Mimo to i jinak se ztěžuje dovoz cizozemského masa. Jsou to především značné překážky se strany veterinářských orgánů. Tak se proslýchá - docela je to takovým veřejným tajemstvím - že ve východním Slovensku požaduje se placení v naturaliích, čímž se činí dovozcům značné obtíže. Nejlepším svědectvím o tom, jak veterinářská opatření, jsou-li zneužívána, působí zvýšení cen masa, je nám Moravská Ostrava, kde nedávno byly v důsledku zákazu dovozu masa z Rumunska zvýšeny ceny masa o celých 50 i více procent. Na tom je nejlépe viděti, kam vedou takováto přepjatá veterinářská opatření. Slevy, které poskytlo ministerstvo železnic na dovoz některých druhů potravin, myslím v posledních měsících minulého roku, nebyly sjednány v dohodě s ministerstvem zásobování, jinak by nemohly vykazovati takový značný omyl, poněvadž toto slevení stalo se jenom na t. zv. kusové zásilky do 5000 kg, ale na zásilky celovagonové, které jedině padají v úvahu při zásobování velkých měst, bylo úplně zapomenuto, ty byly ze slevy vyloučeny.
Bylo zde již častokráte mnoha kolegy mluveno o neoprávněném zdražování cen cukru. Po pravdě budiž řečeno, že cukrovarnický kartel patří před lichevní soud - o tom není sporu. Spekulace, jednak za účelem odstranění konkurence značně slabých podniků, jednak z důvodu, aby se zde nemohly tvořiti nové podniky, které měly vejíti v život zejména z kruhů organisací rolnických, aby se zabránilo vzniku nových rafinerií rolnictva a jeho družstev, stanovila nízkou cenu rafinády, a nyní v posledním čtvrtletí roku 1922 přišlo se se zdražením rafinády na 405 až 410 korun za 1 q. To byl přirozeně manévr k zamezení konkurence a k ubití slabého. Nyní, poněvadž na světovém trhu ceny stoupají, přichází zase ta stará známá fráse, starý požadavek, aby ceny cukru byly přizpůsobeny cenám světovým. Ale prosím, když v kampani za rok 1921/22 byly tyto ceny daleko vyšší u nás než na světovém trhu - to bylo v době, kdy ještě stát obhospodařoval nestaral se nikdo o to, aby byly nějak vyrovnány a konsument prostě platil ceny zvýšené. Stejně nesvědomitá je kalkulace, která se provádí v oboru cukerním. Provádí se vždy podle nejslabších a nejméně prosperujících podniků a státu bývá obyčejně v poslední chvíli vnucena.
Zdražení cukru při poklesu mezd a platů úřednických a při poklesu cen uhlí je jistě naprosto neodůvodněné a vzhledem k neočekávaným tučným exportním ziskům je docela hříšné a proto trvám na výroku, jejž jsem předeslala, že cukerní kartely patří dnes se zvyšováním cen cukru před lichevní soud, a doufám, že také po této stránce ministerstvo spravedlnosti i ministerstvo zásobování vykoná svoji povinnost.
Stejně tak je tomu s kartelem pivovarským. Snahy ministerstva zásobování o snížení cen piva zůstávají také bez výsledku pro tvrdost jednání pivovarského kartelu. I zde - zejména si připomeňte ceny chmele a ječmene - byly materiálie a mzdy obrovsky sníženy ve svých cenách, ale ve zlevnění cen piva se to neprojevilo. Tudíž není zde již jenom ta cesta jednání, zde je jen jedna cesta možná a správná, rozbíti ochranářské organisace pivovarského kartelu.
Totéž vidíme u sirek. Bylo zde už také o tom hovořeno, já se ještě k tomu vrátím, až budu mluviti o kontaktu v ministerstvech. To, co se slevilo, neprojevuje se ve snížení cen; ale nejen to: zde se chrání kartel, monopol sirkárenský nepřímo také vládou tím, že se nedává povolení ke zřízení nových sirkáren. Tedy to bych vytkla a požadovala bych na druhé straně, aby v nynější době, kdy zase vidíme tu stoupající tendenci na celém trhu, politické správy konaly svoji povinnost, aby jednaly, aby samy hleděly k tomu, aby v okrsku jejich působnosti neobjevovaly se křiklavé případy zdražování a lichvy.
Upozorňuji na to, že je nutno stanoviti už jednou, co to je občanský zisk, říci si to jasně. U nás to slovo "občanský zisk" je dnes pojem tak roztažitý, že kdo za 10 koupí a za 20 prodává, se domnívá, že vydělává jenom 1%. Je to už tak běžné a tak obvyklé, že se pracuje s 50 až 80 procenty a že se nad tím už ani nepozastavujeme.
I to bude třeba si vyjasniti a stanoviti, co to vlastně občanský zisk je a co v očích občanstva se jeví skutečně občanským ziskem.
Rovněž bych požadovala, aby znovu bylo obnoveno zařízení, jež uvedl v život někdejší ministr Johanis v resortu zásobovacím, totiž vzorkové trhy lidového ošacení, při nichž byl vyloučen zisk překupníků. Bylo zjištěno, že na př. na Moravě a také v Čechách až o celých 40 procent šly ceny dolů, když se zjistilo na těchto vzorkových trzích lidového ošacení a lidových potřeb vůbec, že je možno s vyloučením ohromných zisků překupníků zlevnit zboží do značné míry.
V masném zásobování je nutno požadovati především snížení tarifů dopravních, o nichž se také mnozí kolegové zmínili, a dále také nápravu na pražských jatkách. Na pražských jatkách se zejména činí obtíže při prodeji cizozemského masa. Dobytek cizozemský i zdejší je sice smíšen při skládce i ve stájích, ale prodáván současně býti nemůže. Nejprve je od 10 do 12 hodin přidáván dobytek domácí a v dalších hodinách dobytek cizozemský. Tím se zamezuje příznivému působení na pohyb cen, které by jinak nutně muselo nastati.
Mimo to dovozci si stěžují, ze tam není žádných ochranných opatření, aby svůj dobytek mohli řádně a v suchu uschovati a ztrácejí jakoukoliv chuť k nám dovážeti, což znamená, bude-li to do důsledků provedeno a bude-li dovoz omezen, nové značné zvýšení cen masa.
Je potřebí zastaviti vývoz koží. Dosud kůže se vyvážejí třeba pod jménem koňských koží, ale vyvážejí se. Stejně nutno je zbaviti naše veterinářství jakéhokoliv vlivu stranického a působení stavovských zájmů. O tom bychom mohli vypravovati celé kapitoly a přirozeně naše obavy vzrůstají tím více, když nyní v navrhované vládní osnově o ochraně výroby rostlinné objevuje se táž snaha koncentrovati veterinářská opatření v ruce ministerstva zemědělství, které by nám to, co už zde máme po stránce výroby živočišné, je tě přineslo také po stránce výroby rostlinné. Stejně tak je nutno dáti příležitost, aby jiná ministerstva, na příklad ministerstvo zdravotnictví nebo ministerstvo vnitra, byla zúčastněna a měla hlas v rozhodován o veterinářských opatřeních.
Dalším požadavkem je trvati na označování cen. My všichni, kteří víme, jak byla velmi dobrá vůle v době války i po převratu při tom šíleném stoupání cen měniti ceny, když znamenaly vyšší číslice, musíme trvati na tom, aby v době přechodu, dnes, kdy konkurence se začíná zvolna uplatňovati, označování cen platilo pro každého, aby se mu nikdo nevyhýbal, poněvadž označování cen může působiti konkurenčně. Je zajímavo, že tomuto, tak přirozenému požadavku, se opírají zejména poslanci živnostenští, pokud mám na mysli petice, podané ve výboru pro obchod, průmysl a živnosti. Těchto petic přichází nekonečná řada a projevují odpor k označování cen a jejich veřejnému vyvěšování. Není to přece nikterak v odporu se živnostenským řádem. Živnostenský řád sám o tom mluví, že mají býti ceny vyvěšovány, a jestliže se působí takovým přímo provokativním způsobem se strany těch, kteří mají na tom stavovský zájem, pak ovšem musí to v nás vyvolávati jen odpor a musí nás to jen posilovati v přesvědčení, že označování cen je dobré a že při něm musíme setrvati.
Požadovali bychom dále odbornou revisi kalkulací kartelů a požadovali bychom, aby se vykonával větší a přísnější nátlak na ně se strany vlády, se strany zúčastněných ministerstev, aby šly s cenami konečně dolů.
Požadovali bychom také pro příště lepší styk, kontakt, mezi jednotlivými ministerstvy. Viděli jsme, jak nepříznivě působilo zlevnění tarifů, jak nepříznivě působilo snížení daně ze sirek, když se nedálo v jednotném kontaktu s ministerstvem zásobování. Rovněž nutno je požadovati, aby všechny akce zlevňovací se soustředily v ministerstvu zásobování.
A konečně potřebujeme jasné prohlášení vlády, co hodlá činiti v otázce celních koeficientů na obilí. Nyní se mezi ministerstvy pracuje na snížení některých koeficientů a při té příležitosti se hledí zařaditi úplně nové koeficienty na obilí, poněvadž dosud je u nás obilí beze cla.
Nabídka obilí v důsledku poplašných zpráv, které šíří u nás jisté kruhy, poklesla u nás na burse, a to se přirozeně objevilo stoupnutím cen obilí. Poněvadž se slibuje, že vláda dá souhlas k obilním clům, zůstává obilí v reservě a jeho cena přirozeně stoupá.
Rovněž by bylo nutné žádati prodloužení stravovací akce pro děti nezaměstnaných. Slyšeli jsme, že má tato akce v brzké době skončiti. To však nelze doporučiti, poněvadž doposud se hlásí velký počet dětí nezaměstnaných dělníků o stravování, a bylo by macešské; kdybychom chtěli toť stravování ukončiti, když ještě podmínky pro ně trvají.
Slavná sněmovno! Mohla bych mluviti o jednotlivých případech a působiti tak na váš cit, mohla bych tak činiti zejména po zkušenostech, které každý z nás má, když projíždí republiku a vidí poměry, které jsou v pracující třídě. Ať jmenuji domácké dělníky v Orlických horách a kdekoliv jinde, ať jmenuji bídu rodin dělníků nezaměstnaných, nebo těch, jimž byla přespříliš snížena mzda, všude bych nalezla hojnost velmi vděčného materiálu. Mohla bych vytrhovati jednotlivé případy a působiti na cit této slavné sněmovny, ale domnívám se, že toho před tímto forem není třeba. Vláda a veřejnost jsou dostatečně po této stránce informovány a příslušným resortům dodáváme tento materiál my poslanci, kteří máme zájem na nápravě, vždy přímo. Mimo to hroší kůže ziskulačných spekulantů a lichvářů neprorazí ani nejživější dojmy a sebe tklivější slovo nepronikne k nim. Bylo by to tedy zbytečné plýtvání energie.
Jest však nutno říci něco povšechně, celkově, a to jest, že zakrývati bídu lidu dnes bylo by naší slabostí, zapírati ji, bylo by cynismem, ale zneužívati této bídy k podlamování důvěry našeho lidu ve stát a doháněti jej k zoufalství, by bylo neodpustitelným zločinem na pracující třídě i na státě, který zápasí o svoji existenci v sousedství zbankrotělých států okolních.
Vyslovujeme-li dnes důvěru ministrům příslušných resortů, konstatuji, že tak můžeme učiniti s dobrým svědomím. Bude to pro socialistické ministry nejen oceněním jejich práce, nýbrž současně novou mocnou vzpruhou v další práci na poli sociálním a hospodářském, jež leží před námi ještě jako veliký, nezpracovaný dosud lán. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Debata je skončena. K věcné poznámce ve smyslu § 44 jedn. řádu uděluji slovo ještě panu posl. Nejezchlebu-Marchovi.
Posl. Nejezchleb-Mrcha: Slavná sněmovno! pan kolega Košek, příslušník lidového klubu, zmínil se ve své řeči o otázce pronájmu státních dvorů v Rakvicích a Šakvicích na Hustopečsku, které jsou pronajaty syndikátu řepařů a rolníků v Hodoníně. Konstatuji, že jeho řeč a jeho údaje jsou naprosto mylné a pravdě neodpovídající. Na vysvětlenou slavné sněmovně podávám toto objasnění: Státní statky na Hustopečsku náležely až do roku 1918 bývalé císařské rodině a z titulu smlouvy st. germainské připadly státu. Republika naše přijala současně závazek dodržení smluv, které bývalý majitel do roku 1936 uzavřel. Již ve starém Národním shromáždění jsme usilovali, aby státní statky pojaty byly rovněž do parcelace, ale zástupci strany pana kol. Košky i jiní postarali se svým hlasováním, aby státní statky z parcelace byly vyloučeny, ač obsahují celé tři soudní okresy jižní Moravy a jsou zalidněny nejdrobnějšími lidmi.
Vážení pánové! Zrovna nyní, kdy Vídeň vypudila na sta našich českých lidí v těchto krajích sídlících a do Vídně za prací dojíždějících, jest tam hlas po domácí obživě nesmírný, a já jsem přesvědčen, že kol. Košek by neměl odvahy ani do Rakvic, ani do Šakvic svůj protest adresovat. Poněvadž jsme viděli bídu lidu v kraji a na druhé straně všemohoucnost velkopavlovického cukrovaru německožidovského, který od roku 1918 až do roku 1923 bohatl ze státní půdy, a poněvadž záborový zákon parcelace nepřipustil, starali jsme se, jakým způsobem zbaviti státní statky německo-židovských příživníků. Pan kol. Košek by měl vědět, že já a kol. Staněk jsme tu věc několikráte interpelovali a že odpověď vlády Černého zněla, že nejde ve věci ničeho učinit. Pan bývalý ministr Staněk pod l v ministerské radě návrh, aby si republika vzala lesy pohraniční a dala za ně statky-státní do parcelace. Tato snaha padla a pan kol. Košek asi neví, že republika si sice lesy bere, ale státních statků do parcelace nedala. Tak byla podruhé zavřena cesta přístupu lidu k půdě státní.
Urgovali jsme pak dlouho zákon, na základě něhož by mohl stát rozvázati smlouvy, které uzavřel bývalý císař Karel. Konstatuji, že nikdo z pánů, kteří dnes otázku rozvířili, se vůbec o to nestaral, že již ve třetím roce republiky jsme neměli možnosti smlouvy ty s kapitalistickými, často německými cukrovary vůbec rozvázat. Konečně se nám podařilo za ministrování kol. Staněk a prosadit ten zákon a nyní - já to vítám ze srdce - se stát odhodlal setřásti se sebe pijavici německého cukrovaru ve Velkých Pavlovicích, který, vážení pánové, po 60 let vysával kraj, lidi otročil a demoralisoval, německy ostentativně vystupoval a vládl. Jen ten, kdo zná tuto vládu, mohl by ji vylíčiti. Stát řádně pronájem dvorů v Rakvicích a Šakvicích oferoval, a to nikoli v našich novinách. Ofertní veřejná nabídka byla vyhlášena v "Lidových Novinách". Ničeho tam o závazcích se zaměstnanci nestálo. Syndikát řepařů a rolníků podal řádně ofertu, a to ofertu nejvyšší. (Hlas: Dělníky vyhodil!) Přijdeme k tomu, p. kolego! Nájemné, které se uvázal platiti, není malé: obnáší podle nynějších cen obilí 950 K z jednoho hektaru čili 170 K z jedné měřice. Kromě toho, vážení pánové, musí syndikát platit daně, udržovat cesty, mosty, meliorace, budovy a platit pojistné. Jedna měřice tím přijde přes 250 K. Stát, vážení pánové, dostává nyní za i dva dvory.