Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Návrh tento je dostatečně podepsán a je předmětem jednání.

Ke slovu není dále nikdo přihlášen, debata je skončena.

Závěrečné slovo dávám zpravodaji panu posl. inž. Černému.

Zpravodaj posl. inž. Černý: Slavná sněmovno! Způsob, jakým zúčastnil se debaty pan kol. Mikulíček, nutí mě k tomu, abych několika slovy poukázal na nesprávnost jeho vývodů. Nechci se obírati jeho řečí po stránce slušnosti. Používal takových výrazů, které mne jistě ospravedlňují k tvrzení, že by bylo nedůstojno zpravodaje této sněmovny, aby podrobně na ně reagoval.

Věcně pak musím poukázati na to, že pan kol. Mikulíček neposlouchal můj referát a že také, myslím, málo věnoval práce tomu, aby studoval důvodovou zprávu. On jednoduše řekl, že veškeré tyto podpory spotřebují pro sebe bohatí agrárníci. Vážená sněmovno! Myslím, že vy všichni máte příležitost sledovati způsob, jakým se provádí podporování meliorací u nás v celé Československé republice, a že víte, jaké práce to vyžaduje, aby skutečně mezi majiteli pozemků určitého teritoria, které má býti meliorováno, získán byl onen příslušný zájem, aby meliorace skutečně byla provedena. Je nutno konstatovati, když z melioračního fondu podporují se meliorace kvotou 30%ní a se strany země snad podobnou kvotou, že se na majiteli pozemku žádá, aby dal ještě k disposici nejméně 40% potřebného nákladu, a my víme, že je nutno i zákonem donucovati interesenty, aby se stali členy vodního družstva a vzali ze svých finančních úspor prostředky, aby meliorace na jejich pozemcích byla provedena. Je to jistě proto, poněvadž ten příjem, který tomuto zemědělci potom z té příslušné držby melioračního pozemku plyne, nahrazuje plně vyšší kvotu, kterou se on musí zúčastniti technického podnikání. A je jistě nejen jeho ziskem, nýbrž celkovým národohospodářským ziskem státu a obyvatelstva tohoto státu, že tento zemědělec svým velkým finančním nákladem za podpory státu ve prospěch státu získává zvýšení kapacity sklizně.

Sám pan kolega Mikulíček poukázal na to, že zvýšení sklizně provedením meliorací na celé ploše 1,940.000 ha, které u nás čekají na meliorování, znamenalo by ročně cirka 2.285,000.000 Kč.

Proti tomu uvažoval velmi málo o tom, že skorem týž obnos znamená k nám dovoz dobytka a mimo to ještě dovoz chlebovin, zemědělských výrobků, za které musíme platiti veliké obnosy cizině. Vezmeme-li náš stát jako jednotku, jako hospodáře, který má hleděti, aby všechno, co potřebuje pro své obyvatelstvo, získal si doma, poznáme, že je velmi důležité, aby stát hospodařil takovým způsobem, aby skutečně veškeré potřeby pro své obyvatelstvo doma mohl získati, a že je národohospodářskou škodou, je-li nutno, abychom ročně ohromné miliardy platili za příslušné produkty, které si můžeme u nás v Československé republice po provedení meliorace vypěstovati. Tím se státně velice ochuzujeme.

Pan kol. Mikulíček zde operoval také ciframi za cenu cukru. Lehko se to řekne, že za surovinu cukru trží se 160 Kč a že náš konsument musí platiti 5·20 Kč. To je ovšem jen fráse, která by mohla snad do určité míry překvapiti neinformovaného člověka, který neví, že surovina, která u nás se platí jak v zemědělském cukrovaru, tak v kapitalistickém cukrovaru za jednu cenu, je pro místní konsum obtížena daní, kterou potřebujeme z důvodů naprosto jiných, z důvodů, aby náš stát mohl zachovati rovnováhu rozpočtovou. Jak je důležité zatížení tohoto našeho potřebného artiklu, myslím, že by nebylo zde na místě vysvětlovati. Je to jistě dostatečně prodebatováno při projednávání státního rozpočtu, kdy uvažujeme, jak musíme zatížiti eventuelně výrobce nebo předměty spotřební na daních, abychom příslušnou rovnováhu v rozpočtu mohli vykázati.

Pakliže se operuje takovými ciframi, nelze jinak, než toto operování odmítnouti, což já také jako referent s tohoto místa činím. Se strany p. kol. Mikulíčka padla často slova "lichváři". Jistě že se příslušné stavy obrání samy a že není ani mou povinností, abych o této věci jednal. Myslím, že naši drobní zemědělci by byli velmi málo vděčni p. kol. Mikulíčkovi, kdyby jeho demagogická slova byla pravdou, poněvadž by právě tito na sobě utrpěli největší škodu.

Strana, kterou zastupuje zde p. kol. Mikulíček, je podle jeho slov velmi špatným zástupcem zemědělských interesů, když se staví proti těmto našim snahám, kde my právě chceme umožniti dotováním a podporováním vodních družstev provádění meliorací právě na takových pozemcích, které jednotlivě meliorovány býti nemohou a kde právě usilujeme o to, aby majitelé těchto pozemků spojili se v družstva tak, aby technická správa meliorace mohla býti provedena.

Řekl jsem, že to se právě vyžaduje na našich nejdrobnějších zemědělcích, a když příslušné podpory dostávají, že ještě se jim brání, aby meliorovati nemusili. Je viděti, že tato podpora je spíše malá a že měla by býti větší, aby naše drobné zemědělce mohla uspokojiti. Jestliže má tu a tam zemědělec větší pochopení, je to proto, poněvadž už rentabilitu tohoto podnikání lépe poznal a proto také nutné náklady raději a spíše dá příslušnému podnikání k disposici.

Pokud se p. kol. Mikulíček zmínil o pozemkové reformě, myslím, že předmět projednávaný mě zbavuje toho, abych reagoval na jeho vývody po této stránce.

P. kol. Schuster podal resoluční návrh, kterým se vláda vybízí, aby meliorační příspěvky rozdělovala toliko s hledisek věcných bez ohledu na zřetele politické a aby především přihlížela k zemědělskému obyvatelstvu hospodářsky nejslabšímu, k majitelům půdy pod 5 ha. První bod tohoto návrhu jaksi chce poukázati na to, že by kol. Schuster měl do určité míry obavu, aby nebylo zde poukazováno na hlediska národnostní. V této věci je nutno konstatovati, že přiznávání melioračních podpor děje se vždy po iniciativním návrhu zemských výborů, kde druhá naše národnost má své zástupce a že je tím jistě dáno také zde zajištění toho, že podpory jsou rozdělovány velmi spravedlivě. Sám jsem poukázal již ve svém referátu, že příslušné podpory, zejména z melioračního fondu společného, udělují se drobným majitelům půdy a že také vyšší podpory udělují se tam, kde je kraj hospodářsky chudší, kdežto kraje hospodářsky silnější dostávají podpory nižší. Myslím, že je nynější praksí resolučnímu návrhu p. kol. Schustera úplně vyhověno.

Pokud se týče dalšího návrhu p. kol. Schustera, aby co nejšíře byly podporovány pokusy opatřiti praktická zařízení pro umělé zavodňování, jsem povinen konstatovati, že v zadešťování jsme pokud se týče provozu téměř na prvním místě z okolních států a že také u nás je zřízen příslušný výzkumný ústav, který v tomto oboru zemědělské techniky velmi úspěšně pracuje a který také ukazuje, že stát náš této eminentně důležité věci si velmi všímá a příslušnou péči jí věnuje.

Vláda se vybízí podle návrhu p. kol. Schustera, aby každým rokem podala parlamentu zprávu o použití peněžních prostředků s přesným výkazem, jak jich bylo použito. Také zde není potřeba, abychom se znovu o tom usnášeli, poněvadž se tak už děje. Udělené podpory jednotlivým vodním družstvům se uveřejňují ve Sbírce zákonů a nařízení a sice podrobně vyjmenováním příslušných družstev i s vyjmenováním obnosů, které byly jednotlivým družstvům povoleny. Vedle toho podrobné revise provádí v účtě melioračního fondu Nejvyšší kontrolní úřad a také se tento účet sněmovně k příslušnému projednání předkládá. Právě včera byla projednávána státní uzávěrka, kde p. kol. dr. Srdínko také referoval o účtu státního melioračního fondu, takže návrhu p. kol. Schustera jest již plně vyhověno. Proto resoluční návrh kol. Schustera a druhů nedoporučuji a navrhuji, aby schváleno bylo usnesení senátu v plném znění, jak je projednaly výbory zemědělský a rozpočtový. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Osnova tohoto zákona má dva články, nadpis a úvodní formuli.

Pozměňovací návrh učiněn nebyl, míním tedy dáti hlasovati o celé osnově najednou. (Námitky nebyly.)

Námitky proti tomuto způsobu hlasování vzneseny nebyly.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími dvěma články, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém p. zpravodajem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Zbývá nám ještě rozhodnouti o resolučním návrhu, jejž podali pp. posl. Schuster a soudr. Žádám, aby byl přečten.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Resoluční návrh posl. Schustera, Schweichharta a soudr.:

Vláda se vybízí, aby meliorační příspěvky rozdělovala toliko s hledisek věcných bez ohledu na zřetele politické a aby především přihlížela k zemědělskému obyvatelstvu hospodářsky nejslabšímu, k majitelům půdy pod 5 ha.

Co nejšíře buďte podporovány pokusy opatřiti praktická zařízení pro umělé zavodňování (zadešťování).

Dále se vláda vybízí, aby každým rokem podala parlamentu zprávu o použití peněžních prostředků s přesným výkazem.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s přečteným návrhem, jejž podali pp. posl. Schuster a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina, resoluční návrh je zamítnut.

Vyřízen je odst. 1 pořadu schůze.

Měli bychom přejíti nyní k odst. 2 pořadu, jímž je:

Poněvadž však zpráva není ještě rozdána tiskem, odkládám jednání o tomto odstavci na dobu pozdější, až zpráva bude rozdána tiskem. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není.

Přejdeme tedy k odst. 3, jímž je:

Přerušili jsme v předešlé schůzi rozpravu. Poněvadž je přihlášen ještě řečník, totiž na straně "contra" p. posl. Merta, dávám mu slovo.

Posl. Merta: Slavná sněmovno! Na pořadu schůze nachází se několik vládních návrhů, kterými se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k dodatečnému schválení prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a královstvím Dánským, a dodatečná dohoda mezi republikou Československou a Francií, Řeckem a Islandem. V důvodových zprávách i ve vládní vyhlášce mluví se o nutné úpravě obchodních styků s těmito státy. Nenamítáme nic proti tomu, hledá-li vláda ve vyjednávání obchodních vztahů s těmito státy záchranu hospodářské situace státu, ale jsme toho názoru, že celá hospodářská politika vlády neodpovídá hospodářským potřebám dělnictva, nýbrž má na zřeteli jen a jedině zájmy kapitalistické buržoasie.

Pan zplnomocněny ministr Dvořáček teprve nedávno poukazoval ve své řeči ve Svazu průmyslníků na mimořádnou důležitost našich smluv a za nejbližší náš cíl označil vybudování pevných, definitivních obchodních smluv se všemi zeměmi, které pro nás mají obchodně-politickou důležitost.

Dosavadní výsledky obchodně-smluvní politiky československé dávají nám úplně za pravdu, že se obchodní politika u nás dělá ne podle potřeby, nýbrž podle zájmu různých finančních skupin a spekulantů.

Smlouva s Polskem, kterou pan ministr zahraničí dr. Beneš tak pyšně z Varšavy domů dovezl, stala se zrovna bezcennou tím, že polská vláda zvýšila cla. Vyjednávání s Maďarskem je na mrtvém bodě. Tvrzení, že my s Dánskem a Islandem uzavřeli jsme smlouvu obchodní a že následkem toho dánské lodi v československých přístavech a naopak zase československé lodi v přístavech dánských mají požívati nejvyšších výhod, je trochu smutnou útěchou a to tím více, poněvadž náš vývoz v posledních dvou měsících rapidně klesl.

Pokles vývozu v dubnu činí 30 mil. Kč, v květnu 181 mil. Kč, proti stavu z měsíce března 1925. Naproti tomu v květnu 1924 vykazuje úbytek docela 274 mil. Kč. Pozoruhodno je, že právě vývoz do Francie, kteroužto smlouvu máme také dnes na pořadu schůze, povážlivě klesl. Tak v květnu 1924 činil vývoz do Francie ještě 25 mil. Kč a v květnu 1925 pouze 17 mil. Kč. Do Rakouska klesl vývoz v květnu 1924 z 295 mil. Kč v květnu 1925 na 247 mil. Kč.

Dánsko není vůbec uvedeno v úředních výkazech jako samostatný stát vývozní, nýbrž pouze v rubrice "Ostatní vývozní země". Naproti tomu v přehledu zahraničního obchodu je zaznamenán stát, jehož dovoz proti Francii i Rakousku stoupá, ale se kterým neudržujeme definitivních obchodních styků. Tento stát je Svaz sovětských socialistických republik. S Dánskem, jehož vývoz dobytka do Československé republiky během posledních měsíců právě katastrofálně klesl a jehož dovoz zboží československého je pranepatrný u srovnání s dovozem do SSSR., uzavíráme obchodní smlouvu a s Francií, jejíž dovoz československého zboží z 25 mil. klesl pouze na 17 mil., tedy o 1/3, uzavřena je dodatečná smlouva, ale s SSSR., který dnes již potřebuje o 1/3 československého zboží více než Francie, neuzavíráme smlouvu, nemůžeme ji uzavříti proto, že politika velikáše dr. Kramáře, který přišel o svou vilu na Krimu, je silnější než zájem národohospodářský.

Naše strojní výroba naříká na úbytek objednávek. V Rusku právě naskýtá se největší, nejpotřebnější odbytiště pro veškeré stroje jak hospodářské, tak i průmyslové, ale naše industrie nemůže do sovětského Ruska vyvážeti, protože obchodní styky se sovětským Ruskem nejsou tak upraveny, jak by bylo potřebí.

Výroba isolátorů jest skoro zničena, ztratila všechna západní odbytiště a východ nedovede získati. V sovětském Rusku přikročují právě k největšímu elektrisačnímu projektu Evropy, ale naše výroba isolátorů i zde od německé a japonské konkurence je přemožena, poněvadž nemůže konkurovati dodávkami za týchž podmínek. Tyto dva příklady mluví za celé svazky. Jiné státy dovedly již důležitost udržení pravidelných a dobrých vztahů k SSSR dávno oceniti.

Aby důležitost vybudování obchodních styků s SSSR byla prokázána, je zapotřebí poukázati dále na to, že hrozí ještě větší úbytek odbytu a tím vzrůst nezaměstnanosti. Není dnes již vůbec rozumného člověka, který by nenahlédl, že naše obchodní a zahraniční politika proti sovětskému Rusku je zločinem na hospodářských poměrech této země a na pracujících masách Československa. Dělnictvo žádá změnu zahraniční politiky, ale dr. Kramář nechce a dr. Beneš, zahraniční ministr, tancuje tak, jak mu dr. Kramář píská. (Posl. dr. Uhlíř: Kolego, tomu sám nevěříš, viď že ne!) Důkazy jsou zde a není zapotřebí dokládati je něčím dalším. Sovětské Rusko není stále uznáváno - a to jsou ty důkazy - ale největší závody Československé republiky se soukromě namáhají, aby obchody se sovětským Ruskem uzavřely, aby závody udržely v tom nejnutnějším chodu. A právě v posledních dnech jsme svědky, že celá řada různých hospodářských odvětví uzavřela obchody za mnoho milionů korun československých. Tak činí Škodovy závody, Českomoravská-Kolben, Melichar a Umrath, Wichterle a Kovařík v Prostějově, Poldina huť, Chemický spolek, representující devět desetin všeho chemického průmyslu. To jsou firmy, které jsou spojeny přímo se Živnobankou. Vítkovické železárny a První brněnské strojírny právě dohotovují pro sovětskou Moskvu a Leningrad obrovské turbiny, Rudolf Bächer v Roudnici dodává hospodářské pluhy, Jan Pracner hospodářské stroje, Hardtmuth tužky, Lučenecké závody hospodářské stroje, agrární Ústřední jednota hospodářských družstev jetel a různé plodiny zemědělské, dále kůže, textilní zboží, papír, chmel, cukr atd. atd. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Když přemýšlíme, zda ujednané smlouvy s Dánskem, Francií, Islandem, Řeckem atd. budou československou krisi v industrii a nezaměstnanosti likvidovati, musíme říci, že nikoliv. Naproti tomu je velenutno, aby sovětské Rusko bylo uznáno de iure, právně, neboť ruské trhy by mohly jedině přijíti v úvahu jako náhrada za ztracená odbytiště pro Československo. V poslední době bylo do sovětského Ruska od nás vyvezeno různého zboží v celkové hodnotě přes 47 mil. Kč a do Francie pouze za 17 mil. Kč. Přes všechny tyto důkazy se dosud sovětské Rusko neuznává. Vláda zná hospodářskou důležitost Svazu sovětských socialistických republik, zná velikost nezaměstnanosti v Československu, ale to všechno je jí lhostejné. Vláda svým jednáním proti sovětskému Rusku dělnictvo v Československu vydá na pospas nouzi a hladu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata jest skončena.

Závěrečné slovo uděluji zpravodaji p. posl. Geršlovi.

Zpravodaj posl. Geršl: Slavná sněmovno! Předešlý p. řečník kol. Merta si stěžoval na to, že prozatímní ruská smlouva nedošla ještě ústavního schválení. Prozatímní ruská smlouva byla schválena výborem pro průmysl, živnosti a obchod a také výborem zahraničním, nebyla však dosud schválena plenem sněmovním.

Namítal dále, že neschválením této obchodní smlouvy je poškozován československý průmysl a zaviňována nezaměstnanost. O tomto tvrzení dovolím si s p. kol. Mertou polemisovati, poněvadž není správné. Ústavní schválení nevzbudí nebo nezvýší obchodní styky mezi republikou Československou a Sovětskou republikou ruskou. Právě tak, jako dnes teprve schvalujeme smlouvu, která již dávno vypršela, to jest smlouvu s Dánskem, která byla uzavřena 27. března 1924 a od té doby již dvakráte prodloužena, tak také ruská smlouva vešla v právní platnost, když byla ve Sbírce zákonů a nařízení řádně vyhlášena.

Pan kol. Merta však vyvrátil sám své tvrzení, protože uváděl, že řada firem stojí v obchodním spojení s Ruskem, a já bych mohl jen dodati, že vedle toho řada průmyslových oborů pokouší se docíliti obchodního spojení s Ruskem. Potíže, proč není obchodní spojení republiky Československé s Ruskem čilejší, leží tedy mimo ústavní schválení této prozatímní obchodní smlouvy. Pan kol. Merta mohl si stěžovati na to, že Československá republika nechce uznati sovětské Rusko de iure. To je ovšem věc politická a nemá tudíž s touto obchodní smlouvou, jak jsem již řekl, a s jejím prováděním nic společného. Protože p. kolega dovozoval, že přes to, že Rusko není uznáno de iure, pokoušejí se firmy o obchodní spojení - já bych mohl jen dodati, že také na př. průmysl konfekční vyslal do Ruska svého experta a pokoušel se navázati s Ruskem obchodní styky - musím odpověděti v tom smyslu, protože v Rusku jsou hospodářské poměry takové, že tamní občané nemohou si koupiti naše výrobky, nedochází k čilejšímu obchodnímu spojení mezi republikou Ruskou a republikou naší. To jsou důvody, které, jak jsem již uvedl, leží mimo tuto smlouvu.

Doporučuji, aby slavná sněmovna prozatímní úmluvu s Dánskem schválila. (Souhlas.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Zpravodaj výboru zahraničního p. posl. dr. Hnídek se vzdal slova.

Budeme hlasovati.

Schvalovací usnesení má toliko jeden odstavec a budeme tedy hlasovati o celém usnesení najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením ve znění doporučeném pp. zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím je vyřízen odst. 3 pořadu dnešní schůze.

Přistoupíme ke 4. odstavci jímž je:

Zpravodajem výboru živnostenského je p. posl. Geršl, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. Geršl: Slavná sněmovno! Zástupci ministerstva zahraničí starali se, aby zemědělským výrobkům naší republiky, které nejvíce na západě Evropy jsou kupovány, zvláště ve Francií, dostalo se zvláštních výhod. Je to v prvé řadě chmel. Poněvadž však žádali jsme výhody na jedné straně, žádala republika Francouzská výhodu také od nás, totiž aby dovoleno bylo z Francie dovézti do naší republiky větší množství vína v sudech. Na základě vzájemné dohody došlo k ujednání, které výbor živnostenský schválil, a poněvadž jde rovněž o smlouvu, která již dávno nabyla platnosti řádným vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení, doporučuji, aby slavná sněmovna tuto mezinárodní úmluvu s Francií schválila. (Souhlas.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji výboru zahraničního, jímž je p. posl. dr. Uhlíř.

Zpravodaj posl. dr. Uhlíř: Ctěná poslanecká sněmovno! Zahraniční výbor ve schůzi dne 28. května 1924 pojednal o této dodatečné dohodě s hlediska politického a národně-hospodářského a usnesl se doporučiti posl. sněmovně Národního shromáždění, aby přijala toto schvalovací usnesení:

"Národní shromáždění republiky Československé dodatečně schvaluje dodatečnou dohodu mezi republikou Československou a Francií o vyclívání francouzských vín v sudech a československého chmele, sjednanou v Paříži dne 7. prosince 1923 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 7. března 1924, čís. 57 Sb. z. a n." (Souhlas.)

Místopředseda Buříval: K projednávání obchodních smluv, které jsou na pořadu dnešní schůze, dostavil se z ministerstva zahraničí p. odb. rada dr. Ziegler, za ministerstvo obchodu min. místotaj. p. dr. Horáček.

Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.

Schvalovací usnesení má toliko jeden odstavec a budeme tedy hlasovati o celém usnesení najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením ve znění doporučeném pp. zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Druhé čtení dám na pořad příští schůze.

Tím je vyřízen odst. 4 pořadu schůze.

Přistoupíme k odst. 5 pořadu, jímž je:

Zpravodajem výboru živnostenského je pí. posl. Karpíšková, jíž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. Karpíšková: Vládní návrh zákona, o němž je mi referovati, upravuje dodatečně obchodní smlouvu mezi republikou Československou a Islandem, sjednanou v Praze dne 8. května 1924.

Již za jednání o úpravě styků mezi republikou Československou a Dánskem v lednu r. 1924 nabídla nám vláda islandská prostřednictvím dánského vyslance v Praze uzavření podobné obchodní smlouvy. Návrh tento jest odůvodněn poukazem na státoprávní poměr mezi Dánskem a Islandem, v důsledku spolkového zákona dánsko-islandského, kterým byla ustanovena personální unie mezi oběma zeměmi. Vláda československá sjednala na tomto podkladě obchodní smlouvu.

Stalo se tak tím spíše, že také Island obdobně jako Dánsko může aplikovati trestní celní tarif na zboží ze států, které by se zbožím islandským nakládaly nepříznivěji, než se zbožím z některého třetího státu. Bez úpravy smluvního poměru nebylo by u nás pro podobné zacházení zákonného podkladu. Předkládanou smlouvou vytvoří si tedy obě vlády legální basi pro vzájemné výhodnostní nakládání s obapolnými příslušníky, společnostmi a zbožím.

Naše hospodářské vztahy k Islandu nelze statisticky přesně vyjádřiti, ježto jich naše statistika nevykazuje separátně, nýbrž zahrnuje dovoz a vývoz na a z Islandu pod statistická data o obchodě s Dánskem. Island dováží do republiky Československé toliko tresky, kdežto náš vývoz do Dánska a na Island obsahuje hlavně průmyslové výrobky a to: v první řadě zboží skleněné, kamenné a hliněné, obuv a brašnářské výrobky, dále zboží bavlněné, lněné, jutové, vlněné atd. Celkový náš vývoz do oblasti dánsko-islandské byl roku 1920 vyšší než v letech následujících. R. 1920 vyvezli jsme za Kč 216,105.640 kdežto roku 1922 pouze za 177,239.733 Kč.

Uzavření smlouvy sleduje úmysl vzájemné dohody o vztazích obchodních, jich posílení, a povznesení klesajícího dovozu, aby se tak přispělo k zvýšení výroby.

Poněvadž smlouva jest vybudována jako obvykle na zásadě nejvyšších výhod a byla uvedena v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 15. května 1924, doporučuje výbor pro záležitosti průmyslu, živnosti a obchodu sněmovně, aby přijala toto schvalovací usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé dodatečně schvaluje prozatímní úpravu obchodních styků mezi republikou Československou a Islandem, sjednanou v Praze dne 8. května 1924, uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 15. května 1924, čís. 104 Sb. z. a n. (Výborně!)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji výboru zahraničního, p. posl. Dykovi.

Zpravodaj posl. Dyk: Vážené Národní shromáždění, poslanecká sněmovno! Předkládaná tato prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a Islandem je vybudována na zásadě nejvyšších výhod s výjimkami, jež plynou z personální unie Islandu, Dánskem na jedné, z mírových smluv saintgermainské a trianonské na druhé straně. Nevztahujeť se zásada nejvyšších výhod na výhody, jež by Island získal od Dánska, nebo mu přiznal, jakož i na výhody, jež by republika Československá získala na základě mírových smluv proti Maďarsku a Rakousku. Dále nelze užíti zásady o nejvyšších výhodách pro zvláštní výhody poskytnuté k ulehčení hospodářských styků v pohraničních pásmech.

Ježto bylo ustanoveno, že prozatímní smlouva se stane definitivní, nebude-li vypovězena 30 dní před 1. lednem 1925, a ježto od doby, kdy jednal výbor zahraniční o této smlouvě, uplynul již rok a tato smlouva vešla dávno v platnost, zbývá pouze, aby posl. sněmovna dodatečně schválila tuto úpravu, smluvenou 8. května 1924.

Zahraniční výbor uváživ okolnosti tenkrát před rokem, nečinil žádné námitky a doporučil plénu sněmovny, aby tuto smlouvu přijalo. (Souhlas.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.

Sněmovna je schopna se usnášeti. Budeme hlasovati.

Schvalovací usnesení má toliko jeden odstavec. Budeme hlasovati o celém najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením ve znění doporučeném pp. zpravodaji, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen je odst. 5 pořadu.

Přistoupíme k odst. 6, jímž je:

Zpravodajem výboru živnostenského je p. posl. Netolický, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. Netolický: Vážená sněmovno! Prozatímní dohoda tato má býti doplňkem obchodní smlouvy, nyní platné, dne 10. ledna 1923 uzavřené, která však přiznávala Československu nejvyšší celní výhody jen v některých druzích zboží pro omezený počet položek řeckého celního sazebníku. Dohodou ze dne 8. dubna 1925 výhoda tato rozšiřuje se obapolně na položky všechny. Tím jest náš vývozní průmysl postaven na roveň industriím států požívajících v Řecku smluvních celních výhod na podkladě smluv předválečných.

Výrobky a zboží Československé budou při svém vstupu do Řecka požívati nejvyšších výhod, počítaje v to i výhody již přiznané i ty, které budou později přiznány výrobkům a zboží jiných zemí.

Pro dovoz řeckého zboží: fíky, olivový olej atd., likéry a vína stanoveny roční kontingenty ve výši dosavadní dohody, s výjimkou korintek, pro něž zvýšen kontingent na 4 mil. kg a snížena celní sazba na 130 Kč za 100 kg. Článek VI ustanovuje pak poměr valutární, který nemá převyšovati 10% průměrného kursu čsl. koruny proti dolaru nebo anglické libře v roce 1923.

Kdyby republika Řecká v budoucnosti zavedla jakékoliv omezení nebo zákaz dovozu jednoho nebo více druhů zboží, zavazuje se podle čl. VIII, že vstoupí v jednání s republikou Československou, aby tato omezení způsobila co nejméně újmy našemu vývozu.

Platnost této smlouvy uzavřena je na 6 měsíců od definitivního vstupu v působnost a bude mlčky prodlužována na období tříměsíční.

Zájem našeho obchodu a průmyslu vyžaduje, aby prozatímní dohoda byla schválena a proto nadepsaný výbor usnáší se navrhnouti poslanecké sněmovně, aby dostalo se ústavního schválení tomuto návrhu usnesení:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Prozatímní obchodní dohodou mezi republikou Československou a republikou Řeckou, sjednanou v Athénách dne 8. dubna 1925 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 16. dubna 1925, č. 70 Sb. z. a n." (Výborně!)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji výboru zahraničního, jímž je p. posl. Koudelka.

Zpravodaj posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Výbor zahraniční usnesl se připojiti se k usnesení výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a doporučuje taktéž tuto prozatímní obchodní dohodu mezi republikou Československou a republikou Řeckou, sjednanou v Athénách, ke schválení. (Souhlas.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Budeme hlasovati.

Schvalovací usnesení má toliko jeden odstavec a budeme hlasovati o celém usnesení najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením ve znění doporučeném pp. zpravodaji, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest odst. 6 pořadu dnešního.

Přistoupíme k odst. 7, jímž jest: