Pan ministr financí řekl, že předloha znamená velmi veliký pokrok pro dlužníky lombardní, že obsahuje výhodu pro dlužníky zástavní, kdežto my víme, že znamená pro malé lombardní dlužníky jen ztrátu jejich vkladů. Když si pánové již usmyslili, že je povinností všech občanů upisovati státní půjčku, podávali jsme se strany svazů a německých poslanců po léta četné návrhy o podmínkách, za nichž mělo býti části majitelů válečných půjček možno upisovati státní půjčku, za podmínek ovšem, které odpovídají skutečným poměrům příjmovým a majetkovým. Pamatuji se na př., že četné spořitelny - poněvadž přece tak rádo se mluví o neochotě německých spořitelen splniti občanské povinnosti - dělaly příslušné návrhy - a naše německé spořitelny také mají finančně školené lidi, kteří jsou technicky a hospodářsky snad zdatnější, než mnozí pánové, kteří sedí ve vládní lavici a z finančního ministerstva chrlí spoustu hospodářských zákonů na veřejnost - aby byly úpisy pro spořitelny stanoveny takovou měrou, že celkový majetek spořitelen ve státních papírech nesmí přesahovati 70% jejich vkladů. Myslím, že to je přece hranice dosti dalekosáhlá a velká ochota pro případ, že stát chce přihlížeti k hospodářské situaci a k životním potřebám spořitelen.
Ze všech myšlenek, o nichž se mluvilo dosti dlouho a ve veřejnosti pojednávalo, nic si vláda nevzala. Již před dvěma léty řekla vláda, že jde hlavně o ochranu malých lidí, kteří prý činí 70% ciferně. Co tito malí lidé dostanou ve skutečnosti? Tříprocentní neslosovatelný papír, který sotva odpovídá jejich přání po hotových penězích nebo peněžní hodnotě. Musím říci, že tato majetková hranice 25.000 Kč podobá se loži Prokrustovu. Tam se položí poplatníci a kdo má o haléř více, tomu se usekne hospodářská noha, nebo lépe řečeno hospodářská hlava bez ohledu na to, zda zůstane hospodářským torsem nebo hospodářskou mrtvolou. Nejkrásnější však jest, že ani vládní lidé, ani pan zpravodaj, nemohou dáti jasné vysvětlení o tom, jak se to má v souvislosti s komplexem mezi 25.000 Kč jmění a oceněním majetku válečných půjček při určení této výměry, podle níž by občané byli v účinnost zákona pojati. Ani ministerstvo financí, ani zpravodaj nemohou, jak řečeno, dáti určité odpovědi na tuto jasnou otázku. A pak se volí jako rozhodný den pro hranici majetkovou den majetkové dávky, den, který je za námi více než 5 1/4 roku, od kdy nejen ve směru měňově technickém a měňově politickém, ale i v rozdělení majetkových poměrů staly se nejhlubší změny jako všude, tak i v tomto státě. Zažili jsme, že zchudli lidé, kteří tehdy měli velké jmění, kdežto na druhé straně jsme byli svědky, že lidé, kteří sem přišli přes hranici s prosezenými kalhotami a starými králičími kůžemi, jsou dnes milionáři, kteří, kdyby byli včas upsali československou půjčku, měli by nyní možnost, aby se s nimi jednalo podle tohoto zákona jako s občany, kterým se dostává výhod, jako na př. pánové Grey a společníci, kteří docházeli k československým ministrům a byli jejich hosty. To jsou pánové, kteří by mohli použíti dobrodiní zákona.
Pan zpravodaj poukázal zvláště na to, že velká přednost zákona proti předlohám z roku 1921 a 1922 záleží v tom, že hranice majetku ve válečných půjčkách, která rozhodna je pro výhodu podle tohoto zákona, tedy pro přeměnu papírů v československou státní půjčku bez příplatku, byla zvýšena ze 70.000 na 100.000. Je pravda, že to je předností zákona, byť i malou a skromnou. To nutno přiznati. Avšak u koho se tato věc uplatní? Bude asi málo soukromníků, málo jednotlivých existencí, málo lidí s malým příjmem, se jměním v ceně mezi 10.000 Kč a 20.000 Kč, kteří upsali 70.000 až 100.000 K válečné půjčky. Tato hranice pro výhodu takového stavu jmění platí hlavně pro veřejnoprávní korporace. Dostane se jim však při tom skutečně výhod? Má to pro ně skutečný prospěch? Mnoho malých obcí, nejen středních, upsalo značné sumy na válečné půjčky pod tlakem tehdejších poměrů, snad i pohnuto přesvědčujícím uměním Živnostenské banky a jiných, kteří těm lidem líčili v nejrůžovějších černožlutých barvách možnost zisku. Zmiňuji se jen na př. o obcích v Krušných Horách, jichž obyvatelstvo průměrně není přehnaně požehnáno bohatstvím a které jen těžce dobude skrovného výnosu z půdy, aby s těžkou námahou mohlo žíti. Tak na př. obec Pernink s 2506 obyvateli podle sčítání lidu z roku 1921 v politickém okrese nýdeckém, v soudním okrese blatenském, upsala neméně než 600.000 K na válečné půjčky. Tato obec tedy nespadá do výhod tohoto zákona. Pro ni je dvojí možnost: Poněvadž značná část válečné půjčky je také lombardována, je pro ni jen možnost, že připlatí. Tu však přehlížejí přívrženci příplatkové teorie, že to není totéž, zda se tehdy upisovala válečná půjčka ve lhůtách, v době skoro 5 let, při čemž velmi často - také podvod celé úrokové politiky, která dělá z lidí otroky úrokového kapitálu - mohlo se vždy upisovati tak, že při tom spolupoužito i dřívější válečné půjčky, což bylo vlastně klamem na sobě a národohospodářským podvodem, kdežto nyní mají lidé jednou ranou upsati tutéž částku na státní půjčku. Nebudou-li obce míti této možnosti, pak jejich papíry propadnou; avšak jak se dostanou ze závazků k bankám, tuto otázku pan ministr financí sám do dnešního dne dosud neřešil. Jiná obec, u níž bylo tehdy trochu více pracováno, Abertamy v témže okrese, obec s 3512 obyvateli, upsala na válečnou půjčku 6 milionů, a hospodářsky nikoli tak silný soudní okres Blatná sehnal 12 milionů starorakouských korun na válečné půjčky. Otázku, jak tito lidé mají nyní připláceti na státní půjčku, bude moci ministr financí snad teprve tehdy řešiti, až jednou bude tak laskav a odebéře se někdy do těch krajin vlakem nebo československým státním automobilem, aby uviděl hospodářské poměry těchto lidí. Nebo musíme věřiti, že státní správa je posedlá satanskou, ďábelskou vůlí nechati vědomě tyto obce a okresy zchudnouti, vědomě je dohnati k zchudnutí, aby pak z Prahy Živnostenská banka a český finanční kapitál mohly po těchto hraničních krajích sáhnouti.
Podle této osnovy dostává se výhod zástavním dlužníkům. To praví důvodová zpráva, to praví ministr financí. V zákoně je pro zástavní věřitele vysloven závazek ku převzetí náhradních dlužních úpisů jako úplné zaplacení kapitálových dluhů zajištěných válečnou půjčkou, avšak jen do 20.000 K nominale a do 30.000 Kč příjmu. Je dokonce dána možnost, žádati odpisu úroků u zástavního věřitele nebo u banky nebo spořitelny - mne zajímá hlavně případ bank, jež jsou mně kapitálovým zřízením méně sympatickým avšak jen do 10.000 nominale a do 15.000 Kč příjmu. Kdo má větší příjem, ten musí i po odpisu válečné půjčky úroky zaplatiti, aspoň úroky doposud vzešlé. Ten však, kdo vůbec nemůže upsati, kdo z důvodu chladného posuzování svého vlastnictví, své kapsy, nemůže použíti dobrodiní tohoto zákona, ten musí ovšem nechati majetek, válečné půjčky, propadnouti. Ti chudáci jsou pak všemocným finančním ministrem nuceni darovati bankám částky, které hotově uplatili.
Jednotlivý případ vzatý ze života dosvědčí nesmyslnost této domnělé výhody pro zástavní dlužníky. Někdo má 2400 K válečné půjčky jmenovité hodnoty a je na to dlužen 1800 K, tedy malý majitel válečné půjčky. Banka na něho ovšem již léta naléhá, aby konečně udělal pořádek a také zaplatil úroky. Ten člověk spadá podle stavu svého jmění do dobrodiní tohoto zákona. Nuže, jak vyhlíží toto dobrodiní? Na svých 2400 K válečné půjčky jmenovité hodnoty obdrží neslosovatelný 3% československý státní papír na 1800 Kč. Z toho dostane 3% úroků, 1800 Kč je bance dlužen a banka od něho požaduje 5% nebo 5 1/2 % úroků. Tak věc vypadá. Nedohodne-li se s bankou po dobrém, může každoročně na úroky dopláceti i přes dobrodiní zákona ještě po dlouhá léta, pokud tento papír existuje, pokud nebude sprovozen se světa konvencí, novým zákonodárným aktem. Musí dříti a uskrovňovati se, aby mohl zaplatiti úroky, a československý finanční ministr jmenuje to s krvavým výsměškem dobrodiním pro malé držitele válečných půjček! Má ovšem volbu ještě jinou. Může nechati své papíry válečných půjček propadnouti!
Zlepšením nynějšího stavu je ono ustanovení zákona, podle něhož může býti válečná půjčka přeměněna na důchodové knížky poštovní spořitelny. Je mi líto, že musím říci: Tito malí majitelé válečných půjček nebyli by se stali účastnými tohoto dobrodiní, kdyby nebyli morálně k tomu nuceni tím, že také Živno- a jiné tři privilegované banky, jichž jména bychom se rádi úředně dověděli, poněvadž se o tom ve veřejnosti tolik mluví, mají býti účastny této výhody. Spořitelnám a obcím se dostává při zástavním dluhu mimořádných výhod. Tvrdí se, že spořitelny, u nichž jsou obce lombardními dlužníky, obdrží výhodu privilegovaných úpisů. U jiných dlužníků mohou spořitelny také tuto výhodu obdržeti, avšak praví se, že pan ministr financí "může" a toto "může" pana finančního ministra je pro nás kamenem úrazu, poněvadž je neslýcháno, když se na libovůli ministerstva nebo jednotlivého člověka váže zákonem právo, jež se chce dáti občanům. Kdyby skutečně bylo úmyslem učiniti s tímto zákonem hospodářský, sociálně-politický pokrok, bylo by samozřejmým, že by bylo nutno přiznati tento zákonný nárok na výhodu každému. Ano, říká se, obce, dobročinné ústavy a tak dále pokládají se přece za právnické osoby, které při svém celém jmění nepodléhají majetkové hranici, jsou tedy osobami, jimž se výhod dostane. Avšak i pro obce a dobročinné ústavy platí hranice 100.000 Kč. Ba, ještě k tomu něco přijde. (Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Ano, vím, že moje řečnická lhůta uplynula, avšak prosím pana předsedu, aby snad byl přece trochu liberální, abych mohl domluviti.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Račte pokračovati.
Posl. Patzel (pokračuje): Snad ještě hůře jsou na tom ty obce, které, poslouchajíce nátlaku finanční správy, zatím podle zákona z roku 1920 upsaly IV. státní půjčku. Neboť válečná půjčka, kterou od té doby příplatkem přeměnily ve IV. státní půjčku, nezapočítává se jim při určení této hranice 100.000 K. Ty tedy budou za svoji dobrotu k finanční správě dvojnásobně potrestány. A to se nazývá zákonem pokroku, jak to často tvrdí československá finanční správa, jež se domnívá, že Československá republika přece může poskytovati nemožných výhod velkokapitalistům, aby jim ve formě úplného zaplacení válečných půjček ještě jednou dala zisky, které již ve válce udělali. Nuže, nemám příčiny hájiti bankéřů. Avšak, aniž bych přišel v podezření, že mluvím ve prospěch těchto lidí, smím přece poukázati na toto: Střední výrobce - a mně záleží především na středním a malém majiteli válečných půjček - upsal svého času válečnou půjčku na stálé naléhání finanční správy a důvěřuje prospektům nejen německých, ale i českých bank, jako Živnobanky; činil se naň nátlak s poukazem na to, že jen tehdy může dostati dodávky vojenské. Pak ten člověk pracoval o vojenských dodávkách, za které mu stát zůstal dlužen, a pak přišel převrat. Stát převzal lidi, uniformy a boty, převzal kasárny, převzal dodané seno a slámu a potraviny, všecko, co kde bylo. Avšak do dnešního dne odpíral těm lidem zaplatiti vojenské dodávky, uštípl jim s politickým revolverem v ruce 50% z pohledávek, uštipuje jim z těchto 50% jinou zákonnou předlohou, která je také na denním pořadu slavné sněmovny, druhou polovici - a válečné půjčky, jak praví, také jim nemůže honorovati. Máme své vlastní mínění o tomto způsobu politické morálky, avšak při tom máme pocit, jako by finanční umělci ve státě neuměli počítati, nebo lidi, které prý přiměli k upisování čtvrté státní půjčky, vůbec nechtěli k tomu míti, neboť něco pánové přehlížejí. V tomto státě jsou lidé, kteří od té doby upisovali čtvrtou státní půjčku, přinuceni byvše tísní, nikoli z vlastní vůle, nezpěčujíce se z odporu proti československé finanční správě, nýbrž z jasného hospodářského poznání, poněvadž se říkalo jako ve státě Rakouském: Musíš upsati státní půjčku, jinak nebudeš dodávati pro československou vojenskou správu ani kalhot ani bot! Na spořitelny dělal se nátlak k upisování s politickým revolverem, poněvadž by se jim nebylo dostalo povolení pro kommunální zápůjčky, pro důležitá národohospodářská zařízení atd. A finanční ministr pak myslí, že také budou upisovati československou státní půjčku, když se týž papír dostane dnes mnohem laciněji; malí lidé, kteří by snad měli několik tisíc korun k dodatečnému úpisu, byli by blázny, kdyby předložili válečnou půjčku k zaplacení a upisovali půjčku státní, když za obnos na dodatečný úpis mohou koupiti na burse dvakráte tolik cenných papírů, poněvadž papír, který zní na 75 Kč, možno míti každý den za 30 až 32 Kč. Takovým způsobem se nepovznese ani úvěr státní ani šetrnost státních občanů, jež povznésti se mimořádně namáháte, pro jejichž povznesení byly podány četné zákony, které také ještě mají býti přijaty. Řada občanů bude podle tohoto zákona vydána ještě více než dosud v moc bank. O tom chci říci ještě slovo, že postup velkobank proti malým držitelům válečných půjček, proti upisovatelům lombardním, byl přímo neslýchaný, a že by měla finanční správa veškeru příčinu, kdyby nebyl bankovní kapitál vlastně skutečným ředitelem finanční správy, aby chránila malých poplatníků. Rozsudky Československé republiky, rozhodnutí nejvyššího soudu a nejvyššího správního soudu tu a tam dosud chránily mnohého poplatníka před tím, aby ho v jeho životních zájmech nezasáhly banky, které přece tehdy udělaly s válečnými půjčkami skvělý obchod. Po přijetí tohoto zákona přestane nepatrná ochrana, které do dnešního dne poskytovalo rozhodování soudů mnohým takovým majitelům, také mnohým obcím, a tu se uvidí, zda si finanční správa skutečně byla úplně vědoma této formy konečného řešení válečných půjček. Věci se mají tak: Velká část středních a největší část malých držitelů bude nucena nechati válečnou půjčku propadnouti, ať chtějí nebo ne, poněvadž nemají peněz k dodatečnému upisování a poněvadž zákon jim, když jsou dlužníky lombardními nebo zástavními, ukládá jen povinnosti, i když jim zdánlivě stát poskytuje daru zaplacením jejich papírů válečné půjčky. To je nyní zvláštní, že nezaplacená válečná půjčka nejen propadá, ale také že československá správa nařizuje dokonce, aby byla odvedena, takže je člověk ještě ohrožen trestem, když si aspoň byt s tím vyloží, aby se ohřál, když už za to nic nedostane. Jediná věc, kterou technikové československých zákonů výtečně dovedou - patrně ze zkušenosti jako sabotéři starého státu - je, že obklopují všecky zákony plotem z ostnatého drátu, drakonickými trestními ustanoveními. To činí finanční správa při skutečnosti, že musí přiznati, že nemůže popříti, že dnes nebo zítra, až se stane tato konečná úprava zákonem, vystoupí proti reparační komisi s miliardami rakouských papírů válečných půjček, aby je uplatnila při odhadu těch nároků, které má reparační komise proti tomuto státu. Finanční správa vždy prohlašuje, že i toto řešení otázky válečných půjček uloží státu silné finanční oběti. Finanční zákon byl tak znamenitě vypracován, že se nám sice říká, že prý dle nařízení z roku 1919 bylo v tuzemsku sepsáno asi 5 miliard válečných půjček, že k tomu přistoupí ještě řada válečných půjček, které patří československým občanům a tehdy byly v cizině, dále že při kursu 75% bylo k dodatečným úpisům použito 2500 milionů válečné půjčky. Říká se, že výše celého státního dluhu plynoucího z válečných půjček, bude dosahovati 8 až 9 miliard. Opravdu se nám však neřekne, které domnělé finančně větší zatížení z tohoto zákona vyplývá pro finanční správu, poněvadž se s tím chce hráti na schovávanou. Tímto způsobem se podkopává důvěra státního občana ve státní úvěr a ve stát, a to nejen německého, ale i Čechů, i když oni snad méně mluví, poněvadž se bojí šovinismu české ulice a listů strany pana ministra financí; jedná se dnes ještě o mnoho českých sedláků ve vnitřní Moravě, pak slovenských sedláků a živnostníků. Kromě toho přichází se nám s řadou jiných předloh, mezi nimi s oběma fondovými předlohami, které zatěžují národní hospodářství několika miliony, aby, jak se praví, byla podporována důvěra ve státní úvěr a důvěra v úvěr veřejných peněžních ústavů. Domníváme se, že by tu byly mnohem lépe uloženy miliony, které se tam poskytují ústavům upadlým do tísně, zkrachovaným bankovním ústavům, místo aby byli správní radové zavíráni a jejich jmění zabavováno.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Žádám pana řečníka, aby skončil, poněvadž velmi překročil ustanovený čas.
Posl. Patzel (pokračuje): Je mně líto, avšak v takové otázce musí býti člověku aspoň popřáno, vyložiti v nejdůležitějších bodech své stanovisko. Domnívám se, že by bylo účelnější a celému hospodářství ve státě prospěšnější zprovoditi se světa otázku válečných půjček zdárným řešením přihlížejícím k zájmům upisovatelů, než příplatky pro zkrachované banky domněle posilovati důvěru ve veřejný úvěr. Otázkou válečných půjček se důvěra obyvatelstva ve stát svévolně a zlomyslně podkopává. Nikoli z důvodů politických, nýbrž z důvodů věcných je nemožno, abychom k takovému zákonu dali svůj souhlas. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Bubník.
Posl. Bubník: Na počátku dnešní schůze oznámilo předsednictvo, že z denního pořadu se béře předloha zákona o prodloužení další platnosti drobných pachtů. Považujeme tento postup za naprosto nesprávný, poškozující zájmy venkovského drobného lidu, a jménem klubu komunistických poslanců proti tomuto postupu protestujeme.
V otázce, kterou se nyní máme zabývati a která jest předmětem jednání, v otázce válečných půjček, jednáme o starém problému, který byl předmětem jednání již před 2 lety a který pro nedostatek dohody mezi koaličními stranami a pro nedostatek nějakého positivního výsledku se stran t. zv. oposičních, zejména měšťanských stran německých, nebylo možno rozřešiti. Dnes konečně přichází vláda a ve své předloze zákona říká krátce: Dáme odškodnění všem, kteří upisovali v hotovosti na vedení války za starého režimu rakousko-uherského. A podle návrhu vládního v §u 1 stojí doslovně: "Za rakouské a uherské válečné půjčky, které vyhovují podmínkám vytčeným v §§ 7 a 8, bude dáno odškodnění jich vlastníkům, u nichž jsou splněny podmínky stanovené v §§ 2-5."
V §u 4 stojí: "Další podmínkou odškodnění jest, že čisté jmění vlastníka válečných půjček nepřevyšuje 25.000 Kč."
A § 5 je doplňkem tohoto paragrafu, ve kterém se specifikuje další podmínka pro odškodnění válečných půjček, totiž těmito slovy: "Ve všech případech jest podmínkou odškodnění, že vlastník válečných půjček nemá jich více než 100.000 K jmenovité hodnoty v době jich složení k výměně."
Kdybychom posuzovali, vážení, s hlediska sociálního tuto předlohu, pak můžeme říci, že ustanovení její, bude-li uzákoněno, bude míti značný vliv na hospodářské postavení určitých vrstev, dnes již majetkově dobře situovaných. Je pravda, že v době války dělaly se veliké akce, aby i drobní, málo majetní lidé, upisovali válečné půjčky. Ale musíme rozlišovati mezi těmi, kteří štvali do války a pomáhali dalšímu vedení války, a mezi těmi, kteří byli obětí tohoto štvaní. A tu je třeba se ptáti - a o tom jak v důvodové zprávě, tak i ve vysvětlení, které bylo podáno v rozpočtovém výboru zástupci vlády, ministerstva financí, nedostali jsme přesnou odpověď - jaké jsou to vrstvy, které budou zahrnuty do kompetence tohoto zákona, jaké bude zatížení, které ponese stát v případě, že tato předloha bude uzákoněna.
S našeho stanoviska prohlašujeme, že pomoc zkrachovanému režimu, která se vyjadřuje tímto vládním návrhem, nemůžeme poskytovati, že se zde diametrálně rozcházíme se stanoviskem, které bylo zde vyjádřeno zástupci měšťanských stran, zejména německých. A já mohu říci - kdybych chtěl býti ironickým - že mně velmi se líbilo vystoupení zástupce německé agrární strany, který tady přednesl hotovou, docela novou filosofii agrárně-měšťáckou; dle něho zástupce dnešní vlády a odpovědný činitel, který stojí v čele, dokonce ministerský předseda Švehla je ve skutečnosti bolševikem, poněvadž vláda prý provozuje bolševické akce, postaví-li hranici pouze 25.000 K, že to pro zemědělce znamená málo, a což teprve když stanoví tady maximální hranici pro celkové upisování válečné půjčky obnosem 100.000 K. Nemohu souhlasiti s náhledy p. kol. Windirsche, který tady obviňuje z něčeho min. předsedu Švehlu, z čeho by jistě ho nikdo z nás nemohl obviňovati, poněvadž známe jeho program a jeho politickou praxi, ale je v tom viděti přesně stanovisko agrárního měšťanstva českého i německého, poněvadž v tomto smyslu p. posl. Windirsch byl mluvčím celé své skupiny. A když se mu nelíbí ustanovení zákona, pokud se týče maximální výše hotového majetku a obnosu upsaných válečných půjček, mohu říci: kdo upsal 100.000 K válečných půjček a kdo má ještě dnes hotového jmění za 25.000 Kč, není žádný chuďas, to není žádný člověk, který by měl zapotřebí nějaké zvláštní pomoci nebo výhody, která by mu měla býti legislativně přiznána.
My při tom musíme učiniti jistou výhradu. Je známo, že mnozí lidé, kteří byli donuceni upisovati válečné půjčky, tím trpí, že nesplácejí se válečné půjčky. V jistém měřítku je to pro ně ne-li pohromou, tedy škodou.
Vážení pánové, jedná-li se o tyto lidi, je to činem farisejským, když se jich chcete ujímati jen v tom směru a žádáte od nich, aby byli vděčni za to, že jim budete honorovati dluhopisy, zúrokovanými 3% do určité výše 75% to, co upsali během války na válečnou půjčku, věnovanou k účelům válečným za starého Rakousko-Uherska. Vy jste to právě byli, kteří dnes předkládáte tuto předlohu zákona, kteří jste přivedli nejširší vrstvy drobného pracujícího lidu do situace, která je dnes skutečně hrozná. Jestliže tvrdíte, že tím pomáháte drobnému malému člověku, živnostníku, zemědělci, malému rolníku nebo úředníku a učiteli, nuže táži se vás, proč jste tedy sáhli k takovým opatřením zákonným, kterými snižujete existenční úroveň právě toho drobného člověka, jak se to stalo přijetím zákona o tak zv. úpravě platů státních zaměstnanců, kterým jste dali signál k všeobecnému snižování mezd, a jak to nyní provádíte za svého režimu tím, že způsobem naprosto neodůvodněným a neospravedlnitelným zacházíte s otázkou, pro kterou jste vůči širokým vrstvám lidovým naprosto netečnými, zejména pokud můžeme znáti ze smýšlení vlády z prohlášení ministerstva zásobování, pana ministra Franke, kdy otázku, která je dnes skutečně nejaktuálnější, t. j. otázku drahoty, berete zcela lehkomyslně. Nezabýváte se jí tak, abyste šli do základu, abyste drahotu, která je dnes skutečně strašným břemenem, které leží na bedrách chudého člověka, nějakým způsobem zmírnili.
Při svém stanovisku, které chováme právě k této předloze, říkáme jménem klubu, aby nedošlo k nějakému nedorozumění: Musíme hlasovati proti vládní předloze o honorování váleč. půjček jako celku, abychom dali výraz svému stanovisku, že válečné půjčky mají být anulovány. Vedle toho však je podána - jak nám bylo sděleno - oposičními stranami německými řada návrhů pozměňovacích, mezi nimi některé také zdánlivě lidové. Poněvadž však celkový charakter těchto oposičních německých návrhů je určen vzájemným bojem dvou kapitalistických a bankovních nacionálních skupin, my se tohoto zápolení obou kapitalistických táborů nezúčastníme.
Při této příležitosti oživuji jednu věc, která je ještě dnes dosti časová. Upozorňuji, že to byly zejména veliké bankovní ústavy, které se včas velmi šikovně zbavily balastu, který na nich ležel válečnými půjčkami starého Rakousko-Uherska, a připomínám jednu záležitost, která zde byla již předmětem jednání parlamentárního, na kterou dosud přesná odpověď nebyla dána, záležitost týkající se IX. válečné půjčky, která nebyla vůbec vydána, ale na niž zálohy byly spláceny bankami. A jedna z největších bank, dnes vlastně největší bankovní peněžní ústav, "Živnostenská banka" roku 1923 žádala ministerstvo financí, aby jí byly zálohy, které byly posílány poštovní spořitelně do Vídně, honorovány, a ministerstvo financí, aniž by se mohlo opříti o nějaký zákonný podklad, tomuto přání Živnostenské banky prý vyhovělo. (Výkřik posl. Kreibicha.)
Celkem vzato, vážení pánové, naše stanovisko je odmítavé, a poněvadž vláda ústy zástupců ministerstva financí prohlásila, že tento zákon je částí souboru zákonných předloh finančně-politických, že nemůže jedna předloha býti provedena bez druhé, že je to vlastně celek, který je uzavřen, díváme se na celý tento komplex osnov zákonných jako na upevnění hospodářské posice majetných vrstev Československa. Naším zájmem není upevňování blahobytu kapitalistické třídy Československa, nýbrž naší povinností je chrániti zájmů pracujícího lidu, a s tohoto stanoviska všeobecného a zásadního budeme hlasovati proti této předloze zákona. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kostka. Dávám jemu slovo.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Ve veřejnosti bylo od té doby, co visí nad hlavami občanů nešťastná otázka válečných půjček, velmi mnoho mluveno o tom, jde-li při tom o otázku velké politiky nebo o otázku čistě hospodářskou. Jsem toho mínění, že zde nejde o otázku čistě hospodářskou a také ne o otázku čistě politickou, a nesouhlasím také s panem ministrem financí, který, pokud vím, v rozpočtovém výboru označil tuto otázku za otázku čistě hospodářskou. Domnívám se a bylo to několikráte řečeno - že zde jde o otázku státní morálky. A musím říci, že tato státní morálka při projednávání celé otázky byla těžce porušena, neboť ví-li se, že skutečně tisíce a tisíce státních občanů jest postiženo nějakou věcí, jest povinna vláda a také většinové strany zachovat řádnou cestu. Avšak vidíte onu řádnou cestu, jak se to vždy opakuje v této sněmovně: Vydá se diktát, a nikdo se více o to nestará a ani neví, zda se tím nehledě ke všem morálním pochybnostem nepáše velmi velká, či snad největší nemoudrost v politickém směru. Bylo by vskutku mařením času, kdyby se zde ještě jednou mělo mluviti o tom, že vlastně to nemravné, ba přímo zločinné záleží v tom, že se občanský smysl a jeho pohotovost k oběti zraňuje tím, že se od starého státu přijímají sice všechny aktivní položky, avšak závazky vůči občanům samým se neuznávají. Jest to přece půjčená práce vždyť válečné půjčky nejsou nic jiného - a proto musí býti tato otázka uvážena co nejpřesněji.
Avšak něco jiného jest i podle mého názoru politicky nemoudrého na tomto zákonodárství. Slyšeli jsme také - a také ze směrodatné strany, ministerstva financí, to bylo zdůrazněno - že jde o jednotné zákonodárné dílo, že všech těchto 8 finančních návrhů jest pojímati jako celek. Nuže, dobrá, připouštím, že jsou jednotné ve svém špatném vypracování, v šovinismu, který v nich spočívá, nejsou však jednotné v moudrosti, která by v nich měla býti. Neboť, co se dnes dovídá svět o československém státě, dostane-li současně všech těchto 8 návrhů? Především, že československý stát válečných půjček, řekněme to česky a správně, nechce více uznati, že je chce tedy anulovati, prohlásiti za neplatné, že neuznává částky, které státní občané půjčili státu jako práci. To stojí dosti jasně a zřetelně v tomto návrhu. Dále jest přece zcela jasnou a zřejmou věcí, že se nikdo nechce odhodlati provésti dodatečný úpis, dostane-li do ruky papír, který může prodati jen za 62 Kč, a druhý papír, který podle záznamu před několika dny může prodati jen za 39·75 Kč, dohromady tedy za 101·75 Kč, čili jinými slovy - dnes jest to ve všech časopisech vyjma českých, musí tedy každý dáti na to pozor - dostane každý za své válečné půjčky v nejlepším případě dnes 1.75 Kč.
Nuže, pánové, se stanoviska anulování bylo by to zcela oprávněné, avšak cizina se bude také tázati: "Co se to tam děje, v tom státě?" Říšsko-německá válečná půjčka, tedy válečná půjčka země, která byla válkou jistě těžce postižena, která musila odevzdati veliké provincie, která ve svých vyživovacích a finančních poměrech prodělala - můžeme říci nejtěžší krise posledního století, válečná půjčka této země jest dnes hodnocena procenty ve zlatě. To jest tedy: držitel válečné půjčky dostane tam za 100 marek 8 československých korun. Ale Československo, nedbajíc důvěry občanů, jak českých, tak německých, jde nyní tak daleko, že jako náhradní papír dává 1·75 Kč, tedy přibližně 1 Kč procento. Válečné půjčky poražené země k válečným půjčkám zemí vítězů jsou tedy podle toho v poměru 8:1. To bude cizina jistě velmi podivuhodně posuzovati a nemůže nás přivésti do nejlepší pověsti. Proto musíme míti na paměti i takové věci a na tom budovati také zákonodárství. Avšak jednotné zákonodárství jde tak daleko, že se v téže chvíli také stát - neříkejme jako kridatář, nýbrž - jako velmi špatný poplatník jeví vůči těm, kteří mu dali zboží. Myslím, že v mezinárodním právu jest ještě zvykem, že se za zboží platí. V poslední době sice Rumunsko se proti tomu provinilo, a také jiné země, avšak ony země byly nazvány zeměmi východními. Avšak nyní s návrhem o válečných půjčkách jako jednotným zákonodárným dílem nalézáme také placení starých vojenských pohledávek částkou 20 nebo 10 nebo 9% hodnoty. Také to není pro finanční hospodářství státu jistě dobrým znamením. Kdyby tak jednal nějaký východní věřitel, řeklo by se, že jest to tam tak obvyklé, avšak ve středoevropském státu bylo by se třeba říditi přece jen jinými zásadami. V téže době slyšíme, že potřebujeme jeden nebo dokonce dva sanační fondy pro peněžní ústavy, které skončily úpadkem. Jistě jest to také nutná věc, avšak nepatří do jednotnosti těchto všech návrhů; a konečně dostáváme ještě skvělou předlohu o mouce, které nám zřetelně ukazuje, že stát válčí se všemi svými občany. Na venek války nevede, vede tedy státní správa jistě s veškerým občanstvem ve státě boj, musí-li sáhnouti k takovýmto prostředkům válečné výživy. Proto tvrdím, že nyní jest nejnešťastnější doba k uskutečnění takovéto anulační předlohy.