II. zákon téhož data o náhradě válečných škod v bývalých německých ochranných územích (tak zvaný Kolonialschädengesetz),
III. zákon téhož data o náhradě válečných škod v cizině (tak zvaný Auslandsschädengesetz).
Zákony ty, jež sledují tytéž cíle, liší se ovšem v podrobnostech, jak je diktovaly zvláštní zřetele, především zřetele teritoriální. Že duch je ve všech stejný, ukáží tyto citáty ze zákonů: (I.) Nárok mají (také) poškození po 20. říjnu 1918, jestliže události, jež zavinily škodu, jsou v souvislosti s tím, že poškození jsou Němci nebo že byli činní pro německé zájmy. (II. a III.) Čl. 5 mluví výslovně o odškodňování, resp. o umožňování znovu započíti hospodářskou činnost těm poškozeným, na jejichž hospodářské činnosti v mimoevropské cizině má říše význačný zájem. (III.) Ve čl. 2 je poznamenáno, že určité škody budou nahrazeny jen tenkráte, je-li poškozeným Němec a ve čl. 20 opětně, že dotčenému poškozenci bude poskytnuta pomoc, jestliže opatření ruských úřadů v území dřívějšího ruského carství je v souvislosti s němectvím (Das Deutschtum) postiženého. Náhrady za zjištěné škody mají býti vypláceny ihned v hotovosti, nepřesahují-li výše 60.000 M, na všechny ostatní se vydají dlužní úpisy. Vedle toho se však povolují ještě říšskému ministrovi zvláštní faktické disposiční fondy (třebas se v textech názvu toho neužívá), a to při I. zákoně prvý fond 60 mil. M a druhý fond 25 milionů M; při zákoně II. třetí fond 25 mil. M. Zde ještě kromě toho povoluje se ročně obnos jinak neurčený pro účely čl. 5 a posléze v III. zákoně čtvrtý fond 40 milionů M.
Jaký finanční efekt představují tyto dnešní vládní předlohy, všech těchto osm osnov?
1. Honorováním válečných půjček říšských podle dřívějšího zákona a podle tohoto dnešního zákona - a tím zákonem se to má všechno všudy vyříditi - se zvyšuje náš státní dluh o 8 až 9 miliard.
2. Převzetím pohledávek, vzniklých z válečných dodávek ve starém Rakousko-Uhersku, se zvyšuje náš státní dluh asi o 300 milionů.
3. Po neznámý počet roků má dávati stát ročně obnos až do výše 50 milionů jako příspěvek ke zvláštnímu fondu pro zmírnění ztrát, povstalých z poválečných poměrů.
Račte se pamatovati, že se původně mluvilo o určité a přesné sumě 258 milionů k témuž účelu, ke kterému právě tato dotyčná předloha jest.
4. Musíme počítati s efektem z mimořádných úlev při placení přímých daní - o tom je zvláštní předloha - efekt je dnes neurčitý, snad ještě nespočitatelný. My jenom víme, že bude jistě státi za to.
5. K tomu všemu ještě přichází na základě těchto zákonů ručení státu za úrokování a splácení dluhopisů a) všeobecného fondu peněžních ústavů v republice Československé a b) dluhopisů zvláštního fondu pro zmírnění ztrát, povstalých z poválečných poměrů.
A teď mi dovolte, paní a pánové, tři otázky. Co proti úhrnu tohoto všeho, co vzniká pro náš stát, znamená 140 milionů, jichž prý by vyžadovala konečná úprava otázky staropensistů? Co by znamenala vůči této obrovské sumě položka 470 milionů pro poškozence z cizích států podle návrhu dr. Hajna, dr. Kramáře, Šrámka, Udržala atd., jak se o nich mluví s počátku, nota bene rozpočtených na dobu 30 let a věc tuto řešící v úplnosti a definitivně? Co konečně znamená proti té obrovské sumě suma 100 milionů, kterých by vyžadovalo přijetí kompromisního návrhu Sdružení Čechů a Slováků, aby se otázka odškodnění těch našich příslušníků, poškozených válečně a poválečně v cizině, konečně vyřešila?
Z mírových smluv neplynou pro Československou republiku nijaké právní povinnosti co do válečných půjček. To my víme a to také konstatuje vládní odůvodnění a tuším, i jedna zpráva výborová. To tedy znamená, jestliže my přes to řešíme a přes to budeme honorovati válečné půjčky, že to děláme dobrovolně. Právě tak nemá republika naše povinnosti podle saint-germainského ani podle trianonského míru platiti věřitelům za dluh Rakousko-Uherska. Naopak, povinnost tu mají podle týchž smluv Rakousko a Maďarsko, ale - teď cituji zprávu - "žádný z nich doposud této povinnosti nesplnil" - protože nechce. Proto my to bereme dobrovolně za ně, odkazujíce se, že vždycky nám zůstane v budoucnosti možnost, abychom mezinárodními akty a instrumenty se dožadovali potom od nich náhrady. Toto všechno dobrovolně podnikáme, ovšem - zase cituji - "z důvodů národohospodářských".
Ale, paní a pánové, neplatí totéž i o Češích a Slovácích z Ruska? Také dobrovolně bychom tuto otázku začali řešiti, ale ovšem také zase z důvodů opravdu národohospodářských. (Výborně!) Že otázka těch cizích příslušníků, kdož byli poškozeni válečně v Rusku - mluvím o nich specielně - není malou věcí, ukazuje Anglie a teď zase Francie. Sotvaže se ozvala v Anglii a teď ve Francii otázka uznání sovětských vládců moskevských de jure, ihned se na ně zavěsí jako balvan otázka nejen státních dluhů ruských, nýbrž i otázka odškodnění anglických a francouzských státních příslušníků, kteří utrpěli válečné škody v Rusku. Přes tento balvan, přes tuto otázku nemůže ku předu ani vláda Macdonaldova a nehne se ku předu ani vláda Herriotova. Je to věc, jež se chtěj, nechtěj, když ne před tím nebo současně, tedy okamžitě hned potom objeví jako integrující část celé otázky uznání sovětské vlády de jure. A na pravdě toho nemění nic, že r. 1922 naše zahraniční ministerstvo sjednalo t. zv. obchodní smlouvu se sovětským Ruskem, ale na tuto otázku odškodnění našich příslušníků zapomnělo.
Češi a Slováci z Ruska dali národu svému co měli. Založili ihned v září 1914 svoji vojenskou družinu revoluční a protirakouskou za osvobození svého národa. Zúčastnili se revoluční půjčky československé, vypsané v Rusku a za hranicemi pro naši zahraniční akci a naše legie. Zúčastnili se všech válečných půjček ruských. Položte, paní a pánové, vedle sebe válečné půjčky ruské a válečné půjčky rakouské. Dojdete-li k tomu, že se staly obě bezcennými, dojdete však zase také k tomu, že účelu našeho československého odboje ruské válečné půjčky byly tak blízko jako rakouské daleko. (Výborně!) A přece jsme my rakouské válečné půjčky dobrovolně zhodnotili, kdežto o lombard svých ruských válečných půjček Češi a Slováci marně žádají naše ministerstvo financí - a jde pouze o 2 1/2 mil. Kč. Bylo by tudíž, paní a pánové, aktem uznání Čechům a Slovákům z Ruska za to, co vše udělali, kdyby se tato otázka kladně rozřešila. Ale Češi a Slováci z Ruska mohou dáti ještě naší republice, našemu státu a národu náhradu, až se budou moci vrátiti do Ruska ke svému povolání a státi se tam zase tím činitelem, jakým chce míti ze svých německých občanů, kteří se v budoucnosti navrátí, Německo, náhradu v obchodu a průmyslu a ve svém národohospodářském podnikání. Bylo by tudíž eskomptováním budoucnosti, kdybychom tuto otázku začali vážně a opravdově řešiti, kdybychom uznali, co se tam stalo a učinilo, eskomptováním budoucnosti mnohých možností, mnohých pravděpodobností a mnohých jistot.
Či snad máme nechati tuto otázku resp. tento počin k vážnému řešení opětně našemu průmyslu, jako se nechala jemu otázka ruské emigrace, a teprve když on ji dostal do proudu, přišla státní správa naše? Češi a Slováci jsou mikrokosmem: Jsou mezi nimi veliká procenta dělnictva: to znamená, že je zde interesováno ministerstvo sociální péče - jest mezi nimi veliký počet zemědělců: to znamená, že je zde interesováno ministerstvo zemědělství - jest mezi nimi určitý počet obchodníků a průmyslníků: je zde tedy interesováno ministerstvo obchodu - a je zde interesováno také, protože se jedná o mezinárodní akta, ministerstvo zahraniční, a protože se jedná o peníze, i ministerstvo financí. I taková organisace jako stát - a právě on - má svoji prestiž, ale má i svoji čest a spravuje se také morálkou. Proto vyslovujeme přání, nebo i očekávání, že po této prvé etapě poválečných poměrů přijde druhá, která vezme ve svoji péči všechny ty, které vypustila prvá sanační akce, tudíž, že přijde předloha o staropensistech a že přijde předloha o náhradě škod těch našich příslušníků, kteří je utrpěli za války a po válce v cizích státech, a to budou především Češi a Slováci z Ruska. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. dr. Holitscher.
Posl. dr. Holitscher (německy): Velevážené dámy a pánové! Do krátkého zářijového zasedání, jež trvalo přesně tři neděle, vtěsnává vláda, vtěsnává koalice řadu nejdůležitějších předloh zákonných, jež kdy v této sněmovně byly projednávány a usnášeny. Ve spěšném tempu, jak jsme mu zde již zvyklí, bylo projednáno zaplacení válečných půjček, v několika dnech projednali jsme a usnesli jsme se na předloze o sociálním pojištění, a nyní na konec předkládá se ještě na stůl této sněmovny řada finančních předloh, kterými vláda, jak praví, chce zjednati pořádek, jimiž chce vyrovnati staré zbytky dluhů, které se zde nahromadily během let, kterými chce zjednati pořádek i na hospodářském poli v tomto státě.
Jsme milerádi ochotni vládě, dokonce této vládě, ač její skutky a opominutí sledujeme s velmi malou důvěrou, pomáhati při tom, aby zavedla pořádek a aby konečně zprovodila se světa určité zlořády, které se staly nesnesitelné a jež jsou po léta obyvatelstvu této říše k nejtěžší škodě. Jak však chce vláda zjednati pořádek? Ty dvě předlohy, které budou nyní ve chvíli projednány a o nichž máme v několika minutách rozhodnouti, způsob, jak tyto předlohy byly vypracovány, a tyto oba problémy jsou řešeny, ukazuje znovu, s jak malou vážností a svědomitostí vláda a koalice přistupují k takovým věcem. Z těchto předloh dýše týž duch, jenž dnes ovládá náš celý politický vývoj. Je to duch posíliti moc a vliv vlády, rozšířiti je do nedozírna. Zástupcové lidu přenášejí v každém novém zákoně, který se zde tvoří, na vládu nová rozhodující zmocnění, kterými je duch demokracie, pokud ještě vůbec v tomto státě žije, úplně vyháněn. Podívejme se jen na tyto obě předlohy, jež dnes leží před námi na stole. Vždy opět nalézáme v každém druhém nebo třetím paragrafu to nebezpečné slůvko "může", nikdy, jako v jiných státech, neukládají zástupci národa vládě povinnost jednati tak, jak to chtějí zástupcové národa. Všude se ponechává vládě volnost jednati tak, jak ona chce. Ona "může", praví se zde, tomu neb onomu zaplatiti jeho dluh, který má požadovati na státu za válečné dodávky. Ona může, chce-li, mu něco dáti. Ona však může, aniž o tom potřebuje někomu skládati účty, nezaplatiti mu také ničeho. Vláda jmenuje podle druhé předlohy, se kterou se pak hned budeme musiti zabývati, kuratorium, jež má hospodařiti ohromnými sumami. Opětně je dáno do rozhodující moci vlády, koho bude jmenovati, kdo má hospodařiti těmito částkami a není nad tím žádné kontroly.
Zastupitelstvo národa se ponižuje, oslabuje se, dává vládě moc, jež nepatří jí, nýbrž zástupcům národa, a proto také vše vypadá tak špatně, co se v takových věcech dělá. Proto musíme i k těmto oběma předlohám, třeba že sebe více souhlasíme se základní myšlenkou, jež je jejich podkladem, přistupovati s nejhlubší nedůvěrou. Víme již předem, co se stane, ať půjde o zaplacení válečných dodávek, jakož i bude-li se jednati o to, aby bankám, družstvům atd., jež myslí, že na to mají nárok, byly uděleny subvence. Víme, že strany uspořádají závod, že něco dostanou ti, kdo jsou dobře zapsáni, a ti druzí ničeho. Víme, že se zde vytváří nová příležitost k úplatkářství, a proto nemůžeme naprosto přijmouti předlohy tak, jak nám byly předloženy.
Předloha 4814 zmocňuje vládu k převzetí tak zvaných válečných pohledávek. Zdá se to býti také naprosto spravedlivým, že tyto staré dluhy budou konečně zaplaceny. Československá vláda tvrdí, že to činí naprosto dobrovolně, že podle mírových smluv není naprosto nucena to dělati. Opírá se zde o mrtvý paragraf a jen zdráhavě a proti vůli uznává mravní povinnost, jež je jí uložena příkazem mravnosti, zaplatiti tyto válečné pohledávky. Víme, že mezi válečnými dodavateli jsou nejhorší váleční zbohatlíci a lichváři, kteří se na druhé straně za to, že musili upisovati válečnou půjčku a že musili dlouho čekati na zaplacení, velmi bohatě odškodnili. Mezi těmito válečnými dodavateli jsou největší podniky tohoto státu, kterým se přes to, co je potkalo, velmi dobře daří, a kterým zaplatiti nezdá se opravdu nutností, když tak mnoho drobných lidí, kteří upsali válečnou půjčku, bylo připraveno o poslední kousek chleba. Oni lidé však si své ztráty bohatě a mnohonásobně zase nahradili. Vedle toho je zase mnoho ubožáků, drobných živnostníků, kteří byli nezaplacením zničeni. Dnes však nemáme nejmenší jistoty o tom, že ministerstvo financí nechá se vésti při přejímání čistě věcnými a, řekněme, i lidskými úvahami. Naopak, jsme pevně přesvědčeni o tom, že politické a národnostní chování dodavatelů bude rozhodujícím. Víme předem, že se mezi stranami rozpoutá závod, aby se jejich chráněncům pomohlo a aby se podle mocenských poměrů dostalo oněm dodavatelům, kteří patří ke koncernu Živnostenské banky, výjimečného postavení, o něž se budou ovšem ke svému politování děliti s agrárními a jinými národnědemokratickými dodavateli. S určitostí můžeme předpověděti, že němečtí věřitelé, i když budou sebe více hodni ohledu, nedostanou zhola ničeho, nebo přece jen s tou podmínkou, že prokáží svou loyalitu, a co to v republice znamená, dověděli jsme se, bohužel, více než dosti dobře. Jest na bíledni, že sice veliké podniky z toho budou něco míti, budou-li odškodněny za čtvrtinu svých pohledávek - jednu polovinu jim vzali hned předem při vyjednávání, druhou polovinu jim berou nyní, ježto za každých sto korun svých pohledávek dostanou jen 50 korun v ukládacím papíru - pro tyto veliké lidi to snad může míti nějaký význam, dostanou-li 3%ní, ovšem slosovatelnou půjčku papírovou, jež bude na burse zaznamenána jen velmi nízkou cenou kursovní. Drobní lidé budou však donuceni, chtějí-li vůbec něco míti, tento papír prodati a nedostanou tedy za svoji původní pohledávku téměř ničeho, za 100 korun, jež mohou požadovati, snad 6 nebo 7 korun. Tito drobní lidé budou moci býti skutečně označeni jako oběti a dostanou touto předlohou právě tolik jako nic. U "Pražsko-železářské" a u Škodových závodů, kde jde o sta milionů, bude to ovšem něco činiti a ti budou moci papír, který dnes dostanou, zařaditi jako aktivum do účetní rozvahy. Příliš mnoho jim pravděpodobně také tím poslouženo nebude. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Třeba že tedy jsme srozuměni i s tím, že pohledávky za válečné dodávky budou konečně vyrovnány, nemůžeme přece přijmouti ustanovení tohoto zákona. Avšak také pro způsob, jak se tato věc pro krátkost času ve výboru projednávala, při čemž byla spojena řada různorodých návrhů zákonů, takže důkladné a svědomité prozkoumání a uvážení bylo nemožné, navrhujeme vrácení předlohy rozpočtovému výboru, aby z něho byly vymýceny alespoň nejhrubší chyby.
Týž návrh činíme také ohledně druhé k projednání dané předlohy, jež se týká zřízení zvláštního fondu na zmírnění ztrát vzniklých poměry poválečnými. I zde jde o myšlenku o sobě dobrou a zdravou, jež však má býti provedena v tak zkreslené a nesnesitelné podobě, že musí vzbuditi nejostřejší odpor. Není žádné pochyby o tom, že mnoho spořitelen a záložen, obzvláště mnohá výdělečná a spotřební družstva utrpěla poválečnými poměry, deflací a inflací, zcela nenormálními hospodářskými poměry, těžké a při tom zcela nezaviněné ztráty, jež rozšířily svůj škodlivý vliv na všechno obyvatelstvo bez rozdílu. Poukazujeme zvláště na veliké ztráty, jež vznikly konsumním družstvům náhlým snížením ceny mouky, jež bylo zavedeno nařízením Srbovým. Tyto konsumní spolky musely míti veliké zásoby mouky na skladě, aby byly pro všechny případy vyzbrojeny, aby nebyly najednou vystaveny prázdnotě. Utrpěly na zásobách mouky ohromné ztráty a je jen spravedlivo a slušno, jsou-li spotřební družstva za tyto ztráty, jakož i za všechny ostatní, jež v této těžké době těmito překotnými hospodářskými událostmi, jež nemohly býti předvídány ani nejlepším správcem spotřebního družstva, odškodněna, jsou-li státem vysvobozena z tohoto špatného postavení, v němž se nezaviněně ocitla. Shledáváme, že to je naprosto v pořádku, jestliže takové instituce, jež plní nezbytně nutnou společenskou úlohu, byly společností a jejím nejvyšším orgánem - tím jest stát - podporovány. Výdělková a spotřební družstva znamenají ve zmatku, v němž se nalézá za kapitalistického hospodářského řádu výroba a rozdílení zboží, jediný regulátor a doufáme a přejeme si, aby se stále více stávaly schopnými vykonávati tento regulující vliv na výrobu a rozdílení zboží. Neboť denně vidíme k novému úžasu, jaký zmatek vládne, jak se při výrobě a rozdílení zboží nikdy nebéře zřetel na potřebu obyvatelstva a jak nikdy a nikde se nejde nejjednodušší cestou, čímž nesmírné množství lidské síly, lidského statku by mohlo býti ušetřeno; za těchto poměrů ukazují družstva cestu, kterou musíme jíti, abychom vyšli z tohoto zmatku. Proto je spravedlivo a slušno, aby společnost tato družstva podporovala, kde je to jen možno. Proto bychom velmi rádi podporovali dobrý zákon, jenž nám ukáže cestu, jíž je třeba, aby tento úkol plnily. Zde však jsou tyto užitečné a potřebné organisace, spořitelny, záložny, konsumní družstva, pojímány dohromady, vtěsnány v jedné předloze s oněmi velkobankami, jež své ohromné ztráty neutrpěly hlavně neb výhradně poválečnými poměry, nýbrž krkolomnými, odvážnými zločinnými spekulacemi, k nimž je svedla inflace nejen zde v Československu, nýbrž v celé Evropě, a do nichž byli spolu strženi více neb méně vlastní vinou přečetní lidé. Není třeba, abych se zde zabýval podrobnostmi těchto událostí, které jsme na jaře 1923 s hrůzou spoluprožívali. Vzpomínám jen na debatu, jež se rozvinula o bankovním úpadku na jaře 1923 v rozpočtovém výboru, kde, abych použil populárního německého výrazu, byla "odkráglována". Dále na debatu konanou ve sněmovně, při níž náš soudruh ze strany kol. R. Fischer vyslovil naše mínění. Tyto ztráty, které tenkráte banky utrpěly pro své neslýchané spekulace, jsou nyní vtlačeny do jednoho návrhu zákona se ztrátami, které skutečně nezaviněně byly způsobeny poválečnými poměry. To jest klamání, to jest mámení veřejnosti, proti kterému musíme protestovati.
A jak se má sanace provésti? Banky a ostatní organisace mají platiti příspěvky, mimo to však stát má dáti k tomu peníze, a to ne právě málo peněz, po 50 let ročně až 50 milionů. Vím ovšem velmi dobře, že v předloze je psáno, že nemusí každého roku býti k tomu účelu poskytnuto 50 milionů. Stát může jen, je-li toho třeba, poskytnouti na to až 50 milionů, je-li to žádáno. Avšak víme již, že se vždy najdou lidé, kteří prohlásí, že těch 50 milionů je třeba, a my prohlašujeme již dnes, že to znamená zatížení státu 2 miliardami a znamená to dále asi 7%ní zvýšení všech daní, jež obyvatelstvo Československé republiky musí ročně platiti. A o těchto 2 miliardách - ovšem v 50 letech, avšak přece - rozhoduje kuratorium, jehož členové jsou jmenováni ministrem financí a vládou, na jichž ustanovení nemají obyvatelstvo a zástupci národa ani nejmenšího vlivu. Ministr financí může do něho povolati koho chce, a můžeme si již představiti - a nebylo by to možno naprosto pochopiti, kdyby tomu bylo jinak - že ministr financí tam dosadí jen takové lidi, kteří tancují tak, jak on píská. Musí také přibrati k tomu z různých skupin zájemníků po třech zástupcích. Avšak v každé z těchto různých skupin zájemců najdou se již tři lidé, kteří nemají přespříliš tuhou páteř a kteří budou panu ministru financí po vůli, zvláště jestliže s ústavy, z nichž tito lidé právě byli vzati, poněkud lépe bude zacházeno.
Dámy a pánové! Víte, že nepatřím mezi ty, kteří ostře vystupují a používají v politice násilných prostředků. To však musí zde býti řečeno: Je-li to dnes úmyslem nebo ne, utvoří se tak korupční fond, že si není možno představiti horší. (Souhlas na levici.) Pan zpravodaj je tímto mým výrokem pobouřen. Musím jej přes to ponechati v platnosti. Této hrstce lidí bude dána možnost hospodařiti 50 miliony, a nejsou povinni pranikomu o tom skládati účty, kdo je mimo toto kuratorium, kromě ministru financí a vládě. To není kontrola. Kontrola musí vždy podléhati veřejnosti a v okamžiku, kdy tato kontrola přestává - a toho je v dějinách, v celé Evropě a, bohužel, také, říkáme to na základě zkušeností, jež jsme si zde během 6 let nashromáždili, v Československu sta a tisíce příkladů - není již možno míti důvěry. Nemůžeme míti tedy důvěry k předloze, jež nám poskytuje takové mínění, jež přenechává hospodaření takovými sumami několika lidem, již nejsou námi voleni, již nejsou veřejnosti odpovědni, nýbrž kteří obstarají rozdělení těchto sum mezi sebou. A víme to nejlépe, jak se v tomto státě postupuje. Nechci prozatím mluviti o Němcích, to je kapitola pro sebe, avšak i mezi českým lidem je nad tím pozdvižení, jak se postupuje, má-li stát něco platiti.
I nyní je celá řada takových věcí, kde se praví: stát může, avšak nemusí, může to a to dáti, smí to a to dáti, jestliže chce.
My Němci cítíme to teprve stále, jak spravedlnost, jak slušnost, která v tomto státě vládne, slaví své orgie a jak my jsme při každé příležitosti odstrkováni a víme, že také zde při provádění tohoto zákona nebude tomu jinak. To je nám již předem úplně jasno.
Má býti vydán jednací řád, podle něhož toto kuratorium bude jednati. Tento jednací řád má býti hotov do 2 měsíců. Neznáme jej, nevíme, jak bude vypadati, nebudeme míti žádného vlivu na to, jak bude sděláván. I to vyřídí vláda s několika důvěrníky, které si dobře vyhledá, aby jí nedělali příliš mnoho oposice. Jedním slovem, celý zákon je jako čistý list, který je odevzdán vládě, a na který může ona psáti, co chce. Ti dostanou něco, kdo se vládě líbí; nebude postupováno podle věcných úvah, nebo alespoň nemáme o tom žádné jistoty, že bude postupováno podle věcných úvah, nýbrž podle osobních stranických ohledů a proto musíme předlohu, tak jaká je, odmítnouti, ačkoliv, jak bylo předesláno, jsme toho názoru, že pro ony organisace, které nezaviněně přišly následkem poválečných poměrů do těžkého postavení, mělo by býti se strany státu, společnosti něco učiněno.
Žádáme také vrácení této předlohy rozpočtovému výboru, poněvadž tím chceme vyjádřiti, že přispíváme dobré myšlence, že jsme ochotní spolupracovati na jejím provedení, že však musíme odmítnouti způsob, jak je zde prováděna, protože není demokratickou, poněvadž posiluje ještě více moc byrokracie a centralismus v tomto státě, jež beztoho již se nadbytečně rozmohly. Tyto methody nebudou tomuto státu na prospěch, říkám to vám dnes z tohoto místa. Opouštíte půdu demokracie, odřezáváte kořeny, jež tento strom, tento stát mají živiti. Varujeme vás. Nejsme to my, kdož podrývají základy tohoto státu, jak nám stále vyčítáte, vy sami jste to, a ovoce, které budete sklízeti, připraví vám zcela jistě ještě jednou nejtrpčí hodiny. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Žádám o přečtení podaných návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
A) K odst. 3 pořadu (osnova 4826):
1. Návrh posl. dr. Holitschera a druhů:
Navrhujeme, aby osnova vrácena byla rozpočtovému výboru.
2. Pozměňovací návrh posl. dr. Luschky a druhů:
V §u 11 odst. 1 místo slov "Ústavy příspěvkem povinné", budiž užito slov "Ústavy podporované z fondu".
3. Pozměňovací návrh posl. dr. Luschky a druhů:
V § 19 budiž škrtnut odst. 3.
4. Pozměňovací návrh posl. dr. Luschky a druhů:
V §u 21 ve druhé a třetí řádce budiž místo slova "podmínek" užito slova "zajištění".
5. Resoluční návrh posl. dr. Luschky a druhů:
Vláda se vybízí, aby učinila opatření, aby v jednacím řádu byly do pochybných pohledávek ve smyslu §u 13 tohoto návrhu zákona pojaty také ztráty, které byly způsobeny domácím věřitelům změnami státního území na základě mírových smluv.
B) K odst. 4 pořadu (osnova 4827):
6. Návrh posl. dr. Holitschera a soudr.:
Navrhujeme, aby osnova vrácena byla výboru rozpočtovému.
7. Pozměňovací návrh posl. Patzela a druhů:
V §u 2 odst. 2 budiž škrtnuto "a že bydlí od té doby nepřetržitě v tuzemsku".
8. Pozměňovací návrh posl. inž. Kalliny a druhů:
V §u 4 odst. 1 budiž číslice "3%" nahrazena číslicí "4%".
9. Pozměňovací návrh posl. inž. Kalliny a druhů:
V §u 4 odst. 2 budiž za slova "Dluhopisy ty" vsunuto "budou zúročeny od 1. ledna 1920".
O tomto návrhu budiž hlasováno odděleně.
10. První eventuální návrh posl. inž. Kalliny a druhů k §u 4 odst. 2:
Bude-li zamítnuta lhůta od 1. ledna 1920, navrhuje se 1. ledna 1921.
11. Druhý eventuální návrh posl. inž. Kalliny a druhů k §u 4 odst. 2:
Bude-li zamítnuta lhůta od 1. ledna 1921, navrhuje se 1. ledna 1922.
12. Třetí eventuální návrh posl. inž. Kalliny a druhů k §u 4 odst. 2:
Bude-li zamítnuta lhůta od 1. ledna 1922, navrhuje se 1. ledna 1923.
13. Čtvrtý eventuální návrh posl. inž. Kalliny a druhů k §u 4 odst. 2:
Bude-li zamítnuta lhůta od 1. ledna 1923, navrhuje se 1. ledna 1924.
14. Pátý eventuální návrh posl. inž. Kalliny a druhů k §u 4 odst. 2:
Bude-li zamítnuta lhůta od 1. ledna 1924, navrhuje se 1. července 1924.
15. Pozměňovací návrh posl. Patzela a druhů:
V §u 4 odst. 1 budiž číslice 3% nahrazena číslicí 3 1/2 %.
V odst. 1 buďtež slova "v poměru 50 Kč jmenovité hodnoty dluhopisů" nahrazena slovy "v poměru 100 Kč dluhopisů za 100 korun pohledávek."
16. Eventuální pozměňovací návrh posl. Patzela a druhů:
Bude-li zamítnut návrh k §u 4, navrhujeme, aby slova "v poměru 50 Kč jmenovité hodnoty dluhopisů" byla nahrazena slovy "v poměru 75 Kč jmenovité hodnoty dluhopisů za 100 korun pohledávky".
17. Pozměňovací návrh posl. Horáka a druhů:
V §u 4 za odst. 1 budiž vsunuta věta:
"Živnostenským družstvům bez ohledu na výši pohledávky budou dány na úplatu 3% slosovatelné dluhopisy, a to za plnou hodnotu pohledávky; pohledávky do 50.000 K buďtež rovněž plně dluhopisy honorovány."
18. Pozměňovací návrh posl. Kostky, dr. Kafky a druhů:
První věta §u 4 má zníti:
"Za převzatou pohledávku až do další zákonné úpravy budou dány . . . ."
19. Pozměňovací návrh posl. R. Chalupy, dr. Srdínka, Trnobranského, dr. Noska, dr. Matouška a druhů:
Navrhujeme, aby § 4 byl škrtnut a nahrazen tímto:
"Za převzatou pohledávku budou dány na úplatu 3% slosovatelné dluhopisy, a to v poměru 50 Kč jmenovité hodnoty dluhopisů za 100 K pohledávky.
Dluhopisy tyto budou umořeny v 60 letech, a to od 1. dubna 1935 do konce roku 1994, budou způsobilé k ukládání sirotčích peněz a úroky z nich budou osvobozeny od daně důchodové (rentové)."
20. Doplňovací návrh posl. Patzela a druhů:
K odst. 1 §u 6 budiž připojen tento dodatek: "ve jmenovité hodnotě".
K §u 6 budiž připojeno jako nový odst. 2:
"Těchto dluhopisů lze také použíti ve jmenovité hodnotě k placení splatných daní a dávek v poměru, který bude určen prováděcím nařízením."
21. Pozměňovací návrh posl. inž. Kalliny a druhů:
§ 6 budiž škrtnut a nahrazen tímto zněním:
"Tyto dluhopisy musí býti přijímány k placení daní a poplatků, a to v jmenovité hodnotě."
22. Pozměňovací návrh posl. inž. Kalliny a druhů:
Odst. 2 §u 8 budiž celý škrtnut.
23. Pozměňovací návrh posl. Patzela a druhů:
Odst. 2 §u 8 budiž škrtnut a nahrazen tímto novým zněním: "Vyúčtuje-li později Československá republika s reparační komisí převzaté pohledávky, vyhrazuje se další náhrada věřitelům bývalé vojenské správy zvláštnímu zákonu."
24. Resoluční návrh posl. Horáka a druhů:
Vláda se vyzývá, aby předložila seznam všech pohledávek vzniklých za dobu války, jichž výši odhaduje v důvodové zprávě na 700 milionů Kč.