Slibovalo se, že sazby budou zlevněny, slibovalo se, že zlevnění uhlí bude míti v zápětí všeobecnou akci zlevňovací. Nevím, jak často se to za stávky slibovalo, avšak, byť i tak často, účinek se nijak nedostavil. Všeobecný pohyb cen jde nahoru. Od srpna máme zvýšeny ceny pšenice o 20%, zvýšeny ceny žita o 23%, jejichž účinek se dodnes ještě neprojevil plně v ceně v drobném prodeji, který však se jistě v době nejbližší uplatní. Proč toto zdražení nastalo? Není ničím odůvodněno, neboť žně byly více než prostřední, zvláště v pšenici a žitě. Zdražení nastalo a bylo vyvoláno povolovacím řízením, jež je tu zavedeno. A i když stokráte tvrdíte a pro mne můžete pro to podati důkaz, že jste povolovacím řízením dosud dovozu nerdousili, již ta okolnost, že povolovací řízení existuje, působí stoupání cen. U jiných potřeb to ještě přesně ukážeme. Poukaz na cenu na světovém trhu není důvodem, neboť světová cena pšenice činila 9. listopadu 156 korun a úředně znamenaná cena pšenice na pražské burse 174 korun. Řeknete snad, že my vyrábíme dráže než lidé, kteří stanoví cenu na světovém trhu. To je již možno a budete se při tom snad odvolávati na vysoká sociální břemena a na vysoké mzdy zemědělských dělníků. Avšak ani tento důvod není případný. U nás potřebuje zemědělský dělník aspoň 10 denního výdělku, aby mohl vydělati jeden metrický cent pšenice. V Americe, odkud přicházejí levnější ceny, vydělá zemědělský dělník tento metrický cent pšenice v necelých 2 dnech. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Tam jsou třikrát tak vysoké mzdy a přece jsou tam ceny nižší než u nás. Ještě drastičtější je toto: Říkáte, že jste přívrženci volného obchodu, volné soutěže, volného pohybu cen, že v cenách rozhoduje nabídka a poptávka, že vládne volná konkurence, která sama reguluje ceny rozumně a zdravě. Ano - to bych nyní rád řekl zvláště straně agrární, která tak vystupuje pro svobodu obchodu a volnou konkurenci - je-li tomu tak, nesmíte ve svých organisacích také nic jiného činiti, abyste volné hře sil učinili přítrž. S tím však je v odporu noticka v orgánu české strany agrární, ve "Venkově" ze dne 17. srpna. Co píše ten list? "Letos stojíme před nutností zkrmiti značnou část obilní žně prasatům, abychom zlomili ostřejší tlak nabídky obilí. Nutno tedy obrátiti plnou pozornost otázce lepšího zužitkování hodnoty obilí a pečovati o to, aby obilí bylo použito a zužitkováno do krajností." To je orgán strany ministerského předsedy, ministra zemědělství, ministra vnitra a ministra národní obrany, tedy strany, která v tomto státě nejvíc vládne. V této souvislosti snad ani nesluší té straně, když si její orgán neustále stěžuje do bezmezné žádostivosti a neslýchané frivolnosti horníků, jimž boj byl vnucen, když přece sama zamýšlí takovými prostředky podporovati umělé stoupání cen a vyhnati je do výše. Pro nás to ovšem není žádným překvapením, my jsme na tyto methody zvyklí. Jsou to tytéž methody, i když ve formě trochu změněné, které vždy praktikovala již stará agrární strana rakouská, k níž se částečně připojili, aspoň hospodářsky, i agrárníci čeští, politika volné hry sil, tvoření cen podle nabídky a poptávky. A to není u žádné kapitoly tak zřejmo, jako u masa, když se uměle pomáhá snížiti nabídku v tuzemsku a nabídce z ciziny zabrániti cly, zákazy dovozu nebo povolovacím řízením a jakýmikoli methodami. (Posl. Hirsch [německy]: Co tomu říká ministr zásobování?) Ministr zásobování mluvil v zásobovacím výboru podrobně o tom, bude mluviti ještě dále, budou se konati ještě další ankety, budou se zjišťovati statistická data a opět nová statistická data. Myslím, že pan ministr zásobování je docela pilný, avšak proti agrární straně píle pomáhá málo, schází tu to nejlepší. Chtěl jsem mluviti o mase. Od počátku tohoto roku máme zvýšenou cenu masa o 40%, zvýšení jež žádnému druhému neodpovídá, které se vyvinulo zcela abnormálně. Zkoumáme-li číslice dovozní, hned najdeme rozřešení hádanky. Jak známo, jsme odkázáni na dovoz masa. Nuže, jak se vytvářel? V roce 1922 bylo průměrně v měsíci dovezeno 7475 kusů tažného a jatečného dobytka a 21.000 kusů prasat každý měsíc! V měsíčním průměru prvního pololetí 1923 bylo dovezeno 5214 kusů tažného a jatečného dobytka a 14.000 kusů prasat, tudíž měsíčně o 2260 kusů hovězího dobytka a o 7000 kusů prasat méně. V tomto malém dovozu leží výlučně popud a příčina zvýšení cen, při čemž by ovšem bylo nutno ještě poznamenati, že rozdíl u cen masa mezi cenou dobytka, t. j. cenou živé váhy, a cenou prodejní je přílišný, ničím neodůvodněný. Také při této kapitole státní správa, která si jinak se sliby tolik pospíší, téměř úplně selhala.
Účinky této politiky, této naší daňové politiky, celé naší politiky hospodářské vůbec nenechaly ovšem na sebe čekati. V září měli jsme zvýšení indexu o 1.1 až 1·3% podle toho, kdo index dělá. Avšak rozdíl kolísá jen málo. V říjnu měli jsme zvýšení indexu o 1·2%. To by samo o sobě nepotřebovalo dělati starosti. Avšak uvážíte-li, že tato vzestupná tendence začíná přímo po žních, kdy ovšem měla by býti pozorována tendence klesající, pak máme před sebou pro příští měsíce nejen stejnoměrný, nýbrž s největší pravděpodobností ještě větší vzestup cen.
Je na bíledni, že to je těžká starost a velká obava, které dělnickou třídu ve státě naplňuje. Na jedné straně snižování mezd, na druhé straně vzestup cen. Sociální postavení dělníků je tím ovšem nesmírně zasaženo, nemohou nic pozorovati, co by naznačovalo pro nejbližší budoucnost nějaké zlepšení na tomto poli. Nejprve se říkalo, že snížení cen, zvláště snížení cen uhelných přinese lepší možnost výdělku. Avšak sedm dní po stávce ujišťovali nás páni podnikatelé v oběžníku v "Prager Tagblattu", jaké účinky budou míti ceny uhlí. Přišli průmyslníci železářští a pravili, že snížení ceny uhlí nic neznamená, že to slevili dávno. Továrníci textilní prohlásili, že to u nich dělá tak málo, že to vůbec nepřichází v úvahu. Cukrovarníci prohlásili, že to nehraje žádné úlohy, že prý to již dříve zakalkulovali. Majitelé průmyslu strojírenského pravili, že nastane malé zlevnění, že však nestojí za řeč. Majitelé cihelen, kteří jsou při spotřebě uhlí významným činitelem, prohlásili, že nemohou nic dáti laciněji, že k tomu není předpokladů. Totéž prohlásili průmyslníci cementářští. Po této hospodářské zprávičce v "Prager Tagblattu" zbyli jen továrníci porcelánu, kteří prý mohou sleviti velmi mnoho. Příčinou toho je patrně jen to, že v oné schůzce, kde se tento článek pekl, náhodou neseděl žádný zástupce průmyslu porculánového. Vidíme tedy, že účinek snížení ceny uhlí se v žádném směru nikterak nedostavil. Vidíme, že to byly methody úplně pochybené a proto hospodářské účinky stávky a podobných bojů dělnických musejí býti tytéž. Žádná lepší pracovní možnost, žádné snížení cen.
Lepší pracovní možnost! Prozatím se v některých závodech pracuje plně, poněvadž je třeba doplniti 123.000 vagonů zásob. Máme však několik revírů, kde již nyní jsou volné směny a v lednu, až budou zásoby kryty, budeme míti patrně volné směny všude. S lepší pracovní možností není tedy nic.
Slibovalo se nám, že budou upraveny železniční tarify. To je také velmi smutná kapitola našeho národního hospodářství. V rozpočtu nelze pozorovati, že se má v příštím roce něco změniti na finanční politice, ač bylo nesčíslněkrát dokázáno, že správa československých železnic je nejdražší na světě, že je o 70% dražší než italská, dvakráte tak drahá jako francouzská, třikrát tak drahá jako belgická; o zemích se slabší valutou, jež se nalézají ve stálém pohybu, nechci ani mluviti. Ze zemí s měnou tak zvanou konsolidovanou jsme však daleko pozadu. Finanční ministerstvo slíbilo, že 1. ledna provede na drahách snížení tarifů. Podle zkušeností, jež máme se sliby s této strany, myslím, že bez důkladného rýpnutí do žeber naprosto nedojde ke snížení tarifů. Počítají příliš dlouho, ti páni v ministerstvu železnic, pět čtvrtí roku musili počítati při propočítávání tarifů dráhy Ústecko-teplické a nyní musejí již zase počítati rok při propočítávání tarifů buštěhradské železnice, ačkoli nám úředníci ministerstva železnic, kteří toto oddělení vedou, prohlásili, že výpočty možno provésti v době zcela krátké. Avšak k zřeknutí se větších příjmů nedojde, průmysl a celé národní hospodářství ponechá se dále zatíženo těmito nepřirozenými tarify, reformy se neprovedou a tak je nebezpečí, že snížení tarifů bude provedeno vůbec velmi pozdě. Ministerstvo železnic, které od 10. října kupuje laciné uhlí a ročně na uhlí ušetří nejméně 170 milionů korun, musí těchto 170 milionů okamžitě použíti na zlevnění tarifů. Dosud platné tarify nemají oprávnění v rámci deflačního rozpočtu, v rámci rozpočtu, před nímž se nese heslo: "Šetřiti a snižovati!" Kapitola železnic zůstane tím nedotčena. Zde musejí vzniknouti nejtěžší pochyby; veřejná kritika musí se tu státi hybným motivem nejen pro to, aby byly tarify sníženy, nýbrž proto, aby v celé správě zatlačil obchodní duch methody fiskální a byrokratické, aby byly tarify vyrovnány s celkovou úrovní světovou, aby byly přivedeny v soulad s našemi vývozními potřebami, avšak také aby se neupravovala otázka tarifní podle toho, jde-li o průmysl, který náleží k českému bankovnímu koncernu čili nic. Tak na příklad nebude žádný člověk rozuměti, proč se ostravskému uhlí dosud poskytuje desetiprocentní refakce dovozného pro vývoz do Rakouska, kdežto pro hnědé uhlí nebylo možno této refakce prosaditi. A jako tento případ, je i mnoho jiných. Tarify musejí býti sníženy, musejí býti přizpůsobeny hodnotě tarifního zboží, musejí býti přizpůsobeny vývozním podmínkám. Očekáváme, že 1. lednem budou tarify velmi podstatně sníženy. Vysoké tarify překážejí celému národnímu hospodářství, brzdí průmysl a jsou mimořádným činitelem pro drahotu samu.
Tento rozpočet, hodnotě jej se stanoviska národohospodářských účinků, mohu posuzovati ovšem jen nepříznivě. Účinky deflační politiky, které nejsou ještě u konce, ukázaly se pro stav dělnický velmi nebezpečnými: zvýšená bída, zvýšená nezaměstnanost, zvýšená a zostřená hospodářská krise, to je jejich viditelným výrazem, aniž na druhé straně fakticky, jak vy tvrdíte, nastalo domnělé ozdravění a konsolidace třeba jen ve státních financích.
Nyní přicházím k jiné kapitole, to je neupřímnost rozpočtu. V rozpočtu se uvádějí úspory 3.8 miliard. Od této číslice nutno snad něco odečísti. Tak u programu investičního je uvedeno o 800 milionů méně, které netvoří žádné úspory, poněvadž neříkáte, čeho jste z investiční půjčky minulého roku prakticky použili. Na drahotní a nouzové výpomoci stanovili jste 750 milionů proti 1500 milionům v roce minulém; to jsou úspory z roku předešlého, a uvádíte-li je, znamená to, že v praxi uměle snižujete výlohy. Tato úspora se snižuje o další položku škrtnutím státních dluhů ve výši 800 milionů, jež byly již jinak vykázány. Že to není jen názor náš, dokázal i profesor Engliš. (Německý výkřik: Ministr financí!) Byl jím kdysi, snad se jím chce zase státi, nevím to okamžitě. Profesor Engliš došel v článku v "Prager Presse" k témuž výsledku a praví tam výslovně, že úsporu vděčíme změněnému sestavení jednotlivých rozpočtových položek, změněné konstrukci rozpočtové, ve skutečnosti že je úspora značně menší. Toto zahalování a neupřímnost souvisí ovšem s okolností, již jsem uvedl na začátku své řeči, že rozpočet byl pozdě předložen, že k předložení účetní uzávěrky nedošlo.
Lépe však než zahalování rozpočtu konstatujeme ducha rozpočtu. Ministr financí pravil, že rozpočet byl sestaven ve znamení snižování a účelné šetrnosti. Srovnáváme-li však několik položek, dojdeme k podivuhodnému zjevu: Na př. vydání ministerstva zdravotnictví vůbec činí 146.8 milionů, vydání na munici v ministerstvu národní obrany činí 153 miliony. Celé zdravotnictví spolu se státními náklady na léčebné ústavy stojí tedy stát 146 milionů, munice 153 milionů. Pro nezaměstnané vydává stát 70 milionů, t. j. preliminuje 70 milionů - vydal minulého roku 400 milionů - na cesty a dopravní náklady v ministerstvu národní obrany jsou stanoveny 73 miliony, pro péči o mládež činí rozpočet 14·6 milionů, na měď pro ministerstvo národní obrany 16 milionů. Vůbec vidíme snižování sociálních a zdravotních zařízení, do čehož si zvláště stěžujeme. Jako drastický případ toho možno jen uvésti, že kapitola "Péče o mládež" v ministerstvu sociální péče byla snížena z 23 na 14·5 milionů, kapitola "Sprostředkování práce" z 3·7 na 2·2 miliony, náklad na potírání epidemií z 5·1 na 2·5 milionu, tedy více než o polovinu, na potírání nakažlivých nemocí ze 14 na 10 milionů, položka "Tělesná cvičení" ze 6 na 3·8 milionu, pokračovací kursy z 0·9 na 0·3 milionu, péče bytová z 9·1 na 7·2 miliony. Domnívám se, že každá kritika by mohla jen oslabiti účinek srovnávání těchto skutečností. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
To je duch tohoto rozpočtu, a chcete-li jej ještě lépe srovnávati, pak je snad možno porovnati to s tím, co stát v jiném ministerstvu vyznačuje. Od roku 1919 do roku 1924 - tyto rozpočty máme před sebou - vyvíjely se výdaje ministerstva zemědělství, ministerstva sociální péče a ministerstva zdravotnictví: V roce 1920 124 milionů na zemědělství, 978·87 na sociální péči a 43 miliony na zdravotnictví; v tomto rozpočtu, jejž máme před sebou: na zemědělství 566 milionů, 702 na sociální péči a 146 na zdravotnictví. Tu však nutno ještě něco doplniti. Náklad na ministerstvo sociální péče zvýšil se zvláště proto, poněvadž se v něm nacházejí výdaje na péči o invalidy částkou přes 500 milionů korun, která byla teprve roku 1920 ministerstvu sociální péče připojena; v kapitole ministerstva zdravotnictví zase byly výdaje na léčebné ústavy uvedeny teprve v letech 1922 a 1923 v rozsahu značnějším, takže kdyby nebylo těchto výdajů, byla by vynaložena na sociální péči a zdravotnictví asi jedna čtvrtina toho, co požaduje ministerstvo zemědělství ve sníženém rozpočtu ku podpoře a ozdravění zemědělství. Nejsme proti tomu, aby stát podporoval také zemědělství, jsme jistě pro to, aby stát přispíval všemi prostředky ke zlepšení výnosu zemědělského, poněvadž je to důležito vědomé vyřazování německých obcí ze získávání půdy, vědomý boj proti získávání půdy německými obcemi, vědomý a chtěný útlak vývoje menšin. Přibrání lesů do československého zákonodárství o pozemkové reformě bylo při projednávání záborového zákona odůvodňováno tím, že se umožní obcím cestou pozemkové reformy získati lesní majetek, který ukojí obecní potřebu dřívím. Záborový zákon projednán a usnesen byl bez jakéhokoliv statistického podkladu. Když při provádění pozemkové reformy vyšlo se soupisem na jevo, že velké komplexy lesů jsou v německých a maďarských územích, poznalo se, že přes tendenci zákonů o pozemkové reformě musí dojíti k posile menšin pomocí přídělu lesů. K vydání nového zákona, který by vylučoval nárok obcí na příděl lesů, nebylo odvahy, naproti tomu poskytuje nedostatečné znění zákona o pozemkové reformě pozemkovému úřadu kdykoliv možnost, aby provedl příděl podle volného uvážení, jak je mu to vhod. Neboť i příděl půdy, který se příčí tendencím, jež byly původním podkladem pozemkové reformy, může býti kdykoliv právě pro nepřesné znění zákona vykládán jako provádění obdobné se zákony o pozemkové reformě. Typickým případem jest příděl statku Fichtenbach. Rovněž národní tendence sleduje ustanovení pozemkového úřadu, že při zadávání nájmu má pozemkový úřad stanoviti nájemce. Zajisté, že byly při úpravě této otázky vzaty v úvahu i momenty hospodářské, avšak nikoliv tyto, nýbrž moment národní, jistota, že pomocí tohoto ustanovení zamezí se nájemcům, kteří jsou příslušníky menšin, možnost, aby si pronajali zemědělské objekty, byly pravými pohnutkami této úpravy. Tvoření a zadávání zbytkových statků je rovněž volně zůstaveno pozemkovému úřadu. Že se zbytkové statky zadávají pouze Čechům, jest při národním zaujetí pozemkového úřadu samozřejmé. Avšak není pouze tento moment pro příděl zbytkových statků rozhodující. České koaliční strany, obzvláště národní demokraté a sociální demokraté tvrdí, že k získání zbytkových statků jest také potřebí příslušnosti k československé straně agrární. My, kdož stojíme stranou, nevidouce do ruchu pozemkového úřadu, nemůžeme mluviti z vlastní zkušenosti, musíme však míti za to, že tyto dvě strany, které jsou v pozemkovém úřadě zastoupeny, sdělují veřejnosti pouze skutečná fakta. Je známo, že pozemkový úřad pracoval dosud bez jakékoliv kontroly. Jest známo, že došlo také, poněvadž nebylo žádné kontroly, k četným aférám, jako v žádném jiném státním úřadě. Typickým případem této korupce vzniklé následkem chybující kontroly, byl případ v pozemkovém úřadě všemocného presidialisty min. rady dr. Fiedlera. Kdo měl někdy v pozemkovém úřadě co dělat, pocítil všemohoucnost tohoto pána, a dnes pronášejí se i s české strany proti ministerskému radovi Fiedlerovi nejtěžší obvinění. Min. rada Fiedler prodělal jako většina úředníků pozemkového úřadu skvělou karieru. Třeba se zmíniti o tom, že v žádném jiném úřadě nepostupují páni úředníci po uplynutí zákonitě stanovené doby, po které smí se opět postoupiti, s takovou automatickou přesností. Jsou to kariéry, na jaké jsme zvykli jinak pouze u zcela vynikajících specialistů. V pozemkovém úřadu chybující kontrola a duch, který, jak se zdá, vládne v pozemkovém úřadu, vedl prý k tomu, že úředníci, kterým nešlo o sinekuru, nýbrž kteří, vybaveni teoretickými a praktickými znalostmi, snažili se vytvořiti z pozemkové reformy opatření ryze vědecké a sociální, opustili po kratším neb delším čase činnost v pozemkovém úřadu. Na počátku i ode všech českých stran za odborníka uznávaný odborový rada Macek nahlédl po krátké činnosti v pozemkovém úřadu, že zamýšlené provedení pozemkové reformy neshoduje se s jeho odborným a mravním nazíráním. A dnes hodlá rovněž jeden z nejlepších úředníků pozemkového úřadu tento opustiti.
Poněvadž se již obírám činností pozemkového úřadu, jest také mojí povinností, abych dal zde veřejně na jevo a na vědomost slavné sněmovně stesky a stížnosti německých uchazečů o půdu. Jak jednostranně se pozemková reforma provádí, vysvítá z toho, že akce přídělu rozptýlených zemědělských pozemků, ačkoliv byla již zahájena před 2 lety, nebyla v německém území dosud většinou provedena a přece jde tu hlavně o dlouhodobé malé pachtýře, kteří pro nepatrnou vadu nemohli od soudu dostati přídělu. Právě tito malí nájemci byli v instrukci pozemkového úřadu především určeni pro tuto akci. I v případech, kde následkem zatím nastalého sestátnění zabrané půdy soudní přidělovací řízení s dlouhodobými pachtýři muselo býti zastaveno a kde měl pozemkový úřad uspokojiti uchazeče o půdu, použil pozemkový úřad v německém území dosud samých vytáček a průtahů, takže uchazeči o půdu nemohli dosud dosáhnouti svých práv. Nárok obcí na příděl půdy v případech, v nichž by měl pozemkový úřad rozhodovati, jelikož obce činily nárok na přednostní příděl nájemných pozemků, odročuje se průtahem rozhodnutí.
Z hlavní věci pozemkové reformy, totiž se všeobecným přidělovacím řízením, nebylo v německém území vůbec ještě započato. Tento průtah a odstrkování německých uchazečů o půdu vzbuzuje mezi těmito žadateli o půdu, kteří se i před několika roky sdružili v odbornou organisaci "Heimstätte", která jest pozemkovému úřadu známa, vždy více rostoucí rozhořčení. Žádáme tudíž, aby co nejrychleji zahájeno bylo přidělovací všeobecné řízení tam, kde jest již přiměřený počet uchazečů o půdu a kde je proto příděl půdy životní nutností.
Dědičným pachtýřům nebyly dosud všude přiděleny pozemky a dlouhodobí pachtýři postrádají dosud ve většině případě zápisu do knih svého vlastnického práva na pozemky jim přikázané.
Druhý pracovní program pozemkového úřadu jest prý, jak se proslýchá, v pozemkovém úřadu již vypracován, nebyl však dosud uveřejněn. Všeobecně se žádá, a bylo by to samozřejmou věcí, aby byl tento program již také uveřejněn. Kromě státně-finanční stránky výsledku dosavadní pozemkové reformy, která má býti uvedena v státním rozpočtu, žádáme v souhlasu s resolučním usnesením slavné sněmovny učiněným před třemi léty, aby pozemkový úřad konečně podal účty ze své činnosti slavné sněmovně obšírnou zprávou.
Stojíme dosud jako dříve na stanovisku, jež vyplývá z našich zásad, že se má provésti časová pozemková reforma, která však má býti spravedlivá, nesmí tudíž náš německý lid nižádným způsobem odstrkovati anebo býti mu na újmu.
Z těchto vývodů vyrozumí slavná sněmovna, že se zřetelem na nesčetné útisky a odstrkování, kterým jsme v tomto státě stále skoro ve všech oborech správy vydáni, nemůžeme dáti svého souhlasu ani předloženému státnímu rozpočtu a že musíme tudíž hlasovati proti němu. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Medvecký.
Posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňa! Štátny rozpočet znamená súhrn výdavkov na budúci rok, spojených so štátnou správou a súhrn tých príjmov, ktoré štát dúfa a musí vybrať od svojich obyvateľov na krytie svojich výdavkov, spojených so štátnou správou. Práve preto, že rozpočet štátny obsahuje súhrn výdavkov a príjmov, plynúcich zo štátnej správy, je potrebné pri skúmaní rozpočtu a pri jeho kritizovaní pozorovať systém, ktorý je uvádzaný pri štátnej správe. Je síce pravda, že značný počet výdavkov spojených so štátnou správou plynie na centrálne orgány, okrem toho na zvláštne štátne podniky, ale to je len jedna čiastka, druhá čiastka týchto výdajov je spojená s tou čiastkou štátnej správy, ktorá je mimo centrálnych úradov a orgánov, ktorá vykonáva štátnú agendu v obyvateľstve samom. Práve pre túto okolnosť je veľmi dôležité, aby ten systém, podľa ktorého štátna správa v obyvateľstve samom je provodzovaná, bol primeraný, a to s ohľadom na úspornosť pre štát ako i s ohľadom na obyvateľstvo samé.
Ja s tohoto hľadiska, totiž s hľadiska kontroly štátnej správy na vonkove, mimo centrálnych úradov, chcem posudzovať náš rozpočet a menovite teraz, keď táto otázka a toto hľadisko je aktuelné, lebo u nás práve tento čas znamená zmenu v štátnej správe, prechod od systému zemí k župnému sriadeniu.
Niekoľko slovy sa musím zmieniť o stanovisku, ktoré v tejto otázke zaujal pán poslanec, bývalý minister, dr. Engliš. On sa postavil zdánlive proti župnému sriadeniu a skúmal túto otázku s odborného hľadiska, a to s hľadiska finančného a prišiel k tomu rezultátu, že župné sriadenie neodpovedá, lebo jednotlivé župy nemajú rovnakú finančnú schopnosť. Ja si vysoko vážim i ctím p. bývalého ministra posl. dr. Engliša a viem, že on túto otázku pozoruje jedine s tohoto hľadiska. Možná, že i niektoré ohľady v otázke finančného stavu žúp dávajú mu za pravdu. Myslím ale, že táto finančná schopnosť žúp je rozdielna len pri niektorých a že tá rozdielnosť pochádza väčšou mierou z rozdielnosti teritória, ktorá rozdielnosť teritória ten finančný efekt zapríčiňuje, ale nemá za sebou ten následok, že by tá župa nebola schopná k prevádzaniu tých úkolov, ktoré ju očakávajú, Ale jestliže by nastaly také okolnosti, ktoré v tomto ohľade niektorú župu činia silnejšou, inú však slabšou, to nemôžu byť tak silné dôvody, že by celú váhu a hlboký smysel župného sriadenia zrútily a znemožnily. Pred tým, než som vystúpil na rečnište, hovoril som s p. ministrom dr. Englišom. On sa osvedčil, že nie je proti sriadeniu župnému, ale že je len proti terajšiemu rozdeleniu žúp. Že istá korektúra je možná a že spôsob rozdelenia žúp nie je ten najdokonalejší, to pripúšťam, ale to nemôže mať za následok to, čo strana národne-demokratická - do toho nepočítam p. dr. Engliša - hlása, že je treba udržať zeme a postaviť sa proti župnému sriadeniu. Takúto zásadu a také stanovisko si len prílišným pridržaním sa historických tradicií zeme a prípadným osobným záujmom zemských úradníkov môžeme vysvetliť. Je ale isté, slávna snemovňa, že keď uvážime a pripustíme to, že v terajšom rozdelení župnom je potrebná nejaká korektúra ohľadne utvorenia, rozdelenia jednotlivých žúp, toto na žiadon pád nemôže zapríčiniť zrušenie celej reformy. Tie ťažkosti a následky, ktoré by z vyrovnania týchto rozdielov plynuly, sú na každý pád menšie a neobsahujú toľko nebezpečia v sebe, ako priklonenie sa k zemským sriadeniam, ktoré na každý pád by maly u nás za následok uvedenie dualizmu, trializmu alebo po prípade kvadrializmu.
Župné sriadenie sa prevádzalo dosiaľ a prevádza sa len na Slovensku. Od 1. januára t. r. vstúpilo do života župné sriadenie na Slovensku a od tých čias pracujú tam župy. Tento krátky čas, ešte nie celý rok, podáva však dôkaz, že župné sriadenie je inštitúcia dobrá, že je to inštitúcia taká, ktorá menovite pri našom štáte môže jedine čeliť autonomistickému hnutiu a môže toto župné sriadenie uspokojiť nielen obyvateľstvo, ale že je i . . . (Výkřiky posl. dr. Kubiše.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Medvecký (pokračuje): . . . agenda štátnej správy o mnoho správnejšie obstarávaná. Dosavádne práce sú len prípravné práce, ktoré utvorily len tie jednotlivé orgány, ktoré tú prácu majú prevádzať. Ale práve preto, že sú tieto prípravné práce hotové, je tu možnosť, ba zrovna je to povinnosť vedúcich orgánov žúp: županov a v prvom rade v tomto smere i ministra pre Slovensko, aby tomuto župnému sriadeniu dali obsah, aby tým župám dal možnosť, príklad a príležitosť k tomu, že by prevádzaly všetko to, čo na nich čaká ohľadne agendy nemocničnej, agendy sriadenia ciest atď. Župné sriadenie na Slovensku podáva tak makateľný dôkaz spravodlivého a rozumného rozdelenia teritórií ohľadne správy, že toto župné sriadenie a prevádzanie jeho v život, menovite na Slovensku, úplne vyhovuje všetkým tým požiadavkom, ktoré sú stavané v pittsburskej dohode. Župné sriadenie pri prísnom skúmaní a pri dokonalom prevádzaní všetkej tej agendy, ktorá je tam složená, vyplňuje všetky požiadavky, ktoré si stanovili zástupcovia Čechov a Slovákov pri stanovení pittsburskej dohody. Je tam zabezpečená úplná samostatnosť administratívy, je možnosť istej zákonodárnej činnosti pre župy, a že súdna agenda nijakým spôsobom nie je omedzovaná, to dopustí každý, i ten najzúrivejší ľudák.
Slávna snemovňa! Ja s tohoto ohľadu neschvaľujem plne to, čo pán kol. dr. Šrobár pri svojej ceste teraz v Amerike hlásal ohľadne pittsburskej dohody. On pittsburskú dohodu hľadí akosi predstaviť ako len vynútenú dohodu, čiastočne a formalisticky vadnú, že bola uzavrená vo sviatok, že tá korporácia, "Slovenská Liga" nemá v Amerike pražiadny úradný charakter, tak zvaný "charter" a že, ako to novinárske zprávy udávaly, náš prezident Masaryk túto dohodu podpísal len ako sedok. Tieto dôvody ja neuznávam a myslím, že týmto spôsobom sa význam pittsburskej dohody len zvyšuje. Ja pittsburskú dohodu už s ohľadom na osobu nášho prezidenta ako platnú uznať musím, ale stojím na tom stanovisku, že nemôže a nemá príčiny bojovať nikto za uskutočnenie tejto dohody, ale že práve naopak náš zákon o župnom sriadení a zákon jazykový, ktoré zákony naše ústavodárne shromaždenie odhlasovalo, tieto všetky zákonné zásady, všetky práva, ktoré sú v pittsburskej dohode stanovené, úplne zabezpečujú. Každý požiadavok, ktorý je v pittsburskej dohode určený, menovite s tou klauzulou, ktorá je v pittsburskej dohode uložená: "Podrobné ustanovenia o zariadení Československého štátu ponechávajú sa oslobodeným Čechom a Slovákom a ich právoplatným predstaviteľom," je v našom štáte do života uvedená a docela riadne upravená.
Kol. Hlinka hlása, že on je proti centralizácii a že slovenský národ stojí proti centralizmu. V tejto otázke ja musím doložiť, že čo sa týče centralizácie, v tomto ohľade župné sriadenie uvádza v život o mnoho intenzívnejšiu decentralizáciu, než autonomia Slovenska. Župným sriadením je styk obyvateľstva s patričnými úrady a možnosť samosprávnej činnosti o mnoho intenzívnejší a dokonalejší, ako keď by bola uvedená autonomia Slovenska, ktorá by predsa len trebárs i v menšom okruhu znamenala istú centralizáciu. My sme priatelia decentralizácie v primeranom súlade s centrálnym vedením.
Centrálne spravovanie, trebárs len pri jednej konkrétnej otázke, ako bola pozemková reforma s ohľadom Slovenska, sa nedokázala. Jedna obvodová úradovňa v Trenčianskych Tepliciach, keď mala prevádzať reformu pozemkovú na celom Slovensku, sa dokázala nedostatočnou, lebo pod jej vedením sa pozemková reforma ťažko prevádzala. Teraz sa však práve zakročením našej strany presadilo utvorenie troch obvodových úradovieň. Teraz sa práca s pozemkovou reformou dľa našich intencií decentralizovala a od tých čias ide prevádzanie pozemkovej reformy o moc intenzívnejšie a dôkladnejšie a pre obecenstvo uspokojivejšie.
Toto župné sriadenie na Slovensku, ktoré dosiaľ je prevádzané len v administratívnom, správnom živote, sa ukázalo tak dobrým, že je potrebné, aby aj ostatná agenda štátnej správy pokračovala v tomto smere.
Je zajímavé, že tie časti štátnej správy, ktoré sa držia tohoto systému, o mnoho lepšie vyhovujú aj obecenstvu aj o mnoho lepšie obstarávajú verejnú agendu, ako tí, ktorí sa toho nedržia. Finančná správa pristúpila na ten samý systém, na ktorom je župné sriadenie v administračnom živote, i sriadila 1. januárom 1924 podobné rozdelenie finančných orgánov, ako je v administratívnom živote. Dňom 1. januára 1924 prestávajú dosavádne staré, v stoličných sídlach sa nachádzajúce finančné riaditeľstvá a utvárajú sa nové župné finančné riaditeľstvá pre každú jednotlivú župu. Prevádza i tú čiastku župnej reformy, že prvá vrchnosť finančná, vrchnosť, s ktorou má bezprostredný styk obyvateľstvo, sriaďuje sa pre každý okres zvlášte. Pre každý okres sriadený bude berný úrad, ktorý bude môcť o mnoho dôkladnejšie prevádzať agendu bernú, agendu vyberania daní, než ako je to prevádzané dosiaľ v takých prípadoch, kde obyvateľstvo nemá možnosti vo svojom okresnom sídle obstarať si túto svoju povinnosť.