsobuje, že namnoze dělníci, kteří pracují, vydělávají sotva tolik, kolik předpisuje zákon na podporu v nezaměstnání, vyvolal by stav v praksi nemožný. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Při této příležitosti je snad na místě srovnati podpory v nezaměstnání u nás s některými jinými státy, aby se ukázalo, že naše podpory zákonem stanovené nejsou podporami nejhoršími. V Československé republice podpora v nezaměstnání činí 8 až 10 Kč denně, s příplatkem na ženu 2 Kč, na dítko 1 Kč. Pak na 1 nebo 2 členy rodiny samostatné, vydělávající, nezaměstnané, připlácí se 5 Kč denně. Úhrnem může tudíž rodina obdržeti také až 26-28 Kč. Nárok trvá po 6 měsíců a mohl býti dosud prodloužen na 12 měsíců. V Německu se vyplácí podpora v nezaměstnání po 26 týdnů, to je půl roku, a činí nyní denně 28 až 70 marek, což se rovná našim 40 hal.