Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu.
Než udělím slovo přihlášenému řečníku, navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická lhůta činila 20 minut.
Je snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Námitky není. Lhůta je schválena.
Ke slovu je přihlášen pan posl. Budig. Dávám mu slovo.
Posl. Budig (německy): Slavná sněmovno! Existenční boj, který musí vésti zemědělství stal se opět pro zrušení a snížení zemědělských ochranných cel velmi těžkým. Neboť zemědělství přes tvrdou práci jest nyní opět tak daleko, že jest málo výnosné. Aby bylo opět lze udržeti zemědělský provoz pro veškeré národní hospodářství jistě vysoce důležitý a zachovati jej výnosným, musí se podniknouti vše, co jest způsobilé podporovati jak povznesení našeho chovu dobytka, tak také výnosnost půdy. Neboť velká břemena, která byla uložena zemědělství, vyžadují také velkých příjmů. Vláda uznávajíc správně, jaký velký význam má chov dobytka pro zemědělství, předložila návrh zákona, jehož účelem je podporování chovu dobytka, abychom se o něm poradili, a vítáme dobrý úmysl, z něhož návrh zákona vychází, i když s ním také nemůžeme souhlasiti ve všech částech.
Máme již takové zákony k povznesení chovu dobytka, avšak jsou v jednotlivých zemích různé a usiluje se tedy k vůli jednotě jediným rámcovým zákonem doplniti zákony již platné. Jest jisté, že náš chov dobytka přes platné zákony nestojí na výši doby a že náš chov dobytka co se týká druhu chovu, výroby mléčné a masa, v mnoha okresích není takový, jakého by si bylo přáti.
Zákon, jejž projednáváme, nezabývá se všemi odvětvími zemědělství, která jsou nutná k podporování chovu dobytka, nýbrž specielně chovem užitkového dobytka, výběrem a licentováním plemeníků, stanovením chovných obvodů atd. V § 2 zákona se praví: "Výběr plemeníků, a to býků, kanců a beranů obstará "Komise pro chov hospodářských zvířat", ustanovená župním úřadem na základě tohoto zákona. Jest jen vítati, že se přenechává obci, aby si nakupovala plemeníky, neboť doufejme, že majetníci dobytka dosadí v každé obci do komise pro chov hospodářských zvířat lidi pro tento obor nejzpůsobilejší, kteří budou pověřeni koupí zvířat. Bude-li třeba, může pak býti okresní komise přibrána vždy na radu. Nevyhovuje-li zakoupený plemeník, nebude beztoho licentován. Aby se zamezil chov dobytka mezi dobytkem téhož plemene, bude se zajisté vždy doporučovati, aby býci byli nakupováni jinde nebo v jiných obcích. Bylo by však nemístné, kdyby se zakázalo, že lze výjimečně zakupovati také vhodné býky od majetníků z vlastních obcí. Nebylo by také správné, kdyby se mělo zakázati že plemeníci nesmějí zůstati vlastnictvím majetníka, nýbrž že by obce byly nuceny plemeníky kupovati. Neboť v této smlouvě, kterou uzavírá obec s vlastníkem plemeníka, mohou býti obsaženy všechny podmínky, jaké se ukládají, chová-li obec býka ve vlastní režii. Zajisté nebude ponechán plemeník ve vlastnictví majetníka, jsou-li občané přesvědčeni, že by majetník plemene nevyhověl předpisům. Zkušenost nás poučila, že obce nebyly na tom hůře, jestliže získaný plemeník zůstal vlastnictvím majetníkovým. Uvedená zmínka ovšem neplatí, kde obec má k volnému použití vlastní stáje k chovu obecních býků, a mohou býti chováni společně. Pak jest to jistě nejlepší, poněvadž zvláště ve velkých obcích, jestliže býci jsou pohromadě, při připouštění jejich jest větší výběr.
Proti tomuto zákonu nebylo by samo o sobě příliš mnoho namítati; jen jedna věc, že jest příliš málo podrobný a všechno ponechává prováděcímu nařízení a pozdějším vládním nařízením, která by mohla přivoditi mnohé nepříjemné krutosti. Postrádám ustanovení, že takovéto předpisy smějí býti vydány jen v dohodě se zemědělskou radou. Při chovu dobytka jde především o to, aby se dosáhlo pokud možno největšího výtěžku a největší výkonnosti. Při chovu hovězího dobytka nejde pouze o krásné tvary kusů, nýbrž také o výkonnost, pokud jde o výtěžek masa a mléka. Potřebujeme také taková plemena, která se hodí ke klimatickým a povětrnostním poměrům a odolávají jim. V chudé horské krajině s kyselou a špatnou pící se dosáhne s domácím plemenem většinou lepších výsledků než se simmenským, kravařským a pod. Avšak v těchto chovných obvodech mohou býti obce a také vlastníci v jednotlivých obcích, kteří mají lepší krmivo a podle toho mohli by chovati s větším úspěchem jiné druhy chovného dobytka. V § 6 se praví, že do jednotlivých chovných obvodů lze jiné druhy užitkových hospodářských zvířat vypočítaných v § 2 tohoto zákona zavésti po slyšení zemědělských rad toliko se svolením ministerstva zemědělství. Podle toho mohlo by také ministerstvo dovoliti, aby na příklad v jednom obvodu byl chován domácí druh a také hřebečovský skot.
Přes to však chci poznamenati ještě jednu věc, že podporování zemědělství nelze dobře dosíci pouze donucovacími opatřeními ve formě zákonů a často se při příliš přísném používání dosáhne opaku. Nejlepší způsob podporování chovu dobytka jsou družstva a sdružení pěstitelů. Ti také mohou dáti v sázku peníze, poněvadž tím, že vedou ve stájích knihy a pravidelně kontrolují mléko, budou chovati jen nejlepší kusy a dobytek způsobilý pro chov bude přiměřeně placen. Na Moravě máme již zákon k podpoře chovu skotu a vepřového dobytka. Nenabyli jsme však s ním vždy nejlepších zkušeností. Co se týká březosti skotu, není ještě taková, jaké by si bylo přáti a u majetníků hovězího dobytka zvláště u drobných, kteří mají jen jednu krávu, jde hlavně o to, aby pokud možno kráva měla každoročně tele a pravidelně sedm až osm měsíců dojila.
Nejlepší pobídkou k podpoře chovu dobytka jest, aby byl výnosný. V nejužší spojitosti s chovem dobytka jest pěstování krmiva, odvodňování a zavodňování luk a povznesení pastvinového hospodářství. Bez dostatečného množství dobrého sena a přiměřeného sílicího krmiva se nedosáhne nikdy nejmenšího úspěchu. Morava sama má 154.982 ha luk, 1 6.473 hektarů pastvin a 17.574 ha orné půdy, která slouží k pěstování krmiva. Na 100 ha této plochy k pěstování krmiva připadá 30 kusů hovězího dobytka. Kdyby se krmivo pěstovalo racionelněji, bylo by lze vypěstovati často o polovici více krmiva a také značně lepší jakosti než jest tomu dnes. Podle toho bylo by možno také značně rozmnožiti stav dobytka. Doufám, že vláda jest si vědoma své povinnosti a přispěje k tomu také svým dílem, aby chov dobytka jak co se týká jakosti, tak také množství stoupl, což jest nejen v zájmu pěstitelů, nýbrž přišlo by také jistě k dobru spotřebitelům.
Pokud jde o chov koní, chci se jen zmíniti o tom, že jestliže již chce ministerstvo zemědělství naříditi, který druh chovného dobytka má se pěstovati v jednotlivých obvodech, kde se především přihlíží k tomu, aby vojenský erár přišel ke svému, bylo by také povinností, aby stát hradil svou potřebu koní v míru u domácích pěstitelů koní, aby tak našli odbyt.
Co se týká chovu vepřového dobytka, byl v Německu před válkou na velmi vysokém stupni a zvláště drobní rolníci jej provozovali s dobrým výsledkem. Dovedli také pěstovati plemena, která se nejvíce vyplácela, čímž krmení bylo náležitě odměněno příznivými výsledky. Jest v zájmu těch, kdo se zabývají výkrmem vepřového dobytka, aby pěstovali taková plemena, aby výsledky při výkrmu byly uspokojivé.
Končím tímto: Celý výdělečný život státu lze přirovnati ke stromu, jehož kořeny jest zemědělství, jehož větvemi a listy průmysl, obchod a živnosti, neboť věčné suroviny dodává půda bez vyčerpání. Musí tedy býti úkolem vlády a státu, aby věnovala zemědělství takovou péči, jaké nutně potřebuje ke své existenci a splnění svých úkolů a pomohla mu, než bude příliš pozdě. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen. Závěrečné slovo má pan zpravodaj posl. Vahala.
Zpravodaj posl. Vahala: Vážená sněmovno! Kol. Budig zde přednesl některé náměty, které by měly býti snad v zákoně uplatněny a přimlouval se zejména za chovatelská družstva. Zákon sám v §u 3 výslovně praví, že tam, kde je chovatelské družstvo, je ponechána starost o pěstění chovatelskému družstvu. Vím z vlastní zkušenosti z Moravy, že chovatelská družstva skutečně mají velký význam a že máme jen jim děkovati, že v mnohých obcích přivedla chov dobytka skutečně na velikou výši.
Kol. Budig mluvil také pro soukromé vlastnictví plemenníka. O to bychom se mohli dlouho příti. Zkušenost na jedné straně mluví sice pro soukromé vlastnictví, ale na druhé straně zase proti němu. Jak jsem ve svém referátě řekl, velmi často sleduje soukromý chovatel úplně jiný cíl, než-li ten, k němuž chceme dospěti. Velmi často chová takového býka dotud, dokud mu na váze přirůstá, poněvadž má zájem na přírůstku, ale na resultátu mu tak dalece nezáleží. Jak jsem ve své řeči upozornil, často se stává, když je takový býk majetkem jednotlivce, že lze tohoto jednotlivce těžko donutiti - když slušného býčka koupil a dobře zaplatil, ale objeví se na prvním potomstvu, že je špatným chovným býkem - aby tohoto býčka vyměnil, poněvadž tu není nikoho, kdo by mu poskytnul náhrady, neboť rozdíl mezi cenou řeznickou a chovnou je velmi často značný. Když je však takový býk majetkem obecním, pak spíše všichni občané chovatele donutí, aby takový špatný býk z obce zmizel.
Uznávám, že velmi často se stává, když je býk veřejným majetkem, že chovatel, který na smlouvu býka od obce do vlastnictví převzal, krmí ho velmi ledabyle a že tedy takový býk není často schopen, aby své povinnosti jako plemeník vykonával. Tu je nejlépe, když jsou zřízeny vlastní obecní stáje, které jsou zejména na Moravě subvencovány. Jimi se nejlépe zlu, o kterém jsem se zmínil, odpomůže.
Pan kol. Budig pravil, že nevidí v osnově nápravy, které by si přál. Já sám bych si přál, aby v zákoně bylo leccos zřetelněji řečeno. Ale jde o různé země - zvláště o Slovensko, kde je to jinak upraveno než v zemích historických - a proto je nutno, aby tento zákon by jednotný. Pokud mám zprávy, ministerstvo zemědělství slíbilo, že příslušná nařízení vydá ve shodě s výborem zemědělským.
Apel na vojenskou správu velmi vděčně kvituji. Je třeba, aby vojenská správa svou potřebu kryla zde a nechodila kupovati za hranice. Také myslím, že je to vyjádřeno v resoluci, kde žádáme pořízení rejdišť, aby vojenská správa neměla důvodu vymlouvati se, že nemáme dostatek schopných vojenských koní.
To jsem považoval za povinnost říci a doporučuji slavné sněmovně přijetí tohoto zákona ve znění navrženém výborem. (Souhlas.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Budeme hlasovati.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Prosím paní a pány, aby zaujali svoje místa. (Děje se.)
Ježto zákon má pouze 12 paragrafů, nadpis, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí a ježto není návrhů pozměňovacích, míním dáti hlasovati o celé osnově najednou.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek není, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, t. j. s jejími 12 paragrafy, nadpisem zákona, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí ve znění navrženém p. zpravodajem, odchylném od předchozího usnesení senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna osnovu tuto přijala ve čtení prvém, a to ve znění odchylném od předchozího usnesení senátu.
Druhé čtení navrhnu na pořad některé příští schůze.
Jest nám ještě rozhodnouti o resoluci, která je připojena ke zprávě výborové a kterou tedy není třeba čísti.
Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, resoluce tato je schválena.
Tím vyřízen je odst. 8 pořadu.
Přikročíme k odst. 9, jímž jest: