Naprosto neudržitelné je zákonné ustanovení, které vylučuje z podpory v nezaměstnanosti sezonní dělníky. Nezaměstnanost dělníků sezonních jest jen důsledkem nezaměstnanosti všeobecné, poněvadž dělník sezonní nemůže v důsledku krise hospodářské nalézti zaměstnání v oborech, ve kterých zaměstnání dříve nalézal. Politické správy libují si nyní přímo v umělé výrobě sezonních dělníků. Nezaměstnaní dělníci průmysloví jsou totiž nuceni hledati zaměstnání v kterémkoliv oboru bez ohledu na to, je-li snad zaměstnání, pro které z nedostatku práce ve vlastním oboru se rozhodnou, zaměstnáním sezonním. A kdyby dokonce takový dělník průmyslový odmítl sezonní zaměstnání nabídnuté mu Sprostředkovatelnou práce, ztrácí nárok na podporu v nezaměstnanosti. Tu se však pochopitelně stává, že takovému průmyslovému dělníkovi, který jen z nedostatku jiného zaměstnání přijal zaměstnání sezonní a tohoto opětně pozbyl, jest zamítnuta žádost o podporu v nezaměstnanosti s poukazem, že jest dělníkem sezonním. A tak vlastně dělník, který ušetřil státu na vydáních tím, že v době nezaměstnanosti nalezl si zaměstnání sezonní, jest na konec ještě k vůli tomu potrestán.
Docela neudržitelnou je praxe politických úřadů, které zamítají podporu v nezaměstnanosti dělnictvu v jednom oboru, které upadlo do nezaměstnanosti v důsledku stávky v oboru druhém. Tak na př. u fy Fischer a syn, přádelna v Aši, stávkovali dělníci v přádelně, ale dělníci při přípravných pracích, kteří neměli s přádelnou co dělati, nemohli v důsledku stávky v přádelně pracovati a byli propuštěni. Podpora v nezaměstnanosti těmto dělníkům byla okres. politickou správou odepřena.
Jiný případ udál se v Mnichově Hradišti ve sklárně Petra Kopala, kde je zaměstnáno asi 100 dělníků. Za hornické stávky došlo ve sklárně dne 7. září k zastavení výroby následkem nedostatku uhlí. Provoz byl zahájen teprve 17. října t. r. Dělníci podali žádost o podporu v nezaměstnanosti dne 2. října a za 14 dní obdrželi vyřízení, že se jim nárok na státní podporu v nezaměstnanosti nepřiznává. Dělníci podali odvolání k Zemské politické správě, které dosud vyřízeno nebylo. A tak dělníci byli o podporu v nezaměstnanosti za 6 týdnů v pravém slova smyslu ošizeni. To jest tím křiklavější, poněvadž v téže továrně byla již 17. prosince m. r. zastavena výroba a dělnictvo z práce propuštěno. Dělnictvo bylo bez zaměstnání 11 týdnů, až do 5. března, kdy výroba byla opět zahájena. Přes veškeré intervence důvěrníků dělnictva u okresní politické správy i u ministerstva soc. péče nebyla ani jedinému dělníku podpora v nezaměstnanosti přiznána. Toto jsou úžasné doklady o tom, že u nás není schopnost a ani vůle, aby problém nezaměstnanosti byl řešen plánovitě, programově a ku prospěchu nezaměstnaných.
Přiznávám přímo, není to snad osobní vinou ministerstva sociální péče, ale je to právě na celé věci to nejzajímavější. Problém nezaměstnanosti dokazuje nejlépe, že třídní měšťácký stát nerozřeší uspokojivě sociální problémy pracující třídy, jichž kořen tkví v hospodářské struktuře společnosti, s kterou dnešní stát stojí a padá.
Koalice socialistických stran s měšťáky upevňuje politický systém, který dnešní hospodářské řády udržuje při životě, a v němž tudíž ani nemůže koalovaným socialistickým stranám připadnouti jiná úloha, než klamati massy pracující třídy, a zakrývati pravou podstatu buržoasně třídního charakteru a buržoasně koaliční vlády.
Na otázce nezaměstnanosti dokázali jste nejlépe, že nejste s to řešiti s úspěchem sociální problémy dneška. Nemáte práva, abyste řídili osudy státu, odstupte a předejte vládu dělníkům a sedlákům! (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. Patzel.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Od té doby, co se sešla tato sněmovna, musíme se každoročně několikráte zabývati otázkou nezaměstnaných, a to méně z důvodů věcných než proto, že vliv určitých finančních a bankovních kruhů prostřednictvím ministerstva financí na státní správu nikdy nepřipouští úpravy této otázky na delší dobu, nýbrž přímo vynutí vždy opět provisoria. V těchto kruzích se dějí pokusy prosaditi projednávání této otázky jako s platy veřejných zaměstnanců, totiž chce se tím, že se Národní shromáždění nutí, aby tyto věci vyřizovalo ne najednou, na dlouhou dobu, nýbrž aby se tím v určitých obdobích pravidelně zabývalo, v určitých vrstvách obyvatelstva, které nemají možnosti, jak by bylo třeba do věci nahlédnouti, buditi nevůle, nepřízeň, jednak proti přijímatelům platů z veřejných prostředků, na druhé straně proti nezaměstnaným, kteří nikdy nemohou dostati dosti. To je vliv bankovního a bursovního kapitálu, jenž se pod většinou, na venek socialistickou, ve vládě tohoto státu vždy více projevuje a který také socialistické strany vládní v této slavné sněmovně, obtížené vinou, kterou již na sebe uvrhli, činí svými zajatci a otroky. (Souhlas na levici.) Mé poznámky platí jak návrhu zákona, kterým se prodlužuje zákon o podpoře v nezaměstnanosti, tak také návrhu, který směřuje k opatření dalších prostředků.
Je charakteristické, že rozpočet pro rok 1922 zařadil k účelům podpory v nezaměstnanosti 75 milionů; dodatečný úvěr žádal 100 milionů a podle zprávy samého ministra činila potřeba okrouhle 220 milionů. Pro rok 1923 byla žádána stejná částka 75 milionů, v létě musel býti udělen dodatečný úvěr 218, milionů a nyní žádá vláda znovu 140 milionů. Nestavme se proti tomuto požadavku, poněvadž známe a vidíme bídu v nuzných okresech německých pohraničních krajů. Obracíme se jen proti tomu, že se neopatří peníze najednou a že se těmito věčnými předlohami do jisté míry stále bouří nenávist tupých, do těchto věcí nezasvěcených maloměšťáků, proti těm nejubožejším, nejchudším z dělníků, nezaměstnaným, kteří právě v zimní době jsou vydáni v šanc nejkrutější bídě.
Pro rok 1924 zařadil rozpočet opět jen 68 milionů, ač každé dítě, myslím, vrátný v ministerstvu financí a v ministerstvu soc. péče, dobře ví, že se s touto částkou vystačiti nemůže, že se znovu musí přijíti s předlohou. Avšak to je účelem tohoto jednání. Nezaměstnaní musí zaměstnávati Národní shromáždění několikráte v roce, aby si šosák na venku myslel: To je přímo strašné, co se platí na tyto lidi, kteří se štítí práce, kteří nechtějí pracovati! Kvalifikovaní dělníci se musí vystěhovati, průmyslové podniky musí býti přenášeny; vláda pošle ven nejvýše nějakého znalce; ten myslí, že otázka nezaměstnaných se dá řešiti tak, že jako v jabloneckém okrese prohlásí: Proti tomu je dobrý prostředek. Těm lidem se prostě odepřou pasy! (Posl. Simm [německy]: Při tom mohou zhynouti!!) Tak jest. Zákon o podpoře nezaměstnaných sám má býti prodloužen jen na půl roku, ač každý člověk ví, že během tohoto půl roku se hospodářské poměry naprosto nemohou zlepšiti tak, aby se tomuto stavu ihned udělal konec a zákon o pojištění pro případ nezaměstnanosti podle gentského systému mohl vejíti v platnost. Často možno slyšeti jiný důvod: Péče o nezaměstnané ve formě podpory v nezaměstnanosti je neproduktivní. To říkají měšťácké kruhy ve státě, v němž každý, tak jako já, používaje státního rozpočtu jako nejcennější příručky k poznání státního hospodářství, může viděti, že více než těchto 200 milionů, že miliardy jsou zařazovány na docela a naprosto neproduktivní účely, (Potlesk stoupenců.), to se říká ve státě, v němž se bez podrobného vyšetření vedoucí strany ve sněmovně musí dáti obviňovati, že sta milionů státních peněz se vydávají, aby celé politické strany byly otravovány a podpláceny. Péče o nezaměstnané v dnešní formě je jistě, to víme i my, neproduktivní, státní podpora v nezaměstnanosti v dnešní formě je i pro nás jen přechodným stadiem z poměrů válečných a poválečných ke spořádaným hospodářským poměrům, avšak stát, který pod historickými nebo hospodářskými tituly zdánlivého práva zabíral, stát, který nám předpisuje pracovní podmínky, má také povinnost starati se, aby oběti jeho hospodářské a zahraniční politiky neumíraly a nehynuly bídně hladem v příkopech u silnice. (Souhlas stoupenců.) Podpora v nezaměstnanosti není v této formě produktivní, avšak přece alespoň působí obranně. Jestliže však jako i při projednávání této předlohy v parlamentních výborech příslušníci českých měšťáckých stran, jako na př. agrárníků, neustále se prou o těch několik milionů, pak vám připomínáme, jak v rozličných dobách dějin působily hladové bouře, a táži se, zda není lépe dáti člověku, který přes nejlepší vůli nemůže nalézti práci a chleba, to, s čím by mohl uhájiti alespoň svůj holý život, nebo zda raději chcete potlačiti hladové bouře pomocí draze placeného českého militarismu. A při tom musíme ještě prohlásiti, že provádění zákona, který vypadá jako nesmírné dobrodiní, je pro lidi domněle jím obdařené stále více těžkou ranou. Měštácké strany si pravidelně stěžují, i ty, že ano, pane kol. Dubický, které patří k většině, na to, že zákon o podpoře nezaměstnaných se provádí příliš liberálně. Žaluje se také na to, že se nezaměstnaným v našich německých krajích daří mnohem, mnohem lépe než českým nezaměstnaným v bohatých zemědělských krajích středních Čech, kde již ty bohaté snopy českých zemědělců musely by býti dostatečnou ochranou před hladem! Avšak je o provádění tohoto zákona opravdu tak skvěle postaráno? Platný zákon dává vládě zmocnění, aby v případě potřeby prodloužila výplatu podpory v nezaměstnanosti přes dobu zákonného nároku z půl roku až na jeden rok nebo půl druhého roku. Pak však vystoupí kazatelé tohoto názoru a řeknou: Půl druhého roku nemusí tito lidé nic dělati, poněvadž tak dlouho dostávají podporu od státu! Jak však vypadají ty věci ve skutečnosti? Na papíře máme zákon a plnou moc, avšak ve výboru nám pan dr. Rosenkranc, zástupce ministerstva soc. péče, prohlásil, že se proti provádění tohoto ustanovení ihned uplatnil odpor ministerstva financí, který, mohu-li tak říci, se vybil v kompromisním výnosu, v němž bylo stanoveno, že nezaměstnaní přes 6 do 9 měsíců dostanou jen 75%, přes 9 měsíců jen 50% těch ubohých číslic, jež jsou zákonem založeny jako jeho nárok, jež však točením a kroucením zákona jsou zde zkracovány výkladem zákona, o němž se musí říci, že při něm Loyola zřejmě byl kmotrem, nikoliv liberalismus a demokracie, jež prý jsou základem správy tohoto státu. A přes rok se podpora již vůbec neposkytuje, kdyby byl případ sebe křiklavější, kdyby řádily vodnatost a tyfus z hladu! Pak možno snadno přinášeti statistiku o klesající nezaměstnanosti snadno se může říci, že číslice nezaměstnaných stále ubývá, jestliže se věší Národnímu shromáždění takořka na oči klapky, aby nevidělo, že v těchto krajích sice průmyslová krise se poněkud zmírnila, že však celkem vzato stále trvá a že se těmto lidem, ač při nejlepší vůli nemohou práce najíti, podpora již nevyplácí. Tato pštrosí politika byla by ovšem nedůstojnou opravdově demokratické republiky, je však hodnou státní správy, v níž duch Živnostenské banky již pronikl a vyplňuje hospodářský život. Máme věřiti v liberální provádění tohoto zákona, vidíme-li, jaká hra se vede se sezonními dělníky, jak se dělníci nejvýše kvalifikovaní označují jako dělníci sezonní a po 6 týdnech se jim podpora odnímá? A co máme říci, jestliže jsme viděli, jak ve chvílích největšího poklesu německé marky nezaměstnaní dělníci, kteří od nás chodí na práci do Saska a Pruska, sice podle zákona dostali svou podporu, avšak dvě třetiny platu, který před tím dostávali v Německu, přepočteného podle valutárního poměru, jak tedy dostávali částku, jež v Kč vůbec nemůže býti jmenována, aby se dokonce i velkokapitalista nemusil nad tím zardíti studem. V okresu jabloneckém má býti koncem tohoto roku úřad pro péči o nezaměstnané rozpuštěn. Pravděpodobně se myslí, že se tím otázka nezaměstnaných v jabloneckém průmyslovém okrese na vždy dokonale vyřídí a se světa sprovodí. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) Slyšíme sice od našich zástupců dělníků a od našich malých podnikatelů, že je daleko přes tisíc dělníků úplně bez zaměstnání, kteří by ještě museli spadati pod tuto úřední péči. Slyšíme sice, že snad 1500 dělníků dostává podporu v nezaměstnanosti cestou refundací, že snad 6000 lidí je celkem bez zaměstnání. Avšak stát zruší úřad pro nezaměstnané a tím je pro něj otázka nezaměstnaných ve sklářském průmyslu jabloneckého okresu jednou pro vždy vyřízena. Musíme také promluviti slovo o kontrole nezaměstnaných. Ve dnech, kdy zřejmě v ministerstvu sociální péče socialistický duch, duch sociální péče nebyl ještě úplně spoután, byla dána nezaměstnaným v odlehlých horských krajích možnost, aby se u jistých exponovaných úřadů jednak ucházeli o sprostředkování práce, jednak také, aby tam provedli tak zvané kontrolní hlášení při trvající nezaměstnanosti. Těmito exponovanými úřady byly obecní úřady atd. Tato tak samozřejmá opatření se zrušují. Z Jizerských hor musí nezaměstnaní, nechtějí-li běžeti pěšky 6 až 7 hodin do Jablonce nebo Frýdlandu, nebo na Šumavě 8 až 9 hodin do Sušice nebo do Kašperských Hor, platiti jízdu vlakem jež je zdrží celý den na cestě, a vydávati peníze, jež činí více než podpora za celý týden, kterou onen dělník se svou rodinou dostane, místo aby se uložilo městskému úřadu nebo aby se poslal nějaký úředník, který bez tak má státní legitimaci opravňující jej k levnější jízdě, aby poměry přezkoušel. To jsou věci, které snad mimořádně potřebují opravy a nápravy.
Bylo mluveno o tom, a z lavic pravice této sněmovny se jeví snaha buditi tak zdání, že nezaměstnaným v německých okresech se poskytují podstatné výhody. Pan kol. Langr jako zpravodaj nás ve výboru ujistil, že otázka nezaměstnanosti se neoceňuje podle národností, že se stejně zachází s německými i českými nezaměstnanými. Prosím, chci jistě věřiti ujištění českého socialistického kolegy, chci jistě také věřiti, že je to míněním jeho a jeho druhů ve smýšlení; jen říkáme proti útokům se strany českých měšťáků: Je pravda, že v našich krajinách je větší procento nezaměstnaných než ve vnitřních okresech českých, protože máme více průmyslu. Máme již jednou lví podíl na průmyslu, a přece bylo žádáno přičlenění našich krajů bez hlasování lidu a bez práva sebeurčení k Československé republice z toho důvodu, protože se považovalo za nezbytně nutné pro hospodářský život samostatného státu českého národa, aby tyto kraje k němu příslušely. Provozuje-li nyní československá vláda zahraniční a hospodářskou politiku, jež sice v duchu přeskakuje hranice, při tom však přehlíží, že tyto věci uvnitř tvrdě na sebe narážejí, pak samozřejmě není žádný div, jestliže v našich krajích je průmysl v úpadku, jestliže živnosti všeobecně zanikají a tisíce lidí klepe na vrata státu a říká: "Provozuješ-li politiku, která nám béře práci a chléb, pak se o nás starej nebo se vzdej práva svrchovanosti nad našimi kraji." (Souhlas stoupenců.) Ano, dožíváme se toho, že stát v našich německých krajinách provádí práce. Jak se však provádějí? V severozápadních Čechách se užívá milionů, které patří uhelnému fondu, na stavby, na domy pro horníky. Plní se tedy účel svrchovaně sociální. Representační dům uhlokopů v Mostě v ceně 16 milionů korun se vším všudy, byl zadán jedné královéhradecké firmě bez jakéhokoliv vypsání soutěže, (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) a že ta nemá zájmu na tom, aby zaměstnala dělníky ze severozápadního hnědouhelného revíru, nýbrž že přivede s sebou své lidi, je pochopitelno, ale ovšem také bolestno pro ty, kteří by očekávali od provedení takových státních staveb zmírnění nezaměstnanosti a chleba. V kraji falknovském podporuje stát práce regulační. Ministerstvo veř. prací chce okresu falknovskému uděliti příkaz: Dostane-li státní podporu k provedení svých staveb, musí přijmouti označený počet českých dělníků. Velmi rád poslechnu pana kolegu Langra a řeknu: Chceme odděliti tento problém hladu, nezaměstnanosti a podpory dělníka od národního a chápali bychom, kdyby pan ministr řekl: "V těchto krajích již usedlí čeští dělníci musí přirozeně také nalézti chléb a zaměstnání." Proti čemu se však obracíme, je, že z nějakého titulu musí býti přibrán přiměřený počet českých dělníků nebo že v Jáchymově podle zákona o legionářích třetina legionářů, že do kraje jsou bráni cizí dělníci a že se nepřihlíží k tomu, že v těchto krajinách již čeká na sta dělníků na to, aby stát splnil své sliby, které dal v pracovním programu ministerstva veř. prací a investičním programu nejen této sněmovně, nýbrž také všemu obyvatelstvu. Jsme jistě stoupenci produktivní podpory v nezaměstnanosti, neméně však dělníci sami. Každý může v našich krajích učiniti pokus dotázati se, a myslím, že s výjimkou mnohých, které poválečné poměry i duševně poněkud strhly, uslyší, že ze sta dělníků devadesát devět rádo se vzdá žebráckého groše, který se jim poskytuje jako almužna, a bude chtíti práci. Žádáme od státu, aby nouzové práce, které nám ohlašuje, také provedl, jen nesmí to býti tak, jako snad v obci Schmiedebergu v Krušných Horách, jež chce provésti regulaci hraničního potoka, po měsíce trvajícím jednání dostane přislíbenu z nějakého fondu částku asi 20.000 korun, kdežto jen za projekční práce vydala již 20.000 korun. Že s takovými číslicemi se nemůže prováděti produktivní péče o nezaměstnané, je nám jasno. Nechť však pánové, kteří mnohdy mluví o tom, že jsou mezi nezaměstnanými lidé, kteří nechtějí pracovati, také nezapomínají, že nelze naraziti každou práci na jedno kopyto, že produktivní podpora v nezaměstnanosti musí pamatovati také na to, aby s výjimkou první nouze opatřila těmto lidem také zaměstnání, jež - dokonce podle zákona - souhlasí s jejich duševní a tělesnou způsobilostí. Jestliže na př., jako se to stalo v Jáchymově, nuceni jsou rukavičkáři, kteří 20 až 30 let při této práci byli zaměstnáni a následkem toho mají citlivé špičky prstů, najednou k stavbě silnic jako k nouzovým pracem, je to snad zdánlivě oprávněno, avšak na druhé straně je to s to, aby tito lidé pro zbytek svého života byli o svou způsobilost k povolání připraveni, (Souhlas na levici.) kdežto by byly přece docela jiné prostředky, na př., aby stát bral ohled při státních objednávkách na naše německé kraje, aby, když pro československé vojsko zadává oděvní součástky, pamatoval na německé živnosti a řemesla, organisované v družstvech ze severních a západních Čech, jež mají velikou výkonnost, aby na př. při zadávání rukavic pro československé vojsko vzpomněl na náš západočeský průmysl rukavičkářský, a tak více, aby snad v těch věcech přece jen docela neopustil šlépěje starého Rakouska. Máme ještě také jiné věci. Ve falknovském revíru, o kterém bylo před tím mluveno, je ze 14.000 horníků, kteří tam as před 2 roky byli zaměstnáni, zaměstnáno již jen 4000. Máme pocit, že zde vláda úmyslně podporuje takové snahy, které tu mají uhelný revír pomalu zardousiti. Víme již, že elektrisace Bavor, které předtím odtud braly ročně několik tisíc metrických centů, že veliké dílo na Walchenském jezeře také přispělo k tomu, že se odbyt falknovského uhlí zmenšil. Rovněž tak však víme, že československá uhelná daň vůbec československá daňová a tarifní politika je toho vinna, víme, že uhlí z tohoto revíru i úmyslně se prohlašuje za méně cenné, než ve skutečnosti je, že je mnoho odvětví průmyslu, jež by ho mohla s velikým prospěchem používati, za jednoho předpokladu: aby československá daňová a tarifní politika i mimo bezprostřední okruh falknovského okresu umožnila úspěšné používání tohoto uhlí.
V tomto oboru je otázkou otázka rekultivace. Při projednávání státního rozpočtu v rozpočtovém výboru jsme o tom mluvili. Několik málo dní později bylo vydáno tiskem docela všeobecné poloúřední sdělení. Žádáme, aby se o tom jednou vážně jednalo, aby se věnovala otázce opětné změny krajů zničených dolováním na uhlí v severních a západních Čechách, na ornou půdu zvýšená pozornost. K tomu je třeba programu ve velkých rysech, k němuž přípravné práce byly vykonány již v rekultivačních kancelářích před převratem, a to z toho důvodu, protože se zde naskýtá zaměstnání pro sta a sta silných, zdravých lidí a protože zde především se také dává možnost přistoupiti k zvláštní otázce osídlovacího problému, usídliti na takovou půdu lidi, kteří by si ji sami učinili ornou a takořka si vytvořili novou půdu; to jsou pak průkopníci, kteří lpí na půdě a hledí z ní dostati vše, co je člověku možno. Otázka osídlení v těchto dolováním zpustošených a opuštěných krajinách bude jistě hodna potu a studia pánů nejen v ministerstvu soc. péče, nýbrž i veř. prací.
Abych skončil: Co žádáme, jest, aby se konečně jednou pracovalo trvale, aby byla provozována hospodářská politika, která nejenom ústy, nýbrž skutkem zaručuje člověku právo na práci, netoliko v theorii - z toho nemáme nic - nýbrž také zahraniční a veškerou hospodářskou politikou státu. Chceme, aby se přestalo s tím nešvarem, aby se jen tak mimochodem nezaměstnanému dělníku házela podpora v nezaměstnanosti jako almužna, chceme, aby pro vždy bylo stanoveno, že je povinností společnosti, aby oběti hospodářského procesu, který se právě odehrává, byly chráněny před hladem. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, společná rozprava o obou zprávách výborů soc.-politického a rozpočtového, týkajících se podpory nezaměstnaných (tisk 4342 a 4341) je skončena.
K první z obou předloh, totiž ke zprávě výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 4323), kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. prosince 1922, čís. 400 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných (tisk 4342) byly podány návrhy. Žádám, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Roschera a druhů k §u 1 osnovy:
K §u 1 původního zákona:
§ 1 zákona znějž: "Účinnost zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných . . . prodlužuje se od 1. ledna 1924 až do 31. prosince 1924 s těmito změnami:
Odst. 1. má býti změněn takto:
"Příslušníci Československé republiky mají nárok na podporu v nezaměstnanosti za podmínek uvedených v tomto zákoně, pokud, když byli zaměstnáni, podléhali povinnému nemocenskému pojištění."
Jako § 1a budiž dodáno toto ustanovení:
"Nejdelší trvání nároku na podporu.
Nárok na podporu v nezaměstnanosti trvá nejdéle 1 rok. U osob, které v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, braly podporu v nezaměstnanosti nebo ztratily nárok na podporu pro uplynutí dosud platné lhůty trvání podpory, začíná se tato jednoroční lhůta dnem účinnosti tohoto zákona. Zaměstnání trvající aspoň 4 týdny působí přerušení této doby. Kratší zaměstnání nepřerušuje této doby a nevčítá se do ní."
K §u 2 původního zákona:
V bodě 1 buďtež škrtnuta slova "nebo jest z práce vyloučen" a slova "nebo výluky".
Druhá věta, počínající slovy "za výluku se nepokládá" až do slov "či výluky" budiž úplně škrtnuta.
Bod 2 §u 2 má zníti: "Osoby, které bez závažné příčiny dobrovolně opustily práci nebo byly z práce propuštěny pro zločin, přečin nebo přestupek ze zištnosti nebo proti veřejné mravopočestnosti."
Bod 6 má zníti: "Osoby, mající důchod více než 8000 Kč ročně."
Bod 8 budiž škrtnut.
Jako nový odstavec budiž dodáno: "Za důchod podle bodu 6 nelze považovati nároku na zákonité vydržování vůči osobám, které mají důchod podléhající dani aspoň 20.000 Kč."
K §u 3 původního zákona:
Bod 1 budiž škrtnut.
Bod 2 budiž označen 1, bod 3 budiž označen 2, bod 4 budiž označen 3, bod 5 budiž označen 4.
Bod 4 (dříve 5) má býti změněn takto: "Kdo bezdůvodně opustí nouzovou práci (§§ 13-16) nebo jest z ní propuštěn z důvodů uvedených v § 82 c), d), e) nebo g) živnostenského řádu."
K §u 4 původního zákona:
V odst. 2, bod 2, buďtež za slovo "vlastní" vložena slova ("manželské nebo nemanželské").
Mezi odst. 2. a 3. budiž vložen tento nový odstavec: "Osobám, které mají nárok na zákonitou výživu vůči nezaměstnanému, majícímu podle tohoto zákona nárok na podporu, a žijí s ním ve společné domácnosti, vyplácí se rodinný příspěvek přímo."
Odst. 3. má zníti: "Celková podpora nesmí přesahovati denně 18 Kč."
Odst. 4. má zníti: "Členové rodiny, kteří pečovali o svou výživu důchodem ze své práce, dostávají v případě nezaměstnanosti podporu v nezaměstnanosti stanovenou v odst. 1. Tato podpora se nezapočítává do celkové podpory hlavy domácnosti."
K §u 5 původního zákona:
V odst. 2. ve znění zákona ze dne 21. prosince 1922, č. 400 Sb. z. a n., buďtež škrtnuta slova na konci: "pokud kolektivní smlouvou jsou k tomu vázáni" a buďtež nahražena slovy: "a při obsazování míst mají především přihlížeti k pracovníkům, jež jim přikáže zprostředkovatelna práce."
Odst. 3. budiž škrtnut.
K §u 6 původního zákona:
V odst. 1. budiž za slova "a případném zaměstnání členů rodiny" dodáno "a osob, které vůči nezaměstnanému mají nárok na zákonitou výživu a nežijí s ním ve společné domácnosti."
V odst. 1. buďtež slova od "že žadatel nemá majetku" až do "po dobu nezaměstnanosti" škrtnuta a nahrazena slovy "že žadatel podle §u 2, bod 6 není vyloučen od nároku na podporu."
Po slovech "potvrzení zaměstnavatele o propuštění z práce" budiž dodáno "jež se rovná udělení neplacené dovolené."
K §u 7 původního zákona:
V odst. 1. buďtež slova "14 dní" nahrazena slovy "8 dní".
Odst. 2. budiž škrtnut a má zníti: "Proti odmítavému rozhodnutí, jež náleží odůvodniti, lze do 14 dnů podati odvolání u politického úřadu (administrativní vrchnosti) I. stolice, o kterémžto odvolání rozhoduje s konečnou platností odvolací komise (§ 7a)."
Jako nový § 7a budiž dodáno: "V obvodu každého okresního politického úřadu (administrativní vrchnosti) I. stolice jmenuje ministerstvo sociální péče paritní odvolací komisi, skládající se z 2 zástupců odborových svazů, z 2 zástupců sdružení podnikatelů, z 1 zástupce státních finančních úřadů a z 1 státního úředníka jako předsedy. Pro členy odvolací komise budiž jmenován přiměřený počet náhradníků."
K §u 9 původního zákona:
V odst. 1. budiž po slovech "I. stolice" vloženo slovo "zpravidla".
Odst. 2. budiž škrtnut a takto změněn: "V obcích vzdálených od vyplácejícího berního úřadu více než 5 km vyplácejí podpory obecní úřady v zastoupení finanční správy. Ministr financí má právo také v jiných případech uložiti obecním úřadům, aby vyplácely podpory v zastoupení finanční správy."
K §u 11 původního zákona:
Druhá věta odst. 1. zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n., budiž škrtnuta a má zníti: "Není-li v místě pobytu podporovaného zprostředkovatelna práce, má se osobní hlášení konati u obecního úřadu."
Odst. 2. budiž škrtnut a má zníti: "Je-li nezaměstnaný nemocen, dostačí vysvědčení, které má lékař vydati bezplatně."
K §u 12 původního zákona:
V odst. 2. na konci buďtež dodána slova: "Zaměstnavatel platí dále z vlastních peněz plné příspěvky na pojištění nemocenské, úrazové a pensijní."
V druhé větě odst. 3. buďtež slova "příplatků rodinných, uvedených v §u 4" nahrazena slovy "úhrnné podpory."
V odst. 4. budiž dodáno "a dopraven zpět do svého bydliště."
K §u 15 původního zákona:
V odst. 1. buďtež slova "9 Kč" nahrazena slovy "15 Kč."
Budiž dodán tento nový druhý odstavec: "Ministerstvo sociální péče nahradí stavebníkovi připadající na něho podíl na příspěvcích na pojištění nemocenské, úrazové a pensijní až do výše, která souhlasí se státním příspěvkem, uvedeným v odst. 1."
Jako odst. 3. budiž dodáno toto nové ustanovení: "Jestliže se užilo dělníků podle rozkazu vydaného ve smyslu §u 13, poskytne ministerstvo sociální péče po první 4 týdny státní příspěvek ve výši skutečně vyplacené mzdy, nejvýše však ve výši stanovené tarifní smlouvou nebo v místě obvyklé."
§ 18 původního zákona budiž škrtnut.
§ 19 původního zákona budiž škrtnut.
K §u 20 původního zákona:
§ 20 původního zákona budiž označen jako § 18.
Odst. 1. má býti změněn takto: "Porušení ustanovení tohoto zákona trestá politický úřad (administrativní vrchnost) I. stolice jako přestupky peněžitou pokutou až do 200 Kč, v případě nedobytnosti vězením v trvání 1 týdne, pokud trestný čin podle platných zákonů nepodléhá přísnějším trestům."
§ 21 původního zákona budiž označen jako § 19.
§ 22 původního zákona budiž označen jako § 20.
2. Resoluční návrh posl. Hausmanna, Schustera a druhů:
Vláda se vybízí, aby podle §u 19 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., na dobu prodloužení tohoto zákona nařízením stanovila podporu pro sezonní dělníky.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.
Dávám slovo k doslovu pánům zpravodajům výborů soc.-politického a rozpočtového o první předloze, totiž o zprávě výborů těch k vládnímu návrhu zákona (tisk 4323), kterým se prodlužuje účinnost zákona z 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. prosince 1922, č. 400 Sb. z a n., o podpoře nezaměstnaných (tisk 4342)
Uděluji slovo nejprve zpravodaji výboru soc.-politického panu posl. Langrovi.
Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno V debatě o právě projednávaném návrhu zákona došlo k velmi zajímavým zjevům, jako vždy, když projednáváme předlohy sociálně-politického rázu. Objevilo se i dnes různé mínění a zákon sám podroben byl velmi ostré kritice z prava i z leva. Bylo zajímavé, že na př. pan posl. Bergman i pan posl. Toužil shodovali se v tom názoru, že stát náš provádí politiku třídní, jenom že pan posl. Bergman dovozoval, že dělá stát politiku třídní ve prospěch dělnictva, a pan posl. Toužil dokazoval, že stát náš dělá třídní politiku ve prospěch měšťáků a kapitalistických vrstev. Domnívám se, že na té ani oné straně není pravda, pravda je asi uprostřed, že stát náš dělá sociální politiku takovou, jaká odpovídá daným hospodářským poměrům a politickému rozvrstvení obyvatel tohoto státu.