Rakousko vyplácí pravidelně podporu po dobu 12 týdnů, v naléhavých případech prodlužuje podporu na 30 týdnů a tato podpora činí nyní okrouhle 10.000 K rakouských. V Anglii ve smyslu zákona o podpoře v nezaměstnanosti má nezaměstnaný nárok na podporu po dobu 1/2 roku, zapravil-li za 12 týdnů pojistný příspěvek. Ve Francii činí podpora v nezaměstnanosti 2 franky 25 centimů na hlavu rodiny a 1 frank na každého člena. Z toho hradí stát 33% a ostatek departementy podporu vyplácí obec, která může část obnosu vyplatiti v naturáliích. Ve Švýcarech vyplácí se podpora v nezaměstnanosti od 1/2 až do 1 franku 33 centimů na osobu, což se rovná dnes asi našim 2 K 90 h 7 K 75 h.
Srovnáme-li nyní se zřetelem k poměrům valutárním i k nákupní síle tyto podpory, dojdeme k těmto zajímavým srovnáním: Za podporu denně přijatou koupí nezaměstnaný dělník v Československu: 2 kg cukru, nebo 3 kg mouky, nebo 3 až 4 litry mléka nebo 1/3 kg másla, neb 4 kg chleba. V Německu: 1/10 kg cukru, 1/8 kg mouky, 1/3 litru mléka, 1/24 kg másla. V Rakousku: 1/2 kg cukru, 1 kg 10 dkg mouky, 1 3/4 litru mléka, 1/6 kg chleba. V Anglii: 2 1/4 kg cukru, 5/8 kg mouky, 3/4 kg másla. Ve Francii: 3/4 kg cukru, 1/6 kg másla, 2 1/4 kg chleba. Ve Švýcarsku: 3/4 kg mouky, 1 1/4 litru mléka, 1/12 kg másla, 1 kg chleba. Z toho vidíme, že v hodnotě nákupní je podpora našeho státu jedna z nejvyšších na evropském kontinentu.
Průměrný měsíční náklad na podpory byl v Československu do podzimu 10,000.000 Kč, v Německu 17,909.000 marek, t. j. 93.127 Kč, v Anglii naproti tomu 5,243.000 liber šterlinků, t. j. 736,900.000 Kč, ve Francii 420.000 franků, ve Švýcarsku 2,663.000 švýc. franků. Tyto cifry ukazují jaký náklad vyžaduje podpora v nezaměstnání. Není tedy ani tak tíživým ustanovení zákona o výši podpory třebaže nelze popříti, že stanovená podpora nekryje normální potřebu. Tíživou je však ta okolnost, že spousta nezaměstnaných je vůbec z podpory vyloučena z různých důvodů, pro které nemohou nebo nedovedou uplatniti svých nároků. Výbor soc.-politický zdůraznil také ve svém rokování, že jest nutno, aby byly dodržovány lhůty, ve kterých má býti nárok na podporu přiznáván, po případě aby byla vyřízena odvolání při odmítnutí nároků. Nepřiklonil se k návrhům, které směrovaly ku změně tohoto zřízení, ale zdůraznil, že je nutno, aby lhůty zákonem stanovené byly dodržovány.
Jest nutno také poukázati k tomu, že namnoze nezaměstnaným jest značně ztíženo hlášení o podporu, neboť jsou povinni docházeti nebo i dojížděti do měst vzdálených až několik kilometrů od svého bydliště. Proto je nutno, aby prováděcími předpisy bylo postaráno zejména o uplatnění práva, které dává § 11, podle něhož možno obstarati hlášení také u obecního úřadu nebo jiným vhodným způsobem.
Poukazuji také, že nezaměstnaní jsou donucováni dojížděti drahou do zprostředkovatelny práce k dvojímu hlášení týdně, čímž vznikají jim značné výlohy. Bylo by záhodno, aby k tomuto hlášení, pokud jest nezbytno, mohli dojížděti zdarma. Vypadá velmi podivně, když dělník z podpory, kterou obdrží, musí si platiti výlohy spojené s ucházením o podporu.
Výbor soc.-politický, přihlížeje k různým steskům do zákona, uznal za vhodno, aby byla dána příležitost interesentům vyjádřiti se o těchto nedostatcích a proto ve své resoluci také v závěru doporučil, aby ministerstvo sociální péče než vydá prováděcí předpisy, vyžádalo si dobrozdání odborových ústředen.
Výbor soc.-politický však také, přihlížeje k všeobecné hospodářské situaci, musil pohříchu konstatovat, že i v této době povoluje se práce přes čas, ano i dokonce ve státních podnicích se pracuje přes čas i v neděli. To je zjev právem pobuřující. Není možno zapírati, že mohou nastati mimořádné okolnosti, které si vynutí dočasnou práci přes čas, avšak to mohou býti jen ojedinělé případy. Není však možno klidně přehlížeti, když v této době pracuje se pravidelně přes čas, a to nejen v jednotlivých odborech, ale i dokonce v některých státních podnicích. (Různé výkřiky.)
Pokud běží o soukromé podnikatele, pokládáme za vyloučeno, aby povolována byla práce přes čas v této době proto, ze nemohou učiniti opatření k rozšíření závodů. - Je dobře možno, aby se v tomto ohledu právě tak mezi sebou dobře dohodli k prospěchu obecnému, jako činí někdy ku škodě obecné. Zejména pak, pokud státní správa zadává určité objednávky, je nutno zdůrazniti, že je její povinností, aby dbala, aby jich nebylo používáno k práci přes čas.
Výbor soc.-politický proto žádá slavnou sněmovnu, aby tomuto přání dala výraz a schválila také druhou připojenou resoluci.
Výbor soc.-politický posléze také uvažoval o provádění zákona ze dne 19. července 1921. Zákon tento, jak jsem již na počátku uvedl, nemůže býti prováděn všeobecně vzhledem k mimořádným poměrům. Ale nebylo by na škodu a usnadnilo a urychlilo by jeho provádění, kdyby ministerstvo soc. péče uvažovalo o částečném provádění tohoto zákona aspoň v některých oborech, které to umožňují se zřetelem k hospodářskému svému postavení.
Slavná sněmovno! Problém nezaměstnanosti, který na nás doléhá již 2 léta v mimořádném stupni a jehož jen částečným řešením je tato předloha, vyžaduje, aby všechny tvořivé síly byly spojeny k tomu, abychom nehovořili zde jen o zaopatření podpory, nýbrž o zaopatření práce.
V posledních měsících rostou řady nezaměstnaných. Vžijte se, pánové, do situace těchto lidí, kteří ztrácejí zaměstnání i výdělek. Zde je nutno pomáhat a rychle. Zejména nechť oživí číslice v investičním rozpočtu ve stavbách a podnicích, které státem mají býti prováděny. Kdo rychle tu pomáhá, dvakrát pomáhá.
Hříchem by bylo, kdyby vláda nevynaložila všechny síly a neuvedla v pohyb všechny podniky, které jsou s to opatřiti v této době práci.
Stejně však je nutno řešiti problémy, které zavinují nezaměstnanost a proto stejně naléhavým úkolem jako provádění tohoto zákona, který dnes slavná sněmovna schválí, je také odstraňovati příčiny, kvůli nimž musí k takovým zákonům docházeti.
V tom smyslu doporučuji předlohu zákona ku schválení. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - panu posl. R. Chalupovi.
Zpravodaj posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Projednávaná předloha je vlastně splněním slibu, který byl nám dán při jiné příležitosti, totiž tenkráte, když jednali jsme o povolení dalšího úvěru 100 mil. Kč na výplaty podpor nezaměstnaných.
Pokud nová předloha splnila naše očekávání, je především nutno vyzvednouti, že výše podpory nezaměstnaných nejen že nebyla snížena, ale i její výplata byla prodloužena na celý rok, v mimořádných případech na 1 1/2 léta. Dále nutno kvitovati opatření, jež směrují k přidržení zaměstnavatele ke konání povinnosti vůči zprostředkovatelnám práce a udržení spojitosti dělnictva propuštěného se zaměstnavatelem, konečně možnost širšího výkladu §u 12, zaměstnati nezaměstnané a beroucí podpory v nezaměstnání také ve prospěch jiných právnických osob, pokud dotyčné dílo nebo práce nejsou prováděny jedině z důvodů výdělečných a jestli provedené dílo slouží k všeobecně prospěšným účelům.
Není třeba utajovati, že tato opatření nezavádějí právní jistoty a jasnosti do zákona. Toho si byl dobře vědom výbor sociálně politický a resolucí si vyžaduje přesného výkladu k jednotlivým sporným ustanovením zákona.
Rozpočtový výbor má posouditi předlohu se stanoviska účelnosti, velikosti nákladu a opatření úhrad. O účelnosti nemůže býti sporu. Zákon vychází přímo z nynějších svízelných poměrů, a pokud se týče změn, jsou podloženy zkušenostmi, jichž nabyto bylo s dosavadním prováděním zákona o podporách nezaměstnaných. Větší zatížení jevilo by se především prodloužením doby, po kterou je vyplácena podpora v nezaměstnání. Ale toto prodloužení je vlastně
potvrzením skutečnosti, že se stanovenou lhůtou se dávno nevystačilo, protože podpora se vyplácela ne půl roku, nýbrž pravidelně po celý rok. Tím nebudou způsobeny značné nové náklady. Pokud by padalo v úvahu vyplácení podpor v případech ohleduplných na dalšího půl roku, mohou to býti případy jednak řídké, jednak případy tak naléhavě vyžadující podpory, že nepadá náklad v úvahu, ale že také není možno jich pomíjeti. Velikost nákladu ani přibližně stanoviti nelze. Je to odvislo od toho, jak se budou uzdravovati naše hospodářské poměry a tlak hospodářské krise bude polevovati. Úhrada částečná na rok 1923 je preliminována v rozpočtu ministerstva soc. péče částkou 75 milionů Kč. Je vyloučeno, že by tato částka stačila, když v příznivějších poměrech roku 1922 musili jsme k preliminované částce 65 milionů Kč v rozpočtu opatrovati ještě dodatečně 100 milionů Kč. Na tuto cestu budeme nuceni nastoupiti také roku 1923, neboť úhrada poskytnutá nemůže říditi provádění zákona, nýbrž zákon musí si k provádění svému nalézti úhradu.
Z důvodů uvedených dovoluji si jménem rozpočtového výboru předlohu tak, jak ji upravil výbor soc.-politický i s příslušnými resolucemi, doporučiti Národnímu shromáždění ke schválení. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu.
Dříve než udělím slovo prvnímu přihlášenému řečníkovi, navrhuji, aby byla lhůta řečnická stanovena na 20 minut. Není námitek? (Nebyly.)
Námitek není, návrh můj je schválen.
K debatě přihlášeni jsou pp. posl. Kučera, Schäfer a Böhr.
Uděluji slovo prvnímu řečníku, p. posl. Kučerovi.
Posl. Kučera: Ctěná sněmovno! Vystupování nezaměstnanosti dělnictva u nás je ukazatelem hospodářské krise, která Československo zachvátila. Podle toho, jak na hospodářskou krisi se pohlíží a jak se rozpoznávají její příčiny, řeší se otázka nezaměstnanosti. Krise, kterou prožíváme, je ovšem v plně souvislosti se světovým hospodářským rozvratem, v názoru na tuto krisi se však od měšťáckých politiků a národohospodářů naprosto lišíme. Dr. Rašín v senátě na příklad pravil: "Příčinou krise je světová válka, která znamená ohromné zničení hodnot." Totéž uvádí p. dr. Rašín i ve svém posledním spise o finanční politice v Československu. Je patrno, že světová válka byla bezprostředním následkem všeobecné devastace. (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Kučera (pokračuje): Příčina vlastní krise tkví však hlouběji, někde jinde. A tu by měšťáčtí národohospodáři a finančníci velice rádi zakrývali. Původní příčinou krise je kapitalistický výrobní systém sám o sobě, který podle správného rozpoznání Marxova nese v sobě zárodky vlastního zániku. Tato krise dostoupila svého vrcholného bodu již před válkou. Imperialistické snahy velkostátů mají své základy v dravém konkurenčním zápase mezinárodní kapitalistické výroby. Kde selhávají diplomatická jednání, sahá I se k řešení těchto otázek na válečném poli. Zbraněmi pokouší se kapitalistický svět vyrovnávati expansivní protivy. Soukromokapitalistická výroba chtěla tuto nebezpečnou expansi odstraniti a použíti války jako ventilu. Nezachránila se tím. Naopak! Poněvadž šlo o životní zájem mezinárodních kapitalistických souperů, krvavý zápas rozšířil se do neočekávaných rozměrů. V tomto zápase byly způsobeny další, velmi těžko nahraditelné škody. Sama Francie zaplatila to ztrátou celé polovice svého národního jmění.
Kapitalistický systém zápasí o svoji záchranu dosud. Krise zuří dále. Že Evropa řítí se do zkázy, o tom mluvil již před Janovem tehdejší anglický premier Lloyd George. Předpokladů, aby se tak nestalo, nebylo do té doby dosaženo. Dr. Kramář, ovšem poněkud předčasně, prohlašoval v Lomnici n. Pop.: "My, továrníci, to vyhrajeme!" Jak vidno, nejde teď o periodicky opakující se stagnaci průmyslu z doby předválečného vývoje kapitalistické výroby, nýbrž o vyvrcholenou krisi kapitalistického řádu světového. Důsledky tohoto stavu zasáhly všechny státy bez výjimky, státy válčící jako státy neutrální.
Nezaměstnanost, která z těchto poměrů vyvřela, není proto stavem přechodným a lehko překonatelná a nedá se řešiti obvyklými prostředky. Toho jsme si plně vědomi a čím dále, tím více projevuje se pravda po celou popřevratovou dobu komunisty hlásaná, že hospodářská obnova ve smyslu kapitalistickém je možná jen na účet nejširších vrstev. Pracující lid musel by býti na nedozírnou dobu přímo zotročen, aby kapitalistické státy mohly provésti neustále předpovídanou konsolidaci hospodářských poměrů.
Jen toto zotročení je pravým smyslem Rašínova hesla: "Pracovati a šetřiti!" O těchto důsledcích vědí však dobře i ti, kdo až dosud pracují s buržoasií u nás v těsném souručenství. Český socialista posl. Laube 14. prosince t. r. prohlásil v soc.-politickém výboru také toto: "Celá politika, kterou děláme, znamená, že na konec to dělníci všechno zaplatí." Nechci zamlčeti, že to říkal v souvislosti s dalším svým názorem: "My však musíme uvolniti parlament, abychom přešli k velikým sociálním úkolům. Jest tu zejména sociální pojištění."
Předem můžeme však říci, že v těchto předpokladech reformisté velice se sklamou. Hluboký rozvrat hospodářský nepřipustí žádného skutečného řešení "velkých sociálních úkolů." Jen tolik popřejí kapitalisté dělníkům a malému člověku dechu, kolik je třeba, aby jim pod tíhou otroctví neklesl. Jinak vykořistí síly pracujícího člověka do nejzazších mezí. Také otázku nezaměstnanosti budou řešiti jen do té míry, pokud to bude pro ně účelno. Kapitalisté nikdy se neostýchali vyhoditi dělníka ze vrat továrny, strádání dělnických matek, pláč dělnických dětí nepůsobí na bezcitná srdce kapitalistických plantážníků.
Je to krutá ironie, mají-li mírové smlouvy versailleské také určitá ustanovení na ochranu práce. Špatně by pochodil, kdo by je chtěl vykládati a prováděti ve smyslu sociální spravedlnosti. Znamenalo by to pracovati proti možnostem kapitalistické obnovy. A toho Společnost národů, ani kapitalistické státy za ní stojící nedopustí.
Stát pomáhá sám kapitalistům nezaměstnanost ještě zvyšovati. Pomáhá jim vyhazovati dělnictvo z práce.
V minulých dnech vyšlo nařízení vlády z 21. října 1922, č. 304 Sb. z. a n., podepsané též socialistickými ministry. Tímto nařízením dekretuje vláda týdenní výpověď dělníků při hromadném propouštění ze závodů, jež podléhají zákonu o závodních radách revírních a zákonu o závodních výborech.
Bylo již častokráte vytknuto, že tato vláda sama šlape zákony nohama. Zde je nový důkaz. Pouhým nařízením ruší se platná zákonná ustanovení o 14denní výpovědi. To je také jen výkvět republiky Československé. Zákon rušiti nařízením! To je měšťácký, demokratický parlamentarismus.
Ještě nebyla ani Sbírka zákonů ze dne 24. října 1922 s tímto nařízením rozeslána, a továrníci již začali vesele dělnictvo na týden propouštěti. Mám tu doklad od samého podnikatele, od podnikavého pana Báti ze Zlína. Pánové, to je rub krásného ustanovení Svazu národů, že práce není zbožím! Jakou cenu má závazek států, že tuto zásadu musí dodržovati? Hromadným propouštěním je zásada postavena na hlavu a je hned po sociální ochraně práce. Silná nabídka hladových hned ukáže, zda práce je zbožím, čili nic. Při silné nabídce mohou kapitalisté sraziti mzdu na ničemnou almužnu.
Zákony o podporách v nezaměstnání jsou nepostačitelnou náplastí na velikou jitřící ránu. V teorii je správno, že stát je povinen postarati se lidu o práci. Nemůže-li toho učiniti, postarati se o jinaké zabezpečení po celý čas nucené zahálky, po celý čas nezaměstnání. Stát o toto zabezpečení stará se však jenom kriminálem. Hlad, který se šíří v době nezaměstnanosti, utišuje četnickými bajonety a policejními obušky.
Ale že jsou tisíce rodin, jež přímo zmírají hladem, že dělnické děti - tato ratolest národa - z neustálého hladovění propadají degeneraci, to vše je mimo starost našich státníků. Vláda se také bojí pohleděti plné pravdě do očí. Je hanbou, že ani ministerstvo sociální péče nestará se o zjištění skutečného počtu lidí, kteří jsou bez práce. Nenajdete úřední statistiky o skutečné nezaměstnanosti.
Mluví se neustále o 160-200 tisících nezaměstnaných. Podíváte-li se však do našich, zejména průmyslových okresů, zhrozíte se příšerného řádění nezaměstnanosti v dělnických masách. Dr. Rašín namlouvá veřejnosti, že nezaměstnanosti ubývá. To se odvážil tvrditi i v senátě. Tajemník průmyslníků dr. Hodáč sám tvrdí, že nezaměstnanost i v těchto měsících stále stoupá. Jaké mohou býti konce Rašínovy politiky, staví-li neustále na falešných předpokladech? Nezavírejme očí před trpkou skutečností! U nás máme dnes přes 2 miliony duší v dělnických rodinách bez chleba, bez výdělku a bez naděje, že jejich živitel v brzké době nalezne nějakou práci.
Dělníci chtějí v prvé radě práci. Co tu bylo dělnických deputací a každá z nich volala po jednom: Zaopatřete nám zaměstnání, jinak naše rodiny pomrou hlady! Také my kladli jsme na tuto věc hlavní důraz již ve svém návrhu ze dne 26. května t. r. Největším hříchem koaliční politiky je, že národu kázala neustále o práci, ale o zabezpečení této práce se nestarala. Hospodářská a obchodní politika tohoto státu jakoby nebývala měla před očima celý ten vývoj k horšímu, který nastati musel a byl jen ještě urychlen a zostřen Rašínovou finanční politikou. Na neproduktivní účely vymrhaly se miliardy, na zabezpečení odbytu naší domácí výroby za hranice, zvláště na zajištění odbytu v Rusku, nedalo se ani haléře. V planém protibolševickém rámusení utápělo se všecko. Teď k tomu přistupuje ještě třeštění fascistické. Ani nedokonalá prozatímní smlouva s Ruskem nemůže se dostati pro odpor reakční buržoasie, jejímž pánembohem je pan dr. Kramář, k projednávání v této sněmovně, ač i to málo mělo by svoji jistou vzpruhu. A je přece jasno, že nepotřebuje a nebude potřebovati Rusko Československa, nýbrž my Ruska.
V prvé radě je tedy potřebí práce. Zabezpečiti ji koaliční vláda dosud nedovedla. Léčila nezaměstnanost z toho vzniklou podporami. Kritický stav přerůstal jí ovšem přes hlavu. Zákony o podporách byly nedostatečné, provádění těchto zákonů ještě horší. Uvádím nejkřiklavější případy kruté a přímo protizákonné praxe státních orgánů při vyměřování a přiznávání podpor v nezaměstnanosti.
Dělník Jakub Krofta z Berouna: Od 3. října t. r. vyměřena mu podpora 8 Kč, ač je otcem 4 nedospělých dítek. Tato nízká výměra byla odůvodněna tím, že dcera jeho pracuje. Dcera pracuje 2 1/2 dne v týdnu a vydělává 40 až 50 K.
Ceithammel Václav z Mořiny. O tom se nám sděluje, že mu vyměřena byla jako horníku podpora 8 Kč s odůvodněním, že má 5 synů, kteří pracují u sedláka a mají jej a ostatní sourozence živiti. Horník má 8 dětí, z nichž sice pět synů slouží, každý však jinde, většinou za nepatrnou měsíční mzdu ke stravě, takže sami se mzdou nestačí.
Veyk Jaroslav z Berouna vrátil se z vojny, je svobodný, a byla mu vyměřena podpora 5 Kč s poukazem, aby ho živil strýc, který je prý přednostou jeho domácnosti. On je totiž sirotek a jeho strýc mu z milosti poskytuje byt.
Vinš Karel z Mořiny byl zamítnut z toho důvodu, že má chaloupku a strych pastviny. Blažej Josef a Kohlík Josef, oba horníci, byli zamítnuti, že prý chodí hrát jako muzikanti a že výživa jejich není ohrožena. Při tom hrají jednou za měsíc a vydělají tím 30 až 50 Kč.
Ksandr František z Berouna zamítnut, ač pracoval na cementárně a je úplně nemajetný.
Ještě křiklavější jsou poměry na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde jsou nezaměstnaní vydáni na pospas zlovůli četníků. Propuštěnému dělnictvu z opálového dolu v Dubníku podpora v nezaměstnanosti byla vůbec odepřena, stejně jako dělníkům v Mikuláši a na jiných místech. Četnictvo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, které případy vyšetřuje, jedná stranicky. Má-li kdo chalupu z hlíny anebo kozu, nedostane podporu z toho důvodu, že má dostatečný majetek.
Kolem Prahy stává se také, že podpora v nezaměstnání je odpírána každému, kdo by se účastnil jakékoliv zábavy. Konkrétní případ byl mi hlášen z Proseka, okres Karlín, kde dělník, který jako člen zábavního výboru místní F. D. T. J. byl nucen meškati v sále, kde zábava F. D. T. J. byla konána, byl zbaven podpory v nezaměstnání, ač je otcem 4 nezaopatřených dětí! Zjišťování takto "provinilých" dělníků děje se tím způsobem, že do sálu a zábavních místností vnikají četníci opatření seznamy osob podpory prožívajících a zjišťují dotazy, zda některá není přítomná. V kladném případě následuje udání na politickou správu, která podporu odejme.
Křiklavé bezpráví děje se válečným poškozencům. Tito nešťastníci dostávají nejvýše vyplacen pouze rozdíl mezi podporou v nezaměstnanosti a invalidním důchodem. - Stává se však často, že válečný invalida nedostává v běžném roce invalidního důchodu z důvodu, že příjem jeho v předchozím roce překročil zákonnou příjmovou hranici, stanovenou § 2 zák. o požitcích válečných poškozenců. A i v těchto případech okresní politická správa přiznává invalidovi pouze diferenci podpory v nezaměstnání a důchodu, na který by měl jinak nárok, odvolávajíc se na to, že není rozhodujícím, zda invalidní důchod vůbec bere, nýbrž že rozhoduje okolnost, že je invalidou. A tak mu vlastně odečítá od podpory v nezaměstnanosti invalidní rentu, kterou vůbec nedostává. Tito invalidé jsou tím více odkázáni na milost příslušné okresní politické správy, poněvadž výnos ministerstva soc. péče z 19. září 1921, č. j. 19500/E, ponechává volnému uvážení okresní politické správy, zda podporu v nezaměstnanosti invalidovi přizná, či nikoliv. Tato praxe odporuje přímo zákonu, který vylučuje z podpory v nezaměstnanosti pouze osoby, které pro svou tělesnou neb duševní vlastnost nejsou pravidelného zaměstnání schopny. Jestliže však invalida přes svoji invaliditu docílil toho, že se úplně v pracovní schopnosti vyrovná dělníkům zdravým, takže má mzdu podle kolektivní smlouvy, jako jiní zdraví dělníci, není důvodu vylučovati tyto invalidy-dělníky z podpory v nezaMěstnání. Je přece nesporno, že v takových případech pozbyl dělník-invalida svého zaměstnání ne proto, že je invalidou, tedy z důvodů pracovní neschopnosti, nýbrž z důvodu krise na trhu práce. To platí nejen o válečných invalidech s výdělečnou schopností nižší než 5%, nýbrž i o těch, jichž výdělečná schopnost byla snížena o 85% neb i více a kteří přes svoji invaliditu - vyučivše se svému zaměstnání, mnohý i za přispění státní péče - dosáhli pravidelného zaměstnání, ve kterém co do pracovní schopnosti nijak nezadají dělníkům zdravým. To se týká zejména slepců, kteří se vyučili kartáčnictví, košíkářství, pletení koberců a podobně, jakož i jiných invalidů s oboustrannou amputací nohou, kteří jsou zaměstnáni v rozličných invalidních neb jiných družstvech a podnicích.
Zákon o požitcích válečných poškozenců je ovládán zásadou, že důchody válečných poškozenců nejsou úplnou náhradou za ztracenou neb sníženou výdělečnou schopnost, nýbrž mají býti pouze příplatkem k výdělku, kterého invalida ve svém pravidelném zaměstnání může docíliti. Předpokládá-li tedy celý systém zákonodárství o požitcích válečných poškozenců pravidelné zaměstnání jejich, je protismyslné vyléčeným invalidům, kteří pravidelného zaměstnání dosáhli, odpírati podporu v nezaměstnání z důvodů, že pravidelného zaměstnání nejsou schopni. Navrhujeme proto ve věci této příslušnou resoluci.
Proti vládní předloze o podporách v nezaměstnání, která je dnes na denním pořadu, stavíme znovu své požadavky z května. Soc.-politický výbor i subkomitét návrhy naše zamítl. Předkládáme je proto ještě jedenkráte plenu sněmovny. Ve svých návrzích požadujeme: vyplácení podpory v nezaměstnání po celou dobu nucené pracovní prázdně, zrušení rozdílu mezi sezonním a nesezonním dělnictvem, zvýšení podpory pro osobu na 16 až 20 K, pro rodiny 30 až 36 K denně. Zkrácení lhůty na vyřizování žádostí o podporu na pouhých 8 dnů a rovněž odvolací řízení zkrátiti na 14 dní. Dále zaměstnavatelské příplatky při nouzových pracích zvýšiti na 2 Kč denně za hodinu. Konečně zmíněnou již resolucí domáháme se určitého liberálnějšího výkladu při poskytování a vyměřování podpor osobám invalidním.
Neopakujte nám, pánové z vládních stran, že nemáte na dalekosáhlé reformy peněz. Je-li opravdové vaše přesvědčení, že dnešní krise je krisí přechodnou, že dovedete svou pevnou rukou ovládnouti běh hospodářského života až k úplné konsolidaci, nespotřebujete oné částky peněz, jež by navrhované zvýšení, prodloužení a sevšeobecnění podpor vyžadovalo. Ponechávati po tuto přechodnou dobu přes 2 miliony dusí v bídě, nedostatku a nejhorším útrapám, je nelidské.
A na předpokladu zlepšení poměrů jste přece zbudovali i zákon o snížení platů státním zaměstnancům. Počítáte, že budou moci průběhem příštího roku žíti s polovičními příjmy. Máte tu pevnou víru nebo nemáte? Máte-li ji, předpokládá to nově oživené výrobní poměry. Znamená to i nutné opatření práce milionům pracujícího lidu. Máte v rukou otěže tohoto státu. Sledujete svůj cíl. Prohlásili jste, že vykonáváte vládu u vědomí své plné odpovědnosti. Z toho hlediska ani naše návrhy nejsou nepřijatelné.
Poskytněte nezaměstnaným řádnou výživu. Postarejte se o jejich rodiny, o nebohé děti. Pracujte, aby rostoucí nezaměstnanost se zarazila, aby jí ubývalo. Nedovedete-li toho dokazujete jen, že vláda spojené buržoasie a socialistů jest vládou tvrdého kapitalistického režimu, který z těla proletariátu vyssává poslední životodárnou mízu a na bídě a zotročení stavěti chce paláce buržoasního blahobytu. Potom však treste se před činy zoufalého lidu!(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo dále má p. posl. Schäfer.
Posl. Schäfer (německy): Slavná sněmovno! Při projednávání návrhu zákona o dodatečném úvěru na podporu v nezaměstnanosti bylo několika řečníky poukázáno na to, že v otázce státní podpory v nezaměstnanosti je třeba množství změn, poněvadž dosavadní zákon vykazuje takové množství nedostatků, že přepracování od základu tohoto zákona stalo se nepopíratelnou potřebou! Při projednávání návrhu o dodatečném úvěru bylo nám také v sociálně-politickém výboru přislíbeno, že bude zákon o péči o nezaměstnané změněn.
Nezaměstnaní počítali na to, že při reformě zákona o podpoře nezaměstnaných bude vzat zřetel na všechny zkušenosti, které byly učiněny v posledních letech. Bohužel byli jsme právě tak zklamáni, jako v mnohých jiných otázkách. To, co nám nyní vláda předkládá jako opravy zákona o péči o nezaměstnané, nikterak neuspokojuje, je toho tak málo, že velmi hluboce litujeme, že se vláda neodhodlala k dalším opatřením. Přede vším bylo by bývalo třeba, aby v zákoně bylo jednou jasně vysloveno, že na státní podporu v případě nezaměstnanosti mají nárok všichni, kteří před tím, než pozbyli zaměstnání, podléhali nemocenskému pojištění. Vládní předloha se takovému jasnému ustanovení vyhýbá. Nechává trvati starý stav, takže i na příště podle tohoto nového zákona budeme míti skupiny a kraje, jež jsou vyloučeny ze státní péče o nezaměstnané. Nyní sice víme - vysvítá to z textu zákona - že ministerstvo sociální péče může zasahovati a pojímati další skupiny mezi ty, kdo mají býti podporováni. Jsme odpůrci takových zmocnění ministerstva, naopak myslíme spíše, že v zákoně výslovně, a aniž by z toho mohly vzejíti jakékoliv pochybnosti, měli býti uvedeni jako osoby mající nárok na podporu v nezaměstnanosti všichni ti, kteří jsou skutečně nezaměstnáni. To v předloze schází.
Je všeobecně známo, že na provádění tohoto zákona je rovněž opět a opět přednášeno celé množství žalob. Rozhodnutí o nároku na podporu v nezaměstnanosti dají na sebe často dlouho čekati, námitky proti rozhodnutím, jež odporují zákonu, zůstávají často úplně bez povšimnutí a pokládáme za nezbytně nutné, aby alespoň o námitkách proti rozhodnutím správních úřadů jako konečně rozhodující nerozhodovaly opět jen správní úřady, nýbrž odvolací komise sestavené z účastníků a ze zástupců vlády. Při svém návrhu zákona, který jsme podali již před mnoha týdny, upozornili jsme na tento všude pozorovaný nešvar a navrhli jsme, aby do zákona bylo pojato takové ustanovení. Proč to činíme, ihned povím. Politické správní úřady, kterým přísluší provádění tohoto zákona, drží se zpravidla pokynů, jež přicházejí z ministerstva soc. péče, a z těchto pokynů přímo vychází, že si na vyšších místech přejí, aby výdaje na podporu v nezaměstnanosti byly pokud možno stlačeny. Politické správní úřady berou to velmi vážně, omezují vydání, pokud jen mohou, hledají všechna možná odůvodnění a příčiny, aby odmítly nároky nezaměstnaných na podporu v nezaměstnanosti. Kdybychom se chtěli rozhodnouti jednotlivě zde vypočítávati, jaká nespravedlivá rozhodnutí se v několika málo týdnech vyskytnou často v jednom okresu, a jak se vždy proti takovým rozhodnutím marně vystupovalo, pak bychom k tomu potřebovali mnohem více času, než je nám vyměřena řečnická lhůta. Ovšem tento politování hodný stav není všude stejný. Jsou správní úřady, které berou ohled na opravdovou nouzi nezaměstnaných, které zákon provádějí tak, jak si jej přece zákonodárce myslil, a jsou na druhé straně opět správní úřady, zvláště v pohraničních krajích (Posl. Merta [německy]: To je většina!) ano, to je většina, jež zákon vykládá na neprospěch nezaměstnaných, tak jak se jim k tomu podle jejich mínění naskytne příležitost. V mnohých průmyslových krajích má se věc tak, že se musí v každém jednotlivém případě vésti přímo boj, aby byla nezaměstnanému politickým správním úřadem přiznána podpora v nezaměstnanosti.
Možná, že se ve vládě vždy se strany ministra financí pracuje k tomu, aby výdaje na státní podporu v nezaměstnanosti byly stlačeny, aby byly co možno sníženy. Na druhé straně je přece vláda spoluvinna na tom, že počet nezaměstnaných v posledních měsících nepřetržitě stoupal. A chce-li zmenšiti výdaje na podporu v nezaměstnanosti, pak je k tomu mnoho jiných prostředků. Nejprve nechť je přiměřeně postaráno o produktivní péči o nezaměstnané, nechť se užije státních peněz k tomu, aby se prováděly nouzově stavby, jež byly již před dlouhou dobou chystány. Avšak i zde pozorujeme opětně, že se postupuje velmi nestejně, že často sejde s nutných nouzových staveb s odvoláním na to, že prý stát na to nemůže poskytnouti peněz.