Snížení mezd činilo od května předešlého roku přibližně asi 30%, příjmy byly však značně více sníženy, za prvé, poněvadž podnikatelé vrhli se při restrinkci výrobních nákladů hlavně na akordní mzdy, jejichž snížení těžko lze dělníkům kontrolovati. Ještě více zmenšuje se však příjem dělníků tím, že hospodářská krise, omezení výroby donucuje k zavádění volných směn a že se tím skutečný příjem dělníka průměrně snižuje na třetinu příjmu před květnem 1922, kdežto ceny až do srpna t. r. poklesly pouze asi o 40%. Od srpna vidíme opět značný vzestup cen téměř veškerého zboží. Pan ministr zásobování tvrdil sice ve svém výkladu dne 7. listopadu v zásobovacím výboru, že zvýšení cen pro potřeby dělnictva činí pouze asi 2·5% a asi 5% při potřebách lidí lépe situovaných. Nevěříme tomu; zvýšení cen jest větší a nemůže nás ani přesvědčiti o opaku, odvolává-li se ministr zásobování na čísla indexu. Vždyť víme, že tyto indexní číslice i směrné ceny, které se uveřejňují ministerstvem, jsou velice pěkné, že však mají tu jednu nepříjemnost, že obyčejně nesouhlasí se skutečností. Že je tomu tak, vidíme nejlépe na známé statistice našeho ministerstva soc. péče, podle níž není již skoro žádných nezaměstnaných v tomto státě, kdežto ve skutečnosti dosahuje se těchto číslic statistiky pouze tak, že se prostě nezaměstnaným výplata podpor škrtne. Rovněž tak, jako při statistice nezaměstnaných, je tomu i při statistice zásobování: Číslice indexu nesouhlasí se skutečnými poměry.
Vzestup cen pokračuje přes to, že vláda za opětných příležitostí a obzvláště zástupcové vlády za jistých vyjednávání ve sporné otázce snižování mezd prohlásili, že vláda učiní všechna opatření, aby snížení mezd vedlo skutečně k tomu, aby i ceny poklesly, že tedy snižování mezd zcela důsledně následuje poklesu cen. Všecka tato prohlášení neukázala se pravdivými, naopak, musili jsme při posledním velkém a zajisté rozhodujícím zápase horníků pozorovati, že za několik dní po ukončení boje, po několika dnech, kdy horníci a tentokráte i vláda přinesli oběti, tato vzdavši se části daně z uhlí, maloobchodníci prodávali v Praze uhlí prostě o 2 Kč až 2·50 Kč dráže, odůvodňujíce to, že režijní náklady byly příliš veliké a že musí započítati plnou režii. Pan ministr zásobování prohlásil 26. října deputaci, kterou jsem uvedl, a která se k němu dostavila za příčinou vyživovacích otázek, že vláda a zejména ministerstvo zásobování učinila a činí všecka opatření, aby zamezila vzestupnou tendenci cen životních potřeb, že se již konaly ankety se zájemci, obchodníky a výrobci požívatin a že vláda bude přísně a neúprosně trestati ty, kdož se nepodrobí nařízení ministerstva a vlády. U výrobců požívatin bylo by zajisté snížení uhelných cen musilo záhy působiti, vidíme však, že ceny neklesly, naopak, ceny stoupají dále. U textilií prohlásil ministr sám, že pokles cen lze sice znamenati u obchodníka ve velkém, že za některé textilie, za které se platí v továrně 7 Kč za metr, v drobném prodeji, kde konsument kupuje, musí však platiti 24 Kč. Je-li tohoto rozdílu příčinou soukromý zisk, to nemohl pan ministr zjistiti a nám říci. Pro rozdíl 17 Kč mezi cenou ve velkém v továrně a cenou v drobném prodeji musí přec býti nějaké vysvětlení a toto nemohl pan ministr dáti. Ministr prohlásil dále v zásobovacím výboru, že světové tržní ceny obilní jsou stabilní, můžeme však konstatovati, že se tyto stabilní ceny nedodržují, že se na pražské burse prodává ječmen ve velkém množství do ciziny a že se tomuto obchodu tak dobře vede, že cena ječmene stoupla za 8 dnů o 45%. I pan ministr obchodu prohlásil tenkráte deputaci, kterou jsem uvedl, že i ministerstvo obchodu svolalo ankety, aby podporovalo snižování cen; především jde prý o to, aby se poklesu cen uhlí, který musil po ukončení otázky horníků automaticky nastati, využilo k tomu, aby se začínaje již prvovýrobcem jevil ve snížení cen zboží. Ani k tomu dosud nedošlo, ačkoliv uplynuly již týdny. Zdá se, že nebyla provedena přísná trestní opatření vlády proti jakémukoliv umělému zvyšování cen, proti lichvářským snahám překupnictví, nebo, je-li tomu tak, musíme míti za to, že se zdražovatelé vysmívají hrozbám vlády, obzvláště opatřením pánů ministrů. I zpravodaj zásobovacího výboru konstatoval, že nejdůležitějším úkolem ministra zásobování jest vedení zlevňovací akce a prohlásil dále, že ministerstvo pamatovalo v rozpočtu částkou 4 milionů na praktické provedení této zlevňovací akce. Nemáme ani tušení, jak chce ministr použíti těchto 4 milionů a bylo by bývalo velmi zajímavým, kdyby se býval o tom vyjádřil, co s těmi 4 miliony počne a kterak hodlá těchto 4 milionů použíti při provádění snižování cen. Ministerstvo zásobování zahájilo i loni velkolepou zlevňovací akci; zvláště o děti nezaměstnaných bylo postaráno a bylo za tím účelem dáno 15 milionů k disposici. Kterak jich bylo použito, co se s nimi stalo, o tom bylo by vysvětlení zajisté žádoucím a bylo by zajímavé slyšeti, jak ministerstvo těchto prostředků použilo; praktického výsledku však jsme sotva pozorovali.
Zásobovací výbor sestavil v červnu 1922 velice obsáhlý zlevňovací program. Dodnes nebylo nic provedeno. V celé činnosti není při provádění této akce pozorovati systému a vážné vůle se strany ministerstva. Cukerní baroni odbývají výsměchem každé nařízení ministerstva, nedbají toho všeho, co si ministerstvo přeje nebo co předpisuje. Naopak, můžete viděti, že ministr jako ve starém Rakousku je bezmocným proti této kategorii lichvářů životními potřebami. Z jara povolena byla cukerním baronům přirážka 30 Kč na 100 kg, od 1. listopadu 10 Kč, od 1. prosince opět 10 Kč kromě jiných malých bonifikací. Dohromady spočteny vydaly zdražení cukru o přibližně 40 Kč za 100 kg, tedy žádné zlevnění této důležité požívatiny, nýbrž docela úcty hodné zdražení. Můžeme zajisté konstatovati, že právě u cukru se zřetelem na větší osevní plochu řepy a z toho plynoucí rozmnožení surovin pro tento výrobek musila by zlevňovací akce míti výsledek.
I přes ceny bavlny nesmíme přecházeti bez povšimnutí. Ministr prohlásil ovšem také, že při dovozním zboží je pouze malý nebo skoro žádný vliv na utváření cen. Jsme však toho mínění, že přiměřenou úpravou dovozu a vývozu mohl by se vykonávati určitý vliv a že by naše ministerstvo mezinárodní dohodou od vlády k vládě, od státu ke státu, mohlo i při tomto výrobku z největší části potlačiti a zabrániti lichvě, po případě překupnictví. Právě při bavlně máme obzvláštní zájem na tom, abychom vykonávali vliv na tvoření cen, abychom působili na to, aby ceny byly sníženy. Bavlna je hlavním výrobkem pro veliký průmysl státu, a domnívám se, že při nejmenším 150.000 dělníků je pouze v německém jazykovém území v tomto průmyslu zaměstnáno. Je tedy již 150.000 německých dělníků interesováno na otázce, aby cena suroviny byla tak vykalkulována, aby mohl průmysl pracovati a vyvážeti zboží do ciziny. Právě z tohoto důvodu měla by vláda nasaditi vše, aby mohla vykonávati vliv na vytváření cen ve smyslu snižování.
Sůl, od doby, co byla monopolisována, podražila, nezlevnila. Ve svém výkladu prohlásil pan ministr dále, že nemá vlivu na dovážené zboží. Mám zato, že kdyby měla naše vláda dobrou vůli a snahu, navázati s cizinou přátelské obchodní styky - což jsme žádali již r. 1920 při svém vstupu do této sněmovny, o čemž se před tím v anketách, jež se konaly na podnět odborových organisací v ministerstvu veř. prací, obchodu, zásobování a financí mluvilo a činily návrhy - bylo by to zcela jistě vedlo k přátelskému poměru, což by bylo bývalo mělo za následek přiměřené, pro nás příznivé obchodní smlouvy. Maso převyšuje v této době světovou paritu, pravil pan ministr, máme málo vlastní výroby, nemůžeme proto přivoditi příznivější zlevnění cen. Tu musíme se tedy ptáti pana ministra, ví-li, že obrovská množství dobytka a masa jdou za hranice. U bramborů je rovněž znamenati značné zvýšení cen; pan ministr odůvodnil toto zvýšení cen skrovnou sklizní a zapomíná asi postarati se o to . . . (Posl. Dietl [německy]: Povoluje však vývoz!) Ano, povoluje vývoz a kromě toho uvolňuje velký kontingent pro výroby lihu, nezajistiv napřed výživu přiměřeným množstvím brambor k jídlu. Nemusím zajisté mluviti o výhodách pro družstva lihovarská. Tento skandál plní v posledních dnech nepřetržitě všechny noviny a můžeme snad konstatovati, že vláda zaujímá k tomu zvláštním způsobem stanovisko, po případě nezaujímá stanoviska; zdá se skoro, jako by vláda byla na této celé aféře značnou měrou angažována.
Jest však nutno uvésti několik číslic. Chci zde konstatovati, co bylo lihovému kartelu darováno státem na daních: r. 1918 stanovena byla cena lihu 200 K, stát platil za to 350 K anebo úhrnem asi 18 milionů za jeden rok; r. 1921 byla cena 400 K, stát platil 1100 K. ačkoliv se státní revisí zjistilo, že 340 K je již dostatečně vysoká cena; r. 1921 daroval stát lihovému kartelu 11,800.000 Kč, r. 1922 10,000.000 a r. 1923 12,000.000, dohromady 33,000.000 Kč. Je-li to slovem "podpora" správně označeno, nebo je-li správnější slovo "korupce", ponechávám k posouzení slavné sněmovně.
Tak se to má i s jinými důležitými výrobky, žitnou a pšeničnou moukou, brambory atd. Bylo by zajímavo pustiti se do podrobností a dokázati číselně, jak ceny po dva měsíce nepřetržitě stoupají a jak málo správný jest argument páně ministrův, že bylo za poslední 2 léta s úspěchem provedeno snížení cen. Ceny šly do výšky. I tu dala by se sestaviti celá kapitola z učiněných poznatků.
Všecko, co jsem jen naznačil, zdražení všech těchto důležitých poživatin, shrnuje ministr pod názvem "snížení cen". Jsme tu jiného mínění, musíme na panu ministru zajisté žádati, aby všecko, co v poslední době opětovně prohlásil ve všech možných korporacích, především zástupcům dělnictva, konečně uvedl ve skutek. Žádáme s tohoto místa otevření hranic, usnadnění dovozu všech poživatin, které potřebujeme, které musejí býti získány za příznivou cenu, snížení cel, železničních sazeb, dozor nad tvořením cen od prvovýrobku až k hotovému zboží, zákaz vývozu pro obilí, až bude stanovena cena a potřeba, nejostřejší potírání lichvy a spekulace a konečně utvoření konsumentských komor. Pouze splní-li vláda tyto požadavky, které jsou jen částí toho, co musí obyvatelstvo a konsumentstvo od státu žádati, aby přivoděny byly přiměřeně snesitelné vyživovací poměry, dostojí pan ministr svému úkolu. Prozatím pochybujeme o tom, nejsme při takovém nakládáni s touto otázkou naplněni důvěrou k vládě a budeme z toho důvodu hlasovati proti rozpočtu. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem jest p. posl. David. Dávám mu slovo.
Posl. David: Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Dovolte mně, abych jako zástupce těch, kteří svou zahraniční činností pomáhali budovati tento stát, vytýčil stanovisko k některým otázkám a zjevům v československé armádě, jejíž velikou potřebu a nutnost v přítomné době plně uznáváme. Naším programem je washingtonská deklarace našeho velikého presidenta Masaryka - tedy i požadavek nahražení stálého vojska milicí - ale dokud existence našeho státu není plně zajištěna, dokud němečtí a maďarští sousedé budou mluviti o revisi mírových smluv a dokud v ostatních státech budou míti stálé armády, musíme i my míti dobrou, vojensky zdatnou a opravdovou demokracií prodchnutou armádu, na niž bychom se mohli v případě nebezpečí úplně spolehnouti. (Výborně!)
Opakuji: naše armáda musí býti demokratická a nesmí se státi nikdy tím, čím byla armáda za starého Rakouska, to znamená, že musí býti stále a stále v nejužším styku s ostatním občanstvem, musí býti ozbrojenou částí národa a národ musí na ni pohlížeti jako na orgán své bezpečnosti. Důstojnictvo nesmí tvořiti zvláštní privilegovanou, nedotknutelnou kastu a poměr jeho k vojákovi musí býti přátelským poměrem učitele-vychovatele k žákovi. (Výborně!)
Velectěná sněmovno! Během debaty řada pánů kolegů z oposičního tábora obírala se kritikou naší armády, pan kol. Haken pak ostře vystoupil proti aktivně sloužícím legionářům a mezi jiným pravil, že prý jim bylo započítáno tolik služebních let, jako snad princům monarchů. Čísel ovšem ani dokladů pan kol. Haken neuvedl a já pokládám za svou povinnost jeho tvrzení poopraviti a zároveň co nejrozhodněji odmítnouti útoky na legionáře. Tak zv. legionářský zákon, který usneslo Národní shromáždění bez vědomí a vlivu legionářů všemi hlasy i hlasy dnešních soudruhů pana Hakena (Výborně!), dává nějaké výhody legionářům aktivně sloužícím, ale více na papíře. To vidno z toho, že 2200 ruských legionářů nebylo započítáno celkem 6500 let, tedy o skoro 35 měsíců byl průměrně 1 legionář připraven. O francouzských a italských legionářích data scházejí, ale při jejich většinou krátké době legionářské nepadá to na váhu. Domácím důstojníkům byl započítán rok válečné služby za 18 měsíců - legionářům v legiích za 36 měsíců, tedy o 18 měsíců více. Když jim však průměrně nebylo 35 měsíců započítáno, přišel každý legionář průměrně proti domácímu o 2 léta prosloužená v legiích. Poněvadž průměrná služba v legiích ruských byla ne celá tři léta, z nichž však 2 léta nepropočítali, má legionář proti domácímu výhodu jednoho roku, to je proti domácímu o 18 měsíců více, tedy domácích jeden rok rovná se 18 měsícům, u legionářů rok rovná se 36 měsícům, rozdíl činí 18 měsíců. Protože bylo domácím započítáno za listopad a prosinec 1918 místo 2 měsíce 8 měsíců, jeví se dar legionářům o to menší, tedy jen dvanáct měsíců.
To dokážeme také jinak. Legionář podle započtených let slouží průměrně od 14 1/2 let a domácí (po střední škole nebo kadetce) od 19 let minus 3 leta válečná, tedy od 16ti let, minus 1/2 roku za listopad a prosinec 1918, tedy od 15 1/2 roku - když končil kadetku v 19ti letech, když dříve, tak začal ještě sloužiti před 15 1/2 rokem.
Legionářům, kteří sloužili před 20. rokem, nezapočítává se nic. Tedy zas je rozdíl jen o jeden rok. Ovšem vstoupil-li důstojník koncem 19. nebo i v 20. roce do armády, je hůře na tom o 6 měsíců, za 18. rok - o dobu, kterou nesloužil v československé armádě. Potom ovšem ti, kteří byli v zajetí a do čsl. armády nevstoupili a kterým se doba zajetí nepočítá, jsou také na tom hůře. Tak vypadá ve skutečnosti to započítání legionářských let, tak vypadá ten blahobyt, o němž mluvil p. kol. Haken.
Pan kol. Haken mluvil o mladých legionářských generálech. Je známo, že nejen Napoleon, jenž v 26. roce svém byl už generalisimem, měl 23tileté generály, ale - jak jistě je pánům komunistům známo - i pan Trocký. Už je to tak, že mladé armády mají mladé generály. Ostatně nerozhoduje stáří, nýbrž schopnost a kvalifikace. (Výborně!)
Co se týče těch odborných znalostí čsl. důstojníků, o kterých zde mluvil p. kol. Haken, o tom by se mělo přestat mluviti. Ať se pánové z oposičního tábora optají ve válečné škole v Praze nebo v Paříži, nebo cizích odborníků, kteří se zúčastnili posledních našich manevrů, a uslyší trochu jiné zprávy o zdatnosti legionářských důstojníků. A že i v Rusku a na Sibiři nebyli legionářští důstojníci jen v těpluškách, o tom by mohla vykládati právě bolševická vojska. Že nemá p. kol. Haken legionáře rád, tomu se nedivím, ale tak nejapně, myslím, by přece jen o nich neměl mluviti.
Mluviti o dobře situované legionářské aristokracii - a při tom mysliti na aktivně sloužící důstojníky, třebas i generály, to myslil snad p. kol. Haken ironicky, neboť on jako člen branného výboru dobře ví, kolik náš českosl. důstojník béře měsíčně a může si přečísti ve vojenských listech, kde o tom v několika článcích bylo vykládáno, i rozpočet důstojníka.
V jednom souhlasím s p. kol. Hakenem, totiž, že dosud je tisíce legionářů bez práce, hladových, že sta legionářských rodin bydlí v nezdravých, malých bytech a že k této legionářské bídě zůstává naše veřejnost a povolaní státní činitelé zcela klidni. Žalujeme také, že státní pozemkový úřad chová se k legionářům macešsky a jsem rád, že zde zdůrazněno to bylo řečníkem strany, která nám legionářům právě pro náš pokrokový, socialistický a kulturní program není nijak přátelskou. Zde jest nutná náprava! Ti, kteří za hranicemi vše obětovali idei zřízení čsl. republiky, mají plné právo žádati, aby mohli ve své osvobozené domovině lidsky žíti. (Výborně!)
Bez zahraniční práce těchto lidí, bez činnosti legií a zvláště bez našeho velkého Masaryka, Beneše, Štefánika nebylo by osvobození československého národa a Československé republiky. (Výborně! Potlesk.) Protirakouská činnost domácí musela býti doplněna revolučním hnutím za hranicemi. Je proto přímo malicherným a směšným snažiti se popříti tuto skutečnost, která potvrzena je dnes již také řadou publikací zahraničních upozorňuji zejména na spis Karenův nedávno do češtiny přeložený - jichž studium doporučuji našim levým a pravým skupinám, které zvláště v poslední době význam zahraničního revolučního hnutí podceňují a mluví o něm s despektem, jak to právě bylo viděti u p. kol. Hakena.
Slavná sněmovno! Řekl jsem, že musíme míti vojensky zdatnou a spolehlivou armádu, vedenou státu věrnými důstojníky. Bohužel však musím si znovu stěžovati, že máme stále ještě v naší armádě řadu důstojníků, kteří necítí republikánsky a kteří nemohou zapomenouti starých rakouských časů. V tomto ohledu jsou zvláště křiklavé poměry v posádce plzeňské.
Systemisované místo II. štábního důstojníka pěš. pl. č. 18 jest obsazeno důstojníkem smýšlení radikálně německého. Jest to plukovník Vinter, který v 5. roce trvání republiky nedovede se o českém národě jinak vyjádřiti než slovy "Böhmische Pakasch". (Škandál!) Podřízeným dává rozkazy německy a tito podřízení přirozeně ve snaze zalichotiti se mu odpovídají německy, takže se němčina u těchto pánů stává téměř služebním jazykem. (Škandál!)
Dále jest u tohoto pluku podplukovník Rösch, který legionáře posuzuje s toho stanoviska, že domácí důstojníci jim nikdy nezapomenou, že ještě za Rakouska zrušili svoji přísahu věrnosti a oddanosti císaři Františku Josefovi, a štábní kapitán Helm, který před časem na Slovensku prohlásil, že jest zbytečné a bezvýznamné bojovati za republiku, poněvadž beztoho brzy zmizí z mapy Evropy, a který při každé příležitosti projevuje provokativně svůj odpor vůči legionářům. Zvláště pak upozorňuji na štkpt. Fremutha a štkpt. Dittricha. Oba dva jmenovaní jsou v plzeňské posádce. První byl v r. 1917 a 1918 v italském zajetí, nevstoupil do legií a po svém příchodu z italského zajetí těsně před prohlášením naší samostatnosti udal rakouským úřadům 22 legionářů, jichž rodiny byly v důsledku toho pronásledovány. (Slyšte!)
Štábní kapitán Dittrich hrál v zajetí ruském úlohu rakouského vyzvědače, byl v zajateckém táboře v Omsku, docházel často do tábora organisovaných Čechoslováků a získával tam zprávy o t. zv. vlastizrádné činnosti jejich a dodával je rakouskému plukovníkovi Schwendovi. Zprávy byly zpracovány v protokoly a do Rakouska nepřímou cestou zasílány. Ruský vojenský náčelník byl na činnost tuto rakouských důstojníků upozorněn, nařídil přísnou prohlídku a plukovník Schwenda, dále býv. všeněmecký rakouský poslanec Malik a kpt. Dittrich byli arestováni a jako rakouští vyzvědači dopraveni do Irkutska. Protokoly a seznam československých legionářů byl jim při této prohlídce zabaven. Samozřejmě, že štkpt. Dittrich se do čs. legií nepřihlásil a byl jako občan čs. republiky později v r. 1918 mobilisován do t. zv. pracovní družiny.
V plzeňské posádce jest dále vojenským prokurátorem pluk. Synek, jehož nesmiřitelný odpor a zaujatost vůči všemu československému datuje se od doby popravy motolského hrdiny Kudrny. Neuvěřitelným jest přímo, s jakou bezohledností pluk. Synek činí příkoří legionářům a jak na druhé straně trestuhodné činy některých svých podřízených přehlíží.
Podotýkám, že na činnost výše uvedených důstojníků bylo již na kompetentních místech upozorněno samým velitelem pluku, p. plukovníkem Schlesingerem, loyálním Němcem, aniž bylo docíleno žádoucí nápravy.
Mám po ruce ještě zprávy o poměrech v jiných posádkách, které taktéž volají po nápravě. Také případ gen. Slezáčka, o němž jsem se minule zmínil, žádá řádného vyšetření. (Hlas: Ten je ještě na světě?) Ano, je v Mukačevu v Podkarpatské Rusi, ačkoliv proti němu byla vznesena řada vážných obvinění.
V zájmu republiky, v zájmu bezpečnosti armády měla by býti zbavena naše armáda všech nespolehlivých a státu nevěrných důstojníků a dobří, svědomití důstojníci neměli by býti za svoji lásku a věrnost k republice trestáni.
Prosím, na jaře roku 1921 podala Jednota Čs. Obce Legionářské v Šumperku stížnost na některé důstojníky tamější posádky pro jejich chování a řeči protirepublikánského rázu, a to na pluk. Sýkoru pro nerepublikánské projevy, plukovníka Hrušku, který sloužil ve Volkswehru, na majora Vybírala pro nerepublikánské řeči a na kap. Raschina pro zlehčování legionářstva, jmenovitě pluk. Žáka, kap. Paulera, kap. Werneho a kap. Wuchterla. Toto udání bylo doloženo řadou vážných obvinění.
Tato stížnost byla předložena Čs. Obci Legionářské v Praze - tedy ústředí - k předání ministerstvu Nár. obrany, které ji zaslalo zemskému vojenskému velitelství v Brně k vyšetření, avšak zemské vojenské velitelství nařídilo ještě během šetření disciplinární řízení proti dvěma ze svědků a to kap. Frant. Václavkovi a nadpor. Emanueli Václavkovi, protože prý o těchto věcech mluvili s předsedou jednoty Čs. Obce Legionářské v Šumperku s por. v záloze Methodějem Kubíčkem. Ačkoliv průběhem líčení byla tato tvrzení svědky dokázána, byli oba dva jmenovaní důstojníci Václavkové odsouzeni pro ohrožení dobrého jména čs. vojska. (Hlasy: To je skandál!)
Toto odsouzení jmenovaných důstojníků nemůžeme my, prostí civilisté, kterým záleží na bezpečnosti naší armády, pochopiti a zrovna tak se podivujeme i odpovědi pana generála Škvora z ministerstva Nár. obrany, který dne 12. prosince m. r. sdělil Čs. Obci Legionářské v Praze, že provedení disciplinárního řízení ve věci Františka a Emanuela Václavka bylo jak s formální tak i s materielní stránky správným.
Byl bych rád, kdyby přítomný zde p. ministr si tohoto křiklavého případu povšiml a nařídil o něm nové šetření.
A ke konci chtěl bych říci několik slov o sociálním postavení voj. gážistů. Jest pravda, že žijeme v poválečné době, že každý stav musí se co nejvíce uskrovniti; těžko se žije dnes dělnictvu, státním zaměstnancům, ale přece jen upozorňuji na opravdu velikou bídu vojenských gážistů, o nichž nemá naše veřejnost ani zdání. Ať mluví číslice:
Poručík XI. hodn. třídy prvého stupně má v naší armádě měsíčního služného 785·88 Kč, nadporučík 891·70 Kč. Za tento měsíční plat musí se stravovati a šatiti. Tito důstojníci, nejsou-li podporováni rodiči anebo nemají-li vlastního jmění, v pravém slova smyslu hladovějí. A postavení vyšších ženatých důstojníků není o mnoho lepší.
Že neurovnané materielní poměry našich důstojníků a rotmistrů jistě nepřispívají k jejich spokojenosti a klidu, že nedodávají radosti k práci, to je jistě známo a snad to už mělo by stačiti, aby se pro zlepšení sociálního postavení vojenských gážistů konečně něco učinilo.
Ministerstvo nár. obrany má již po půl roku možnost zákonnou cestou hmotně zlepšiti postavení gážistů. Mám na mysli novelu požitkového zákona vojenských gážistů, která byla přijata poslaneckou sněmovnou již v květnu, ale prováděcí nařízení ministerstvo nár. obrany k ní dosud nevydalo a přece je to zákon, jímž má býti aspoň poněkud pomoženo těm nejnižším kategoriím důstojnickým v naší armádě.
Musíme-li již míti armádu - uznáváme všichni, že v přítomné době ji musíme mít pak je naší povinností učiniti vše, aby byla co nejlepší a nesmíme se vyhýbati řešení problému bídy vojenských gážistů. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Holitscher. Uděluji mu slovo.
Posl. dr. Holitscher (německy): Dámy a pánové! Zdá se mi dosti charakteristickým a příznačným, že v této dlouhé, dlouhé rozpočtové rozpravě, která se již nyní rozpřádá po 14 dní a v níž bylo o všem možném mluveno, přichází lékař až zcela na konci k slovu, příznačným pro úkol a postavení, jaké stálé ještě zaujímá zdravotnictví v tomto státu, příznačným pro nepatrný zájem, jaký se jeví o zdravotnictví. V theorii to sice každý přiznává, že zdraví lidu musí býti základem státu a že se musí učiniti vše, aby bylo postaráno o zdraví lidu, v praksi je tomu však docela jinak. Z vydání, jež vykazuje státní rozpočet na příští rok, určena jsou asi 3 až 4% na udržování zdraví a potírání nemocí. Jedna třicetina ze státních výdajů vynakládá se na to, aby byl splněn tento nade vší pochybu nejdůležitější úkol státu. Je pochopitelno, že za takových okolností nemůže ministerstvo mnoho vykonati. A tu se ještě z těchto nepatrných výdajů škrtá skoro ještě čtvrtina; výdaje státu pro ministerstvo zdravotnictví mají býti v roce 1924 o 23% menší, ačkoliv se úkoly, které se ukládají tomuto ministerstvu, nezmenšily naopak rok co rok rostou. Co máme tomu říci mají-li se snížiti i výdaje ministerstva zdravotnictví pro Podkarpatskou Rus o 22·2% když přece víme, že zdravotní poměry v Podkarpatské Rusi jsou nesmírně smutné a bídné že tam po celý rok panuje skvrnitý tyf, úplavice a všecky možné nakažlivé nemoci. Ačkoliv nám bylo řečeno, že Československo chce v Karpatské Rusi vystoupiti jako nositel kultury a dohnati, co Maďaři v této zemi zanedbali, přes to chce se čtvrtina těchto bez toho skrovně vyměřených prostředků ministerstvu zdravotnictví pro Podkarpatskou Rus škrtnouti.
Jsou však jednotlivé kapitoly, kde se má ještě více šetřiti. O 36% se snižují výdaje ministerstva na péči o mládež a rovněž o tolik výdaje ministerstva soc. péče k témuž účelu. Není nejdůležitějším úkolem potírati nemoci, nejdůležitějším úkolem je zdraví uchovati, a péče o mládež, jak ji má prováděti ministerstvo, záleží v tom, aby se upevňovalo zdraví mládeže, tužily její svaly, aby se stala odolnou pro těžký boj o bytí, který bude musiti vydržeti mládež a obzvláště mládež proletářská. Víme, jak těžce jest nám bojovati, abychom dostali mizerných pár 100 korun na podporu našich tělocvičných a sportovních spolků. Víme, jak násilně musíme vymačkávati každý halíř. Víme také, že nejsou referenti z ministerstva zdravotnictví tím vinni, nýbrž ministerstvo financí, které škrtí na těchto penězích a předvídáme, že boj, který bude nám vésti o tyto podpory, bude příště dvakrát a třikrát tak tvrdým. Ministerstvo zdravotnictví může málo vykonati, poněvadž má tak málo prostředků k disposici, musíme však konstatovati, že ministerstvo zdravotnictví, i když se nepřihlíží k nedostatečné dotaci, selhalo.
Mluvím jako lékař. My lékaři měli jsme velkou radost, když jsme se dověděli, že má býti v nové republice zřízeno ministerstvo zdravotnictví, po kterém jsme ve starém Rakousku tak dlouho a marně toužili. Nyní máme ministerstvo zdravotnictví a toto nedělá téměř nic. Pět let existuje nyní stát, pět let existuje ministerstvo zdravotnictví, a podíváme-li se na zákonodárnou činnost, kterou rozvinulo ministerstvo v těchto pěti letech, jsme s tím neobyčejně brzo hotovi - (Německý výkřik: Snad se dostaneme ještě k modlení za zdraví!) Snad se k tomu ještě dostaneme - tak rychle, že v kratičké době, kterou ještě mám, mohu vypočísti všechny tyto předlohy. Máme zde zákon z 15. července 1919 o oprávnění vykonávání lékařské praxe. žádný člověk nemůže tvrditi, že zdraví lidu aneb i vývoj lékařského stavu byly podporovány tímto zákonem. Tento zákon se tenkrát udělal, aby se stížilo německým lékařům v této republice provozování prakse, aby byli pokud možno ze státu vytlačeni. Tímto zákonem nemusíme se, chceme-li alespoň zaznamenati positivní činy ministerstva zdravotnictví, obírati. Pak dostali jsme 9. dubna 1920, tedy téměř o rok později, prozatímní úpravu právních poměrů léčebných a humanitních ústavů. Úpravy těchto právních poměrů bylo mimořádně třeba, nestala se však méně nutnou, přes to, že byl vydán tento zákon; byl mu dán také skromný název "prozatímní úpravy". A již z toho vidíte, že to, co se tu provedlo, nemůže býti nic trvalého, nýbrž že se zavedlo jakési provisorium, co možná dobré, staré rakouské provisorium, o němž víme, že mu již nikdy nebude konce. V tomto chaotickém stavu nemocnic a humanitních ústavů jsme ještě dosud. Pak přišel velký čin, zákon z 15. dubna 1920, doplněny zákonem z 13. července 1922 a úplně zpackaný zákonem z 21. prosince 1922, sestátnění zdravotní policie, sestátněni obvodních lékařů. Pamatujete se, dámy a pánové, že 15. duben 1920 byl posledním dnem revolučního Národního shromáždění; v málo dnech byly tenkráte promrskány tucty zákonů, všecky ony zákony, o kterých se předpokládalo, že by ve voleném Národním shromáždění již nebyly přijaty, a k tomu patří také toto sestátnění obvodních lékařů, které mělo původně pouze ten účel, aby byl obor působnosti státu co možná nejvíce rozšířen, aby se zamezilo jakémukoliv vlivu autonomních úřadů, okresů a měst na ustanovování okresních lékařů. To se provedlo mnoha velice pěknými paragrafy, které ovšem dodnes nebyly provedeny, chtělo se pečovati o zdraví lidu. Lékaři byli konečně sestátněni, při tomto sestátnění spáchán byl však zločin, že se pro zdraví lidí nic nevykonalo, že lékaři stanovení byli smluvními úředníky, že se jim skoro nic neplatí, avšak uvaluje na krk hromada povinností, o nichž se předem ví, že nebudou splněny. Protestujeme proti útoku na zdraví lidu, protestujeme proti tomu, že ještě dnes byly poměry ponechány tak, jak byly, protestujeme, že byl tento zákon tak neúplně a špatně proveden. Lékaři jsou se zákonem nespokojeni. Musí býti nespokojeni s nedostatečným platem, jaký dostávají; poněvadž je špatně platíme, budou vykonávati také špatnou práci. Lékaři jsou lidé jako všichni ostatní. Za málo peněz, málo muziky, tak již tomu je na celém světě a není v této sněmovně nikoho, kdo by to dělal jinak. Lékaři, čeští jak němečtí, obrátili se na mne s prosbou, i čeští. poněvadž, bohužel, není v této sněmovně žádného českého lékaře, který by se jich ujal, poněvadž vědí - musím to říci - že jsem ve sněmovně jediným lékařem, který se ujímá zájmu svých stavovských druhů, dosud marně, nikoliv zlou vůlí ministerstva zdravotnictví, jak musíme přiznati, nýbrž pouze pro to, poněvadž prostředky na provedení tohoto zákona byly tak neslýchaným způsobem utaženy, že nelze naprosto mluviti o nějakém skutečném zlepšení zdraví lidu tímto zákonem.