Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Adámek.
Posl. Adámek: Slavná sněmovno! Dnešního dne projednáváme zákon veliké důležitosti, dalekosáhlého významu a také účelu: zákon o sociálním pojištění samostatně hospodařících vrstev, rolníků a živnostníků. Sociální pojištění ve svém principu musí býti postaveno tak, aby byla zajištěna existence těch, o něž jde, totiž aby sociální postavení dělnictva bylo snesitelné, aby dělník v nemoci, v neschopnosti k práci a ve stáří nebyl odkázán na milost a nemilost cizích lidí, což musí platiti také pro nás samostatně hospodařící zemědělce i živnostníky. I my zemědělci již před mnoha a mnoha lety ve svých národohospodářských úvahách, na schůzích a všude, kde se nám příležitost naskytla, proklamovali jsme zásadu: vyvazení výměnku, vyvazení břemene, které tíží zemědělský stav. Jest otázka, je-li toto sociální pojištění, které dnes projednáváme, dostatečnou zárukou, že výměnky, břemena, která tíží zemědělský stav, budou odstraněna. Moje pevné přesvědčení - a rád bych se klamal - je, že tento zákon nám nedostačuje a že výměnky plně nahrazeny nebudou. (Tak jest!) Jisto je, že dělnictvo znalo své požadavky, znalo zásady sociálního pojištění plně jistě 30 roků, každoročně několikráte na mnoha stech schůzích v každé zemi u všech civilisovaných národů opakovalo se jako kategorický požadavek třídy dělnické, že žádají sociální pojištění, zabezpečení v nemoci, v neschopnosti ku práci, ve stáří. U nás zemědělců mluvívalo se pouze o výměnku.
Co je to výměnek, známe nejlépe my zemědělci a lidé z venkova. Výměnek je břemeno, je potíž pro obě dvě strany, pro toho, kdo jej dává, i pro toho, kdo jej bere. Poslední události, světová hrozná krvavá tragedie evropská ukázala, co je to výměnek. Otec postoupil usedlost synovi - měl třebas jedináčka - ten odešel na vojnu, tam padl, a starý otec sedřený a ubohý dostal se do cizích rukou, pod cizí správu. Pravda, měl svůj výměnek v naturaliích zabezpečený knihovně, ale přišel rekvírující komisař a nedíval se na to, co je v pozemkové knize zaznamenáno a sáhl i na ten výměnek, rekvíroval i výměnkářům, nehledě na to, že ten výměnkář chce nejen býti živ, ale musí se také ošatiti a má stejný nárok, aby byl i ve stáří živ jako člověk. Výměnek byl potíží, byl břemenem. Když mladý rolník dostane usedlost, musí se zadlužiti, poněvadž ne mnoho je těch, kteří mají dostatek přínosu, dostatek vyžení, aby sourozence vyplatil tím, co dostal se svojí nevěstou. Takový mladý rolník stižen je katastrofou živelní, požárem, krupobitím, pádem dobytka, něčím podobným, dluhy rostou, břemena jsou zde, příjmy žádné, a tu ten mladý rolník si řekne: aspoň ten výměnek kdybych neměl. Výměnek je pro něho břemenem. A ten, kdo výměnek pobírá a vidí, jakým břemenem pro mladého jeho nástupce hospodáře je, béře jej s nechutí, poněvadž mu není s láskou dáván. Žádali jsme, aby tyto potíže byly zlepšeny cestou zákona, abychom se těchto břemen zbavili. Dnes projednáváme sociální pojištění samostatně hospodařících, které nahraditi nám má břemeno výměnku. Opakuji: bojím se, že náhrada tato je nedostatečná. Nám výměnky nahrazeny nebudou a rolnictvo bude dále nuceno naturální výměnky na usedlostech si vymiňovati.
Jiná věc: Pojištění sociální, jak dělnické, tak pro nás samostatné, budováno je sice na stěžejních zásadách, některé ty nosné pilíře tohoto zákona jsou podobné nebo totožné, ale jedno je v nich velmi odchylné. Při dělnickém sociálním pojištění musí dělník platiti, a hodně platiti, aby svoje stáří měl zabezpečeno, aby rentu ve stáří dostával. Ale má jednu útěchu, které my samostatní nemáme: zaměstnavatel zaplatí mu plnou polovinu na toto zabezpečení na premiích podle tohoto zákona, my samostatní zaplatíme si ji úplně sami a vedle toho máme naději, že jako samostatní a zaměstnavatelé budeme 50% vypláceti dělnictvu. V tom je ten rozdíl v nazírání, že my nemáme naděje, že nám někdo pomůže platiti.
Budujeme zákon velkého významu nejen sociálního, ale i finančního, hospodářského a musí se nám také naskytnouti otázka, zdali hospodářsky břemeno toto sneseme. Nemíním se dlouho zdržovati u toho, že zemědělec jako zaměstnavatel má platiti polovinu za pojištěnce-zaměstnance, ale bude platiti premii celou, poněvadž už vžito je to při nemocenském pojištění dosavadním. Jisto je, že budeme platiti potom daleko více. A odtud prýští malá láska, ba nechuť k tomuto sociálnímu pojištění v zemědělských vrstvách a obavy před budoucností po stránce hospodářsko-finanční. Jestliže jiné složky ve státě, jiné třídy výrobní mají možnost, mají práva a mají nárok započítati do ceny výrobků výrobní cenu, mají nárok zakalkulovati všecko, co je ten produkt stál, u nás zemědělců tomu tak není. My nemůžeme počítati, kolik nás stojí vyrobený metrák pšenice, kolik nás stojí metrák brambor. Nemůžeme odhadovati všecky ty potíže, které nese naše povolání s sebou a nemůžeme si také dnes určiti, že zakalkulujeme do výrobní ceny zemědělských produktů 22 Kč měsíčně, které budeme na sociální pojištění samostatných platiti. Jiné vrstvy tu možnost mají a proto my jsme zde zase daleko hůře na tom než všecky ostatní složky národa. Kdybychom měli možnost zakalkulovati do výrobní ceny všecko, co se od nás požaduje, všecky dávky a daně, veškerou svoji práci a námahu a připočítati si ještě k tomu občanský zisk, jak to i zákon dovoluje, jsem jist, že ani jeden zemědělec v celé republice nezvedl by ani prst proti tomuto zákonu, naopak s velkou radostí by jej vítal. Takto díváme se do budoucnosti pesimisticky, díváme se s obavou, poněvadž vidíme, že 22 Kč měsíčních platů, 264 Kč ročně je nová daň, která nás bude tížiti, kterou budeme velice cítiti. (Výkřiky posl. Šamalíka.) A jestliže bude zákon tvrdý, pravděpodobně dočkáme se toho, že mnoho a mnoho drobných zemědělců i živnostníků bude exekvováno, budou zbaveni, tak jak v návrhu zákona stojí, všech výhod, které již si - do té doby, než platiti přestaly - zabezpečili a získali. Dovedu oceniti výhody zákona o pojištění samostatně hospodařících. Chápu, že je možno z tohoto zákona i pro nás zemědělce mnoho vytěžiti - ne hospodářsky, finančně, nýbrž kulturně. Dívám se na to takto: Nám zemědělcům předpisuje se daň paušálně bez ohledu na to, zdali naše hospodářství to snese nebo nesnese; počítá se podle výměry, třebaže tato výměra byla bezcenná - pahorkatina, stráně - nevýnosná a neúrodná, ale kalkuluje se na berních správách: tolik a tolik té výměry je, tolik a tolik hektarů a tolik a tolik čistého výnosu zdanitelného daní z příjmu. Až tento zákon o sociálním pojištění vejde v život, jsem pevně přesvědčen a tu naději mám, že každý zemědělec bude nucen počítati, bude musiti býti obchodníkem, kolik může vydati, kolik musí přijmouti. Musí počítati, musí vésti účetnictví, praktické zemědělské účetnictví, kterého je tak málo u nás u zemědělců používáno, ale pak také musíme žádati, aby tomuto našemu zemědělskému účetnictví úřady berní, jmenovitě berní správy věnovaly trochu pozornosti a aby se také na naše zemědělce nedívaly jako na vyssavače státu a ubíječe vlastního státu, ale aby v něm viděly lidi, kteří mají snahu, stát uhájiti, poněvadž je náš, a kteří hájí také svoje bytí, svoji existenci. Těm našim počtům, prakticky, poctivě a rozumně vedeným, musí však také býti přikládána víra. Jestliže toto účetnictví povedeme a v těchto účetnických kolonkách ve výdaji povedeme také 22 Kč měsíčně na sociální pojištění, pak se nám to musí odpočítati z příjmu a nesmí to býti u nás několikanásobně zdaněno. Když budeme kalkulovati a výpočty berním správám předkládati, budou teprve potom viděti, že zemědělství není tak výnosným podnikem, jak se na ně mnozí dívají. Poměry nás donutí a každého druhého, kdo k tomu bude chtíti míti otevřené oči, abychom uznali, že zemědělství zaslouží si více podpory a ochrany, než jak dosud v našem mladém státě, v naší mladé republice, našemu zemědělství bylo věnováno.
Jestliže již o provádění trestních sankcí se zmiňuji a obavu pro budoucnost mám, znaje minulost a věda, jak prováděly se trestní sankce při zákonech, ze kterých vyplývala finanční povinnost poplatníkům, mám za povinnost žádati s tohoto místa ty, kteří budou míti právo a povinnost trestní sankce prováděti, aby tyto trestní sankce prováděli mírně a aby nebyli strohými oproti těm, kteří v případě nemožnosti, ne z odporu, ale z nutnosti, z donucení poměry, nebudou schopni premie pojišťovací zaplatiti.
Vítali bychom s velikou radostí tento zákon, kdybychom měli zabezpečeno, že vejde v platnost, až provedena bude daňová reforma, kdybychom měli zabezpečeno, ze ostatní daně budou sníženy a my budeme míti pak větší platební schopnosti, že tedy, co nám na jiných daních bude sleveno, budeme moci dáti na sociální pojištění. Tentokráte vítali bychom tento zákon s radostí.
Vím, že zákon pracován je pilně a bedlivě, odezíraje od toho, že soc. politický výbor ve své plenární schůzi byl s ním brzy hotov. Vím však, že na zákoně tom pracovali experti téměř 2 roky a že všechna hlediska byla probrána a projednána. Znám dosah zákona, vidím jeho význam i účel, zamlouvá se mi; jen mám obavu, před tou již tolikráte opakovanou skutečností i budoucností. - Bojím se, že hospodářsky provedení tohoto zákona nesneseme, budou-li se oba zákony o sociálním pojištění prováděti. Není jiné východisko, než že se musí zdražiti rozhodně všechno, do čeho povinnosti, vyplývající z tohoto zákona, zakalkulovány budou. V důsledku toho není možno těšiti se na nějakou láci, na nějaké slevení na potravinách a jiných potřebách životních.
V návrhu zákona v §u 4 je psáno, že je vyloučen z dobrodiní tohoto zákona ten, který dovršil 60. rok svého stáří. Věřím tomu, že musilo se tak státi v zákoně tomto, poněvadž stěžejní zásady zákona dělnického i našeho jsou jedny a tytéž, a co platí pro dělnictvo, platí také pro nás. Ale tak jako pro dělnictvo je slíbeno, že šedesátiletým bude pomocí státu prostřednictvím zákona poskytnuta nějaká podpora, musí se tak státi důsledně také u samostatně hospodařících.
V §u 15 dívám se na poměr, podle kterého je stanovena správa pojišťovny. Bylo by se mně lépe zamlouvalo, aby 30 členů správy bylo voleno pojištěnci a 10 vládou jmenováno. Když to nebylo možno, ačkoli v jedné schůzi jsme se na tom dohodli, musíme tento zákon vzíti tak, jak byl sjednán, poněvadž je dílem kompromisu všech složek a všech vrstev. Bude-li to zdravé a je-li to demokratické, o tom, doufám, budeme moci mluviti, poněvadž se kojím nadějí, že zákon tento není trvalý a že budeme jej brzy novelisovati snad ne my, ale jistě budoucí sněmovna - za rok budeme míti novou. (Výkřiky.)
Přál bych si, aby § 18, kde se mluví o úřednících a ředitelství, nebyl praktikován tak, aby úředníci byli agitátory politických stran, které budou vládnouti v té pojišťovně, nýbrž aby to byli úředníci a sloužící pojištěnců a pro pojištěnce a aby nebyli armádou těch, na které budeme platiti.
§ 56, jeden z nejdůležitějších paragrafů v zákoně, mluví o důchodech. My jsme z našeho klubu podnikli kroky a dělali jsme vše, co bylo možné a dosažitelné, nám se hranice 65 roků nelíbí. My zemědělci víme, že nejdeme na výměnek v 65. roce. Těch zemědělců velmi málo tak dlouho hospodaří. Odcházejí na výměnek daleko dříve, poněvadž zemědělec nepracuje od svého 17., 18. nebo 20. roku, začíná pracovati již tenkráte, když začíná se po světnici batoliti. Dostává od matinky práci, musí vypomáhati aspoň přinášením dříví k plotně, později postupuje v hodnosti, pase husy, pase dobytek, pracuje na poli. Zemědělec pracuje od té doby, jakmile začal pohybovati svým vlastním tělem samostatně, třebaže ještě dokonale nemohl vládnouti svým rozumem. U zemědělce neplatí 40letá povinnost pracovní, my se neřídíme touto zásadou, u nás se začíná pracovati tenkráte, když síla tělesná to již dovoluje. A proto v 65 letech nemůžeme odcházeti na odpočinek, odcházíme dříve, poněvadž jsme sedřeni.
Také nemohla se nám z jiných důvodů tato hranice věku zamlouvati. Státní zaměstnanci v naší republice takřka jsou donucováni, aby v 60. roce odcházeli do pense. Tu je určitá disparita. Jestliže státní zaměstnanec má odejíti do pense, když mu je 60 roků, proč také nemůže býti tak měřeno nám? Proč máme pracovati do 65 roků? V demokratickém státě má býti rovnoprávnost úplná mezi stavy, mezi třídami, a žádné nadpráví pro třídu jednu a druhé přidávati potíže. Ale když už v zákoně o dělnickém pojištění stojí, že dělnictvu bude poskytnuta starobní renta, až dovrší 65. rok, byli jsme nuceni na základě kompromisu s touto hranicí se také spokojiti. Budeme však žádati, aby tato hranice věková platila také pro každého v našem státě.
A jestliže není možno u nás - a to možno není - abychom odcházeli na výminek, do pense v 65. roce, žádáme - a zákon nám to také umožňuje - aby zemědělec připojistil se více, aby si připlatil a mohl již odejíti aspoň v 60. roce na odpočinek. Hranice tato byla dosti perným bodem, který musil býti projednáván. To je stanovisko nejen moje, ale i všech klubovních kolegů a je to názor všech zemědělců vůbec. My bychom si přáli, když už toto starobní pojištění má vejíti v život, aby vešlo dříve, a to jistě v 55. roce, poněvadž je to věk, ve kterém zemědělec na výměnek odchází.
Spokojujeme se s nutností, která je nám dána. Nelze-li, nemůžeme žádati. My zemědělci nedíváme se na zákon s toho stanoviska, že bychom z něho chtěli těžiti. Víme, že z něho také těžiti nebudeme a nemůžeme, není to také možné. Je-li nás všech zemědělců i se živnostníky, kteří máme býti pojištěni 1,173.000, je viděti, že to vykořistiti nemůžeme. Dívám se však na § 33 a tam vidím, že při takovém počtu pojištěnců, necelých 1,200.000, má býti 100 voličů, kteří žádají kandidátku na volbu výboru v obvodě úřadovny této pojišťovny. Zdá se mi, že to číslo na naše poměry je trochu vysoké, poněvadž při dnešním volebním systému do Národního shromáždění stačí u nás 100 voličů pro volbu poslanců a přece nás samostatně hospodařících zemědělců a živnostníků je daleko méně, než je všech voličů v republice, tedy mělo by to číslo v §u 33 býti sníženo. Byla to sice dohoda, že v původním návrhu bylo 50, ale myslím, že tato dohoda byla přehlédnuta, nedoceněna a nepromyšlena.
Jen některé paragrafy podrobil jsem úvaze, ne kritice, jen úvaze. Já se proti zákonu jako takovému nestavím, byl bych si však přál některá zlepšení. Když to možno není, musíme se spokojiti s tím, čeho bylo možno dosáhnouti, a přeji si jen, by zákonů, které jsou nám zemědělcům na prospěch, v tomto slavném Národním shromáždění bylo projednáváno více, poněvadž jich doposud bylo projednáno velmi málo. Těch, které nám břemeno skýtaly, už zde bylo projednáno dosti. Přál bych si, jak jsem již prve naznačil, aby účinnost zákona nastala tenkráte, až daňová reforma bude provedena, až nám daně budou sníženy, abychom byli schopni platiti tolik, kolik se od nás žádá.
Na konec ještě jednu poznámku: Překvapilo mne, že tak důležitým zákonem, který se vztahuje na 700.000 zemědělců, nezabýval se výbor zemědělský, tedy specielní, eminentně odborný výbor, který má studovati otázky zemědělské. Bojím se, jak to § 136 ukazuje, že dostáváme se příliš a příliš do vlivu ministerstva soc. péče i v otázkách, které tak specielně sociální ani socialistické nejsou a býti nemají.
To bych tak byl stručně naznačil výhody i nevýhody zákona, který projednáváme. Přál bych si, abych ve svém pesimistickém názoru a nazírání se klamal, přál bych si, aby zákon tento byl nám zemědělcům ku prospěchu a ke zdaru a aby byl ku prospěchu a ke zdaru celé naší republice. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Mlčoch.
Posl. Mlčoch: Vážené Národní shromáždění! Zákonem, který dnes projednává naše slavná sněmovna, má se splniti jeden ze zásadních požadavků živnostnictva a zemědělstva, tedy příslušníků středních vrstev. Pokud se týče sociálního pojištění živnostenského, mohu zde prohlásiti, že všechno živnostnictvo a zvláště menší a střední živnostnictvo si odedávna přeje sociálního pojištění pro případ neschopnosti ku práci, ať je to v případě invalidity anebo stáří, že požadavek tento již před 30 lety vzneslo živnostnictvo organisované v odborových organisacích, že konány byly již tehdy za rakouské éry sjezdy, manifestace, konference a schůze, kde kategoricky se žádalo uzákonění sociálního pojištění živnostenského současně s pojištěním dělnictva a že také důsledkem tohoto volání po sociálním pojištění bylo, že v rakouském parlamentě předložena byla osnova zákona o sociálním pojištění, které se mělo vztahovati ne pouze na zaměstnance, nýbrž také na osoby samostatně výdělečně činné.
Strana živnostensko-středostavovská, která je legitimním mluvčím a zástupkyní živnostnictva, tento požadavek vzala za svůj a hleděla a hledí jej cestou zákonodárnou uplatniti. Z těch důvodů bylo zřejmo, že klub poslanců strany živnostensko-středostavovské předložil také návrh osnovy zákona o sociálním pojištění živnostnictva a že žádal, aby sociální pojištění živnostenské bylo současně uzákoněno s pojištěním dělnickým z těch samozřejmých příčin, že jestliže přikročí parlament ku provedení zákona o sociálním pojištění pro vrstvy zaměstnané, je logické, aby také chudí, nemajetní, samostatně výdělečně činní občané pro případ stáří a neschopnosti ku práci pojištěni byli stejně tak jako dělníci a zaměstnanci.
Náš zásadový požadavek byl, provésti sociální pojištění tak, aby bylo co nejúčelnější a co nejlacinější, aby dávalo pojištěncům co největší možnost výhodné a vysoké renty, a za druhé, aby sociálního pojištění nemohlo býti zneužito politickými stranami k tomu, aby mohly prostřednictvím těchto ústavů eventuelně podepříti agitačně politické své zájmy, po případě zaopatřiti armádu zaměstnanců, kteří by byli jejich agitátory. Proto jsme žádali sociální pojišťovnu pro všecky vrstvy, čímž by byla zajisté dána záruka, že nemůže jí býti zneužito určitou politickou stranou k politické agitaci.
Když však se strany dělnické vznikl kategorický požadavek, že dělnictvo si nepřeje společného pojištění s ostatními vrstvami občanskými a bylo vybudováno samostatné dělnické pojištění v samostatném rámci organisačním i zákonném, když vedle toho úřednictvo státní i soukromé je zvlášť pojištěno ve svých ústavech pojišťovacích, bylo logickým důsledkem, že vznesli jsme tentýž požadavek a prohlásili, když nebylo možno provésti sociální pojištění opravdu úsporné, netřídní, pro veškeré občanstvo potřebné, tedy že musí býti také provedeno sociální pojištění pro živnostnictvo zvláště, jako se provedlo pro ostatní vrstvy občanstva.
Měl jsem příležitost jako člen komise v ministerstvu soc. péče zúčastniti se přípravných prací pro toto sociální pojištění osob samostatně výdělečných. Měl jsem možnost na těchto místech uplatniti názory své a své strany a také jsem je v plné míře uplatnil. Ale jako člen zákonodárného sboru musel jsem vznésti jménem své strany protest proti překotnému projednávání předložené osnovy zákona z těch důvodů, že opravdu nebyly zásadní směrnice tohoto zákona dojednány v příslušné komisi expertů a zejména se strany zemědělské bylo velmi důrazně namítáno - ne z příčin politických, nýbrž věcných - že není možno v nejkratší době, během několika dnů, přinésti osnovu zákona do sněmovny hotovou a zde ji projednati.
Ke svému překvapení však jsem po tomto protestu, který byl vznesen zejména se strany zemědělských zástupců, během několika dnů spatřil osnovu zákona jako vládní předlohu ve sněmovně. Okamžitě byla přidělena příslušným výborům, ihned svolána schůze soc.-politického výboru a prohlášeno, že musí býti v nejkratší době, v několika hodinách, přikročeno k podrobnému projednání této osnovy zákona, ačkoliv zemědělci a zvláště já jako zástupce živnostenské strany a zástupce vedoucích korporací živnostenských bez rozdílu politického seskupení, dokonce státní rady živnostenské, zemských živnostenských rad, jsme žádali, aby před projednáním této osnovy zákona bylo dáno dosti času jak zákonodárcům k prostudování, tak příslušným organisacím interesentů, aby se o tomto zákoně mohly napřed vysloviti a my teprve potom zákonodárnou cestou tento zákon projednati.
V subkomisi i ve výboru samém bylo prohlášeno, že pro tento zákon není zvláštního nadšení v kruzích živnostenských a zemědělských. Přirozeně. Ne, že by zejména živnostnictvo nežádalo si sociálního pojištění, nýbrž proto, že nebylo dáno dosti času k podrobnému projednání zásad, na nichž tato osnova zákona je zbudována, a za druhé proto - o čemž se ještě zmíním - že nepovažujeme dnešní dobu krajně hospodářsky nepříznivou za vhodnou, abychom přišli s aktivováním zákona o sociálním pojištění, které zatíží vrstvy výrobní v tom případě 300 miliony, při dělnickém pojištění 500 miliony, stát asi 200 miliony, tedy úhrnem miliardou korun. Tím zatížíme výrobní vrstvy v době velké finanční i výrobní krise, kdy z příčin přílišných správních nákladů, které musíme započítati do kalkulace výrobní, stáváme se neschopnými konkurence proti cizině.
Při projednávání zákona o sociálním pojištění měli jsme na zřeteli hlavně tyto zásady: Sociální pojištění musí býti pokud možno výhodné, laciné, aby se za nejmenších příspěvků pokud možno dosáhlo největších výhod, aby se výhod sociálního pojištění skutečně dostalo lidem potřebným a to nejen v případě, když pro stáří jsou neschopni práce, nýbrž i tenkráte, když z příčin invalidity jsou neschopni vydělati si tolik, aby mohli slušně vyživiti svoji rodinu.
Spojiti sociální pojištění živnostnictva a zemědělstva, tedy dvou složek středního stavu z příčin, řekněme středostavovských, zdálo by se přirozené. Ale pohlédneme-li na různorodost risika pojišťovacího, jak se jeví u živnostenského stavu a u stavu zemědělského, vidíme, že tyto dvě vrstvy nemají přirozených podmínek k tomu, aby měly jednotnou organisaci sociálního pojištění, a jedna druhé právem snad by mohly vytýkati, že na druhou složku doplácí. Kdyby, jak původně se projektovalo, byl býval návrh pojištění invalidního stylisován tak, aby vlastně žádný pojištěnec skutečné renty nedosáhl, kdyby se bylo omezilo pojištění, jak žádaly kruhy zemědělské, jen na pojištění starobní, týmž okamžikem musil prohlásiti každý, kdo chce spravedlnost, kdo rozumí otázkám pojišťovacím a kdo se jen trochu podíval do tabulek pojišťovacích, že není možno spojiti pojištění zemědělců s pojištěním živnostníků, poněvadž při starobním pojištění jeví se, jak statistická tabulka v důvodové zprávě jasně ukazuje, tento poměr: zemědělců od 55 do 59 let je okrouhle 83.000, kdežto živnostníků pouze 37.000. Od 60 do 64 let je 69.000 zemědělců a pouze 29.000 živnostníků. Od 65 do 69 let je 46.000 zemědělců a pouze 19.000 živnostníků. Od 70 do 74 let je 24.000 zemědělců a pouze 10.000 živnostníků. Je tedy jasno, že daleko větší počet zemědělců dožije se věku od 55 roků výše než živnostníků, ba dokonce více než o 100%. Proto pojištění zemědělské spojené se živnostenským by jistě po věcné stránce bylo naprosto nespravedlivé. Vláda však postavila se na zásadu společné organisace sociálního pojištění samostatně výdělečných zemědělců i živnostníků. My jsme postavili požadavek, má-li býti pojištění provedeno, ať je provedeno tak, jak ho tyto vrstvy opravdu potřebují, aby nezatěžovala jedna vrstva druhou, aby každá skupina těchto pojištěnců platila prostě sama na sebe. Z těchto důvodů věcných vznesli jsme požadavek, aby vybudovány byly pojišťovny dvě, živnostenská a zemědělská, aby těmto dvěma stavům byla dána možnost, aby si samy spravovaly svoje sociální pojištění a samy na sebe také platily. Když však vláda prohlásila, že rozhodně trvá na jedné pojišťovně, musili jsme vznésti věcný požadavek, že musí zejména býti řádně vybudováno pojištění invalidní, čímž do jisté míry vyrovná se risiko mezi zemědělci a živnostníky. Dá se předpokládati, že je více invalidních živnostníků než zemědělců, poněvadž již samo provozování živnosti zemědělské je podstatně snadnější, není tu potřebí tolik odborné zdatnosti jako při provozování živnosti, a nemusí invalidní zemědělec, jako je tomu u živnostníka, bráti za sebe drahou námezdní sílu kvalifikovanou. Proto nám záleželo zejména na tom, aby kvalifikace nároků na nápad renty invalidní byla taková, aby zabezpečovala, ne jak původně bylo v návrhu vládním, že totiž musí býti dotyčný pojištěnec úplně invalidní, nýbrž již při částečné invaliditě nárok na invalidní rentu, totiž, klesne-li výtěžek z jeho osobní činnosti v podniku pod polovici.
Po dlouhých jednáních a vyjednáváních podařilo se konec konců najíti jakési kompromisní východisko a vedle úpravy nároků na invalidní rentu, která původně měla býti vyplácena za podmínky zastavení samostatného podnikání, tedy složení živnosti, bylo dále ve vládní osnově ustoupeno na to stanovisko, klesne-li výdělek na výši starobní renty, že dostane vyplacenu plnou starobní rentu. A konečně se nám podařilo dosáhnouti toho, že bezpodmínečně v 65 letech má pojištěnec míti nárok na invalidní rentu.
Ale ani to nás neuspokojuje. Je docela oprávněným volání pojištěnců anebo občanstva z kruhů samostatně výdělečných, zvláště živnostníků, že poměrně malé procento dožije se stáří 65 let, a proto jsme žádali a žádáme, aby tato výše stáří byla snížena pro případ invalidity starobní na 60 let. Musím ovšem přiznati, že po této stránce vyšla osnova ze subkomitétu a soc.-politického výboru aspoň v tom směru vstříc našim požadavkům, že prohlásí-li pojištěnec, že žádá rentu od 60 let, dostane ji, ovšem nižší o příspěvky, které se mají zaplatiti v dalších 5 letech, anebo, když si dobrovolně připlácí na to, aby od 60. roku rentu starobní obdržel.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutím vlády bylo jaksi definitivně zamítnuto naše stanovisko vybudovati organisaci sociálního pojištění na základě samostatné pojišťovny živnostenské a zemědělské, musilo se do jisté míry vyjíti vstříc našemu požadavku, aby živnostnictvo vůbec mohlo aspoň podmínečně prohlásiti, že souhlasí s předlohou sociálního pojištění.
Nejen důvody věcné, které jsem uvedl pokud se týče risik, nýbrž i vážné obavy, že by zemědělská většina mohla využíti pojišťovny k tomu, aby úplně ovládla její vedení, vedl nás k tomu, abychom prohlásili: chceme samostatnou pojišťovnu, poněvadž podle statistických dat živnostnictvo bude tvořiti v této společné pojišťovně asi 1/2 milionu pojištěnců, kdežto zemědělců bude okrouhle 650 tisíc, tedy většina. Je tu logicky oprávněna obava, že při poměrném zastoupení, jak se zde zákonem zaručuje, by navždy zemědělci v této společné pojišťovně měli většinu, mohli by této pojišťovny využíti eventuelně i proti protestům zástupců živnostnictva k svým různým účelům, pokud by ovšem zákon to dovoloval.
Z těch důvodů vznesli jsme druhý požadavek, aby v jedné pojišťovně byly dvě samostatné sekce organisačně i finančně oddělené. Také tomu požadavku nebylo dáno místo, bylo prohlášeno, že se tomuto požadavku vyhověti nemůže a nabídnuto bylo jakési kompromisní východisko tím, že aspoň v záležitostech, které jsou nejdůležitější, při obsazování míst zaměstnanců pojišťovny, při rozhodování o hospodaření se jměním pojišťovny a při rozhodování o rentách starobních, invalidních a vdovských, bude rozhodovati t. zv. paritní výbor, v němž zástupci živnostníků a zemědělců budou míti stejný počet členů, totiž po dvou, a zástupci jmenovaní vládou rovněž dva. Tímto má býti jaksi zabezpečeno, aby nemohla býti jedna skupina pojištěnců ve správě pojišťovny majorisována druhou.
Dále nám záleželo zejména na tom, aby pojištění samostatně výdělečných požívalo při nejmenším týchž výhod, jako pojištění dělnické. V tom směru vyšla nám osnova vládní do té míry vstříc, že tytéž závazky a tytéž výhody přejímá stát na sebe, jako při pojištění dělnickém a že také v tom případě, když pojištěnec přestává míti nárok na státní příspěvek, má-li větší příjem nežli daně prosté minimum, toto daně prosté minimum, jak v zákoně je výslovně uvedeno, bude se precisovati v téže výši, jak u pojištění dělnického. Vznesli jsme tento požadavek proto, poněvadž dá se očekávati, že při berní reformě budou asi uzákoněna dvě daně prostá minima, totiž pro samostatně výdělečné prý 6000 Kč, pro osoby s pevným platem a dělnictvo 10.000 Kč. V tomto případě tedy byli by živnostníci při sociálním pojištění v nevýhodě, pokud se týče státního příspěvku.
Původní osnova vládní doznala v užší komisi velmi podstatných změn. Ve 149 paragrafech bylo provedeno 70 změn, což je jistě důkazem, že užší komise s původní osnovou nesouhlasila. Byli to zejména zástupci naší strany, kteří v této komisi snažili se, pokud možno, prosaditi aspoň taková zlepšení, která vládní strany mohly akceptovati. Záleželo nám vedle organisace pojištění ve smyslu samostatnosti také na samosprávě. Původní návrh organisace podle vládní předlohy měl vyloženě centralistický ráz. Prosadili jsme, že vedle ústředí a ústřední správy budou výbory volené v obvodových úřadovnách, které budou míti určitá práva pokud se týče vymáhání příspěvků, podávání dobrozdání k vyměřování rent a pokud se týče ukládání jmění. Renty podle tohoto paragrafu budou vypláceny pro případ stáří od 65 let, invalidní v případě poloviční invalidity, vdovská až, bohužel, od 65 let. Ačkoli naším požadavkem bylo, aby vdovská renta byla vyplácena bezpodmínečně v případě úmrtí živitele, nepodařilo se tento požadavek prosaditi a prohlásilo se, že jenom vdova invalidní má míti nárok na invalidní rentu a od 65 let že prý každá vdova může dosáhnouti kvalifikace invalidity a míti nárok na invalidní rentu.
Nejdůležitější otázkou pro nás byla otázka hospodaření se jměním pojišťovny. Podle tabulky, která nám byla přiložena k důvodové zprávě, bude jmění pojišťovny obnášeti v několika letech několik miliard a tu je zřejmo, že nám velmi mnoho musilo záležeti na tom, jakým způsobem se s tímto jměním bude hospodařiti. Podle zákona vyhradila si vláda resp. pan ministr soc. péče, že 30% jmění musí býti uloženo ve státních a jiných papírech. To znamená, že budou-li příspěvky činiti ročně okrouhle 300 milionů korun, 100 milionů korun z toho musí býti uloženo ve státních a jiných papírech, které určí pan ministr sociální péče, čili, že státu se vrátí ročně 100 milionů korun ze složených příspěvků. Tedy stát při tomto sociálním pojištění nevyjde zrovna špatně. Uvážíme-li pak, že příspěvek státu k rentě obnáší jako při dělnickém pojištění pouze 500 Kč pro invalidní a starobní rentu, pro vdovskou polovičku a pro sirotčí jednu pětinu, shledáme, že stát teprve v 8. roce bude zatížen 51 miliony Kč, kdežto vydělá při 5ti%ním zúročení ročně 5 mil. Kč, které bude odváděti teprve až v 5. roce.