Ukazuje se velmi často, ať v bankách, ať v rozpočtu toho kterého průmyslu, že v oklamání veřejnosti, zejména dělnické, aby se jí vnutily nižší mzdy, aby se odůvodnilo uzavření továren a propuštění dělníků, předkládají se kalkulace, které neodpovídají skutečnosti. Je možno zjistiti, že také tyto kalkulace výrobců produktů životních potřeb, pokud na ně má nebo mohl míti vliv stát, neodpovídají skutečnostem, že se tu v hranicích celních, hranicích státu vytváří umělé organisace, trusty a kartely, které mají za účel vykořistiti bezohledně poplatní sílu konsumentů.
Veřejnost naše byla pobouřena v posledních dnech vzestupem cen jednotlivých produktů o 2 až 3 %, ačkoli nebylo k tomu příčiny a cena naší valuty za hranicemi dávno ještě není přizpůsobena její vnitřní hodnotě. Vidíte, že cukrovarnický kartel sahá ke zvýšení cen a odůvodňuje toto zvýšení tím, že je nutno zvýšiti cenu domácí výroby pro domácí konsum proto, poněvadž světová cena cukru a rafinády stoupla. Ale vy vidíte, že v tom okamžiku, kdy odůvodňují tito pánové zvýšení cen cukru pro konsumenty a spotřebitele domácí, vynutili 1. července 1922 6 % ní snížení mezd svého dělnictva a při novém ujednání ze dne 4. ledna 1923 vynutili opětné snížení mezd, a to o dalších 19 %, celkem o 25 %, a že vynutivše toto snížení, zvyšují ceny domácího cukru spotřebního a zvláště ceny rafinád, poněvadž prý musí krýti ztráty, které utrpěli dříve, a protože cena cukru na světovém trhu stoupla. Vidíte zde jistou organisaci, kartel, který bezohledně využívá své priority, svých výsad, aby snížil mzdy zaměstnancům a dělníkům, a aby na druhé straně zvýšil ceny produktů, kterých potřebuje široká masa konsumentská. Tyto věci jsou tak zajímavé, že na př. takový menší cukrovar, který má základní kapitál 1,300.000 Kč, v kampani roku 1921/22 měl 2,300.000 Kč čistého výdělku. Proto musí tito pánové vykořisťovati konsumenty, protože opravdu je to ubohé, jestliže "tolik málo" na svém kapitálu vydělávají! Ale nejen tito pánové jsou zajímaví se svými cenami a kalkulacemi, pokud se týká cukru, ale jsou také jiné skupiny výrobců denních potřeb, jež ukazují jiné zajímavosti. Bylo zjištěno, že kalkulace cen piva Ochranného svazu pivovarů vykazuje při 8 %ním pivě na 1 hl. 117·6 korun, při 10 % ním pivě 125 a při 12tistupňovém 133·80 Kč. Podle kalkulací ministerstva financí však - po přesných kalkulacích - vykazuje 8 % ní pivo výrobní cenu 82·38 s normálním ziskem, 10tistupňové pivo 87·35 a 12tistupňové pivo 93·66; když pak přichází toto pivo do ruky konsumentovy, vidíte, že tu přichází 10tistupňové pivo za 2·80 až 3·40 K, 12tiprocentní s přirážkou o 40 hal. až 1 korunu. (Posl. H. Bergmann: Zapomněl jsi počítati také vysokou portu!) Ovšem, že jsem s touto portou nepočítal, poněvadž jsem počítal s konsumentem, který si nechá dodávati pivo domů a nechodí do hospody.
Neméně zajímavé jsou cifry, všimneme-li si druhého spotřebního artiklu, t. j. uhlí. Tu je zajímavo, že jenom výkonnost horníků stoupla o 32 %, ale mzdy jejich klesly o 30 %, že také klesly ceny materialií o více než 30 %, alespoň jak statistika ukazuje, ale ceny uhlí klesly na 1 q pouze o 1·94 - 2·29 - o 1·70 - 2·25 Kč. Největší pokles je o 4·21 Kč. Nejnižší pokles cen uhlí vykazuje 8·02 %, nejvyšší 26·05 %. Zde vidíme docela konkretně a jasně, že všechna tato opatření, všechno snížení mezd, snížení cen materiálií se tu neprojevuje nějakým zvláštním způsobem vůči konsumentu, nýbrž prostě producenti, velkoprůmysl, konečně také meziobchod odstrkají tyto rozdíly, ať valutární nebo výrobní, do kapes a že bezohledným způsobem vykořisťují občany. Sluší uvážiti, zdali může stát nebo vláda koalice, v níž jsou zastoupeni také zástupci socialistických stran, k tomuto řádění kartelů a producentů klidně přihlížeti.
Mluvil jsem o uhlí, pivu, cukru, ale můžete si, prosím, také všimnouti jednoho zajímavého artiklu, to jest sirek. Výroba sirek se u nás stala monopolem jedné továrny, nebo lépe řečeno společnosti. Ač stát slevil téměř 40 milionů na dani této společnosti, ač snížil dopravní tarify, ač se snížily mzdy dělníků v těchto závodech až téměř ke hranici 50 %, vidíte, že ti pánové nemají odvahu přijíti se snížením cen a že se docela nestydatě nechají nutiti tlakem veřejnosti a zakročením úřadů státních k tomu, aby se přizpůsobili občanskému zisku a nevykořisťovali bezohledným způsobem konsumenty.
Zdá se tedy, že všechny ty zásady, které se hlásaly o tom, že nastane zlepšení hospodářských poměrů tím, jestliže bude u nás provedena úplně volná výroba a volný obchod, se neosvědčily do všech konsekvencí a důsledků. Osvědčily se jen do té míry, pokud ten který odbor výrobní neutvořil kartelu nebo takové veliké organisace, jako mají na příklad páni rolníci z agrární strany, a nevnucuje silou svých organisací a kartelů ostatním konsumentům vedle státní daně ještě daň zvláštní, to jest daň z výroby nebo práva na výrobu toho kterého artiklu.
S tím se setkáváme na celé čáře. A tu je nezbytno, aby vláda a parlament se těmito otázkami zabývaly a snažily se čeliti těmto zjevům, pokud jejich prostředky zákonodárné a správní k tomu dostačují. Vláda dne 10. září vydala provolání k národu, ve kterém se snažila odstraniti nebo vyjíti vstříc stížnostem, a pokouší se o to, aby zjednala nápravu.
Je to především ministerstvo zásobování, které ovšem nenalezlo příliš mnoho lásky nebo pochopení na straně samostatných živnostníků, jak jsme mohli z prohlášení pana kol. Najmana slyšeti před několika hodinami. Ministerstvo zásobování uchopilo se, nehledíc na volný obchod a volnou soutěž, nové organisace ministerstva a chopilo se zásahu do tohoto dění, aby skutečně konsument, drobný malý člověk, byl chráněn před bezohledným vykořisťováním. Rozumí se, že toto ministerstvo nemohlo a nemůže nalézti u pana kol. Najmana nebo jeho strany dostatečného pochopení a že dokonce pan kol. Najman volal, že ministerstvo zásobování je v Československé republice zbytečné a že tu nemá co pohledávati. My však považujeme za nutné prohlásiti, že ministerstvo pro zásobování lidu není zbytečné, neboť ono to bylo, které organisovalo odpor proti bezohlednému vykořisťování konsumentů, ono to bylo, které organisovalo všechny ty akce vládního nátlaku prostřednictvím správních úřadů na výrobce, prodavače a zprostředkovatele, aby šli s cenami dolů, a ne bez úspěchu. Ovšem nemělo, bohužel, prostředků, jakých je potřebí, a moci, která je nezbytná, aby skutečně energicky a iniciativně mohlo zasáhnouti a chrániti konsumenta před vykořisťováním. Chci tu jen konstatovati skutečnost, že ministerstvo pro zásobování lidu nebylo vybaveno dostatečnými prostředky, aby mohlo čeliti takovým zjevům, které jsme viděli při nebezpečí nějakých zápletek nebo mobilisace před dvěma měsíci, aby mohlo nakoupiti zásoby, aby je mohlo distribuovati a udržovati ceny na slušné a poplatní síle konsumentově přístupné výši.
Pan kol. Najman neodepřel si ovšem příležitosti, aby neopakoval nepravdu, která byla šířena tiskem, jakoby zásobování moukou, to všeobecné zásobování, které po převratu bylo nutné, přineslo státu 7 1/2 miliardy deficitu. Můžeme docela s klidem říci, i kdyby bylo bývalo potřebí těchto obětí, že nebyly by především přineseny zadarmo a že dále bylo věnování této oběti podmíněno chováním se vrstev, které měly životní potřeby v rukou a které je nechtěly za přijatelnou cenu pustiti do konsumu. Tedy tato věc je již vyřízena, a soudím, že ministerstvo zásobování bude míti možnost zasáhnouti energičtěji než až dosud do tohoto směnného a výrobního procesu a naše strana je toho přesvědčení, že bude naprosto nutno, aby zasáhl parlament zvláštní osnovou proti kartelům a trustům, proti výrobním monopolům a tím bránil vydávání obyvatelů v šanc bezohledné, vykořisťovací politice výrobců, neboť má-li stát býti skutečně zabezpečen, musí tu přirozeně zasáhnouti všemi prostředky, aby právě v takových těžkých dobách krise a nezaměstnanosti konsument, který je odkázán jen na výdělek své práce a za časté jen na podporu v nezaměstnanosti a mnohdy ani na tu ne, nebyl vysazen bezohlednému vykořisťování a v pravém slova smyslu odírání.
Hospodářská krise, kterou prožíváme, neobjevuje se nám jen v těchto faktech zdražovacích, v procesu, který vidíme v distribuci, nýbrž krise průmyslová senám jeví zejména v ohromné, tíživé nezaměstnanosti, jíž jsme svědky v závodech a v továrnách a která snad nejvíce přispívá k neklidným poměrům našeho státu.
Mohli jste pozorovati před krátkým časem, kterak průmysl, výroba a obchod, některé strany parlamentu začaly volati po snížení státních dávek, daní, tarifů a odůvodňovaly to tím, že jen tímto způsobem lze nejenom snížiti ceny životních potřeb, ale i působiti, aby byla obnovena výroba a aby byl obnoven náš export. Vidíte zde, že vláda skutečně přišla s těmito obětmi, že ministr železnic přišel s úpravou tarifů, kterážto úprava znamená ztrátu v budžetu téměř o 1/2 miliardy. Vidíte také, že ministr pošt a telegrafů připravuje snížení tarifů a že také finanční ministr přišel se snížením daně uhelné. A vy byste čekali, že všecky tyto oběti státu, po kterých se volalo, se objeví ve snížených cenách, otevřením závodů a výroby, čekali byste, že se objeví ve prospěch konsumentů. Nikoli, také tyto přebytky, také tyto úlevy, vedle kterých konstatujete velmi značné úlevy daňové ve všech obcích zastupitelských a okresích, neobjevily se k dobru konsumentově a k dobru naší výroby. Lze se potom diviti, jestliže se objevuje nespokojenost a jestliže tento stát zavdává jistým lidem neb stranám příčinu k velmi prudké kritice a hnaní poměrů politických na ostří nože?
Také pan ministr soc. péče přes to, že byl předmětem ožehavé kritiky v debatě o drahotě a nezaměstnanosti, kritiky, myslím, z velké většiny neodůvodněné a neoprávněné, činil, seč jeho síly stačí, neboť nerozhoduje on sám, nýbrž také finanční situace a síla státu. Pan ministr soc. péče snažil se, aby nejkřiklavější stížnosti, pokud se týče povolování podpor v nezaměstnanosti, byly odstraněny. Chci konstatovati, že to byly zejména odborové organisace dělnické, které upozorňovaly na jisté příkrosti zákona, které ukázaly na jeho nedostatky a které docílily výnosů, kterými podpora v nezaměstnanosti byla benevolentněji, řekl bych, liberálněji vykládána. Ovšem tak liberálně, jak si to představují někteří kolegové z parlamentu, myslím, vykládati tento zákon nelze.
Chci několika slovy se zabývati návrhem strany československých komunistů, či komunistické strany Československa o nové úpravě podpory v nezaměstnanosti. A tu prosím v tom mírnějším návrhu, pro který žádala komunistická strana československá naši spoluúčast, dožaduje se úpravy podpor, a to v §u 4 zvýšení v prvém případě na 12 K, v druhém případě na 15 K, mimo to zvýšení podpor pro manželku a děti. Jen v hrubých cifrách chci říci, že by podle toho brala pětičlenná rodina týdně 175 Kč podpory, a kdybychom vzali za základ, co komunisté tvrdí, že je 800.000 nezaměstnaných, že potřeboval by stát ročně 6.716,000.000 K na toto opatření. Vedle toho ovšem jistě by to šlo dále, jestliže komunistická strana československá požaduje, aby rozhodování o výplatě těchto podpor, o jich povolení, zastavení, zvýšení, nerozhodoval povolaný úředník, nýbrž aby rozhodoval sbor nebo zástupci nezaměstnaných. Od roku 1919, a to od působnosti zákona o podpoře v nezaměstnanosti od 10. prosince vyplaceno v československém státě podle sdělení pana ministra soc. péče na podporách v nezaměstnání 655,340.693 Kč. Je-li možno, aby se skutečně přistoupilo na tyto komunistické návrhy, abychom řekli, že k deficitu, ve kterém se pohybuje československý stát, je možno zvýšiti podpory v nezaměstnání a upraviti takovým způsobem, že by náklad se točil kolem 7 miliard? To jest myslím návrh, z jehož každé písmeny čiší, že se zde nedělá akce proti nezaměstnanosti, nýbrž jedině akce na účet nebo ve prospěch demagogie. My při této příležitosti v otázce nezaměstnanosti chceme konstatovati jen to, že si velmi trpce stěžujeme, že vláda republiky Československé, resp. zahraniční ministerstvo, dosti energicky nepřihlíží k tomu, že při represáliích, s jakými se chovají jiné zastupitelské úřady k československým dělníkům resp. jiné státy, u nás se trpí neudržitelný stav, že nejdůležitější místa a začasto velmi význačná místa a ohromné množství míst v době nezaměstnanosti československého dělnictva jest obsazováno příslušníky cizích států, ba naopak, že jde odvaha průmyslu a kapitalismu tak daleko, že se čeští lidé propouštějí ze zaměstnání a přijímají se cizí, ba vidíme, že v pohraničních krajích přicházejí celé skupiny po čtyři léta z cizích států vydělávati si u nás chleba, zatím co domácí naši lidé trpí krisí a nezaměstnaností. Zejména si musíme stěžovati na charakteristický a ponižující přímo případy, které vidíme, že si agitace v Německém Rakousku troufá nakládati s československými dělníky, kteří projíždějí německým Rakouskem za prací do Francie, jako s lidmi méně cennými, jako se stavkokazy, že si troufá s nimi nakládati takovým způsobem, že je pohání z jedné stanice do druhé. Přáli bychom si, aby naše zahraniční ministerstvo a vláda velmi energicky dovedla vystoupiti proti tomuto způsobu nakládání s dělnictvem československého státu německým Rakouskem tak těžce ponižujícímu. (Posl. Zeminová: Zastaviti Vídni potraviny, uhlí a cukr a bude hned hotova!) A také peníze.
Komunistická strana československá domnívá se, že nechceme rozuměti jejímu volání po společné cestě a práci, komunistická strana československá se domnívá, nejdeme-li cestou, kterou jde ona, že se dopouštíme zrady na československém proletariátu a na československém dělnictvu, a pokouší se agitací veřejnou nebo tajnou vyvolati rozpory mezi námi a mezi dělnictvem. My docela jasně a otevřeně chceme říci k této věci, že jsme si vědomi, že za dnešních poměrů jiná politika než ta, kterou dělají socialistické strany a zejména naše strana, politika konstruktivního socialismu, se dělati nedá. Aspoň příklad Ruska ukazuje, že politika komunismu neznamenala blaho dělnické třídy a blaho ruského národa. My jsme přesvědčeni, že třídní nenávistí samou o sobě nemůže se nic vybudovati, nýbrž rozbíti a zničiti. Na tuto agitaci odpovídáme otevřeně: Je pravda, jsou třídní rozpory v národě, jsou třídní rozpory ve státě. Ale od toho je stát, od toho je vláda, od toho je politická moc, moc politická dělnická, aby tyto třídní protivy vyrovnávala ve prospěch dělnické třídy. Považujeme náš stát ne za produkt rozpaků třídních, nýbrž za výsledek jednotné vůle všech tříd národa. Proto nemůžeme a také nepůjdeme na žádnou demagogickou politiku. A půjdeme-li a jdeme-li ve společné frontě s komunistickými dělníky, neříkáme tím, že chceme býti ve společné frontě s lidmi, kteří věc dělnickou vedou na jinou cestu, než na které věc dělnická musí býti, to jest na cestě společné práce k zabezpečení státu a k zabezpečení blahobytu pracujícího lidu. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Dále má slovo pan posl. Kunst.
Posl. Kunst: Pánovia a panie! Je to už známym zvykom v tejto snemovni, keď sa jedná o dôležité záujmy ľudu, obmedziť sa na prázdne vládne prehlásenie, sostavené síce z pekných slov, ale bez osohu pre postihnutých nezamestnanosťou. Vládne sľuby sa rovnajú prázdnemu klasu bez zrna.
A podobne aj usiľuje vládna koalícia vybaviť súrne interpelácie o nezamestnanosti. Hovorením o nezamestnanosti však hladujúcich nenasýtime a bieda sa vládnymi sľubmi neodstráni. To je práca podobná počinu tých, ktorí uši majú a počuť nechcú, oči majú a nevidia. Ľud tiež hovorí, že je to obchádzanie mačky okolo horúcej kaši.
A predsa dnes každý robotník chápe, koho vinou povstala nezamestnanosť. Preto nie je u nás už dnes nezamestnanosť problémom, ktorého príčiny by neboly známe, ale prezretou machináciou čiastky ľudí, ktorí sa zmocňujú vlády v tomto štáte. Otázka nezamestnanosti sa dá vyriešiť za jeden deň, nebyť zaujatosti pánov vo vládnej väčšine proti pracujúcej triede. Odhlasovaním rozpočtu na tento rok a nešťastlivou obchodnou i zahraničnou politikou ste postavili čínske múry československým priemyselným výrobkom, aby nemohly za hranice. Lebo odstrániť tieto prekážky znamená okamihom uviesť v život náš priemysel. Jeho osud, páni na vládnych laviciach, je vo vašich rukách. Vy všetci a zvlášte tí, ktorí sa chcú volať socialistmi, ste veci na prekážke. Čudujem sa, že s toho miesta hovoríte o nezamestnanosti ako o probléme, keď stačí, aby ste pri hlasovaní ukázali činy. A tu je nutné zdôrazniť, že značná časť zástupcov, ktorých sem vyslal slovenský ľud, sa nestotožňuje s jeho záujmom, ačkoľvek Slovensko je postihnuté všeobecnou nezamestnanosťou dvojnásobne. Je to smutný zjav, keď zástupca, volený chudobným ľudom, hlasuje na zodpovednom mieste v tom úmysle, aby neutrpely záujmy bohatých. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.) Je dnes celkom zrejmé, že stáva úmyseľ zrúcať slovenský priemysel. To bola hneď poprevratová žiadosť českej buržoázie. Preto sa prevádzala sabotáž uhlím. Jednej deputácii priemyselníkov z Lučenca sa minulého roku osvedčil pán minister obchodu verejne, že bude lepšie, keď zostane len tretia čiastka priemyslu v prievozu. Tak má byť hospodárska a vývozná kríza hojená zrúcaním slovenského priemyslu. Od prevratu do terajška sa zavrely u nás 203 továrne, zamestnávajúce 127.000 robotníkov. To sú závody, ktoré sa zatvorily, ako sa hovorí, navždy. Župy, kde sú najbohatšie poklady rúd, spišská a gemerská, sa podobajú cintorínu. Vo spišskej župe nepracuje ani jeden rudný alebo železiarsky podnik. Robotníctvo je v tisícových masách bez zárobku po dobu deväť, dvanásť aj pätnásť mesiacov. Ani jeden kovopriemyselný závod na Slovensku riadne nepracuje. O kvótu výroby železa na Slovensku vrhajú už kapitalisti v Česku kostky, ako žoldnieri o rúcho Kristovo. Priemysel papieru a celulózy, ktorý je možno nazvať slovenským národným priemyslom, lebo výrobné podmienky tu jestvujú, vymiera. Papierne a celulózne zatvorily alebo zatvárajú. So Slovenska a Podkarpatskej Rusi je možno vyvážať ročne ku 2 milionom kubických metrov dreva. Ale slovenské píly nemajú práce, lebo železničné tarify snížené na okrúhle drevo a zvýšené na rezaný materiál, dovoľujú cudzozemskému priemyslu vyvážať kláty a doma rezať. Ani drevo palivové nemožno následkom vysokých železničných tarifov zužitkovať. Toho času hnije pri staniciach v Podkarpatskej Rusi, podľa štatistiky zamestnavateľskej, 50.000 vagónov ohrevového dreva. Nepracujú gemerské magnesitky, pyritové závody, továrne na sklený tovar, remeň, odpočíva ľanársky a bavlnársky priemysel a rôzne chemické podniky.
Vláda sama odbúra priemysel na Slovensku. Postupne zastavuje štátne podniky jeden za druhým. V najväčšich státnych železiarňach Slovenska v Podbrezovej sa obmedzuje práca. A stačila by len malá časť štátnych objednávok, aby boly tieto železiarne zamestnané. Štátne baníctvo v Kremnici a Štiavnici bolo po storočia budované a bolo pýchou uhorských vlád. Ale teraz má byť postupne aj tento priemysel zrušený. Robotníci sa tam po stách prepúšťajú. Zbavením produktívnych sil zostáva štátu drahý správny aparát. To sa volá úsporou v štátnom rozpočte. Tieto kruté okolnosti snižujú slovenský ľud na národ svetových tulákov.
Dostávame dopisy od slovenských emigrantov-baníkov zo severného Francúzka. Čo žiaľu a horkosti obsahujú tieto listy! Vysťahovalí Slováci zanechali doma ženy, dietky, rodičov a príbuzných, lebo ich vlasť, kde je všetkého nadbytok, nemá pre nich chleba. Pre dobrodruhov, postavačov, ruských monarchistov je všetkého v hojnosti. Masy nezamestnaných sa tlačia von, za hranice. Na americkom konzuláte v Prahe sa odohrávajú denne srdcelomné scény ubiedených, slovenských vysťahovalcov. Teraz je kontingent vysťahovalcov vyčerpaný a hľadaná je cesta do juhoamerických štátov. Táto snemovňa by sa mala tiež dozvedieť pravdy, v akom zbedačelom stave sa dostalo 7000 slovenských zemerobotníkov lanskej jaseni z Nemecka domov. A v tomto roku bude aj práca za hranicami znemožnená. Jugoslávska vláda oznámila už, že neprijme žiadnych zemerobotníkov z Československa. Hospodárske pomery, spôsobené svetovým kapitalizmom po válke, rozvrátily trh práce tak, že aj toto potupné tuláctvo bude znemožnené. To je pre prácu hľadujúce masy taká zúfalá situácia, v akej ešte snáď slovenské robotníctvo nebolo. Nezamestnaní sa podobajú vtáčkom v klietkach bez potravy.
Akékoľvek úradné alebo vládne sľuby o núdzových alebo investičných prácach sa neuskutočnily. Už dva roky je povolená investícia na stavbu železnice zo Zvolena do Krupiny. Keď zastaly pred rokom kovodelné továrne v Lučenci, sľubovaly úrady robotníctvu zamestnanie na stavbe tejto železnice. Za čas na to zastala zvolenská železiareň a v uspokojení robotníkov spomenutej železiarne bolo sľúbené prednostné právo na tejto trati. Ale aj z tohoto sa panstvo vyspalo. Pred krátkym časom oznamovaly úradné vyhlášky nezamestnanému robotníctvu v okolí Zvolena, že železnicu túto nebudú staväť ani lučeneckí, ani zvolenskí robotníci, ale má byť táto práca poskytnutá miesto penzie štiavnickým baníkom, ktorých štátna správa odbúrala, Do dnes sa stavba nezačala a kým sa počne, budú iste hľadať ďalších nezamestnaných.
To dnes nikto neodtají, že v radoch nezamestnaných panuje hlad. Tisíce rodín od jasene neznajú chleba alebo múčnych jedál. Ani zemiakov nemajú do sýtosti. Porovnajme tento krutý život k ľudským nárokom na žitie, nie je možné sa pozerať bez vzrušenia nad hromadnou biedou nevinných ľudí. Čím sa previnily tie tisíce hladujúcich? Za kohože majú trpieť? Akože má byť jedna veľká čiastka národa ponížená na vyhnancov a tulákov?
Strana komunistická tu príčiny nezamestnanosti predostrela. Riešenie je v moci tejto snemovne. Možnosť k návratu výroby je docela na zmenenej daňovej politike. Na miesto odbúrania priemyslu, odbúrajte nesmyseľné dane nepriame z uhlia, dopravy, obratu atď., a zdaňte boháčov! Nevyhadzujte miliardy na militarizmus a obráťte tieto ohromné sumy peňažné na budovanie vecí v službách všeobecného blaha. Zmeňte v tomto smere obchodný a zahraničný kurz k sovietskému Rusku! To sú jediné cesty, ktoré sú vstave prinavrátiť ľudu možnosť práci a žitia! (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pani posl. Karpíšková.
Posl. Karpíšková: Slavná sněmovno! Jestliže dnes i strany vládní většiny podávají interpelace o nezaměstnanosti a vyplácení podpor, o nové stoupající drahotě, ač jest jasné, že svou přítomností ve vládě mají možnost působiti přímo na řešení těchto otázek, svědčí to pouze o jednom, že totiž není třeba báti se soudu veřejnosti nad tím, co bylo vykonáno, a že za druhé není také třeba zastírati si nedostatky, vady a mezery, jež tu přes úsilnou naši snahu a přes naši práci a snahu vlády i socialistických ministrů ještě zbyly a zůstávají. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
A tak, slavná sněmovno, debata, která se měla podle přání některých pánů interpelantů státi podkladem projevů nespokojenosti, měla býti příležitostí k výtkám nedostatečné péče a snad i nedostatku dobré vůle, stala se vlastně rehabilitací, oceněním práce i upřímné snahy právě socialistických ministrů. Nemůže býti větší porážky pro ty, kdož chtěli zneužíti příležitosti, jež se naskýtá při i projednávání těchto pilných interpelací než je ona, již působí suchá mluva cifer a dat, jež nemohou býti překroucena ani smazána a jež mluví jasně o vykonané práci.
Řekla jsem již, že není třeba se báti upřímně přiznati vady a nedostatky a upozorniti na ně, aby mohly býti odstraněny. I v tom spatřuji část naší kladné práce a chci v tomto směru upozorniti na některé vady jak v zásobování, zejména však vady, které jsou spojeny s neodůvodněným stoupáním cen a udržováním vysokých cen výrobků ať průmyslových, ať zemědělských. Právě na těchto zjevech můžeme nejlépe viděti, že byl vlastně velmi oprávněn náš požadavek, zachovati ministerstvo zásobování, když nám nebylo možno prosaditi pro odpor výrobních vrstev konsumentské komory, které měly býti přičleněny k ministerstvu soc. péče. Kde by byla dnes ochrana konsumentstva? Ta by byla úplně znemožněna. Dnes však tu stojí ministerstvo zásobování jako alespoň částečná ochranná hráz proti nekalé spekulaci. Tato spekulace, budiž po pravdě řečeno, ovšem je nejvíce podporována neuvědomělostí konsumenta a jeho nedostatečnými schopnostmi v organisování se. Nejsou tudíž odůvodněny útoky na existenci ministerstva zásobování, o němž by jistí činitelé z důvodů zištných a sobeckých nejraději řekli, že je zbytečno - ostatně jsme nedávno slyšeli, že skutečně se tak vyslovili - a dokonce již jsou nemístné a pravdě neodpovídají výtky, jež se činí socialistům i v souvislosti s hospodařením a ztrátami Státního obilního ústavu.
Pan kol. Beran zde včera pronesl ohražení proti tomu, co bylo řečeno v zásobovacím výboru, ačkoliv v zásobovacím výboru nebylo řečeno nic jiného, nežli co odpovídá úplné pravdě. Socialisté nemohou odpovídati za toto hospodářství, nebyli to oni, kteří Státní obilní ústav v život vyvolali, nebyly to naše osoby, jež byly postaveny v čelo tohoto ústavu, byly to spíše osoby z kruhů velmi blízkých panu posl. Beranovi, ať jmenuji jen dr. Viškovského a o ostatních pomlčím. Tedy tyto výtky jsou již docela neodůvodněny. Jestliže nutno označiti dnes tak vysokou číslicí ztráty, bylo to způsobeno každým neodvedeným metrickým centem obilí, které bylo nutno kupovati v cizině za horentní částky a jež ovšem nebylo možno našemu zbědovanému obyvatelstvu prodávati v těchto vysokých cenách. A pokud pánové z agrárního tábora, ze strany republikánské, snaží se nám vnutiti, že jsme to byli my se svými socialisačními prý snahami a se svými socialistickými pokusy, kteří jsme k tomuto státnímu socialismu - jak to nazývají oni - a státnímu zásobování dali podnět, jsou na omylu, poněvadž nikterak neodpovídá zásadám socialismu ani teorii, ani praxi, aby v době rozervanosti hospodářské, v době, kdy je nedostatek, jak se jevil ve válce světové, činily se jakékoliv socialisační pokusy. To by byl omyl pánů z prava, kterého se dopustili také pánové z krajní levice, když v Rusku uprostřed rozervanosti, bídy a zkrachovanosti státu chtěli prováděti socialistické nebo komunistické pokusy a metody.
Přes to, že lze s povděkem vzíti na vědomí prohlášení všech tří ministrů, nelze přece jen si upříti, že v poslední době a již dlouho před tím bylo provedeno citelné snížení mezd a platů úřednických, jemuž přirozeně v zápětí mělo následovati, nebo paralelně s ním jíti, přiměřené klesání cen životních potřeb. Vzpomeňme, prosím, jen zákonů v tom směru vydaných, hlavně loňského prosincového zákona, zákonů, které vesměs počítaly s tím, že tendence sestupná se nezastaví, že pokles cen v průmyslu a zemědělství půjde rapidně dolů a že budou úplně oprávněny srážky, které nastanou u úředníků počátkem dubna a které již před rokem a déle než před rokem nastaly také u dělníků a dělnických rodin. Přirozeně, že na tomto zdražení, které zaznamenáváme v poslední době, nesou vinu také ty žurnalistické pokusy, které se snažily vyvolati strašidlo války těsně před očima našeho obyvatelstva a tím nepřímo působily paniku, horečné zásobování a tak přirozeně naháněly peníze do kapes spekulantů a lichvářů.
Pan ministr dr. Franke zde uvedl, že i pokles koruny značně působil u některých předmětů na stoupání cen. Jistě ve mnohém ohledu je to pravdivé, ale celkově vzato, nemůže býti pokles koruny příčinou stoupání cen, již proto ne, že v době jejího značného vzestupu neprojevoval se také naprosto žádný pokles cen. Nemůže to tedy býti omluvou, neboť při poklesu naší měny měly by současně také podle národohospodářských pravidel stoupati znovu mzdy a platy. To se však neděje, naopak, tendence - jak jsem již řekla - jest stále sestupná, nemůže tedy býti pokles koruny naprosto omluvou současného stoupání cen potravin a průmyslových výrobků. To velmi dobře se dá nyní posouditi na př. na textiliích. Ceny textilií stoupají ustavičně přes dalekosáhlé snížení mezd, přes to, co bylo všechno podniknuto po této stránce, a výrobci, podnikatelé, továrníci textilní uzavírají právě jakoby na posměch v této době kolektivní smlouvy s novým snižováním mezd a připojují k němu dokonce i nový požadavek zvýšení výkonnosti. Jedná se totiž o to, aby každý dělník byl nucen obsluhovati 3 stavy.
Dalším svědectvím, že podnikatelé a výrobci snížili své risiko, které by nutně bylo musilo nastati po době zvláště dobré konjunktury, jest, že vypovídali dělníky z práce a přirozeně vyprodali své staré zásoby, o čemž svědčí číslice, které byly nedávno podány, číslice o vývozu a dovozu v posledních měsících v naší republice. Tyto číslice ukazují aktivní naši obchodní bilanci. Vývoz stoupl velmi značně v posledních měsících, dovoz k nám poklesl abnormálně. To svědčí jen, že se poměrně výhodně vyprodali ze starých zásob, a není tedy příčiny, proč by z nově nakoupené suroviny za snížených mezd a za nátlaku větší výkonnosti nemohly býti také radikálně zlevněny výrobky textilní. To se týká také oborů jiných.
Vážená sněmovno! Všimněme si však, jaká je nákupní hodnota dnešní mzdy dělníkovy a dnešního platu zřízencova. Ať ji obrátí na cokoliv, na potraviny, na předměty denní spotřeby, na průmyslové výrobky, nesnese poměr tento porovnání s poměrem předválečným, který sám o sobě už nebyl nikdy nikterak skvělý.
Obraťte mzdu na zdražené maso, na znovu zdražené tuky, na značně drahé dosud obilniny, mouku, obraťte tyto mzdy a platy na cokoliv, vždycky nutně vám z tohoto porovnání bude resultovati utrpení dělnických a zřízeneckých rodin, a soutrpení nezaviněné, jež nám přikazuje nutně, abychom soustavně pracovali k nápravě.
Z toho důvodu je nutno učiniti některé výtky. Tak dovolím si připomenouti, že na našich trzích, kde jsme odkázáni na dovoz cizozemského masa, poněvadž naše domácí trhy jsou nedostatečně obesílány, se zbytečně zdražuje cizozemské maso tím, že podléhá dvojí dani. Jedna se platí při proclívání, druhá u potravní čary. Tu by bylo jistě každému jasno, že tuto druhou daň, t. zv. transito, je nutno vrátiti, nezatěžovati cenu masa, ale, žel, ministerstvo financí se postavilo na stanovisko, že jest nutno i druhou daň nechati státu. Tím ovšem se stává, že každý kilogram cizozemského masa se zdražuje o 30 h.