Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení senátu (tisk 4615) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1494) o osvojení.

Zpravodajem je p. posl. dr. Nosek.

Jelikož však výbor ústavně-právní dosud nepodal meritorní zprávy, přikročíme ihned k projednání dalšího odstavce pořadu dnešní schůze.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Námitek není.

Přejdeme tedy k odst. 6, jímž jest:

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je p. posl. dr. Medvecký. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňa! Podmienené odsúdenie a podmienené prepustenie sú dôležité sociálne-právne ustanovenia, ktoré všetky moderné zákonodárstva trestne-právne uvádzajú a ktoréžto ustanovenia smerujú hlavne k tomu, aby bola i bez odpykania trestu umožnená náprava previnilca. O tejto inštitúcii aj naše Národné shromaždenie, a to revolučné Národné shromaždenie vynieslo zákon zo dňa 17. októbra 1919, č. 562 Sb. z. a n., podľa ktorého bola zásada podmieneného odsúdenia a podmieneného prepustenia pri trestnej praxi prevádzaná a zdarné a prospešné výsledky tejto inštitúcie sa všeobecne uznávajú.

Podľa tohoto zákona je rečené, že súd môže odložiť výkon trestu peňažitého, alebo trestu na slobode, ktorý nepresahuje dobu jedného roku, jestliže z podstatných dôvodov má za to, že odsúdený povedie zdarný život a že výkonu trestu nie je treba. Osvedčí-li sa však vinník takto podmienene odsúdený v dobe zkušobnej, pokladá sa za to, ako by vôbec nebol býval odsúdený. Ale podmienená odsúdenie je vylúčené, jestli bol vinník už predtým odsudený pre zločin na dobu dlhšiu než 4 mesiace, alebo vôbec pre čin spáchaný z pohnútok nízkych alebo nečestných. Toto obmedzenie však neplatí, jestliže už uplynulo odo dňa, kedy vinník spáchal nový trestný čin pri prečine a prestupku 5 rokov, pri zločine 10 rokov.

Pri podmienenom prepustení má byť ten, kto bol odsúdený k trestu na slobode dlhšiemu než jeden rok, podmienečne prepustený na slobodu, jestliže sa môže predpokladať, že sa bude riadne na slobode chovať a pri tom odpykal zákonom stanovenú čiastku svojho trestu.

Týmto zákonom, pokiaľ sa jedná o podmienené odsúdenie za daných zákonných podmienok, je vinník ochránený výkonu trestu a rehabilituje sa v občianskom živote, ako by vôbec nebol býval odsúdený. Podmienené odsúdenie poskytuje ďalej ochranu v tom smere, že odkladom trestu sa odkladajú aj pobočné tresty, opatrenie zabezpečovacie atď. V posledných formálnych u stanoveniach tohoto zákona je rečené, že podmienene odsúdený v dobe zkúšobnej lehoty je povinný len on sám vyjaviť svoje odsúdenie, a to jedine na otázku súdu. § 9 tohoto zákona jedná o tom, že podmienene odsúdený má aj tú zákonnú ochranu, že zpráva o jeho podmienenom odsúdení súdom môže byť podaná len na vyzvanie súdu a iným úradom jedine vtedy, keď ide udelenie miesta vo verejnej službe. Táto posledná zásada ukázala v praksi, že náš zákon šiel v tomto ohľade príliš ďaleko, že menovite pri stanovení toho, kedy môže byť podávaná, riadil sa prílišne podľa záujmu a hľadiska previnilca, že v tomto ohľade nemal dostatočne na zreteli aj záujmy iné, záujmy verejné a záujmy společenského poriadku. Menovite sa dokázalo, že ani na vyzvanie patričných úradov súdy nepodaly zpráv v prípadoch disciplinárneho pokračovania, odvolávajúc sa na to, že to nespadá medzi tie prípady, ktoré sú v zákone vypočítané. Následkom toho bolo potrebné tie prípady, kedy zpráva súdom má byť podaná, doplniť vládnym návrhom, ktorý bol predložený senátu; toto doplnenie smeruje tam, že má byť podávaná zpráva i v tom prípade, keď voči patričnému je v behu disciplinárne pokračovanie alebo správne trestné pokračovanie alebo dôchodkové trestné pokračovanie.

Okrem toho vo zvláštnych prípadoch verejných dodávok a pri povoľovaní živností alebo povoľovaní vyžadujúceho verejnej dôvery môže byť zpráva tiež úradne podaná. Tieto dva prípady sú v tomto zákone, ktorý je doplnkom zákona zo dňa 17. októbra 1919, taxatívne vypočítané a v druhom odstavci je ešte postarané o to, aby i v takých prípadoch, ktoré nemožno vopred vypočítať, aby bolo možno v záujme verejnom - to je ako podmienka tohoto druhého odstavca špeciálne stanovené - docieliť toho, aby patričný súd, ktorý podmienené odsúdenie vyslovil, mohol podať zprávu. Ktoré sú to prípady, to je podľa tohoto odstavca druhého ponechané rozhodnutiu ministerstva spravedlnosti, a v prípade, keď ide o rozsudok vojenského súdu, ministrovi národnej obrany.

Všetky tieto nove stanovené prípady sú však istými podmienkami viazané, menovite pri disciplinárnom, správne-trestnom alebo dôchodkovo-trestnom pokračovaní je podanie zprávy viazané k tomu, aby to bolo potrebné k účelom pokračovania; pri verejných dodávkach alebo pri oprávnení a výkone živnosti a povolania je podmienkou, že podmienečne odsúdený bol stíhaný pre zločin alebo pre trestný čin, spáchaný zo ziskuchtivosti, alebo proti verejnej mravopočestnosti; živnosti a povolania, ktoré tu do reči prísť môžu, majú byť toho rázu, že vyžadujú verejnej dôvery.

Tedy týmito novými doplnky hľadí zákon doplniť dosavádne medzery, ktoré sa v praxi ukázaly. Okrem týchto všeobecných ustanovení tento zákon obsahuje ešte jeden doplnok dosavádneho zákona, že totiž patričné úrady majú a môžu podať zprávu bez odoslania písiem a patričné úrady disciplinárne lebo dôchodkové trestné nemajú možnosti vidieť spisy, podľa ktorých patričný bol odsúdený, alebo ako za podmienečne odsúdeného vyhlásený. Toto doplňuje tento zákon tým, že podaním zprávy súčasne majú a môžu byť zaslané aj spisy.

Tento doplnok je stanovený týmto zákonom, a to nielen na prípady, ktoré sú za nové uvedené, ale i na tie, ktoré sa dosiaľ mohly podávať súdom a úradom v prípadoch, keď ide o udelenie miesta vo verejnej službe, ako aj keď je zkúšobná doba skončená a keď proti patričnému je nové trestné pokračovanie zavedené.

Námietky, ktoré sa proti týmto doplnkom a novým ustanoveniam tohoto zákona uvádzajú, nie sú opodstatnené, a to preto, že nijakým spôsobom nenarušujú právo a možnosť patričného odsúdeného, aby následkom odpykania trestu sa vyhnúl a keďže tým, že pojednávanie bolo verejné a nie je to tedy tajnosť, udaním zprávy sa nijaké bezprávie podmienečne odsúdenému nestane.

Ústavne-právny výbor následkom toho prejednal usnesenie senátu, ktoré vládny návrh s malými zmenami, menovite pri stanovení mnou vypočítaných podmienok prijalo a navrhuje, aby poslanecká snemovňa prijala vládny návrh tak, ako je obsažený v usnesení senátu. (Výborně!)

Předseda (zvoní): K projednávání tohoto odstavce pořadu dostavil se za ministerstvo spravedlnosti pan odb. přednosta dr. Polák.

Zahajuji debatu. Zapsáni jsou na straně "proti" pan posl. Šafranko a pan posl. dr. Haas.

Než udělím slovo prvnímu řečníku zapsanému, navrhuji ve smyslu usnesení presidia řečnickou lhůtu 15 minut.

Námitek proti tomu není? (Nebyly).

Námitek není. Návrh můj je přijat.

Dávám slovo prvnímu řečníku, jímž je pan posl. Šafranko.

Posl. Šafranko: Slávna snemovňa! Vládny návrh o premenení podmienečného odsúdenia postráda ustanovenia, ktoré by pre robotnícku triedu maly nejakého významu. U nás na pr. v Podkarpetskej Rusi robotníka podmienečne málokedy ešte odsúdili, ale robotníka bez toho, aby sa niečim previnil, aby niečo spravil proti zákonu, zavierajú do žalára; a keď niekoho podmienečne odsudzujú, je to ten, ktorý robotníkov vyprovokuje takým spôsobom, aby oni, aniž by niečoho protizákonného previedli, boli pozavieraní. Máme dosť dokladov k tomu. Na príklad zavraždili nášho dôverníka v Perečíne, súdruha Budáka. A poneváč sa jedná o robotníka, o komunistu, tedy, ač sme našich svedkov podali, ešte ani dnes nie sú vyslechnutí, ačkoľvek sa to už stalo pred poldruhým mesiacom. Samozrejme, poneváč je tam podozrelé, že pán farár vyhrožoval súdruhovi Budákovi na svojom dvore - ako máme zistené a čo pri výslechu tiež zistil orgán úradný, že ho dá odstrániť, ktorýžto farár je príbuzným pána guvernéra - následkom toho naši svedkovia ešte ani dnes nie sú vyslechnutí. A potom preto, poneváč ide tu o taký prípad, kde by dostal na prsty taký človek, ktorý je z triedy buržoáznej - následkom toho ten, ktorý zavraždil súdruha Budáka, ačkoľvek bol zatčený a vyslechnutý a priznal sa, bol držaný vo Veľkom Nerezne viac ako 14 dní, ačkoľvek behom 24 hodín podľa zákona by mal byť dovedený na štátne zastupiteľstvo do Užhorodu. Všetky tieto okolnosti ukazujú, že keď je nejaký zákon, ktorý má nejaké poľahčujúce podmienky, že to pre robotníkov vôbec neplatí.

Máme prípad druhý v Goronde. Podľa súkromého kapitalistického zariadenia, podľa zákonov terajších každý vlastník rozhoduje o svojich pozemkoch. A poneváč oni tam chceli rozhodovať o svojej vlastnej pôde, prišli následkom toho četníci atď., atď. a brali ich do žalárov. Naposledy však museli ich prepustiť, poneváč nemohlo sa im dokázať, že by sa niečim boli previnili. (Výkřiky posl. Toužila.)

A naposledy predvediem ešte raz tú dražbu. Majiteľ vlastný nie je doma a pán župan si dovolí, aby jednoducho zrušil správu urbárneho obecenstva a vymenuje vládneho komisára, ač nemá na to právo. (Výkřiky posl. Toužila.) Ja myslím, že ten zákon potrebuje ten pán župan. Podali sme proti tomu odvolanie a vyhráme to u súdu podľa platných zákonov. Ten zákon potrebuje pán župan, aby sa mohol chrániť. (Výkřiky komunistických poslanců. Předseda zvoní.)

Akým spôsobom prevádza sa zákon a akým spôsobom sú zákony platné pre chudobné vrstvy a ako sú platné preburžoázne vrstvy: Na príklad hovorilo sa o Polanyi, kde my sme vyšetrili celú záležitosť a napísali sme to. Predvčerom súdr. Merta tu mluvil o tom, že ako četníci a úrady zachádzali s tamojším obyvateľstvom, ale Č. T. K., ktorá zprvu tajila a priamo vyvracala našu zprávu, že v Goronde sa nič nestalo, poneváč sa to omylne napisalo, ani sa nezmienila o tom, že sa to v Polanyi stalo. Naposledy, keď po reči súdruha Mertu museli sa priznať, hovorili, že ľud ich napadol. Č. T. K. práve tu falošne informuje celú verejnosť uličníckym spôsobom a nechce naše opravujúce zprávy dať uverejniť. Zkonfiškuje sa to. "Rudé Právo" dnes je vybielené. (Hluk. Různé výkřiky.) V "Rudom Práve" je zkonfiškované na pr.: "je úplná lež, tvrdí-li Č. T. K., že místní obyvatelstvo ozbrojené holemi a kamením odebralo lesnímu personálu 7 kusů zabaveného dobytka. Rovněž je lží tvrzení, že bodná rána, kterou utrpěla jedna osoba, je zranění lehké." Tu mám kus z toho bodla (ukazuje jej), ktorým bol náš človek ranený. Časť bodla zostala v nohe, časť sa zlomila a odletela, tú držím v ruke, a tretia časť zostala u četníka. Bodlo sa zlomilo. To je ľahké zranenie? (Výkřiky komunistických poslanců.)

Mluvilo sa tiež o tom, že o ostatných surovostiach četníkov sa zpráva nezmieňuje. Na základe šetrenia je dokázané, že četníci a lesníci Schönbornoví počínali si proti osobám priamo úžasne. Hoľami a kamením ozbrojené obyvateľstvo, ako referuje Č. T. K., skladalo sa z 10 starých mužov a zo stejného počtu žien. To znamená, že bolo všetkých dohromady 20, a četníkov ozbrojených bolo 20 a 8 ozbrojených hajných. Tedy 28 ozbrojených stálo proti 20 neozbrojeným starým mužom a ženám a boli nútení, aby za každú cenu šli s bodlom na tých 20 ľudí, ktorých jeden četník mohol bez všetkého rozohnať. To je dôkazom toho, akým spôsobom sa zachádza s ľudom na Podkarpatskej Rusi. Len 2 osoby, jeden robotník a jedna tehotná žena boli mladší. Proti týmto 20 bezbranným osobám stálo 20 po zuby ozbrojených četníkov a 8 stejne ozbrojených Schönbornských lesníkov. Je samozrejmé, že na rozohnanie takého davu stačil by jeden četník a že nebolo treba vôbec použiť zbrane a tĺcť kolbami a bajonety do ľudí. Občania poljanskí nepustili sa s četníkmi do boja ani ich neohrožovali kamením a hoľami, lež žiadali, aby im dobytok bol vrátený, že sú ochotní už radšej Schönbornovi škodu spôsobenú spasením kúska lesného pašienku zaplatiť. Ale celá armáda četníkov a lesníkov, ktorú Schönborn do obce poslal, a ktorá je špecielne k takým úkolom na Podkarpatskej Rusi udržovaná a vychovávaná, musela sa ukázať a preto došlo k ztýraniu toľko osôb. Četníci jednali tiež úplne protizákonne, lebo podľa poľného zákona, platného v Podkarpatskej Rusi a na Slovensku, má byť dobytok v prípade, že vkročí na cudziu pôdu alebo tam spôsobí škodu, odvedený do obecného dvora a tam zavrený až do náhrady, čo tiež obyvateľstvo žiadalo. Četníci však hnali zabavený dobytok do Svaljavy. O tomto sa Č. T. K. rovnež ani slovom nezmienila, ako sa nezmienila o tom, že 52 rokov starý domkár bol tak ztlčený a ztýraný, že 24 hodín ležal v bezvedomí a že 56 rokov stará robotníčka bola napred četníkmi spútaná železami na rukách a hodená potom s mostu do rieky výšky 4 metrov. (Hluk. - Různé výkřiky. - Předseda zvoní.) Ani jedným slovom nezmieňuje sa o tom, že tehotná žena ztýraná bola tak, že predčasne porodila. (Výkřiky.) Zbýva tedy otázka, komu úradník Č. T. K. slúži? Nie raz, ale častokrát ukázalo sa, ako Č. T. K. referuje a v záujme koho sa zprávy rozširujú. Pripomíname dnes len úlohu, akú Č. T. K. hrala v známom procese "Lidových Novin" s bankovnými špekulanty, ktorí v dobe Karlovho puču podnikli útok na kurz Kč. Č. T. K. v službách týchto bankovných špekulantov neoznámila v kritickom čase do Curychu limity kurzu, čo bolo tiež v procese zistené. V súvislosti s týmto krvipreliatim postavila sa Č. T. K. úplne do služieb násilnického režímu, ktorý v Podkarpatskej Rusi zkompromitoval české meno. Opravdu dôstojná zpravodajská kancelária dôstojne reprezentuje ducha a spôsob vládnych strán. To je bezpodmienečné odsúdenie chudobného obyvateľstva Podkarpatskej Rusi.

Samozrejme, že celý ten návrh, ako je navrhovaný, pre nás neplatí, nás podmienene nikdy nesúdili a súdiť nebudú, ale podkarpatoruský ľud celú koalíciu a celú vládu už bezpodmienečne odsúdil. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr. Haas.

Posl. dr. Haas (německy): Velectěné dámy a pánové! Vystoupí-li pan dr. Medvecký na tribunu v nějaké právnické věci, pak to značí - na to jsme si již pomalu zvykli malý krok zpět, abych neřekl, velkou reakci. Pan dr. Medvecký má dnes hájiti jako referent zhoršení, ba možno-li říci, úplné zrušení nejdůležitějšího kriminelně politického momentu, instituce podmínečného odsouzení. (Souhlas na levici.) Pan právnický referent učinil si svoji úlohu odůvodnění velmi lehkou. Řekl totiž doslova - překládám do němčiny: "Námitky proti této osnově jsou bezdůvodné, poněvadž se jí odsouzenému neškodí." Tečka, hotovo. To je odůvodnění, právnické odůvodnění, kriminelně politické odůvodnění pro to, aby byla tato slavná sněmovna vyzvána, aby učinila krok zpět, aby odvolala, co se udělalo dobrého; ba pomalu si zvykneme na to, když se tu udělá něco dobrého, že se toto dobré co nejrychleji zase odvolá. Při tom však není odvahy říci: "My vše odvoláváme." Nechá se titul, ponechá se slupka a vyjme se jádro způsobem, řekněme, dosti perfidním. (Souhlas na levici.) Tak se děje i se zákonem o podmínečném odsouzení. Pan referent nelámal si patrně hlavy tím, aby k tomuto zákonu uvedl nějaké motivy kriminálně politické, pro něho je ta věc strašně jednoduchá: podmínečně odsouzený nemusí sedět a tím, že se mu vězení nebo placení daruje, je pro pana referenta, jak se zdá, vyčerpán celý kriminálně politický obsah zákona. Domnívám se, že bychom si velmi málo vážili členů revolučního národního shromáždění, kteří tento zákon dělali, jakožto zákonodárců a kriminálních politiků, kdybychom chtěli míti za to, že jim šlo jen o to, aby zavedli instituci podmínečného odsouzení za tím účelem, aby byl někomu trest darován. O to přece nejde; pan zpravodaj také správně ze zákona citoval: "O tom, kdo je odsouzen podmínečně a osvědčí se ve stanovené lhůtě, má se míti za to, jako kdyby vůbec nebyl nikdy odsouzen, jak se praví, nemá mu to v jeho občanském životě nijak překážeti." Bude to tak, jako kdyby se nikdy trestního činu nedopustil. (Souhlas na levici.)

Pan zpravodaj říká, že v dosavadní praxi bylo více chráněno stanovisko odsouzeného než veřejného zájmu: Co pak je to vlastně kriminální politika? Je kriminální politikou nějaká diference mezi zájmem soukromým a veřejným? Správná kriminální politika - a zákon o podmínečném odsouzení v dosavadním svém znění je správnou kriminální politikou - říká, že nutno zabrániti činům jednotlivcovým proti zájmům celku - nikoli tato míchanina "veřejný zájem" - a když k takovému činu dojde, že nutno zkoumati, za jakých okolností se stal a zdali lze podle zvláštních poměrů očekávati, že se příště takový čin již nestane. Zákon o podmínečném odsouzení je vyrovnáním mezi veřejným zájmem a potřebou odplaty, potřebou pomsty; při správné kriminální politice vyřazujeme právě tuto potřebu pomsty a odplaty, pro nás je kriminální politika dána tehdy, když učiníme všecko, abychom zabránili útoku proti zájmům celku tím, že vychováme lid k tomu, aby k takovým útokům proti celku nedocházelo, a když - a to je třetí a snad nejdůležitější bod, na který chce pan referent patrně zapomenouti - zákon přispěje sociálně k tomu, aby bylo zabráněno útokům proti celku, proti zájmu veřejnému. Odsoudíme-li někoho podmínečně a když mu jen promineme trest vězení, nijak jsme nepřispěli k tomu a nezabránili, aby se ještě jednou, ještě dvakrát, ještě třikrát nedopustil činu proti veřejném zájmu, proti zájmu celku. A proto zákon o podmínečném odsouzení pravil plným právem: Toho, kdo je odsouzen podmínečně, nutno již ve lhůtě zkušební chrániti v tom směru, že se mu sociálně umožní, aby vykonával slušné zaměstnání, aby dále zůstal slušným člověkem a nemusil si na své živobytí vydělávati cestami postranními. Jestliže však připustíme, aby odsouzení bylo sděleno veřejnosti, dovolíme-li, aby, jak pravil pan referent ministerstva spravedlnosti ve výboru, člověku, který vykonává živnost zámečnickou a byl odsouzen podmínečně, bylo po případě znemožněno tuto živnost vykonávati, když takovou možnost uvážíme, pak jsme, velectění, účel, sociální a kriminálně politický účel podmínečného odsouzení úplně odstranili a zbude nám jen rámec. Snad jde těm, kteří dnes vůbec ještě tento zákon i při takovém účinku udržují, jen o to, aby se v cizině řeklo: máme zákon s nadpisem: "Zákon o podmíněném odsouzení." (Souhlas na levici.)

Již ve své dosavadní formě beztoho učinil zákon poklonu tak zvanému veřejnému zájmu a pravil: Jde-li o obsazení veřejného úřadu, pak může býti i ve zkušební lhůtě podána zpráva soudu tomu kterému úřadu. Prosím, s tím se chceme smířiti, tu jde o veřejný zájem, o sublimát jeho. Avšak již méně dobrá je věc - a to se má státi nyní - když se proti někomu zavede disciplinární řízení; pak podle nového zákona má býti dán disciplinárnímu řízení k disposici celý aparát soudní, když došlo k odsouzení podmíněnému; a kdo z nás v Československé republice ví, jak se postupuje v disciplinárním řízení zvláště u železnic, ten si musí říci: my nemáme naprosto důvodu ulehčovati pánům řízení disciplinární tím, že - jim dáme k disposici soudní spisy, naopak musíme trvati na tom, že při podmíněném odsouzení nesmí býti soudní spisy sdělovány disciplinární radě, disciplinární komisi, nýbrž že musí zůstati u soudu. Namítalo se a jsem trochu přesnější a jasnější v boji proti námitkám než pan zpravodaj - že by bylo nelogické žádati zaslání zprávy a spisů při přijetí do úřadu, naproti tomu, že nutno zakázati zapůjčení spisů, jde-li o případné disciplinární propuštění. V tom právě záleží velký kriminálně politický rozdíl: Pakliže je někdo ve službě a následkem odsouzení je ze své dráhy vyhozen, pak se zatlačuje na dráhu zločinu. Je úkolem zákona zabrániti, aby došlo k takovému vyšinutí ze sociální dráhy; právě z tohoto důvodu zakázal zákon jakékoli sdělování spisů, jakékoli sdělování rozsudku.

Avšak nejkritičtější je ustanovení, že má býti sdělen celý spisový materiál úřadu v těch případech, když jde o to, že se někdo uchází o veřejné dodávky nebo když jde o to, aby vykonával živnost, k níž je třeba veřejné důvěry. Ano, velectěné dámy a pánové, zná-li kdo trochu naši administrativní praxi a pak si představí, co vše se rozumí pod slovy "vyžadující veřejné důvěry" a co se rozumí pod "oprávněním k výkonu živnosti" - zda se to týká jen koncesované živnosti nebo každého živnostenského oprávnění, tu musí při nejasném znění dospěti k přesvědčení, že často půjde o to, ke které politické straně nebo snad ke kterému spolku takový člověk náleží. Neboť to je účel praxe při nepřesném znění zákonů, že možno jednomu způsobiti dobro, jinému zlo. Správný administrativní jurista pak může pomocí volného uvážení - ovšem "v mezích zákona" - dělati co chce. Tak může tedy na př. každému, kdo je podmíněně odsouzen, býti velmi lehce zabráněno vykonávati živnost, čehož dříve nebylo. Před vydáním zákona o podmíněném odsouzení nikdy nikomu nenapadlo říci, že někdo, kdo byl odsouzen pro krádež, nemůže již býti zámečníkem. Nyní dostane úřad výzvu, aby mu to napadlo; a když mu to nenapadne, sdělí se mu, že mu to napadnouti musí a k tomu se mu také sdělí, jak by se asi takové věci mohly praktikovati ve vyšším veřejném zájmu. Aby historie byla ještě úplná, a poněvadž se domníváte, že by i při kaučukovém ustanovení zákona snad přece mohlo býti něco vynecháno, co by někdy bylo ku prospěchu některému držiteli moci, dává se ještě dvěma ministrům všeobecná plná moc, že mohou také v jiných než v zákoně uvedených případech naříditi, aby byly veřejnému úřadu sděleny spisy o někom, kdo byl podmíněně odsouzen. Tedy nejdůležitější kriminálně politický a nesmírně výchovný element instituce podmíněného odsouzení se odstraňuje, ze stavby zákona vylamuje, t. j. aby každému od chvíle podmíněného odsouzení, tudíž od chvíle poskytnutí zkušební lhůty byla dána možnost, aby bez překážek šel za svým výdělkem nebo povoláním, jako by se nic nestalo, aby se mohla po zkušební lhůtě prostě udělati čára a minulost vyhladiti. Neboť od chvíle podmíněného odsouzení se touto osnovou bere postiženému možnost, aby se udržel, aby zkušební lhůtu přestál.

Tato osnova jest, to nutno říci, pádným důkazem pro to, že v tomto státě jsme ve všech oborech hnáni reakcí; poněvadž tento zákon je zákonem zpátečnickým, který ničí pokrok v politice kriminální, musíme vystoupiti a hlasovati proti němu. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Ke slovu dále nikdo není přihlášen, debata je skončena.

Dávám závěrečné slovo zpravodaji p. posl. dr. Medveckému.

Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňa! Pán kol. dr. Haas vo svojej reči vyslovil tú zásadu, že smer kriminálne-politického zákonodárstva musí hľadieť v prvom rade, ba skoro jedine, na záujmy jednotlivca, záujmy toho patričného, ktorý stojí pred súdom a ktorý je odsúdený. Táto zásada, jakkoľvek sa zdá pravdivou, pri tom všetkom nie je pravdivá a neobstojí, lebo tak trestné právo vôbec ako kriminálna politika špeciálne musí hľadieť síce i na záujmy a na osobu toho pred súd postaveného jednotlivca, ale nesmie so zreteľa púšťať ani záujmy verejnosti, záujmy štátu a záujmy spoločnosti.

Pán kol. dr. Haas vo svojej reči vyzvihol jednotlivé prípady, ktoré predniesol i v ústavne-právnom výbore a ktoré v ústavne-právnom výbore tak zástupcom ministerstva p. sekč. šéfom dr. Polákom, tak aj mnou podvrátené boly. Menovite poukázal na to, že je nesprávné v discíplinárnom pokračovaní žiadať predloženie spisov a podanie zprávy. Táto výtka na žiadny pád neobstojí, lebo disciplinárnym pokračovaním môže alebo má byť niekto prípadne odstránený so svojho postavenia, na ktoré on neoprávneným spôsobom sa dostal. Je to tedy skoro tá istá zásada v tomto prípade vyslovená, ako je v dosavádnom zákone, keď ide o udelenie miesta vo verejnej službe. Keď sa niekto svojim pokleskom, pre ktorý musel byť pred disciplinárny súd postavený, ukázal byť nehodným tohoto miesta, je ešte viac pravdepodobnosti k tomu, že je potreba odstrániť tohoto človeka a že je potreba, aby tie spisy, ktoré slúžily za základ jeho odsúdenia, trebárs podmieneného, pri riešení jeho disciplinárnej záležitosti boly uvážené. Ja sa absolútne nehanbím za to, že som referentom tohoto zákona, lebo tento zákon, tak ako som poukázal, smeruje na odstránenie tých nedostatkov, na odstránenie tej jednostrannosti, ktorá dosiaľ bola prevádzaná, posudzovaná a pozorovaná a tie momenty, ktoré v tomto novom zákone sú vyslovené, tie momenty nijakým spôsobom výhodu a potrebu podmieneného odsúdenia a podmieneného prepustenia nezrušujú.

Kol. Šafranko si všeobecne sťažoval, že tento zákon sa robotníctva netýka, lebo že robotníctvu sa dostane podmieneného odsúdenia veľmi zriedka. Prípady, ktoré na dokázanie svojho tvrdenia uvádzal, nijakým spôsobom to nedosvedčujú, ani nepodporujú, lebo pripomína zavraždenie istého Bodaka a koniec je, že v tomto prípade ani svedkovia neboli vyslechnutí. O prípade, ktorý uvádzal v ohľade Gorondu, musím konštatovať, že výsledok trestného pokračovania bol, že dotyční boli prepustení. To dokazuje, že tieto prípady nijako nedosvedčujú, že by sa robotníctvu výhod podmieneného odsúdenia za podiel nedostávalo. Poukazujem na to, že štatistika dokázala, že zo všetkých rozsudkov 75% padá na podmienené odsúdenie. Je tedy samozrejmé, že z týchto 75% iste najmenej primerané procento, keby sa rozdelenie tohoto procenta previedlo podľa jednotlivých tried a vrstiev, padá i na robotnícku triedu. Nijakým spôsobom tedy nie je robotníctvo z výhod podmieneného odsúdenia vylúčené.

Som presvedčený, že týmto zákonom výhody podmieneného odsúdenia zmenšené nebudú a preto doporučujem, aby slávna snemovňa prijala návrh tak, ako je usnesený senátom. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Osnova projednávaného zákona má dva články, nadpis a úvodní formuli. Nebyl podán pozměňovací návrh, míním tudíž dáti o celé osnově hlasovati najednou.

Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)

Není jí. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, a to s jejími dvěma články, nadpisem zákona a úvodní formulí ve znění navrženém panem zpravodajem, které se shoduje s předchozím usnesením senátu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém, a to ve znění souhlasném s předchozím usnesením senátu.

Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.

Tím vyřízen je odst. 6 pořadu dnešní schůze.

Vrátíme se teď k odst. 4, při němž bylo odloženo hlasování.

Zpravodaji jsou za výbor ústavně-právní pan posl. dr. Patejdl, za výbor zemědělský pan posl. Mašata.

Debata o té věci byla prohlášena za skončenou.

Budeme hlasovati.

Jelikož není pozměňovacích návrhů, míním také při této osnově dáti hlasovati najednou o celé osnově, obsahující 49 paragrafů, nadpisy zákona a jednotlivých částí, jakož i úvodní formuli.

Je snad proti tomuto způsobu hlasování nějaká námitka? (Nebyla.)

Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, s jejími 49 paragrafy, s nadpisem zákona, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí ve znění navrženém oběma pp. zpravodaji, které se shoduje s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím poslanecká sněmovna v prvém čtení přijala tuto osnovu zákona souhlasně s předchozím usnesením senátu.

Zbývá ještě rozhodnouti o resoluci výborů ústavně-právního i zemědělského obsažené v tištěné zprávě a shodné s resolucí usnesenou senátem. Poněvadž jest ve zprávě, nedám ji čísti.

Kdo s resolucí touto souhlasí, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím také resoluce je schválena a vyřízen je tím odstavec 4 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme teď k 7. odstavci pořadu, jímž jest:

Zpravodajem je p. posl. Rouček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Rouček: Slavná sněmovno! Hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě žádá za vydání k trestnímu stíhání posl. Svetlika pro přečin pomluvy tiskem, kterého se prý dopustil tím, že v časopise "Pravda Chudoby" obvinil slúžnovský úřad z úplatnosti.

Imunitní výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby posl. Svetlik k trestnímu stíhání vydán byl, poněvadž obvinění toto stalo se tiskem a nebylo v souvislosti s vykonáváním poslaneckých jeho povinností.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Budeme tedy hlasovati.

Pan zpravodaj navrhuje ve smyslu usnesení výboru, aby poslanecká sněmovna svolila k trestnímu stíhání posl. Svetlika.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se svoliti k trestnímu stíhání posl. Svetlika.

Vyřízen je tím odstavec sedmý dnešního pořadu.

Přejdeme k osmému, jímž je: