Jestliže zde dedukoval p. kol. Šamalík nespokojenost širokých vrstev lidových, mohu vám říci z prakse, že kdybychom všechnu zemědělskou půdu, jak ji v Československé republice máme, rozdělili, nedošli bychom k žádné spokojenosti, poněvadž nemáme tolik půdy, kolik máme uchazečů. Prosím, vezměte na vědomí, že v r. 1922 ucházelo se o příděl půdy 80.774 uchazečů, z těch mohlo býti uspokojeno v r. 1922 51.006. Z toho bylo zemědělců 27.765, ostatní náleželi k lidem, kteří se z ostatních kruhů a vrstev obyvatelstva o půdu ucházeli. Je viděti, že nejen zemědělci, ale také vrstvy ostatní mají zájem na tom, aby nějakou půdu dostali. (Posl. Šamalík: Ale zbytkové statky nedostali!) Kdybychom tuto půdu rozdělili, přijdou na prázdno. Uznal bych to za odůvodněné, kdyby p. kol. Šamalík přišel a řekl, že na nezemědělce zbytkových statků bylo málo. Statistika ukazuje, že na prázdno vyšli ti, kteří jsou na zabraných velkostatcích zaměstnáni, poněvadž nejsou finančně schopni, aby si půdu koupili. (Posl. Šamalík: Kde je slibovaný úvěr pro ně?) My se o to staráme. Myslím, že p. kol. Šamalík měl příležitosti přečísti si řeč, kterou jsem měl v rozpočtovém výboru, kde jsem řekl, že musíme učiniti všechno, abychom zaměstnancům na velkostatcích úvěr zabezpečili. V té příčině si podáme s p. kol. Šamalíkem ruku, ale nebudeme kritisovati pozemkovou reformu podle gusta hraběte Salma. (Posl. Šamalík: Já nejsem jeho důvěrníkem!)
Pokud se týče těch poznámek, které zde padly, kam jdou peníze, dovolil jsem si v rozpočtovém výboru jako zpravodaj příslušné kapitoly uvésti, aby veřejnost byla náležitým způsobem informována, příslušné cifry, aby lidé zvěděli, že v Pozemkovém úřadě se peníze nekradou, že se tam nerozhazují a že se tam správně hospodaří.
P. kolego Šamalíku a také vy ostatní, kteří jste zde dělali poznámky, kam jdou peníze, vezměte na vědomí, že fond náhradní za rok 1921 činil 3, 405.534.44 Kč, za r. 1922 37,246.005·19 Kč, za r. 1923 58, 895.694·27 Kč, dohromady tedy ke dni 30. září 1923 99,547.233.90 Kč, i s 50 mil. Kč, které stát dal k disposici. (Výkřiky německých poslanců.)
Všeobecný fond pro podporu vnitřní kolonisace: Příspěvek státu 20 mil., přírůstek ke dni 30. září 1923 32, 533.641.59 Kč, zůstatek 52,533.641·59 Kč.
Fond československých legionářů: Základní jmění 1,000.000 Kč, vydání ke dni 30. září 1923 260.010·98 Kč, zůstatek ke dni 30. září 1923 739.989·02 Kč.
Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků: Příspěvek od státu 5 mil. Kč, přírůstek ke dni 30. července 1923 43,281.586.57 Kč, zůstatek 48, 281.586.57 Kč.
Prosím, aby slavná sněmovna vzala tento výkaz Státního pozemkového úřadu na vědomí, aby zbytečně se nekritisovalo, ale aby se spolupůsobilo.
Řekl jsem ve svém úvodu, že nám hodně záleží na tom, abyste spolu pomáhali, abyste spolu řešili pozemkovou reformu. A vy, pánové a dámy, máte k tomu příležitost. (Hluk. Různé výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!
Posl. Biňovec (pokračuje): Ve zdejší sněmovně . . . (Německé výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!
Posl. Biňovec (pokračuje): . . . mají páni k disposici zemědělský výbor, který má právo a legitimaci pro to, aby se také zabýval otázkou pozemkové reformy. Zrovna tak senát má pro národohospodářské účely vlastní výbor, kde se mohou páni senátoři také touto otázkou zabývati.
Státní pozemkový úřad nemá a nesmí míti podle mého názoru žádné příčiny vyhýbati se odpovědnosti. Když je potřebí a zákonodárce o to požádá, musí sem jeho representant přijíti, aby poslanecké sněmovně podal účty ze svého jednání. (Různé výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, zachovejte klid!
Posl. Biňovec (pokračuje): Tak se na věc díváme my, kteří spolu pracujeme k tomu, aby revoluční zákon o pozemkové reformě stal se skutkem a dobrodiním všeho našeho obyvatelstva. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Hanreich. Dávám mu slovo.
Posl. dr. Hanreich (německy): Velevážení pánové! Než promluvím o hospodářství v našem státě, dovolte mi několik poznámek k hospodářství v naší sněmovně a k hospodářství a poměrům zvláště v koaličních stranách mezi sebou. Jak krásný a ideální je tento poměr koaličních stran, viděli jsme právě při řeči veleváženého pana řečníka přede mnou. Člen koalice právě s jiným členem koalice rozmlouval velmi jadrným způsobem. Jest zajímavé, že páni z koalice bez ostychu užívají řečnické tribuny sněmovny k tomu, aby svou hospodářskou posici, kterou si venku dali přiděliti, zde obhajovali se lví udatností. Je zajímavo, podaří-li se pánovi ze strany sociálně-demokratické, aby obhajoval Pozemkový úřad, když on a jeho soudruzi ze strany tam mají tučná obročí. Mohu vůbec kol. Šamalíkovi klásti pouze za čest, neostýchal-li se, jakožto koaliční poslanec, aby veřejně zastupoval bez ostychu zájmy zemědělství.
Stalo se u nás zvykem, že právě hospodářské otázky se nejvíce zpolitisují. Z válečné půjčky se kdysi udělala otázka politická, pak se to učinilo s otázkou vázaného hospodářství právě tak. Jenže tehdy zde na ministerské lavici zasedali úředníci, a onen úřednický kabinet byl pohodlným hromosvodem, jehož mohli agrárníci a socialisté použíti k tomu, aby sváděli neklid a nespokojenost voličů venku na úřednický kabinet. Velevážení pánové z koalice! Dnes zde máte seděti své ministry a nebyl bych přec jen věřil, že jste před volbami do obcí, když jsme se měli rozejíti ke konci letního zasedání, jen k účelu demagogickému dali předložiti dva návrhy zákonů, jeden o dávce z majetku, druhý o sociálním pojištění. Pak jste s tím šli prováděti podomní obchod, agrárníci s předlohou o snížení dávky z majetku, socialisté se slíbeným pojištěním sociálním. Je to zcela zvláštní způsob, že se zneužívalo těchto hospodářských otázek k tomu, aby se jimi chytali voliči, že se zde bez ostychu mluví z okna, že se zde pronášejí řeči, jen aby přišly do novin, a že se zneužívá voličstva. Zpolitisujte to, co je politikou, zpolitisujte kulturní otázky, otázku poměru mezi státem a církví, máte-li k tomu odvahy, abyste nerozbili koalici. Zpolitisujte korupci, zpolitisujte líh! Myslím, že by to byl šlechetný účel pro koalici, aby se tyto otázky jednou veřejně projednaly, aby o tom jednou bylo mezi obecenstvem venku jasno.
Pánové! Jak málo upřímná je politika stran, tak málo zdravé je naše hospodářská politika ve státě, protože stojí pod terorem stran a protože o ní nemají rozhodovati odborníci, ti, kteří věci trochu rozumějí.
Nejnovější věc, které jsme se dožili, jest otevírání agrárních oddělení nebo filiálek v jednotlivých socialistických stranách. Uslyšel jsem včera dva socialistické názory o agrarismu. Paní kol. Zeminová se zabývala zemědělstvím. Jsem toho samozřejmě dalek, abych tvrdil, že velevážená kolegyně agrarismu vůbec nerozumí, ale na každý způsob je to důkazem, že nevniká dostatečně do této otázky, tvrdí-li na př., že zemědělec nemá na celní otázce zájmu, že ho zajímá pouze progresivita daně a příděl půdy. Pánové! Nechci popříti, že progresivita daně, kterou již máme při dani z příjmů, zajímá naše zemědělce v nejvyšší míře, že také příděl půdy, ale skutečný příděl a rozdělení mezi malé zemědělce, zajímá naše venkovské obyvatelstvo, ale bylo by zcela nesprávné, tvrdilo-li by se, že otázka celní naše zemědělstvo nezajímá. A je odvážností chtíti tvrditi, že na př. Anglie, která dnes zahájila volební hnutí a pod konservativní vládou má v úmyslu upustiti od staré soustavy volného obchodu, chce prý nechati zemědělství beze cla. Nesmí se zapomínati, že právě vláda Baldwinova zamýšlí v Anglii zavedení premiové soustavy pro zemědělství a tím podává důkaz, že nahlédla, že nelze trvale připouštěti, aby se tarifovou politikou jedna část obyvatelstva, a to průmyslová, povznášela a podporovala, ale aby se tato podpora prováděla pouze a jedině na újmu druhého stavu, na úkor zemědělství.
Druhá strana, o níž víme, že v nejnovější době má oddělení agrární, jest strana německé sociální demokracie. Přednosta tohoto oddělení, kol. Leibl, zde včera prohlásil, že nejdůležitější otázka, která zajímá zemědělství, je pozemková reforma a zaopatřování chleba. Nechci snad kol. Leiblovi odvětiti, že by pozemková reforma nebyla důležitou otázkou, a také zaopatření chleba není vynálezem pana kol. Leibla, vždyť to jest otázka, jíž se oddávají zemědělci a sedláci již od staletí a tisíciletí pilně a snaživě. Ale jako hlavní rys svých vývodů chtěl zajisté dokázati, že drobní zemědělci jsou solidární s dělníky průmyslovými. Aby to dokázal, pronesl, že by to musili býti anebo že to jsou drobní zemědělci, kteří zaopatřují chléb, kteří tuto důležitou práci pro veškerenstvo vykonávají. Tedy to nejsou velkoagrárníci, kteří zaopatřují chléb - míní tím členy Svazu zemědělců, ne Lichtensteiny a Schwarzenberky, mluví-li o velkoagrárnících, tomu jsme zvyklí - ne tito zaopatřují chléb, ale ostatní! Zapomněl však, aby něco zamlčel, o čem se hned nato zmínil, že totiž malí zemědělci prý mají 30 % půdy v rukách, mezitím co velkoagrárníci mají 70%. Jedno jest na každý způsob jisté, že oněch 70% zajisté něčím pro zaopatřování chlebem přispívá a že nezáleží jenom na oněch 30%! Mezi jinými byl také jeden z našich nejzpůsobilejších agrárních průkopníků, dr. Lauer, onen proslulý švýcarský odborník, uveden za svědka, že malorolnictví je výnosnější než velké zemědělství. Ale pak se tomu divím, že, abyste zemědělství učinili výnosnějším, nepracujete v tom smyslu pro provedení pozemkové reformy, v němž my jsme činni. Jak mohl kol. Leibl včera prohlásiti, že jste proti rozkouskování a roztrhání velkostatků, protože těchto je zapotřebí pro zaopatřování měst atd.? (Hluk. Výkřiky německých sociálně demokratických poslanců.) Je nemožno, chtíti seděti na dvou židlích, je nemožno, chtíti býti současně socialistou a zástupcem zemědělství, (Výkřiky posl. Leibla.) to se vám pravděpodobně nikdy nepodaří, i budete-li ještě 100 let živi. Jsem přesvědčen, (obrácen k posl. Leiblovi) že vám naši malí zemědělci nebudou vděčni, jste-li pro to, aby velkostatky zůstaly; nebudou vám vděčni, zůstane-li venku šafářské hospodářství, které znemožňuje, aby se stal malý zemědělec svým pánem na vlastní půdě. Kdybyste znal blíže zemědělský lid venku, nepřišel byste nikdy k tomu, abyste něco takového tvrdil. Kdybyste znal dějiny ruského problému selského, věděl byste, že to je snaha po vlastním majetku, která vede ruského sedláka, a že slib sovětské vlády, že bude moci si osvojiti státní a šlechtické pozemky, byl tím momentem, který vedl ruského sedláka do řad sovětů. Myslím, že se kol. Leiblovi vede asi tak, jak to uvádí onen výrok Goethův: Dvě duše jsou, ach, v nitru mém! (Výkřiky posl. Schweichharta.)
Bylo mimo to předneseno několik specifických útoků proti mé straně, a to v otázce ochrany nájemců půdy. Každá otázka se dá otočiti tak, jak se to člověku hodí. Otázka nájemců půdy, pánové, není všude stejná. Na jižní Moravě a v jižních Čechách na př. máme tak ohromné velkonájemce arijského i židovského vyznání, že samozřejmě nemůžeme se přimlouvati za prodloužení nájmu ve prospěch těchto pánů. To jsou nájemníci, kteří mají selská a chalupnická pole ve svém provozu. Vyslovili jsme se svého času proti tomu. Při stanovení nájemného byla to také moje strana, která byla proti pevnému stanovení, a to z docela jednoduchého důvodu: protože nikdo nevěděl, jak se utvoří hospodářský vývin, a dnes jsou lidé rádi, že nebyla stanovena pevná peněžní sazba pro nájemné. Ostatně, mají-li zemědělci s 15 ha majetku býti donuceni, aby dlouholeté nájmy ponechali dále v nájmu, tak uvažte přece, že synové se vrátili z pole, z války! S toho důvodu mohu jen zastávati naše stanovisko.
Byl dále učiněn druhý útok na naši stranu ohledně otázky sociálního pojištění. Bylo předhozeno kol. Windirschovi, že učinil tento výrok: "Socialistické strany se snaží a lámou si hlavu, jak by se mohly zase zbaviti miliard, které dostaly z dávky z majetku. Chtějí si tím utvořiti obročí." To bylo asi obsahem, který prý učinil kol. Windirsch. Prosím, pane kol. Leible, nebudeme nikdy popírati, že jsme proti utvoření obročí. Jsme i teď ještě proti tomu a budeme proti tomu vystupovati, seč jsme, aby se zneužilo sociálního pojištění, které nám bude ukládati břemeno milionové a miliardové, k utvoření socialistických obročí. (Souhlas stoupenců, odpor něm. soc. demokratických poslanců.) Nedávno teprve byla anketa, ve které profesorem Gollem byla nadhozena otázka, proč zaopatřovací požitky nečiní aspoň 15násobné sazby premiové, ale toliko 10násobné. Tu mu bylo vysvětleno, že dnes je vyšší režie. Věřím velmi rád, že pod státní nebo socialistickou správou by režie byla ovšem tak veliká, že bude třeba jíti pod obvyklou sazbu a že bude moci býti stanoven místo 15násobného pouze 10násobný příděl. Tím více se divím, že má býti potupně označeno naše stanovisko k sociálnímu pojištění zde v této sněmovně, když právě včera teprve kol. Röttel prohlásil, že jsme pro sociální pojištění drobných zemědělců a živnostníků, protože víme, že až jednou průmyslové dělnictvo bude míti pojištění, že by se v témž okamžiku zapomnělo na drobné zemědělce a drobné živnostníky, že by pak sociální pojištění přes Leibla a Schweichharta za století a tisíciletí nedostali. (Výkřiky posl. Leibla a Schweichharta.)
Byla nám také předhozena interpelace posl. Schuberta v otázce slintavky a kulhavky. Pročetl jsem si samozřejmě tuto interpelaci, a musím říci, že kol. Leibl tendenci této interpelace buď špatně rozuměl nebo chtěl špatně rozuměti. Neboť tam se praví výslovně: "Odvolává-li se kdo při tom na nedostatek peněz, nemůže tento důvod rozhodovati pro zástupce zemědělců, nýbrž dlužno žádati, aby stát k tomuto účelu poskytl tolik peněz, aby mohly býti nahrazeny všechny škody, jež lze prokázati." (Posl. Leibl [německy]: Věděli jste, že stát více nedá!) To byla tendence interpelace a opakuji znova, že smyslu této interpelace bylo špatně rozuměno nebo že byl učiněn pokus, jej svévolně překroutiti. Podle mého názoru tkví otázka mnohem hlouběji. Nedá se odkliditi interpelací. Otázka tkví docela jinde. Čím to je, že stav našeho tuzemského dobytka jest stále ohrožen nakažlivými nemocemi? Proč mohl pan ministr zemědělství, odpovídaje na interpelaci, prohlásiti, že nákaza slintavkou a kulhavkou za světové války měla poměrně malý rozsah? Protože tehdy nebyl dovážen cizí dobytek a nemohl býti dovážen, čímž tehdy bylo nebezpečí nákazy menší. Kdy byla nejhorší? Roku 1920, kdy se otevřela vrata dokořán a kdy pod socialistickým vlivem byl dobytek dovážen odevšad z ciziny. A tu vám chci říci, jak nákazy v jednom roce podle statistického šetření a sdělení ministerstva zemědělství uškodily našemu stavu dobytka v Československu. Pošlo tehdy 25.315 kusů dobytka hovězího, což se při tehdejších cenách rovná hodnotě 202,520.000 korun; přes 200 milionů korun bylo tedy té doby ztraceno, nehledě ke ztrátám na dobytku vepřovém, ovcích a kozách, jichž pošly desetitisíce! Pánové z agrárního oddělení sociálně-demokratické strany, což pak nevěříte, že vám nesluší zvláště dobře, abyste se o tyto otázky s námi soudili, když stoupenci vaší strany na německých i českých lavicích jsou pro neomezený dovoz dobytka a jsou tím vinni, je-li stav domácího dobytka, domácí práce, národního jmění lidového takto ohrožen den co den? Pak se račte vzíti za nos. Vy jste vinni tímto vývinem a, chcete-li býti zástupci zemědělství, musili byste opustiti místa, na nichž sedíte. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Otázka se těmito jednotlivostmi nerozřeší. Otázka agrarismu tkví mnohem hlouběji, je souborem otázek, který se podle mého mínění stal dnes otázkou bytí či nebytí zemědělství. Myslí-li socialistické strany v této sněmovně, že celní otázka zemědělství se dá rozřešiti tou cestou, jak si to představují, pak na každý způsob brzy dohospodaříte. Pánové, jest jen jedno řešení, a to zní: Buď volný obchod pro všechno nebo ochranné clo také pro všechno! Tato protekce, již udělujete průmyslu, protežování továrníků a jejich zaměstnanců, to je vaše vina. Jste pro průmyslová cla zcela proti tomu, co by vlastně podle vašeho programu musilo býti vaším postupem. Musili byste si uvědomiti, že to snad jde, považovati 5 let zemědělství za dojnou krávu pro stát a celou společnost, ale déle nikoliv! Zálohy, za války nashromážděné, byly rázu papírového a jsou dnes dávno spotřebovány, a zadlužení stavu zemědělského jest v mnohých krajinách větší než bylo před válkou, pro pochybenou politiku hospodářskou, protože není celní ochrany pro zemědělství a současně se udržují prohibiční cla ve prospěch průmyslu, avšak nemohlo býti tomu zabráněno, aby velké průmysly buď docela ležely ladem nebo částečně pracovaly jen s nepatrnou kapacitou.
Pozemková reforma se nedá také tak rozřešiti, jak si to myslí páni z naší německé sociálně-demokratické strany, neboť tím jen podporují onen korupční způsob provedení, jaký uznala česká většina v této sněmovně za dobrý. (Posl. Schweichhart [německy]: Vždyť se proti tomu stavíme!) Nejste pro parcelaci, jste proti rozkouskování a zmenšení. Pak dochází k tomu, že zbytkové statky se rozdělí mezi ony dobrodruhy, kteří dnes všude venku se objevují a kteří jsou vedeni jistými na Moravě dobře známými koncerny do německého území, pravděpodobně jakožto představitelé české státní moci, a jsou k nám dosazováni.
Dále třeba si povšimnouti otázky dávky z majetku. Tato musí býti řešena bez ohledu na to, jaké kompensační požadavky kladou jiné strany. Dávka z majetku byla předepsána na fiktivním podkladě za doby, kdy bylo lze papírové hodnoty a papírový majetek zaúčtovati, a dnes, kdy naše měna stoupla, nám ji chtějí vytáhnouti z kapsy v dobré měně. Vy a hlavně socialisté, byste se měli namáhati, aby překupnictví, bující v městech, bylo odstraněno. Právě včera socialistický kolega s české strany prohlásil, že se brambory, které stojí na venkově 25 Kč až 30 Kč, prodávají za 80 až 100 korun. Při tom se neostýchají prohlásiti, že my, agrárníci, jsme lichváři. Není překupník vinníkem, všichni jsou nevinni, jenom agrárník je tím vinnen, který se celý rok namáhá, aby zpracoval půdu a svezl úrodu a přinesl ji na trh, a dostane jen třetinu toho, co obchodníci vydělají.
Otázka daní je především otázkou spořivosti státu. Můžete přinésti nejhezčí náměty ohledně sjednocení, přeměny daňové soustavy, miliardy se musí sehnati, chce-li stát žíti. Ulehčení tíže daňové je jen na ten způsob možné, že zavedete větší spořivost v hospodářství. Přihlížíme-li při tom k vývinu stavu své měny, zpozorujeme-li, jak naše měna za dva roky stoupla skoro dvojnásobně, musíme říci, že snížení ve státním hospodářství je příliš malé. O otázce valuty v této sněmovně vůbec nebylo nikdy vážně jednáno. Bylo nám oficielně, také správcem ministerstva financí, více než jednou prohlášeno, že důvěra ve stát je základem naší měny. Tato prohlášení se důstojně řadí k těm, kterých se zneužilo interesovanou stranou v době poválečné, v době inflace a deflace, k nevážnosti a svedení veřejného mínění. Nemůžeme se klamati ohledně toho, že základem měny jsou skutečné stávající hodnoty, na základě jichž se mohou vydávati papíry a cedulky, avšak nikdy pouze důvěra. Ale tato důvěra je tahací harmonika, je kaučuk, jehož se dá libovolně zneužívati, aby se jednotlivé skupině bank valutovým keťasováním přičarovaly výdělky. Pan ministr financí musil teprve před nedávnem zde v této sněmovně slyšeti ode mne námitku, že byly bankami přihlášeny závdavky na IX. válečnou půjčku a že tyto závdavky, i ty ve Vídni, tedy nekontrolovatelné, třeba jako rakouské koruny existující, měly býti převzaty jako české koruny. Vím, že banky již měly v ruce takové prozatímní listy, že mezitím ovšem výplata českých hodnot byla zastavena. Hraničí tu skutečně s přímým šizením lidu, chce-li se drobným upisovatelům válečné půjčky a jejím majitelům ukrásti jejich troška majetku, a také se jím ukradne, jelikož se bankám k takovému keťasení podává ruka odpovědným státním úřadem.
Je neštěstím pro nás, že ministr financí dr. Rašín umřel tak tragickou smrtí. Prohlašuji to zde, jsa si toho vědom, že tím mnohému člověku ubližuji, který venku právem na Rašína je roztrpčen. Ale od smrti Rašínovy bylo jeho dílo, deflace, největší omyl našich dějin měnových, vyhlášeno za svaté. Každý odpůrce je považován za kacíře a nikdo z koalice se neodváží otevříti ústa a prohlásiti, že Rašínova politika měnová byla omylem. Musíte si uvědomiti, zdali je možno, aby se vydání státu zmenšila úměrně k stavu valuty, tím zmenšiti vydání, tím snížiti daně, nebo se musíte dáti cestou inflace. Není třetí cesty! Tyto dvě možnosti máte. Budete se musiti rozhodnouti, zdali je důležitější, aby se promluvilo jednou odvážné slovo, i kdyby snad mohlo ohrožovati vaši popularitu, nebo je-li lépe, hospodařiti dále v těchto národohospodářských hříších a zničiti stát i obyvatelstvo. Budete musiti se zříci také jistého státního socialismu, budete se musiti také zříci toho, abyste vydávali ročně miliony a miliardy, než máte za ně úhradu. Ptal bych se pánů z agrární strany: lámali jste si tím hlavu, nač přijde jedna ruka, jakým je nepřímo břemenem, jež berou na sebe poplatníci a zvláště my, sedláci, když se tyto ruce zvednou pro vaše návrhy? Lámali jste si tím hlavu, odkud chcete zaplatiti miliardy pro podporu stavebního ruchu, při vašem dnešním hospodářství, neomezíte-li rozpočet vojenský, nezastavíte-li stavbu kasáren a nezačnete-li spořiti? Je možno, abyste takhle mohli hospodařiti dále? Myslím, že vaše voličstvo venku dnes již není se vším spokojeno. Vy to víte lépe než já, a to jedno mi přiznáte, že peníze samy to při volbách nezmohou. Může se snadno státi, že řekne: "Váženi a shledáni příliš lehkými!"
A nakonec ještě několik jihomoravských záležitostí. Dvůr Židlochovice, dříve majetek arcivévody Bedřicha, byl převzat státem a dále pronajat Hodonínské skupině. Žně měly mezi bratry cenu 15 až 20 milionů. Výpověď se stala na základě onoho zlověstného zákona, jenž ustanovuje pro staré nájemce výpověď tříměsíční, nikoliv pro nové, republikou potvrzené poživatele. Dne 1. dubna byla dána výpověď a dne 1. července, když se brousily kosy k sekání, vstěhovala se nová společnost. Táž společnost chce také využíti Herbersteinského majetku pohořelického. Jelikož však nechtěla k tomu riskovati peněz, žádala, aby ministerstvo zemědělství proti uvolnění k parcelaci dvorů na Slovensku tento dvůr odkoupilo od Pozemkového úřadu. A tento dvůr měl pak býti pronajat Hodonínské společnosti, aby se předešlo risiku. Pak ovšem přišla jiná skupina do cesty a ztížilo se to hodonínským, aby tento výdělek utržili. Slyšíme, že tato skupina, v níž jsou zastoupeni známí a vynikající agrárníci republikánské strany, předsedové, resp. místopředsedové, má v úmyslu dostati do svých rukou další část jižní Moravy, a opět touto úspornou cestou, že neriskují sami miliony, ale že nechají stát riskovati miliony. Jest ovšem pravda, že stát dobře činí, pronajme-li dvory, protože sám na nich hospodařiti nemůže. Mám sice zde před sebou výkaz státních velkostatků z roku 1923, podle něhož tyto jsou ještě aktivní. Víme však, že již rok 1922 přinesl schodek na státních velkostatcích. Dovolil bych si tu přece otázku na pana ministra zemědělství, zdali by chtěl doložiti, jak přichází k přebytku v roku 1923 a jakým způsobem doufá, že roku 1924 opět dosáhne přebytku na státních velkostatcích. Ve skutečnosti byl již rok 1922 pasivním a i nadále budou následující léta pasivní.
Vzpomínám si zde na to, když jsme zde před rokem asi zrušili jedno místo ministerské. Křeslo tohoto ministra zde stále ještě je. Myslím, že by bylo povinností našeho předsedy, který dává poslance, již nepatří do sněmovny, sněmovní stráží dopraviti ven, aby aspoň dal také dopraviti ven křeslo ministra, který sem již nepatří. Neboť, velectění pánové, tento ministr v dnešní době zajisté již nemá působnosti. Je vyloučeno, aby se v době, kdy volná soutěž panuje neomezeně ve všech oborech, učinilo na př. mléko předmětem řízení požadovacího. Je skutkem, že bychom my v jižní Moravě mohli mléko prodávati do Vídně za mnohem vyšší ceny, kdybychom mohli dostati vývozní povolení na celý rok. Ministr nám však dává vývozní povolení jen na tři měsíce, a pak nám říkají Vídeňáci právem: "V době nadbytku mléka si můžete své mléko nechati, to je nepotřebujeme; odebíráme-li Vám mléko v létě a na podzim, musíte nám je dodávati také v zimě." Máme tedy zapotřebí jednoroční záruky vývozu, té jsme však dosud nemohli dosáhnouti; přes vyšší ceny mléka v Brně a Mor. Ostravě prosadila zemská správa, že Brno musí zachovati nižší ceny mléka, a tak se žádný rozumný člověk tomu nebude moci diviti, že Brno nemůže dostati mléka a že je nedostatek mléka.
Otázka daně z vína jest pro naše jihomoravské zemědělství také věcí ohromného významu. Cena vína za 1 litr kolísá mezi 2·50 a 3·50 Kč, průměrná cena je asi 2·80 Kč. Daň z vína obnáší 1·40 Kč. Opomene-li jednou zemědělec přihlášku, trestá se čtyřnásobnou částkou, má tedy zapraviti za litr vína, za které v nejlepším případě může dostati 3·50 Kč, 7 korun daní a pokuty. Pánové, to již není daňová politika, to je politika loupežných rytířů, která se provozuje vůči našim lidem, proti které se musíme co nejrozhodněji ohraditi.