V jedné konferenci důvěrníků nezaměstnaných, v níž bylo přítomno několik kolegů poslanců z našeho klubu, pan ministr sociální péče pravil, že tento výnos se týká výhradně dělníků po domácku zaměstnaných. Ve včerejší řeči pan ministr sociální péče již neopakuje doslovně tento názor, nýbrž praví, že prý se týká výnos o snížení podpor těch dělníků, kteří prý poměrně nevydělali tolik, nebo méně, než činila podpora. Proto prý se jim má snížiti podpora v nezaměstnanosti a má dosahovati v nejvyšší stupnici dvě třetiny výdělku, kterého před tím nezaměstnaný dělník požíval.
Dnes víme, že je všeobecná tendence, ofensiva kapitalistů na snížení dělnických mezd. Víme také, že úřady stojí na straně zaměstnavatelů. Víme také, že výnos ministerstva sociální péče byl vykládán v řadě politických úřadů v neprospěch dělníků. Podám jenom některé charakteristické ukázky. Po vydání výnosu, jež jsem citoval, politická správa v Písku snižuje podporu nezaměstnaným o 50%. Tichava František, ženatý, otec jednoho dítka, dostával dříve 60 K podpory, po vydání výnosu dostal 30 korun podpory týdně. Rokůskovi Karlovi, kovodělníku, ženatému, otci jednoho dítka, přiznala politická správa podporu podle tohoto výnosu 36 K týdně.
Nevím, může-li někdo věřiti, že dnes může ženatý otec uživiti sebe, manželku a dítko za tak nepatrný obnos při všeobecné drahotě a ještě vzestupu drahoty.
Ctěná sněmovno! Řekl jsem, že žádáme, aby ministerstvo soc. péče tento výnos odvolalo, aby nařídilo všem politickým správám, aby vyplácely podpory podle platného zákona odst. 1, §u 4, poněvadž tento zákon zaručuje dělníkům nárok na podporu osm a deset korun denně podle počtu obyvatelstva, a nemělo ministerstvo soc. péče práva, aby v této těžké době svým výnosem měnilo zákon. (Potlesk komunistických poslanců.)
Při projednávání novely zákona o státních podporách pro nezaměstnané... (Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Teska (pokračuje):... 18. prosince minulého roku schválila posl. sněmovna resoluci soc. politického výboru, v níž se praví, aby vzhledem k veliké nezaměstnanosti ministerstvo sociální péče vydalo pokyn úřadům I. a II. stolice, aby bez náležitého zkoumání nepovolovaly práce přes čas podle §u 6 zákona z 18. prosince 1918, pokud nepoklesne podstatně počet nezaměstnaných. Tato resoluce předložená sněmovně soc. politickým výborem a schválená sněmovnou v prosinci, sledovala účel, aby zaměstnavatelé nepřekročovali zákonnou pracovní dobu osmihodinovou, a aby úřady dbaly nad dodržováním tohoto zákona, neboť má to býti a skutečně by to byl jeden z prostředků, který by aspoň částečně zmírni, nezaměstnanost a bídu nezaměstnaných, a který by do jisté míry ušetřil i státu jisté peněžní obnosy, které se dělníkům na podporách vyplácejí.
Vydalo-li ministerstvo soc. péče pokyny úřadům I. a II. stolice, nám známo není, ale víme tolik a máme prakticky prokázáno, že mnoho úřadů se k této důležité otázce chová vůbec pasivně. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, nevyrušujte, pane kol. Mikulíčku.
Posl. Teska (pokračuje): Nedbají, aby zákonná osmihodinová doba pracovní byla všude ve všech podnicích dodržována, naopak, přes stálou průmyslovou krisi a vzrůst počtu nezaměstnaných dělníků objevují se smutné případy, že úřady vědomě trpí průmyslníkům práci přes čas a mnohokráte je i v tomto příšerném šlendriánu podporují. Když se dělníci práci přes čas brání a poukazují na veliký počet nezaměstnaných, jsou zaměstnavateli šikanováni. Obrátí-li se na politický úřad, aby zakročil proti práci přes čas, nedocílí pravidelně výsledku, neboť úřady věří zaměstnavatelům, kteří pravou skutečnost zaprou. Je to skoro neuvěřitelné, že v době tak veliké průmyslové krise, při tak velikém počtu nezaměstnaných dělníků všech odborů najdou se podnikatelé, kteří místo přibrání nových pracovních sil nutí dělníky k práci přes čas.
Za doklad této neblahé skutečnosti slouží tento příklad: Podnikatel Friedländer v Lažánkách u Tišnova na Moravě zaměstnává přes 60 dělníků. Firma pracuje pro "akciovou společnost na kaolinové zboží ve Veveří Bytýšce". Podle zprávy tajemníka Svazu průmyslníků je i v tomto odvětví veliká nezaměstnanost a přes 50% dělníků je bez práce. Tato firma dostala větší objednávky a nařídila dělníkům, že musí pracovati přes čas. Nutila je až k 16hodinné denní práci. (Slyšte!) Úředního povolení k tomu neměla. Někteří dělníci s nezaměstnanými učinili o této věci oznámení u okresní politické správy a žádali, aby firma byla potrestána pro nedodržování zákonných předpisů a práce přes čas aby jí byla zakázána. Politická správa zahájila šetření a vyšetřila případ tak, že prohlásila dělníkům, že to není pravda. Při vyšetřování uvěřila podnikateli, který popřel, že se u něho pracuje přes čas a že tuto práci nařídil, a dělníkům, kteří prokázali, že se přes čas pracuje, úřad neuvěřil. (Výkřiky.) Friedländer propustil na to z práce všechny dělníky i s důvěrníkem Václavem Zavřelem v čele, kteří měli odvahu říci, že se v závodě pracuje přes čas. Propuštění dělníci žádali okresní politickou správu o podporu v nezaměstnání. Politická správa jejich nárok zamítla a odůvodnila to tím, že prý se hrubě a neslušně zachovali ke svému chlebodárci a tím že prý přišli o zaměstnání. (Slyšte!) Na tomto stranickém jednání politické správy okresní v Tišnově je viditelno, jaký duch vládne na některých našich politických úřadech. (Posl. Merta: Na všech, ne na některých!) Tomu zaměstnavatelé velmi dobře rozumějí, neboť vědí, že úřady jim nadržují a že, i když se dopustí nezákonitosti, byrokracie přimhouří oko. Když se zde jedná o vykořisťování pracovní síly dělníků, o jejich zotročení a zbídačení, jsou úřady na straně zaměstnavatelů a proti dělníkům. Zde je zřídlo třídní nadvlády kapitalistů nad dělníky. Je to kořen, z něhož vyrůstá bezohledná útočnost podnikatelů na mzdy, existence, ba i životy dělníků. Friedländer potrestal dělníky proto, že se domáhali u okresní politické správy, aby byla dodržována zákonitá o osmihodinová doba pracovní. Žádali, aby byla zakázána úředně práce přes čas, aby se mohlo zaměstnati více dělníků, kteří mají hlad, a aby se také ušetřilo na těch, kterým se vyplácejí podpory. Politická správa okresní potrestala dělníky, protože žádali, aby byl dodržován zákon. Já se slavná sněmovno, ptám: Kdo v tomto případě rozvrací a poškozuje stát? (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví.)
V papírně firmy C. M. Kopřiva v Předklášteří u Tišnova pracuje se několik neděl 12 hodin denně bez úředního povolení. Kdyby se v tomto podniku pracovalo 8 hodin, mohlo by v něm býti zaměstnáno nejméně o 60 dělníků více. Prospělo by to nezaměstnaným i republice. Politická správa nečiní nic proti této nezákonitosti. (Výkřik posl. Merty.) Je charakteristické, jak včera také poslanec strany československých socialistů Bergmann uvedl ve své řeči - že kovoprůmyslníci propouštějí soukromé úředníky a zbylé nutí v závodech k podpisu reversu, aby se zavázali k práci přes čas, a to k práci bezplatné, pakli toho zaměstnavatel bude vyžadovati. Je to tyranie proti všem, kteří pracují a kteří drží stát. Je to nadvláda kapitalistů nad pracujícím lidem. Tato politická správa v Tišnově, o níž jsem mluvil, počíná si velmi drakonicky proti lidem. Na zimu zamítla v listopadu stům dělníků podporu a odkázala je, aby šli pracovati na pole, dobývati řepu a zemáky. V listopadu všechny zemáky v okrese i řepa byly dobyty a i kdyby dělníci nezaměstnaní byli se hlásili o tuto práci, nebylo nikoho, kdo by je přijal.
U této politické správy se stalo toto: Josef Jeřábek z Tišnova vrátil se z vojny. Jest obuvník a má otce 70 let starého. Práci nedostal a podporu též ne. Spravil kamarádovi boty a okresní správa politická dala mu 200 Kč pokuty nebo 20 dní vězení. Druhý případ u téže politické správy: Josef Hlíněnský z Tišnova, holič, nemohl najíti zaměstnání ve svém oboru, má matku vdovu po nezvěstném vojínu a je nejstarší ze 4 dítek. Podporu nedostal. Oholil zdarma kamaráda a komisař Jaroš u zemské správy v Brně dal mu 100 Kč pokuty nebo 10 dní vězení. (Výkřiky komunistických poslanců.) Když je nucen k povinné zahálce a z úsluhy něco udělá kamarádovi, je trestán velkou pokutou nebo kriminálem. - V tomto okrese je na 2000 dělníků bez práce a podporu dostává jen 400. Byla by to velmi zajímavá statistika, kdyby naše ministerstvo soc. péče sebralo ve všech okresích přesnou, pravdivou a skutečnou statistiku, kolik v každém okrese je těch, kteří nemají majetku a jsou odkázáni na prodej své pracovní síly a octli se vinou soukromokapitalistické výroby v té hrozné tísni, že nemají práce a že nedostávají ani podpory. Byla by to velmi zajímavá číslice, kdybychom viděli, kolik je těch dělníků, kteří podpory nedostávají. Známe z praxe, že je v každém okrese veliká většina těch, kteří podpory nedostávají. Jen v píseckém okrese hlásilo se 550 nezaměstnaných o státní podporu. Podporu dostalo 150. Po nějaké době jim sdělila politická správa, že podporu vůbec zastavuje, protože není dalších peněz na výplatu podpor.
V některých okresech se přímo brachiálně postupuje proti nezaměstnaným. Okres strakonický je všeobecně pověstný na českém jihu. Přijdou-li se dělníci hlásiti o podporu na politickou správu, úředník nemluví s nimi jako úředník snad demokratického státu, aby jim vysvětlil příčiny, zda mají nebo nemají nárok a proč jim nemůže dáti podporu. Jednoduše je z kanceláře vyhazuje. Stalo se to Petru Rambouskovi z Přeborovic číslo 11, který přišel na politickou správu do Strakonic žádati slušně o přiznání nároku na podporu. Rambousek je ženat, má několik dítek. Žádal, aby buď nějakou práci mu zaopatřili nebo uznali jeho nárok na podporu. Tamější pan komisař Carda odbyl ho hrubě a řekl: Nedostanete nic. Rambousek čekal v domnění, že pan komisař je ve špatné náladě, že za chvilku mu řekne, má-li on, jako občan republiky právo zákonné, aby mohl je uplatniti na podporu, nebo mu poradí, jak by uživil své drahé. Místo toho se komisař otočí, chytne Rambouska za límec, otevře dveře a brachiálním způsobem ho vyrazí na chodbu, takže kolem stojící dělníci reptali: "To je neslýchané, jak se dnes v republice s nezaměstnanými dělníky zachází".
Tento případ dosvědčuje dělník Havlík Václav z Přečína čís. 69. Tento případ dosvědčuje, že tato brutálnost na politické správě ve Strakonicích je prakticky prováděna a ve většině případech je tam domovem. Druhý případ: Nezaměstnaní dělníci z okresů horažďovického, volyňského a strakonického, jež patří pod politickou správu ve Strakonicích, ač je jich tam sta, nemohou se dovolati práva na podporu v nezaměstnanosti. Všeobecně si stěžují na politickou správu a na hrubé jednání úředníků. Okresní hejtman vymlouvá se na ministerstvo sociální péče a ministerstvo sociální péče odkazuje nás a tvrdí, pakli v okrese nezaměstnanost nedostoupla takových rozměrů, aby politická správa uznala nutnost žádati, aby pro tento okres byla podpora přiznána, že nemůžeme u nás nic dělati. Je to tedy zřejmá sabotáž některých politických úřadů, těch je většina, které v případech nároků na podporu nezaměstnaným počínají si tvrdě, nezákonně, brutálně proti nezaměstnaným dělníkům. Byl by to veliký román utrpení, nouzí a páchaných křivd na nezaměstnaných dělnících.
Řeknu jenom ještě několik případů. Na př. okresní politická správa na Vinohradech nechce přiznati podpory Juliusu Říhovi, truhláři, proto, že prý je stavebním truhlářem. A následkem toho vykládá jeho povolání jako sezónního dělníka. To je proto, že rozhodují o těchto otázkách úředníci, kteří nemají absolutně ponětí o složení výroby v jednotlivých odvětvích a o poměrech, jaké vládly atd. Takový pan rada, okresní hejtman na Vinohradech myslí, že snad okna do těch staveb se dělají teprve v těch stavbách. On neví, že vlastně tyto práce se provádějí v zimních dobách, po celý rok podle toho, jak příslušný zaměstnavatel na podobnou výrobu je zařízen. V Klatovech se stal případ, že politická správa strhuje nezaměstnanému dělníku z podpory, kterou dostává od svého odborového svazu. Máme tam případ, že dělníkovi, který byl zaměstnán jako truhlář v dřevařském podniku několik roků, který si platil příspěvky do odborové organisace z toho důvodu, aby zmírnil svoji bídu a nouzi, pakli bude bez práce, který se sám pojišťuje dobrovolně pro případ nezaměstnání, když dosáhl toho, že mu svaz vyplácí 20 korun podpory týdně, z nichž se mu strhuje 4 koruny na příspěvky týdně, politická správa nařídila, že se mu má strhnouti z podpory 12 korun týdně, protože dostává podporu ze svého odborového svazu. (Výkřik: Co je to za milostpána?) To je československá byrokracie.
Víme z praxe, že není zákona v republice, který by byl, říkám to otevřeně, tak jednostranně a nestejnoměrně vykládán, kde by praxe při provádění zákona ať kteréhokoli tak řvala, jako řve praxe při provádění zákona o podpoře v nezaměstnanosti. K celé bídě a nouzi, kterou trpí nezaměstnaní dělníci, přidržuje se v této době ještě ztrpčování jejich života obtěžováním berními úřady, které jim posílají dnes hromadně předpisy a upomínky, aby zaplatili daň z příjmů za minulá léta nebo aspoň za rok 1921. Průmyslníkům a velkostatkářům i se daně snižují, ano i odpisují. Slyšíme i v této sněmovně chvíli co chvíli, že kapitalisté provádějí umělé úpadky, umělé insolvence, že podnikají akce, aby se vymkli z povinnosti odvésti státu, co jeho jest, ač svůj majetek a svoje bohatství získali pod ochranou zákonů kapitalistického řádu z práce druhých. Vidíme, že těmto kapitalistům se dělají všecky výhody, ale nezaměstnaným dělníkům posílají se dnes upomínky, aby platili státu daň, když mají hlad a bídu, když nemají krejcaru na správu obuvi a kousek šatstva. Je to přímo provokace, která neznamená nic jiného, než že naše úřední byrokracie má více práce, vydá snad několik tisíc za papír, za donášku atd., ale prakticky to nemůže míti a nemá významu, neboť nezaměstnaní nemohou platiti daň, když sami nemají na chléb.
Klub komunistické strany volá k vládě, aby splnila 8 odstavců, vyjádřených v podané naší pilné interpelaci. Klademe veliký důraz na to, aby nezaměstnaní dělníci nebyli odvislí výhradně od vyšetřování četníků, má-li jim podpora býti přiznána nebo ne. Žádáme, aby ministerstvo sociální péče uznalo naléhavou potřebu, která je oprávněnou, není nijak přehnanou, aby důvěrníci nezaměstnaných dělníků museli býti povinně slyšeni politickými úřady, komu se má podpora dáti a komu se má zamítnouti. Žádáme, aby takoví poradcové byli přijímáni k rozhodování o podporách k politickým správám první instance a žádáme, aby byli také slyšeni ve všech případech, kde se rozhoduje o přiznání podpory jednotlivým odborům nebo obvodům, kde se jedná o odvolání k zemským politickým správám. Voláme po nápravě a žádáme naléhavě vládu, aby neprodleně provedla námi navržených 8 odstavců v interpelaci.
Pracující lid je pilířem, na němž stojí existence státu i společnosti. On svojí tvůrčí prací udržuje blahobyt a kulturu všech. Konejte k němu povinnost a prokažte, že jste schopni v praksi provésti heslo velikého anglického národohospodáře Spencera, který napsal: Žíti a nechati žíti. Voláme k vám: Dejte lidu práci, a pakliže ji nemáte, jste povinni dáti mu minimální podpory. Voláme k vám: Měřte všem stejně, jak toho žádá zákon lidskosti, jednejte rychle, dříve než bude pozdě. Nezničte tvůrčí sílu pracujících, neboť tím řežete větev, na níž sami sedíte. Jestliže tato větev se zlomí, zahynete všichni!
My vycházíme ze zásady, že průmyslová krise má svůj původ v lůně soukromokapitalistického výrobního řádu. Je výsledkem anarchie výroby statků, prováděné za účelem dosažení soukromého zisku. Veřejného zájmu širokých lidových vrstev zde šetřeno není. Tento systém výrobní je příčinou nynější bídy milionů lidí. Vlády kapitalistických států i vláda republiky Československé jsou nositeli a ochránkyněmi této soustavy, založené na vykořisťování člověka člověkem. Proto dělnictvo jako třída vykořisťovaných není a nemůže býti svobodné, dokud bude míti tato soustava své právní trvání. Strana komunistická vede boj za změnu tohoto systému a povede jej neohroženě až ke konečnému vítězství proletariátu. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej p. posl. Tayerle.
Posl. Tayerle: Slavná sněmovno! Již poněkolikáté jsme nuceni zabývati se tímto ožehavým problémem. Jeho mezinárodní příčiny stěžují nám po hříchu řešení. Přesto hospodářská politika státu musí aspoň mírniti účinky jeho, pokud to jest v moci vlastního státu. Nesmí přitom samozřejmě pouštěti se zřetele také příčiny mezinárodní, naopak ve svých hospodářských opatřeních musí je sledovati, neboť rozvrácené hospodářství sousedů, stejně jako další nebezpečí případných válečných konfliktů ohrožuje také náš vnitřní život hospodářský. Můžeme říci zejména dnes, že jsou to více příčiny mezinárodní povahy, než příčiny vnitřního hospodářského života, které nejen vyvolávají, ale zvláště zesilují danou hospodářskou krisi. Pravda, že opět tytéž příčiny spolu působí dočasně také při dnešním třeba ještě velmi málo znatelném oživení našeho průmyslu, které projevuje se v jednotlivých oborech. Je na vládě, je na hospodářské politice tohoto státu, aby tyto zatím nepatrné a ojedinělé zjevy zlepšení staly se všeobecnými. Máme-li na mysli hospodářskou krisi a nezaměstnanost, která je jejím důsledkem, je samozřejmé, že se všichni tážeme, co bylo v této věci učiněno od státu.
Vláda ve svém prohlášení 9. září m. r. jistě celkem správně vystihla svůj úkol. Můžeme snad jen vytknouti, že ne dosti pronikavě a ne dosti rychle byl tento úkol ve všech směrech prováděn. Jsme si vědomi toho, že státní investice nemohou rozřešiti krisi, že mohou ji pouze zmírniti, ale také zase jen tehdy, budou-li rychle prováděny. To, co státní podnikavost, resp. státní pomoc po této stránce zdržuje a brzdí, vysvětlil nám včera pan ministr veřejných prací: nedostatečná finanční připravenost, a jak bylo také v debatě vytčeno, často správní a technická nepohotovost. Sám pan ministr veřejných prací doznal, že některé práce jsou zdržovány tím, že nemáme dostatek inženýrů. Jest to podivuhodné, že v době všeobecné krise a všeobecné strnulosti hospodářského života, kdy ve všech oborech duševní i fysické práce konstatujeme nadbytek pracovníků, na tomto důležitém poli jich máme nedostatek. Snad přece jen za těch 5 roků státní existence by se mohlo v tomto ohledu docíliti změny, zejména když mají býti provedeny určité přesuny z oborů, které mají nadbytek pracovníků, do oborů státní správy, kde jest jich nedostatek. Jistě-a to bylo dostatečně zdůrazněno - peníze, které stát věnuje, jsou účelněji věnovány na práci, než jsou-li věnovány na podpory. Proto myslím, že neprávem vytýkal zde pan kol. Votruba, že stát provozuje pasivní podniky, nehledě k tomu, že přece jen tak úplně tomu není, jak zde vytýkal, neboť nesmíme přehlížeti, že ne všechny doly nebo podniky státní pracují se schodkem. Konec konců fakt, že na př. státní doly v Mostě vykazují ročně na 30 mil. čistého zisku, svědčí o tom, že nejsou všechny podniky státní pasivní. Pokud tak pracují, tedy jsou příčiny dány poválečnými poměry a na Slovensku zejména přesunem poměrů státoprávních, takže nelze žádati, aby zvláště na Slovensku podniky, které jsou sice s námahou udržovány a musí býti udržovány, byly bez ohledu zavírány, poněvadž dříve musí býti postaráno o to, aby slovenské dělnictvo mělo se kam obrátiti, musí mu býti dáno jiné zaměstnání, poněvadž při vší pasivitě, která se jeví, jest produktivnější a prospěšnější i po stránce morální i po stránce hospodářské, jestliže se dělníkům poskytne práce, než když se jim dá podpora v nezaměstnanosti.
Jest ovšem jasno, že na tomto poli bude a musí se státní správa ohlížeti po odpomoci a zmírnění břemen, a že ani my, kteří tu mluvíme s hlediska poplatnictva a dělnictva, nejsme toho názoru, že by se pasivní podniky měly trvale vydržovati. Nesmíme však přehlížeti, že zvláště v této době hospodářské krise je to často jediné východisko, jímž může býti zaopatřena v určitém místě dělníkům práce.
Slovensko tu vyžaduje zvláštní pozornosti. Jestliže bylo některými řečníky vytýkáno, že státní správa nebo jiní činitelé snad i z důvodů nacionálních nevěnují Slovensku tolik pozornosti, kolik zasluhuje, pak myslím, že se tyto výtky dějí neprávem. Je přirozeno pro každého, kdo má na mysli prospěch a zájem tohoto státu, že politický a kulturní prospěch, který přineslo Slovensku jeho sjednocení s ostatním českým národem v jeden společný stát, musí býti podepřeno také hospodářským prospěchem, a že by toto byla nerozumná politika, která by snad byla vedena tím směrem, jak tu naprosto neprávem řekl pan kol. dr. Juriga. Ovšem při tom zejména je třeba, aby státní správa a všichni činitelé, kteří jsou odpovědni za řešení těchto problémů, postupovali pokud možno rychleji. Jestliže dnes - a bylo zde již na to poukázáno - na Slovensku celá řada závodů stojí, a je-li snad otázkou, zdali i v době normální vzhledem k přesunům poměrů, k nové úpravě hranic a vzájemných vztahů obchodních k cizině i uvnitř tohoto státu, nebude možno mnohé závody udržeti v provozu v bývalém rozsahu, ba snad stává-li se otázkou, zdali budou moci býti vůbec provozovány, pak jest třeba, abychom sledovali řešení náhradními průmysly, opatřením náhradního zaměstnání. Nebude jistě naším účelem a úkolem, abychom klidně přihlíželi k tomu, aby ze Slovenska odcházela spousta dělnictva do ciziny, když bychom je mohli úspěšně zaměstnati doma. (Posl. Benda: Desať a dvanásťročně deti pracujú a starí mužovia sú bez roboty!) K tomu také přijdeme. Musíme neustále zdůrazňovat, i když konstatujeme dobrou vůli, kterou projevila vláda, a snahu, kterou sledovala na základě záříového prohlášení, že přece jen je třeba v celé řadě odvětví, zejména po stránce administrativní, urychliti řízení tak, aby z těchto důvodů nezdržovalo se zaměstnání, které by mohlo býti veřejnými stavbami, pracemi nebo dalším podnikáním umožněno.
Je tu na př. ještě jiná kapitola. Nejen kapitola státního rozpočtu, z něhož nám citoval pan ministr veřejných prací včera velmi obsáhlý program, který jistě s potěšením každý z nás uvítal, zejména když tento program bude také v život uveden, ale jsou tu také práce obecní a zemské. A tu musím konstatovat, že přes všechny intervence nevyřídilo na př. ministerstvo financí dosud zemský rozpočet, pokud máme na mysli veřejné práce v Čechách. V tomto investičním rozpočtu běží o 144 milionů korun, které mají býti věnovány na práce naléhavé, připravené, tedy nikoliv na práce, které jsou rozpočteny na léta, nýbrž na práce, se kterými je možno ihned započíti. Tyto práce jsou zdržovány proto, poněvadž pohříchu ministerstvo financí dosud tento rozpočet neschválilo.
Pánové, je třeba si říci, že v této době hospodářská krise, kdy státní práce a veřejné práce jsou často jediným prostředkem, který může zmírniti hospodářskou krisi, je to postup poněkud - nechci užíti přísnějšího slova - nezodpovědný. V tomto zemském rozpočtu běží o léčebny pro tuberkulosní nejen dospělé ale i děti, běží o další nutné stavby ústavů choromyslných, o obytné domy zemských zaměstnanců, tedy o úkoly nejvýše naléhavé. A jen stavby, které je třeba dokončiti, tedy stavby zahájené, představují kapitál okrouhle 19 mil. korun, stavby připravené 9 mil. korun a stavby dále přichystané, totiž projektované, které vyžadují jen schválení, 78 mil. korun. Vedle toho jsou stavby v dodatečném investičním rozpočtu za 38 mil. korun.
Doufejme, že ministerstvo financí urychlí vyřízení této otázky, aby tyto stavby mohly býti zahájeny. My jsme přesvědčeni, že nezaměstnanost nesprovodíme se světa sebe ostřejší kritikou nebo teoretickými úvahami, my víme, že prostředky, které vedou k řešení nezaměstnanosti, jsou tak různorodé, tak složité a tak mnohotvárné, jak to odpovídá jejich příčinám hospodářským, politickým a sociálním. Ale je potřebí, aby právě tam, kde je možno zlepšiti situaci, se tak stalo. Je zejména také třeba si všimnouti, zdali počet dělníků nezaměstnaných u nás zbytečně se nerozmnožuje přílivem cizinců. Já na tuto kapitolu poukazuji nikoli proto, abych snad vyslovil se vůbec proti přílivu cizinců, neboť také české dělnictvo uchází se o práci jinde, ale jako na nezbytné opatření, které plyne z prosté potřeby našeho nezaměstnaného dělnictva a zřízenectva. Naši lidé jsou z ciziny vypovídáni, ale úřady naše tu nepostupují stejně. Vypovídají často cizince, kteří tu léta, 10 až 20 let pracovali. (Hlas: Dokonce vypovídají dělníky, kteří byli našimi příslušníky!) Ano, to je naprosto nespravedlivé, zejména když se tu oženili, když tu mají rodiny, děti, jsou úplně jako doma a také nepomýšlejí na to, aby odtud odešli, a konají jinak všechny občanské povinnosti. Naproti tomu sem často úřady pouštějí ty, kteří jsou sem voláni z pohnutek cizích hospodářskému životu. Podívejme se, co dělají kolem nás: na př. v Sasku dotazují se povolané úřady zprostředkovatelny práce, a když zprostředkovatelna práce řekne: v tom či onom oboru je nadbytek našich domácích sil, dostane výpověď cizinec, byť tam i léta pracoval. Jsou předepsány legitimace, provádějí se určitá ostrá opatření.
Dámy a pánové! Jsme daleci toho, abychom chtěli volati po represaliích. Jsme pro svobodu stěhování, pro svobodu přijmouti práci kdekoliv, ale musíme také pamatovati na to, že v době, kdy náš dělník marně se uchází v cizině o práci, ba dokonce když lidé léta tam zaměstnaní jsou propouštěni a vypovídáni, musí také u nás býti bedlivěji v této věci postupováno a věci vyřizovány v dohodě s příslušnými poptavárnami práce, které mají přehled pracovního trhu. (Výborně!) Vždyť se děje, že často některé podniky propouštějí domácí dělnictvo a přijímají cizí dělníky. Neběží tu snad s našeho hlediska o nějaký nacionální moment. Upozorňuji, že se to děje i německému dělnictvu, že naše československé dělnictvo německé národnosti je propouštěno, ať již z jakýchkoli důvodů, často sociálních, a přijímáni jsou zahraniční dělníci, kteří se pánům zdají snad jinak spolehlivějšími. Některé firmy zaměstnávají stále nepřiměřený počet cizinců. Pánové, to jsou věci, které sice nemohou rozřešiti velký problém nezaměstnaných, ale také je to kousek úseku naší povinnosti, kterou máme k domácímu dělnictvu.
Mimo to bylo zde již upozorněno, že mnohé úřady dosti povrchně, nebo snad z nedostatku sil, nechci říci, že je tu úmysl, přihlížejí, když se pracuje přes čas. Právě minulý týden byl jsem v Žilině, kde bylo konstatováno, že je tam spousta textilních dělníků bez práce, zatím co tam soukenický závod pracuje až 16 hodin denně. Soudím, že je povinností úřadů, aby na všech stranách pečovaly o to, aby nezaměstnanost zbytečně nebyla zvyšována zejména neodůvodněnou prací přes čas, a upozorňuji, že v tomto ohledu tato sněmovna přijala před několika týdny výslovnou resoluci, směřující proti povolování práce přes čas.
Kolega Votruba poukazoval zde mezi jiným k tomu, že si nepřeje zasahování do soukromého podnikání. Prý je toto soukromé podnikání zdrojem státních příjmů. Nepřehlížíme fakt, se kterým musíme v hospodářském životě počítati. Ale jak se soukromopodnikatelský systém osvědčuje, to konečně vidíme nejlépe nyní, vlastními očima. Tolik však je jisto, že soukromé podnikání nesmí se brániti zasahování do svého obvodu tam, kde jeho prospěch jde na úkor obecného zájmu. Vidíme na př., že některé závody dovážejí cizí zboží a neohlížejí se docela nic na to, že zde jsou nezaměstnaní dělníci. Konstatuje se takový případ u firmy Siemens & Schuckert v Bratislavě. Mimo to soukromý kapitál nerozpakuje se vyvážeti své hotovosti do ciziny, jestliže mu z toho kyne určitý prospěch. Zde jsou "Lidové Noviny", tuším právě orgán pana kolegy Votruby, v nichž je zpráva, že československý kapitál se uplatňuje v Německu v dopravních podnicích. To znamená, že nemůžeme míti tak bezpodmínečně důvěru k tomuto soukromému podnikání, které velmi často ukázalo, jak málo jest vlastenecké a jak málo pamatuje na zájem státu, kde běží o jeho prospěch.
Také zde bylo mluveno o pozemkové reformě. Musím však konstatovati, jestliže něco přispělo ke zhoršení nezaměstnanosti v této době, zejména v zemědělském dělnictvu, že to byla namnoze právě nepromyšlená parcelace pozemků, že tímto způsobem zbaveno bylo sta dělníků a sta zřízenců zaměstnání a že při otázce pozemkové reformy musí míti státní správa a odpovědní činitelé na zřeteli právě tento moment. Nemůže přece běžeti o to, abychom posilovali soukromé hospodářství a podnikání, když se tak děje na úkor veřejnosti a obecného zájmu, který spatřujeme v zájmu tohoto státu. My se nevzdalujeme povinnosti, která spočívá v tom, podporovati hospodářský život tak, abychom přešli do normálních poměrů co možno nejrychleji, ovšem do normálních poměrů, které by znamenaly také zlepšení hospodářského stavu dělnictva. Kvituji s povděkem slova pana kol. Votruby, který zde konstatoval, že zejména v otázce mezd nelze již pomýšleti na nějaký další proces, poněvadž tento proces po jeho názoru jest ukončen. Dobře, tím lépe, poněvadž jest tu viděti, že dělnictvo po této stránce splnilo to, co bylo na něm žádáno. Ovšem cesta tato byla a jest neschůdná. Cesta ku podpoře soukromého podnikání, které by prospělo více nežli státní investice, jest dána jinými činiteli. Neříkám jistě nic nového. Běží tu pouze o to, abychom to stále a stále zdůrazňovali tak dlouho, dokud v této věci nenastane náprava. Jest to systém nepřímých daní a dávek. Není právě dokázáno, že dávka z uhlí jest jediným, rozhodujícím činitelem v dnešní těžké situaci našeho průmyslu. Ale zase není tak nepodstatným činitelem, jak se za to má, neboť přechází nejen do výroby surového železa, ale také do výroby jiných a dalších polotovarů a hotových tovarů. To jest také potřeba uznati. Mimo to s touto cenou uhlí bylo počítáno při dopravních tarifech a po této stránce se dosud nestalo ničeho. Dopravní sazby jinak byly z části propočítány a sníženy. Uznávám. Ale přece jen ještě zbývá velmi mnoho na této cestě vykonati, aby splněna byla věc, která stála ve vládním prohlášení, že vnitřní, domácí nákupní sílu koruny jest třeba přizpůsobiti mezinárodnímu jejímu kursu. Tož dobře! Čekáme, že na tomto poli tak, jako dosud, i nadále bude vláda svědomitě pokračovati, aby tohoto stavu bylo dosaženo, neboť naše dopravní sazby jsou mnohem vyšší nežli dopravní sazby sousedních států i po snížení posledně provedeném.