Je nutno také zdůrazniti, že zejména dopravní sazby z uhlí, koksu, cihel, železa, tedy surovin a polotovarů nezbytných k podnikání, ke stavbě, je třeba přizpůsobiti k ceně těchto surovin. Bylo nám také slíbeno snížení poštovních sazeb. Tuším, že pan ministr Franke zmiňoval se zde o tom, že 1. května budou poštovní sazby sníženy, ale zase jenom na balíky, tiskopisy a telegramy. Pánové, je třeba, aby snížení poštovních sazeb bylo provedeno v celém rozsahu, poněvadž také právě v podnikání a v obchodním styku znamenají poštovní sazby velmi mnoho. Je tu daň z obratu, která se třikrát "obrací", totiž třikrát, snad i vícekrát opětuje. Je pravda, ještě nepominuly příčiny, pro které tato daň byla zavedena, ale je nutno míti namysli, že právě tyto státní příjmy bude nutno v zájmu hospodářské prosperity namnoze snížiti, obmeziti, aby stát získal prospěch na druhé straně, ze zvýšení pracovní schopnosti. Peníze tu ztracené vrátí se právě ve zvýšených příjmech daňových a příjmech výrobních. Mimo to se vrátí ve snížení podpor v nezaměstnání, neboť je jistě velmi trapným, jestliže musíme vypláceti takové ohromné miliony na podpory v nezaměstnání a při tom, musíme-li konstatovati, že dělníci, kteří je berou, nejsou s to, aby z této podpory mohli slušně vycházeti. Nutno tudíž sledovati cestu ku zlevnění výroby, ovšem nikoliv na účet koupěchtivosti obyvatelstva, zejména dělnictva. Proto můžeme uvítati, jestliže je tuna mysli řešiti problém drahoty, a opatření, která tu vláda učinila, resp., která hodlá učiniti, budou důsledně prováděna.
Bylo již zde upozorněno na to, že pokles, který nastal koncem minulého roku, byl zastaven, naopak že v určitých oborech výroby znovu se projevil vzestup. Mám tu několik čísel jenom ze zboží textilního. Je zajímavo: Textilní dělníci jsou bez práce, týdny zahálejí, ale současně krejčovské závody si stěžují, že nemohou dostati objednaných látek a že to trvá 4, 6 i 8 týdnů než je obdrží, poněvadž se kalkuluje jednak se zvýšenými cenami, jednak s dalším snížením výrobních nákladů. Pánové, běží tu jenom o několik číslic, které naznačí, jak znovu stoupají látky a jak málo je to odůvodněno. Na příklad plátno stouplo v poslední době znovu ze 3·80 Kč na 4·80 Kč, kanafas 7·80 Kč na 10·50 Kč, kaliko ze 2·80 Kč na 3·60 Kč, látky kalhotové, které zpravidla jarní bývají nižší nežli podzimní, tentokráte vykazují opak. Tu je nejlépe tedy viděti, že je stále potřeba proti lichevních opatření, stálé kontroly veřejnosti a dalšího zkoumání výrobních nákladů, aby se zjistilo, kde vězí spekulace, jejíž důsledky potom odnáší právě dělnictvo a ostatní obyvatelstvo.
Také je potřeba, aby promluveno bylo důkladně o bankovním úvěru. Pánové, roku 1914 činil bankovní úrok z půjček 6%, dnes 10, 12 i 13%. Nám je známo, že vláda své doby učinila určitý pokus, aby vykonávala svůj vliv na snížení bankovního úroku. Každý, kdo ví, co znamená dnes pro podnikatele resp. pro podnik průmyslový úvěr, na který je odkázán, který zdražuje výrobní náklady, dovede si představiti, jak tento úrok působí. A tu se musíme pochopitelně tázati: Podle jakých zásad banky úrokují uložené vklady 3 nebo 4 procenty, aby naproti tomu z vypůjčených peněz dožadovaly se úroku dvoj - až trojnásobného? Mám za to, že by zde také byla na místě kontrola a účinná kontrola lichevní, aby naše banky pamatovaly, ze mají také nějaké povinnosti k hospodářskému životu.
Pokles, který ve výrobních nákladech byl již způsoben, musí býti jistě dále sledován a stupňován. Nesmí přirozeně míti na mysli zhoršení hospodářského stavu, ale na některých těch momentech, na kterých jsem ukázal, že hrají roli ve výrobních nákladech, je viděti, že při dobré vůli - aniž se musí sahati na mzdy a služné - je možno snížiti výrobní náklady. Nesmíme ovšem vyvolávati atmosféry, která by vedla k novému zdražování. Požadavky, které sledují zavedení ochranných cel, zejména na potraviny, na obilí a mouku, nejsou požadavky, které by prospěly hospodářskému našemu životu, a to ani zemědělci, nýbrž to jsou požadavky, které povedou jenom k novému ohrožení hospodářského života. Vyrovnání mezi ochranou průmyslu a ochranou zemědělství nesmí se řešiti jenom s hlediska té či oné skupiny, nýbrž s hlediska státního, tedy obecného zájmu. Nemůžeme přehlížeti, že v prosinci, když jednalo se o zákoně o státních zaměstnancích, počítalo se s dalším poklesem cen. V tomto předpokladu byl také zákon většinou sněmovny schválen. Kdyby nyní neměl tento pokles cen pokračovati, kdyby měl býti dokonce zastaven a projeviti se měla tendence opačná, pak nevím, pánové, ale mám za to, že by samozřejmě vystoupilo se s požadavkem docela oprávněným, aby zákon o státních zaměstnancích tam, kde jedná se o otázku drahotních přídavků, byl revidován, poněvadž nemohli bychom dobře žádati, aby slevováno bylo tam, kde skutečným poměrům to neodpovídá. Povinnosti k státu jako základně hospodářského života mají jistě všichni, dělníci, úředníci, ale právě tak zatím více vrstvy majetné, které z hospodářského vzestupu státního mají prospěch největší. Je sotva správným a hospodářský život konsolidujícím požadavek revise zákona o dávce z majetku. Nesmíme přehlížeti, že právě dávka z majetku byla jedním z důležitých činitelů, který přispěl ke konsolidaci naší koruny, který zvednul a který zhodnotil zemědělský majetek a vůbec majetek finanční. Tož, pánové, bylo by nevděkem ke státu a k hospodářské politice jeho, která přinesla tento prospěch právě majetným vrstvám, aby na druhé straně ihned přicházely s požadavkem, který by znamenal zhoršení hospodářského stavu všeobecného a konec konců také hospodářské zhoršení stavu jejich.
Stabilisace koruny, její úrovně, jistě přináší určité oběti hospodářskému životu, ale přináší také prospěch, prospěch zejména do budoucnosti, o niž se nám v hospodářském životě musí jednati. Proto myslím, že požadavek, který by směřoval po této stránce k ohrožení hospodářské stability, byl by jenom schopný, aby zvýšil hospodářskou krisi, ne aby ji zmírnil. Vše, co podlamuje stav našich financí, snižuje hodnotu naší koruny, zhoršuje přirozeně všeobecný stav a ohrožuje nás novou vlnou drahoty.
Dělnictvo položilo jistě dostatečné oběti bylo to tu také konstatováno řečníky, nepatřícími do řad dělnictva - položilo jeve snížení mzdy, položilo je v nejtěžší oběti - nezaměstnanosti. Jest tedy také na ostatních vrstvách obyvatelstva, aby se nevymykaly povinnosti, která na nich ještě jest a kterou vyžaduje obecný společný zájem.
Hospodářská politika státu musí vyrovnávati rozdíly třídní a zmirňovati vzdálenost mezi zájmy sociálními i zájmy hospodářskými a jenom taková politika jest s to, aby dovedla řešiti úspěšně hospodářskou krisi. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má pán posl. Schäfer.
Posl. Schäfer (německy): Pánové a dámy! Ministerské řeči, jež jsme včera slyšeli o hospodářské krisi, nechávají část otázek, jež jsme položili v interpelacích, úplně bez odpovědi. Bylo nám sice sděleno velmi mnoho o tom, co bylo v posledních měsících vykonáno proti účinkům a následkům krise, avšak základní otázkou, zda Československo provede v budoucnosti ve své celé hospodářské politice onen obrat, který je naprosto nevyhnutelný, touto otázkou se řeči ministerské nezabývaly. A přece se mi zdá býti právě tato otázka nejdůležitější, taková, že na správné odpovědi na ni závisí zřejmě budoucnost československého hospodářství.
Již ve své první řeči o tomto předmětě jsem poukázal na to, že to není jen naším názorem. Dnes chci opět připomenouti, že významný národohospodář, velmi zkušený v otázkách obchodně politických, bývaly ministr Schuster, poznamenal v řeči konané před průmyslníky: Hlavní věcí pro československé národní hospodářství jest, aby se dbalo toho, aby přebytek výrobků se dostal také na trh a byl odbyt. Z toho důvodu je nutno nejen říditi obchodní politiku podle západu, nýbrž především obnoviti styky s dřívějšími odbytišti. Mezi jiným obrátil se také proti tomu, že se lidé v Československu dávají vésti výlučně myšlenkou, že se hospodářská politika musí říditi názory a míněním vítězných států a, nemýlím-li se, dovodil dokonce, že výhradně západní orientace v hospodářském směru je v odporu se životními potřebami tohoto státu. Dotýkám-li se zde krátce těchto vývodů bývalého ministra Schustra, o nichž bylo v novinách referováno, pak to činím proto, že zpravidla, když řekne něco podobného německý národohospodář nebo německý kritik vaší hospodářské politiky, nikdo jeho názoru nedbá, nýbrž jej vysvětluje tím, že je to právě německá orientace. Nuže, nyní jsme čekali a spoléhali na to, že se ministerské řeči budou zabývati touto základní otázkou celé naší hospodářské politiky. K tomu by ovšem bylo patřilo, aby se ujal slova také ministr obchodu. Neboť konečně je hospodářská krise, jak jsme ji museli a musíme prodělávati, z části také výsledkem pochybené politiky obchodní, a ministerstvo obchodu je do jisté míry spoluodpovědno za následky a účinky této krise. Avšak vážený pan ministr obchodu se ve sněmovně odmlčel a omezí se asi na to, že promluví příležitostně zase ve schůzi průmyslníků nebo snad v plenární schůzi nyní zřízeného hospodářského poradního sboru o naší hospodářské situaci a patrně tam také opět prohlásí, jak jsme to od něho jižně kolikráte slyšeli, že nejtěžší dobu máme za sebou, že krise je u konce a že nyní možno počítati s příznivým vývojem. Bylo nutno prodělati ozdravovací proces, tak bude jistě ubezpečovati průmyslníky, a tento ozdravovací proces byl nevyhnutelný, a že účinky jeho se musely v Československu objeviti v tom rozsahu a v té příkrosti, jak se právě stalo.
A přece, velectění pánové a paní, bylo by nejnaléhavější a mělo by býti největší starostí československé vlády, odpovědných politiků ve státě a také většinových stran, aby se jednou zabývali tím, co se má státi s průmyslem, který existuje na naší půdě. Dnes už je nám jasno a není v této věci různosti názorů, že i když v příštích měsících dosáhneme zmenšení krise, přece z oněch statisíců dělníků, kteří jsou dnes bez práce, bude možno dostati zpět do podniků pravděpodobně jen část. Myslím, že se vláda musí přece dnes již tázati, co se stane, když i po krisi, až se vrátí lepší časy obchodu, zbude mnoho tisíc dělníků snad léta jako přebytečných, jichž nebude lze umístiti a tucty a tucty průmyslných podniků nebudou již s to, aby opět v plném rozsahu přijali své dřívější dělníky. Co pak učiní státní správa československá? Tu nestačí zmírniti snad jen následky této skutečnosti, nýbrž pak bude zajisté nutno zabývati se hospodářskými otázkami tohoto státu hlouběji.
Nuže, včera jsme mnoho slyšeli o tom, co vláda v posledních měsících vykonala. Ministr sociální péče především prohlásil, že se zákona o podpoře nezaměstnaných používá velmi liberálně, že se vychází vstříc. Poukázal na to, že byla zavedena co možná největší jednotnost, že jest již jen několik málo okresů, které jsou z podpor v nezaměstnanosti vyloučeny. Avšak tu jde právě o okresy, kde je bída nezaměstnaných tím horší. Nechci se zabývati podrobnostmi.
Pamatuji se, že jsem již jednou poukázal na to, že okresy nejodlehlejší, kde téměř průmyslu není, kde jsou lidé odkázáni na práce lesní a jiné práce nádenické, jsou z podpor v nezaměstnanosti z nejmalichernějších důvodů vyloučeny. Takovým je okres rokytnický ve východních Čechách, kde byla strašná bída již za starého Rakouska a kde za československých poměrů situace ještě se stala zoufalejší. Při tom však se neděje - abych zůstal při tomto okrese - k podpoře průmyslového rozvoje pranic. Po léta již zápasí obyvatelstvo v okrese rokytnickém o to, aby byla vystavěna místní dráha ze Žamberka do Kunštátu a aby tak bylo připojeno k železniční síti. Avšak dodnes zůstalo jen při plánu a nic se neděje, aby nouze okresu byla odstraněna. Podobně je tomu na Šumavě a v Krušných Horách.
Avšak je tu ještě jedna okolnost, které ministerstvo sociální péče podle mého názoru málo dbá. My žádáme, aby ministerstvo sociální péče hledělo svými pokyny úřadům dosáhnouti, aby se c možná liberálně postupovalo při udělování podpor nezaměstnaným. Avšak mně se zdá, že by bylo v mnohých okresích třeba k tomu poučení o tom, jak se mají správní úřady chovati vůči nezaměstnaným, když své nároky uplatňují. Velectění pánové a dámy! Jsou nám známy případy, a my o nich ještě zpravíme ministerstvo sociální péče jednotlivě, kdy se jedná s nezaměstnanými, když uplatňují své nároky, přímo urážlivě, že se hledí odbýti poznámkami, jež jsou skutečně nemístné, a jakých by si političtí úředníci dovoliti neměli. Tak bylo v jihočeském okrese prohlášeno nezaměstnaným, když přišli pro podporu, aby se přece starali méně o odborové svazy, aby uvážili, co se tam požaduje na příspěvcích, a při tom padly urážlivé poznámky o odborových zaměstnancích a důvěrnících. Vůči takovým poznámkám správních úředníků poukazujeme na to, že svazy vzaly na sebe velkou část břemen krise. Unie textilních dělníků, svaz dělníků té skupiny, která byla krisí nejvíce zasažena, vyplatil jen minulého roku čtyři miliony korun podpor nezaměstnaným. V průmyslu sklářském bylo svazem vyplaceno minulého roku na podporách 1,250.000 K, unie horníků, tedy jen pro horníky německého území, vyplatila jen minulého roku 1,762.653 K podpor. V této chvíli nejsou mi známy číslice českých svazů. Avšak teprve nedávno bylo referováno na sjezdu českých kovodělníků, že podpory nezaměstnaným činí v první polovici 1922 již tolik, kolik za celý rok předešlý bylo na podporách vyplaceno. Přitom bylo první pololetí 1922 ještě trochu snesitelné; velká nezaměstnanost nastala teprve po červenci a byla nejsilnější v pozdějších měsících, v září, říjnu, listopadu, prosinci. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Tyto číslice ukazujeme těm politickým správním úředníkům, kteří si dovolují vůči nezaměstnaným dělati nepříznivé poznámky o odborových svazech. Není pochyby, kdyby v měsících hrozné krise nebyly svazy obětovaly miliony, byli bychom se dočkali zcela jiných výbuchů zoufalství, než k jakým za této krise došlo, a právě tato skutečnost měla by přece přiměti státní správu jakož i správní úředníky státu, aby nedělali vůči nezaměstnaným urážlivých a vyzývavých poznámek. Či není zrovna výsměchem nezaměstnaným, když prohlásí politický úředník, jako se stalo v Jilemnici a také v jižních Čechách, nezaměstnaným sklářům, když se hlásili o podporu: "No, vy jste dříve tolik vydělali, měli jste si přece něco ušetřiti a měli byste se proto zříci a nežádati nyní od státu podpory! "Nuže, víme všichni, ať už byly výdělky jednotlivých dělnických vrstev při trochu lepším provozu jakékoli, že byla drahota přece taková, že žádný dělník nemohl dělati úspory; a ostatně odmítati takto žadatele o podporu jest proti jasnému znění zákona, a v tom směru mělo by ministerstvo soc. péče vydati jednou důkladné poučení a ty úředníky, kteří nedovedou ve styku s nezaměstnanými lidmi zachovati správnou formu, jednoduše služby zprostiti při provádění zákona o státní podpoře nezaměstnaných. (Posl. Heeger [německy]: Každý dělá, co chce!) Je to už tak, jak bylo vysloveno v tomto výkřiku, každý myslí, že si může vůči nezaměstnaným všecko dovoliti, a v takovém výstupu vyjadřuje se ono zostření obrany a potírání všeho toho, oč proletariát, oč dělnictvo usiluje a žádá.
Pan ministr sociální péče potvrdil ve svých vývodech, co jsme stále a stále v posledních týdnech tvrdili, že ještě vůbec nebylo možno mluviti o ubývání krise v minulém roce, v listopadu a prosinci. Z číslic, jež beru z jeho řeči, vychází to dost jasně najevo. Musil přiznati, že v říjnu stouply podpory nezaměstnaných proti září o 100%; musil přiznati, že v prosinci vzrostly znovu téměř o 100%; a my víme, že v lednu není číslice podpor nijak nižší; a mně se zdá býti trochu optimistickým, jestliže by se mělo ze skutečnosti, že tu a tam dojde nová objednávka, že tu a tam začíná podnik opět pracovati, již dovozovati, že se rychlými kroky blížíme konci krise. Ostatně tyto zjevy jsou skutečně velmi nestejné a ojedinělé. Jsou velká území průmyslová, kde o oživnutí obchodu nemůže býti řeči. (Souhlas na levici.) Ostatně se nesmíme klamati, že když některé průmyslové podniky obdržely zase zaměstnání, nutno to přičísti okolnostem, na nichž Československý stát a jeho hospodářská politika viny opravdu nemají, že to nutno přičísti událostem mimo Československo, událostem ve světové politice, jež však mohou prospěti jen jednotlivým podniků.
Všeobecně nebyli jsme naprosto uspokojeni ministerskými řečmi, ani řečí ministra sociální péče, naopak postrádáme v nich rozbor těch hlavních otázek, o něž při boji s krisí v Československu jde. Jestliže jsme měli nyní v prosinci podle údajů ministrových ještě plně nezaměstnaných 248.485, pak je to velmi zřejmý důkaz, že je všude ještě velmi zle, a že ještě stále není příčiny k jásotu a k mínění, že máme krisi za sebou. Konečně má se věc také tak, že četné podniky, jen aby si udržely kmen dobrých vyškolených dělníků, všemožně se snaží, aby mohly dále pracovati. Dále je správné, že zahraniční události způsobily v tom neb onom průmyslu malý obrat k lepšímu. Pakliže jsme očekávali, že se nám pro budoucnost naznačí, jak se zamýšlí podporovati oživení průmyslu, pak nám zklamání přináší i řeč ministra dr. Franke. Ve všech průmyslových odvětvích byly mzdy sníženy podle vzoru, který dal stát, v jistém předpokladu, že nastane ve velmi značném rozsahu snížení cen. Minulého roku ceny klesly, měli jsme snížení cen, a kdyby se bylo na této krisi pracovalo dále opatřeními státní správy, bylo by se snad mohlo dosáhnouti úpravy cen potravin a životních potřeb tak dalece, že by se byla hodnota koruny doma přizpůsobila konečně hodnotě zahraniční. Avšak byl to jen náběh k snížení cen, velmi brzy uvázl, a z vývodů pana ministra dr. Franke vyplývá potvrzení pro to, co již týdny říkáme, že jsme u konce snižování cen, že ceny u jednotlivých předmětů opět stoupají, a že také u mnohých potřeb, na něž je odkázán průmysl a oživení průmyslu, nelze naprosto znamenati podstatného snížení.
Co se nám v září minulého roku všecko nevyličovalo, co se mělo vykonati na podporu obchodu! Dopravní tarify měly býti sníženy, a co se stalo? Dnes ještě máme nesmírně vysoké dopravní sazby, naše sazby jsou 3 1/2krát tak vysoké jako v Italii, 2 1/2 krát tak vysoké jako ve Francii, 3krát tak vysoké jako v Belgii a 4krát tak vysoké jako v Jugoslavii. Pak již věříme oněm průmyslníkům, kteří si tu stěžují, že je tak těžko dáti se v konkurenci nebo konkurovati s cizozemskými výrobky, když zdražení zboží bylo způsobeno vysokými sazbami dopravními. Ministr železnic sice pokaždé prohlašuje, mluví-li se o snížení dopravních sazeb, že by tím byla porušena rovnováha železničního hospodářství. My o tom však soudíme trochu jinak. Doprava by vzrostla, a v době, kdy se slavnostně prohlašuje s vládní lavice, jak se to stalo při zákonu o platech státních zaměstnanců: "Žijeme v době snižování cen a proto musí na stejné čáře jíti i snižování platů zaměstnanců", v takové době by měla vláda předcházeti ve snižování cen, bylo by především nutno snížiti náležitě dopravní sazby. Vedle toho se dějí věci, jichž si vysvětliti nedovedeme. Ústecko-teplická dráha byla se státněna, avšak dosud schází propočítání tarifů, a místa, ležící na této dráze a průmyslové podniky, které musejí této dráhy používati k zasílání zboží a nákladů, jsou tím hrozně zatíženy. Nutno jistě co nejostřeji odsouditi, že se protahuje tak důležité opatření. Jistě pan ministr dr. Franke zcela dobře poznal, co nutno učiniti: Dovoz zboží musí býti ulehčen. Avšak jak možno jej ulehčiti? Toho lze dosáhnouti, sníží-li se dopravní sazby, zlevní-li doprava a bude-li dbáno toho, aby příliš vysokými sazbami nebyly zvyšovány ceny průmyslových výrobků. Ostatně by bylo nutno zabývati se jednou důkladně otázkou dopravních sazeb, neboť my se domníváme, že počítání vesměs podle váhy nemělo by býti výhradně správným, všeobecně platným, poněvadž také záleží velmi mnoho na tom, jakou cenu zboží má, jež se dopravuje. Nuže, pan ministr dr. Franke ohlásil pro nejbližší dobu řadu opatření, jež se mají státi, tak mezi jinými další snížení železničních a dopravních tarifů, opatření proti dalšímu zdražování, opatření proti zdražování zboží textilního, proti kartelům a ochranným svazům, zřizování ledáren a chladíren a j. v. Chceme doufati, že to při těchto opatřeních nedopadne zase tak, jak to bylo při ohlašování jich v září. Dnes ještě čekáme na splnění celé řady slibů, jež byly tehdy dány.
Víme ovšem, že úkolem státu, který vážně vystupuje proti krisi, je především, aby opatřil možnost práce. Pokud můžeme viděti z číslic, jež jsou zřejmy z řeči pana ministra Srby, zamýšlí se skutečně počíti s celou řadou nouzových staveb a s řadou nouzových staveb bylo již také započato. Avšak v jeho řeči nacházíme poznámku, která nedá vzniknouti pravé radosti. Praví se tam: "V předpokladu, že budou po ruce potřebné peníze." To tedy značí, že není dokonce ani jisto, že investiční program bude proveden v plném rozsahu. Poskytnutí peněz záleží konečně od ministerstva financí, a když se pamatujeme, jak ministerstvo sociální péče stále a stále na to poukazuje, že má při získávání peněz pro podporu nezaměstnaným velké obtíže v ministerstvu financí, pak sex velmi obáváme, že takové obtíže budou se dělati také při provádění programu investičního.
Konečně otázku hospodářské krise a zmírnění jejích následků nelze řešiti bez finančních prostředků a nelze si to jinak mysliti, než že stát v takové době právě musí dáti potřebné miliony k disposici. A také zde jsou to nejen politikové z oposice a nejen zástupci odborových sdružení z německých krajů, kteří poukazují na to, že by bylo možno tyto peníze zcela dobře opatřiti, kdyby se chtělo v jiných oborech státní správy šetřiti. A šetřiti lze, zvláště v hospodářství vojenském. Jsem přesvědčen, že kdyby se ve vojenství chtělo šetřiti, že by to jistě bylo beze všeho možno. Neboť mluviti o nebezpečí války pro republiku, zdá se mně býti jen k tomu, aby bylo obyvatelstvo udržováno v klamu, že totiž nutno udržovati militarismus právě proto, jež to bylo to Francií nařízeno, že jej nutno udržovati proto, že Československo je zajatcem a nesmíme samostatně dělati žádných kroků. Ve střední Evropě, která je beze zbraně, ve střední Evropě, která byla vnuceným mírem uvedena ve stav, jak jej máme v Německu, Rakousku atd., v takové střední Evropě nemá některý stát zapotřebí, aby vydával na militarismus více, než kdysi bylo vydáváno ve starém Rakousku a v Prusku, nemá zapotřebí napodobovati militarismus francouzský, zřizovati a budovati ho právě tak, jak je tam.
Litujeme, že se páni ministři, kteří mluvili včera o hospodářské krisi, nezabývali nijak hlouběji základními otázkami věci. Konečně musejí přece také věděti, že Československo má na své půdě průmysl, který není dostatečně zaměstnán, je-li odkázán na vnitřní trh, a který především nemůže býti zaměstnán dostatečně, domnívá-li se, že nutno zboží dodávati především na západ. Na území dnešního Československa máme 92 % cukerní produkce starého Rakouska, 80%zboží textilního, jež se vyrábělo ve starém Rakousku, vyrábí se nyní v Československu, 70% bývalého rakousko-uherského průmyslu porculánového nalézá se na území československém, průmysl železářský a ocelářský jest šedesáti procenty těžký průmysl tu není ani započítán - na půdě československé. Tento průmysl byl ve starém Rakousku zplna zaměstnán a měl veliký trh v Rakousko-Uhersku s více než 50 miliony obyvatel. Dodával průmyslové výrobky na Balkán, na Východ, do Německa atd. Nutno opatřiti tomuto průmyslu zaměstnání, to je jádrem věci, a hlavní úlohou, kterou zde v tomto státě musíme řešiti, jest znovuzískání ztracených trhů. Chceme-li ten poměr viděti ještě drastičtěji, pozorujme, kolik vřeten, jež kdysi byla ve starém Rakousko-Uhersku, přešlo a jest dnes na území československém. Ze 4,941.000 vřeten jsou 3,565.000 v Československu. Máme 80% až 85% uhelných ložisek na československé půdě, 60% ložisek rudy; okrouhle počítajíce můžeme říci, že 70% starého rakousko-uherského průmyslů jest na půdě Československého státu. Pro těchto 70 % byla nyní odbytiště z větší části ztracena a měli bychom řešiti úlohu, jak jich znovu získati. Na našem území je tedy velký, značný, silný a mocný průmysl. Je bláhovostí, je krátkozrakostí domnívati se, že by tento průmysl mohl býti někdy opět plně zaměstnán při obchodní a hospodářské politice a při nynější orientaci na venek. Jak jsem ve svých vývodech minulý pátek poznamenal, jsme především odkázání na to, abychom si zajistili dnešní nástupnické státy starého Rakousko-Uherska jako odbytiště, jsme odkázáni na to, abychom se sousedními říšemi zůstali v čilém hospodářském styku. Musíme se obrátiti na východ, abychom získali pro svůj průmysl tamější otevřená velká území a i když neodmítneme a budeme povazovati za samozřejmé, že také v jiném směru uzavřeme příznivé obchodní smlouvy, nesmí to býti úlohou hlavní, poněvadž nám západ nemůže nikdy nahraditi, co jsme ztratili na východě a co budeme musiti na východě zapsati v budoucnosti jako ztrátu, nezměníme-li své obchodní a zahraniční politiky.
Této myšlence se páni ministři ve svých řečech vyhnuli. Ježto dále ve svých vývodech ukázali jen v jednotlivostech, jaká se stala opatření proti následkům krise, nemůžeme v ministerských řečech spatřovati uspokojující odpovědí na naše otázky.
Vážené dámy a pánové! Jsme si jisti, že se hospodářská krise v nejbližších měsících jistě zmírní. Nejsme slepí naproti skutečnosti, že tu a tam vstupují podniky zase v činnost. Avšak to nerozhoduje. Rozhodným jest, zda bylo dosud něco opravdového vykonáno státní správou na zmírnění krise a zda bylo něco opravdového podniknuto, abychom se vyvarovali toho, aby znovu byly na nás vyvolány takové hospodářské otřesy. Můžete se snažiti, pánové z koalice, stát upevniti sebe více výjimečnými zákony, drakonickými opatřeními proti demokratickým a svobodomyslným právům občanským, můžete se pokusiti o to, že označíte jakýkoli odpor proti falešné politice za zločin. Můžete znemožniti jakoukoli kritiku, můžete občany tohoto státu umlčeti; avšak hospodářskou budoucnost tohoto státu nezlepšíte dříve, pokud ve vnitřní i zahraniční politice neuděláte onoho obratu, který jsme vám z tohoto místa stále a stále opět doporučovali jako nezbytný. Litujeme zvláště, že se hospodářská krise, příčiny krise a její účinky a hospodářská budoucnost tohoto státu posuzuje s tak úzkého hlediska, jak se to dálo vždy dosud, poněvadž přece v koaliční vládě sedí politikové, kteří by měli jako socialisté posuzovati souvislost celého našeho hospodářského života jinak, než zástupci národně-měšťáckých stran. A byli bychom očekávali, že se nám o hospodářské krisi řekne ještě něco více než sdělení, že podpor v nezaměstnanosti bude používáno liberálně, že v budoucnosti budou dopravní sazby na drahách sníženy. Byli bychom očekávali hlubší rozbor velkých hospodářských otázek, které se v Československu dostaly hospodářskou krisí na denní pořad a zůstanou na denním pořadě tak dlouho, až se konečně rozhodnete, rozřešiti je. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Laube.
Posl. Laube: Slavná sněmovno! Vážené dámy a pánové! Některé strany této sněmovny, mezi nimi i strany koaliční, podaly dotazy vládě, jakým způsobem snaží se zmírniti, případně odstraniti hospodářskou krisi a z ní plynoucí nezaměstnanost a jakým způsobem chce vláda pracovati proti současným zjevům drahoty a vzestupu cen životních potřeb. Tyto dotazy jsou podnětem dnešní debaty slavné sněmovny a všechny strany zaujaly k prohlášení vlády, které bylo tlumočeno třemi pány ministry, své stanovisko. Je zajímavo, že všechny strany oposiční zaujaly jedno a totéž stanovisko, které také tlumočil poslední kolega, řečník z německé strany, že dnešní hospodářská krise, drahota a nezaměstnanost budou na denním pořádku do té doby, dokud vnitřní a zahraniční politika tohoto státu nedozná změny. Račte konstatovati, že hospodářská krise není jenom záležitostí Československa, naší vnitřní záležitostí, nýbrž že je na denním pořádku všech zákonodárných sborů celé Evropy, že je zrovna tak na denním pořádku v Americe jako v Sovětském Rusku. Zdá se, že politika státu nemá tolik vlivu na hospodářské dění a vytváření hospodářských cen, jak se všeobecně předpokládá, zejména z oposičních stran, které prohlašují, že by jedině politika státu utvářela hospodářské ceny a že by byla rozhodující pro hospodářské podniky života národů a států. Ba dokonce stoupenci komunistické strany československé staví se na stanovisko, jakoby jedinou hlavní a podstatnou příčinou dnešní hospodářské krise byla vláda a jakoby spoluviníci této krise byly socialistické strany. Řekl jsem již v úvodu své řeči, že proděláváme světovou hospodářskou krisi, na níž je zúčastněn náš stát, jednak schudnutím obyvatelů, vyčerpaných válkou, jednak zaujetím dosavadních trhů a odbytišť, nebo vybudováním států s vlastní průmyslovou výrobou, čímž vzniká především hospodářské ztížení podnikání a ztížení konkurence. Na druhé straně ovšem jsou to příčiny, které tkví v tom, že náš stát dal se po svém ustavení po cestách jiné hospodářské a měnové politiky, než po kterých šly ostatní vůkolní státy, že se dal po cestách měnové politiky, která znamená stabilisaci, návrat k řádné, normální měně, kterážto politika měla jistě podstatný vliv na to, že hodnota naší měny za hranicemi se podstatně a trvale zvýšila. Tím jsme však také donucováni ke změnám hospodářských čísel, k jistému přeorientování výroby, k jistému přeorientování politiky cenové a taktéž i k přeorientování v cenách výrobků a v cenách práce. Tento proces, který proděláváme, znamená jistě postup ne ke zhoršení hospodářské a finanční situace státu a také ne ke zhoršení hospodářské a finanční situace obyvatelstva, nýbrž je to proces ozdravovací, postup k lepším dobám. Proto také socialistické strany a naše strana k této politice ozdravovacího procesu, návratu k normálním poměrům, dala nejenom svůj souhlas, nýbrž také za touto politikou stojí, hájí tyto principy a snaží se přirozeně, aby při tomto ozdravovacím procesu, při nové orientaci hospodářské a finanční nedálo se přeskupení poměrů výlučně na účet pracujících vrstev, na účet drobného lidu, na účet zaměstnanců továrních, soukromých a na účet veřejných a státních zaměstnanců, nýbrž aby dálo se na účet všech obyvatelů státu, aby stejným způsobem k obnově hospodářského života, k obnově výroby a zaměstnanosti, k obnově a zabezpečení trhu přispívaly všechny složky obyvatelstva rovnoměrně a stejnou silou. Objevilo se ovšem při této příležitosti, že ne všechny vrstvy obyvatelstva k tomuto ozdravovacímu procesu chtějí přispívati měrou rovnoměrnou a chtějí odhodlaně, otevřeně a upřímně nastoupiti nové cesty hospodářské politiky. Aspoň vidíme, že dělnická třída republiky přispěla k tomuto nutnému ozdravění hospodářských poměrů měrou netušenou a nebývalou. Vidíte velikou armádu nezaměstnaných, masy dělníků, kteří pracují jenom po nepatrnou část dřívější pracovní doby, a celou tu ohromnou armádu dělníků a pracovníků, kterým sníženy byly mzdy o 30, 40 až 50 %. Na této straně tedy vidíte, že byla zde odvaha jíti k zabezpečení výroby, k zabezpečení nového oběhu výrobního do krajnosti. Ne totéž stanovisko, které u dělníků i s buržoasní strany bylo konstatováno, zaujímají a ne týmiž cestami ubírají se také i ostatní vrstvy obyvatelstva. My můžeme docela konstatovati, že, pokud jiné vrstvy obyvatelstva byly přinuceny přizpůsobiti se novým cifrám hospodářským, musilo se to státi jen tlakem cenových poměrů zahraničních. Vidíme, že situace, ve které se nalézají vrstvy dělnické, vrstvy konsumentské, je velmi často bezohledným způsobem využitkována ve prospěch jednotlivců, ve prospěch těch, kteří vlastní výrobní prostředky. Vidíte velmi jasně, kterak mnoho obchodníků a výrobců snaží se vymknouti se nutné hospodářské konsolidaci státu tím, že nedostávají svým platebním závazkům, že se chtějí vymknouti povinnostem daňovým prohlašováním konkursů nebo vyrovnávacích řízení, a vidíte, kterak průmysl, který by mohl vyráběti a který by mohl zaměstnávati, uměle způsobuje nezaměstnanost, zavírá své závody, propouští část dělníků, snižuje mzdu, a těm, kteří zůstávají v práci nebo v zaměstnání, vnucuje nesnesitelné pracovní podmínky. A všechnu tuto snahu po soukromém výdělku, po rychlém obohacení, nepodpírají ničím jiným, než tím, že je prý potřebí, aby československý průmysl byl schopen soutěže na zahraničních trzích.