Neapeluji na vás, abyste přijali pozměňovací návrhy, jež také ve sněmovně zase byly podány; přiznejte jen klidně, že nemáte práva přijati takové návrhy, i kdyby vznikly z motivů sebe ušlechtilejších a věcnějších. Podal jsem návrhy, abych měl pro dějiny zjištěno, co jsme žádali při novelisaci tohoto zákona, a co vy jste zamítli, abychom vám v dané chvíli - a nebude to trvati dlouho - připomněli silnějšími hospodářskými poměry, patrně zase bojem, že jste dnes dali při projednávání tohoto zákona základ a popud k příštímu boji. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Pik.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Projednávaný zákon o uhelné dani přináší částečnou úlevu proti dosud platnému zákonu o dávce uhelné. Dávka ta činila původně 43 %, později 30 a cestou administrativní úpravy 15 až 24%. Zákonem tímto se upravuje u obou druhů uhlí, hnědého i kamenného, daň na 10% a případně může býti až do odvolání individuelně snížena na pouhých 7%. Zvýhodnělost proti dosavadnímu zákonu jest také v tom, že výrobcům exportního zboží, bude-li toho nezbytně vyžadovati hospodářská situace, může býti poskytnuto úplně osvobození od uhelné daně: mimo to zákon jest pokrokem, že vyrovnává nepoměr mezi uhlím hnědým a kamenným.
Přes to, že zákon o uhelné dani přináší značné úlevy, zásadně bychom si přáli úplné zrušení této daně, neboť ona zatěžuje prvovýrobu, znesnadňuje soutěž s cizími výrobky a zatěžuje chudé vrstvy drahotou otopného uhlí. Mimo to velmi zatěžuje obce, dobročinné ústavy obecní, nemocnice a školy značnými náklady finančními. Ježto však vláda musila by příjmovou ztrátu uhraditi zvýšením dosavadních nebo zavedením nových daní, přijímáme tento zákon jako částečnou úlevu a jen jako nezbytné přechodné opatření daňové po dobu finančních obtíží státu.
Poskytuje-li stát značné úlevy snížením uhelné daně majitelům dolů a průmyslu, musíme žádati, aby současně řešena a upravena byla otázka uhelných cen a všeho zboží. Po stávce horníků přineslo dělnictvo a stát veliké oběti na prospěch ozdravění hospodářského a výrobního života. Přes to však ceny uhlí a výrobků nebyly přiměřeně ihned sníženy. Ministerstvo veřejných prací musilo dlouho zakročovati, aby cenový nepoměr byl vyrovnán. Teprve počátkem tohoto měsíce po zákroku ministerstva veř. prací byly ceny uhlí poněkud sníženy a ku snížení cen železa dochází teprve dnešním dnem. Nesnesitelné jsou abnormální ceny cihel. Podle uhelné klausule měly by ceny cihel činiti nejvýše Kč 240, avšak dosud jsou prodávány za Kč 260 až 360. Tím je podnikání stavební a bytové velmi znesnadňováno. Žádáme, aby v té věci bylo důrazně proti neodůvodněným cenám zakročeno. Podstatné snižování daňových břemen a tarifů neděje se jistě jen proto aby z úlev kořistili pouze jedinci, nýbrž aby také břemena konsumentů a mzdově oslabeného dělnictva byla podstatně zmírněna. Cenová lichva musí býti cílevědomou cenovou politikou státní potírána a soudně přísně stíhána. Počítá-li se na příští rok s dalším snížením dopravních tarifů, jest nejvyšší čas, aby také ceny všech výrobků byly úměrně sníženy a nákupní schopnost obyvatelstva posílena. Musí býti také pečováno o to, aby i ceny potravin došly podstatného snížení, neboť při nízkých mzdách a vysokých cenách jest ubíjena existenční úroveň dělného lidu. Jest také záhodno, aby urychleno bylo jednání v zájmu daňových úlev pro dělnictvo, na němž jsou vymáhány daně namnoze drakonickými prostředky a exekucemi, a to podle daňových předpisů z dob vyššího mzdového příjmu, který nyní poklesl až o 50%. Za dnešních mezd a platů nemůže dělník a zaměstnanec tyto veliké daně platiti.
Přiznáváme, že stát má právo podílu na výnosu přírodního bohatství uhlí. Toto právo státu by se však mělo rozšířiti a uskutečniti na vlastnické právo státu k dolům, a to buď provedením postátnění nebo socialisace dolů. Otázka, co s doly a jak rozřešiti problém cenový, byla by tímto krajním opatřením definitivně rozřešena. Postup některých majitelů dolů po stávce horníků přímo vybízí k tomu, aby vlastnická otázka dolů byla vyvlastněním rozřešena. Ministerstvo veřejných prací poskytlo majitelům dolů značné výhody s podmínkou, že přistoupí na smírné vyřízení stávky hornické a na přiměřenou slevu cen uhlí. Tyto podmínky v řadě případů nebyly však dodrženy. Na Plzeňsku briskně odmítá úmluvu důl Sternberkův na Břasích přes to, že výhody si osvojuje. S dělníky jest na tomto dole jednáno otrokářsky a řada stávkujících nebyla ještě vzata do práce přes to, že závod jest v plném provozu a žádá dokonce i o povolení práce nedělní. Žádám ministerstvo veř. prací, aby v tomto případě zakročilo a žádalo o loyální plnění podmínek dohody.
Jest také žádoucno, aby úlevy od dané uhelné přeneseny byly na širší oblast veřejného zájmu. Od zdanění jest osvobozeno pouze naturální uhlí důlních zaměstnanců, závodních ústavů, škol, nemocnic a úřadoven bratrských pokladen a revírních rad. Bylo by správné a žádáme, aby při nejbližší novelisaci zákona podobné úlevy byly poskytnuty i veřejným nemocnicím a zdravotním ústavům, obecním ústavům nevýdělečným a školám, sirotčincům, sanatoriím a chudobincům. (Výborně!) Prospělo by se tím všeobecně, neboť daň uhelná zatěžuje obecní finance a školní rady, takže úleva v tomto směru stala by se úlevou všemu obyvatelstvu ve způsobě snížení obecních přirážek, dávek, sazeb nemocničních a školních. Bude velkým ulehčením, až vláda přijde s návrhem na úplné zrušení daně uhelné. (Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Bubník.
Posl. Bubník: Vážené paní a pánové! K ostatním spotřebním daním má býti vládním návrhem, který právě projednáváme o dani z uhlí, zařazena nová, jejíž výnos se odhaduje na 350 milionů Kč podle předlohy.
Upozorňuji na okolnost, která jest velmi zajímavá, a to na tu, že bezprostředně před projednáváním této vládní předlohy projednávala poslanecká sněmovna rozpočet státu na rok 1924. V tomto rozpočtu je preliminován obnos, který má vynésti dávka uhelná, 600 milionů korun, takže zde je rozdíl, který se nedá žádným způsobem vysvětliti, 250 milionů K. Buď tedy vláda správě počítala při své předloze o dani uhelné anebo správně počítala při sestavování rozpočtu. Jiným způsobem, nežli nedopatřením, anebo tím, že vládní předloha má býti nějakým způsobem stravitelnější pro široké massy chudého obyvatelstva, nedá se tato diference vysvětliti.
My máme dosud zavedenou uhelnou dávku, která byla snížena v srpnu 1921 na 30% a 10. října t. r. byla snížena dále na 10%. Dosavadní opatření bylo tedy provisorní a již v pojmu "dávka" vyznačuje se dočasnost tohoto daňového břemene. Jestliže se dávka mění v daň, tedy to znamená zákonné ustanovení pro celou budoucnost anebo finanční opatření, které bude dlouhodobé. V tomto směru je tedy zavedení uhelné daně něčím, co poškodí široké vrstvy obyvatelstva do celé budoucnosti a z velké části daní uhelnou, která je stanovena v předloze 10% a jen v některých případech 7%. Jen ve výjimečných případech můžeme mluviti o tom, že bude placena podnikateli. Oponuji názoru p. zpravodaje kol. Práška, který nám zde vykládal ve své zprávě, že tím, že bude zavedena daň uhelná, bude velmi silně dotčena podnikatelská vrstva, totiž majitelé dolů, a že je podle důvodové zprávy nezbytno, aby jedna část přírodního bohatství, které je skryto v lůně přírody, přišla ku prospěchu celku, t. j. státu. Stát má prý míti přiměřený podíl podle téže zprávy důvodové na výnosu přírodního bohatství, jehož zužitkování ponechává soukromým podnikatelům.
Tento nevinný passus dosvědčuje, že dnešní stav vlastnictví dolů má býti jaksi ponechán nezměněný, ale že cítí určité strany, zejména koalované strany socialistické, jak na veřejnost udělati tuto nestravitelnou daň uhelnou trošíčku přístupnější.
Dávka byla snížena na 10% od 10. října 1923. Nyní si musíme nejdříve říci, jak došlo vůbec ke snížení dávky ze 30% na 10%. Celý proces je velmi charakteristický pro dnešní vládní režim. Na sklonku léta letošního roku podnikatelé položili nůž na krk všem horníkům v Československu. Byli to především majitelé dolů ostravsko-karvínského revíru, kteří přišli s požadavkem snížiti mzdy o 30%.
Velmi nešikovně zachovala se vláda právě v tomto období nastávajícího boje mezi horníky a podnikateli, poněvadž sama a také i odborové organisace horníků, v jejímž vedení jsou příslušníci koalovaných socialistických stran, daly na jevo, že jsou ochotny přistoupiti na nějakou redukci mezd, a bylo dokonce stanoveno, že to může obnášeti asi 18%. Podnikatelé chytili se této okolnosti a přirozeno, že byli velmi rádi, že mají nějakou příčinu trvati na svém justamentu a žádali snížení mezd o 30%.
Vláda a časopisy koalovaných stran vyhlašovaly do světa, jako při každé podobné sociálně-politické předloze, která je vlastně protisociální, že snížení cen uhlí budí míti neobyčejně vážný význam pro celý průmyslový život v Československu a že bude míti také za následek zlevnění všech potřeb životních. Stávka, která byla vyprovokována podnikateli a byla bezdůvodně protahována a trvala celých 7 týdnů, je příznakem slabosti socialistických stran, které nechtěly přistoupiti na rozšíření základny stávkové. Tehdy jsme to byli my, kteří jsme odporučovali rozšíření boje na některé odbory, stojící mimo horníky, ale v příčinné souvislosti s horníky se nalézající, zejména na veřejné komunikace, na železnice a kovoprůmysl. Propagovali jsme heslo, které by bylo bývalo jedinou zbraní proti podnikatelům a jejich šarfmachrovství, totiž heslo jednotné fronty. Na návrhy, které jsme předložili a které byly s velkým zájmem také sledovány horníky, dostali jsme zamítavou odpověď a proto také stávka dopadla tak, jak je všeobecně známo. Podnikatelé tvrdili, že jsou ochotni sleviti 2 Kč, když sleví také dělníci jednu korunu a když vláda sleví ze své dávky uhelné. Vláda vyslovila svoji dobrou vůli, že sleví dvě koruny na 1 q, a slevila, respektive toto svoje rozhodnutí učinila jen proto, aby činila nátlak na dělníky a vyvolala také dobrou náladu pro snížení mezd dělnických.
Vážení pánové! Je velmi důležito vzpomenouti, v jakých poměrech horníci žijí. Kdo zná trochu život horníků, jistě přizná, že není jiného dělníka, který by byl vysazen tak velkému nebezpečí života a svého zdraví, jako právě jsou to horníci. Statistika o úrazech a statistika morbilitní z doby předválečné i poválečné, pokud ji máme, vykazuje právě při hornících největší číslice. Horník je odsouzen k tomu, aby pracoval za nejhorších a nejstrašlivějších podmínek, je připraven o všechny radosti života, pracuje pod povrchem země, je vydán každou chvíli nebezpečí, že ztrácí to, co každý dělník má, nejen svoji pracovní sílu, nýbrž také svůj život. A s těmito horníky se jednalo bezohledně. Byly to zejména vládní orgány, které, můžeme dnes říci, za toho časového spacia dvou měsíců, když se na to díváme nestranné, zavinily prohru horníků, poněvadž se nepokusily o to, aby energicky donutily podnikatele k ústupu.
Stávka byla vedena skoro dva měsíce a je zajímavo věnovati několik poznámek průběhu stávky a zejména výsledku boje hornického letošního roku. Kladenský revír žádal ještě v době stávky, aby byly výrobní náklady jednotlivých revírů a dolů zjištěny a aby materiál byl dodán ústřednímu stávkovému výboru, který se skládal ze zástupců všech politických stran.
Na toto prohlášení kladenského revíru vláda předložila materiál, ale kladenský revír po prostudování tohoto materiálu přišel k tomu přesvědčení, že je naprosto nedostatečným a sám odborný referent ministerstva veřejných prací, pan dr. Fischer, odborový přednosta, se přiznal, že ani ministerstvo nemůže sestaviti přesné výrobní náklady. Po skončené stávce však stanovil tentýž referent pan dr. Fischer úřední ceny uhlí, aniž by tedy znal výrobní náklady a stav, v jakém se nalézá těžba uhelná. Na mnohých závodech, zejména v revíru severočeském, neslevili po stávce těžaři vůbec nic anebo jen nepatrnou část. Na mnohých závodech na tomto snížení dokonce ještě vydělávají.
To se však nestalo pouze v severních Čechách, ale i také na Kladensku a v moravsko-ostravském revíru. Dle proposic vlády mělo snížení cen ostravského uhlí činit celkem asi 5 Kč. V revíru kladenském prodáváno bylo uhlí před stávkou za 29·80 Kč. Nová úřední cena stanovena byla 26·68 Kč. Jeví se tedy úhrnné snížení na 1 q 3·16 Kč.
Do jaké míry tedy přispěl kdo na toto snížení cen uhlí na 1 q? Stát snížením uhelné dávky slevil podle tohoto výpočtu 2·06 Kč, dále snížil stát daň z obratu na 1 q na 10 hal. Horníci slevili ze své mzdy na 1 q 70 hal. Na Kladensku slevili ze svého zisku majitelé dolů 30 hal.
Jak to vypadá nyní v moravsko-ostravském revíru? V ostravském revíru před stávkou stálo uhlí - přímo na dolech - 25·10 Kč, po stávce podle úředních cen prodává se uhlí za 21·29 Kč. Celkové snížení tedy na 1 q činí 3·81 Kč. Ostravští majitelé dolů vylepovali v době stávky vyhlášky, velké plakáty, které byly rozšířeny po celé republice, kterými namlouvali veřejnosti, že sleví 2 Kč, když dělníci sleví 1 Kč. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
A jak to tedy vypadalo potom po stávce v revíru ostravském? Stát slevil na 1 q 1·95 Kč, horníci ze své mzdy slevili 82 hal. na 1 q. Majitelé dolů slevili v moravsko-ostravském revíru pouze 1·04 Kč, tedy o 96 hal. méně než se původně zavázali a než jak předstírali veřejnosti. Že jest to pravda, o tom je možno se přesvědčiti, když revidujeme ceny uhlí, které jsou dneska stanoveny ministerstvem veřejných prací a ministerstvem zásobování. Odborný referent, mnou již jmenovaný odb. rada dr. Fischer, tedy se přepočítal, anebo snad chtěl příslušné orgány vládní a tudíž i veřejnost přivésti do nějakého klamného resultátu, poněvadž jeho cifry, které předvedl před skončením stávky, neodpovídají výsledkům, kterých jsme se dočkali po válce.
Stávka byla - to si musíme přiznati - prohrána, poněvadž znamená pro horníky snížení mezd o 9-13%. Horníci se musí dříti a vydávati v šanc svůj život a své zdraví, a to za takových podmínek, které se podobají dnes předválečným podmínkám pracovním. A je tady tendence, aby tato úroveň životní byla ještě snížena. Poukazuji na niveau mzdové a podmínky pracovní anglického a amerického uhlokopa, který nežije zrovna v nejkrásnějších poměrech. Ale dnes mzdová úroveň angloamerického dělníka, zejména po vítězné stávce amerických uhlokopů, stojí vysoko nad úrovní českého uhlokopa. Tedy v tomto směru český kapitál chová se k českému dělníkovi mnohem špatněji, mnohem briskněji nežli kapitalista zahraniční. Je ovšem velmi nápadné, že dnes se hříchy a zločiny páchané na hornících přecházejí mlčením, nebo že se chtějí dokonce jaksi zakrýti, přejíti anebo odůvodniti, a to tím, že je třeba pomoci hospodářskému životu, stát že žije ve velmi prekérní situaci a že je nutno míti ohled právě na dnešní státní hospodářství.
Tyto výmluvy jsou zejména velmi často vyslovovány od té doby, kdy stal se také český kapitalista účastníkem na ziscích uhlobaronů československých. Až do převratu byl celý kapitál uhelný v Československu v rukou německých, židovských anebo cizozemských.
Dnes spojili se v harmonii do jednotné fronty českoslovenští vlastenci s německými, židovskými a maďarskými kapitalisty v boji proti horníkům, a jak je viděti na výsledku stávky, tento boj také vítězně vyhráli. Vláda ovšem k tomu všemu dává svoji sankci. Vláda v té době, kdy stávka trvala, a když dělníci z ostatních odborů naléhali na to, aby nějakým způsobem byla již vyřízena, nepodnikla všecko to, co by byla bývala mohla podniknouti.
Já měl bych příležitost zde mluviti o použití zákonů ústavních a zejména zákona na ochranu republiky proti podnikatelům, kteří přivádějí stát, republiku Československou do slepé uličky a uvádějí ji v nebezpečí, poněvadž jestli někdo ohrožoval republikánské řízení v době, kdy byla stávka, pak to byli jistě majitelé dolů, kteří s největší zaujatostí a s největší bezohledností stáli na svém šarfmachrovském stanovisku nesleviti, a prohlásili, že za žádnou cenu neustoupí.
Socialistické strany kdysi, je tomu ovšem již několik let, velmi se holedbaly otázkou socialisace dolů. Tato otázka byla velmi časová, a jestliže něco je s to býti socialisováno, pak jsou to jistě doly uhelné, kamenouhelné a hnědouhelné. Majitelé tvoří pouze několik desítek lidí, kapitál celý je složen jenom v několika rodinách, vlastnictví samo není zde ani mravně ani hospodářsky odůvodněno, poněvadž uhlí jako bohatství přírodní nalézá se v lůně země a mohlo by docela klidně býti předáno celku, totiž státu. Horník při tom dává svoji práci, stát uvaluje nyní daň na uhlí, a podnikatel, o tom jsme pevně přesvědčeni, při této manipulaci nijak nebude zkrácen, poněvadž on ke svému vždycky přijde.
Jsme proti dani uhelné, poněvadž tato daň uhelná je vlastně dalším schvalováním soukromého vlastnictví uhelného v Československu a zdá se, že právě demokracie v tomto směru, při této příležitosti znamená mlčeti a pracovati pro početně slabou vrstvu privilegovaných vykořisťovatelů uhlobaronských. Kromě majitelů dolů také ještě participují na zisku spekulanti, majitelé velkých komisionářských firem a meziobchod.
Kdyby se chtělo v této věci postupovati rozumně a kdyby vláda chtěla provésti zlevnění uhlí, musila by přikročiti nejen k sestátnění dolů, ale také ke zrušení všech zisků, které vznikají meziobchodem.
Jsme proti dani uhelné, která znamená další zhoršení životní úrovně milionů obyvatelů v Československu, jsme pro socialisaci dolů a pro dodávání uhlí přímo spotřebitelským organisacím. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Žádám o přečtení došlých návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Pohla, Tauba, Hackenberga a druhů:
§ 2, bod 1 nechť zní:
"Daň z uhlí těženého v našem státě činí:
a) Pro revír ostravsko-karvínský, pro doly západočeského těžařstva v Plzni, pro revír kladenský a mostecko-teplicko-chomutovský 10% z ceny na dole.
b) Pro revír karlovarský, doly hrádecké, pro lignitové doly v Budějovicích a na jižní Moravě, pro důl Senksdorf v Mor. Ostravě, pro doly západočeského důlního akciového těžařstva v Žacléři, pro svatoňovické doly, pro rosické doly a malé doly v revírech kladenském, slánském a plzeňském 7% z ceny na dole."
2. Pozměňovací návrh posl. Pohla, Tauba, Hackenberga a druhů:
§ 2, bod 2 má zníti:
"Pro doly, které pracují za příznivých přirozených dopravních a odbytových poměrů, může ministr financí v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem obchodu, průmyslu a živností snížiti daň pod výměr stanovený v odst. 1, přihlížeje k prodejní a kalorické hodnotě, jakož i k výrobním nákladům uhlí."
3. Pozměňovací návrh posl. Pohla, Tauba, Hackenberga a druhů:
V odstavci 3 §u 3 buďtež škrtnuta slova "při vývozu uhlí do ciziny."
4. Pozměňovací návrh posl. Pohla, Tauba, R. Fischera a druhů:
Odst. 5 §u 3 budiž škrtnut.
5. Pozměňovací návrh posl. Pohla, Tauba, Hackenberga a druhů:
V bodě 2 §u 7 buďtež škrtnuta slova "v dohodě s ministrem financí a s ministrem obchodu, průmyslu a živností", takže tento bod zní: "pokud výměra těchto deputátů byla ministrem veřejných prací schválena."
6. Pozměňovací návrh posl. Pohla, Tauba. Hackenberga a druhů:
Navrhuje se, aby § 8 byl změněn takto:
Za odst. 2 budiž vložen nový odst. 3 tohoto znění:
"3. Osvobození nebo vrácení nebo též snížení daně z uhlí stanovené podle §§ 2 a 3 z uhlí, koksu, briketů a vyrobeného z nich paliva, vyvezených do ciziny, jestliže daň z uhlí činí tak podstatnou složku, že by nebylo možno toto uhlí za nynějších hospodářských a provozních poměrů a za nynějších světových cen vyvážeti beze ztráty."
7. Pozměňovací návrh posl. Pohla, Tauba, Hackenberga a druhů:
§ 24 má zníti: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení."