Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby se mírnil. 

Posl. dr. Hanreich (pokračuje): Jsem tak mírný, pane předsedo, jak jenom je možno.

Je skutečností, že finanční dozorčí orgány. které venku kontrolují daň a předpisují sazbu pokuty, dostávají procenta ze zaplacených pokut! To přestává již všechno! Jsme skoro tak daleko jako v Turecku, kde se daně pronajmou Arménci nebo komukoliv jinému, který pak lidi venku týrá. Právě tak daleko jsme se v tomto oboru dostali zde my.

Také na to bych poukázal, že není přípustno, abychom byli v jihomoravské krajině co se týče dopravnictví, tak odstrkováni, aby krajiny, kde každá ves ročně nakládá až 1000 vagonů, neměly na vzdálenost 12 až 15 km železničního spojení.

Ze všeho toho, co jsem zde přednesl, velevážení pánové asi již seznali, že agrární otázka se nedá tak jednoduše rozluštiti, jak si to představuje vážená paní kol. Zeminová, tím méně několika dobře sestavenými řečmi a sliby pro hospodářsky slabší, jak nám dal pan kol. Leibl k lepšímu, ani tím, že páni ze stran koaličních zde budou provozovati dále svou koaliční politiku. Pokud se nebude hospodařiti způsobem, že práce dojde také své odměny, dokud se nebude náležitě přihlížeti k zásluhám zemědělského obyvatelstva, pokud čeští kolegové v povolání budou obětovati osud a blaho rolnictva jimi zastupovaného pochybené politice koaliční, pokud nebude hospodářství vedeno povolanými odborníky nerušeně, pokud nebude zlomen státní socialismus, nemůžeme míti k této vládě žádné důvěry a musíme hlasovati proti rozpočtu. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Adamovský.

Posl. Adamovský: Slavná sněmovno! O státním rozpočtu na r. 1924 prohlásila vláda, že jest sdělán po velmi zralých úvahách a po velmi důkladném omezení všech výdajů. Z rozpočtu jest viděti, že bylo šetřeno velmi úzkostlivě u mnohých položek na velmi nutné, užitečné a obecně prospěšné věci. Mám tu na mysli mnohé produktivní výdaje a výdaje zařizovací. Musím však konstatovati, že zásada šetrnosti nebyla v celém rozpočtu plně uplatněna a že mnohá položka ve vydáních státního rozpočtu jest příliš do výše vypiata.

V první řadě mám tu na mysli celý rozpočet ministerstva pro zásobování lidu. Budu-li kritisovati tuto instituci, jsem dalek toho, abych snad útočil na osobu pana ministra, který stojí v čele tohoto ministerstva a o němž se právě domnívám, že sám by nejraději viděl, aby ministerstvo toto, které nikdy a v žádném státě nebylo a není rádo viděno, bylo již co nejdříve zrušeno.

Ministerstvo pro zásobování lidu jest zbytek válečných opatření. Úkolem ministerstva tohoto bylo starati se o opatření životních potřeb lidu a jejich souměrné, účelné rozdělování mezi všechny občany. Pro tyto veliké své tehdejší úkoly bylo ministerstvo toto vybaveno rozsáhlou mocí. Do určité míry znamenalo to ministerstvo se všemi svými ústřednami a komisemi, obilním ústavem, kožní, lihovou, tukovou, kovovou a cukerní ústřednou atd. uskutečnění jedné části socialistického programu, totiž postátnění rozdělování všech životních potřeb. V praxi však tohoto úkolu ministerstvo zásobování nevykonalo, a doby jeho plné působnosti ještě dnes jsou v plné paměti všech těch, kteří přežili doby různých rekvisic a "enek".

Poměry u nás se tak dalece konsolidovaly, že máme za sebou dobu vázaného hospodaření, že nepotřebujeme již těch různých ústředen. Poměry jsou už skoro úplně normální a proto jest dnes už také na čase, aby likvidováno bylo i ministerstvo pro zásobování lidu.

Všechny podmínky pro jeho likvidaci jsou již dány. Výroba všech denních potřeb pro všechno občanstvo našeho státu jest zabezpečena. Naše zemědělství produkuje tolik, že z největší míry vyrobí dostatečné množství potravin, takže dovoz některých druhů potravin jest poměrně malý.

Náš stát už má s dostatečným počtem států obchodní smlouvy, obchodní život mezinárodní jest již zase tak obnoven, že jednotlivci mohou si opatřiti všechny věci, kterých u nás dosud nemáme v dostatečném množství. Není tedy třeba, aby tuto úlohu obstarával ústřední úřad státní. Ani v činnosti rozdělovací životních potřeb nelze spatřovati zdůvodněnost trvání ministerstva pro zásobování lidu.

Zboží na trhu jest již tolik, že bylo úplně možno volný obchod opětně uvésti v život v celém rozsahu. Volnost nákupu neomezeného množství toho nebo onoho druhu zboží učinila tedy zbytečnou po stránce přídělu činnost ministerstva pro zásobování lidu.

Již minulý rok bylo usneseno ministerstvo zásobování likvidovati. Kompetentní výbory sněmovní na jeho likvidaci se usnesly, likvidace byla dána již na program schůze sněmovní, ale k usnesení v plenu nedošlo pro neshodu stran o zavedení konsumentských rad. A tak máme opětně před sebou rozpočet ministerstva pro zásobování lidu pro rok 1924. Rozpočet tento vykazuje příjmy 240.000 Kč a vydání 18,764.337 Kč, takže zbývá k úhradě 18,524.337 Kč.

Položka 18,524.000 Kč jest jistě vzhledem k malé činnosti tohoto ministerstva zásobování velmi značná a zaslouží ve svém složení naší zvláštní pozornosti. Ačkoliv agenda tohoto ministerstva jest nyní malá, přece až dosud je v něm 32 konceptních úředníků, 14 úředníků účetních, 15 úředníků kancelářských, 8 oficiantů, 22 podúředníků a zřízenců.

Osobní náklad na úřednictvo je 2,761.621 Kč. O pronikavější činnosti úřednictva tohoto mnoho vlastně nevíme. Má-li však na starosti prohlížeti akta a zjišťovati, jak se v různých těch úřadech hospodařilo, zkoumati, kam se tak různé peníze zakutálely, má jistě práce velmi mnoho. Naše veřejnost jest již zvědavou na ty různé bilance těch různých ústředen, ale dosud nemáme zpráv ani o likvidaci největší ústředny, obilního ústavu, ačkoliv bylo již několikráte slíbeno, že co nejdříve bude již oznámena. Mluví se dokonce o deficitu 1/2 8 miliardy. Že výsledek hospodaření v obilním ústavě nebude valným, cítíme také z toho, že i v letošním rozpočtu žádá se od poplatnictva nové oběti za hříchy dřívějšího vázaného hospodářství, to jest 4,880.000 Kč na likvidaci vázaného hospodářství. Tomu neporozumí vlastně nikdo, proč ještě nyní má poplatnictvo platiti za to, co tyto ústředny prohospodařily. Platily za odebrané výrobky co nejméně, prodávaly co nejdráže, pracovaly tedy s výdělkem a na konec ještě prodělaly. A ten prodělek jejich má nyní poplatnictvo hraditi. Tu musí nastati jednou jasno a žádáme, aby konečně jednou byly sděleny parlamentu konečné bilance všech ústředen. Žádáme řádné vyúčtování a toho se nám také dostati musí. To bych chtěl také zdůrazniti, aby ministerstvo zásobování plně splnilo tuto svoji povinnost a konečně donutilo odpovědné činitele, aby předložily účty o svém hospodářství.

Podle rozpočtu ministerstva pro zásobování lidu soudě, věnuje ministerstvo svou hlavní činnost stihání lichvy. Je jisto, že za války a po válce vnikly mezi řádné obchodníky živly, které do určité míry obchodní mravy porušily. I dnes možno mluviti mnohdy o předražování. ale o lichvě denními potřebami dnes, při volném obchodě, při volné konkurenci, mluviti již není možno v tom smyslu, jak bylo možno mluviti v dobách naprostého nedostatku nutných potřeb životních. Chtělo-li by ministerstvo vésti energicky boj proti drahotě, i dnes by mělo dosti široké pole působnosti.

Měli jsme velmi dlouhou stávku horníků. Končila tím, že přinesli oběť horníci, přinesl těžké oběti stát, přinesli menší oběti i někteří menší těžaři. Veřejnost doufala, že uhlí zlevní, že následkem zlevnění uhlí zlevní výroba, zlevní i ceny všeho zboží. Ale oč zlacinělo uhlí? Oč zlaciněly ostatní výrobky? Místo zlacinění víme všichni, že je drahota větší. A věru, toho není potřebí. Ačkoliv sklizeň bramborů byla prostřední, stojí na venkově 30-35 Kč za 1 q, kdežto v Praze a v městech se prodává 1 q této důležité potraviny za 80 až 100 Kč. Ví o tom ministerstvo pro zásobování lidu? Co udělalo, aby vyřadilo celou řadu zprostředkovatelů z těchto koupí?

Jest v ministerstvu pro zásobování lidu celé oddělení pro potírání lichvy. Pokud jsem mohl zjistiti, zaměstnává ministerstvo zásobování v tomto oddělení 194 úředníků, kterým se platí 4,301.260 Kč. A jejich činnost? Tu a tam podaří se jim chytiti malého člověka, kterého vlekou před soud, kde ho důkladně potrestají, ale pravého lichváře, který strká do kapes rafinované statisícové zisky, toho nechytili ani jednoho. Máme zákon o trestaneckých pracovních oddílech pro lichváře, ale viděli jste již někdy nějakého lichváře zametat ulice? Já ne.

Jsem plně přesvědčen, že za dnešních poměrů jest položka 4,476.360 Kč u nás a 414.200 Kč na Podkarpatské Rusi na potírání lichvy věnovaná úplně zbytečnou a že těch 194 úředníků jest drženo proto, poněvadž se vykazují legitimací určité politické strany. Obnosu skoro 5 milionů korun by mohlo býti jistě v době, kdy jest nutno šetřiti, využito k účelu jinému.

V rozpočtu je mimo jiné i položka 4 mil. Kč na akci zlevňovací, která je určena pro positivní zásahy cenotvárné na náklady rozborů cenových a kalkulací výrobních. Z této položky mají býti udíleny podpory na zřizování chladíren a mrazíren masa atd. Tu bych velmi varoval před různými pokusy, které již několikráte selhaly. Zkušenosti se zmrzlým masem, které nikdo nechtěl ani zadarmo, by tu mohly býti jistě již dostatečnou varovnou zkouškou.

Rozpočet ministerstva pro zásobování lidu je pro nás neproduktivním výdajem. Přes to, že nesplnilo plně své úkoly - zejména není dosud provedena a vyúčtována likvidace vázaného hospodaření - jsme odhodláni pro rozpočet tento hlasovati, vyslovujíce důrazně požadavek, aby ministerstvo toto pro rok 1925 rozpočtu státního již nezatěžovalo. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava o čtvrté, hospodářské skupině rozpočtové debaty je skončena.

K věcné poznámce ještě přihlásil se pan posl. Simm. Uděluji mu slovo.

Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno! Nahlédnuv do stenografického zápisu o schůzi ze dne 26. listopadu, konstatuji, že jsem přeslechnutím v řeči pana kolegy dr. Petersilky tomuto vytkl, že podezřívá paušálně učitelstvo z nepřátelského chování k náboženství. Slova kolegy dr. Petersilky, jež mi byla podnětem k replice, netýkala se všeobecně učitelstva, nýbrž pouze oné části učitelstva, která jest sdružena ve svobodomyslných organisacích.

Jest tudíž výtka paušálního podezřívání opravena.

Předseda (zvoní): Slovo k věcné poznámce dále má p. posl. Bubník.

Posl. Bubník: Vážené dámy a pánové! Klub komunistických poslanců zúčastnil se debaty o vládním rozpočtu na r. 1924 a vyslovil své mínění po stránce všeobecné v debatě generální a k jednotlivým kapitolám toho rozpočtu v debatě specielní. Charakteristickým momentem, který jsme mohli sledovati při projednávání - a toto projednávání patří k nejsvrchovanějším právům každého parlamentu - byla neúčast a naprostá netečnost členů poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu rozpočtu na r. 1924. Kdybychom chtěli analysovati příčiny této neúčasti a netečnosti, pak bych řekl, že jednou z hlavních příčin je všeobecný úpadek měšťanského parlamentarismu; a specielní příčinou pro naše poměry v Československu je dnešní koaliční soustava vládní, která má za následek, že všecky návrhy vládní, které jsou předkládány k projednání Národnímu shromáždění, jsou něčím nedotknutelným. Je to něco, čím se nesmí vůbec hnouti. Je to dílo, které samo o sobě jako každé lidské dílo má jisté své slabiny a své stinné stránky, ale před forem Národního shromáždění Československého je to výsledek práce, která je tak dokonalá, že není možno na ní vůbec najíti nějakou špatnou stránku a není tedy možno učiniti nějaké změny. To je důvod, proč i koalované strany sledují s velice malým interesem jednání o rozpočtu, poněvadž příslušníci stran koalovaných mají právě tak málo příležitosti a možnosti učiniti nějaké změny nejen zásadní, ale i formální na vládním návrhu, jako strany oposiční. Osud příslušníků koalovaných stran není tedy v tomto směru záviděníhodný. Mohou vystoupiti na tribunu v poslanecké sněmovně nebo v senátě, mohou akademicky o celém vládním návrhu rokovati, ale sami vědí předem, že naprosto není možno podniknouti nějaké změny, poněvadž věc je předem hotova.

Oposice má zde úděl, aby kritisovala a aby určité položky v rozpočtu přirozeně pranýřovala pokud jsou proti zájmům obyvatelstva. Oposice třídně uvědomělých proletářů, kterou představuje klub komunistických poslanců, je si vědoma toho, že musí se spokojiti s kritikou, poněvadž každý námět, sebe dokonalejší a správnější narazí na nepochopení a na zúmyslné přezírání.

Vážení pánové, to je jeden z příznaků, který není zdravý a který jistě všichni cítíte. Je nyní třeba, abychom se vyslovili, je-li vůbec radno předkládati nějaké pozměňovací návrhy, které budou přirozeně vládním aparátem strojově, mechanicky zamítnuty. Konstatuji, že v celé debatě o rozpočtu na příští rok, pokud byla vedena ve výboru, bylo uznáno, nebo našlo milost jen několik nepatrných návrhů čistě formálních: změna titulů některých položek a potom bylo přijato několik resolučních návrhů, které mají více méně jenom takový, řekl bych, ráz akademický, které mohou sloužiti vládě, aby se jimi řídila, ale zpravidla zapadnou někde v zášeří archivu příslušného ministerstva. A proto klub komunistických poslanců, když jednal o této záležitosti, usnesl se na tom, že upustí od předložení specielních návrhů k jednotlivým položkám rozpočtovým. Ale aby zejména pracující třída Československa viděla, jaké zaujímá klub komunistických poslanců v otázkách zásadních, a to po stránce finančně a sociálně-politické, předkládá klub komunistických poslanců pouze několik všeobecných návrhů a resolucí.

Vážení pánové, přirozeně budete míti příležitost se o ni vysloviti. My si nehrajeme na schovávanou, víme jaký osud naše návrhy stihne. My víme také, že přes krásné řeči, které byly prosloveny s tohoto místa, není vyhověno těm nejoprávněnějším požadavkům, které měly na zřeteli právě zájmy chudého člověka. V Československu není postaráno ani přibližně o dokonalou péči o válečné poškozence, o zmrzačelé dělníky, o nemajetné vdovy a sirotky, o děti a o mládež. A kdyby třeba sebe více se namáhali členové jednotlivých klubů. zejména klubu, ke kterému patřím, a nejen poukazovali na tyto nedostatky, nýbrž spolupracovali k jejich odstranění, najdou tvrdou zeď koaliční soustavy, od níž se všechno odráží poněvadž, jak jsem již označil s počátku, není zde úmyslu, aby na vládním návrhu bylo něco měněno.

Proletariát Československa podle toho, jak se zachováte, vážení pánové, při posuzování návrhů, které my podáváme, učiní si úsudek zase jednou o vládní soustavě, která má na zřeteli zájmy majetkově privilegované třídy a tiskne v područí vrstvy nemajetné, vrstvy proletářské.

Jediným prostředkem - a to je naším pevným přesvědčením - k nápravě dokonalé, k vybudování spravedlivého řádu sociálního a zřízení výrobního jest odstranění této koalice socialisticko měšťácké a nastolení vlády dělníků a rolníků! (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): K věcné poznámce přihlásil se dále pan posl. Mlčoch. Dávám mu slovo.

Posl. Mlčoch: Kolega Bergmann učinil ve své řeči poznámku, že jsem ve výboru živnostenském prohlásil dnešní povolovací systém obchodní politiky za semeniště protekce a korupce a že jsem nedovedl přinésti o tom žádné důkazy.

Včera učinil jsem prohlášení ve výboru živnostenském o této záležitosti, v němž jsem poznamenal, že jsem nemínil pana ministra Nováka osobně, nýbrž systém. Pokládal jsem tím věc tuto za vyřízenou. Časopisy však, zvláště pana ministra Nováka, začínají z této věci dělati kampaň politickou. Dokonce ironicky poznamenávají "Národní Listy", že Mlčoch odvolal a nyní prý bude "mlčet". Vzhledem k tomu, že páni dělají z toho politickou věc, prohlašuji, že mlčet nebudu, že teprve budu mluvit! A vzhledem k tomu, aby se moje vývody neumlčely ve výboru, jsem nucen mluviti v plenu.

Ve výboru dokonce učinil prohlášení pan kol. Slavíček, že prý mojí výtkou se cítí býti uražena celá koalice. Byl-li kvalifikován k tomuto prohlášení, ať si vyřídí páni v koalici mezi sebou. Pochybuji však, že by celá koalice byla tím uražena, neboť úřední orgán strany sociálně-demokratické "Právo Lidu" 11. listopadu týmž způsobem a skoro týmiž slovy odsoudil dnešní povolovací řízení, když napsal: ". . . Využívá se všech možných triků, aby toto povolovací řízení stalo se nástrojem protekce, příživnictví, korupce, ba stranického nacionalismu bez ohledu na to, že trpí tím pověst naší obchodní politiky . . ."

Musím tedy nyní uvésti některé důkazy, které mne opravňovaly k tomuto "paušálnímu" prý odsouzení korupčního systému naší politiky. (Posl. Najman: O kterém zpívají vrabci na střese!) Ano, jak jsem prohlásil ve výboru, že o tom zpívají vrabci na střese. Každý o tom víme. Víte, že povolení lze dostati jenom z protekce, za určitých podmínek, po případě za peníze, bojíte se to však říci! Já jsem pouze pronesl to, co je všeobecným míněním. Dnes jsem uvedl a uvádím zde ve sněmovně případ: Jistá liberecká firma v soudní síni dokázala, což budilo veliký podiv, že za vývozní povolení zaplatila provisi 128.000 Kč zprostředkovateli.

O tom, jak se protekcionářství provádí, svědčí tyto důkazy: Firma Jindřich Houska v Českých Budějovicích dostala povolení na dovoz česneku a cibule až za tři měsíce, kdežto jiná firma konkurenční dostala toto povolení beze všeho ihned, čímž jmenovaná firma byla poškozena o několik tisíc korun, poněvadž zatím musila platiti daleko více.

Jistá firma pražská, jejíž jméno mohu sděliti, žádala o povolení na dovoz 50 kg vlněného zboží; pan referent Procházka však odepřel toto povolení, za žádnou cenu prý ho nemůže poskytnouti. Zatím se dostavil zástupce vídeňské firmy k téže firmě a opatřil toto povolení bez žádosti té firmy na její vlastní jméno, aniž by o povolení byla sama žádala nebo podepsala žádost, na 300 kg, tedy na 3 měsíce povolení napřed. (Výkřiky: To je skandál!)

Tentýž referent odepřel povolení dovozu anglického vlněného zboží prohlásiv, že na žádný pád to dovoliti nesmí, za to však firma Karo & Jelínek, pražská speditérská, beze všeho toto povolení dostala a dovezla sem toto zboží.

Vídeňská firma nabídla onomu obchodníku hole, ten však prohlásil: nedostanu povolení hole sem dovézti. Zasadil se o to, aby povolení dostal, ale nedostal ho. Firma vídeňská si povolení obstarala prostřednictvím určitého zprostředkovatele v Praze a povolení dostala.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že věcná poznámka nesmí déle trvati než 5 minut.

Posl. Mlčoch (pokračuje): Bratří Arentové, mají výhradní právo na dovoz látek gumových a plášťů a mají jich zásobu za 4000 Kč, dostali povolení do zásoby, kdežto jiné konkurenční firmy na toto zboží vůbec povolení nedostávají.

Firma Louis Dubail & Co., Porzentrug ve Švýcarech, dostala dovozní povolení na čaj, kdy žádná jiná firma povolení nedostala. Ředitel této firmy Georg Dietlhelm se vyslovil, že povolení stálo 80.000 Kč. Řekl to p. Weinerovi Jos. na Vinohradech, Vávrova ul. č. 36. Tatáž firma požívala státních spěšných telegramů, jak bylo dokonce policejně zjištěno, a státní kurýři dováželi jí vzorky a důvěrné dopisy. Firmě Fučikovský dostalo se monopolu na měřící přístroje a všem ostatním konkurenčním firmám bylo jich dovážení zakázáno. Na 3 kg cukru žádá se zvláštní povolení za velmi těžkých podmínek a obyčejně se nedostane, kdežto celé vagony mohou se vyvážeti docela klidně.

Takovým způsobem se provádí povolovací systém, takže každý na prstech si musí vypočítati, že zde musí býti jakýsi temný kout, poněvadž není každému smrtelníku dopřáno, aby využil povolovacího řízení bez konkurence, tedy aby bylo použito rovnoprávně, takže dokonce i časopisy takové jako "Právo Lidu" napsalo dnes, že jistý průmyslník z M. Ostravy, když byl žádán . . .

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby skončil.

Posl. Mlčoch (pokračuje): . . . o vyzrazení konkretních stížností, řekl: "Prosím, jen nezakročujte, bylo by to pak ještě horší, než když se to nechá při dnešním způsobu, na který si kde kdo stěžuje."

Konstatuji, že máme po ruce materiál a celé desítky případů, kdy korporace obšírně uvádějí, jakým způsobem se provádí tento povolovací systém protekční, že si to nedovedou jinak vysvětliti, nežli že zde hraje finanční nebo politická korupce rozhodující úlohu.

Jako poslanec považoval jsem za svou povinnost, abych na tento šlendrián upozornil. Nemínil jsme napadnouti pana ministra osobně, ale ten šlendrián jest hanbou naší republiky a musí býti odstraněn v zájmu čistoty naší veřejné správy.

Další důkazy si vyhražuji a sdělím po případě slavné sněmovně.

Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal k prohlášení pan ministr inž. Novák. Uděluji mu je.

Ministr inž. Novák: Slavná sněmovno! Vyzval jsem p. posl. Mlčocha ve výboru, aby mi předal případy korupce a úplatkářství, které se dějí v povolovací sekci ministerstva obchodu, ale on to neudělal cestou obvyklou, nýbrž uvedl bez náležitých dokladů řadu případů v plénu a nedal mi příležitost, abych předem mohl o všech případech provésti řádné šetření.

Tento materiál předložil pan kolega přímo sněmovně. Já nevěřím, že mohl takové velké množství materiálu sehnati v několika hodinách. Musil jej míti po ruce delší dobu, a je tudíž spoluvinníkem na takových věcech . . . (Posl. Najman: Dnes ráno nám telefonovalo množství firem o tom šlendriánu, který tam máte. Je to hanba pro ten celý vás úřad. Dr. Samek sám řekl, že je rád, že se toho zbavil!)

Pánové, z toho vidíte, jaký materiál to je, když se dopoledne sežene a odpoledne se s tím jde sem! (Výkřiky. Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Posl. Mlčoch: Dostáváme stále nové telefonické zprávy!)

Ministr inž. Novák (pokračuje): Já musím s tohoto místa co nejdůrazněji odmítnouti tyto insinuace. Tím ovšem nepravím, že každý případ, který se mně předloží, nevyřídím. (Výkřiky. Hluk.) Poznamenávám, že v úřadě je zaměstnáno přes 300 úředníků a zřízenců a že se vyřizuje na statisíce žádostí. Nemohu pánům ihned odpovědíti, avšak opakuji, že vyšetřím ty případy a že veřejnost se také doví, jak vyšetření dopadlo. (Výborně! - Výkřiky. Hluk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má k věcné poznámce p. posl. Rýpar.

Posl. Rýpar: Slavná sněmovno! Ve své řeči dne 27. t. m. dotkl jsem se také našeho tisku. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Rýpar (pokračuje): Páni zástupci tisku byli dotknuti větou, kterou jsem řekl: "Já bych k tomu ještě přidal, že nám také škodí nedostatek osobní odpovědnosti redaktorů a že nám škodí nedostatek mravní síly v našich redakcích. A tu by mělo ministerstvo školství a nár. osvěty v tomto ohledu pracovati u všech politických stran v přemnohých směrech, aby jednou i zde nastala náprava, abychom se octli na výši veřejného velkého evropského tisku."

Tak zní zpráva těsnopiseckého protokolu.

Kancelář korespondence však uveřejnila tuto zprávu takto: "Poukazuje na dnešní veřejný tisk, připomíná řečník výrok pana presidenta republiky o jisté přemíře polemičnosti a jakémsi provincialismu našeho tisku a dodává, že příčinou toho je nedostatek mravní odpovědnosti redaktorů a nedostatek mravní síly v našich redakcích u všech politických stran a ve všech směrech. Musíme pečovat, aby v té příčině konečně nastala náprava, abychom se ocitli na výši velikého evropského tisku."

Srovnáme-li tyto dvě zprávy, vidíme, že je ve zprávách těchto podstatný rozdíl ve zprávě těsnopisecké a ve zprávě korespondenční kanceláře Národního shromáždění, že v těsnopisecké zprávě není "mravní odpovědnost", nýbrž "osobní odpovědnost".

Já si dovoluji na přání pánů zástupců tisku zde to konstatovati a zároveň konstatuji zde, že jsem jim 28. listopadu 1923 podal prohlášení v této věci a zároveň jsem jim oznámil, že tímto reaguji na projev pánů zástupců tisku a prosím, aby jim bylo sděleno toto moje prohlášení, z něhož jest patrno, že moje slova se netýkala tisku jako celku - já jsem nechtěl a ani nemohl generalisovati.

Kdo prohlédne si tuto zprávu, vidí, že jak jest zaznamenáno v stenografickém protokolu, jsem generalisovati nemohl, tak jako jistě ten neb onen časopis negeneralisuje, když napíše, že poslanecká sněmovna jest prázdná, že poslanci tam nebyli. Kdyby tu žádný poslanec nebyl, nemohla by se schůze konati, nemyslí se to tedy jako generalisování, nýbrž jen částečně.

Mezitím dostala se do tisku tato zpráva: "Na tento útok, k němuž se dal poslanec Rýpar strhnouti, aby znehodnotil chválu žurnalistického svazu, vyslovenou panem posl. Sladkým, sněmovní zpravodaj reagoval ostrým protestem." Prohlašuji, že jsem řeči p. posl. Sladkého neslyšel v té části, že jsem po řeči kulturně náboženské odešel, přítomen nebyl, a konstatuji k tomu, že jsem ve své řeči, kde jsem mluvil o tvůrčích, osvětových pracovnících vědy a umění, měl na mysli také žurnalistické tvůrčí pracovníky cenných, hluboce procítěných úvodníků časopiseckých, tvůrčí původce všech těch ideově bohatých článků o vědě a umění a celém veřejném životě, čili, abych mluvil podle článku "Moravsko-ostravského Denníku" "Zodpovědnost", mínil jsem tím žurnalisty, kteří sedají k psacímu stolu jako velcí ideální učitelé národů. Jest mým přáním, aby přání pana presidenta Masaryka o žurnalistické škole se brzo u nás uskutečnilo.

Dále podotýkám, že ve volně pronesené řeči, které jsem nečetl, ale v celku i v jednotlivostech držel se svého konceptu, ztrátou času povstalou tím, že jsem byl mnohými pány kolegy vyrušován, samo sebou spěchal jsem ke konci a vypustil ze své řeči tímto spěchem čtyři slova. Ta zní: "některých redaktorů", "a dopisovatelů", "v mnohých redakcích" a slovo "jistý". Zpráva moje zní tedy podle originálu mého konceptu takto: "K tomu bych ještě přidal, že nám také škodí nedostatek osobní zodpovědnosti některých redaktorů a dopisovatelů, že nám škodí jistý nedostatek mravní síly v mnohých našich redakcích".

Dovoluji si prositi pány zástupce tisku, aby tedy vzali na vědomí, že jsem neměl v úmyslu dotknouti se celého tisku, neměl v úmyslu generalisovati, nýbrž pouze dotknouti se přestřelků, a že cítím zde ne tím, že vyhrožováno by bylo, nucen to prohlásiti, nýbrž že cítím se povinen osobní odpovědností a svou vlastní mravní silou donucen, když někdo cítí, že mu bylo ublíženo, abych mu také satisfakci dal a prohlásil, že jsem tisku generalisovati nechtěl.

Předseda (zvoní): K věcné poznámce dávám slovo p. posl. Slavíčkovi.

Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Chápu se slova, abych reagoval jménem koalice na některé výroky řečníků, učiněné během této debaty. Rozpočet tak, jak byl sestaven pro rok 1924 a sněmovně ke schválení předložen, byl odůvodněn velmi podrobně a sestaven nejen podle potřeb státu, nýbrž jeho sestavení podepřeno poplatní schopností celého tohoto státu. Koalice s vládou jest si však vědoma své odpovědnosti i vůči občanstvu tohoto státu i ke státu samému a podle svého nejlepšího přesvědčení stát spravuje a vede a také v něm hospodaří. Je proto přesvědčena koalice, že dělá politiku dobrou, prospěšnou pro občanstvo tohoto státu a prospěšnou pro celou republiku.

O politice a výsledcích jejích podala vláda podrobnou zprávu před debatou rozpočtovou. O výsledcích těch také sněmovna provedla velkou debatu a prohlášení vlády schválila. V každé sněmovně je majorita a minorita. Tak je tomu také u nás. V každé sněmovně má minorita právo kritisovati činy vlády a majority a také to dělá. Pokud minorita se drží věcné politiky, jest velmi vítanou, poněvadž jest kontrolou pro majoritu; ta je ostražitou a řídí se dle toho. Když však oposiční poslanci vybočí z mezí zvyklosti parlamentární, pak přirozeně nemůže býti oposice vítanou. Někteří řečníci tak učinili a byli voláni k pořádku. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Žádám o klid.

Posl. Slavíček (pokračuje): Žádný však se nedopustil tak hrubé urážky celého československého národa, jako posl. Tománek (Hlas: Hanba! Fuj!), který při kritice státní správy na Slovensku mezi jiným uvedl, že rekvirované zboží a zejména zbraně byly ze Slovenska odvlečeny způsobem "ŕ la böhmischer Zirkel." Je to urážka tak těžká a takového druhu, že ji může vysloviti jen člověk, který je největším nepřítelem československého národa, který je ovládán nejnižšími pudy lidskými. Jménem koalice odmítám co nejrozhodněji tuto hrubou, těžkou urážku československého národa a žádám klub ľudové strany za satisfakci. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo k věcné poznámce vyžádal si pan posl. Tománek. (Různé výkřiky. - Předseda zvoní.) Prosím o klid.

Posl. Tománek: Veľactené Národné shromaždenie! V mojej reči dňa 28. novembra s tohoto miesta prednesenej medzi iným doslovne povedal som toto:

Za koľko činí hodnota tých zásob a zariadení, na príklad železničného, z poštovného atď. materiálu, obilia, múky, zemiakov, zhabaných a nikdy nevrátených zbraní, ktoré boly zo Slovenska "ŕ la böhmischer Zirkel" odvlečené.

Ako autor uvedeného výroku mám právo dať pravý smysel tých slov, ktorých som použil. Celý český národ nemal som pri tých slovách na mysli, ale výlučne chcel som priklincovať tie smutné pravdy, ktoré na začiatku po prevrate so strany mnohých exponovaných nadovšetko pri súkromom majetku sa staly a boly predmetom aj súkromoprávnych žalôb. (Potlesk poslanců ľudové strany slovenské. - Hluk a projevy odporu.)

Předseda (zvoní): Debata je skončena. Žádám o přečtení pozměňovacích návrhů. (Hluk. - Různé výkřiky.) Prosím o klid.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

50. Resoluční návrh posl. Windirsche, Böllmanna a druhů:

Ministerstvo vnitra se vybízí, aby okresní správní komise sestavilo přiměřeně k výsledku obecních voleb, které se konaly poslední dobou.

51. Resoluční návrh posl. dr. Czecha a druhů:

Vláda se vybízí, aby poslanecké sněmovně předložila návrh zákona o inkompatibilitě členů vlády a obou sněmoven Národního shromáždění.

52. Resoluční návrh posl. Čermaka, Hillebranda a druhů:

Vláda se vybízí, aby co nejrychleji předložila ústavně-právnímu výboru návrh prováděcího nařízení k jazykovému zákonu s projevy dobrého zdání politických stran, aby o něm podal posudek.

53. Resoluční návrh posl. Tománka a druhů:

Vláda sa vyzýva:

a) aby na Slovensku bezzákladné udávačstvo rázne potierala a prechmaty policie a četníctva prísne trestala,

b) aby notárov na Slovensku do tej platovej skupiny zadelila, do kterej dľa ich vzdelania právom prislúchajú,

c) aby slov. výhoda aj domorodým notárom na Slovensku tak bola priznaná, ako exponovaným,

d) aby penzijný zákon, platný pre ostatných štát. zamestnancov staropenzistov rozšírila aj na bývalých notárov staropenzistov na Slovensku, na ích vdovy a siroty.

54. Resoluční návrh posl. dr. Brunara, dr. E. Feyerfeila a druhů:

Vláda se vybízí, aby v uvážení, že císařské nařízení z r. 1854, tak zvaný "Prügelpatent" jest paskvilem zásad moderní správy, podala návrh zákona, jímž by toto nařízení bylo zbaveno účinnosti.

55. Resoluční návrh posl. Hackenberga a druhů:

Vláda se vybízí, aby ještě v podzimním zasedání podala návrh zákona, jímž se zrušuje císařské nařízení ze dne 20. dubna 1854, číslo 96 ř. z. (Prügelpatent.)