Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.
Pan zpravodaj navrhuje v souhlase s usnesením výboru imunitního, aby poslanecká sněmovna svolila k trestnímu stíhání p. posl. Tausika.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, tím poslanecká sněmovna se usnesla svoliti k trestnímu stíhání posl. Tausika.
Vyřízen jest odst. 7 pořadu dnešní schůze.
Přejdeme k odst. 8, jímž je:
8. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Tornali za vydání k trestnímu stíhání posl. Szentiványiho pro přestupek § 1 vlád. nařízení ze dne 9. června 1921, čís. 215 Sb. z. a n. (tisk 4679).
Zpravodajem je pan posl. Konečný. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Konečný: Slavná sněmovno! Okresní soud v Tornali žádá za vydání k trestnímu stíhání posl. Szentiványiho pro přestupek §u 1 vládního nařízení ze dne 9. června 1921, č. 215 Sb. z. a n.
Zmíněného přestupku dopustil prý se posl. Szentiványi tím, že překročil povolený pobyt za hranicemi o 9 dní.
Imunitní výbor navrhuje, aby poslanecká sněmovna nedala souhlasu ke stíhání posl. Szentiványiho pro uvedený přestupek.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, budeme hlasovati.
Pan zpravodaj navrhuje v souhlasu s usnesením výboru imunitního, aby poslanecká sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání p. posl. Szentiványiho.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby poslanecká sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání posl. Szentiványiho, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání posl. Szentiványiho.
Tím vyřízen je odstavec 8 pořadu.
Přejdeme k 9. odstavci, jímž je:
9. Zpráva výboru imunitního o žádosti adv. komory v Turčanském Sv. Martině za vydání k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Jabloniczkého podle § 3 zák. čl. XXVIII z roku 1887 (tisk 4680).
Zpravodajem je pan posl. Konečný. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Konečný: Slavná sněmovno! Adv. komora v Turč. Sv. Martině žádá podáním z 5. května 1923, č. 413/1923/4, za vydání k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Jabloniczkého pro provinění se proti § 3 zák. čl. XXVIII. z r. 1887.
Zmíněného provinění dopustil se jmenovaný poslanec tím, že v odvolání podaném jménem Margety Raddové ve věci zabrání bytu u župana v Bratislavě použil urážlivých výroků a podezřívání vrchnosti.
Imunitní výbor posuzuje předmět věci, zjistil, že v tomto případě nejde o věc související s činností politickou ani s výkonem poslaneckého mandátu, nýbrž o čin spojený se soukromou advokátní praxí posl. dr. Jabloniczkého a navrhuje tudíž, aby posl. sněmovna dala souhlas k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Jabloniczkého pro výše uvedené provinění.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.
Pan zpravodaj v souhlase s výborem imunitním navrhuje, aby poslanecká sněmovna svolila k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Jabloniczkého.
Kdo s návrhem tímto souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Jabloniczkého a vyřízen je odst. 9 pořadu dnešní schůze.
Přejdeme k 10. odstavci, jímž jest:
10. Zpráva výboru imunitního o žádosti adv. komory v Turč. Sv. Martině za vydání k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Jabloniczkého pro nesprávné pojmenování sídla svojí kanceláře: "Pozsony" (tisk 4681).
Zpravodajem je pan posl. Konečný. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Konečný: Slavná sněmovno! Adv. komora v Turč. Sv. Martině žádá podáním z 25. května 1923, čís. 487/1922/IV, za vydání k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Jabloniczkého pro nesprávné pojmenování sídla svojí kanceláře: "Pozsony".
Imunitní výbor, jednaje o věci této, neshledal důvodu pro zrušení imunity posl. dr. Jabloniczkého jedině proto, že používá na svých tiskopisech v soukromém styku se svými klienty pojmenování Bratislavy v maďarském názvosloví: "Pozsony". Navrhuje tudíž, aby se poslanecká sněmovna usnesla nevydati posl. dr. Jabloniczkého k disciplinárnímu stíhání.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Budeme hlasovati.
Pan zpravodaj v souhlase s usnesením výboru imunitního navrhuje, aby posl. sněmovna nesvolila k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Jabloniczkého.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Jabloniczkého a vyřízen je odst. 10 pořadu dnešní schůze.
Přejdeme k 11. odstavci, jímž je:
11. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Plzni za vydání k trestnímu stíhání posl. Kreibicha pro přestupky §§ 14, 19 zák. shrom., § 312 tr. z. a § 15, č. 4 zákona na ochranu republiky (tisk 4684).
Zpravodajem je pan posl. Konečný. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Konečný: Slavná sněmovno! Okresní soud v Plzni žádá podáním ze dne 29. května 1924, č. T IV 529/24, za vydání k trestnímu stíhání posl. Kreibicha pro výše uvedené přečiny.
Přestupku §§ 14 a 19 zák. shrom. dopustil se podle dožadovacích spisů tím, že řečnil dne 27. března 1924 na táboru lidu policejně nepovoleném, ve spolkovém domě dělníků Škodových závodů "Nebe". Přestupku § 312 tr. zák. dopustil prý se tím, že neuposlechl výzvy intervenujícího polic. úředníka, aby mluviti přestal, když tábor byl úředně rozpuštěn. Konečně pak přestupku § 15, č. 4 zák. na ochranu republiky dopustil prý se jmenovaný poslanec tím, že na zmíněném táboru lidu prohlásil vůči polic. úředníku, že neuznává zákonů, které jsou namířeny proti pracujícímu lidu.
Imunitní výbor, jednaje o citovaných obviněních posl. Kreibicha, neuznal za důvodné zrušiti jeho imunitu pro výše uvedené přestupky, jelikož událost ta ve své podstatě souvisela s veřejnou činností poslance, s výkonem poslaneckého mandátu; pokud pak jde o přestupek § 312 tr. z., nelze z dožadovacích spisů zjistiti konkrétní urážku stráže, nýbrž spíše kritiku policejního opatření u příležitosti zmíněného táboru lidu. Stejně tak v označeném přestupku podle § 15, č. 4 zákona na ochranu republiky lze spatřovati pouhou přípustnou kritiku zákonů, neb zařízení státu, k níž poslanci sluší přiznati právo.
Navrhuje tudíž, aby posl. sněmovna nedala souhlasu k trestnímu stíhání posl. Kreibicha pro výše citované přestupky zákona.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata tedy odpadá. Budeme hlasovati.
Pan zpravodaj v souhlase s usnesením výboru imunitního navrhuje, aby posl. sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání posl. Kreibicha.
Kdo souhlasí s tímto návrhem zpravodajovým, aby poslanecká sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání poslance Kreibicha, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání posl. Kreibicha.
Vyřízen je odstavec 11 pořadu dnešní schůze.
Přistoupíme k odstavci 12, jímž je:
12. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání k trestnímu stíhání posl. Svetlika pro přečin pomluvy tiskem (tisk 4685).
Zpravodajem je pan posl. Rouček. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Rouček: Slavná sněmovno! Hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě žádá o zrušení imunity posl. Svetlika pro přečin pomluvy tiskem, které se prý dopustil tím, že v časopisu "Hlas Ludu" napsal o Karolovi Hrstkovi, že prodává slovenské robotníky francouzským kapitalistům, jednoho muže za 20 Kč.
Poněvadž obsah tohoto článku obsahuje urážku na cti Hrstky, navrhuje imunitní výbor posl. sněmovně, aby posl. Svetlik k trestnímu stíhání vydán byl.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.
Pan zpravodaj v souhlase s usnesením výboru imunitního navrhuje, aby poslanecká sněmovna svolila k trestnímu stíhání posl. Svetlika.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna svolila k trestnímu stíhání posl. Svetlika.
Vyřízen je odstavec 12 pořadu dnešní schůze.
Přejdeme k třináctému, jímž je:
13. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích za vydání k trestnímu stíhání posl. dr. Korlátha pro přečin rušení obecného míru podle § 14, čís. 1 a 3 zákona na ochranu republiky (tisk 4629).
Zpravodajem je p. posl. Mach. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Mach: Slavná sněmovno! Hlav. stát. zastupitelství v Košicích žádá podáním ze dne 5. června 1924, čís. 7848/24, o souhlas k trestnímu stíhání posl. dr. Korlátha pro přečin podle § 14, č. 1 a 3 zákona na ochranu republiky, kterého se prý dopustil tím, že ještě s jinými účastníky zpívali dne 20. srpna 1922, tedy v den krále Štěpána, v římsko-katolickém kostele v přítomnosti 800-900 osob maďarskou hymnu "Bože žehnej Maďara", čímž veřejně pobuřovali národnost maďarskou proti státu československému pro jeho vznik a veřejně popuzovali k zášti proti skupině obyvatelů české a slovenské větve národa československého pro jich národnost a jazyk.
Vzhledem k tomu, že přečin spáchán byl v době, kdy posl. dr. Korláth ještě zvolen nebyl, navrhuje imunitní výbor, aby svolení k trestnímu stíhání posl. dr. Korlátha pro přečin podle § 14, č. 1 a 3 zákona na ochranu republiky, dáno bylo.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.
Pan zpravodaj v souhlase s usnesením výboru imunitního navrhuje, aby poslanecká sněmovna svolila k trestnímu stíhání posl. dr. Korlátha.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se svoliti k trestnímu stíhání posl. dr. Korlátha.
Vyřízen jest odst. 13 pořadu dnešní schůze.
Přejdeme ke čtrnáctému odstavci, jímž je:
14. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Olomouci za vydání k trestnímu stíhání posl. Matznera pro přečin podle § 14, čís. 1 a 2 zákona na ochranu republiky (tisk 4630).
Zpravodajem je pan posl. Rouček. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Rouček: Slavná sněmovno! Krajský soud v Olomouci žádá za vydání posl. Matznera pro přečin podle svrchu uvedených paragrafů. Přečinu tohoto prý se posl. Matzner dopustil na veřejné politické schůzi v Dlouhé Loučce, konané dne 16. března 1924.
Imunitní výbor prozkoumal podrobně obsah řeči posl. Matznera a neshledal ani v nejmenším v této jeho řeči jakéhokoliv přečinu proti uvedeným paragrafům.
Imunitní výbor proto navrhuje, aby posl. Matzner k trestnímu stíhání vydán nebyl.
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Budeme hlasovati.
Pan zpravodaj v souhlase s usnesením výboru imunitního navrhuje, aby poslanecká sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání posl. Matznera.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání posl. Matznera a vyřízen je odst. 14 pořadu.
Teď ještě projednáme poslední imunitu:
15. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Kutné Hoře za vydání k trestnímu stíhání posl. Adamovského pro přečin podle § 11, čís. 2, a § 14, čís. 5 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. zák. a nař. (tisk 4686).
Zpravodajem je p. posl. dr. Mazanec. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Mazanec: Vážené dámy a pánové! Kraj. soud v Kutné Hoře žádá za vydání posl. Adamovského pro výroky, které učinil 8. září 1923 na schůzi lidové strany v Senožatech svolané s programem: "O důležitosti obecních voleb".
V řeči kritisoval posl. Adamovský zejména postup obilního ústavu, vypočítával, kolik je židů mezi úřednictvem, mluvil při tom o židovském vlivu v republice, o tom, jaké zvláštní ochraně se těší židé oproti obyvatelstvu katolickému, které podle výroku presidenta bude míti jenom tolik práv, kolik si jich uhájí, atd.
V těchto všech výrocích nelze spatřovati než politický projev poslance ve volební schůzi, pro který nelze jej vůbec trestním soudem stíhati, a imunitní výbor navrhuje proto, aby jmenovaný poslanec pro přečin shora uvedený vydán nebyl.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.
Pan zpravodaj v souhlase s usnesením výborovým navrhuje, aby poslanecká sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání p. posl. Adamovského.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání p. posl. Adamovského a vyřízen je odst. 15 pořadu dnešní schůze.
Teď vrátíme se k odloženému hlasování při odst. 1 pořadu.
Ad 1. Hlasování o zprávě výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 4719), kterým se mění a doplňuje zákonný čl. I/1911 o civilním řízení soudním (tisk 4765).
Zpravodajem je p. posl. inž. Nečas. Prosím, aby zaujal místo na referentské tribuně. (Děje se.)
Debata byla ukončena a také doslov pan zpravodaj přednesl. Budeme tedy hlasovati.
Osnova zákona tohoto má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.
Míním dáti o ní hlasovati tímto způsobem:
O větě úvodní a číslech 1 až 11 §u 1 hlasovali bychom podle zprávy výborové.
O čísle 12 §u 1 hlasovali bychom nejprve v úpravě podle návrhu pp. posl. dr. Dérera a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
O číslech 13 a 14 a o 1. odstavci čísla 15 budeme hlasovati podle zprávy výborové.
O odstavci 2 čísla 15 bychom hlasovali nejprve v úpravě podle návrhu pp. posl. dr. Dérera a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
O odstavci 3 čísla 15 hlasovali bychom podle návrhu pp. posl. dr. Dérera a soudr.; nebude-li přijat, podle zprávy výborové.
O zbytku tohoto čísla §u 1 a o zbytku celé osnovy, to je o §§ 2 a 3, nadpisu a úvodní formuli zákona hlasovali bychom podle zprávy výborové.
Je snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla.)
Není jí. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Nejprve budeme hlasovati o větě úvodní a o číslech 1 až 11 §u 1 podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Věta úvodní a čísla 1 až 11 §u 1 jsou schválena podle zprávy výborové.
Při čís. 12 jest návrh pp. posl. dr. Dérera a soudr. Žádám o jeho přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Návrhy posl. dr. Dérera, J. Marka, Staňka, Slavíčka, dr. Noska, dr. Lukavského a spol. k §u 1:
Navrhujeme, aby čís. 12 znělo takto:
§ 530 doplňuje se tímto dalším odstavcem:
"Ústní přelíčení před dovolacím soudem se nekoná, jestliže se ho strany zřekly anebo nezažádala-li ani jedna ze sporných stran za to v dovolacím návrhu, pokud se týče v odpovědi, anebo jde-li o případy upravené v § 545."
Předseda: Kdo souhlasí s čís. 12 §u 1 v této úpravě, jak ji navrhují pp. posl. dr. Dérera soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím čís. 12 bylo přijato v úpravě navržené pp. posl. dr. Dérerem a soudr.
Teď je nám hlasovati o číslech 13 a 14, jakož i o prvním odstavci čísla 15 podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Čísla 13 a 14, jakož i 1. odstavec čísla 15 §u 1 jsou schválena podle zprávy výborové.
Teď budeme hlasovati o 2. odstavci čísla 15 podle návrhu pp. posl. dr. Dérera a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Navrhujeme, aby 2. odstavec čísla 15 zněl takto:
"V případech uvedených v předešlém odstavci dodá předseda dovolacího senátu dovolací návrh s tím, že může do osmi dnů od jeho doručení podati k dovolacímu soudu odpověď podepsanou advokátem. Převyšuje-li hodnota předmětu sporu částku 2000 Kč, může se odpůrce v odpovědi připojiti k dovolacímu návrhu."
Předseda: Kdo souhlasí s tímto 2. odstavcem čísla 15 §u 1 tak, jak byl právě přečten, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím jest schválen odst. 2 čísla 15 §u 1 podle návrhu pp. posl. dr. Dérera a soudr.
Teď budeme hlasovati o odstavci 3 čísla 15 podle návrhu pp. posl. dr. Dérera a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Navrhujeme, aby 3. odstavec čísla 15 zněl takto:
"Připojí-li se v případech uvedených v prvním odstavci odpůrce dovolatelův k dovolacímu návrhu, může dovolatel na připojovací návrh podati u dovolacího soudu odpověď podepsanou advokátem do osmi dnů od doručení připojovacího návrhu."
Předseda: Kdo souhlasí s tímto zněním odstavce 3 čísla 15 §u 1, jak jej navrhují pp. posl. dr. Dérer a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím jest schválen odst. 3 čísla 15 §u 1 podle přečteného návrhu pp. posl. dr. Dérera a soudr.
Teď je nám hlasovati o zbytku tohoto čísla 15 a o zbytku §u 1, jakož i o zbytku celé osnovy, to jest o dalších §§ 2 a 3, jakož i o nadpisu a úvodní formuli zákona podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím jsou schváleny zbytek čísla 15 §u 1, zbytek §u 1 a také zbytek celé osnovy, t. j. §§ 2 a 3, nadpis a úvodní formule zákona podle zprávy výborové.
Tím poslanecká sněmovna tuto osnovu přijala ve čtení prvém.
Teď vyřídíme odst. 2 pořadu, který jsme odložili po vyřízení imunitních záležitostí.
2. Zpráva výborů ústavně-právního a zemědělského k vládnímu návrhu zákona (tisk 4046) o zrušení svěřenství (tisk 4766).
Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní pan posl. dr. Černý, za výbor zemědělský pan posl. Dubický.
Dávám slovo panu posl. dr. Černému.
Zpravodaj posl. dr. Černý: Slavná sněmovno! Právní instituce rodinných svěřenství dostala se do bývalého Rakouska, tedy i do zemí našich, již v 16. století a nabyla zejména ve století 17., kdy zřizování její bylo co nejúčinněji podporováno, největšího rozkvětu. Hlavním účelem jejím bylo, aby spojena jsouc se šlechtictvím té které rodiny, zajistila jí zvláštní hospodářské i sociální postavení (t. zv. splendor familiae) a byla proto chráněna celou řadou zákonných ustanovení, pečujících o to, aby jmění fideikomisní nebylo rozděleno, zcizeno, přetíženo zadlužením, aneb jinak ztenčeno.
Existence rodinných svěřenství byla však téměř již od svých prvních počátků spornou, a to jak z důvodů politických, tak i z důvodů národohospodářských.
Reakce všech dob byla přirozeně zastáncem ústavu rodinného svěřenství. Naproti tomu však doby, v nichž vítězila demokracie a kdy osobní svoboda stála nad privilegiemi určitých osob i rodin, byly jejími odpůrci. Ve starších dobách bylo to zejména zákonodárství josefinské, které rodinným svěřenstvím nepřálo a dovolovalo i přeměnu svěřenství statkového ve svěřenství peněžní a dokonce i zakazovalo rozšiřování statkového realního svěřenství dalším zakupováním půdy. Také rok 1848 min. století otřásl v důsledku vnějšího vlivu mocně tímto ústavem, avšak ke zrušení jeho tehdy přece jenom nedošlo.
Jediné obmezení nastalo teprve zákonem ze dne 13. června 1868, podle něhož bylo ku zřízení svěřenství zapotřebí zákona.
Byla-li tedy existence ústavu rodinného fideikomisu spornou v Rakousku již v dobách josefinských, ano i v absolutistických dobách min. století, nemůže býti tím spíše pochybnosti o nutnosti jejího odstranění u nás v době demokratické naší republiky a jejích demokratických zákonů. Byl proto již r. 1919, tedy ihned po převratu, ještě v revolučním Národním shromáždění, podán republikánskou stranou československého venkova návrh na zrušení fideikomisu (tisk 456), který navrhoval pouze striktně, aby "fideikomisy byly zrušeny", aniž se však pouštěl blíže do merita celé věci.
Druhý návrh ve směru tomto podaný (tisk 2349) byl návrhem vládním a podán byl 9. června 1921. Podle tohoto návrhu měl se státi ten, kdo je držitelem svěřenství v době, kdy zákon tento nabude účinnosti, neobmezeným vlastníkem veškerého svěřenského jmění, při čemž by nároky dosavadních čekatelů zanikly bez jakékoliv náhrady. Ku projednání návrhu tohoto však pro skončené práce sněmovní nedošlo.
Konečně je třetí, právě projednávaný vládní návrh (tisk 4046), ve kterémž přihlíží se kromě k bezprostřednímu držiteli svěřenství také k nejbližším čekatelům, zejména nejbližším třem čekatelům, kteří by podle zřizovací listiny mohli ve svěřenství nastoupiti, anebo k bezprostřednímu nástupci a nejbližším dvěma čekatelům, je-li svěřenství uvolněno úmrtím držitelovým. Podle této vládní osnovy ponechává se totiž držiteli svěřenství a nejbližším třem čekatelům, v případě pak úmrtí držitelově povolanému nástupci a nejbližším dvěma čekatelům, aby upravili poměry uvolněného svěřenského jmění dohodou. Teprve když by k dohodě této nedošlo, nastupuje dispositivní předpis zákona, podle něhož se rodinné svěřenství, které jest vlastně rozšířenou fideikomisární substitucí - při které však neplatí omezující ustanovení §u 611 a 612 obč. zák. neb uh. práva zvykového - mění na majetek vázaný a staví se úplně na roveň fideikomisární substituci ve smyslu obč. zákona (§§ 611 a 612). Nabyvatel svěřenského jmění bude míti právní postavení předního dědice (fiducionáře) a bude omezen svěřenským nástupnictvím (fideikomisární substitucí) ve prospěch prvního čekatele, který by byl podle zřizovací listiny povolán k nástupnictví ve svěřenectví. Vládní osnova nepřihlíží ovšem k oněm omezením zřizovacích listin, která se příčí nynějšímu právnímu řádu, nastalému po 28. říjnu 1918, zrušením šlechtictví, prohlášením občanské rovnosti, zejména pak omezením pro nerovný sňatek, nedostatek šlechtictví neb určitého počtu šlechtických předků a podobným. Vládní návrh však respektuje veškerá oprávnění, jichž nabyly určité osoby, které jsou na živu, aneb jsou alespoň pokládány za narozené, oproti držiteli svěřenství neb oproti svěřenskému nástupci ze zřizovací listiny na různé apanáže, výbavu a podobné.
Vládním návrhem zrušují se veškeré fideikomisy a nečiní se rozdílu mezi majoráty a senioráty ani jinými druhy svěřenství. Sbírky a předměty umělecké neb historické ceny, archivy, knihovny a registratury, které jsou příslušenstvím svěřenských statků, budou k příkazu ministerstva školství a národní osvěty sepsány a podle posouzení téhož ministerstva nadále uschovány. Zcizení těchto sbírek aneb předmětů bez souhlasu ministerstva školství a nár. osvěty není dovoleno.
Toto řešení, jak je navrhuje právě projednávaná vládní osnova, opírá se hlavně o dobré zdání nejvyššího soudu, které se vyslovuje pro zrušení fideikomisu a doporučuje svrchu zmíněnou dohodu, jakož i o posudky soudů fideikomisních, a přihlíží pokud možno k t. zv. vyjádření čekatelů fideikomisních, podanému v říjnu 1921.
Abych se o vyjádření tomto několika slovy zmínil, zastává se ovšem toto fideikomisu a odůvodňuje jeho nutnost zájmem veřejným, při čemž poukazuje zejména na národohospodářský, sociální, kulturní a soukromoprávní jeho význam.
V ohledu národohospodářském a sociálním dovolává se memorandum to důležitosti svěřenství pro ochranu lesů, a jeho důležitosti pro výrobu zemědělskou, dále pro výživu a existenci úřednictva, zřízenectva a dělnictva. V ohledu kulturním přičítá zásluze ústavů fideikomisních zachování velmi četných statků kulturních, zejména uměleckých paláců, galerií, sbírek, archivů, knihoven a podobné. Slabší pak jest jeho odůvodnění v ohledu politickém, případně pak státním. Všechny tyto důvody, byť by i nebylo možno nepřiznati jim jistou oprávněnost, nepostačují a nepřesvědčují, a to tím spíše, uvážíme-li, že v republice naší je již celá řada zákonů o reformě pozemkové, jakož i celá řada zákonů sociálních, kterýmiž se téměř veškeré problémy národohospodářské i sociální, ano částečně i kulturní, na něž právě vyjádření čekatelů poukazuje, náležitě řeší.
Dalším důvodem, kterým je Memorandum čekatelské seslabeno, je také zejména to, že jistě není srovnatelno s demokracií, aby určité rodině pojištěno bylo zvláštní vynikající majetkové postavení, při čemž by celá řada čekatelů, tedy členů téže rozšířené rodiny, žilo v poměrech nuzných, někdy i v bídě.
Vládní osnova všímá si již také dosavadního zákonodárství, kterým fideikomisy byly zrušeny, a to hlavně pruského nařízení o zrušení rodinných fideikomisů z 10. března 1919 a polského zákona o zrušení rodinných statků z 18. listopadu 1921.
Nařízení pruské vlády ze dne 10. března 1919, kterým se zrušují fideikomisy, ponechává rovněž držiteli svěřenství, jakož i členům rodiny, kteří k nástupnictví jsou povoláni, aby rodinnou dohodou upravili poměry ze svěřenství, a poskytuje k účelu tomu lhůtu do 1. června 1921. Nebude-li dohoda do této doby předložena, nařídí státní ministerstvo zrušení fideikomisu cestou nucenou. Dohoda uzavírá se víceméně obdobně ve vládní osnově naší.
Polský zákon ze dne 18. listopadu 1921 o rodinných statcích v bývalém záboru pruském ponechává stejně držiteli svěřenství, jakož i členům rodiny, kteří jsou povoláni k dědictví rodinných statků, aby rodinnou dohodou fideikomisy zrušili. Nebude-li zrušení rodinných statků provedeno v dohodě během jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, může ministerstvo spravedlnosti ve shodě s ministerstvem zemědělství zaříditi jich nucené zrušení. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Ústav rodinných svěřenství stojí konečně v odporu se zákony o provádění pozemkové reformy, zejména pak se zákonem ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n., o zajištění půdy drobným pachtýřům a zákonem ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., t. zv. zákonem záborovým, v důsledku čehož pak pozemková reforma na velkostatcích svazkem fideikomisním vázaných způsobuje nejen četné potíže formální, nýbrž i velmi četné potíže věcné. Držitel velkostatku fideikomisního, který je případně zároveň vlastníkem velkostatku zpupného, osobuje si podle dosavadní praxe nejvyššího správního soudu právo uplatňování nároku svého ve smyslu §u 11 záborového zákona na zákonnou, záboru nepodléhající výměru 250 ha půdy dvakráte, a to jednou jménem statku zpupného, po druhé pak jménem velkostatku svěřenského. Zrušením svěřenství soustřeďuje se však v takovém případě statek fideikomisní se statkem zpupným v jedněch rukou a jmění fideikomisní stává se jměním svobodným, následkem čehož pak dvojí uplatňování nároku podle §u 11 záborového zákona stane se nemožným. Uvážíme-li konečně, že jen v Čechách je celkem 51 reálních svěřenství, na Moravě pak 18, ve Slezsku pak 2, tedy jen v býv. korunních zemích dohromady 72 fideikomisů, přijdeme ke značné cifře téměř 20.000 ha půdy, která pozemkové reformě uniká, což, nehledě k jiným momentům, je zvláště pro drobné přídělce ztrátou velmi citelnou.
Ze všech těchto důvodů, jež dovolil jsem si poznamenati, usnesl se ústavně-právní výbor na přijetí vládní osnovy v tom znění, jak se posl. sněmovně předkládá, a navrhuji proto její přijetí beze změny. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji - za výbor zemědělský - p. posl. Dubickému.
Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! V republice demokratické, která odstranila šlechtictví a tituly a prohlásila občanskou rovnost, nemohou míti místa rodinná svěřenství. Jedincova vůle, jež pořízením o svém jmění na vždy obmezuje vůli a volné nakládání potomků a vylučuje z užívání jmění jednotlivé členy rodiny, je pro všeobecnost škodlivou. Není jistě sociální, aby jeden z rodiny na úkor ostatních požíval značného jmění a vylučoval je ze zdělávání rodné půdy.
Svěřenství pozbylo u nás sice již významu zákonem ze dne 27. května 1919 o zajištění půdy drobným pachtýřům a hlavně pak záborovým zákonem ze 16. dubna 1919, ale právě proto je na čase, aby odstraněno bylo úplně, a to ať jde o svěřenství, které bylo zřízeno pro cizí, třebas panovnické rodiny, či ať náleží příslušníkům republiky naší neb cizího státu. Navrhovaný zákon vládní vyhovuje po této stránce úplně a ruší svěřenství veškerého druhu.
Zemědělský výbor připojil se jednomyslně k usnesení ústavně-právního výboru, projednav předloženou osnovu v podrobné rozpravě a uváživ zejména její význam v ohledu praktickém, zemědělském.
K posouzení po této stránce chci uvésti některá data, jak se jeví ze zjištění provedeného ministerstvem spravedlnosti podle zpráv svěřenských soudů, po případě soudů, v jichž obvodě leží části svěřenství.
Podle něho jest stav fideikomisů tento: V Čechách jest 78 svěřenství, z toho 55 reálních s plošnou výměrou 560.700 ha a 23 peněžních, na Moravě 32 svěřenství, a to 18 reálních s výměrou půdy 163.613 ha a 14 peněžních, a ve Slezsku 2 svěřenství reální s plochou 4753 ha. Celkem v historických zemích je 112 svěřenství, a to 75 reálních s půdou výměry as 730.000 ha a 37 svěřenství peněžitých.
Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jest 40 svěřenství. Plochu však nebylo lze zjistiti, poněvadž vedou se svěřenství v hlavní části jeho dosud u soudů maďarských a naše soudy nemají potřebných dat.
Cifry mnou uváděné shodují se až na menší úchylky se statistikou, jak byla uveřejněna za Rakouska ve statistických výkazech z r. 1883.
Jen ve Slezsku jest počet svěřenství a výměra značně menší, neboť odpadly některé okresy v Polsku.
Podle oněch výkazů bylo v Čechách nejvíce svěřenské půdy, a to 15% veškeré půdy, kdežto průměrná číslice z celého Rakouska byla něco přes 4%.
Jeť v Čechách fideikomisní půdy: 5·20% polí, 7·22% luk a 23·88 % lesů. Na Moravě 2·93 % polí, 4·93 % luk a 22·09 % lesů. Ve Slezsku bylo: 1·64% polí, 1·60% luk a 7·58% lesů z celkové plochy země.
Tato data arciť se nyní změnila.
Ze svěřenské půdy pak tvoří v Čechách pole 22·39%, louky 6·96% a lesy 62·8% (tedy přes 3/5). Na Moravě pole 18·58%, louky 4·15 % a lesy 72·25% (téměř 3/4).
Mohla by povstati otázka, jak účinkovati bude tento zákon na pozemkovou reformu. Že nemohou obstáti fideikomisy v demokratické republice, uznávající rovnost všech stavů, již jsem řekl. Zrušením šlechtictví odpadla hlavní podmínka, která jest stanovena vesměs ve zřizovacích listinách - připomínám, že občanských svěřenství u nás v Čechách a historických zemích vůbec nebylo - a již proto nelze svěřenství dále zachovávati.
Snad by se mohlo namítnouti, že nebylo třeba připustiti dohodu stran držitelů a čekatelů, ale veřejný zájem státní vyžadoval, aby tento právní stav byl zrušen. Úpravu další o majetkových poměrech jako otázku čistě soukromoprávní bylo možno ponechati zúčastněným. Teprve kdyby nemohlo býti této úpravy docíleno, řeší zákon tyto otázky soukromého práva, a to opět ve veřejném zájmu, aby se předešlo sporům a dány byly směrnice pro jich vyjasnění.
Zemědělský výbor uznal, že nebylo lze zabrati bez náhrady svěřenský majetek v právním státě, neboť jest zjištěno, že mnohá svěřenství povstala z úplatných jednání a zcelováním majetku jednotlivých rodin a že nelze dokázati vždy nesprávný způsob nabytí.
Půda svěřenská jest téměř všechna zabranou půdou. Dostane-li se tedy do vlastnictví nynějšího držitele omezeného ještě fideikomisární substitucí nebo do vlastnictví prvního čekatele, neobmezeného již, či konečně dohodou do vlastnictví různých osob, zůstává půdou zabranou, což výslovně v zemědělském výboru bylo konstatováno. Podle záborového zákona zůstává jí, i když po jeho účinnosti majetek rozdělí se na několik osob.
Soubor pozemkového majetku neomezeného a soubor omezený ať svěřenským svazkem nebo fideikomisární substitucí jest pokládati za dva různé majetkové soubory. Splynou-li pak takové soubory v osobě jednoho vlastníka, neomezeného ve vlastnictví a nakládání jimi v jedno, stanou se opět zabranou půdou, jakmile majetek přesahuje zákonnou výměru zábor. zákona, tedy výměru 150 ha půdy orné.
§ 13 osnovy výslovně stanoví, že zrušením svěřenského svazku nejsou zrušena omezení nakládati majetkem zabraným podle záborového zákona, a vyžaduje souhlasu státního pozemkového úřadu ke každé dohodě, která se týká zabraného majetku. Je tedy zemědělský výbor přesvědčen, že touto osnovou nejsou nikterak dotčeny zákony o reformě pozemkové, zejména ustanovení záborového zákona.
S druhé strany zrušením fideikomisů ujasní se poměr mezi majetkem vázaným a nevázaným a bude umožněno prováděti pozemkovou reformu nejen účinněji, nýbrž i rychlejším tempem.
Doporučuji proto jménem zemědělského výboru, aby osnova byla přijata v navrženém znění. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.
Oznamuji, že za ministerstvo financí přítomen je při tomto odstavci pořadu min. rada Chochole.
Byl podán návrh. Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Návrh posl. dr. Lukavského, J. Marka, Staňka, Slavíčka, dr. Noska a spol.:
Podepsaní navrhují:
V zákoně o zrušení svěřenství tisk 4766 budiž v §u 3 do odst. 2 vsunuto jako poslední věta:
"Bylo-li však ve zřizovací listině vyhrazeno dočasnému držiteli právo, jmenovati svého nástupce a nařídil-li dočasný držitel zemřelý před účinností tohoto zákona platným posledním pořízením, jak jest naložiti jměním náležejícím ke svěřenství pro případ, že bude svěřenství podle zákona zrušeno, buď svěřenství odevzdáno podle posledního pořízení jako pozůstalost prostá svěřenského svazku".
Místopředseda Buříval: Žádám p. referenta, aby se o návrhu vyslovil.
Zpravodaj posl. dr. Černý: Ústavně-právní výbor s návrhem tímto souhlasí a doporučuje jeho přijetí.
Místopředseda Buříval (zvoní): Budeme hlasovati.
Prosím paní a pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Zákon má 20 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.
Míním dáti o něm hlasovati tímto způsobem:
Nejprve budeme hlasovati o celém §u 1 a celém §u 2 a o prvých dvou odstavcích §u 3 podle zprávy výborové.
Pak o vsuvce do odstavce 2 §u 3 podle návrhu pp. posl. dr. Lukavského a druhů.
Pak budeme hlasovati o třetím odstavci §u 3 podle zprávy výborové.
O §§ 4 až 20, o nadpisu a úvodní formuli zákona budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Námitek proti tomuto způsobu hlasování není? (Nebylo.)
Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak bylo navrženo.
Kdo souhlasí s § 1 a § 2 a s prvými dvěma odstavci §u 3 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 1 a § 2 a první dva odstavce §u 3 jsou schváleny podle zprávy výborové.
Nyní budeme hlasovati o vsuvce do druhého odstavce §u 3 podle návrhu pp. posl. dr. Lukavského a druhů, k němuž se připojili páni zpravodajové.
Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Vsuvka do druhého odstavce §u 3 podle návrhu pp. posl. dr. Lukavského a druhů je schválena.
Nyní budeme hlasovati o odstavci 3 §u 3 podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tímto odstavcem 3 §u 3 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím odstavec 3 §u 3 podle zprávy výborové je schválen.
Nyní budeme hlasovati o §§ 4 až 20, jakož i o nadpisu a úvodní formuli zákona podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s §§ 4 až 20, s nadpisem a úvodní formulí zákona podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. §§ 4 až 20, nadpis a úvodní formule zákona jsou schváleny podle zprávy výborové.
Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém.
Druhé čtení bude provedeno ještě v této schůzi, bude-li osnově této přiznáno zkrácené projednávání podle §u 55 jedn. řádu.
Tím je vyřízen odst. 2 pořadu.
Přistoupíme k odstavci 16 pořadu, jímž je: