Státní příspěvek oproti osnově pro sociální pojištění samostatně výdělečných, která byla zpracována v Rakousku, je daleko menší než měl býti tehdy. Tenkráte stát měl přispívati k invalidní a starobní rentě 90 korunami, které dnes representují asi 800 Kč, tedy daleko méně nežli dnešní zákon ustanovuje.
Pojišťovací premie činí 22 Kč. Bylo vedeno, že je pro některé kraje a nejchudší lidi příliš vysoká a že by bylo nutno ji snížiti. Je přirozeno, že v těchto těžkých finančních dobách i 22 Kč pro malého živnostníka je měsíčně značný obnos a bylo by povinností státu, má-li porozumění pro sociálně těžké poměry malých pracujících lidí, mezi něž také patří malí živnostníci, aby převzal větší risiko v případě sociálního pojištění, aby státní příspěvek byl podstatně větší, zvláště pro ty potřebné.
Uvážíme-li, že výdělková daň vynese státu přes 250 mil. Kč, zemědělská daň asi 150 mil. Kč, je to 400 mil. Kč, které tyto dva stavy odvedou v přímých daních - výdělkové a pozemkové - státu. Oproti tomu povinnost, kterou stát na sebe béře, je nepoměrně malá a bylo by spravedlivé, aby po této stránce stát více pamatoval na sociálně slabé živnostníky a malé zemědělce.
Velkou slabinou v tomto zákoně je, že není postaráno o to, kdo nahradí nedobytné pojistné. Původně hodlal p. ministr soc. péče uvaliti toto břemeno na společenstva, ale vzhledem k tomu, že jsme museli prohlásiti, že společenstva takových břemen by na sebe vzíti nemohla, bylo učiněno jiné opatření, aby byly rozvrženy nedoplatky premií na výdělkovou a zemědělskou daň jako přirážka. Tento požadavek nedoznal v soc.-politickém výboru většiny a vůbec byl škrtnut a tak není postaráno o to, kdo za ty malé živnostníky a zemědělce, kteří platiti nemohou, zaplatí, aby neztratili nároku na invalidní a starobní rentu.
Také režie tohoto pojištění bude velmi značná. Podle prohlášení odborníků sociálně-pojišťovacích, dá se předpokládati, že bude obnášeti asi 15% příspěvků. To by znamenalo ročně 45 mil. Kč. Je přirozeno, že nám tato položka není nijak zvláště sympatickou, neboť je jasno, že tímto sociálním pojištěním se vybuduje nový byrokratický aparát, který bude vyžadovati 45 až 50 mil. Kč, o který se nám pojištění zdraží a o kteréžto obnosy budou připraveni právě pojištěnci.
Aby nebylo možno využíti sociálního pojištění k tomu, aby se mohli zaopatřovati jako v některých jiných pojišťovnách agitátoři politických stran, to právě doufám, že se zamezí onou paritní komisí.
Dále je nám nesympatické a nedovedeme pochopiti, proč právě při pojištění samostatných mělo býti uplatňováno stanovisko, že vláda si vyhrazuje přílišné právo ve správě pojišťovny. Ze 40 volných členů výboru má býti jmenováno vládou 16, to jsou celé 2/5; v představenstvu, kde předseda, který je jmenován také, jest jedenáctý, z jedenácti - šest; tedy téměř polovina zástupců ve správě pojišťovny má býti jmenována vládou. To je vyloženě nedemokratické, poněvadž jistě je správným požadavek, aby sociální pojištění samostatných bylo vybudováno na naprosté samosprávě pojištěnců už vzhledem k tomu, že stát přebírá celkem velmi málo povinností k sociální pojišťovně, naproti tomu však vyhrazuje si rozhodující vliv ve správě a dozoru, ve finančnictví pak celých 30% pro sebe. To je věc, která není v demokratické republice správná, a myslím, že politické důvody u sociálního pojištění samostatných nemohly tu hráti roli, jakou snad hrály v pojištění dělnickém, poněvadž jistě vrstvy středostavovské, ať už zemědělské nebo živnostenské, jsou do té míry státotvorné, že nepotřebují nad sebou žádného policejního aparátu státního a že dovedou si sociální pojištění, když si je platí, také samy spravovati.
Přes tyto protesty prosadila vláda a vládní strany nadpoměrné zastoupení vládními činiteli ve správě pojišťovny, ačkoliv i někteří členové z vládních stran sami poukazovali na to, že to není správné.
Ještě chci něco říci o hospodářství. Jak jsem se zmínil, velmi mnoho nám záleželo na tom, jaké bude hospodářství v této pojišťovně, což je přirozeno, poněvadž se právě vysokými příspěvky, které budou činiti 300 mil. Kč ročně, nashromáždí veliké národní jmění a thesaurují se pohotové prostředky. Musí nám zřejmě záležeti na tom, aby v určité formě se zase tyto prostředky vrátily ve prospěch oněch, kteří je složili. Nemůžeme zajisté souhlasiti, aby stát použil finančních prostředků takto získaných z velké části pro sebe, nýbrž musí býti učiněno opatření, aby živnostníkům a zemědělcům, kteří jsou těmito pojištěnci a budou takové ohromné sumy platiti, se v určité formě zase vracely zpět. Proto jsem navrhl, a bylo bohudík také do zákona přijato, že volného jmění pojišťovny musí býti především použito k financování živnostenských a zemědělských důvěryhodných ústavů v takovém poměru, v jakém byly odváděny příspěvky. Tedy zákon nám zaručuje, že nesmí býti na příklad zneužito živnostenských peněz, ale musí jich býti použito jen k podnikům prospěšným živnostnictvu a zemědělských peněz tedy rovněž tak. Očekáváme, že správa pojišťovny bude se přesně říditi tímto jasným ustanovením zákona a že tím způsobem vrátí se po letech desítky a sta milionů korun živnostnictvu ve formě určitých podpor finančních k podpoření živnostenského úvěrnictví, stavění zdravých bytů, dílen a provozoven živnostenských a jiných opatření a že tímto způsobem se podepře hospodářská base živnostnictva, které bude těžce postiženo tímto sociálním pojištěním po stránce finanční.
Kdy má vejíti v účinnost toto sociální pojištění? Vznesli jsme jménem živnostnictva v sociálně-politickém výboru požadavek, aby účinnosti zákona o sociálním pojištění předcházelo snížení daní. Břemena produktivních vrstev jsou nyní již tak ohromná, že bychom těžce mohli nová břemena miliardová uvaliti na bedra poplatnictva, třebas jsou z velké části k jeho vlastnímu sociálnímu prospěchu. Rád bych viděl, aby byla jasně v zákoně stanovena přesná lhůta, kdy zákon vejde v platnost, poněvadž § 148 určuje, že teprve vládním nařízením bude stanoveno, kdy tento zákon vejde v platnost. Dáváme vládě přílišnou moc, aby eventuelními různými zákulisními politickými čachry buď prodlužovala anebo urychlovala toto datum. Bylo by správnější, aby jako u dělnického pojištění, také u pojištění živnostenského a zemědělského bylo řečeno jasně, kdy vejde v platnost, abychom nemuseli teprve platnost tohoto zákona eventuelně po několika letech vykupovati různými politickými kšefty a tahanicemi.
Vedle tohoto sociálního pojištění je rozhodně povinností vládních a odpovědných činitelů, aby pracovali k hospodářskému povznesení produktivních vrstev do té míry, aby veřejná břemena nebyla tak strašná jako dnes a aby člověk, který pracuje do úpadu a je pak neschopen práce, měl zajištění sociální. Jest rozhodně nutno uvážiti, že tak veliké břemeno v této době okamžitě na bedra živnostnictva uvaliti, dokud není provedena berní reforma ve smyslu snížení daní, nebylo by možno.
Vzhledem k tomu, že podařilo se nám zlepšovací ustanovení prosaditi do tohoto zákona a vzhledem k tomu, že očekáváme, že také ostatní naše požadavky, pokud se týče zvelebování a usnadnění existence živnostnictva a snížení daní budou uskutečněny, budeme hlasovati pro tento zákon. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Dále má slovo pan posl. Bubník. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Posl. Bubník: Vážení pánové a paní! Klub neodvislých poslanců komunistických mne pověřil, abych učinil toto prohlášení:
Socialismus a hnutí jím vedené byl dosud politicky v Československu rozdvojen, byť programatické cíle byly stejné, jednak na socialistické strany vládní a jednak na dělnické strany oposiční. Dosavadní praxe ukázala, že souručenství dělnických stran s měšťanskými je pro zájmy pracující třídy spojeno se stálým nebezpečím sociálních ústupků a za dnešních poměrů zvláště kulturního zpátečnictví. Politika koaliční vede přirozeně k vážným krisím, které se dostavují velmi často, a končí poškozením a újmou vrstev společensky utlačených, při níž však každý pokus ve velkém slohu o zlepšení hmotné situace pracujícího obyvatelstva ztroskotá o třídní zatvrzelost a odpor třídy majetné.
Československo je státem obdařeným přirozeným bohatstvím, vzdělaným obyvatelstvem ve městech i na venkově a vysoce vyspělým dělnictvem všech odvětví pracovních, jehož produktivní síly jsou vysoce kvalifikované. Pracující vrstvy proletářské nebo zproletarisované mají zde ohromnou převahu nad třídou měšťanskou.
Boj proti výsadám buržoasie a vyrovnání rozdílů sociálních právě v Československé republice byl by úspěšným, kdyby všechny socialistické strany našly pro tento boj společnou základnu operační a společný cíl. Takovou basí může býti minimální program a cílem vláda rolníků a dělníků.
Pro kladnou práci za těmito nejvážnějšími požadavky není však pochopení nejen u koalovaných stran socialistických, nýbrž ani u dělnických stran oposičních. Naopak u nich je heslem dne a účelem jejich politické činnosti bojovati proti sjednocení skutečnému, třeba by ve veřejnosti dělnické prohlašovali nutnost jednotné fronty.
Zejména komunistická strana československá ve smyslu usnesení posledního kongresu třetí internacionály a svého II. sjezdu za nového vedení nechce se sblížiti s ostatními stranami socialistickými, musí se omeziti na negativní politiku státní a komunální, odkazuje dělnictvo na sociální revoluci, která v dohledné době ve střední Evropě je nemožna. Při tom pro dobu přechodnou nemají a nemohou míti její politické snahy positivního výsledku. K tomu pak přistupují její prostředky bojovné, které dnes znamenají úplné omezení volnosti projevu a zrušení samostatnosti hnutí uvnitř hranic československého státu a podřízení se diktátu vnuceného vedení.
To mělo za následek hromadné vystupování členstva a funkcionářů z komunistické strany československé a rostoucí nedůvěru mas nejen ke komunistické politice, nýbrž vůbec k idei socialistické.
Je nutno pracovati pro pracující třídu za všech okolností, dlouho i bezprostředně před sociálním převratem, je třeba tento připravovati soustavně a budovati masové revoluční hnutí proletářské. Živnou půdou pro ně je dělnictvo městské a proletariát venkovský. Rozešli jsme se s dnešní taktikou, které užívá komunistická strana Československa, a také s komunistickou internacionálou na tak dlouho, dokud na nich bude trvati a svoje these ve smyslu skutečných poměrů nezmění. Klub neodvislých poslanců komunistických u vědomí své odpovědnosti a povinnosti k dělnictvu a k celé pracující třídě prohlašuje se za parlamentní frakci neodvislé strany komunistické v Československu, která sdružuje v sobě politicky nejlepší síly proletářské, zabrání masové netečnosti třídní a vyburcuje všechny zaměstnance jak v soukromých podnicích, tak veřejných ústavech z indiferentismu.
Jdeme s nadšením do zápasu za hospodářská a sociální práva pracující třídy, za boj proti výsadám třídy majetné a politickou vládu dělníků a rolníků v Československu! (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Leibl. Dávám mu slovo.
Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno! Návrh zákona o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří jest druhou částí nesmírně důležitého zákona a uzavírá veliké sociální dílo.
Ač my, sociální demokraté, nesouhlasíme s mnoha zařízeními a ustanoveními tohoto zákona, přec chceme uznati, že usnesení tohoto zákona znamená velký pokrok v sociálním zákonodárství. My němečtí sociální demokraté uznáváme plně a zcela, jaký význam to má, jestliže takový mladý stát jako Československá republika, jako prvý stát se usnáší na tak závažném zákoně. Bylo by demagogií, kdybychom to popírali. Avšak naše radost z tohoto zákona není nezkalena. Nebudou-li provedeny podstatné změny, setkáme se při jeho provádění s mnoha tvrdostmi. Kdyby byl býval tento zákon vyšel skutečně ze sociálního cítění, kdyby se bylo postupovalo objektivně a nestranně, bylo by bývalo znění tohoto zákona a rovněž i znění zákona o sociálním pojištění dělníků jiné. Jest to neštěstí v tomto státě, že se při budování každého zákona postupuje především se stanoviska národního a teprve na konec přicházejí zájmy národohospodářské. Tento zákon jest vybudován tak, že politické většinové strany mohou vládnouti podle své vůle. Mohou s tímto zákonem dělati, co chtějí. Příznačné však jest, že většina v této sněmovně, totiž občanské strany, zákonů o sociálním pojištění vůbec nechtěly. Naše občanské strany, tak zvaná pracovní pospolitost, včera na příklad ještě nevěděla, jaké stanovisko má zaujmouti k tomuto zákonu, a jistě to neví ještě ani dnes. Včera ještě nevěděly, mají-li mluviti pro nebo proti nebo mají-li se zachovati nestranně. Mám je v podezření, že se budou říditi příkladem, jehož se tak často užívá v západních Čechách, nemohou-li se rozhodnouti, že se totiž počítají knoflíky na vestě: mám nebo nemám? Jisto jest, že ještě nyní nevědí, jak se mají zachovati.
Avšak ani české občanské strany horlivě neusilovaly o sociální pojištění a jestliže se vůbec za ně postavily, stalo se to jen ze strachu před volbami. Referent k tomuto zákonu, kolega Dubický, prohlásil přece úplně naivně a čestně, když se jednalo o zrušení junktimu: "Nemůžeme přec jen tak zhola připustiti, aby tento zákon nabyl účinnosti, musíme nejprve jíti ven a zákony o sociálním pojištění popularisovati." To dokazuje, že české občanské strany nehájí horlivě sociálního pojištění a jejich zásluha o to, že se tento zákon stal zákonem, není veliká. Od té doby, co trvá tato sněmovna, jest sociální pojištění na programu a teprve nyní chtějí české občanské strany říci voličům, že sociální pojištění jest nutné.
Avšak přede všemi ostatními, a to dlužno prohlásiti, jsou to německé občanské strany, které nyní chtějí dělati, jakoby byly usilovaly o tento zákon. (Posl. Schweichhart [německy]: Členové Svazu zemědělců nikoliv!) Zásadně sice říkají, že jsou pro tento zákon, ve skutečnosti však nemíní to žádný člen Svazu zemědělců s uzákoněním sociálního pojištění vážně. Vůdci živnostenské strany a rovněž i vůdci agrární strany do poslední chvíle vyslovovali se proti sociálnímu pojištění a na schůzích a v časopisech mluvili jen o stinných stránkách pojištění, učinili sociální pojištění tak nepopulárním, jak jen možno, a drobné zemědělce a řemeslníky přímo uvedli v omyl. Sociálně-demokratická strana, ačkoliv velká část drobného rolnictva a drobných živnostníků není u ní organisována, od svého vzniku usilovala o sociální pojištění pracujících stavů. Po této stránce odkazuji jen k usnesením hainfeldského sjezdu strany.
Známe nejen úzkost a starosti dělníkovy, který se musí na stará kolena strachovati, bude-li míti něco na živobytí, známe také hrůzu drobného živnostníka a domkáře před chudobincem a proto usilujeme také o sociální pojištění. Bude málo drobných rolníků a drobných živnostníků, kdož budou zamítati zákon o starobním pojištění. Má-li tento zákon krutosti a nedostatky, nechť nás jen pánové, kteří si dnes hrají na zástupce drobných rolníků a živnostníků, podporují a tyto chyby mohou býti napraveny. Avšak jest pravda, že sociálního pojištění vůbec nechtějí, a kdyby šlo podle nich, byl by tento zákon ještě dnes zamítnut. Po této stránce kráčejí ovšem v čele opět naše německé občanské strany! Chci na několika příkladech ukázati, jakými prostředky a důvody bylo bojováno proti sociálnímu pojištění a jak mělo býti průtahy vůbec znemožněno.
Nepřátelé z občanských stran jsou zvláště proti povinnému pojištění, ačkoliv vědí, že se to rovná zrušení pojištění. Že tomu tak jest u agrárníků, u Svazu zemědělců, vysvítá z článku známého pana Františka Hilmera, předního vůdce agrárníků. František Hilmer píše v časopise "Deutsches Agrarblatt": "Pokud jde o pojištění samostatných, zemědělci hájí stanovisko, že obligatorní, povinné pojištění pro samostatné zemědělce nemůže býti zákonem ustanoveno, neboť samostatní rolníci jsou pro stáří zaopatřeni výměnky." To jest stanovisko agrárníků. Avšak vědí velmi dobře, že jedině v Čechách žije 700.000 drobných rolníků, kteří dostávají zcela nepatrný výměnek anebo vůbec nic. Vědí velmi dobře, že rolníci v horách nemohou si vyjednati žádný výměnek, neboť často obilí ani neuzraje, a kdo z výtěžku svého pole může býti živ sám jen půl roku, nemůže přec ještě dávati výměnek. Takovéto psaní jest důkazem neznalosti poměrů nebo lépe řečeno, že se poměry znáti nechtějí. Víme, že tyto výměnky vedou často k dramatickým výjevům. Soudy musí velmi často zasahovati. Jest to smutná kapitola v rodinném životě, často vzplane pro to krvavý spor a má-li nyní býti vybudován zákon, který zde může věc zmírniti, chceme tento zákon podporovati. Zabránilo by se tím mnohému neštěstí, neboť není vesnice, kde by každoročně nedošlo k takovýmto tragickým scénám. Na Chebsku mají přísloví, dramatické mohl bych říci, barbarské přísloví, které zní takto: "Když se mladí žení, měli by staré na svatbu porazit." Tohoto přísloví se velmi používá a často je slyšíme, neboť charakterisuje poměry a podstatu výměnku. Proto musíme odmítnouti všechny pochybnosti, má-li býti vybudován takovýto zákon.
Vůdcové Svazu zemědělců znají tyto poměry, znají hrůzu výměnků zcela přesně, poněvadž se však domnívají, že by je to stálo hmotné oběti, jsou proti pojištění. Domnívají se, že státní příspěvek 500 Kč budou musiti platiti jen větší poplatníci. My se stavíme na stanovisko, že bohatí mají platiti větší příspěvky a rozhodně odmítáme, chce-li se toto stanovisko líčiti jako demagogie. Povinností státu jest podporovati hospodářsky slabší a nedati zahynouti státním občanům, jejichž existence jest ohrožena.
Agrárníci neukázali dosud pro tuto sociální otázku porozumění; po této stránce poukazuji jen na IV. říšský sjezd strany Svazu zemědělců. Ani jediným slovem, ani v jediném bodu denního pořadu nezabýval se sociálním pojištěním samostatných. A jestliže ještě dnes stále tvrdí, že zásadně jsou pro ně, že chtějí sociální pojištění, nevěříme tomu, neboť jinak by musili sestaviti denní pořad tak, že by se bylo mluvilo také o tomto zákonu. Jedinou větu vyslovil tam poslanec dr. Spina a ta byla výsměchem a potupením sociálního zákonodárství. Prohlásil: "Domníváte se, že osmihodinnou dobou pracovní dostane se prostředek k zlevnění živobytí? Domníváte se, že sociální pojištění, které nám hrozí, znamená zlevnění zemědělské výroby?" Vidíte, to jsou jeho sociální slova na říšském sjezdu strany. Že agrárníci sociálního pojištění nechtějí, vysvítá také z agrárního časopisu "Die Scholle", orgánu Svazu zemědělců. Tam jest vytištěno velkými písmeny: "Zamýšlené sociální pojištění - nové nesnesitelné břemeno pro zemědělství! Rolníci, jest na čase, abyste pozdvihli v této věci svého hlasu. V těchto dnech, kdy jest sociální pojištění v pražské sněmovně na denním pořadu, musíme je také my dáti nejen na denní pořad našich schůzí, ale také všech našich soukromých schůzek. Veškerému zemědělskému obyvatelstvu a veškerým rolnickým časopisům nadešla doba, aby nejen propukla bouře oprávněného rozhořčení, nýbrž aby byl také podán jasný a zřetelný důkaz jednomyslné vůle v této otázce." Zde tedy to máme jasně a zřetelně prokázáno, že sociálního pojištění nechtějí. A dále se píše v onom časopisu: "Náš mluvčí Schubert brání se také proti ustanovení v návrhu zákona, podle něhož mají podléhati sociálnímu pojištění také naše děti, v čemž s ním musíme všichni souhlasiti." Vidíte tedy, jaký sociální duch převládá v těchto občanských stranách. Víme, jak těžko lze provésti pojištění členů rodin drobných zemědělců a drobných živnostníků, poněvadž těžko bude lze sehnati velkou část pojistného. Avšak ti, jež mají páni agrárníci na mysli, a jež zastupují a o něž tonou v starostech, budou moci tyto příspěvky lehce zaplatiti.
Avšak i živnostenská strana, ve skutečnosti ovšem jen její mluvčí, usnášejí se na resolucích proti sociálnímu pojištění samostatných. V poslední chvíli dostáváme dopis delegace (pracovního výboru) německých hospodářských korporací na Moravě se sídlem v Brně. V tomto výboru jsou zastoupeny tyto korporace: Zemský svaz německého středního stavu na Moravě, Organisace německých zemědělců, Německý odbor zemědělské rady na Moravě, Německý odbor zemské živnostenské rady na Moravě, Ústřední svaz zemědělských výdělkových a hospodářských společenstev na Moravě, Ústřední svaz živnostenských úvěrních záložen pro Moravu, Slezsko a Slovensko, Ústřední svaz německo-moravských živnostenských společenstev v Brně, Svaz moravsko-slezských živnostenských spolků, Zemský svaz obchodníků na Moravě, Ústřední svaz německých spolků a majitelů domů na Moravě, Zemský svaz německých moravských lékařů, Německý spolek advokátů v Brně, Pracovní výbor německých veřejných zaměstnanců v Brně. Vidíme tedy, že jsou zde zastoupeny jak vrstvy živnostenské, tak také zemědělské. Jejich úsudek o sociálním pojištění zní takto: "Pracovní výbor německých moravských hospodářských sborů žádá tedy, aby návrh zákona byl odevzdán hospodářským sborům a zastupitelstvům samostatně výdělečně činných, aby jej zevrubně prozkoumaly, zaujaly k němu stanovisko, jelikož se to dosud nestalo, a musí tedy návrh zákona v této formě odmítnouti." Vidíte tedy, že také zástupci živnostenské strany jsou nepřáteli tohoto sociálního pojištění.
A nyní stanovisko německé zemědělské rady v Čechách, jedné z nejdůležitějších korporací. Této korporace nedotkla se ani válka, ani převrat, také revoluce nezanechala stop na této korporaci, tam jsou ještě knížata a baroni - oficielně jsou tak titulováni. Tato korporace zaujala k sociálnímu pojištění zásadní stanovisko a zaslala vládě tento posudek: "Zásadní stanovisko německého odboru zemědělské rady pro Čechy k návrhu zákona o sociálním pojištění samostatně hospodařících osob podle usnesení schůze výboru odboru ze dne 26. března 1925. Německý odbor zemědělské rady projevuje svůj názor, že řešení otázky sociálního pojištění mělo zůstati vyhrazeno době, až budou upevněny základy k vybudování díla tak ohromného významu. Pokud jde o pojištění samostatně výdělečných osob pro případ invalidity a stáří, jest hájen požadavek, že pro zemědělství, které se svým svérázem přesně liší od ostatních samostatně výdělečných vrstev, nesmí býti zavedeno pojištění povinné." To tedy znamená také: o sociálním pojištění nechceme nic věděti.
Také zde vidíme, že občanské strany a zvláště německé občanské strany při budování zákona o sociálním pojištění zasáhly jen, aby brzdily. Hlavním jejich důvodem byla, podle jejich mínění, nepřípustná výše pojistného pro drobné rolníky. Víme ovšem velmi dobře, jak bude těžko toto pojistné sháněti. Jestliže však agrárníci a občanské strany chtějí pro tyto lidi, které, jak tvrdí, zastupují, něco učiniti, mají k tomu dosti příležitosti. Víme, že právě drobní rolníci a drobní řemeslníci jsou poměrně výše zatíženi daněmi než kapitalistické podniky. Není to fráze, není to věta vypočítaná na agitaci; víme, že daňové zákonodárství bylo většinou přejato ze starého Rakouska, že však také na nynější daňové zákonodárství vykonávají vliv kapitalistické občanské strany. Ve všech výborech a odborech jsou zastoupeny přední občanské strany, nikoliv však drobní řemeslníci a rolníci. Abych vám to dokázal, chci vám zde předložiti základy pro vyměřování daně z příjmu. Užasnete. Daň z příjmu jest rozdělena na čtyři obvody a základ pro vyměření až do tří hektarů činí per 1 ha v prvním obvodu 1600 Kč, při majetku 3-7 ha činí jen 1300 Kč, při majetku od 7 do 10 ha jest základna pro vyměření daně jen 1000 Kč, při majetku od 10 do 15 ha činí 850 Kč a při majetku od 15 do 20 ha 700 Kč a při majetku 30 ha a více činí 650 Kč. U drobného rolníka činí tedy základ pro vyměření daně z ha 1600 Kč a u velkých statkářů jen 650 Kč. To jest skutečná věc a tak zde vypadá daňové zákonodárství. Podobně jest tomu v druhém, třetím a čtvrtém obvodu. Ve čtvrtém obvodu činí na příklad základna pro vyměření daně při 3 ha 1200 Kč a při 30 ha 500 Kč. Za to můžeme poděkovati hlavně občanským stranám.
Tak a podobně jest tomu však také se zdaněním drobných řemeslníků. Také ti v poměru ke kapitalistickým podnikům jsou zdaněni výše. Poukazuji na dávku z majetku a na dávku z přírůstku na majetku. Ožebračeni navrátili se z války; za to byla jim předepsána vysoká dávka z majetku a vysoké daně, které nejsou v žádném poměru k jejich majetku. Sám jsem živnostník, byl jsem na vojně a vím to z vlastní zkušenosti. Bude-li provedena spravedlivá daňová reforma, budou moci drobní rolníci a drobní živnostníci snáze platiti své pojistné na sociální pojištění.
Víme, že tento návrh zákona má nedostatky, chceme se však snažiti, abychom napravili největší krutosti a podáme příslušné návrhy. V §u 4, lit. b) budiž vloženo: "Kdo nedokonal 16. roku svého věku" místo "18. roku svého věku." V §u 11 se ustanovuje, že sídlem pojištění jest Praha. My žádáme decentralisaci a samosprávu pro každé krajské vedení. Když jsme při budování zákona o sociálním pojištění dělníků žádali samosprávu, občanské strany měly pro náš požadavek jen posměch a hanu. Vytýkaly nám, že nám jde jen o politické zájmy, že méně nám záleží na sociálním pojištění. Nyní však, kdy se zavádí pojištění samostatných, občanské strany rovněž žádají samosprávu.
§ 14, odst. 4 ustanovuje pravomoc předsedy jako předsedajícího. Předseda výboru může prostě usnesení zrušiti. Tento paragraf odnímá výboru jakoukoliv samostatnost a snižuje jej přímo na loutku. Podáme návrhy, aby také tento paragraf zněl jinak.
Žádáme, aby tento zákon podléhal jedině ministerstvu sociální péče. Nyní podle tohoto návrhu podléhá čtyřem ministerstvům, ministerstvu sociální péče, obchodu, průmyslu a živností, financí a zemědělství. Protestujeme proti tomuto poručníkování. Také služební řád podléhá schválení ministra financí, ten má tedy také vliv na přijímání a propouštění zaměstnanců. Také jednací řád podléhá schválení ministra financí.
V §u 47 vyslovuje se ministrovi sociální péče napřed nedůvěra tím, že ministr financí jest kdykoliv oprávněn dáti si předložiti knihy, listiny, záznamy a jiné doklady. Směrnice pro uložení majetku vyžadují vedle schválení ministra sociální péče také schválení ministra financí, obchodu, průmyslu a živností a zemědělství.
Dále žádáme změnu onoho ustanovení v §u 16, odst. 2, kde chceme, aby bylo ustanoveno: "Výbor musí býti svolán, žádá-li za svolání aspoň jedna osmina členů výboru" a nikoliv "pětina", jak jest ustanoveno. Pokud jde o zřizování obvodních úřadoven, žádáme, aby byla zřízena obvodní úřadovna v sídle každého krajského soudu, vedle toho také tam, kde toho žádá 10.000 pojištěnců a to v obvodu, kde bydlí nejvíce pojištěnců. Změnu žádáme také v §u 33. Při podání kandidátních listin má postačiti 50 podpisů, nikoliv 100, jak jest to ustanoveno v tomto návrhu. Dále žádáme, aby v § 45 byly ustanoveny volby přímé. Žádáme také, aby nemocenské pojištění bylo povinné.
Výslovně musíme konstatovati, že pojistné dávky při pojištění dělnickém jsou nepříznivější než u samostatných. U samostatných nastává invalidita, klesne-li výdělek pod polovici, kdežto u dělníků nastupuje invalidita teprve tehdy, klesne-li výdělek pod jednu třetinu. U samostatných se vyplácí invalidní důchod, jakmile pojištěnec dovrší 65. rok věku, kdežto dělník dostane důchod, je-li nezpůsobilý k práci. To jsou krutosti vůči dělnictvu, které musí býti napraveny. Přídavek na děti nechť jest vyplácen do 18. roku věku, a studují-li děti, do 24. roku věku.
Zvláště § 83 jest vadný. Viděli jsme, že zemědělská rada a obchodní komory se vyslovily proti tomuto návrhu zákona a nyní se oběma těmto reakčním korporacím vyhrazuje přednostní právo. Nikoliv pojištěnci, dělníci, živnostníci a rolníci mají rozhodovati, jaké pojistné mají platiti, nýbrž obě svrchu uvedené korporace. Obě ustanovují, jak vysoké pojistné se má platiti. Toto ustanovení jest prostě nedůstojné a jest to pronikavým zhoršením celého zákona. Také v této věci podáme návrh a doufáme, že tento nesmysl bude ze zákona vypuštěn.
Ještě několik slov ke zrušení tak zvaného junktimu. Občanské strany hlasovaly, aby se sociální pojištění dělníků stalo zákonem jen s podmínkou, že zároveň vstoupí v život také sociální pojištění samostatných. Když jsme poukázali na tuto osudnou chybu, křičely občanské strany, že jsme nepřátelé sociálního pojištění samostatných. Čím více však pokračovala vyjednávání v sociálním pojištění, tím zřetelněji se den ze dne ukazovalo, že občanské strany sociálního pojištění vůbec nechtějí. Jak velice jsme tenkráte měli pravdu, dokazuje, že toto junktim na návrh zástupce občanských stran bylo zrušeno. Vidíme tedy, že ustanovení tohoto osudného junktimu bylo jen pokusem o protahování věci, bylo jen zřejmým podvodem. Přes to přese všechno stal se však návrh zákonem. Všechny pletichy a nástrahy nepřátelům nepomohly.
Víme, že tento zákon má nedostatky a chyby, podáme návrhy, abychom tyto chyby napravili. Nejsme tak naivní, abychom věřili, že většina sněmovny tyto návrhy bez všeho přijme, nechceme však nechati ničeho, abychom se nepokusili ulomiti tomuto zákonu nejostřejší hroty. A jestliže se nám to nyní nepodaří, nebudeme míti klidu a odpočinku, dokud tento zákon nebude vybudován ve skutečně pravý zákon sociální. Splní se to, až pracující a tvořící lid vyprostí se z vůdcovství demagogů a odevzdá správu svých věcí své třídě, socialismu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Haken. Dávám mu slovo.
Posl. Haken: Jsem zmocněn klubem poslanců strany komunistické přednésti povšechné stanovisko klubu k projednávané předloze zákona. Sociální pojištění samostatně hospodařících, jak je upravuje tato předloha, má mezi maloživnostníky, malorolníky a domkáři vykonávati stejnou službu jako zákon o sociálním pojištění zaměstnanců mezi dělnictvem: smířiti totiž onen poloproletářský živel s jeho bídným a stále se zhoršujícím postavením v kapitalistické společnosti. Tato společnost nemá ani vůle, ani schopností zlepšiti opravdu hospodářskou situaci malorolníků, domkářů a maloživnostníků. Koncentrace kapitálu a celé výroby, distribuce a finančnictví v rukou velkých kapitalistů, snižování životní úrovně a tím i konsumní schopnosti dělníků a zaměstnanců, obchodní a celní politika státu, omezující vývoj výroby a zvyšující ceny chlebovin, to vše podkopává těmto živlům hospodářskou základnu přímo pod nohama a čím dále tím více je proletarisuje. Na druhé straně finanční politika státu, ovládaná úplně velkokapitálem a hlavně bankami, uvaluje nepoměrně vysoká daňová břemena na malorolníky, domkáře a maloživnostníky a zdražuje jim úvěr. V této politice vláda měšťáckého státu jako výkonný orgán kapitalistů bezohledně pokračuje a musí v ní pokračovati, chce-li prováděti program hospodářské konsolidace, to jest konsolidace kapitalistického hospodářství. To znamená, že v Československé republice se vede kapitalistům čím dále tím lépe, a malorolníkům, domkářům a maloživnostníkům, tak jako dělníkům čím dále tím hůře. A aby se tyto vrstvy s tímto stavem věcí smířily, hraje s nimi kapitalistická společnost pomocí zákonodárství komedii sociálních reforem, které také podle toho a podle celé situace dnešního kapitalismu vypadají. To se ukázalo již při zákonu o sociálním pojištění zaměstnanců a ukazuje se znovu při této předloze o pojištění osob samostatně hospodařících.