Pak přišel, velectěné dámy a pánové, zákon z 11. července 1922 na potírání pohlavních nemocí. Nepřihlížím-li k zákonu, který je po mně nazván, k zákazu lihovin pro mladistvé, který byl z tohoto ministerstva také pouze vyždímán, - z ohledu na slušnost nemohlo se hlasovati jinak - jest to vlastně jediný zákon, skutečně potírající lidovou nemoc, jaký máme. Avšak jak se to stalo? Udělal se zákon, který byl vypracován odborníky a vydal se zákon z 11. července 1922. Pamatujete se ještě všichni - mohu snad říci - na skandál, který se odehrál s prováděcím nařízením, že to trvalo déle než 5/4 roku, nežli vyšla prováděcí nařízení k tomuto zákonu. Jaký byl účinek? Následek toho byl, že venku nikdo nevěděl, co má dělati. Ani lékaři, ani úřady, policie je přece vždy krajně hloupá, prováděla největší hlouposti a tak se dobrý úmysl zvrátil v opak. Z bordelů, jež byly pod dozorem, staly se bary s dámskou obsluhou. Tyto bary nejsou nic jiného nežli bordely. Bordely tedy zůstaly, jenže nejsou již více pod dozorem. Na místo zákona k potírání pohlavních nemocí stal se z toho zákon na podporování pohlavních nemocí, ne proto, že je zákon špatným, nýbrž poněvadž dovedete v tomto státě z nejlepších zákonů udělati na konec nejhorší, v čemž se to obzvláště zde přivedlo daleko.
Mimochodem chci se zmíniti o zákonu ze dne 21. prosince 1921 o 8 %ní zdravotní přirážce k daním. Nemá to se zdravím lidu nic společného, jest to vlastně zákon, který se týká ministerstva financí. Muselo dáti prostředky k disposici, aby naše léčebné ústavy docela nezanikly a zavedlo tudíž 8%ní přirážku.
Jsem již takřka u konce s výpočtem výkonů ministerstva zdravotnictví. Bylo ještě utvořeno několik poradních sborů, poradní sbory na potírání tuberkulosy, pohlavních nemocí, alkoholismu, na podporu tělesné výchovy. O činnosti poradních sborů není mi mnoho známo. Chci jen říci, že poradní sbor pro potírání alkoholismu, na kterém mám obzvláštní zájem, stanoven byl vládním nařízením, nestal se však nikdy skutkem. Není žádného takového poradního sboru. Urgoval jsem opětně, aby byl svolán, aby byli aspoň jmenováni jeho členové, do dneška se však nestalo nic a to se mně zdá býti také zase charakteristickým, jak se v tomto státě zachází s takovými důležitými věcmi, rozhodujícími pro zdraví lidu.
Avšak na mnoho zákonů, kterých by bylo bývalo potřebí, čekáme dosud marně. Poukazuji na úpravu babictví. To je kapitola, která volá do nebe. V zákoně ze dne 15. dubna 1920, o němž jsem se již zmínil, týkajícím se úpravy zdravotnictví v tomto státě, praví se v § 2 že má stát dodati potřebné lékaře a potřebný zdravotní personál. A k tomuto zdravotnímu personálu náležejí také porodní asistentky. Při takových zákonech se v posledním paragrafu ovšem vždy řeklo, že tento zákon nabude platnosti, budou-li novým zákonem dány k disposici prostředky. Do dnes se tak nestalo. babická otázka není rozřešena. Každý člověk ví, že výchova našeho babictví je nedostatečná a že by měla býti zreformována. Po léta konají se již porady o novém zákonu. Byla již hotova osnova, ale napřed nemohli se páni z ministerstva zdravotnictví na ní shodnouti. a když se konečně dohodli, nemohla se zase dohodnouti "pětka". Pak byl zákon vzat zpět, a leží dosud nevyřízen. Avšak nejen že zákon nenabývá platnosti, nechaly se zaniknout i babické kursy. Po leta již nekonal se v Československu kurs, ani český, ani německý. Dnes již je nedostatek porodních pomocnic. Jsou města, kde již dnes lidé nevědí, kam se obrátiti a na venkově je to ještě horší. Přednesli jsme to již nesčetněkráte ministerstvu zdravotnictví, byli jsme však vždy ujišťováni: "Už to bude". Nyní se opět povídá, že se příštího roku mají konati opět kursy. Zákon nemůže se prý provésti, stálo by to prý mnoho milionů, bude prý se musiti spokojiti opět kursy. Že by se tyto kursy také skutečně konaly, dosud ještě nevěřím, činím však příslušné činitele za to odpovědnými, postrádají-li ubohé ženy na venkově, na něž přijde těžká hodina, pomoci, činím je za to odpovědnými, přihodí-li se ne - štěstí, které se musí přihoditi, není-li odborné pomoci při ruce.
Upozorňuji na úpravu našeho lékárnictví to je rovněž taková věc, která už dávno volá do nebes. Víme, že lékárny v té formě, v jaké existují dnes, nemohou býti zachovány. Víme, že musí nastati změna, víme také, že musí stát působiti na to, aby lékárny nepáchaly na našich nemocenských pokladnách lichvy, jak se to zatím děje. Chceme, aby se to konečně změnilo. Po léta se již o tom mluví, po léta připravují se takové zákony, ale páni v ministerstvu zdravotnictví nemají energie, aby se zmužili, vždy vyskytnou se vlivy, které se staví proti tomu. Můžeme si již také představiti, odkud se berou tyto vlivy, jde zajisté o velké hospodářské zájmy, a hospodářské zájmy dovedou se v tomto státě vždycky uplatniti. Nemá to býti žádnou výtkou pánům v ministerstvu zdravotnictví, ne snad že bych chtěl vysloviti nějaké podezření. Ti v ministerstvu zdravotnictví nejsou směrodatnými, nýbrž ti, kdož stojí za kulisami a zabraňují přijetí zákona, který dnes se vší rozhodností reklamujeme.
Chtěl bych také ještě upozorniti na to, že byl slíben lékařům nový zákon o lékařských komorách, o který usilují i němečtí lékaři, i když ovšem nemohou souhlasiti s volebním řádem, který tak neslýchaným způsobem zkracuje práva německých lékařů. Ale my víme, že nynější zákon o lékařských komorách je špatný, chceme nový komorní zákon a prohlašujeme, že jsme ochotni spolupracovati na jeho utvoření. Po léta na to marně čekáme. Bylo by potřebí nového lékařského řádu, lékařské právo je zastaralé. Pro mnoho věcí, které nastaly sociálním vývojem, není dnes lékařského řádu. Opakuji: Když jsme se dověděli, že se zřídí ministerstvo zdravotnictví, byli jsme nad míru potěšeni. Tři lékaři stáli v čele ministerstva zdravotnictví. Tito tři lékaři nebyli s to, aby překonali odpor, který povstal jednak v ministerstvu samém, jednak i mimo ministerstvo. A že nynější správce ministerstva zdravotnictví nezmůže se na tuto energii a sílu, o tom jsme přesvědčeni. V nynějším ministerstvu zdravotnictví nemůže spatřovati zástupce oprávněných nároků lékařů. Je však zde i velmi mnoho těch, kteří v něm nemohou spatřovati energického zástupce požadavku zdraví lidu, poněvadž nemá síly, aby uplatnil v ministerské radě to, co by se v zájmu zdraví musilo přivésti k platnosti. Naše nemocnice jsou ve stavu přímo ubohém. Musím také letos opětně poukázati, jako jsem učinil loni s tohoto místa, na poměry všeobecné nemocnice. To je věc, která se netýká pouze Prahy, nýbrž celých Čech, poněvadž sem musíme posílati z celých Čech Němce a Čechy a poněvadž to znamená pro každého lékaře skutečně velkou odpovědnost, posílati nemocné do této bídné boudy, která by měla býti zapálena, jak jsem již jednou řekl. Tu není žádného druhého prostředku. Avšak tento stát, který se nazývá kulturním státem a má pro leccos peníze - nechci snad mluviti o vojsku, to už je otřepané - avšak má peníze na representaci, na zastoupení v cizině, na působení na zahraniční tisk - všechna úcta před způsobem a šikovností, s jakou se to děje-takový stát musí sehnati i potřebné peníze, aby nejchudším z ubohých, nemajetným proletářům, poskytl na těch několik dní, co jim ještě zbývá, nežli je zkosí smrt, slušného útulku, ne však nemocnice, jakou má Praha. Vím, že není za to především odpovědný stát, odpovědným jest především staré Rakousko, v němž byly takové věci po celá desetiletí možné. Avšak jelikož stát prohlašuje, že nechce pokračovati v tom, co po starém Rakousku zdědil, že je jiným státem, státem demokratickým, státem sociálním, musíme tedy trvati na tom, aby se tyto úkoly splnily. Pokud stát nedostojí tomuto úkolu, pokud v státním rozpočtu, který se nám předkládá, nebudou vykázány potřebné peníze, aby se splnily tyto nejdůležitější zdravotnické, sociální a kulturní požadavky, které musíme klásti na každý stát, potud musíme popírati, že tento stát plní svůj úkol. Stát tento poukazuje vždy na-západní kultury - o Německu nechce nic věděti - na to, co se děje v Anglii a v Americe, a vyzývám ty, kdož praví, že stojíme po bok spojencům, že jsme si vzali za vzor západoevropské kultury, vyzývám je, aby zařízení, jaká máme přivedli na výši, na jaké jsou tam. Pak budeme míti důvěru k tomuto státu, pak budeme míti důvěru, že je tento stát opravdu s to, aby plnil svůj úkol. Pokud není tomu tak, odpíráme vám tuto důvěru a nemůžeme proto tak hlasovati pro státní rozpočet, který nám by předložen. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Biňovec. Dávám mu slovo.
Posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Státní rozpočet jen velice ztěžka probírá se z dřívějšího soukromokapitalistického a monarchistického zřízení k soustavě státu demokratického. Příčina toho vězí nejen ve vnitropolitické a hospodářské situaci, nýbrž v poměrech světových. Světlou stránkou rozpočtu jest tendence: snížiti jeho výši a tím přivoditi snesitelnější poměry hospodářského života. Tato tendence, má-li býti korunována úspěchem, musí býti sjednána pro tyto účely nosnost správní organisace i ve všech složkách veřejného a soukromého podnikání. V prvé řadě musí býti sjednána pro tyto účely nosnost v produktivních vrstvách našeho obyvatelstva tak, aby nejen snižovaly se jim příjmy, ale aby snižováním cen životních potřeb sociální úroveň jejich nebyla poškozena. V tomto případě pak nepomůže laická zásada, že přirozeným hospodářským vývojem mohou ceny klesati a hospodářský život může býti novelisován. Toto primitivní hospodářské vědomí může býti účelné pro dobu normální, ničím nerušenou. Ale dnes, kdy je budova výrobní a národohospodářské soustavy celého světa čtyřletou válkou evropskou, několikaletou okupací v Poruří, finančním a výrobním krachem téměř všech sousedních států až do samých základů roztřesena, neudrží se v ní legalita přirozeného hospodářského vývoje, už proto ne, že při zděděné válečné morálce lidí ovládajících výrobu a její distribuci není po solidnosti těchto odvětví našeho hospodářského života ani potuchy. Nesnesitelné poměry hospodářské jsou přece patrné z anarchie, která je každému poněkud schopnému zřejmá.
Konsumenti a lidé žijící ze mzdy a gáží anebo jsoucí bez zaměstnání, trpí nedostatkem, mnohdy i bídou. Jedna část podniků končí své výroční hospodářství nesmírnými zisky a jiná část podniků spěje k úpadku. Dokonce podniky jednoho a téhož odboru výrobního vykazují diametrálně od sebe vzdálené výsledky svého hospodaření. To není normální vývoj, který by se dal přirozenými hospodářskými prostředky upravovati. Nesmíme přezírati při posuzování všechny příčiny, jimiž se zvyšují výrobní náklady potřeb nejširších vrstev lidových, neboť nejsou to vždy jen mzdy a gáže zaměstnanců. V neposlední řadě jsou to: daňová a přirážková nejistota, nedostatek bytů i provozovacích místností a z toho vyplývající vysoké nájemné nejen u bytů, ale i v obchodech a provozovnách. Nesmírné zatížení provozovacích prostředků přehnaně vysokou úrokovou mírou, požadovanou nejen bankami, ale i drobnými peněžními ústavy, přehnané pachtovné na půdě zemědělské, které současně vykonává nepříznivý vliv na vysoké ceny zemědělské půdy vůbec, tvoří tak předpoklady pro hospodářsky neopodstatněné ocenění podniku a jeho provozu. V takovéto směsi různých příčin nestálostí našeho hospodářského života nemohou stačiti normální prostředky ozdravovací a zejména nestačí také snahy po zavedení pronikavé ochranářské politiky.
Ostatně mentalita stoupenců prohibiční politiky je pozoruhodná tím, že když spatřují pokles cen na světovém trhu, ihned žádají zavedení opatření proti přívalu levného zboží z ciziny. Jde-li však cenový barometr na světovém trhu nahoru, nenapadne je, aby žádali ochrany pro vývoz, ale dovolávají se spravedlnosti tím, aby také u nás umožněn byl stejný pochod cen nahoru bez zřetele na ostatní složky našeho obyvatelstva.
Myslím, že sledovatelům vývoje našeho hospodářského života neujdou mimořádná opatření, které si sám náš hospodářský a výrobní život vynucuje, a jež jsou zřejmým dokladem toho, že je třeba zdravý hospodářský život náš mimořádnými prostředky nejen léčiti, ale i při životní schopnosti udržovati. Ostatně zákon o fusích podniků a společenstvech, který jsme v nedávné době v tohoto slavném Národním shromáždění projednali, dokazuje, že náš hospodářský život přímo vyžaduje zákonodárného a správního zasahování státu.
Tvořením trustů a kartelů v době poslední objevující se snahy velikého slohu po kombinování prvovýroby zemědělské s výrobou průmyslovou jsou toho druhu, že zákonodárce, pamětlivý dvě povinnosti naproti zájmům nejširších vrstev lidových, musí dbáti toho, aby v tomto abnormálním a přechodném vývoji hospodářského života nedošly úhony ty vrstvy občanstva, jež jsou nepostrádatelnou a hybnou pákou výroby. Demokracie tohoto státu nesmí se omezovati jen na politickou páteř tohoto státu a zůstávati platonickou v jeho správě a hospodářském zřízení, nýbrž musí býti životním nervem celého jeho života, všech složek výrobních a občanských a tím i předpokladem pro snesitelné poměry a spokojenost pracujících vrstev dělnických. Demokracie nemůže znamenati jen zákon a byrokrata, nýbrž její soustava ve správě i výrobě, v obchodním i jiném životě musí býti prodchnuta duševním zájmem a smyslem pro spravedlnost k nejširším vrstvám obyvatelstva. Proto nemůže nám býti lhostejno, jaké tendence sledují nově tvořící se organisace výrobní a distribuční. Nemáme nic proti tomu, ba dokonce budeme podporovati každou snahu těchto organisací, nesoucí se k tomu, aby sjednány byly úspory na neproduktivní složky podnikové na provedení ekonomisace ve výrobě a v dopravě, aby dosaženo bylo výhod v hromadném nákupu surovin a polotovarů, aby sjednány byly podmínky pro schopnost světové konkurence, nestrpíme však, aby zmohutnění našeho průmyslu a obchodu umožňovalo prostřednictvím zřizujících se kartelů a trustů vydatné prostředky pro zotročení dělnictva a úřednictva. Třeba působiti k tomu, aby jednou z nejvydatnějších položek režijních byla v závěrkách a rozvahách těchto podniků položka na sociální zabezpečení dělníků. K tomu cíli třeba pracovati nejen pomocí odborových organisací zaměstnaneckých, ale i naše zákonodárství musí jej soustavně sledovati už proto, abychom se vyhnuli zbytečným otřesům našeho hospodářského života, jakým byla na příklad poslední hornická stávka, která přinesla škodu nejen horníkům, ale i celému státu a v něm usídleným podnikům. Takové experimenty, s jakými přišli uhlobaroni, nelze trpěti a stát nemůže se pro tyto případy omeziti jen na zprostředkovatele, nýbrž musí domysliti prostředky, kterými by mohl vydatně čeliti proti takovýmto abnormálním poruchám našeho života.
Přímá spoluúčast na správě dolů a v organisacích uhelných společností je příkazem spořádaných výrobních a hospodářských poměrů. Umožnění zaměstnancům, aby shlédli výsledky svého zaměstnání a své pilnosti nejen v roční bilanci podniků a v zisku akcionářů, nýbrž aby se zasvětili také do příjemností a nepříjemností vnitřního vedení a spravování podniků, jest předpokladem pro zabezpečení trvalého všem nárazům vzdorujícího chodu podniku a jeho výroby. Proto neváhám dnes s tohoto místa prohlásiti, že socialisté strany musí míti odvahu jíti dále než ke kritice dnešního výrobního života pro konsumentské vrstvy téměř nesnesitelného. Nezhostí se také své povinnosti tím, když žádají, aby stát sám odstraňoval ostny soukromokapitalistického zřízení jen zákonodárstvím a cestou nařizovací. Mnohé se nedá jen oddekretovati. Odvaha socialistických vrstev musí směřovati nejen k zakládání vlastních svépomocných podniků družstevních, ale musí dosáhnouti a zabezpečiti zastoupení produktivních vrstev zaměstnaneckých ve všech složkách výrobních a obchodních za tím účelem, aby sjednána byla soustavná kontrola výroby a obchodních manipulací.
Proto při tvoření různých fusí, trustů, kartelů a koncernů nemají scházeti zástupci dělníků a úředníků, nejdůležitější to složky v prosperitě našeho národního hospodářství. Právě tito zástupci musí býti zárukou, že moderní organisace výrobní nezneužijí svého mocného postavení k hospodářskému a sociálnímu zotročení dělnictva.
Jak důležitým by bylo poslání těchto výrobních složek, je patrno z palčivé otázky nezaměstnanosti. Zatím jsme v tomto rozpočtu dospěli tak daleko, že stát bude tento problém řešiti pomocí odborových organisací dělnických. Ale už při zrození tohoto opatření je tu vada ta, že neděje se tak za součinnosti a finanční podpory majitelů podniků, neboť zrovna tak, jako je třeba v roční bilanci spořádaného hospodářství pamatovati na technické zdokonalení a uschopnění podniku a jeho reserv v dobách konjunkturních pro chvíle pasivní, tak jest také s hlediska výroby a řádného zabezpečení schopnosti k výrobě podniku pamatovati na udržení zapracovaných a zkušených dělníků a úředníků přes dobu krise pro doby konjunkturní.
Není žádným užitkem a prospěchem pro schopnost podniku, když v době poklesu výroby propustí schopné dělníky a následkem toho je trvale ztratí pro dobu konjunkturní a musí pak následkem toho jiné dělníky znovu zapracovávati. Proto je odůvodněna přímo nutná účast zaměstnavatelů na spolupůsobení při tvoření a udržování fondu pro nezaměstnané dělnictvo a úřednictvo.
Má-li míti tendence našeho státního rozpočtu úspěch a má-li se vžíti do všech správních a výrobních složek našeho státního života, pak jest nezbytno, abychom umožnili všem účastníkům a důležitým složkám správním a výrobním účast nejen na práci, nýbrž také na spolurozhodování. To je pravá demokracie, která nám nemůže býti dnes už jenom heslem, nýbrž prostředkem pro trvalou stabilisaci hospodářských poměrů všeho obyvatelstva tohoto státu.
Parolou pro tuto snesitelnou úpravu vzájemných styků a spokojenosti v naší výrobě musí býti boj proti všem přestřelkům cenové politiky všemi prostředky a za všech okolností. Při té příležitosti chci připomenouti, že máme-li u nás hojně rafinerií, je pro náš stát nutno, aby se vyvážela cukerní surovina místo rafinády. Právě tak je anomalií vyvážeti ječmen, když máme spoustu zařízených sladoven; kdyby to dovolovaly hospodářské poměry, měli bychom vyvážeti také mouku místo žita.
Velectění pánové! Průběh debaty nutí mne k tomu, abych se dotkl referátů některých pánů, kteří vycházeli ve svých názorech z nepravých a snad i podložených základů. Pan kol. Šamalík uznal tentokráte za vhodno velice široce si všímati Státního pozemkového úřadu. Vycházel z předpokladů naprosto mylných a tím informoval tuto sněmovnu, a poněvadž se jeho obsáhlý referát dostal na veřejnost, byla mylně informována i tato naše veřejnost nepravými ciframi a také nespravedlivě a nesprávně vylíčenou praksí Státního pozemkového úřadu. Nemám povinnosti ani práva, abych obhajoval činnost Státního pozemkového úřadu, ale jako člen správního výboru považuji za svou povinnost učiniti tak proto, aby veřejnost i pan kol. Šamalík byli skutečně správně informováni.
Pozemková reforma je dílo veliké a po stránce finanční, hospodářské a sociální má význam nesmírný. Právě proto překvapuje obsah kritiky v tomto slavném shromáždění z mnoha stran přednesené, jež svědčí o naprosté neznalosti zákonů a nařízení pozemkové reformy se týkajících a o hříšné přímo neinformovanosti některých pánů kolegů o praktickém provádění pozemkové reformy. Korunu tomu posadil na hlavu kol. Šamalík, který vycházel z naprosto falešných předpokladů.
Zaráží mne, když tak starý parlamentárník, jakým jest kol. Šamalík, který nota bene o všech zákonech, pozemkové reformy se týkajících, s sebou pracoval, po 3leté praxi pozemkové reformy přichází s tak primitivními znalostmi celého problému reformního. Co můžeme pak očekávati za znalosti u otčinářů, příslušníků strany lidové, domovinářů, domkářů a zemědělských dělníků, když pro tak starého parlamentárníka jest pozemková reforma a její zákony španělskou vesnicí?
Pozemková reforma zasluhuje kritiky, ona však také kritiku snese. Kritika regulující, povzbuzující a povznášející je všude odůvodněna a Pozemkový úřad potřebuje jí jako ryba vody. Sám nedám si ujíti příležitosti, abych napomáhal kritikou k loyálnímu, zřetele hospodářské a sociální šetřícímu provádění pozemkové reformy. Avšak kritika, která vyvolává ničím nepodepřené pudy, jež zde vyvrcholila až v poznámky: Do čí kapes mizejí ukradené miliony? - Krást a nebát se - tato kritika lahodí velkostatkářům, ale pozemkové reformě neprospívá, a díky bohu ji také nepoškodí.
Nejvíce pozornosti vyvolala ta část řeči pana kol. Šamalíka, jež se týká cen přejímacích a přídělových. Pro stanovení přídělových cen je směrodatným § 77 náhradového zákona a jeho novely, který stanoví, že přídělová cena musí býti tak veliká, aby z ní byla hrazena cena přejímací, dále srážky podle §§ 42 a 42 A, t. j. velikostní srážka, jakož i interkalární úroky spojené s výkupem a přídělem, čítajíc k nim také nutné a užitečné náklady vynaložené na nemovitostech a dále přirážka 15% ze 100 ve prospěch fondu pro vnitřní kolonisaci, vypočtená z úhrnu všech výloh a nákladů jmenovaných a konečně 15% kvota z čisté náhradové ceny ve prospěch dávky z majetku a přírůstku z hodnoty podle zákona z 12. srpna 1921, čís. 323.
Stanoví se tedy cena přídělová tak, že za základ bere se čistá cena přejímací, připočítá se k ní srážka podle § 42, která u velkých latifundistů dosahuje 30% hrubé náhradové ceny, dále 15% kvota z hrubé náhradové ceny do náhradového fondu kolonisačního a příslušná kvota 12% hrubé náhradové ceny na režii pro rok 1923 stanovená.
Pod touto náhradovou hrubou cenou rozumí se přejímací cena s příslušnými přirážkami neb srážkami podle cen tabelárních, dále zvláštní položky: ovocné stromoví, za investice stavební a meliorace, jakož i náklady na novou úrodu. Avšak při vnitřní kalkulaci přichází se k poznání, že k náhradové ceně hrubé nehledě na běžnou režii, která byla normálně stanovena pro r. 1923 12% kvotou, musí se připočísti i náklady, které Pozemkovému úřadu akcí přídělovou vzniknou nejen nyní, ale i v budoucnosti. V mnohých případech vzniká totiž shodou okolností Pozemkovému úřadu značná část dubios a škod tím, že v mnohých případech nekryje přídělová cena skutečné výlohy a fondovní přirážky ku přejímací ceně připočtené a proto nutno tyto schodky započítati a krýti v případech jiných.
Na př. dvůr Borovná v okrese telešském měl provedeno tak veliké množství investic, že proti přídělové ceně, jež se za tento objekt jak v drobném přídělu, tak za zbytkový statek utrží, bude míti Státní pozemkový úřad schodek, jdoucí do statisíců.
Kde objekty jsou silně přeinvestovány a tyto investice z titulu náhradového zákona a jeho novely majitelům neb nájemcům nemovitostí musí býti hrazeny, tam obyčejně, chce-li pozemkový úřad držeti celkovou stejnou a přiměřenou linii přídělových cen, musí zadávati zbytkové statky i stanoviti přídělové ceny drobného přídělu s dosti značnými ztrátami. (Posl. Šamalík: Vy jste odhlasovali, že bude přídělová cena o 60% vyšší než přejímací cena!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Nevyrušujte pana řečníka!
Posl. Biňovec (pokračuje): Všimněte si, pane kolego, náhradového zákona pořádně a budete viděti ten rozdíl mezi přejímací a přídělovou cenou (§ 43) se zřetelem na velikost objektu, který přejímáme. To jste zapomněl ve svých výkladech posouditi a proto jste přišel k nespolehlivým dedukcím.
Tyto ztráty musí se hraditi na objektech jiných, kde půda shodou okolností v přídělových cenách byla získána levněji.
Jednou velkou položkou, na kterou Státní pozemkový úřad musí vzíti zřetel a která dosud ani jedním řečníkem nebyla vzata v úvahu, je otázka nedokončených procesů investičních. Stává se totiž, že Státní pozemkový úřad ve velmi četných případech adjustuje veliké, podle jeho mínění nesprávně odůvodněné investiční požadavky pachtýřů nebo majitelů, avšak tito nejsou s těmito úpravami spokojeni a domáhají se přiznání cestou soudní.
Tyto soudní procesy budou skončeny za řadu let, mají-li prodělati 3 instance a v každé z nich se má provésti řada znaleckých posudků a ohledání. Je zřejmo, že dříve skončeny ani býti nemohou. Výsledek těchto procesů může přinésti Pozemkovému úřadu značné výlohy a Pozemkový úřad při různém výkladu a vyřízení soudním může býti odsouzen k úhradě větších nákladů investičních, než jaké dosud přiznal. Tato položka a z ní vzniklá eventuelní ztráta musí býti vzata v úvahu, poněvadž v budoucnosti nebude míti Pozemkový úřad možnosti, z kterých by ztrátu tuto hradil. Mám za to, že jsme jednotni v názoru, že by k tíži státu tyto povinnosti přijíti nemohly.
Jinou velice důležitou pasivní položkou Státního pozemkového úřadu při kalkulaci přídělových cen je položka ztrát, vznikající nyní nebo v budoucnosti z přídělů nemovitostí daných do pachtu.
Státní pozemkový úřad měl dosud snahu, aby převzatá půda, pokud možno, dána byla do vlastnictví uchazečů. Z důvodů sociálních a národohospodářských je však nutno, aby značná část půdy jak zbytkových statků, tak i jiných objektů ponechal si Pozemkový úřad ve vlastnictví státu a dal ji do pachtu, neboť právě zaměstnanci na zabraném velkém majetku pozemkovém nejen z řad dělnictva, ale i z řad úřednictva jsou téměř nemajetní a nelze jim proto půdy přejímati do vlastnictví, nýbrž jen do pachtu.
Podle poslední zprávy Pozemkového úřadu dáno bylo kolem 60 zbytkových statků do pachtu. Nehledě k tomu, že vznikají tím Pozemkovému úřadu dosti značné výdaje na nepředvídaných nákladech investičních a dubiosních při finanční neschopnosti přídělců, kteří jsou zaměstnanci z té příčiny, že půda byla dána do pachtu na 6 až 12 let, dá se s kategorickou jistotou předpokládati, že hodnota a cena těchto objektů po ukončení pachtovní doby klesne a že Státnímu pozemkovému úřadu povstanou škody, které půjdou do mnoha milionů. (Posl. Šamalík: Otázka zbytkových statků není žádná pozemková reforma!) To si řekněte vašim zemědělským dělníkům v Brně, kteří vedou deník, a ti vám řeknou, že nikoli parcelace šmahem, nýbrž otázka zbytkových statků je jednou z nejdůležitějších otázek pro zajištění existence dělníků.
Protože Státní pozemkový úřad nemá možnosti, aby v budoucnosti tyto ztráty kryl z položek státního rozpočtu, musí při kalkulacích přídělových cen na tyto okolnosti bráti náležitý zřetel.
Otázka kolonisační a jiné důležité sociální úkoly Státního pozemkového úřadu jsou tak značné, že fondy, které nyní zdánlivě zdají se býti aktivními, v tom případě, kdyby Státní pozemkový úřad přikročil ke snížení cen jak drobnopřídělcům, tak i u zbytkových statků, staly by se značnou měrou pasivní a vyžadovaly by v budoucnosti značných příspěvků z rozpočtu státního, což z důvodů hospodářských a fiskálních je těžce dosažitelné.
Pan kol. Šamalík citoval ve své řeči několik případů, kde srovnával cenu přejímací s cenou přídělovou. Vadou jeho citace jest, že bral za základ ceny, které mu dali páni velkostatkáři, to jest ceny čistě přejímací a zapomněl k těmto cenám připočísti vždy srážku učiněnou z důvodů velikosti zabraného souboru velkostatkářům, podle §u 42 strženou.
Jak tyto číslice jsou pravdivé, nejlépe je viděti na velkostatku Chuděnice. Na základě úředních dat Pozemkového úřadu činila hrubá přejímací cena převzatých nemovitostí 1,252.766·74 Kč. Od této ceny bylo nutno odpočítati srážku podle §u 42 částkou 299.788·08 Kč a následkem toho činila čistá přejímací cena 952.979·66 Kč.
Vzhledem k tomu, že se přejímalo 531.395 ha, činila cena přejímací za 1 ha 2359 Kč a nikoli tedy, jak pan kol. Šamalík uvádí, 1800 Kč a přídělová cena s 50%ní přirážkou pro rok 1922 průměrně za 1 ha 3538 Kč a nikoliv 6400 Kč, jak kol. Šamalík citoval. Kolega Šamalík citoval tu pouze a ještě spatně cenu nejlepší bonity půdy.
Rovněž tak jest nesprávnou informace p. kol. Šamalíka v případě dvora Ostrova u Rychnova n. Kn., kde náhradová cena byla stanovena se zřetelem na to, že objekt leží v oblasti řepařské a částečně v oblasti pastvinářské, a povahou i hospodářstvím do ní patří. Dohodou s majitelem bylo přistoupeno na oblast střední ve smyslu nařízení vlády č. 296 z r. 1922 a stanovena byla hrubá náhradová cena s investicemi majitele i nájemce částkou 705.365·10 Kč. A vycházela průměrná náhradová cena ne tak, jak tvrdí p. kol. Šamalík 1200 Kč za 1 ha, nýbrž 1998 K 38 h za 1 ha, tedy okrouhle 2000 Kč.
Z přiznané hrubé náhradové ceny stanovena byla přídělová cena za 1 ha 2735·13 Kč, a komisariátem dosaženo bylo průměrné ceny za 1 ha 2959·04 Kč, a nikoliv, jak uvedl pan kol. Šamalík, 4000 Kč, po případě 5400 Kč za 1 ha. Nejkřiklavěji objeví se spolehlivost číslic p. kol. Šamalíka ve věci zámku Štěkně. Zámek ten nebyl převzat od majitele za 269.000 Kč, nýbrž podle výměru o ceně, podaného u soudu, byl oceněn a přiznán částkou 540.890·90 Kč, uváží-li se, že k této ceně, aby byla stanovena cena přídělová, byla pro rok 1922 normativně určena přirážka 50% a následkem toho vychází přídělová cena zámku na 810.000 Kč. K této ceně nutno připočísti cenu za velký park a značný kus lesa, jakož i veliký sad třešňový s několika sty prvotřídních stromů v ceně nejméně 100.000 Kč. A následkem toho měla by činiti přídělová cena zákonem oprávněnému uchazeči na 910.000 Kč. Anglické panny nemohou počítati s dobrodiním přídělového zákona, a jestli dostaly pomocí směny za dům Anglických panen v Josefské ulici v Praze zámek Štěkeň za 1,200.000 Kč, pak zachoval se tu Státní pozemkový úřad velice milosrdně.
Pokud se týče další nadsázky pana kol. Šamalíka, aby parcelováno bylo šmahem, tedy prosím, aby byl věrným čitatelem časopisu vydávaného zemědělskými dělníky, příslušníky lidové strany, a bude viděti, že těmto dělníkům zrovna jako všem zaměstnancům na velkém majetku zabraném záleží na tom, aby skutečně byla jejich existence zabezpečena na velkém majetku celkovém proto, poněvadž nemají prostředků, aby jednak půdu mohli koupiti a snad spláceti a jednak aby si mohli zařizovati živý a mrtvý inventář. Proto jsou právě církevní stoupenci p. kol. Šamalíka, pokud přímo náležejí k zaměstnancům zemědělským, na naší linii a protěžují jako ostatní zaměstnanci tvary zbytkových statků. Ostatně cíl pana kol. Šamalíka, protežovati snahy po parcelaci šmahem, musí počítati s tím, že nebudeme parcelovati jenom statky Salmovy, ale i arcibiskupství, křižovnické statky atd. Podle této snahy p. kol. Šamalíka . . . (Posl. Šamalík: To není naše snaha!) Už z toho vašeho referátu je zřejmo, na čem vám záleží a koho hodláte šikanovati.